kancelář ministra vnitra Nad Štolou 3 Praha 7 17034 Č. j. MV-89448-2/KM-2016 Praha 30. června 2016 Počet listů: 6 R O Z H O D N U T Í Ministerstvo vnitra, jako nadřízený věcně příslušný odvolací orgán podle ustanovení 16 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 106/1999 Sb. ), v návaznosti na ustanovení 178 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení 5 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, rozhodlo ve věci odvolání, které podala Unie obhájců České republiky, z.s., IČ. 029 26 911, sídlem Sokolská 1788/60, 120 00 Praha 2 prostřednictvím svého tajemníka Mgr. Petra Svobody, (dále jen odvolatel ) proti rozhodnutí Policie ČR, Útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 24. 5. 2016 č.j. UZC-96-5/ČJ-2016-2800KR, kterým byla dle ustanovení 15 odst. 1 na základě ustanovení 7 a 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. odmítnuta žádost odvolatele o informace ze dne 14. 3. 2016 takto: Podle ustanovení 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání zamítá a rozhodnutí Policie ČR, Útvaru zvláštních činností SKPV č.j. UZC-96-5/ČJ-2016-2800 KR ze dne 24. 5. 2016 se potvrzuje. 1
O d ů v o d n ě n í Ministerstvo vnitra obdrželo dne 15. 6. 2016 odvolání odvolatele ze dne 31. 5. 2016, které směřuje proti rozhodnutí povinného subjektu Policii ČR Útvaru zvláštních činností SKPV (dále jen povinný subjekt ) č.j. UZC-92-5/ČJ-2016-2800KR ze dne 24. 5. 2016, kterým byla dle ustanovení 15 odst. 1 na základě 7 a 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. odmítnuta žádost odvolatele o informace ze dne 14. 3. 2016. Žádostí ze dne 14. 3. 2016 požádal odvolatel o sdělení, v kolika případech došlo k použití sledovacího softwaru na základě povolení soudu či jiných orgánů za posledních deset let a sdělení spisových značek a rozhodujících institucí, tak aby bylo možno si je vyžádat. Po výzvě povinného subjektu upřesnil, že sledovacím softwarem myslí takový, který je využíván pro úkony dle 158d odst. 3 trestního řádu a jímž je mj. software společnosti Hacking Team prodávaný pod obchodním názvem Galileo. Výše uvedenou žádost povinný subjekt svým rozhodnutím ze dne 24. 5. 2016 č.j. UZC-92-5/ČJ-2016-2800KR odmítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že požadovaná informace se týká použití operativně pátracího prostředku sledování osob a věcí dle 158d odst. 3 trestního řádu. Konkrétní použité prostředky představují metody a postupy při použití operativně pátracích prostředků ve smyslu bodu 10 přílohy 1 nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací, a jsou utajovanou informací ve stupni V až D. V zájmu utajení metod a postupů je pak třeba utajovat i k tomuto účelu používané technické prostředky a není možné sdělit, že určitým konkrétním technickým prostředkem policie disponuje či nikoliv, tím spíše pak jakkoliv konkretizovat možnosti a okolnosti jejich použití. Sdělením informace by došlo k ohrožení utajované informace a to v jakých případech mohou být či budou v budoucnu tyto prostředky použity, což je pro zájem České republiky přinejmenším nevýhodné, neboť by mohlo dojít ke zneužití informace pachateli trestné činnosti. Navíc by došlo k ohrožení schopnosti orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti nebo ji vyhledávat či odhalovat případně trestné činy stíhat a zajišťovat bezpečnost České republiky. Na odvolatelovu žádost se proto vztahuje též výluka uvedená v 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. V rámci testu proporcionality povinný subjekt uvedl, že je namístě, aby ústavní právo na ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu a veřejnou bezpečnost převážilo nad právem na informace a to i s ohledem na jeho účel. V kontextu této 2
úvahy poukázal na možnosti nezávislé kontroly použití operativně pátracích prostředků, která je dle jeho názoru s ohledem na citlivost jejich použití pro ochranu oprávněných zájmů společnosti dostatečná. Rozhodnutí bylo doručeno dne 25. 5. 2016. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolatel odvolání datované dnem 31. 5. 2016. V něm uvádí, že nežádal o sdělení metod a postupů při použití operativně pátracích prostředků a dalších informacích jejich využití, ale sdělení celkového počtu případů, v nichž byl sledovací software použit a spisových značek těchto skončených případů. Tyto údaje nejsou podřaditelné pod ustanovení zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, a ani za použití nařízení vlády č. 522/2005 Sb. se nelze dovolávat ustanovení 7 a 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. A 2/2003-73 a v něm obsaženou argumentaci, jež vztahuje na svůj případ. K testu proporcionality uvádí, že došlo k jeho nepochopení ze strany povinného subjektu, neboť jeho použití je namístě tam, kde dochází ke střetu ústavně zaručených práv. Zájem na ochraně práv a svobod druhých, bezpečnost státu a veřejná bezpečnost však takovým právem není. Uzavírá, že žádá o poskytnutí požadovaných informací a zdůrazňuje svůj zájem pouze na informace o uzavřených případech. Ministerstvo vnitra jako věcně a místně příslušný odvolací orgán nejprve posoudilo odvolání z hlediska přípustnosti a včasnosti a shledalo, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou. Dále se odvolací orgán zabýval v souladu s ustanovením 89 zákona č. 500/2004 Sb. odvoláním i celým spisovým materiálem, přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení s právními předpisy. Správnost rozhodnutí přezkoumával jen v rozsahu odvolacích námitek. Po provedeném přezkumu dospěl k následujícím závěrům. Odvolatel požadoval informace spojené s používáním operativně pátracích prostředků ze strany Policie ČR, konkrétně využití sledovacího softwaru k realizaci sledování osob a věcí, kterým se dle 158d trestního řádu rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Utajovanou informací se na základě zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, rozumí informace označená v souladu s tímto zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné a která je uvedena v seznamu utajovaných informací, který je uveden v nařízení vlády č. 522/2005 Sb., 3
ve znění pozdějších předpisů. Z výše uvedeného vyplývá vymezení utajované informace jak znakem formálním, který spočívá v jejím uvedení v seznamu utajovaných informací, tak materiálním, tedy, že její vyzrazení může způsobit újmu České republice nebo být pro ni nevýhodné. U takových informací je pak dána výluka pro jejich poskytování uvedená v ustanovení 7 zákona č. 106/1999 Sb. Ve vztahu k použití operativně pátracích prostředků náleží do seznamu utajovaných informací na základě příl. 1 nařízení vlády č. 522/2005 Sb., informace o jejich přípravě, použití a výsledku použití, metody při jejich použití, informace o technických prostředcích a zařízeních zajišťujících jejich použití, jejich výzkumu, vývoj a výroba, přípravě jejich používání a finanční zabezpečení jejich používání a provozu. Odvolatelem požadovaná informace směřuje sice primárně k informacím obecným, které samy o sobě nejsou explicitně uvedeny v cit. nařízení, nicméně tyto v sobě implicitně obsahují informaci o tom, zda Policie ČR disponuje technickým prostředkem, který umožňuje utajované provádění získávání informací a je obdobných vlastností jako produkt firmy Hacking Team. Ten by měl dle veřejně dostupných zdrojů umožňovat například ze zařízení s operačním systémem získávat informace z telefonických hovorů, přepravovaných zpráv, o sledovanou osobou navštívených internetových stránkách včetně keyloggingu, či získávání obrazového či zvukového záznamu z okolí přístroje. Poskytnutím požadované informace by tak došlo též k poskytnutí informací o technických prostředcích a zařízeních zajišťujících použití operativně pátracích prostředků resp. jejich technicko operačních možnostech. Je tak naplněna formální podmínka pro to, aby bylo možno informaci považovat za utajenou. V otázce materiálního znaku utajované informace je s ohledem na zájem státu na odhalování a stíhání trestné činnosti Ministerstvo vnitra ve shodě s povinným subjektem, že by vyzrazení informace o vlastnictví určitého technického prostředku k realizaci operativně pátracích prostředků vedlo ke ztížení provádění této činnosti, což je pro zájem státu přinejmenším nevýhodné. Odvolací orgán tedy uzavírá, že odvolatelova žádost směřovala ke získání informace, jejíž součástí je skutečnost, jež je utajovanou informací ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb. a na její poskytování dopadá výluka daná ustanovením 7 zákona č. 106/1999 Sb. s tím, že utajovanou informaci nejde od informací požadovaných oddělit. Současně je třeba reflektovat, že na požadovanou informaci se vztahuje i další důvod pro její odepření vymezený v 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., který vyplývá z výše uvedeného zájmu státu na vyhledávání, odhalování a stíhání trestné 4
činnosti, a je v daném případě prováděn zásadně policií jako orgánem činným v trestním řízení. K odvolatelem uváděnému rozsudku Nejvyššího správního soudu odvolací orgán sděluje, že ho pro přezkoumávaný případ nepovažuje za přiléhavý. Nejvyšší správní soud zrušil v namítaném případě rozhodnutí správního orgánu pro nepřezkoumatelnost způsobenou velmi specifickými okolnostmi a k otázkám skutkovým se vzhledem k absenci spisového materiálu vyjádřil pouze obiter dictum navíc ve vztahu k utajovaným informacím velmi stroze. Zde požadovaná informace nebyla informací utajovanou, byť byla výsledkem procesu podléhajícího utajení, a s vysokou pravděpodobností informace o předchozím utajovaném procesu neobsahovala. V odvolatelově případě tomu tak není, neboť utajovaná informace o technickém prostředku je sice implicitní, ale neoddělitelnou součástí požadovaných informací. V otázce testu proporcionality musí dát odvolací orgán odvolateli za pravdu. Povinným subjektem uváděný zájem na ochraně práv a svobod druhých, bezpečnosti státu a veřejné bezpečnosti není subjektivním ústavně zaručeným právem. Nedochází tedy ke střetu s právem na informace, jež by bylo třeba pomocí testu proporcionality řešit. Nadbytečnost testu proporcionality ovšem neznamená takovou vadu, jež by vedla k nutnosti napadené rozhodnutí zrušit. Argumentace povinného subjektu současně koreluje s výjimkou z ústavně zaručeného práva na informace, tak jak je uvedena v čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a odůvodňuje odchylku, která umožňuje omezení ústavně zaručeného práva i v případě, v němž nedochází ke střetu s jiným subjektivním ústavně zaručeným právem. Vzhledem k tomu, že v napadeném rozhodnutí byl jasně vymezen alespoň jeden zákonný důvod, na jehož základě došlo k odepření poskytnutí informace, a tento byl ze strany povinného subjektu dostatečně odůvodněn, dospěl odvolací orgán k závěru, že není na místě napadené rozhodnutí zrušit či změnit. Podle ustanovení 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neshledá-li odvolací orgán důvody pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku. 5
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( 91 odst. 1 správního řádu). Bc. Adéla Bruknerová ředitelka kanceláře ministra vnitra v.r. otisk úředního razítka Za správnost: JUDr. Jaroslav Saveljev Vyřizuje: Mgr. Otakar Ludvík oddělení podání osob a poradní komise ministra kancelář ministra vnitra Vypraveno dne 1. 7. 2016 ROZDĚLOVNÍK: Unie obhájců České republiky, z.s. Mgr. Petr Svoboda Sokolská 1788/60 120 00 Praha 2 ID DS: rtb83fp Policie České republiky Útvar zvláštních činností SKPV Strojnická 27 170 89 Praha 7 ID DS: rkiai5y K č.j. UZC-96-8/ČJ-2016-2800KR 6