B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E

BANKOVNÍ INSTITUT VYSOKÁ ŠKOLA Katedra práva B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E Domácí násilí Autor: Eliška Toušová Boldová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: PhDr. Ingrid Matoušková, Ph.D. Praha červen, 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichţ jsem při zpracování čerpala, jsou uvedeny v závěrečném seznamu pouţité literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 23. června 2011 Eliška Toušová Boldová

Poděkování: Chtěla bych poděkovat PhDr. Ingrid Matouškové, Ph.D. za vstřícnost a ochotu poradit při vypracovávání této bakalářské práce.

Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá fenoménem domácího násilí z pohledu příslušníka Policie České republiky. Definuje základní pojmy, jako jsou domácí násilí, příčiny, formy a znaky domácího násilí. Práce rovněţ podává charakteristiku agresora (násilné osoby) a organizací pomáhajících obětem domácího násilí. Důleţitým přínosem práce je komplexní analýza moţností boje proti domácímu násilí se zaměřením na legislativní moţnosti boje a praktický postup policisty proti domácímu násilí v České republice dle zákona č. 283/1991 Sb. a zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky a srovnání těchto moţností se situací ve vybraných státech světa. Annotation: This bachelor thesis deals with the phenomenon of domestic violence from the view of a policeman of the Czech Republic. It defines the basic conceptions such as domestic violence, causes, forms and signs of domestic violence. The work also characterizes an aggressor, a victim and organizations helping the victims of domestic violence. An important contribution of the work is a complex analysis of the possibilities of the fight methods and a practical procedure of a policeman against domestic violence in Czech republic according to the Czech law Nr. 283/1991 of the Collection (Code) of laws and Nr. 273/2008 of the Collection (Code) of laws and to compare these possibilities with the situation in the chosen states of the Word.

Obsah: str. ÚVOD.7 1. CHARAKTERISTIKA DOMÁCÍHO NÁSILÍ VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŦ..9 1.1 Definice pojmu domácí násilí 9 1.2 Formy domácího násilí 11 1.3 Znaky domácího násilí 13 1.4 Příčiny domácího násilí...15 1.5 Teorie příčin domácího násilí..16 1.6 Dynamika a cyklus domácího násilí 17 2. OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ...19 2.1 Ţeny a domácí násilí 19 2.1.1 Psychologické důsledky násilí...20 2.1.2 Stádia rozvoje syndromu týrané ţeny...22 2.2 Děti a domácí násilí.22 2.3 Zdravotně postiţené osoby a domácí násilí 25 2.4 Osoby vyššího věku senioři a domácí násilí 26 2.5 Muţi a domácí násilí...27 3. POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ.29 3.1 Organizace poskytující domácí násilí.30 4. FUNKCE A POSTUP POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY V PŘÍPADECH ZJIŠTĚNÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ.33 4.1 Příslušnost orgánu policie 34

4.2 Postup policistů v případě zjištění domácího násilí.35 4.3 Vykázání.. 36 4.4 Postup policie České republiky při vykázání ve zvláštních případech 38 4.5 Postup policistů po ukončení výjezdu k incidentu.. 40 5. DOMÁCÍ NÁSILÍ V JINÝCH STÁTECH SVĚTA...41 5.1 Slovenská republika 42 5.2 Rakousko 43 5.3 Německo.44 5.4 Shrnutí 45 ZÁVĚR...47 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŦ 49 CITACE Z ELEKTRONICKÝCH MÉDIÍ A WEBOVÝCH STRÁNEK...50 ZÁKONNÉ NORMY, INTERNÍ PŘEDPISY 51 SEZNAM PŘÍLOH 52

ÚVOD Ústava a Listina základních práv a svobod zakotvují základní práva a svobody občanů České republiky a stanoví zásady, na kterých je právní řád České republiky postaven. Podle Listiny základních práv a svobod jsou občané naší republiky svobodní a rovní v důstojnosti i právech a tato práva a svobody jsou všem zaručena bez jakékoliv diskriminace. V Listině základních práv a svobod je rovněţ stanoveno, ţe kaţdý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Podle článku 32 Listiny základních práv a svobod je také rodičovství a rodina pod ochranou zákona. Zaručena je téţ zvláštní ochrana mladistvých a dětí. Z toho vyplývá povinnost státu chránit základní práva a svobody svých občanů a stát nemůţe a ani by neměl tolerovat ţádné takové případy, kdy je do nich zasahováno, a to ani, kdyţ k nim dochází v okruhu blízkých osob, nejčastěji v partnerských a rodinných vztazích. Stát má za povinnost řešit všechny případy porušování základních práv a poskytovat ochranu ohroţeným osobám, a to i v případě násilí páchaného v soukromí, za zavřenými dveřmi. Domácí násilí je právě jedním problémů, který by měl stát nekompromisně a bez průtahů řešit, neboť tato oblast se dotýká celé veřejnosti bez rozdílu vzdělání, společenského postavení, pohlaví, věku, národnosti, či schopností uplatnění se na trhu práce. Za oběti domácího násilí nejsou povaţovány pouze ţeny, kterých se sice tento jev týká stále nejvíce, ale můţe zasáhnout i muţe, seniory, zdravotně postiţené osoby a v neposlední řadě děti, na které má domácí násilí zvlášť negativní dopad z hlediska jejich dalšího celkového vývoje. Protoţe je domácí násilí specifickým fenoménem s určitými vlastnostmi a znaky, které nemusí být laikům na první pohled zřejmé, tak se povolaní odborníci v České republice zejména od přelomu tisíciletí snaţí medializovat skutečný problém. Prvním zásadním krokem k řešení problému byla novela trestního řádu v roce 2004, kdy byla stanovena skutková podstata trestného činu 215a Týrání osoby ţijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Dalším významným počinem ke kontrole domácího násilí byl zákon č. 135/2006 Sb., který přinesl instinkt vykázání jednak do zákona o policii a jednak do občanského soudního řádu. Zákonodárce do kontroly domácího násilí zainteresoval i sociální pracovníky a - 7 -

psychology. Protoţe do té doby na tak specifický nástroj nebyla připravena ani sociální péče, byla tímto zákonem zřízena intervenční centra, která oběti domácího násilí poskytují bez prostřední individuální psychologickou a sociální pomoc. I přes vysokou nebezpečnost a medializaci je domácí násilí v České republice ze strany kompetentních institucí stále ještě nedostatečně kontrolováno a sledováno. I proto bylo zaloţeno několik nestátních organizací, které se na monitoring a pomoc obětem domácího násilí zaměřují. Bylo vydáno mnoho publikací a článků, jejichţ cílem je fenomén domácího násilí popsat a ujednotit obecné postupy, jak výskyt domácího násilí eliminovat a řešit zejména ze strany státních orgánů České republiky. Ţádné násilí, tedy ani domácí, není soukromou záleţitostí, jak se dost občanů mylně domnívá, a proto je plně odůvodněna legitimnost zásahu ze strany státu vůči narušiteli. Omezování násilí ve všech formách patří k základním úkolům resortu Ministerstva vnitra České republiky a nezastupitelnou roli v tomto sehrává Policie ČR, které ze zákona vyplývá povinnost chránit bezpečnost osob a majetku, odhalovat trestné činy, zjišťovat jejich pachatele, konat vyšetřování, odhalovat přestupky a plnit další úkoly stanovené tímto zákonem. Zákon č. 135/2006 Sb. včlenil do tehdy platného zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky instinkt vykázání a současně s povinností při uplatnění tohoto nástroje informovat místně příslušný soud a intervenční centrum, coţ samo o sobě přineslo interdisciplinární (mezioborovou) spolupráci při řešení tohoto sociálně patologického jevu. S novým zákonem č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky došlo k výraznému zjednodušení aplikace institutu vykázání, neboť z původního rozhodnutí ve správním řízení proti kterému bylo moţno podat příslušný opravný prostředek, se stal faktický pokyn, kdy o případné námitce proti němu rozhoduje krajské ředitelství policie. - 8 -

1. CHARAKTERISTIKA DOMÁCÍHO NÁSILÍ VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŦ 1.1 Definice pojmŧ domácí násilí Pojem domácí násilí byl převzat z anglického termínu Domestic violence. V současnosti je domácí násilí pokládáno za zvláštní, samostatný a komplikovaný fenomén, který zahrnuje veškeré projevy fyzického, psychického, sociálního, ekonomického a dalšího násilí. Domácí násilí je specifické a od ostatních forem delikventního jednání se liší tím, ţe je násilí mezi nejbliţšími osobami vytváří vztah v závislosti oběti na útočníkovi a je zaměřeno na získání moci útočníka (násilná osoba) nad obětí (ohroţená osoba). Násilná osoba osoba, která svým jednáním ohroţuje druhou osobu na ţivotě, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti. S ohroţenou osobou ţije ve společném obydlí a je s ní v intimním, rodinném, či jiném obdobném vztahu a lze důvodně předpokládat, ţe se tato osoba bude dopouštět i nadále násilí vůči ohroţené osobě. Ohroţená osoba osoba, proti níţ směřuje domácí násilí, ze strany násilné osoby. Je ohroţena nebezpečným útokem proti ţivotu, zdraví nebo svobodě nebo zvlášť závaţným útokem proti lidské důstojnosti. Doposud není stanovena jednotná definice domácího násilí. Odborníci z různých vědních disciplín, se však shodují na jeho určujících a klíčových znacích, kterými jsou opakování, dlouhodobost, jasné rozdělení rolí osoby ohroţené a osoby násilné a neveřejnost. Vzhledem k rozmanitosti pojmu domácího násilí uvádím několik definic, které se v klíčových bodech shodují. Domácí násilí je: a) fyzické, psychické, nebo sexuální násilí mezi intimními partnery, tj. manţely, druhy apod., ke kterému dochází v soukromí, tedy mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se zpravidla stupňuje a u oběti vede ke ztrátě schopnosti včas zastavit násilné incidenty a efektivně vyřešit narušený vztah. Širší pojem násilí v rodině zahrnuje také násilí páchané na dětech a násilí páchané na seniorech. Domácí násilí je - 9 -

jednostranné, agresor a oběť si nikdy nemění role. O domácí násilí se tak nejedná v případě sporu, jednorázového incidentu a vzájemné potyčky mezi partnery. 1 b) označení pro násilné jednání, kterým dochází k nebezpečnému útoku proti ţivotu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, a to v bytě nebo domě společně obývaném násilnou osobou i osobou proti níţ takový útok směřuje. Domácím násilím se rozumí opakované násilné jednání nebo opakované vyhroţování násilným jednáním, v důsledku kterého dochází nebo hrozí, ţe dojde k nebezpečnému útoku proti ţivotu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti mezi osobami, které jsou či byly spolu v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu a ţijí ve společně obývaném bytě, nebo domě. 2 c) definováno jako opakované, dlouhodobé a zpravidla eskalující násilí fyzického, psychického, sexuálního, sociálního a ekonomického rázu, které vytváří asymetrický vztah a vede ke stabilnímu rozdělení rolí na násilnou a ohroţenou osobu. 3 Pro účely této práce jsem stanovila definici, která obsahuje všechny znaky domácího násilí. Domácí násilí je opakované, dlouhodobé stupňující se násilí, kterého se dopouštějí dospělí nebo mladiství na svých blízkých (obětí mohou být manţel, manţelka, druh, druţka, rozvedený manţel, rozvedená manţelka, dítě, rodič, prarodič) a má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí nebo jejich kombinací. Domácí násilí je vědomá činnost, která začíná opakujícími se útoky proti lidské důstojnosti. K těmto útokům se zpravidla postupně přidávají útoky proti zdraví a v konečném stádiu můţe přejít v útoky proti lidskému ţivotu. Od ostatních forem delikventního jednání se liší tím, ţe je násilím ve vztahu velmi blízkých osob, vytváří vztah závislosti oběti na pachateli a je zaměřeno na získání moci pachatele nad obětí. Charakteristickým rysem je skutečnost, ţe se pro svou určitou trvalost a různou intenzitu násilných aktů postupně stává součástí běţného ţivota aktérů. Jak jiţ bylo zmíněno, domácí násilí má mnoho různých forem a kaţdá forma je 1 Bílý kruh bezpečí [online]. Praha: BKB. 2007. Dostupné na www:http://www.bkb.cz. 2 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím 3 ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. s. 9-10 -

definována podle svého charakteru. Například při definování fyzického násilí se obvykle vychází z obecných definic násilí, které je povětšinou chápáno jako zlé nakládání, tělesné útoky, pohrůţky obdobným násilím nebo jednáním, které působí újmu na fyzickém, sexuálním nebo psychickém zdraví. Jde o agresi jedné osoby proti druhé, jejímţ cílem je ublíţit poškodit, poranit nebo zabít. Oproti tomu autoři komentáře k trestnímu zákonu, chápou násilí jako pouţití fyzické síly k překonání nebo zamezení odporu ať skutečně kladeného nebo jen očekávaného. Násilí můţe směřovat přímo proti osobě, která je k něčemu nucena, nebo proti jiné osobě, kde násilí na ní páchané je prostředkem působení na vůli bezprostřední oběti. Násilí můţe směřovat i proti věci, kdy pachatel činí nátlak na vůli oběti např. rozbíjením bytového zařízení s cílem dosáhnout vydání cizí věci. 4 1.2 Formy domácího násilí Formy domácího násilí jsou odborníky z řad sociologů a psychologů jasně definovány. Různí autoři odborné literatury a příspěvků o domácím násilí se tak shodují na níţe uvedených formách: Fyzické násilí projevuje se fackováním, bitím pěstmi nebo předměty, škrcením, svazováním, kopáním, ohroţováním různými předměty a zbraní, zamezováním spánku, bráněním v jídle a v nejhorším případě i útokem proti ţivotu ohroţené osoby. Psychické násilí vyznačuje se poniţováním, uráţením, obviňováním, zastrašováním, vyhroţováním, terorizováním, vydíráním, hrubým chováním, ničením vlastnictví oběti, zákazy apod. Sexuální násilí do této formy lze zařadit znásilnění, nucení k sexuálním praktikám, které jsou proti vůli oběti, poniţování partnera během sexuálního aktu, sexuální napadání, zacházení s obětí, jako se sexuálním objektem. Finančně ekonomické násilí omezování přístupu k penězům, neposkytování 4 ŠÁMAL, P. PÚRY, F. RIZMAN, S. Trestní zákon komentář. 6 vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. s. 656-11 -

prostředků na zabezpečení domácnosti, případně i na výţivu a potřeby dětí, absolutní kontrola nad příjmy a výdaji oběti, zatajování ekonomické situace násilné osoby a rodiny. Sociální násilí (izolace) - do této formy lze zařadit zákazy kontaktu s přáteli a s rodinou, s cílem sociálně oběť izolovat, pronásledování, nečekané kontrolní návštěvy či telefonáty, sledování telefonátů, jednostranné uplatňování privilegií pachatele rozhodovat ve všech oblastech společného ţivota, vyuţívání dětí nebo jiných osob jako prostředků nátlaku na oběť, znemoţňování oběti v sociálním prostředí. Někteří vědci rozeznávají zvláštní formy domácího násilí: Emocionální násilí soustavná kontrola toho, co oběť dělá, s kým se stýká, kam chodí, zesměšňování, prohlašování oběti za blázna, manipulace s emocemi, pocity, citové vydírání, obviňování v kaţdé situaci, výhruţky odebráním dětí. Verbální násilí slovní napadání, poniţování, buzení oběti ze spaní a bránění v usínání, pouţívání spojení např.: beze mne bys nebyl nic. Spirituální násilí bránění oběti návštěvám náboţenských obřadů, bránění oběti vyjádřit své spirituální nebo náboţenské pocity, zesměšňování víry, tradice nebo kultury oběti. Homofobní násilí - výhrůţky o prozrazení homosexuality, emocionální násilí. Imigrační násilí odmítání pomoci s imigračním řízením, zesměšňování statusu imigranta, ničení potřebných dokumentů k imigračnímu řízení oběti, vyhroţování udáním policii, nebo úřadům. 5 5 Domácí násilí [online].2005. Dostupné na www: http://www.domacinasili.info/cze/vzdelavaci_aplikace/formy%20dn.htm - 12 -

1.3 Znaky domácího násilí Psychologové, sociologové, kriminologové i právníci se shodují na základních znacích domácího násilí, kterými je určen tento specifický fenomén: Opakování a dlouhodobost Domácí násilí není ojedinělý ani jednorázový incident, byť se zde vyskytnou závaţné následky, ale má svou historii a dochází k němu opakovaně. Projevy domácího násilí přetrvávají i ve velmi dlouhých časových intervalech, třeba několika let. Mohou zůstat skryté v soukromí a skončit tragicky. Soukromí Místem činu, kde pachatel na oběť útočí, je neveřejný prostor, kam nedosahuje veřejná kontrola a násilné chování je zpravidla beze svědků. Nejčastěji se jedná o soukromí v bytě, domě či zraku jiném veřejnosti nepřístupném místě. Takové místo znemoţňuje nebo znesnadňuje prokazatelnost, a navíc odrazuje případné svědky či potencionální pomoc od zásahu, protoţe to se přece týká rodiny. Vzájemná blízkost oběti a pachatele. Pachatel a oběť jsou nebo byli vzájemně blízkými osobami. K domácímu násilí dochází zpravidla uvnitř partnerského vztahu, mezi muţem a ţenou nebo mezigeneračního vztahu mezi rodiči a dětmi či prarodiči ţijícími ve společně obývaném obydlí. Pachatel i oběť jsou citově, sociálně i ekonomicky spojené osoby. Mají společné bydliště a ztíţenou moţnost toto bydliště opustit. Dále mohou mít společné děti, nemovitost, účty, apod. Mohou a nemusí mít vypořádány majetkoprávní záleţitosti. Zejména v případě manţelství pro ně platí ustanovení rodinného práva. Při takové blízkosti v důsledku domácího násilí dochází z pravidla k paradoxním vazbám, jako je např. syndrom připoutání, který se vyznačuje loajalitou k násilníkovi, neschopností vyhledat pomoc zvenčí a neschopností opustit vztah. Nezpochybnitelné role osob ohroţené a násilné. Postavení pachatele a oběti je nerovné a jejich role se v průběhu opakovaných událostí nemění. Pachatel uplatňuje svoji moc a kontrolu nad ţivotem oběti zejména v oblasti sociální - 13 -

a ekonomické. Domácí násilí není spor, hádka nebo rvačka, při kterých je postavení obou stran stejné. Vzrŧstající intenzita násilí. Domácí násilí začíná opakujícími se útoky proti lidské důstojnosti a postupně se přidávají útoky proti zdraví, které nakonec mohou přejít v útoky proti lidskému ţivotu. V počátku jednotlivé útoky nedosahují intenzity deliktu, jsou posuzovány izolovaně a mohou tak vést k bagatelizaci a přehlíţení i ze strany zasahujících odborníků. Jednotlivé incidenty při svém opakování však nabývají na intenzitě, v násilném vztahu se střídají fáze klidu, agrese a usmiřování. S rozvíjením domácího násilí se zmenšuje fáze klidu a prodluţuje se a stává se častější fáze agrese. Dalším znakem domácího násilí jak jej někteří odborníci uvádějí: Sloţitý, ambivalentní postoj oběti k pachateli. Oběť domácího násilí se chová jinak neţ oběť poškozená cizím pachatelem, kolísavě je ochotna k potrestání pachatele, především si přeje zastavit násilí, a doufá v pokračování vztahu bez něj. Po násilném incidentu hledá pomoc, posléze však můţe svůj postup měnit. Důvodem zde můţe být psychický nátlak, strach a také skutečnost, ţe oběť nadále bydlí společně s útočníkem. Dalšími důvody mohou být i zastrašování ze strany pachatele a jeho rodiny, víra v polepšení pachatele, obava z osamocení, finanční a materiální nejistota, jakoţ i obava ze ztráty bydlení. 6 6 Metodický pokyn ředitele ÚSKPV PPČR, kterým se upravuje postup Policie ČR při prověřování a vyšetřování případů domácího násilí. Praha: PP ČR, 2004. - 14 -

1.4 Příčiny domácího násilí Příčiny domácího násilí jsou velmi rozmanité. Mohou mezi ně patřit rodinné poměry, politika, historicko-politické souvislosti, škola a učitelé, sdělovací prostředky a řada dalších faktorů. Násilí není povaţováno za nemoc, proto jej nelze jako nemoc léčit. Existují však nástroje, jak projevy násilí zmírnit. Ukazuje se, ţe agresivita v člověku přetrvává a dokonce roste. 7 Příčiny domácího násilí lze rozdělit do následujících mnoţin: Celospolečenské Domácí násilí je ve společnosti podporováno a udrţováno převládající hierarchií hodnot, která je zaloţena na nadvládě a dominancí muţů. Lokální Konkrétní faktory přispívající k domácímu násilí mohou být nezaměstnanost, nízký finanční příjem, nízká vzdělanost, která komplikuje dané osobě přístup k síti sociálních institucí, atd. Rodinné K největším rizikům, která zvyšují náchylnost propuknutí domácího násilí plynoucím ze samostatné představy rodinného souţití patří: - privátnost, která komplikuje uplatnění mechanismů sociální kontroly, - víra pachatele na vlastní právo k ovlivňování jednotlivých členů své rodiny, - předepsané role členů rodiny (chování členů je regulováno obecními předpisy, které bazírují na jiných principech, neţ jsou skutečné osobní kompetence a zájmy členů rodiny), - obsáhlé a hluboké poznání blízkých osob (jednotlivé osoby se dobře znají, dovedou vzájemně odhadnout své reakce a způsoby chování v jednotlivých situacích, vědí, co si k sobě mohou dovolit). 7 MUY, I. Násilí má mnoho tváří. 100+1 zahraniční zajímavost, ročník 2002, číslo 2, s. 8-11 - 15 -

Osobnostní Osobnostní příčiny vycházejí z charakteristiky pachatele, charakteristiky oběti a jejich vzájemné interakce. Pachatelé se zřejmě naučili prostřednictvím mechanismů sociálního učení řešit stresující a omezující situace agresivním chováním. Je pravděpodobné, ţe sami prošli tíţivým dětstvím, okusili na sobě traumatizaci násilí. Přímý kontakt jedince s násilím v průběhu jeho dětství je vysoce rizikovým faktorem. 8 1.5. Teorie příčin domácího násilí včetně teorií feministických Od konce sedmdesátých let se zejména v angloamerické kriminologii hledají příčiny domácího násilí, které byly postupně shrnuty v teorie: 1. Individuálních faktorŧ, které spočívají ve vnitřní psychice obou partnerů, specifických rysech osobností, eventuálně psychopatologii osobnosti. Individuální teorie se soustřeďuje na poznání psychiky, individuality osobnosti a psychopatologii obou partnerů. Nebyly nalezeny ţádné faktory, které by objasnily týrání partnerek/rů. 2. Sociálně psychologických faktorŧ jako jsou záţitky v dětství, které vyúsťují v mezigenerační přenos intimního násilí. Některé výzkumy naznačují, ţe k opakovanému souţití s násilnou partnerkou inklinují spíše muţi. Ţeny, pokud se vymaní z násilného vztahu, se dalšího násilného vztahu vystříhají; sociálněpsychologické teorie zkoumají psychologické charakteristiky osobnosti spolu se sociálními proměnnými. 9 3. Sociálně kulturních faktorŧ, které příčinu domácího násilí vidí v sociálně strukturované nerovnoprávnosti, kulturních postojích a normách ovlivňujících rodinné vztahy 10 Sociálně kulturní teorie vysvětlují výskyt domácího násilí sociálně 8 Metodický pokyn ředitele ÚSKPV PPČR, kterým se upravuje postup Policie ČR při prověřování a vyšetřování případů domácího násilí. Praha: PP ČR, 2004. 9 VOŇKOVÁ, J., SPOUSTOVÁ, I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2.přepr. vyd. Praha: profem, o. p. s., 2008. s. 46 10 GELLSS R.J.: Psychical Violence in American Families: Risk Facto rand Adaptations to Violence, New - 16 -

strukturovanou nerovnoprávností a kulturními postoji a normami v rodinných vztazích; 4. Feministické teorie poskytují rovněţ sociálně kulturní vysvětlení týrání ţen. Jedná se o snahu kontrolovat, s kým se ţena stýká, k čemu můţe mít přístup, co můţe dělat. Toto týrání není o manţelských konfliktech nebo o zvládnutí hněvu, ale o uplatnění moci. 11 1.6 Dynamika a cyklus domácího násilí Domácí násilí se nevyskytuje jako ojedinělý akt, ale jedná se o dlouhodobý způsob chování jedné osoby vůči druhé. Začíná často verbální agresí, která postupně přerůstá ve fyzické násilí. Násilník svojí oběť netýrá neustále, ale násilné incidenty jsou střídány s obdobím klidu. Mezi oběma osobami se tak vytváří zvláštní pouto vzájemné závislosti, které nedovoluje ani jedné straně nerovný vztah opustit. Teorie cyklu násilí reflektuje skutečnost, ţe mnoho obětí zůstává v násilném vztahu po dlouhou dobu (v některých případech aţ desítky let) a napomáhá tak vysvětlení tohoto fenoménu. Cyklus domácího násilí se skládá ze tří oddělených a odlišných fází: a) Fáze narŧstání tenze Zahrnuje mírné incidenty (verbální agresi - kritizování, nadávání, fackování apod.), u oběti se zvyšuje napětí a strach z moţného násilí a oběť se snaţí odvrátit budoucí eskalaci násilí. b) Fáze násilí Relativně krátká fáze, trvající od několika minut do několika hodin, v jejímţ průběhu tenze z předchozí fáze eskaluje otevřené násilí a můţe mít za následek zranění, popř. aţ smrt. Brunswick, 1977. s. 42 11 TUTTY L., GARD C., In: Týranie žien v Kanadě, slovenský překlad, interní nepublikovaný materiál, Aspekt, - 17 -

c) Fáze líbánek, klidu Situace se uklidní, v průběhu této fáze se násilník omlouvá, slibuje, ţe násilí se uţ nebude opakovat, projevuje lítost nad svým chováním (Walker, 1979). V některých případech se ale násilník neomlouvá a vinu za své násilné chování připisuje oběti. Pokud ale oběť změní své chování, slibuje, ţe se násilné epizody uţ opakovat nebudou. Tato fáze můţe být v počátku trvání vztahu nejdelší, ale v průběhu času se obvykle stává výrazně kratší, aţ téměř vymizí velmi rychlím přechodem do fáze narůstání tenze. Předpokládá se, ţe neustálé střídání vlídného a milujícího chování s chováním násilným udrţuje oběť ve vztahu a odrazuje ji od odchodu. Na druhé straně střídání jednotlivých fází násilného partnera nemotivuje ke změně jeho chování. Kaţdou fázi cyklu lze charakterizovat specifickým chováním a proţíváním oběti i násilníka (viz příloha č. I) Teorie cyklu domácího násilí pomohla porozumět dynamice násilí v partnerských vztazích a přispěla k překonání starých teorií vysvětlujících domácí násilí jako komunikační problém mezi partnery. Při praktické činnosti si je však potřeba uvědomit následující zjištěné podklady: - časový interval mezi výskytem jednotlivých fází cyklu se můţe v průběhu trvání vztahu zkracovat a je individuální, - ne všechny oběti zaţívají všechny fáze cyklu, v některých případech se fáze líbánek neobjevuje vůbec, nebo jen zcela minimálně, - teorie cyklu domácího násilí se zaměřuje zejména na násilné incidenty, nemusí brát v potaz, ţe kontrolující chování můţe být přítomno po celou dobu. 12 Bratislava, 2001. s. 38 12 MARVÁROVÁ - VARGOVÁ, B. - POKORNÁ, D. - TOUFAROVÁ, M. Partnerské násilí.praha:linde 2008. s. 73-18 -

2. OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ Obětí domácího násilí neboli ohroţenou osobou můţe být kdokoliv bez ohledu na vzdělání, společenské postavení, zdravotní stav, věk, národnost, či schopnost uplatnění na trhu práce. Chování oběti domácího násilí má svá určitá specifika. Oběť často trpí násilím poměrně dlouho, neţ se rozhodne zavolat o pomoc. V době volání o pomoc je pod silným psychickým tlakem a většinou postrádá jakoukoli sebedůvěru. Důvody pro rozhodnutí zveřejnit domácí násilí bývají zpravidla strach o vlastní ţivot nebo napadení dětí. Oběť je ve stádiu, kdy jiţ na svou situaci rezignovala a nehledá únikovou cestu, stydí se násilí na své osobě přiznat a obviňuje se ze své neschopnosti vytvořit domácí pohodu, coţ často slýchá od pachatele. Oběť domácího násilí ve své výpovědi má sklon minimalizovat rozsah a následky násilí, kterými trpěla i moţná také z důvodů negativní zkušenosti s předchozími intervencemi institucí, u kterých hledala pomoc. Jak jiţ bylo uvedeno, domácí násilí nedělá ţádné rozdíly mezi lidmi, můţe poznamenat kohokoliv a mezi jeho oběti řadíme tyto hlavní ohroţené skupiny: - ţeny - děti a osoby mladistvé - zdravotně postiţené osoby - osoby vyššího věku senioři - muţi. 2.1 Ţeny a domácí násilí Ţeny patří mezi nejohroţenější skupinu a drtivá většina osob dopouštějících se domácího násilí, jsou muţi, coţ vyplývá z mnoţství statistických výkazů. Postiţené jsou ţeny ze všech sociálních vrstev, coţ potvrzuje předpoklad, ţe neexistuje typická oběť domácího násilí a je velmi těţké se jevům domácího násilí bránit bez podpory od státních i nestátních institucí. I kdyţ je oběť pracovně i společensky zdatná, můţe být vůči domácímu násilí zcela - 19 -

naivní a bezbranná. U týraných ţen lze určit, ţe čím déle domácí násilí trvá, tím těţší je z něho uniknout, tím méně ţeny oslovují organizace s prosbou o pomoc a tím hůře komunikují s lékaři psychology či sociálními pracovníky. V případě, ţe se týraná ţena rozhodne s domácím násilím skoncovat hned v počátku, je to pro ni sice velmi těţké, ale realizovatelné. Pokud ale několik let domácí teror snáší, je zapotřebí notné dávky odvahy, ale i hodně pomoci zvenčí. Účinky násilí proţívá kaţdá ţena rozdílně, neboť také záleţí na ţivotních podmínkách, které ovšem někdy zhoršují celou situaci. U ţen, jako obětí domácího násilí, se setkáváme s jevy, které u jiných kriminálních činů nenalézáme. Markantní je příklad přetrvávající vazby k útočníkovi, setrvání ve vztahu s ním, zatajování závaţností a příčin zranění apod. Tyto typické důsledky domácího násilí jsou pro pozorovatele zvenčí málo srozumitelné. Vnější okolí nedovede pochopit, proč týraná ţena svého partnera neopustí. Chování oběti je pak často vysvětlováno například tím, ţe se ţeně násilí líbí a proto nechce od muţe odejít. Výše uvedené příznaky v psychice ţeny, coby oběti domácího násilí, byly odborníky ujednoceny a pojmenovány jako syndrom týrané ţeny, který je definován jako soubor specifických charakteristik a důsledků zneuţívání, které vedou ke sníţení schopnosti ţeny efektivně reagovat na proţívané násilí. Tento syndrom se skládá z poměrně bohaté mozaiky různých projevů a v konkrétním případě mohou být některé symptomy zvýrazněny a jiné ustupují do pozadí. 2.1.1 Psychologické dŧsledky násilí: a) Příznaky spadající pod posttraumatickou stresovou poruchu U týraných ţen je zvýrazněna ztráta ţivotních perspektiv, kombinovaná s celkovou netečností aţ otupělostí. Dlouhodobě týrané ţeny není snadné oslovit, v kontaktu se jeví jako málo přístupné, vyznačují se sníţenou dynamickou reakcí a projevují malou účast na vnějším dění. Nejsou schopny se chovat přirozeně, mají tendenci utíkat před konflikty a nejsou připravené ventilovat své emoce vzteku a zlosti. Setkáváme se u nich s tzv. s extrémní laskavostí. Toto chování lze registrovat jiţ při prvních kontaktech - 20 -

v poradnách či u lékaře. b) Naučená bezmocnost Mechanismus tohoto jevu byl experimentálně ověřován na modelových situacích se zvířaty. Pokusy prováděl L. Seligman se psi, kteří byli zavřeni v kleci a dostávali elektrické šoky. Jakmile se naučili, ţe ţádná jejich reakce neovlivňuje výskyt šoků, přestali hledat únikovou cestu a stali se oddanými. Na základě tohoto traumatu, ani při otevření klece neunikli a teprve, kdyţ byli násilím opakovaně vytaţeni z klece, aniţ by dostali elektrický šok, zmizela jejich oddanost a následně volili únik. Podobná teorie naučené bezmocnosti je i u lidí. Jádrem je tvrzení, jestliţe se jedinec naučí, ţe nemá ţádnou kontrolu nad nepříjemnými událostmi a ţe kaţdý pokus změnit tuto událost končí prohrou, propadne letargii a pasivitě, která můţe vést aţ k jeho smrti. c) Sebezničující reakce Sebezničující reakci nelze u týraných osob vnímat jako psychopatologii, či charakterovou slabost. Jde o typickou přirozenou strategii vyrovnávání se s opakovaným a nevypočitatelným násilím, které je na oběti pácháno. Sebezničující reakce se projevují především u dlouhotrvajícího týrání a zahrnují tyto jevy: popírání viny útočníka, minimalizace následkŧ, popírání viktimizace, odmítání moţnosti záchrany, Pro vznik sebezničujících reakcí je podstatná osobní zkušenost s fenoménem Jekyll a Hyde. Oběť je decimována střídáním laskavějších podob vztahu s hrubým fyzickým násilím a nepřátelstvím. Syndrom týrané ţeny je vlastně odpovědí na periodický, ale nevypočitatelný výskyt odlišného chování u pachatele. Týrající partner střídá slušné zacházení s velmi špatným chováním. Čím vyhrocenější jsou tyto krajnosti, tím - 21 -