MALOPÁNEVNICTVÍ MARTIN KLUSO. (Praha, záí 2004)

MALOPÁNEVNICTVÍ MARTIN KLUSO (Praha, záí 2004) Pane, prosím T, abys to byl Ty, kdo k nám bude mluvit. Abys mluvil k našim srdcím, tak aby Kristus se potkal a uslyšel s Kristem. Halelujah. Bože, spoléháme na Tvého svatého Ducha, který k nám pichází, aby nám oberstvoval slovo. Aby nám ho dával a pednášel. Aby ho dostal skrze všechny slupky naší mysli. Skrze všechno to, kdo jsme, Pane, a skrze to, kdo ješt nejsme v Kristu. Tak T prosím, Pane, abys pronesl to slovo až do našich duší, tak aby mohlo zakoenit a mohlo pinést ovoce. Prosím T, abys oistil moje ústa, moji mysl od všeho, co já sám jsem a od všeho, co ješt nejsem v Kristu, aby Tvoje slovo bylo isté, aby bylo neposkvrnné. Aby nepišlo jenom naplnit stedení veer, ale aby naplnilo naše srdce a naše duše. Bu požehnáno Tvoje svaté jméno. Bu požehnáno Tvoje jméno mezi námi. Amen. Nkteí z nás máme tu výsadu, že nám jistý lovk posílá svá kázání. Mám pocit, že už jsem vám to íkal. Ne? Vidíte, já bych se vsadil, že jsem vám to musel íkat, ale to nevadí, klidn to eknu znova. Jeden lovk nám pravideln každý den posílá svá kázání. Je to zhruba jedna stránka. Na zaátku, možná tak první odstavec, píše njaký píbh ze života. Jak nkoho potkal, co se mu stalo doma, v práci, v obchod, prost kdekoliv, a potom z toho udlá kratiké kázání. Urit se to dá stihnout peíst alespo obden. Myslím, že to nkteí brati a sestry dostávají. Doporuuji to i pro procviení anglitiny. Pokud jste na mailu alespo trochu pravideln, napište mi e-mail a já vám pošlu jeho adresu, abyste to od nho mohli dostávat. Stojí to za to. Je to moc píjemné, je to k požehnání. Myslím si, že tak 95 % jeho kázání je hodn dobrých. Je na tom ješt jedna zvláštní vc, až je to nkdy k smíchu. asto se trefuje do toho, o em lovk zrovna pemýšlí. Nevím, jak to ten lovk dlá, ale je to tak. Pro takový úvod? Asi ze dvou dvod. Jednak abyste si to taky obas peetli a jednak proto, že jsem pemýšlel nad uritou vcí a prost se s tím jedno to kázání potkalo. Bylo to možná vera nebo pedevírem. Ten lovk psal o jednom rybái. Vidli ho v dob, kdy bylo v ece hodn ryb, jak nahodí, eká a najednou vytáhne velkou rybu. Krásná, velká ryba. Hodí ji zpátky. Zase nahodí, vyloví krásná, velká ryba. Hodí ji zpátky. Na loce kousek opodál 1

je druhý rybá a kroutí nad tím hlavou. íká si: Co to ten lovk dlá? A když ten první znovu nahodil, vytáhl další krásnou velkou rybu a hodil ji zpátky, ten na té loce k nmu piplul blíž a volá na nj: Prosím t, já t tady pozoruji, mžeš mi vysvtlit, pro házíš zpátky ty krásné velké ryby? A on mu odpovídá: Víš, já mám doma jenom malou pánev. Ten kazatel tvrdí, že píbh je pravdivý. Vím, že mže být pravdivý. Taky íká: Víte, my jsme na tom podobn. My jsme na tom podobn v tom, jak pistupujeme k Bohu. íkal, že picházíme k Bohu s takovou malou pánví, možná dvacet centimetr, a naše oekávání od Boha je omezené centimetry té pánve. To znamená, že pijdeme a íkáme: Bože, já po Tob chci, abys mi nco dal, aby ses stal Bohem v mém život. A naše modlitba je mená velikostí naší pánve, jestli mi rozumíte. Tím oekáváním, tím, co chci. A cokoli by nám Bh chtl dát a pesahuje to naši pánev, házíme to jako celek zpátky a nejsme schopni, nejsme pipraveni to pijmout. Nkdy se stane, že Bh prost nakonec pokrí rameny a hodí nám tam njakou dvaceticentimetrovou rybku a my: halelujah! uspokojeni, že nás Bh slyšel. A nevíme, jaká je to prohra. Jindy se zase stane, že nám nkdo nco ekne nebo že nám nkdo nco zjeví; že nám skrze njaké slovo rozšíí pánev. Najednou se naše oekávání Božích vcí to je ta naše pánev, zvedne, a Bh ho mže naplnit. Jak už jsem íkal, to slovo pišlo do situace, kdy jsem zrovna o nem podobném pemýšlel a íkal jsem: Bože, já tak vidím v lovku a pro m je to tajemství a veliká vc na pekonávání vidím v lovku, nazvu to pízemností. Víte, co myslím? Možná to v rámci toho píbhu nazvu malopánevnictví. Vidím, jak lovk, a te myslím lovk obecn jako lidskost, lidstvo, je tak malopánevní. Amen? Vidím to nejen ve svt, ale i v církvi, i mezi bratry, vidím, že se to pokouší i o m. Že se o lovka pokouší malopánevnictví. Pokouší se o nj v tom smyslu, že okolnosti, které jsou, vci, které se djí okolo nás, jako kdyby vzaly hlavu lovka a cpaly ji, jak íkám, nosem do hlíny. Pro naši tlesnou potebu, pro potebu tla, pro tlesnou potebu tla, jestli mi rozumíte protože mžeme mít duchovní potebu tla. Ale pro tu tlesnou, primitivní, pízemní, nízkopánevní potebu tla, a už to je cokoliv. A to nemusí být jenom jídlo. To mže být i zadostiuinní, to mže být to, že chci, aby se moje pravda projevila, abych byl slyšen. Amen? Cokoliv takového malopánevního. Vidím, jak to má tendenci strhávat naše oi dol. Ono se však nestane jenom to, že se naše oi zaboí do hlíny a jediné, co vidíme, je metr tverený hlíny okolo sebe. Stane se to, že najednou ztrácíme ze zorného pole ten horizont, ztrácíme ze zorného pole ten veliký obraz. Víte, lidské oko nebo zrak, aniž si to možná uvdomujete, zaostuje 2

bu na blízko, nebo na dálku. Amen? O to víc, když se budete chtít hrabat v tch pízemních vcech. Pokud pjdu k zemi a budu se dívat a rozebírat nco v tch pízemních vcech, v hlín toho ehosi (a tam si dosate sami, protože víte lépe než já každý o svém život), zjistil jsem, že celý obzor, celá vize, je pry. Amen? Mám dalších pár obraz, které m napadají. Moje dcerka se te tak trochu uí jezdit na kole. Má pocit, že se musí dívat na kolo, aby to mla dobe pod kontrolou. Jede na kole a já íkám: Je rovn! Není však schopna udržet smr, a tak padá. Pedstava, že se musí dívat ped sebe, dopedu, aby kolo udržela rovn, je pro ni nepochopitelná. To jí zatím nezacvaklo. To pijde. Jestli mi však rozumíte, takhle to s námi v duchu funguje. To znamená, že zdánliv, zdánliv máme pocit, že se musíme zabývat záležitostmi našeho bicyklu, abychom mohli jet, abychom se mohli dostat dopedu. Tady je šlapka a tady je tohle. Nevidíme, že se tím vlastn pipravujeme o pohled, který je daleko podstatnjší. Pohled, který nám za prvé umožní jet a za druhé naplní to, pro vlastn jedeme. Dá nám jednak njaký smr a jednak požitek z toho, kam jedeme. Víte, je utrpení pozorovat, jak funguje mechanismus naší jízdy. Když jsem se uil v autoškole, stále jsem se snažil zjistit od zkušených idi a ptal se jich: Kde máš mít ty áry, které jsou na silnici? A byl jsem u jednoho auta, ve kterém jsme dlali autoškolu, nauený, že když sedím za volantem, pi své velikosti, v tom konkrétním aut, pi konkrétn nastaveném volantu, že jedna bílá ára, která je na silnici, je asi pt centimetr od pravého okraje auta vpedu a ta druhá ára je asi tyicet centimetr vlevo. Takže jsem vdl, že jedu rovn, pokud jsou áry na svém míst. Poád jsem se snažil jet podle tch ar. Neustále jsem se ptal svého instruktora: Je to takhle správn, 5 a 40? On se na m tak podíval a íká: Prosím t, koukej dopedu. Nechápal jsem, jak se mžu dívat sto metr ped sebe, když potebuji jet rovn tady. Jak se mžu dívat tam dopedu, když nevím, jestli auto náhodou neuhýbá. Ta pedstava pro m prost byla nad moje schopnosti. Víte, a dsledkem toho všeho byla jedna vc že jsem se trápil. Amen? To bylo utrpení. Za druhé, byl jsem strašn neflexibilní, protože pokud jsem se trošku uhnul, tch pt centimetr jakoby rozhodilo moje mítka a hned jsem se snažil vrátit, takže to bylo takové kivolaké. A za další, jak rychle si myslíte, že jsem mohl jet? No, hrozn pomalu, protože bylo hodn složité soustedit se na ty moje centimetry. Soustedil jsem se vlastn na mechaniku ízení a jakmile bych zrychlil, strašn rychle bych vyjel z tch pti centimetr. A vrátit se okamžit nejde. 3

To je další obraz, který m napadl k tomu, co chci íct. Je dležité, aby se lovk díval úpln jinam než na své auto. Abych byl zamený úpln jinam, pestože musím jet, pestože se musím soustedit na mechanismus své jízdy. Na tom se nic nemní. To není o tom, že když dneska jedu, tak nemusím jet po silnici rovn. Není to o tom, že když dcerka pojede, nemusí šlapat a nemusí ídit rukama. Amen? Stala se však taková zvláštní vc v mém ízení. Jednak mžu jet o nco rychleji a jednak si to mžu užít. Mžu se dívat okolo, nemusím se dokonce ani nutn dívat rovn. To byla ješt jedna vc, zaáteníci idii urit vdí, o em mluvím. Když lovk jede a podívá se doleva, jede doleva. Potom jsem po ase zjistil, že vlastn mohu, pokud držím smr v mysli, mohu si dovolit podívat se doleva nebo doprava, a poád držím správný smr. Moje vize už je jinde. Moje vize se stala souástí mé jízdy. Stala se mou souástí, proplynula mnou. A tak se nestarám o mechanismus ízení. To se dje jenom mimodk, jenom jako bokovka. Život, ten se žije sám. Amen? Nechte život, aby se žil sám. Nechte auto, aby jelo samo. Zanechte záležitostí všedního dne, zanechte všechny tyhle vci. Ony se budou dít i nadále, ono se to jídlo stane. Vte tomu. Ono se to stane, o to bude postaráno, protože Bh se stará. Neíkám to proto, že jsem muž a netuším, že za pípravou jídla stojí njaká práce. O tom nemluvím. Ona se totiž i ta práce stane. Ale já si musím dát velký pozor na to, abych náhodou nestrhl svj zrak na to pízemní, na to malopánevnictví, aby moje touha po Bohu a moje chze a mj den nebyl o tom, jak zaopatím svj žaludek, jak se postarám o tohle, jak se postarám o tamto. Kde je pak Bh? Pokud víme, že Bh se stará, že Bh zaopatuje, pokud víme, že se stará o vrabce, copak se lépe nepostará o nás? Možná se zeptám ješt jinak. Nepostaral se o vás Bh do dnešního dne? Amen? Nepostaral se Bh o vás ve všech okolnostech, ve kterých jste se octli? Nepostaral se o vás dnešního dne? Je tady nkdo, kdo mže vydat opané svdectví? Je tady nkdo, kdo mže íct, že se vydal Bohu a zaal s ním pln chodit, a Bh nedodržel svj slib a nepostaral se o nj? Amen? Bh je vrný, a to i když my jsme nevrní. A tak se na Nj mžeme spolehnout. Mžeme se tím pestat zabývat. P ESTAT SE ZABÝVAT TMI VCMI, KTERÉ STRHÁVAJÍ NÁŠ POHLED. JE POT EBA SE ZADÍVAT TAM DO DÁLKY. A te je otázka, kam vlastn? Víte, na autoškole je zvláštní jedna vc. Víte, kam jedete s autoškolou? Nikam. Vdli jste to? Je to tak? Když sednete v autoškole do auta, jaký je váš cíl? Žádný. Kam chcete dojet? Nikam. Skoníte tam, kde jste zaali. Pokud se s nkým nemníte nebo nco složitjšího, tak pijdete k autu, sednete do nj a jedete. Oni vám na každém rohu eknou, kam máte jet, plus mínus, pokud jste zkušenjší, tak vám to eknou o kižovatku naped, a jedete. Nemáte žádný cíl, žádný zámr. 4

Zabýváte se pouze tou mechanikou ízení. Amen? A pak najednou získáte idiský prkaz, oprávnní. To je takové to, že tvrdí, že už umíte jezdit. Vy si pak sednete do auta a zmní se jedna zásadní vc. Najednou nkam jedete. Najednou nastává trauma, kdy se potkává to, že máte nkam dojet, a ješt k tomu musíte ídit auto. Amen? Co chci íct? Když lovk odhlédne od mechaniky dne, své chze, plnní tch obyejných, prachobyejných vcí a najednou se rozhlédne, tak zjišuje: kam já to vlastn mám jít? Víte, co myslím? Kam já to vlastn jdu, co je vlastn moje vize, kam já to vlastn jdu? Jedu k babice, jedu k pump, jedu do obchodu kam já to vlastn jedu? Amen? To je jako s tím kolem. Rozhlédnu se a íkám: Tam! Tam je ten cíl, tam je ta kotva, ke které se njakým zpsobem pitahuji. A tak tady pemýšlím nahlas, o em jsem poslední dobou pemýšlel potichu, a íkal jsem si: Bože, vidím, že tento svt, že ábel, že práce, že domov, že žaludek, že já nevímkdo se m snaží pesvdit o tom, že všechny obyejné vci, všechny mechanismy života jsou to, o tady bží, a že úspch mého života závisí na tom, jak dobe je naplním. Amen? Víte, mám rád jednu vc. Mám ji moc rád. Kdo se mnou pracuje, tak na to urit už narazil. Vždycky, když nco definuji, definuji to závrem, koncem. Takže když se ptám svého šéfa: Co po mn chceš? tak neíkám: co po mn chceš. Ale vždycky mu eknu: Podívej se, pijdu za rok, budu sedt v této kancelái a ty mi ekneš:,martine, za ten rok jsi odvedl výbornou práci, bezvadnou práci. Jsem s tebou spokojený. Tohle mi ekneš, vždycky nastíním šéfovi. A já chci vdt, pro mi to ekneš. Rozumíte mi? Co mám udlat pro to, abys mi tohle ekl? Nebo se zeptám naopak: Podívej se, pijdu za rok a ty ekneš:,martine, absolutn jsi m zklamal. A já se ptám: Pro zklamu? Co mám udlat pro to, abych t zklamal, respektive naopak. Hodn pemýšlím a uvažuji tímto zpsobem. Když takhle mluvíme v práci, hodn se snažím jít od konce. Jdeme na njaké jednání, pipravujeme se na njaké jednání a já se ptám lovka, který se mnou na to jednání jde: Podívej, jednání zaíná ve dv hodiny, koní ve tyi. Ve tyi odcházíme z jednacího místa a ty mi íkáš:,to je neuvitelné, to bylo perfektní jednání, já jsem nevil, že tohohle dosáhneme. A tak se ptám:,eho jsme dosáhli? Protože jsem astokrát pišel na jednání s njakým lovkem a ten lovk byl nepipraven. Ne, že by byl nepipraven v tom, jak bude jednání probíhat, ale on byl nepipravený v tom, že neml nastavené oekávání, že vbec nevdl, jak by jednání mlo dopadnout. Vbec nevdl, jak by naše jednání mlo dopadnout, a jak by nemlo dopadnout. A tak to je hlavní vc, kterou se 5

snažím vždycky si vyjasnit. O co nám vlastn jde, kam vlastn smujeme, co tady dláme. Už jste nkdy zažili jednání, kdy jste jednali a jednali a tahali jste se o vci, a na konci jste se nkam dotahali a zjistili jste: No, a k emu to vlastn bylo? Už se vám to nkdy stalo? K emu to tady vlastn bylo? Pro jsme se tady celou dobu trápili? A tak je opravdu dležité, abychom si na zaátku ekli, co vlastn oekáváme, kam vlastn jdeme, kam chceme dojít. Víte, nkdy se nám stalo, že jsme zrušili jednání, protože jsme zjistili, že a to dopadne jakkoliv, nemá to žádný dopad. Rozumíte mi? Pedstavte si teba, že potebuji njaké kachlíky, potebuji je koupit v Siku. Mohu manželce dlouhosáhle vysvtlovat, jak to zítra udláme, jestli jí nechám auto nebo jestli udláme tohle nebo tamto, a pitom oba víme, že ty kachlíky tam nemají. Je úpln jedno, jak se nakonec domluvíme, jestli jí auto nechám, nebo nenechám, protože ty kachlíky tam stejn nemají. To je banální vc, ale vidl jsem tolik spor, které jsou o vcech, které stejn nikam nevedou. Diskusí, které se vedou nad zákonem, nad tím, co znamená Písmo. Možná jste se m nkdy nkde na nco ptali a já jsem odpovídal, jako bych neuml do pti poítat, jako bych vám nerozuml. Možná jste íkali: To je pece jasné, já se ptám tak a tak. Asi jsem opakoval: Já vám nerozumím. To je proto, že vždycky uvažuji, kam ten dotaz smuje, a odpovídám tím koncem. Rozumíte mi? Odpovídám tím, kam smuje tvj dotaz. Když se nkdo ptá, jestli máme veei Pán jednou za týden, dvakrát za týden nebo jednou za trnáct dní krom toho, že nevím, tak tomu nerozumím. Nerozumím, jaký je zámr dotazu. Nerozumím, k emu to je, a neumím na to odpovdt. Rozumíte mi? Já se nechci s nkým pít, jestli to má být jednou týdn nebo jednou msín, když absolutn nevím, jaký to má význam pro moje spasení. Až budu chápat, jaký má význam pro moje spasení, když eknu: Ktím t ve jméno Ježíše, Syna, Otce a Ducha svatého, nebo Ktím t ve jméno Otce, nebo Ktím t ve jméno Ježíše, budu na tom lpt. Nedokážu se podívat na konec a íct: Má to pro moje spasení tento duchovní význam. Amen? Až mi nkdo ekne, co se stane, jak pemýšlí Bh a co po mn chce, tak tomu dokážu lépe porozumt. Stejn tak, cokoliv v život dláme, o emkoliv pemýšlíme, v emkoliv se dohadujeme. V emkoliv se peru sám se sebou, se svojí rodinou, se svými braty, s nkým v práci, tak musím vdt, že bojuji pro njaký výsledek. Chci, aby se na konci nco stalo. A když vím, že se budu prát a prát a na konci nepomžu ani sob, ani té druhé stran, pro se budu namáhat? Pro jaký úel, z jakého dvodu budu vkládat energii do neho, co 6

je tady dole, co je pízemní? Nemžu to radši pebít ním, co je tam nahoe? Nemžu obtovat njakou drobnost, která je tady, pro to, co je tam? Amen? Kde je mj zrak? Kde je to, po em jdu? Halelujah. Je vám to cizí? Myslíte si, že povídám o jiném svt, o nkom jiném? Víte, Izraelci nemli vizi. Jejich vize byla strašn malopánevní. Víte, jaká byla jejich vize? Odejít z Egypta. To byla jejich vize odejít z Egypta. Jejich vize byla, že je sužuje otrokáství, ale nevidli nic víc. Oni nevidli nic víc. A nejenže nevidli nic víc, ale když jim to bylo zvstováno, tak ani nic víc nechtli. Rozumíte mi? Oni nechtli nic víc. Celý národ, vlastn nechci íkat celý národ, ale podstatná ást toho národa nemla žádnou vtší vizi. Nemla žádnou vtší vizi než to, aby odešli z Egypta. A víte, co se v dsledku toho stalo? Naplnila se jejich vize. Vyšli z Egypta. Amen? Vyšli z Egypta, pekroili Rudé moe, zažili zázrak a jejich víra jim vydržela ti dny. Kdo z vás už nkdy šel Rudým moem? Nikdo? Ty jsi prošel Rudým moem? Jaké to bylo? A nkdy ve skutenosti? Víte, m by zajímalo, nechápu to byly tam ryby, nebo ne? Nevíte? Dovedete si pedstavit akvárium, které nemá sklo? Já jsem se byl podívat s rodinou v jednom akváriu. Byl to takový tunel, bylo to nádherné. Byl to takový malý tunel, myslím, že všude byla tma, a my jsme tamtudy procházeli a nad námi i okolo nás bylo akvárium. Plavaly tam ryby, a dokonce i žralok. Vidíte, jak na vás jde žralok, koukáte na toho žraloka, na jeho zuby. On má takovou divnou pusu. Nemá ji takovou, jak jsem myslel. Má takovou placatou pusu. Koukáte na nj, jak pluje, a mžete ho pohladit jakoby po biše, fakt fantazie. On si tam lehl na sklenný strop, ml takové bílé bicho, no bezvadné. Jste tedy v tom akváriu. My jsme na to s manželkou dívali a íkali jsme si: To je jak v Rudém moi, voda vlevo, voda vpravo. Procházíte to a pestavujete si, že tam není sklo. No nic, možná jsem se nechal unést, ale te si vezmte prchod Rudým moem. lovk vyjde z Egypta, zažije zázrak Víte, pro za ti dny brblali? Nemli vizi, došla voda. Je to tak. Nemli vizi. Oni nevdli, kam jdou. Nevdli, kam jdou a co tam budou dlat a pro tam jdou. Amen? Najednou se octli na poušti a ekli: Tak, a je to! No, a co te? Co te? Nkteí ekli: Te na tom jsme h, než jsme byli, pjdeme zpátky. Jde se dom. V Egypt jsme mli esnek a plné hrnce, bylo co jíst. Amen? Ale co tady? Co tady asi tak budeme dlat? A víte, co? Mojžíš za to mže. Mojžíš za to mže. Pojme ho nejdív ukamenovat a pak jdeme zpátky. Pojme se vzepít, protože to je on, kdo mže za naše trápení, to je ten, kdo mže za to, že se trápíme. To je ten, kdo mže tady za tu pouš! To je ten, co nás dovedl na toto místo a místo toho, abychom tady tancovali a veselili 7

se a mli tady svého vlastního faraóna a mohli mít konen svoje vlastní otroky, místo toho jsme na poušti a trápíme se tady. Amen? Kdo tohle vymyslel? Kdo tohle vymyslel? A marn, marn se jim snažili nkteí z nich íct: Co dláte, vždy my jsme ješt nikam nedošli. To není o té poušti, to není o tom, kde jsme dnes. To není o tom, kde jsme te. My jsme na cest, pánové a dámy. My jsme na cest, Izraelci a Izraelkyn. Amen? Je pece úpln jedno, jaká je ta cesta, mn jde o cíl. Amen? JE JEDNO, JAKÁ JE CESTA, MN JDE O CÍL. Pro budu žehrat na cestu, když mi jde o cíl? Amen? Mžu íkat: Ou, ta cesta je nároná, nebo Ta cesta je lehká (nebo tžká). Já však neposuzuji cestu, ale cíl. Mžu si stžovat na cíl. Mžu si stžovat na cíl. Mžu íct: Ta zaslíbená zem není to ono. To není moje oekávání. Amen? Mžete to zvážit a íct: Spasení, které Bh zaslíbil, to synovství, to je mi málo. Tomu bych rozuml asi víc, než když si budeme stžovat na to, kde se nacházíme dneska. Víte, že jsem ješt neslyšel nikoho, kdo by si stžoval na to, že Boží povolání nestojí za nic? Všimli jste si, že si lidi nestžují na Boží povolání, ale že si stžují na dv vci? Na pouš, na situaci dneška, a na Mojžíše? Amen? Všimli jste si toho? Všimli jste si toho? Mojžíš mže za to, že pouš je pouští, to za prvé, Mojžíš mže za to, že zem je daleko, to za druhé, Mojžíš mže za to, že nás vbec dovedl na toto místo a my se tady nemžeme veselit a radovat a tancovat a vyvádt. Mysleli jsme si, když tam tak Miriam bušila do bubínk, tehdy, když jsme vyšli z moe, že bude párty. A párty nikde. Amen? Co? Je to tak, nebo se mýlím? Jaká je vaše chze? eknte mi, poute m. Já jdu za Bohem njakým zpsobem, snažím se jít; nkdy se daí lépe, nkdy he, nkdy je to píjemné, nkdy mí, nkdy víc myslím ta chze samotná. lovk nkdy prochází iluzí, nkdy deziluzí, nkdy je mu smutno, nkdy ho lidi opouštjí a má pocit, že je sám, nkdy má pocit, že mu nikdo nerozumí, nkdy má naopak pocit, že má hromadu pátel. Máte to jinak? Co? Je vaše chze s Bohem neustálá párty? Já nevím, eknte mi, a vím, jestli jsem v dobré spolenosti. Potebujeme, tak jako na tom bicyklu, tak jako v tom automobilu, P IJÍT P ED BOHA S TOU ZVTŠENOU PÁNVÍ, S TOU PÁNVÍ, KTERÁ JE SCHOPNÁ POJMOUT TO, CO BH MÁ NA MYSLI, NE TO, CO JÁ MÁM NA MYSLI. Amen? Ne to, co já si myslím, že by Bh ml udlat v mém život, ale to, co chce Bh udlat v mém život. Víte, picházíme k Bohu znepokojeni nad tím, že Bh nedlá to, co si myslíme, že by ml dlat. Picházíme k Bohu, kritizujeme Ho za to a jsme nešastní, že Bh njak pozapomnl na náš zámr s naším životem. Amen? 8

Bože, vidíš tady tu moji pánev? Co je, co je? Pánev je prázdná! Amen? Bh nkde ze dna moe tahá velrybu a Adam stojí s tou malou pánví a íká: Bože, co je? Amen? Kde je velryba? Bože, Ty na m zapomínáš, Ty na m nemyslíš! Amen? A ješt za to mže Mojžíš. Amen? Halelujah. Ale Bh nás povolává k tomu, abychom opustili svoje uvažování o svém život. Amen? Nechte mrtvé, a pochovávají mrtvé. 1 Kdo vezme pluh a obrací se zpátky, není Ho hoden. Není zpsobilý pro Boží království, protože se obrací zpátky a vci souasné jsou mu pednjší než vci budoucí. 2 Co ekneme na tyhle verše? Co ekneme na tyto verše, když zaboíme pluh do zem. Orali jste nkdy? Vidli jste nkdy orání zblízka? Nkdo urit vidl. I já jsem vidl orání. Zeptám se vás: Kde oe orá? Tam, kde stojí, nebo tam vepedu? Tam, kde stojí a kde jede pluh. Druhá otázka: Kam se dívá orá? Tam dopedu. Orá oe tam, kde stojí, a dívá se dopedu proto, aby byl ádek rovný. To je ono, že? Není to zvláštní princip? Uvdomte si to. Není to zvláštní princip? Vy se díváte tam dopedu, aby to bylo rovn tady, kde stojíte. Je to tak? To je to, když Ježíš íká: Ten, kdo zaboí pluh a nedívá se dopedu, ten m není hoden. Amen? Co to znamená není mne hoden. Pedstavujeme si: No, není mne hoden, je to njaký zatracenec. Co to znamená, že m není hoden? Dejme tomu, že budu mít nco drahého, nco vzácného. Nkdo pijde a bude si to chtít pjit. A já eknu: Ty toho nejsi hoden. Rozumím tomu tak, že mu nco chybí a už schopnost nebo touha nebo ctnost, chybí mu nco, aby mohl s tou vcí, které není hoden, aby s ní mohl naložit. A pokud eknu, že nkdo není neho hoden, tak je to proto, že mu nco chybí. Chybí mu ctnost, schopnost, njaká integrita, je to tak? Nco mu chybí, a proto nemá nárok tu vc obdržet, není schopen. Možná bych v tuhle chvíli místo hoden mohl íct schopen. Amen? Schopen z vlastní vle. Nemže být mým uedníkem. To znamená, jako kdyby Bh íkal: tyhle dv vci nejdou dohromady, tyhle dv vci nejdou spojit. Neboli kdo nemá vizi, nedojde do zaslíbené zem. Je to tak? Neboli kdo neumí ídit, nedojede, jak íká Petr. Takže to, co chci íct, je, abychom si dali pozor. To je to, nad ím poslední dobou pemýšlím. Bože, kde jsou všechny ty vci? Kde je moje usilování? Kde je dvod toho, co iním? Kde se nachází Tvoje tajemství? 1 Matouš 8:22 Ale Ježíš ekl jemu: Poj za mnou, a nech, a mrtví pochovávají mrtvé své. 2 Lukáš 9:62 ekl jemu Ježíš: Žádný, kdo vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpt, není zpsobný k království Božímu. Matouš 10:37 Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, není mne hoden; a kdož miluje syna neb dceru více nežli mne, není mne hoden. 9

Kde se nachází Boží království? Vidím, že je nkde vepedu. To je pohled z jednoho úhlu, protože z druhého bych mohl íct, že je ve mn. Ale chci íct: to je to Boží království, to je to msto, které nezbudoval lovk. Amen? To je to msto, které oekávám. A to msto mi stojí za to, abych se nezabýval mstem, kde zrovna te bydlím. Amen? Abych si nedlal a neskladoval svoje jmní tam, kde ho žere mol a rez, ale abych ukládal svoje vci v Božím království, protože mám svj zrak upený dopedu. Mám svj zrak upený dopedu. Picházím k Bohu a moje oekávání není o tom, co chci já se svým životem, protože jsem malopánevní. Nikdo z vás si nedokáže stanovit nic dostaten velkého s vlastním životem. Nikdo z vás. A jste si pedstavili jakoukoliv kariéru, jakoukoli pedstavu svého života, tak jste si nepedstavili nic dostaten velkého ve srovnání s tím, co Bh zamýšlí. Víte to? Oproti tomu, co Bh s námi zamýšlí, je jakákoli pedstava o tom, jak byste byli úspšní, nicotná, malá. Amen? Vezmte si všechna jména lidí, které znáte, ke kterým vzhlížíte, a vzpomete si na jméno lovka, který byl v té pozici ped padesáti lety. Vzhlížíte k vašemu šéfovi? Fajn. Velká firma, editel firmy, takový bych chtl být. A te si vzpomete, jak se jmenoval šéf, editel nejvtší firmy v echách. Která je nejvtší firma? Škodovka teba. Jak se jmenoval? Jak se jmenuje šéf Škodovky? Dobe, Jirko, vdl jsem, že to budeš vdt. Tak schváln. Jak se jmenoval šéf Škodovky ped padesáti lety? Nikdo nevíte. To je to, o em mluvím. Abychom svj život nepromarnili tím, že se budeme zabývat dnešním dnem anebo jako Beatles verejškem. To je neuvitelná píse, ve své podstat démonická. Když budu zpívat: Yesterday, I belive in yesterday. Je tady nkdo z vás, kdo ví verejšku? Jenom to ne! Amen? Já bych ani nemohl zpívat: Today, I belive in today dnes, já vím v dnešek, protože ani v ten dnešek nevím. Amen? Ale možná mžu zpívat: Tomorrow, I belive in tomorrow. Ta melodie by možná nebyla úpln špatná. Amen? Co však chci íct? Že je poteba vit v zítek, že celé naše upínání, celý náš bh je v tom, že mám pro sebe a pro vás nkde ustanovenou vizi. K té vizi vztahuji všechny svoje kroky, všechno svoje pemýšlení o sob i o vás. Amen? Všechny moje vztahy s vámi, a už jste kdokoliv, moje rodina, moji pátelé, moje církev, všechny moje kroky jsou k tomu, aby smovaly k této vizi, k tomuto zámru. Víte, je opravdu dležité, aby se lovk, když jde, neustále díval dopedu, díval se na tu kotvu, na tu nadji, na Toho, který zaal a dokoná moji víru; kdo dokoná mj bh, kdo dokoná to, k emu jsem byl zrozen, to, co tady iním. Brati, nenechte se oklamat áblem. Nenechte se oklamat pízemností. Nenechte se oklamat tím malopánevnictvím. Nenechte se oklamat tím, že vám nkdo plivl do vašeho kurníku. Nenechte se oklamat tím, že nkdo pošlapává vaši est. 10

Jakou est máte na téhle zemi? Kde je vaše est na téhle zemi? Už vám nkdy nkdo trhal vousy? Už po vás plivali? Plival po vás nkdo poádn? Možná, že? Jeden, dva? Už nkdo pišel a bezdvodn vás mlátil? Dal vám facku? A hádej, kdo ti ji dá píšt. Prorokuj! Ty jsi bratr, ty jsi Boží muž, tak si zaprorokuj. Nepijde vám to potupné? Amen? To se nám nedje. Ale Ježíš se nedíval na to, co se mu dlo v tu chvíli. Jeho mysl byla upená nkam úpln jinam. Amen? Jeho mysl byla upená tam dopedu a íká: Tohle všechno se musí stát. Tohle všechno se musí stát. Ote, odpus jim, oni nevdí, co dlají. Oni v tuto chvíli nevdí, co dlají. Amen? Tohle všechno se musí stát pro ten zámr, který je tam dál. Já budu trpt. Syn lovka musí trpt. On jim to íkal. íkal to svým uedníkm, ale oni nechápali. Víte, pro to nechápali? Protože se dívali omezeni asem a místem. Na Tebe si nikdo nebude dovolovat! Petr vytasí me: Budeme T bránit. Nech, Pete, nech, Pete! Ty vci se musí stát. Amen? Ty vci se musí stát pro nco, co nás eká tam vepedu. Halelujah. A co je to, co nás eká? Jaké je vaše oekávání? JAKÉ JE VAŠE OEKÁVÁNÍ ZÍT KA? Já se zeptám takhle, tak jako s ptám svého šéfa: Skonil váš život. Pokud si myslíte, že neskoní, tak se mýlíte, protože každý zeme. Bu zemete tak, nebo jinak. Vdli jste to? Víte, že mezi dneškem a vaší smrtí je as, který se krátí? U nkoho je to jenom kousek. U nkoho je to kousek. A víte, jak veliký kousek? Jak to poítáte vy? Devadesát pt mínus mj vk? Nebo sedmdesát mínus mj vk nebo osmdesát pt? Jak to poítáte, kolik máte asu? Není to náhodou pl roku anebo tyicet pt mínus mj vk? Kdo z vás to ví? Kdo z vás ví, kolik mu bude rok, až ume? Rozumíte mi? Ježíš se nedíval a nepoítal devadesát mínus mých ticet let. Co byste chtli, aby o vás bylo eeno, až umete? Pemýšleli jste nad tím nkdy? Je to moc morbidní? Je to morbidní myšlenka? Co byste chtli, aby se o vás íkalo? Kde byste chtli, aby vaše jméno bylo napsáno? Nkde ve výroní zpráv jakési firmy z roku 2008? To je sláva! editel spolenosti, rok 1947. To je sláva! To chcete? Ne? Tak co byste chtli, aby se o vás íkalo? Byl tady a odešel v pokoji. Nevím, jestli jsem sám, kdo takhle pemýšlí. Ale já chci, abych mohl pedstoupit ped Boha a aby Bh mohl íct, že jsem dobe inil svoje dílo. Víte, chci, a možná je to ambiciózní, možná by to nkdo nazval pýchou Klidn. Nazvte si to pýchou, pokud potebujete, mžete m zaškatulkovat, kam potebujete, pokud vám to nco pidá. Ale chci, abych pišel ped Boha, aby m Bh mohl pedstavit bratrm, mohl m pedstavit tm, kteí šli pede mnou, a íct: Tohle je ten, který šel a který pijal to, co mu bylo doneseno, a který 11

s tím bžel, tak jak mohl, a dobhl s tím do konce. Který se neohlížel napravo, nalevo. Já neíkám, že takový jsem. Chci, aby toto o mn bylo eeno. Chci, aby bylo eeno: Ten, který šel a který obtoval svj život. Který miloval až za smrt. Který miloval svoji rodinu, který miloval svoje bratry, který udlal všechno, aby odložil svj vlastní život, svoje vlastní pohodlí a vykonal hrdinství v tom, že následoval Krista až na smrt, kde položil svj život. Byl mým nástrojem, který jsem mohl použít. Mj dokonalý nástroj, který jsem mohl použít. Skrze nho se staly tyhle, tyhle a tyhle skutky. Tohle spasení a tohle spasení jsem vykonal skrze tento dobrý nástroj. Tohle je moje kladivo. Podívejte se na nj, jak je vzácné. Potžkejte si ho, zkuste si, jak se s ním dobe pracuje. Amen? Tohle je moje kladivo, které se jmenuje tak a tak. Tohle je mj milovaný syn, ve kterém se mi zalíbilo. Chci, abych tam jednou mohl pijít, aby m Bh mohl uvést do sín slávy. Je to ambiciózní? Pekvapuje vás to? Je to pyšné? Mluví to o mojí pýše? Ale to je to, co chci. Nevím, jestli to bude zítra nebo za pt let. Já se jenom trochu bojím, když si tohle pedstavím a podívám se, jak jdu. Najednou m to staví do pozoru. Protože co kdyby pro m dneska pišel Bh a pedstavil m, co by o mn ekl dneska? Amen? Co by o mn ekl dnešního dne, kdyby m pedstavil bratrm? Já nevím. Nevím to. Mám jen pocit, že nejsem úpln spokojený. Protože mám vizi, protože mám pedstavu, protože mám oekávání, že chci dobhnout. CHCI DOBHNOUT. Nechci se chlubit vlastními vcmi, ale chci pijít ped Boha a íct: Bože, udlal jsem, co jsem mohl. Bez výmluvy. Ty jsi mi dal slovo a já jsem s ním naložil takhle. Ty jsi mi dal pt hiven a já jsem je rozmnožil dvojnásobn. Nechci íct: Bože, vím, jak jsi hrozný a strašný, a tak to, co jsi mi dal, jsem radši zakopal, abych o to náhodou nepišel. Amen? Nechci, aby Bh musel íct: Služebníku líný a nevrný. (Mat 25:14-30) A protože to nechci, proto se chci dívat dopedu do budoucnosti a nechci se dívat na dnešní den. Nechci se dívat na to, jestli mám zrovna dneska hlad anebo je mokro nebo sucho, je mi zima nebo m zrovna nkdo nemá rád. Jestli se tenhle na m kouká takhle a ten se na m nekouká a ten nco ekl, a urit to tak nemyslel, a ten zase myslel Já na to nemám as. Rozumíte mi? Nemám na to prostor. Nemám na to sílu, nemám na to chu, protože to nepidává nic k mému spasení. Nechci pijít tady za bratrem a íkat: Víš, že tamten tohle? A mimochodem, víš, že tohle, a víš, že tamto? Amen? Halelujah. Zahome tyhle vci. ZAHOME NAŠI MALOPÁNEVNOST. ZAHOME P ÍZEMNÍ VCI. Zahome naši pízemnost. Zahote to, co si myslíte 12

o lidech. Pestate si myslet. Amen? Pestate mít názor. Pestate mít názor na lidi, pestate se srovnávat s jiným lovkem. Víte, že když se srovnáte s njakým lovkem, tak jste na tom vždycky lépe, nebo he? To je snad jasné, ne? Jestli se chcete srovnávat, tak vám pedem eknu, jak to dopadne. Bu na tom budete lépe, nebo he. Bu budete mít depresi, že jste na tom h, anebo budete pyšní, že jste na tom lépe. Celou dobu trávíte as nad tím, jestli chcete mít depresi nebo pýchu? To je fakt bezva. To je fakt bezvadné, pokud budu trávit as tím, že si budu íkat: Jsem lepší než tenhle bratr, nebo nejsem? Má hezí brejle než já, ale já mám zase mí vlas. Jsem svatjší, jsem lepší. Pokud mám problém s tímto bratrem, pokud mám pocit, že nkde nedosahuje Božího království a že mu v tom mžu pomoci, tak pjdu za ním a eknu: Víš, souástí chze s Bohem je klást levou nohu ped pravou a pravou ped levou, a já vidím, že to nedláš. Myslím si, že t to mže stát spasení anebo že ti to neprospívá, a tak mi pišlo na srdce ti to íct, protože si nemžu dovolit to vidt, a neíct ti to. Hmm, to je k nemu, ne? Je to k nemu? Máte pocit, že to je k nemu, když za nkým pijdu a nezstanu sedt? Pijdu za sestrou a eknu: Víš, tahleta vc, já si t hrozn vážím, všechno je super, ale tahleta vc Myslím si, že to není dobe, a myslím, že bys s tím mla jednat. Anebo mám radši pijít za její dcerou: Ty, ta máma, ta je mimo, co? Tohle, co dlá. Ty ji znáš nejlíp, ne, když je to tvoje máma. Tohle je docela špatn, ne? Ale jinak je v pohod, vi? Ale tohle je urit špatn, to my nedláme, co? Amen? Vera nebo pedevírem jsme povídali s bratrem ducillem o nkterých vcech a on mi íkal: Víš, bh pomluvy... Víte, jak se ekne ecky ten, který pomlouvá? Diabolos. Á, ozvali se ti, kteí byli na konferenci na Jamaice.. Správn, diabolos. To je nám povdomé, ne? Co? Ne, nejsou to diabolky do vzduchovky, ne, ne, ne. I když tam je napsané diabolos. Šel jsem si to ovit, je to tam napsáno. Amen? Víte, Bh nás povolává a povolává i církev k tomu, abychom inili Jeho dílo. Já chci init dílo. Chci init mocné skutky. Tam venku jsou lidé a tady vevnit jsou lidé a moje dti jsou lidé, a já je chci pedstavit Bohu. Chci je pivést a pedstavit Bohu. To je Pavlv výraz, že chce pedstavit lidi Bohu. 3 Jak pedstavit lidi Bohu? Bh je nezná? Pavel íká: Vy jste tím listem, který je psaný, vy jste tím evangeliem, vy jste ten dkaz, vy jste ta vc, o kterou tady bží. (2Kor 3:2-3) 3 Koloským 1:28 Kteréhož my zvstujeme, napomínajíce všelikého lovka, a uíce všelikého lovka ve vší moudrosti, abychom postavili každého lovka dokonalého v Kristu Ježíši. 13

Víte, že Bh nám dává dílo, abychom ho inili? Víte to? Bh nám dává dílo, abychom ho inili. Mám pocit, který ve mn ve a bublá a ve a íká: Musíme init Boží dílo! Bh nám dal, abychom inili Boží dílo. Nemžeme se zabývat pízemnostmi. Nemžeme se zabývat tím, kolik máme penz. Rozumíte mi? Nemžu mit svoje povolání tím, kolik mám penz nebo jak mám velkou pánev, chcete-li. Nemžu íct: Mžeme dlat jenom tohle, protože máme jenom tolik penz. Rozumíte mi? Víte, jak je veliké Tursko, na které mám? Asi bych uml postavit tuhle místnost, na to bych ml. Na to jsem ml i tehdy. Te mám na útu daleko vtší sumy. Pouze se zmnilo znamínko. Bh m však nepovolal k tomu, abych postavil budku pro psa. Nemžu Boží povolání mit velikostí svého útu, velikostí svých schopností. Víte, kolik jsem pedtím postavil dom? Víte, kolik jsem zrekonstruoval statk? Nevíte? Nula. Nic. To je moje veškerá zkušenost. Dobrý den, já jsem se pišel pihlásit do práce. A co chcete dlat? Mám zámr. A co budete dlat? Budu rekonstruovat statek. A kolik máte penz? No, takový statek bude stát x penz. A kolik máte? Tak jedno procento x. A kde vezmete zbytek? To nevím. A za jak dlouho vydláte x? No, tak za 200, 300 let? Aha, a jakou máte zkušenost? Žádnou. Už jste nkdy zdil? Ne? Betonoval? Ne? Víte, jak se staví? Ne? Máte kontakty? Ne? Víte, jak se to dlá? Ne? Nemžu mit povolání, které Bh má s mým životem, svými schopnostmi a sám sebou, protože pak bych si troufl asi na psí budku. Na co si troufáte vy? Jaké je vaše povolání, ím míte své povolání? Víte, že vás Bh pošle a budete kázat po svt a dlat zázraky? Víte tomu? To je otázka, co? Vidíte se nkde v Africe, vidíte se v njaké zemi, kde kážete evangelium? Já ano. Už deset let. Ješt jsem tam nebyl. Já tomu vím. Já tomu vím. Rozumíte mi? Víte, emu vím? Vím, že tohle bude sbor, který pinese slovo a spasení vícím i nevícím skrz všechny denominace. Vím, že budeme schopni oslovit lidi, kteí odpadli, že budeme schopni oslovit lidi, kteí mají hlad, oslovit lidi, kteí jsou mrtví. Víte tomu, že tenhle sbor pjde a bude zvstovat evangelium tak, že nebylo slýcháno? Amen? Já tomu vím. Víte tomu? Já vím, že pjdeme na sever a na jih a na východ a ješt dál na východ. Víte tomu nkdo? Ne proto, že si myslím, že nco jsme. Ale protože si myslím, že Bh nco je. Amen? A já nenechám svoje povolání ani povolání nikoho jiného, pokud pro to mžu cokoliv udlat, aby ho zkazily njaké pízemnosti, aby ho zkazilo njaké to, že teba musím spinkat anebo že se musím zrovna najíst a že mi nkdo šlápl na nohu, a ješt se mi neomluvil. Nejen, že mi 14

šlápl na nohu, ale ani se mi neomluvil. Co? Anebo že se na m náhodou nkdo podíval anebo nepodíval. Amen? Nelíbí se mi, že tady bratr chodí takhle a poád se divn kouká. Amen? Poád má košili naruby. Mn se nelíbí, že tady ten poád stojí a tady ten poád sedí. Amen? Sedíš v první ad, co si o sob myslíš? Co tím chceš íct? Rozumíte mi? Nechci se tímhle zabývat a nechci, aby se tím nkdo z vás zabýval. Pokud vidíte, že nkdo heší, pokud vidíte, že je nkde njaký problém, jdte za tím a ešte to. ešte to, ešte to, ešte to. Ale jinak pojme, pojme se modlit a usilovat o to, do eho nás Bh povolal, protože máme ped sebou dílo, máme ped sebou práci. Máme ped sebou práci, máme ped sebou zvstování Božího slova, máme ped sebou povolání, které je slavnjší než jakékoli povolání, že budeme editelem njaké fabriky, která stejn jednou zahyne. Amen? Myslíte si nkdo z vás, že máte odpov pro Irák? Já si myslím, že máme. Co? Já si myslím, že máme. Vím, že máme autoritu jednat. A víte, myslím si, že ásten mžu za to, že to v Beslanu dopadlo tak špatn. Myslím si, že za to ásten mžu. Mžete si íct: Ty jsi se zbláznil. Co si to o sob myslíš? Myslím si, že Bh nám dává autoritu a povolání. Myslím si, že mžu za to, jaká je vláda v této zemi, myslím si, že mžu za to, jaké jsou zákony v této zemi, myslím si, že mžu za to, jak se vci djí a kam smuje tento svt. Myslím si, že jsem za to spoluzodpovdný, že jsem toho souástí. A taky si myslím, že za to mžeme my. Amen? Myslím si, že nás Bh probouzí. Jestli se necháme. Halelujah. Rozumíte mi? Bh nás povolává, abychom povstali, abychom šli výše. To už tu dlouho nebylo. Bh nás povolává, abychom zahodili pízemnosti, pocity o nem, o nkom. Jdte s tím za Bohem, jdte s tím za bratrem, vyešte si to a pojme dál. Pestate se neustále zabývat tou adicí pákou. Pestate se zabývat tím, že vám tam nco cinká. A to cinká, nechte to cinkat. Jedete autem a nco vám zapadlo pod sedaku, cinká to, nechte to zapadnuté pod sedadlem, prosím vás, a jete, protože potebujete nkam dojet. Amen? Pedstupme ped Boha dnešního veera, každý sám za sebe. P EDSTUPME P ED BOHA A POPROSME HO, ABY NÁM POMOHL SEJMOUT ZRAK Z NÁS SAMÝCH. Sejmout zrak z našeho obídku, neho pipáleného. Z toho našeho: On mi to nepochválil, z toho našeho: Já ublížený. Z toho našeho: Já mám, on nemá, já nemám, on má, já jsem, a on není. Amen? Halelujah! Zahote tyhle vci, protože Bh má pro vás nco jiného. Neutopte svj život v tom, že budete se spoustou energie zjišovat, jestli jste na tom 15

lépe nebo he než nkdo jiný. Protože Bh to vidí úpln jinak. Amen? Halelujah. Dovolte mi pomodlit se za vás v nadji, že Bh vám dává, aby vaše vidní, to vaše dívání, aby to, co máte k nabídnutí, aby to, co Bh do vás vložil Mám nadji, že je to výš a víc než njaké primitivní okolnosti dnešního dne. A se ty okolnosti mžou zdát jakékoliv, vaše povolání je nkde úpln jinde. Je nad tím vším. Amen? A tak NEDOVOLTE DNEŠKU, ABY ZKAZIL VAŠI BUDOUCNOST. Halelujah. Ote, my ped Tebe picházíme v tuhle chvíli jako lid. Jako lid, který se schází na tchto místech, tady v té škole a leckde jinde, schází se proto, že má oekávání. Že jsme se neztotožnili, Pane, a nesmíili s málem, s tím vyjitím a projitím Rudým moem. Naše vize a naše touha není v tom, jak je nám dneska, ani v tom, co jsme, ale v tom, co budeme. V tom, co jsi pro nás Ty pipravil, v tom, co pro nás máš, Pane. Naše nadje a oekávání je na tu zaslíbenou zemi; jaká je, jaká to bude sláva, když se oslaví Tvoje jméno. Budeme Tvým lidem a Ty budeš naším Bohem Král, kterého není na této zemi. Všechny národy se budou klant, Hospodine, a my poneseme Tvoje jméno. A tak ve jménu Ježíše Krista napomínáme diabola. Napomínáme jakoukoli pízemnost, jakoukoli pomluvu, jakékoliv ei, jakékoliv myšlenky, které strhávají náš zrak k zemi. Napomínáme je, strháváme je k zemi a vyznáváme, že nic nebude stát mezi Tebou a námi a že se nesmííme a neuspokojíme s žádnou malou vcí, protože Tvoje povolání pro život každého z nás je bohaté nadmíru. Pane, tak T prosím, abys nám pomohl odložit naše malé pánve, abychom mohli odložit naši pedstavu o svém život. Abychom mohli odložit svoje nízké smýšlení o nás samých, o této církvi, o našem povolání, o naší rodin. Abychom mohli pijmout, Pane, Tvoji vizi, protože Ty jsi k nám mluvil velké vci a my máme oekávání, že nás povedeš. Halelujah. Máme nadji, že nás dovedeš na místo, kde budeme vládnout a kralovat. Kdy budeme soudit andly. Kdy budeme královské knžstvo, obleeni v bílá roucha, Pane. Halelujah! To je naše nadje. Prosím T, Pane, aby tato nadje, tahle víra, aby dokázala zastínit to, ím procházíme na každý den. Pomoz nám, Pane, aby nám to nevydrželo jenom dnešní veer, ale i zítra, když nás zasáhne nový den svými okolnostmi, svými starostmi. Když udeí, aby nás srazil na kolena, abychom povstali a vyznali, že naše oekávání se ješt nenaplnilo, že nenastala ta pítomnost, ale že ekáme budoucnost. Prosím T, zapee to slovo v našich srdcích. Bu požehnáno Tvoje svaté jméno a Tvj zámr s námi. Amen. 16