OBSAH OBSAH... 1 1. ÚVOD... 5 2. CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY... 7 3. EKONOMICKÉ NÁSTROJE NA SNÍŽENÍ KUŘÁCTVÍ... 8 3.1. Nástroje na snížení poptávky po cigaretách... 8 3.1.1. Zdanění cigaret... 8 3.1.1.1 Typy tabákových daní... 10 3.1.1.1.1 Spotřební daně... 10 3.1.1.1.2 Prodejní daně... 11 3.1.1.2 Vliv zvýšení daní na spotřebu cigaret... 13 3.1.1.3 Efektivita zvýšení cen cigaret... 30 3.1.2 Necenové nástroje na snížení poptávky: informovanost spotřebitelů, prohibice reklamy a marketingové podpory prodeje, restrikce kouření... 32 3.1.2.1 Protikuřácké programy ve školách... 36 3.1.2.2 Primárně preventivní protikuřácké programy v ČR... 37 3.1.2.3 Omezení podpory prodeje... 38 3.1.2.4 Vliv necenových nástrojů na globální poptávku po tabáku a na zdravotní situaci... 41 3.1.3. Náhradní nikotinové prostředky (NRT produkty) a další pomůcky při léčbě kuřáctví... 43 3.1.3.1 Efektivita NRT produktů... 45 3.2. Nástroje na snížení nabídky tabáku... 48 3.3. Nákladová efektivita protikuřáckých zásahů na snížení poptávky... 55 3.3.1 Srovnání různých studií mezi sebou a nákladových efektivit protikuřáckých a zdravotních zásahů... 56 3.4. Důsledky protikuřácké politiky... 59 3.4.1 Ztráta pracovních příležitostí... 59 3.4.2 Změna příjmů státní pokladny... 63 3.4.3 Ilegální obchodování s cigaretami... 64 3.4.4 Individuální náklady na protikuřáckou politiku... 65 3.5 Implementace protikuřácké politiky... 67 4. METODIKA... 72 1
4.1. Příjmy státní pokladny... 75 4.1.1. DPH a spotřební daň z tabákových výrobků... 75 4.1.2. Cla z tabákových výrobků... 75 4.1.3. Daň ze zisku tabákového průmyslu v ČR... 75 4.1.4. Ušetřené starobní důchody... 75 4.2 Výdaje státní pokladny... 76 4.2.1 Ušlé daně z příjmu osob kvůli předčasným úmrtím způsobeným kuřáctvím... 76 4.2.2 Snížení HDP kvůli předčasné úmrtnosti způsobené kuřáctvím... 77 4.2.3. Nemocenské dávky... 78 4.2.4. Náklady na zdravotnictví... 78 4.2.5. Důchody invalidní, vdovské, sirotčí... 79 4.2.6. Snížení HDP v důsledku nemocnosti způsobené kuřáctvím... 79 4.2.7. Ušlé daně z příjmu osob v důsledku nemocnosti způsobené kuřáctvím... 79 4.2.8. Škody způsobené požáry zapříčiněnými kuřáctvím a náklady na jejich likvidaci 80 4.2.9. Snížení HDP kvůli úmrtím při požárech zaviněných kuřáctvím... 81 4.2.10. Snížení HDP kvůli úrazům při požárech zaviněných kuřáctvím... 81 4.2.11. Ušlé daně z příjmu osob kvůli úmrtím při kuřáckých požárech... 81 4.2.12. Ušlé daně z příjmu osob kvůli úrazům při kuřáckých požárech... 82 4.2.13. Nemocenské dávky vyplacené hasičům v důsledku požárů způsobených kuřáctvím... 82 5. VÝSLEDKY... 83 5.1. Příjmy státní pokladny... 83 5.1.1. DPH a spotřební daň z tabákových výrobků... 83 5.1.2. Cla z tabákových výrobků... 83 5.1.3. Daň ze zisku tabákového průmyslu v ČR... 83 5.1.4 Ušetřené starobní důchody... 83 5.2. Výdaje státní pokladny... 84 5.2.1. Ušlé daně z příjmu osob kvůli předčasným úmrtím způsobeným kuřáctvím... 84 5.2.2. Snížení HDP kvůli předčasné úmrtnosti způsobené kuřáctvím... 84 5.2.3. Nemocenské dávky... 84 5.2.4. Náklady na zdravotnictví... 84 5.2.5. Důchody invalidní, vdovské, sirotčí... 85 5.2.6. Snížení HDP v důsledku nemocnosti způsobené kuřáctvím... 86 2
5.2.7. Ušlé daně z příjmu osob v důsledku nemocnosti způsobené kuřáctvím... 86 5.2.8. Škody způsobené požáry zapříčiněnými kuřáctvím a náklady na jejich likvidaci. 86 5.2.9. Snížení HDP kvůli úmrtím při požárech zaviněných kuřáctvím... 87 5.2.10. Snížení HDP kvůli úrazům při požárech zaviněných kuřáctvím... 87 5.2.11. Ušlé daně z příjmu osob kvůli úmrtím při kuřáckých požárech... 87 5.2.12. Ušlé daně z příjmu osob kvůli úrazům při kuřáckých požárech... 87 5.2.13 Nemocenské dávky vyplacené hasičům v důsledku požárů způsobených kuřáctvím... 88 5.2.14. Celkové výsledky... 88 5.3 Nákladová efektivita protikuřácké politiky v ČR... 90 6. DISKUSE... 93 6.1. Fyzické náklady... 93 6.2 Finanční externality... 93 6.3. Citové náklady... 96 6.4. Srovnání se studií Philipa Morrise (PM)... 97 6.4.1. Přímé příjmy... 100 6.4.2. Nepřímé příjmy... 101 6.4.3. Výdaje... 103 6.4.3.1. Zvýšené náklady na zdravotnictví... 103 6.4.3.2. Náklady na zameškané pracovní dny... 106 6.4.3.3. Ušlé daně z příjmu kvůli předčasné úmrtnosti... 107 6.4.3.4. Náklady na požáry způsobené kuřáky... 109 6.4.3.5. Dodatečné náklady na úklid... 110 6.4.3.6. Pašování cigaret... 110 6.4.3.7. Nižší produktivita v důsledku kouření... 111 6.4.3.8. Autonehody zaviněné kuřáctvím... 112 6.4.3.9. Protikuřácké kampaně... 112 6.4.3.10. Nižší kvalita života... 113 6.4.3.11. Nižší platební schopnost... 113 6.5. Protikuřácká politika v ČR... 113 7. ZÁVĚR... 115 VYSVĚTLIVKY... 117 SEZNAM GRAFŮ... 118 SEZNAM TABULEK UVEDENÝCH V TEXTU... 120 3
PŘÍLOHA A: Zákaz tabákové reklamy a podpory prodeje v Evropské unii... 121 PŘÍLOHA B: Tabáková politika Světové banky... 122 PŘÍLOHA C: Svět podle důchodu a regionu (klasifikace Světové banky)... 123 BIBLIOGRAFIE... 125 4
1. ÚVOD Kuřáctví je velice závažným a bohužel i velmi rozšířeným, celosvětovým problémem. V současné době kouří v ČR 33 % populace (38 % mužů, 27 % žen) (ČSÚ, 2003; ÚZIS, 2003). Škody, které kuřáctví páchá nejen na zdraví konzumentů cigaret, ale i na lidech v jejich okolí, jsou neoddiskutovatelné. Kouření je v ČR i v Evropě příčinou každého pátého úmrtí, a to především na kardiovaskulární onemocnění (k jejichž výskytu přispívá ze 30 %), na nádorová onemocnění (k jejichž výskytu přispívá kouření celkově z 30 %, u některých typů rakovinových onemocnění daleko více, např. k rakovině plic z 90 až 95 %), na chronická plicní onemocnění (asi 80 % jich způsobuje kouření cigaret) a další. V současné době je všeobecně akceptován názor, že kouření prokazatelně přispívá ke 25 onemocněním. Na nemoci související s kouřením umírá polovina kuřáků, z nich polovina v produktivním věku; ztrácejí tak 20 25 let života. Závislost na tabáku je chronické a smrtelné onemocnění patřící mezi toxikománie. Většina kuřáků zkouší s kouřením přestat, avšak jejich úspěšnost, zejména bez asistence, je velmi nízká. Až donedávna byla epidemie kuřáctví, jím zaviněných onemocnění a předčasných úmrtí výsostí bohatých rozvinutých zemí. To se však rychle mění a cigarety se hojně konzumují už i v zemích rozvojových. K polovině všech úmrtí na světě způsobených kouřením došlo právě zde. Je pravděpodobné, že kolem roku 2 020 bude na nemoci způsobené kouřením umírat až 10 milionů lidí ročně (Peto a Lopez, 2000). Světová zdravotnická organizace (WHO) hodnotí situaci jako pandemii a kouření považuje za největší příčinu úmrtí z těch, kterým lze předcházet. 20. století lze považovat za století kouření a rakoviny. Je na nás, aby toto přízvisko nezískala i století další. První část této práce (tj. kapitola 3) je věnována možnostem boje proti kuřáctví, konkrétně ekonomickým nástrojům na snížení poptávky po cigaretách i nabídky cigaret. Jsou zde popsány zkušenosti s bojem proti kuřáctví a aplikací uvedených nástrojů proti kuřáctví v zahraničí, reakce kuřáků na ně a jejich nákladová efektivita. V závěru první části práce je pojednáno o pravděpodobném vývoji kuřáctví v ČR po aplikaci těchto nástrojů a o vlivu implementace těchto nástrojů na státní pokladnu ČR. 5
Kuřáctví bohužel nemá negativní vliv pouze na zdraví lidí, nýbrž i na ekonomiku České republiky. Druhá část této práce (tj. kapitoly 4, 5 a 6) se zabývá vyčíslením příjmů a výdajů státní pokladny České republiky, které jí plynou z kuřáctví. Některá z těchto vyčíslení bohužel není snadné jednoznačně určit, zejména kvůli nedostatku či rozporuplnosti potřebných dat, a to převážně na straně výdajů státní pokladny kvůli kuřáctví, které jsou tedy podhodnocené. 6
2. CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY Jedním z cílů této práce je soustředit údaje o ekonomických nástrojích na snížení kuřáctví a jejich efektivitu a odhadnout, co by aplikace těchto nástrojů v ČR znamenala pro státní pokladnu ČR a jaké změny by nastaly v prevalenci kuřáctví a nemocnosti a úmrtnosti obyvatel. Dalším cílem je analyzovat současný vliv kuřáctví na ekonomiku České republiky, konkrétně porovnat objem příjmů a výdajů státní pokladny v důsledku kuřáctví. Jednou z hypotéz této práce je, že po aplikaci protikuřáckých nástrojů dojde ke snížení nemocnosti i úmrtnosti obyvatel v produktivním věku. Investovat do aplikace protikuřáckých nástrojů je pro ČR ekonomicky výhodné. Další hypotézou je, že výdaje státní pokladny ČR v důsledku kuřáctví jsou vyšší než její příjmy z kuřáctví. Pokud by kuřáci kouření úplně zanechali, investovali by zřejmě peníze ušetřené za cigarety do jiných statků, čímž by tyto peníze z ekonomiky nezmizely a příjem státní pokladny by zůstal velmi podobný současnému, zatímco náklady na kuřáctví by byly vynulovány. 7
3. EKONOMICKÉ NÁSTROJE NA SNÍŽENÍ KUŘÁCTVÍ Tato kapitola pojednává obecně o ekonomických nástrojích na snížení poptávky po cigaretách a nabídky cigaret, jejich efektu a nákladové efektivitě tak, jak je popisuje zahraniční literatura. 3.1. Nástroje na snížení poptávky po cigaretách Poptávku po cigaretách lze ovlivnit obtížně, podobně jako nabídku cigaret. Existuje však několik dostupných nástrojů, které spotřebu cigaret bezpečně snižují. Jsou to jednak cenové nástroje, tj. zvyšování cigaretových daní a tím i jejich ceny a necenové nástroje, tj. větší informovanost obyvatel o zdravotních dopadech kuřáctví, zákaz reklamy a podpory prodeje cigaret, zákaz kouření v práci a na veřejných místech, omezení prodejních míst tabákových výrobků a terapie náhradními nikotinovými prostředky, tj. NRT (nicotine replacement therapy) produkty. 3.1.1. Zdanění cigaret Tabák byl po staletí považován za ideální spotřební zboží, jehož zdaňováním lze snadno ovlivňovat příjmy státní pokladny. Tabák není základní potřebou, přesto je široce konzumován, poptávka po něm je relativně neelastická, je tedy spolehlivým zdrojem vládních příjmů. Již Adam Smith ve své knize Zdraví národů v roce 1776 předpokládal, že zdanění tabáku by pomohlo chudým lidem, protože by nemusely být zdaněny životní potřeby nebo materiály či nástroje potřebné k pěstování tabáku. Podle Smithe by zdanění tabáku chudým pěstitelům tabáku zvýšilo životní úroveň, mohli by své zboží odesílat na trh levněji, poptávka po jejich práci by se zvýšila, a tím by se postupně zvyšovaly jejich příjmy a oživovala by se celá ekonomika. O dvě století později už byl tabák různými způsoby zdaňován téměř ve všech zemích světa. V té době byl motivací téměř všech vlád větší zisk peněz pro státní pokladnu. V posledních letech jsou cigarety zdaňovány také kvůli snížení konzumace a minimalizování negativních dopadů kouření na zdraví populace. 8
Jaké dopady má zvyšování daní na poptávku po cigaretách a dalších tabákových výrobcích? Na zvýšení daní reaguje nejvíce mládež, která je na růst cen citlivější než starší lidé. Zvýšení daní významně redukuje spotřebu cigaret, ovšem ne natolik, aby se snížily i příjmy státní pokladny. Ukazuje se, že desetiprocentní zvýšení cen cigaret vede v rozvinutých zemích ke čtyřprocentnímu a v rozvojových zemích k osmiprocentnímu poklesu konzumace cigaret (Jha a Chaloupka, 1999). Příjmy státní pokladny se tak zvýší a současně konzumace cigaret a nemocnost obyvatelstva se sníží. Výpočet zvýšení příjmu státní pokladny při zvýšení daní z cigaret (v příkladu je uvažováno zvýšení daně ze 40 % na 44 % ceny): Původní daň v % d Původní spotřeba v krabičkách s Původní cena c Původní příjem státní pokladny p = d x c x s Nová daň v % 1,1d Nová spotřeba v rozvojových zemích 0,92s Nová spotřeba v rozvinutých zemích 0,96s Nová cena 1,03c Nový příjem státní pokladny v rozvojových zemích p1 Nový příjem státní pokladny ve vyspělých zemích p2 Nové výdaje kuřáka na cigarety v rozvojových zemích v1 Nové výdaje kuřáka na cigarety ve vyspělých zemích v2 p1 = 1,1d x 1,03c x 0,92s = 1,04236dcs p2 = 1,1d x 1,1c x 0,96s = 1,08768dcs v1 = 0,92s x 1,03c = 0,95sc v2 = 0,96s x 1,03c = 0,99sc I přes pokles poptávky po cigaretách v důsledku zvýšení daní se tedy vládní příjmy zvýší, a to v rozvojových zemích zhruba o 4 % oproti období před zvýšením daní a ve vyspělých zemích dokonce o 9 %. Současně se sníží výdaje každého kuřáka v průměru o 5 % v rozvojových zemích a o 1 % ve vyspělých zemích. 9
Dále jsou popsány jednotlivé typy daní aplikovaných na cigarety a tabákové výrobky v různých zemích světa. 3.1.1.1 Typy tabákových daní 3.1.1.1.1 Spotřební daně Spotřební daně jsou daně z vybraného zboží vyrobeného pro prodej uvnitř země nebo importovaného a prodaného v zemi. Daň je obvykle vybírána od výrobce, distributora nebo od finálního prodejce spotřebiteli. Spotřební daně mohou být následující: Specifické, tj. platí se částka z balíku zboží, z 1 000 kusů nebo z tuny, např. 30 Kč z balíku bez ohledu na cenu. Tyto daně jsou přidané k ceně cigaret jako fixní částka, jsou nejflexibilnější a vlády mohou tyto daně zvýšit s nízkým rizikem, že průmysl zareaguje tak, že se nakonec příjmy státní pokladny sníží. Přidané (hodnotové), tj. procento hodnoty produktu měřené cenou výrobce, za kterou je prodán maloobchodníkovi (distributorovi), např. 45 % výrobní ceny. Spotřební daň může být uvalena na výrobky a služby, pokud splňují jednu nebo více z následujících podmínek (McCarten and Stotsky, 1995): 1) Produkce, distribuce a prodej mohou být přesně kontrolovány vládou, což zajišťuje minimální možnost krácení daní. 2) Poptávka je cenově neelastická, tzn. když roste cena, spotřeba klesá o méně procent, než o kolik se zvýšila cena. Příjmy z daní jsou tedy vyšší díky nové míře spotřeby. 3) Produkt nebo služba je luxusní, nejedná se o základní potřebu. S růstem příjmů obyvatel nejen že roste spotřeba luxusního zboží a služeb, ale roste dokonce rychleji než příjmy. To znamená, že důchodová elasticita poptávky je větší než 1, což při zvýšení spotřeby znamená ještě větší zvýšení daňových příjmů státu. 4) Spotřeba produktu je návyková nebo způsobuje negativní externality (dopady na ostatní). Tím se nabízí vhodný důvod (ekonomicky a politicky zdůvodnitelný) na zavedení daní. 10
Přidané (hodnotové) daně jako daně z přidané hodnoty nebo spotřební daně jsou aplikovány prakticky ve všech zemích často přes specifickou spotřební daň. Přidané daně mohou být aplikovány při maloobchodním prodeji nebo jako je tomu ve většině afrických zemí v celé prodejní síti tedy i ve velkoobchodě. Daně se mohou lišit podle místa výroby a typu výrobku. Například některé země uvrhují vyšší daně na cigarety vyrobené v zahraničí než na domácí cigarety, stejně tak jako jsou v některých zemích více zdaněny silnější cigarety než slabší. V současné době se zdanění tabákových výrobků ve stále více zemích zvyšuje, a to v rámci protikuřáckých nebo jiných specifických programů. Například v Číně a v mnoha státech USA jsou části peněz získaných ze zdanění cigaret používány na vzdělání o dopadech kouření na zdraví člověka, na negativní reklamu, která spočívá v šíření pravdivých a tedy negativních informací o cigaretách a dopadu kouření na zdraví a na další protikuřácké aktivity. Finance získané ze zdanění tabákových výrobků jsou v mnoha zemích používány i na zdravotní služby. 3.1.1.1.2 Prodejní daně Existují dva základní typy prodejních daní: jednostupňové a vícestupňové Jednostupňové prodejní daně se aplikují pouze v jednom stádiu řetězce výroba distribuce prodej, tzn. mohou být aplikovány pouze na prodej z výroby, prodej z velkoobchodu nebo na maloobchod. Vícestupňové prodejní daně se aplikují v různých stadiích řetězce výroba distribuce prodej na zboží nebo služby. Mezi tyto daně patří i daň z přidané hodnoty. Daň z přidané hodnoty (DPH) je základní nepřímá daň ze spotřeby zboží a služeb aplikovaná proporcionálně na jejich cenu. V každé transakci je DPH kalkulována jako příslušné procento ceny zboží a služeb zdanitelná po odečtení DPH různých nákladových komponent. Většina zemí, které aplikují DPH, je aplikují na základ, který zahrnuje spotřební daně a cla. Např. uvalení 10% DPH zvýší cenu zboží o 10 %, i když podléhá spotřební dani nebo clu. Výše daňových poplatků se v různých zemích liší (graf 3.1). Ve vyspělých zemích činí daně až dvě třetiny ceny cigaret, zatímco v rozvojových zemích spotřebitelé nezaplatí na daních více než polovinu ceny. 11
V České republice je v současné době specifická spotřební daň z cigaret stanovena na 0,60 Kč/kus a hodnotová spotřební daň na 24 % ceny pro konečného spotřebitele. Částka daně složená z pevné a procentní sazby musí být minimálně 1,13 Kč/kus. DPH cigaret je v současné době stanovena na 19 %. Příklad výpočtu DPH a spotřební daně z balíčku cigaret, který stojí v obchodě 60 Kč, je uveden v tabulce 3.1. Tabulka 3.1: Výpočet DPH a spotřební daně z balíčku cigaret Položka Výpočet Částka v Kč konečná maloobchodní cena 60 DPH = 60 / 119 x 19 9,58 cena bez DPH = 60-9,58 50,42 specifická spotřební daň = 0,60 x 20ks 12 hodnotová spotřební daň = 50,42 x 0,24 12,10 celkem spotřební daň = 12 + 12,10 24,10 celková spotřební daň/kus = 24,10 / 20ks 1,21 DPH + spotřební daň = 9,58 + 24,10 33,68 Daně jako % z ceny = 33,68 / 60 56 % Graf 3.1: Průměrná cena cigaret, výše daní a daně jako procento z ceny v zemích rozdělených podle národních důchodů (Jha a Chaloupka, 1999). průměrná cena a daň na krabičku v USD 3,50 3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 průměrná cena v USD průměrná daň v USD daň jako procento z ceny 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 daň jako procento z ceny 0,00 0,00 vysoký důchod vyšší střední důchod nižší střední důchod nízký důchod země podle důchodů 12
3.1.1.2 Vliv zvýšení daní na spotřebu cigaret Základní ekonomický zákon říká, že jakmile cena nějaké komodity vzroste, poptávka po této komoditě klesne. Dříve odborníci tvrdili, že díky návykovosti kouření budou cigarety výjimkou. Domnívali se, že kuřáci jsou na kouření dostatečně závislí na to, aby kupovali cigarety za jakoukoliv cenu a pokračovali v konzumaci stejného množství cigaret jako dříve i po zdražení. Nicméně se vzrůstajícím počtem výzkumů se ukazuje, že tomu tak není. Poptávka po cigaretách, i když je neelastická, je na ceně závislá. Například růst daní v Kanadě mezi lety 1982 a 1992 vedl k prudkému růstu reálných cen a konzumace cigaret významně poklesla. Naopak v únoru 1993 kanadská vláda výrazně snížila daně z tabákových výrobků ve snaze zmírnit černý obchod s cigaretami, reálné ceny cigaret výrazně klesly a konzumace se zvýšila (Beyer, 2001) (graf 3.2). Graf 3.2: Reálná cena cigaret a roční spotřeba cigaret na osobu, Kanada, 1989 1995 (Beyer, 2001). reálná cena krabičky cigaret (USD) 11,00 9,00 7,00 5,00 3,00 1,00-1,00 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 100,00 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 spotřeba cigaret na osobu (krabičky) Reálná cena Spotřeba Z grafu lze vyčíst, že dramatické snížení daní způsobilo velký pokles cen a vedlo nejen k nežádoucímu výraznému nárůstu konzumace cigaret, ale navíc i k (taktéž nežádoucímu) snížení příjmu státní pokladny Kanady. Pokud se totiž na počátku roku 1993 konzumovalo v Kanadě 55 krabiček cigaret na osobu ročně a cena cigaret byla 5,80 USD, do státní pokladny Kanady se za rok 1993 získalo na každého obyvatele jisté procento z částky 319 USD. V roce 1994, kdy byly daně z tabákových výrobků nižší, se cena snížila na 2,80 USD. Konzumace cigaret vzrostla na 79 krabiček na osobu. Příjem státní pokladny 13
Kanady z tabákových daní tak byl v roce 1994 z každého obyvatele jisté nižší než v roce 1993 - procento z částky 221 USD, tedy daleko méně než v roce 1993 (graf 3.2a). Graf 3.2a: Prodej cigaret a příjmy ze zdanění cigaret v Kanadě, 1981 1993 (Yurekli, 2000a). 75 8 70 65 7 Bilióny cigaret 60 55 50 45 6 5 4 Bilióny USD 40 35 3 30 2 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 prodej cigaret (bilion ks) Daňové příjmy (bilion USD) Vyšší zdanění cigaret má tedy za důsledek nejen nižší kuřáctví v zemi, ale i vyšší příjem pro státní pokladnu. K podobnému poklesu spotřeby cigaret jako v Kanadě v letech 1982 až 1992 došlo v důsledku zvýšení daní ve Velké Británii v letech 1971 1995 (graf 3.3) a v několika dalších zemích. Zvýšení cigaretových daní způsobuje snížení jejich spotřeby všude na světě (Yurekli, 2001). Graf 3.3.: Reálná cena a spotřeba cigaret ve Velké Británii v letech 1971 1995 (Beyer, 2001). Reálná cena a spotřeba cigaret ve Velké Británii, 1971-1996 17000 16000 CONSUMPTION 2.65 15000 2.45 14000 13000 12000 11000 2.25 2.05 1.85 1.65 Price ( ) 1994 value 10000 PRICE 1.45 9000 Source: 1971Townsend 1974 J 1998, Central 1977Statistical 1980 Office (UK) 1983 (1965-93) 1986 1989 1992 1995 Year 1.25 14
Dalším příkladem může být Turecko, kde se spotřeba tamní nejoblíbenější značky cigaret v letech 1992 až 1999 vždy se snížením daní a tedy cen zvýšila a naopak s růstem daní se spotřeba snížila (graf 3.4). Graf 3.4: Reálná cena a spotřeba nejpopulárnější domácí značky cigaret "Tekel 2000" v Turecku (Yurekli, 2001). Spotřeba cigaret (mil.) 22 000 20 000 18 000 16 000 14 000 12 000 10 000 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 30000 28000 26000 24000 22000 20000 18000 16000 14000 12000 10000 Reálná cena za krabičku cigaret Spotřeba Reálná cena Stejně tak v Maďarsku je inverzní vztah mezi zvýšením daní a spotřebou cigaret zřejmý (graf 3.5.). Graf 3.5: Reálná cena a spotřeba cigaret na osobu starší 15ti let v Maďarsku, 1987 1999 (Yurekli, 2001). 110 180 Reálná cena krabičky cigaret (1995, HUF) 105 100 95 90 85 80 75 70 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 170 160 150 140 130 120 110 Spotřeba cigaret na osobu starší 15ti let (krabičky) Reálná cena Spotřeba 15
Dalším příkladem je Čína, kde spotřeba cigaret při zvýšení daní (ceny) také klesá (graf 3.6). Graf 3.6: Reálná cena a spotřeba cigaret v Číně, 1990 1998 (Yurekli, 2000). Spotřeba cigaret na osobu (krabičky) 72 71 70 69 68 67 66 65 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 2,5 2 1,5 1 0,5 0 Reálná cena krabičky cigaret (1997 = 100, Yuan) Spotřeba Reálná cena Graf 3.7: Celkový prodej cigaret a spotřeba na osobu v Číně, 1989 1998 (Yurekli, 2000). Milióny krabiček 84000 83000 82000 81000 80000 79000 72 71 70 69 68 67 66 Krabiček na osobu 78000 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 65 Celkový prodej Spotřeba Naopak snížení daní mělo za důsledek zvýšení konzumace cigaret v Jihoafrické republice v letech 1979 až 1989 (graf 3.8), v Argentině v letech 1989 1995 (graf 3.9) nebo například ve Venezuele, kde se v letech 1991 1994 snížila cena cigaret o 34 % a spotřeba vzrostla o 8 %, od roku 1997 do 1999 se cena ani spotřeba neměnily (graf 3.10). Zvýšení cen motivuje některé lidi k zanechání kouření, ostatní zrazuje od započetí s kouřením a snižuje počet bývalých kuřáků, kteří vždycky znovu začnou kouřit (Jha a Chaloupka, 1999). 16
Graf 3.8: Reálná cena cigaret a roční spotřeba cigaret na dospělého člověka (15 let a více), Jihoafrická republika, 1970 1989 (Beyer, 2001). Spotřeba cigaret na osobu starší 15ti let (krabičky) 0.09 0.08 0.07 0.06 Spotřeba Reálná cena 1.3 1.2 1.1 1 0.9 0.8 Reálná cena 0.05 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 0.7 Source: Saloojee 1995 Graf 3.9: Reálná cena a spotřeba cigaret v Argentině, 1989 1995 (Beyer, 2000). 1,40 62,00 Reálná cena za krabičku 1,20 1,00 0,80 0,60 0,40 0,20 60,00 58,00 56,00 54,00 52,00 50,00 Spotřeba na osobu (v krabičkách) 0,00 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 48,00 Reálná cena Spotřeba / osoba 17
Graf 3.10: Reálná cena a spotřeba cigaret ve Venezuele (Yurekli, 2001). Spotřeba cigaret na osobu starší 15ti let (krabičky) 88 86 84 82 80 78 76 74 72 2,5 2 1,5 1 0,5 0 Reálná cena krabičky cigaret (pesos) 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 Spotřeba Reálná cena Modely, které mají za úkol vyčíslit vliv závislosti na nikotinu na efekt zvyšování cen, se zabývají tím, zda kuřáci vůbec zvažují důsledky jejich kouření nebo ne a ve svých názorech se od sebe jednotlivé modely liší. Nicméně všechny modely souhlasí s tím, že současná míra kuřáctví a tedy spotřeby cigaret je závislá na předchozím množství vykouřených cigaret (tedy na předchozí míře závislosti na nikotinu) a na aktuálních cenách cigaret. Tento vztah mezi předchozí a současnou spotřebou cigaret každého kuřáka je velmi důležitý pro namodelování vlivu zvýšení cen na poptávku po tabáku. Pokud jsou kuřáci závislí, bude jejich reakce na zvýšení cen relativně pomalá, tj. krátkodobě malá, ale z dlouhodobého hlediska bude větší. V ekonomické literatuře se dočítáme, že reálný a permanentní růst cen má na poptávku v dlouhém období přibližně dvojnásobný dopad než v krátkém období (Samuelson a Nordhaus, 1992). Reakce spotřebitelů na růst cen se v zemích s vysokým a nízkým národním důchodem liší. Pokud ceny nějakého zboží rostou, je pravděpodobnější, že ho přestanou kupovat lidé v zemích s nízkým důchodem než lidé žijící v zemích s vysokým důchodem. Naopak při poklesu cen jsou obyvatelé zemí s nízkým důchodem náchylnější ke kupování lacinějšího zboží ve větší míře než dříve. Míra změny poptávky spotřebitelů po zboží, jehož cena se změnila, je tzv. cenová elasticita poptávky. Například pokud růst ceny o 10 % způsobí pokles poptávky o 5 %, cenová elasticita je -0,5. Čím citlivější jsou spotřebitelé na změnu ceny, tím nižší je cenová elasticita poptávky. Odhady elasticity jsou různé, ale existují studie o tom, že 18
v zemích se středním a nízkým důchodem, je cenová elasticita poptávky nižší (spotřebitelé jsou na ceny citlivější) než v zemích s vysokým důchodem. Například v USA růst ceny balíčku cigaret o 10 % způsobí pokles poptávky o 4 %, cenová elasticita je -0,4. Naproti tomu v Číně je cenová elasticita daleko nižší, uvádí se mezi -0,6 a -1. Studie prováděné v Brazílii a v Jihoafrické Republice dospěly ke stejnému závěru jako v Číně (Jha a Chaloupka, 1999; Yurekli, 2000). Autoři publikace Světové banky Curbing the Epidemic vytvořili model potencionálního dopadu zvyšování daní na poptávku po tabáku na celém světě. Jeho vstupy jsou: 1. Populace v každém ze sedmi regionů světa podle rozdělení Světovou bankou (Příloha C) a její rozdělení podle věkových skupin a pohlaví. 2. Odhad prevalence kuřáctví ve zmíněných regionech a rozdělení kuřáků podle pohlaví. Pro Indii, kde se jako náhražka za cigarety kouří bidis, kalkulují obojí, cigarety i bidis. 3. S využitím dostupných dat odhad věkového profilu kuřáků v každém regionu, který vychází z individuálních studií každé země a poměr dospělých kuřáků k mladým. 4. Odhad celkového počtu kuřáků a předpokládaného počtu úmrtí způsobených kuřáctvím pro každý region, pohlaví a věk. V tomto kroku vědci poukazují na to, že ve vyspělých zemích eventuálně zemře na následky kouření pouze jeden ze tří kuřáků. Tento odhad je podhodnocen, současné studie z USA, z Velké Británie a dalších zemí uvádějí, že úmrtnost mezi kuřáky na následky kouření je 1:1 (Jha a Chaloupka, 1999). 5. Dále vědci s využitím dat a různých epidemiologických studií WHO odhadli počet cigaret nebo bidis vykouřených každý den každým kuřákem v každém regionu. Odhadli také počet vykouřených cigaret v každém regionu dospělými a mladými, aby tak dospěli k poměru denně vykouřených cigaret dospělí : mladým. 19
6. Dále se pokusili s použitím dat z více než šedesáti studií - změřit cenovou elasticitu poptávky po cigaretách v každém regionu. V případě, že v některé zemi existovala více než jedna studie, byly výsledky studií zprůměrovány. Dále odborníci kombinovali výsledky tak, aby dospěli k průměru pro země s nízkým a s vysokým důchodem. Tyto výsledky byly uváženy podle věku, protože mladí lidé jsou na ceny citlivější než starší. Odborníci tak dospěli k závěru, že krátkodobá cenová elasticita je v zemích s vysokým důchodem relativně nízká, tj. -0,4, zatímco v zemích s nízkým důchodem je -0,8. Existuje několik příčin toho, že jsou lidé v zemích s nízkým důchodem citlivější na růst cen cigaret než lidé v zemích s vysokým příjmem. Populace většiny zemí s nízkým důchodem jsou mladší a studie ze zemí s vysokým důchodem ukazují, že mladí jsou na cenové změny celkově citlivější než starší lidé. Je to částečně tím, že mají k dispozici méně peněz než starší lidé, částečně tím, že někteří ještě nejsou na nikotinu závislí, částečně proto, že žijí spíše přítomností a nepřemýšlejí tolik o budoucnosti a částečně proto, že jsou ovlivnitelnější okolím. Pokud mladý člověk přestane kouřit, protože už na cigarety nemá peníze, je pravděpodobnější, že jeho kamarádi přestanou kouřit taky, než by tomu bylo mezi staršími kuřáky. Studie provedená U. S. Centers of Disease Control and Prevention dospěla k závěru, že cenová elasticita mezi mladými v USA (18 až 24 let) je -0,6, jsou tedy na ceny citlivější než všichni kuřáci celkově. Jiná studie (Yurekli, 2001) dokonce uvádí, že se poptávka po cigaretách mezi mladými při 10% zvýšení ceny cigaret sníží o 10 %. Odborníci se shodují, že pokud jsou ceny vysoké, nejenže je pravděpodobnější, že mladí kuřáci s kouřením přestanou, ale také mnoho potencionálních mladých kuřáků s kouřením vůbec nezačne. Lze tedy shrnout: růst daní je velmi efektivním nástrojem ke snížení konzumace tabáku v zemích s nízkým a středním důchodem, což jsou země, kde v současnosti žije většina kuřáků. Efekt růstu daní bude v těchto zemích výraznější než v zemích s vysokým důchodem (Jha a Chaloupka 1999). Vědci dospěli k závěru, že se polovina efektu růstu ceny cigaret na jejich celkové spotřebě projeví ve snížení počtu kuřáků a polovina ve snížení počtu vykouřených cigaret u těch, kteří s kouřením ani po zvýšení cen nepřestanou. Dále tvrdí, že se s větší pravděpodobností vyvarují smrti způsobené kouřením ti, kdo přestanou kouřit jako mladí, než 20
ti, kdo přestanou kouřit v pokročilejším věku a navíc, že nebezpečí smrti v důsledku kouření bude pro ty, kdo nepřestanou, stejně vysoké i přes to, že sníží počet vykouřených cigaret (Jha a Chaloupka, 1999). Výše popsaný model použili odborníci k vyčíslení potencionálního dopadu zvýšení tabákových daní na poptávku po cigaretách na celém světě. Předpoklady, na kterých model stojí, jako cenová elasticita, zdravotní důsledky a další proměnné, jsou velmi konzervativní, takže i výsledky jsou pravděpodobně podhodnoceny. Model odhaluje, že dokonce i malá zvýšení ceny by mohla mít významný vliv na prevalenci kuřáctví a na počet předčasných úmrtí způsobených kouřením mezi lidmi žijícími v roce 1995. Výzkumní pracovníci zkalkulovali, že pokud by došlo k desetiprocentnímu růstu průměrných cen cigaret v každém regionu, 40 milionů lidí na celém světě by přestalo kouřit a mnoho dalších, kteří by jinak kouřit začali, by se raději rozhodli s kouřením vůbec nezačínat. I když vliv zanechání kouření na úmrtnost se projeví s určitou latencí, počet zachráněných předčasných úmrtí díky samotnému růstu cen cigaret je mimořádný 10 milionů, neboli 3 % veškerých úmrtí způsobených kouřením mezi kuřáky z roku 1995. Devět milionů osob, které by nezemřely předčasně, by bylo z rozvojových zemí, z toho 4 miliony ze zemí Východní Asie a Pacifiku (Jha a Chaloupka, 1999). Správná úroveň zdanění cigaret je velmi užitečná a důležitá, její stanovení však není jednoduché. Aby ji mohli politikové určit, potřebovali by mít k dispozici jistá data, z nichž některá však stále nejsou k dispozici, jako například cenové zatížení nekuřáků. V ekonomické terminologii by daň byla optimální, pokud by se marginální sociální cena poslední vykouřené cigarety rovnala marginálnímu sociálnímu požitku. Avšak výše těchto sociálních cen a požitků není známa, téměř ji není možno změřit. Jen málo lidí pochybuje o tom, že kuřáci uvalují fyzické náklady na nekuřáky - v podobě vyššího rizika onemocnění a předčasného úmrtí, obtěžování nepříjemným zápachem, fyzického podráždění, nákladů na odstranění zápachu cigaretového kouře z oblečení, většího rizika požárů a poškození soukromého majetku, apod. - a že nejvíce postiženi pasivním kouřením jsou děti a životní partneři kuřáků. Protože někteří ekonomové považují rodinu ve společnosti za základní jednotku ovlivňující rozhodování, uvažují expozici dětí a partnerů tabákovému kouři za vnitřní, domácí náklad, který je zvažován při rozhodování o kouření více, než externí náklady uvalené kuřáky na ostatní. Míra dalších nákladů, jako např. peníze veřejně 21
financovaného zdravotnictví investované do léčby nemocí způsobených kouřením, je složité stanovit. Jednou z cest vedoucích ke stanovení ideální úrovně daní je vybrat míru, která by spíše dosáhla specifického snížení spotřeby cigaret a tedy i zlepšení veřejného zdraví, než míru, která by pokryla sociální náklady na kouření. Dalším způsobem by mohlo být stanovení výše daně tak, aby se maximalizovaly příjmy státu plynoucí z těchto relativně výhodných daní. Určení správné výše tabákové daně závisí na různých faktorech jako např. na tom, do jaké míry a za jakou cenu je daná společnost ochotna chránit děti. Záleží i na příjmech státní pokladny z tabákových daní a z ostatních zdrojů, atd. Faktem je, že v zemích, kde jsou aplikovány veškeré známé prostředky proti tabakismu, dosahuje daň z cigaret od 2/3 do 4/5 průměrné ceny cigaret v zemi a takové je i doporučení Světové banky. Z těchto úrovní daní lze vycházet při proporcionálním zvyšování cen v ostatních zemích. Daň ve výši čtyř pětin maloobchodní ceny se vypočítává ze základu, kterým je výrobní cena. Např. při výrobní ceně 20 Kč je čtyřpětinová daň jejím čtyřnásobkem, tj. 80 Kč a celková maloobchodní cena 100 Kč (Jha a Chaloupka, 1999). Z celkové prodejní ceny si část bere výrobce (výrobní cenu navýšenou o zisk), část distributoři a prodejci, část státní pokladna. Výrobce může dočasně mírnit dopad zvýšení daní tím, že sníží míru svého zisku. Dopad zvýšení daní na maloobchodní cenu je v různých zemích různý, záleží na maloobchodních faktorech, na typu daně a na jejím základu. Většina politiků se obává, že zvýšení tabákových daní by znamenalo nižší příjmy do státní pokladny. Avšak opak je pravdou, příjmy státní pokladny se zvýšením tabákových daní porostou, přinejmenším v krátkém a středně dlouhém období. A to i přesto, že vyšší cena cigaret samozřejmě sníží jejich spotřebu, protože poptávka po cigaretách je neelastická. To znamená, že poptávka po cigaretách klesne, ale méně než o kolik se zvýší cena. Čím neelastičtější je poptávka po cigaretách, tím menší vliv bude mít růst cen na pokles spotřeby cigaret a současně bude mít větší vliv na růst příjmů státní pokladny z tabákových daní. Například ve Velké Británii se v letech 1970 až 2000 tabákové daně postupně zvyšovaly a spotřeba cigaret zde během tohoto období klesla - částečně díky vyšším cenám a částečně díky vyšší informovanosti o dopadech kuřáctví na zdraví ze 138 miliard na 80 miliard. 22
Příjmy státní pokladny se však i přes tento pokles spotřeby průběžně zvyšovaly. S každým zvýšením daně o 1 % se příjmy státní pokladny zvýšily o 0,6 až 0,9 % (Beyer, 2001.). Podle modelu Jha Prabhada a Franka Chaloupky uskutečněného pro Světovou banku se příjmy státních pokladen s desetiprocentním zvýšením daní celosvětově průměrně zvýší o 7 %. Studie z více než sta rozvojových i vyspělých zemí ukázaly, že v každé jednotlivé zemi, kde byly zvýšeny tabákové daně, zvýšil se i příjem státní pokladny. V grafu 3.11 je příklad z Norska, kde i v době, kdy bylo zdanění cigaret i jejich ceny velmi vysoké a byly zde současně aplikovány i ostatní nástroje na snížení konzumace cigaret, příjmy státní pokladny při zvýšení daní vzrostly (Beyer, 2001). Graf 3.11: Daň zaplacená spotřebitelem z každého balíčku cigaret a příjmy státní pokladny z tabákových daní v Norsku, 1990 1998 (Beyer, 2001). 4000 35 Příjmy z tabákových daní v miliónech lokální měny 3500 3000 2500 2000 30 25 20 15 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 Daň z každého balíčku cigaret v lokální měně Příjmy z tabákových daní Daň z každého balíčku cigaret Ukázkou toho, jak zvyšování daní funguje v praxi, je příklad z Maďarska, graf 3.12, z kterého je vidět, že při zvýšení daně na krabičku cigaret spotřeba klesla, ale daňové příjmy státní pokladny vzrostly, případně při obrovském snížení spotřeby zůstaly stejné. 23
Graf 3.12: Reálné příjmy z tabákových daní, daň na krabičku cigaret a spotřeba cigaret v Maďarsku, 1991 1999 (Yurekli, 2001a). Miliony kusů, miliony HUF 90000 80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 100 90 80 70 60 50 40 30 20 Spotřeba Reál. příjem z daní Reálná daň/krabička V tabulce 3.2 jsou uvedeny změny ve spotřebě cigaret po zvýšení zdanění cigaret o 10 % a změny v příjmech státních pokladen z cigaretových daní v důsledku tohoto protikuřáckého nástroje. Výpočty byly provedeny pro krátkodobou elasticitu poptávky, tj. -0,4 a -0,8. Z tabulky je vidět, že obavy ze snížení státních příjmů po zvýšení daní z cigaret, nejsou opodstatněné. Daň/krabička HUF Důležité je najít a udržovat optimální výši daně. Snížení daní v dobré víře zabránění některým problémům spojeným s kuřáctvím (černému obchodu) není řešením. Příkladem je Švédsko, kde rapidní snížení daní vedlo k ohromnému zvýšení spotřeby a současně ke snížení daňových příjmů státní pokladny (grafy 3.13 a 3.14). 24
Graf 3.13: Trend příjmů z cigaretových daní a míry cigaretových daní ve Švédsku, 1970 1998 (Yurekli, 2001a). Milion SKE 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 25 20 15 10 5 0 Daň / krabička (SKE) 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 Daně (milion SKE) Daně na balíček cigaret Graf 3.14: Pokles zdanění cigaret o 17 % ve Švédsku v roce 1998 ze strachu z černého obchodu (Yurekli, 2001a). 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 Milióny SKE 1998 80 70 60 50 40 30 20 10 0 krabička / osoba Příjmy z daní Spotřeba V grafech 3.15 a 3.16 je vyjádřena tabáková daň jako procento veškerých státních příjmů z daní ve vybraných zemích Evropské Unie (EU) a v postkomunistických zemích (ECA) v devadesátých letech. Příjmy z tabákových daní se pohybují mezi 1 a 9,4 %, ale i to tvoří pro vlády těchto zemí významnou částku peněz (grafy 3.17, 3.18). Země EU získají z tabákových daní ročně 1 až 18 miliard USD, přičemž běžnější je zisk od jedné do čtyř miliard USD. 25
Graf 3.15: Tabákové daně jako % celkových daňových příjmů (EU), 1999 (Yurekli, 2001b). Příjem ze zdanění cigaret jako % celkových vládních daňových příjmů ve vybraných zemích EU 9% 1% 2% 2% 2% 2% 2% 2% 2% 3% 3% 4% 4% 5% Švédsko Belgie Itálie Francie Rakousko Finsko Nizozemíí Německo Dánsko Španělsko Portugalsko VB Irsko Řecko Graf 3.16: Příjmy z cigaretových daní jako % celkových daňových vládních příjmů ve vybraných ECA zemích, 1999 (Yurekli, 2001b). Příjmy z cigaretových daní jako % celkových vládních daňových příjmů ve vybraných zemích, 1999 1% 2% 3% 3% 3% 3% 4% 5% 5% 6% 7% 10% 11% 11% 9% 9% Lotyšsko Slovensko Litva Bělorusko Kypr Maďarsko Estonsko Rusko Chorvatsko ČR Polsko Kazachstán Bulharsko Rumunsko Ukrajina Turecko 26
Graf 3.17: Příjmy z cigaretových daní v zemích EU v mil. USD, 1999 (Yurekli, 2001b). Příjmy ze zdanění cigaret v zemích EU, 1999 20000 18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 Miliony USD Graf 3.18: Příjmy z cigaretových daní v zemích ECA v mil. USD, 1999 (Yurekli, 2001b). Příjmy ze zdanění cigaret v mil. USD, 1999 20 000 18 000 16 000 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 Lotyšsko Litva Estonsko Kypr Bělorusko Kazachstán Slovinsko Bulharsko Chorvatsko Maďarsko ČR Ukrajina Rumunsko Rusko Polsko Turecko Finsko Švédsko Irsko Portugalsko Rakousko Dánsko Belgie Řecko Nizozemí Španělsko Itálie Francie Německo VB mil. USD 27
Příjmy z tabákových daní ve vybraných rozvojových zemích jsou procentuelně vyšší než v zemích EU a ECA (graf 3.19), celková částka peněz je nižší než ve vyspělých zemích. Přece však jsou tabákové daně významným zdrojem příjmů státních pokladen rozvojových zemí. Jak je však popsáno dále (tab. 3.19 a tab. 3.20), nejsou nenahraditelné a absence tabákového průmyslu by ani tyto ekonomiky nezničila. Graf 3.19: Příjmy z tabákových daní jako % celkových daňových příjmů (rozvojové země) (Beyer, 2001). 11% 4% 4% 5% 5% 1% 1% Sýrie 98 Libanon 98 Tunis 98 Alžír 99 Egypt 99 Moroko 99 Turecko 99 V tabulce 3.3 jsou uvedeny cigaretové daně jako procento z maloobchodní ceny cigaret a z celkových daňových příjmů zemí podle výše důchodu v roce 1999. V ČR tvořily daně 60 % maloobchodní ceny, zatímco v zemích s vysokým důchodem, které již mají s protikuřáckou politikou větší zkušenosti, dosahovaly cigaretové daně okolo 75 % maloobchodní ceny, v Portugalsku dokonce 80 %. V mnoha společnostech panuje názor, že zdaňování by mělo být spravedlivé v tom smyslu, že lidé s vyšší platební schopností by měli na daních platit více. Tzn. v mnoha společnostech je prosazována progresivní daň a i v mnoha zemích důchodová progresivní daň, tzn. marginální míra zdanění se zvyšuje s vyššími příjmy člověka, funguje. Naopak zdanění cigaret je regresivní, tzn. že stejně jako zdanění ostatního spotřebního zboží zatěžuje finančně neúměrně více lidi s nízkými příjmy. Toto je ještě prohloubeno tím, že kouření je daleko běžnější v rodinách s nižšími příjmy, takže chudí zaplatí na cigaretových daních více než bohatí a na tyto daně vynaloží neúměrně větší část svých důchodů. 28
Naskýtá se otázka, zda by zdanění cigaret mělo být progresivní. Chudí mají samozřejmě možnost nekouřit a cigaretové daně neplatit vůbec. Pokud se tak rozhodnou, nestane se tak kvůli závislosti na nikotinu ze dne na den. Navíc prokazování toho, kdo může koupit cigarety levněji by bylo složité a zřejmě by vedlo k novému druhu ilegálního překupování cigaret uvnitř země, tj. bohatí by platili chudým, aby jim cigarety obstarali levněji. Mnoho studií prokázalo, že lidé s nižšími příjmy jsou na změny cen citlivější, než lidé s vyššími příjmy. Je tedy pravděpodobné, že ve chvíli, kdy ceny cigaret porostou a cigaretové daně, respektive peníze utracené za cigarety, budou tvořit neakceptovatelnou část příjmů chudých lidí, tito postupně sníží spotřebu cigaret a to rychleji než bohatí lidé, čímž jejich relativní daňové zatížení klesne, i když stále budou platit relativně více než bohatí. K poklesu spotřeby mezi chudými dojde postupně a pomalu a cigaretové daně budou stále tvořit významnou část jejich příjmu, což povede k prohlubování jejich chudoby. V mnoha zemích sociální systém chudé rodiny podporuje, takže pokud chudé rodiny kvůli regresivnímu zdanění cigaret zaplatí na cigaretových daních neúměrně mnoho, stát se o ně nakonec bude muset postarat v podobě sociálních dávek, či jiných podpor. Autoři studie (Jha a Chaloupka, 1999) se přiklánějí k myšlence, že by tabákové daně měly spolu s ostatními jednotlivými daněmi tvořit progresivní daňový systém. V současnosti jsou daňové systémy většiny zemí směsí různých typů daní. I když by výdaje veřejných financí měly v zásadě pramenit z celkových příjmů státní pokladny, neměla by být unikátní schopnost tabákových daní zvýšit celkové státní příjmy ignorována. Studie v Číně prokázaly, že pokud by tam daně z cigaret vzrostly o 10 %, klesla by jejich spotřeba o 5 % a celkové státní příjmy by byly o 5 % vyšší, což by pohodlně pokrylo financování základních zdravotních služeb jedné třetiny nejchudších Číňanů. Aby nebyl zisk státní pokladny z vyšších cigaretových daní krácen, měla by být produkce cigaret kontrolována státem, což by snížilo daňové úniky. Celkové příjmy státních pokladen ze zdanění tabáku závisí na objemu spotřeby, na míře zdanění, na maloobchodních cenách, na důchodech a na kontrole ilegálního překupování cigaret. 29
3.1.1.3 Efektivita zvýšení cen cigaret Studie (Ranson et al, 2000) se zabývá dopadem zvýšení cen cigaret a dalších opatření proti kuřáctví na úmrtnost lidí v důsledku kouření. Aby mohly být výsledky této studie srovnány s výsledky ostatních studií o nákladové efektivitě opatření proti kuřáctví, převádějí autoři změny v úmrtnosti na DALY (Disability-adjusted Year) roky, tj. roky zachráněného zdravého života. Tak lze vyčíst, kolik USD stojí každý DALY při přijetí nástrojů proti tabakismu. Výsledky těchto výpočtů a jejich srovnání mezi sebou a s výsledky jiných studií je uvedeno v kapitole 3.3.1. V modelu autoři používají dostupná data o prevalenci kuřáctví v 89 zemích a kalkulují prevalenci kuřáctví podle věku, pohlaví a regionu a počet cigaret vykouřených denně. Z těchto dat dále odhadují globální dopad cenových a necenových prostředků proti kuřáctví a následně nákladovou efektivitu těchto prostředků. Při hodnocení nákladové efektivity zvýšení cen vycházejí z krátkodobé cenové elasticity poptávky, která je nižší než dlouhodobá, v zemích s nízkým a vysokým důchodem. Na cenovou elasticitu bidis v jižní Asii pohlížejí jako by se jednalo o cigarety [tento fakt mají podložen finskou studií (Pekurinen, 1989)]. Dále předpokládají, že cenové elasticity žen a mužů jsou shodné (tak to i dokládají téměř všechny dostupné studie, např. Buck et al, 1997; Centers for Disease Control and Prevention, 1996; Centers for Disease Control and Prevention, 1998; kromě jedné, a to Chaloupka a Warner, 2000). Vzhledem k tomu, že jsou mladší lidé na změny cen citlivější než starší, jak podle ekonomické teorie tak i podle ekonomických studií (například Warner, 1986; Chaloupka, 1998), počítají autoři s tím, že cenová elasticita mládeže ve věku 15 až 19 let je třikrát vyšší a cenová elasticita mládeže ve věku 20 až 29 let 1,5krát vyšší než cenová elasticita třicetiletých nebo starších. Celková cenová elasticita v každém regionu je věkově vážený průměr věkově specifické cenové elasticity a v zemích s vysokým důchodem nepřesahuje -0,4, v zemích s nízkým důchodem - 0,8 (což koresponduje s výpočty cenové elasticity pro země s nízkým a s vysokým důchodem podle Jha a Chaloupka, 1999). Cenová elasticita ukazuje čistý dopad změny ceny na množství poptávaných cigaret (nebo bidis). Změna ceny může ovlivnit prevalenci kuřáctví (množství kuřáků) a míru kuřáctví (poptávku pokračujících kuřáků). Vzhledem k tomu, že různé studie dokládají, že jen o trochu více než polovina efektu růstu cen cigaret se promítne do prevalence a jen o trochu 30
méně než polovina tohoto efektu se promítne do průměrné spotřeby pokračujících kuřáků, počítají autoři popisovaného modelu s dopadem cenového růstu na prevalenci kuřáctví 50 %. Změna počtu kuřáků závisí na procentuelní změně ceny cigaret, cenové elasticitě, 50% efektu změny cen na prevalenci a na celkovém počtu kuřáků. Změna počtu úmrtí připočitatelných kuřáctví závisí na procentuelní změně ceny cigaret, cenové elasticitě, prevalenčním dopadu 50 %, počtu úmrtí připočitatelných kuřáctví před zdražením a na úmrtním faktoru. Ten ukazuje, že ne všichni, kdo přestanou kouřit, tím odvrátí předčasnou smrt v důsledku kouření. Ve skutečnosti záleží na mnoha faktorech, například na tom, jak dlouho člověk kouřil, kolik cigaret denně vykouřil a na tom, zda když přestává s kouřením, je už nemocný nebo ještě ne. Redukce rizika předčasného úmrtí díky zanechání kouření není s věkem lineární. I když benefity přináší i zanechání kouření v pokročilejším věku, relativní redukce rizika smrti je vyšší v mladším věku (Ranson et al, 2000). Autoři popisovaného modelu vycházejí z následující estimace: 95 % kuřáků, kteří přestanou kouřit ve věku 15 až 29 let, odvrátí úmrtí v důsledku kouření, zatímco z lidí, kteří přestanou kouřit ve věku 30 až 39 let, toho dosáhne 75 %, z lidí 40 až 49 let 70 %, z lidí 50 až 59 let 50 % a 10 % z lidí starších 59 let. Tato estimace je podhodnocená. Navíc pro zachování konzervativního rázu tohoto modelu autoři zanedbávají fakt, že snížená spotřeba cigaret těch, kdo v kouření pokračují, sníží mortalitu v důsledku kuřáctví také. Mnoho nástrojů protikuřácké politiky je velmi levných. Zvýšení daní je možné pouhou změnou legislativy. Avšak pro zachování konzervativního rázu modelu počítají jeho autoři s tím, že zvýšení daní znamená vyšší náklady na jejich vybírání. Počítají se stejnými ročními náklady veřejného sektoru jak na zvýšení cen, tak na zavedení balíčku necenových intervencí jiných než NRT. Na základě odhadů nákladů (Barnum a Greenberg, 1993) a na základě neveřejného výzkumu nákladů Světovou bankou na veřejné informativní kampaně, počítají autoři s ročními náklady na každý nástroj protikuřácké politiky 0,005 0,02 % aktuálního hrubého národního produktu. Nejnižší hranici (0,005 % HDP) stojí protikuřácké intervence USA, respektive průměrné náklady na protikuřácká opatření z let 1994 až 1996 byly dokonce jen 0,003 % HDP. Americká centra pro kontrolu nemocí a prevenci dokonce doporučují, aby jednotlivé státy USA vydávaly na tabákový výzkum a vzdělávání 0,026 0,036 % HDP. To znamená o něco více, než je horní hranice nákladů, s kterou počítají autoři popisovaného 31
modelu, v kterém dále používají odhady HDP jednotlivých zemí provedených Světovou bankou v USD z roku 1997. V popisovaném modelu autoři pracují s odhadem, že z 1,1 miliardy existujících kuřáků v roce 1995 jich v budoucnu jedna třetina, tedy asi 377 milionů lidí, umře na nemoci způsobené kouřením. Z toho 82 % (310 milionů) v zemích s nízkým a středně vysokým důchodem, 36 % (136 milionů) ve východní Asii a Pacifiku (podrobněji tab. 3.4). Pokud cena cigaret vzroste o 10 %, odhaduje se, že na celém světě přestane kouřit 40 milionů lidí, tj. 4 % všech kuřáků existujících v roce 1995. To by od smrti v důsledku kouření zachránilo 10 milionů lidí, tj. asi 3 % všech očekávaných úmrtí v důsledku kouření. Při zvýšení cen cigaret na dvojnásobek by se dokonce zachránily 104 miliony lidí, tedy asi 27 % všech očekávaných úmrtí v důsledku kouření, při čemž by kouřit přestalo asi 417 milionů lidí. Podrobněji v tab. 3.5. Celosvětová prevalence kuřáctví je vyšší mezi muži. Z úmrtí způsobených kouřením, která by byla odvrácena díky růstu ceny cigaret o 100 %, by jich proto asi 80 % bylo mezi muži. Největší efekt na snížení počtu úmrtí způsobených kouřením by měl růst ceny na dvojnásobek mezi mladými do 29 let. Ve skupině mužů ve věku 15 19 let by se počet kuřáckých úmrtí snížil o více než 80 % a ve skupině mužů ve věku 20 29 let o téměř 40 % (Jha a Chaloupka, 1999). Podrobněji v tab. 3.6. Zvýšení ceny je tedy velmi efektivním protikuřáckým nástrojem. O jeho nákladové efektivitě více v kapitole 3.3. 3.1.2 Necenové nástroje na snížení poptávky: informovanost spotřebitelů, prohibice reklamy a marketingové podpory prodeje, restrikce kouření Země s vysokým důchodem jsou důkazem toho, že poskytování informací dospělým spotřebitelům o návykovosti tabáku a jím způsobených smrtelných nemocech může snížit jejich spotřebu cigaret. Dále je popsána efektivita jednotlivých typů takových informací a zveřejňování poznatků z aktuálních výzkumů o zdravotních dopadech kouření, tj. varování na krabičkách cigaret a v reklamě, negativní reklamy, zákazu reklamy na cigarety a aktivit podporujících jejich prodej. Protože různé typy informací jsou spotřebitelům obvykle 32