Kde se bere ošklivost architektury z období státního socialismu? Slavomíra Ferenčuhová Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Příspěvek vznikl díky podpoře GAČR, projekt P404/12/2531 Kolektivní pamět a proměna městského prostoru
Nabízená odpověď Nepříznivé vnímání architektury z období státního socialismu je v post-socialistických zemích do velké míry ovlivněno obecnou negativní kulturní interpretací celého období a snahou zbavit se minulosti a překonat ji. Architektura je totiž fyzicky přítomnou, materiální reprezentací tohoto období. Je tím pádem odmítána spíše (nebo zároveň) jako symbol či připomínka nechtěné minulosti, než kvůli estetickým kvalitám.
Kulturně-sociologická perspektiva a výklad post-socialistického města Oporu pro podobné konstatování můžeme najít v literatuře. Jednak v teoretické perspektivě, která chápe město, architekturu a vystavěné prostředí jako nositele symbolických významů (město jako text, Short 1996) a/nebo v nich vidí reprezentace minulosti (Terray 1998; Huyssen 2003); jednak ve výzkumech z prostředí postsocialistických měst, které nabízejí podobná tvrzení.
Kulturně-sociologická perspektiva a výklad post-socialistického města Postsocialistické město a architektura z období státního socialismu = reprezentace nechtěné minulosti (viz např. Terray 1998) Případy a příklady čištění městské krajiny (Czepczyński 2008: 109) v raných devadesátých letech Přejmenovávání ulic a míst Odstraňování soch a památníků Odstraňování budov/ponechávání bez oprav; odstraňování/zakrývání dekorací etc. (viz např. Light 2004; Czepczyński 2008; Colomb 2007; Cochrane 2006)
Kulturně-sociologická perspektiva a výklad post-socialistického města Proč dochází k těmto proměnám? Podle Terray (1998) obecně: Jsou snahou o překonání minulosti, její přeznačení a výklad skrze architekturu Vyjadřují vztah k budoucnosti Další příklady zacházení s minulostí: Nové památníky Ignorování míst, které se staly symboly režimu Vynechávání nebo nové výklady období státního socialismu v city-brandingu a v naracích minulosti města (viz např Young, Kaczmarek 2008)
Devadesátá léta představovala období výkladu minulosti jako špatného kroku, slepé uličky, a transformace naopak jako nápravy stavu (viz např. Kuus 2004; Ferenčuhová 2012). Posílení negativního vnímání architektury, výstavby či designu je proto snad možné hledat právě v tomto období, ačkoli se mohlo rozvíjet již před rokem 1989.
Je však možné odpovědět tak jednoduše? Dvě námitky: 1) důvody pro odstraňování či úpravy a tím symbolické přeznačování architektury z období státního socialismu jsou komplexnější, než by naznačoval výklad o působení negativního vztahu k období státního socialismu obecně. Např.: ekonomické zájmy města a investorů (Colomb 2007) efekt přijímání nových politik a strategií rozvoje módní i technologické trendy
Je však možné odpovědět tak jednoduše? 2) interpretace architektury z období státního socialismu se od roku 1989 postupně mění rozpoznávaná umělecká hodnota již častější pozitivní vztah k výstavbě či architektuře z období před rokem 1989 přeznačení na turistickou atrakci či lokální specifikum využití v place-marketingu a city-brandingu exotizace a komodifikace minulosti (např. filmy, design, muzea)
Shrnutí Vztah k architektuře a zacházení s ní reaguje na různé tlaky a na kontext (ekonomické podmínky, legislativní a institucionální rámce, apod.). Předpoklad, že architektura z období státního socialismu je vnímaná čistě negativně, neplatí alespoň ne stoprocentně. Na negativním vnímání se ale podepisuje výklad minulosti. Rekonstrukce a ochrana děl z období před rokem 1989 znamená také zásah do takové interpretace minulosti. Proto jakékoli zacházení s nimi často není možné bez vysvětlení a nabídnutí legitimizace zásahu (ochrany stejně jako odstranění); není možné ignorovat vztah různých uživatelů měst k architektuře, naopak, je nutné jej znát, a to v jeho pestrosti.
Použitá literatura Cochrane, A. 2006. Making up meanings in a capital city. Power, memory and monuments in Berlin. European Urban and Regional Studies, 13(1): 5 24. Colomb, C. 2007. Staging the new Berlin. Place marketing and the politics of urban reinvention post-1989. London, New York: Routledge. Czepczyński, M. 2008. Cultural landscapes of post-socialist cities: representation of powers and needs. Ashgate. Ferenčuhová, S. 2012. Urban theory beyond the East/West divide? Cities and urban research in postsocialist Europe. In: Edensor, Tim Jayne, Mark (eds.) Urban Theory beyond the West: A world of Cities. London, New York: Routledge. S. 65 74. Huysen, A. 2003. Present memory. Urban palimpsests and the politics of memory. Stanford, California: Stanford University Press. Kuus, M. 2004. Europe s eastern expansion and the reinscription of otherness in East-Central Europe. Progress in Human Geography 28: 472 489. Light, D. 2004. Street names in Bucharest 1990 1997: Exploring the modern historical geographies of post-socialist change. Journal of Historical Geography 30: 154 172. Short, J.R. 1996. The urban order: An introduction to Cities, CUlture, and Power. Malden, Oxford: Blackwell Publishers. Terray, E. 1998. Berlín: křižovatka pamětí. Antologie francouzských společenských věd: Politika paměti. Cahiers du Cefres 13: 119 132. Young, C., Kaczmarek, S. 2008. The Socialist Past and Postsocialist Urban Identity in Central and Eastern Europe: The Case of Łódź. European Urban and Regional Studies 15(1): 53 70.