1. ÚVOD. Aby ECB mohla provádět jednotnou monetární politiku, aniž by ohrozila stávající

1. ÚVOD Od 1.1. 2007 má Evropská unie 27 členských států. Pouze některé z nich zatím postoupily do další etapy společné integrace, kterou je hospodářská a měnová unie (v pojetí EU tzv. eurozóna), čímž se vzdaly svých národních měn a jejich oficiální měnou se stalo euro. Při vstupu do Evropské unie se státy zavázaly k přijetí společné měny, přesné datum však specifikováno nebylo. Dva z členských států obdržely na zavedení eura výjimku jedná se o Velkou Británii a Dánsko. V dnešní době je členy eurozóny 13 zemí EU, poslední rozšíření proběhlo v lednu 2007. Vstup do hospodářské a měnové unie a jeho správné načasování znamená pro stát, jakožto suverénní jednotku, velice důležité rozhodnutí. Ztratí tím totiž dohled nad monetární politikou, tedy souborem důležitých nástrojů potřebných k řízení stabilního chodu ekonomiky. Monetární politika již nebude prováděna státem, aby co nejlépe vyhovovala požadavkům národní ekonomiky, ale Evropskou centrální bankou (ECB) ve prospěch celé eurozóny. Aby ECB mohla provádět jednotnou monetární politiku, aniž by ohrozila stávající členské země eurozóny a zároveň ty budoucí, musí kandidátské státy dosáhnout určitého stupně ekonomické konvergence. V tomto smyslu se hovoří zejména o nominální a reálné konvergenci. Nominální konvergenci představují maastrichtská kritéria, která musí každý stát splnit před vstupem do eurozóny. Tyto podmínky se týkají inflace, dlouhodobé úrokové sazby, veřejného dluhu a deficitu a měnového kurzu. Jsou bedlivě sledovány Evropskou komisí a ECB v konvergenčních zprávách a na základě vývoje těchto ukazatelů je pak daný stát doporučen k přijetí do eurozóny. Reálná konvergence pak udává ekonomickou vyspělost dané země. Evropskou komisí je sledována i konvergence legislativní, týkající se zejména legislativy o národní centrální bance. To, kdy bude vstup do měnové unie přínosný pro danou kandidátskou zemi a tedy politika ECB nenaruší její ekonomickou stabilitu, je otázkou sledování ekonomické sladěnosti. 8

Vstup nových členských států do třetí fáze hospodářské a měnové unie je na poli evropské integrace v dnešní době aktuálním tématem. 1. ledna 2007 se brány eurozóny otevřely Slovinsku, jakožto první zemi z postsocialistických republik. To, jaký bude následný vývoj není zatím zcela jasné. Od stejného data chtěla zavést euro i Litva, bohužel však narazila na přehnanou důslednost Evropské komise ve sledování maastrichtských kritérií. Většina zemí chce vstoupit do měnové unie v brzké době, o čemž značí fixace jejich měn v rámci systému ERM II. Naopak zbylé státy se vstupem nespěchají a vyčkávají na pro ně nejvhodnější okamžik. Podle plánů nynější vlády ČR by se zde mělo začít platit eurem od roku 2012. 9

2. CÍL PRÁCE Jelikož jako téma této práce jsem si vybral analýzu a vyhodnocení připravenosti nových členských států na vstup do eurozóny, musím tedy jasně dospět k závěru buďto ano, země jsou připraveny a nebo ne, připraveny nejsou. V rámci tohoto zadání tedy stanovuji hypotézu, že nové členské země EU jsou připraveny na vstup do EMU. Za nové členské země pro účely této práce považuji ty, které vstoupily do EU k 1. 5. 2004, jedná se tedy o Českou republiku, Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Maltu, Maďarsko, Polsko, Slovinsko a Slovensko. K tvrzení připravenosti či nepřipravenosti, tedy k testování hypotézy, bych chtěl dospět na základě analýzy tří významných okruhů nominální konvergence, reálné konvergence a celkové sladěnosti. Na základě rozboru těchto tří faktorů jakožto dílčích cílů práce, kdy největší důraz je kladen na nominální konvergenci, bude stanovená hypotéza v závěru potvrzena nebo vyvrácena. Na počátku každého okruhu jsou definována teoretická východiska, která udávají zejména důležitost sledování těchto činitelů při vstupu do hospodářské a měnové unie a tedy při přijetí společné měny. Následně jsou teoretická východiska propojena s realitou (tím, jak na tom země ve skutečnosti jsou) pomocí vybraných ekonomických ukazatelů či kritérií. 10

3. METODIKA Pro zpracování této práce jsem čerpal z mnoha pramenů. Jednalo se zejména o informace týkající se měnové integrace v rámci Evropské unie. Ze zdrojů těchto informací jsem aplikoval především odborné publikace (DE GRAUWE, P. Economics of Monetary Union. 2005, LACINA, L. a kol. Měnová integrace. 2007) a články, zprávy Evropské komise a Evropské centrální banky a zprávy a informační zdroje České národní banky. Celkové množství shromážděných informací jsem následně vyhodnotil a použil pro účely této práce. Statistické údaje jsem zpracoval ze serveru Eurostatu. Postup ověření hypotézy bude probíhat v následujících krocích. Stav v okruhu nominální konvergence se bude odvíjet od jednotlivých Maastrichtských kritérií stability cenové hladiny, dlouhodobých úrokových sazeb, veřejného deficitu, veřejného dluhu a stability měnového kurzu. V rámci tohoto budou ekonomické ukazatele daných zemí porovnávány s referenčními hodnotami jednotlivých kritérií. Tyto údaje jsem čerpal z Eurostatu. Další analyzovanou oblastí v rámci testování hypotézy bude reálná konvergence. Zde je výchozím ukazatelem HDP na obyvatele daného státu měřený v PPS (standardu kupní síly), při jehož získávání jsem čerpal rovněž z databáze Eurostatu. Pro splnění tohoto kritéria se považuje dosažení 80% hodnoty. Posledním důležitým okruhem bude stav sladěnosti, kde se sleduje cyklická a strukturální sladěnost a přizpůsobovací mechanismy. Úplný výčet zdrojů je uveden v kapitole Použitá literatura. Tato kapitola obsahuje mimo jiné i zdroje internetové, tedy veškeré informační prameny použité v této diplomové práci. Jednotlivé odkazy na použitou literaturu jsou také uvedeny v textu. Pro doplnění analýzy a lepší názornost jsem zařadil do textu přehledné grafy a tabulky, jejichž výčet uvádím na konci práce. 11

4. TEORETICKÉ VYMEZENÍ NOMINÁLNÍ KONVERGENCE V roce 1992 vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva, ve které mimo jiné členské státy Evropské unie stanovily určitá kritéria. Tato kritéria nejsou podmínkou pro vstup do Evropské unie, nýbrž vytváří určitý makroekonomický rámec, pomocí něhož dochází ke sladěnosti ekonomik členských států potřebné pro přijetí společné měny. Tím, že se stát stane členem HMU neznamená jen přechod na společnou měnu, ale také se musí vzdát své monetární politiky, která je dále uplatňována prostřednictvím Evropského systému centrálních bank s hlavní rolí Evropské centrální banky. Vytvoření HMU předcházelo asi od 50. let 20. století vybudování zóny volného obchodu, celní unie (1968) a společného vnitřního trhu (1992). Vstup země do HMU nezávisí jen na jednorázovém splnění konvergenčních kritérií, ale také na rozhodnutí Evropské rady, která vyhodnotí, zda jsou hodnoty kritérií udržitelné dlouhodobě. Při vstupu nových členských zemí do třetí fáze HMU bude brán ohled kromě konvergence nominální (splnění konvergenčních kritérií) i na konvergenci reálnou. Kritérium reálné konvergence určuje, jaká je úroveň ekonomické výkonnosti země podle běžné parity kupní síly ve vztahu k průměru 12 stávajících členských zemí eurozóny, případně k původní EU 15 1. Další důležitou podmínku pro přijetí společné měny, představuje úprava národní legislativy státu, která musí být slučitelná s ustanoveními o nezávislosti národní centrální banky uvedenými ve Smlouvě 2 a Statutu Evropského systému centrálních bank. Zemím, které nejsou členy eurozóny, ale jsou členy EU, je udělena dočasná výjimka na zavedení jednotné měny. Rozhodnutí o tom, zda dojde ke stažení této výjimky, je přijato Radou EU ve složení ministrů financí, a to po konzultaci s Evropským parlamentem a po 1 Za přiměřené se obvykle považuje dosažení 80 % HDP na obyvatele eurozóny, respektive EU-15. 2 Smlouva o založení Evropského společenství (tzv. Římská smlouva), která byla následně několikrát upravována zejména Smlouvou o Evropské unii (tzv. Maastrichtskou smlouvou). 12

projednání zasedání Rady na úrovni hlav států a vlád. Rozhodnutí Rady EU vychází z doporučení Evropské komise a je založeno na výsledcích Konvergenčních zpráv, které nezávisle na sobě vypracovává Evropská komise a ECB. Poté Rada rovněž rozhodne o přesném datu vstupu země do eurozóny a určí budoucí přepočítací kurz národní měny vůči euru 3. 4.1 Budování HMU Předstupeň hospodářské a měnové unie představoval Evropský měnový systém (EMS), který byl založen v roce 1979 na základě rozhodnutí Evropské rady na zasedání v Bruselu. Tento systém zavedl navázání evropských měn na ECU (což je European Currancy Unit, jež byla košovou měnovou jednotkou zemí Evropského společenství sloužící k zaúčtování mezinárodních operací) a dále vytvořil kurzový mechanismus, který měl zajišťovat hladké fungování tohoto systému. Normální rozpětí mechanismu směnných kurzů (ERM) bylo stanoveno na +/- 2,25 % 4 od středních parit. Samotné vytvoření HMU můžeme rozdělit do tří fází: 1. fáze (1.7. 1990 31.12. 1993) hlavním cílem této fáze bylo završení procesu budování jednotného vnitřního trhu, podpora konvergence (podpisem Maastrichtské smlouvy), dokončení liberalizace pohybu kapitálu (např. zákaz všech omezení pohybu kapitálu), posilování nezávislosti centrálních bank a uplatnění opatření potřebných pro harmonizaci právních předpisů v oblasti postavení budoucí Evropské centrální banky a její měnové politiky. 2. fáze (1.1. 1994 31.12. 1998) v lednu 1994 byl založen Evropský měnový institut, který připravoval podmínky pro zavedení Eura do vzniku Evropské centrální banky (působnost od 1.6. 1998). Hlavním cílem této 3 Zdroj: ČNB Přehled úkolů v oblasti působnosti ČNB a nástin dalších úkolů souvisejících se zavedením eura v ČR. 2007. 4 Kvůli měnové krizi EMS bylo v roce 1993 toto kurzové rozpětí rozšířeno na +/-15 %. Střední parity měn zůstaly nezměněny. 13

etapy bylo dosažení nominální konvergence a pokroku ve fiskální oblasti. Bylo rozhodnuto, že euro bude zavedeno ve dvou etapách, nejdříve jako bezhotovostní peníze a následně pak i jako peníze hotovostní. V červenci 1997 na summitu v Amsterdamu Evropská rada rozhodla o přijetí tzv. Paktu stability a růstu, který zakotvil dosud chybějící sankce za porušení fiskálních (rozpočtových) kritérií. ERM II, vytvořený také na tomto summitu, představuje navázání měn na euro místo na ECU. 3. fáze (od 1.1. 1999) k tomuto datu došlo k neodvolatelnému zafixování kurzů měn příslušných zemí k euru a ECB začala provádět společnou měnovou politiku. Od 1.1. 2002 se euro začalo používat v hotovostní podobě tedy všechny ekonomické transakce a nové kontrakty byly uzavírány a realizovány pouze v eurech. Transformační období, v kterém mohou zároveň obíhat národní měny i euro v členských státech HMU, bylo stanoveno na 2 měsíce. Od 1. března 2002 byly všechny národní bankovky a mince staženy z oběhu a veškeré národní měny ztratily status zákonného platidla, který převzalo euro. Všechny členské země EU do třetí fáze doporučeny nebyly. Evropská rada v květnu 1998 schválila vstup do třetí etapy HMU 11 členským zemím, které splnily podmínky pro přijetí společné měny. Členství v Eurozóně se netýkalo čtyř zemí Spojeného království, Dánska, Švédska a Řecka. Jelikož Řecko neplnilo konvergenční kritéria, byl mu vstup umožněn až 1.1. 2001. Co se týče Švédska, tak jeho vstup do HMU byl znemožněn neúčastí v ERM II. Dalo by se říct, že tento postup Švédska nejvíce odráží euroskepse jeho občanů a jejich averze vůči Společenství. Negativně se ke vstupu postavili jak obyvatelé (zamítnutím v referendu), tak švédský parlament (hlasováním proti vstupu). Spojené království a Dánsko mají vyjednány trvalé výjimky na zavedení společné měny. Záleží tedy na jejich samotném rozhodnutí, zda svoji měnu nahradí Eurem. V Dánsku je tento přístup spojen s neúspěšným referendem 14

a ve Spojeném království s vlastnictvím silné světové měny, kterou britská libra bez pochyby je. Deset nových zemí, které se staly členy Evropské unie od 1.1. 2004, žádnou trvalou výjimku jako Spojené království a Dánsko sjednanou nemají. Zavázaly se totiž ke vstupu do třetí fáze HMU již podpisem přístupových smluv. Přesný termín jejich přistoupení není nikde striktně definován, jsou ale povinny pravidelně předkládat konvergenční program, který představuje určitý plán postupu ekonomiky směrem k plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. První z deseti nových zemí, která splnila konvergenční kritéria a 1.1. 2007 vstoupila do třetí fáze HMU, je Slovinsko. 4.2 Nominální konvergenční kritéria Jak již bylo popsáno v předchozím textu, tato kritéria by měla měřit rozsah sjednocení základních parametrů ekonomik členských států EU. Plnění konvergenčních kritérií jednotlivými státy by mělo vytvářet stabilní ekonomické prostředí a ulehčit přechod na společnou měnu euro. Konvergenční kritéria můžeme vzhledem k jejich charakteru 5 podle rozdělit do tří skupin a to na: kritéria monetární mezi ně patří kritérium cenové stability a kritérium dlouhodobých úrokových sazeb, kritéria fiskální představují kritéria udržitelnosti veřejných financí, kritérium měnové je reprezentováno kritériem stability měnového kurzu. V následujících čtyřech kapitolách kritéria nadefinuji a pokusím se vysvětlit jejich důležitost, proč zrovna tyto podmínky musí členské státy splňovat, aby mohly přijmout společnou měnu. 5 LACINA, L., PLAGA, R. 2003. 15

4.2.1 Kritérium cenové stability Členský stát musí v rámci této podmínky vykazovat dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a jeho průměrná míra inflace měřená jeden rok před šetřením nesmí překročit o více jak 1,5 procentního bodu průměrnou inflaci ve třech zemích EU s nejlepšími výsledky (MF, MPO, ČNB 2005). Inflace daného státu měřená jeden rok před šetřením se vypočítává jako přírůstek posledního dostupného 12-ti měsíčního průměru harmonizovaného indexu spotřebitelských cen oproti předchozímu 12-ti měsíčnímu průměru. Průměrná inflace ve třech zemích s nejlepšími výsledky se v praxi uplatňuje jako nevážený aritmetický průměr míry inflace ve třech zemích, které dosáhly nejnižší míry inflace (MF, MPO, ČNB 2005). Stanovení maastrichstkých kritérií na makroekonomické bázi vycházelo z obavy, že by budoucí měnová unie mohla mít inflační dopady. Pokud do měnové unie vstoupí země s rozdílnou inflací, což odráží různé preference autorit v oblasti inflace, země s nižší inflací na svůj vstup do měnové unie doplatí, protože měnová politika společné centrální banky bude reprezentovat průměrné představy všech členských zemí měnové unie. Typickým příkladem země, která dávala velkou váhu redukci inflace, bylo Německo. Naopak země, jež preferovala vyšší míru inflace, byla Itálie. Prakticky lze tento problém vysvětlit na Barro - Gordonově modelu, který představuje obrázek č. 1. Obrázek č. 4.1 Barro Gordonův model Zdroj: přednášky předmětu Teorie měnové integrace a členství v eurozóně (ZS 2006/07) 16

Preference mezi inflací a nezaměstnaností Německa a Itálie udávají indiferenční křivky. Německo, upřednostňující nižší míru inflace a vyšší nezaměstnanost, má ploché indiferenční křivky, naopak Itálie s preferencí vyšší míry inflace a nižší nezaměstnaností, má indiferenční křivky příkré. U n představuje přirozenou míru nezaměstnanosti, která je v modelu stejná pro oba dva státy a U * je cílená míra nezaměstnanosti daných autorit 6. Inflační equilibrum znázorňuje v případě Německa bod E G, resp. Itálie E I. Tudíž Německo dosahuje při stejné přirozené míře nezaměstnanosti nižší inflace než Itálie. Pokud by se tyto dva státy staly členy měnové unie a společná centrální banka by preferovala vyšší inflaci než Německo, neslo by Německo se vstupem dodatečné náklady a hrozilo by nebezpečí nepřistoupení takového státu do měnové unie. V modelu by měla být inflace v unii mezi body E G a E I, čímž by Německo ztratilo (dodatečnými náklady) a Itálie získala (koupí kredibility). V praxi je to však tak, že politika ECB odráží spíše preference německé Bundesbanky, jelikož Německo z politických důvodů nemůže akceptovat dodatečné náklady se vstupem do měnové unie. Před vstupem do HMU tedy země upřednostňující vyšší míru inflace (Itálie, Řecko) musely změnit své preference a zaměřit se na dosažení všeobecně akceptovatelné míry růstu cenové hladiny. Země se snažily o snižování inflace až k úrovni členských států s nejnižší inflací, přičemž během tohoto desinflačního procesu nevyhnutelně docházelo k dočasnému zvýšení míry nezaměstnanosti. 4.2.2 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Druhé monetární kritérium vyžaduje sbližování v oblasti dlouhodobých úrokových sazeb. Podmínka konvergence úrokových sazeb znamená, že průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala v průběhu jednoho roku před šetřením o více jak 2 procentní body průměrnou úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na 6 DE GRAUWE. Economics of Monetary Union. 2005 17

základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech (MF, MPO, ČNB 2005). Dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu se vypočítá jako aritmetický průměr za posledních 12 měsíců. Průměrná úroková sazba tří členských států 7, pomocí níž je definována referenční hodnota, představuje nevážený aritmetický průměr dlouhodobých úrokových sazeb ve třech zemích, které dosáhly nejnižší míry inflace. Úrokové sazby se měří na základě harmonizovaných úrokových sazeb, jež byly sestaveny pro vyhodnocování konvergence. Kritérium by mělo zajistit snížení úrokového diferenciálu před vstupem do HMU a tím i zabezpečit, aby země, která preferuje nízkou inflaci a stabilní ekonomické prostředí, nenesla dodatečné náklady spojené se svým členstvím v HMU. Pokud země zafixují směnné kurzy, což znamená, že se devizové riziko sníží na nulu, investoři se budou rozhodovat pouze podle výnosu, tedy dle úrokové sazby. Došlo by tedy k masivním kapitálovým přesunům do země s vyšší úrokovou sazbou. Tento problém rozvedu na příkladu Francie a Řecka. V roce 1996 byla úroková sazba ve Francii 6,8 % a v Řecku 17,3 %. Pokud by kritérium dlouhodobých úrokových sazeb neexistovalo, došlo by po vstupu těchto dvou zemí do měnové unie k tomu, že by investoři začali prodávat nízko úročené francouzské obligace a kupovali by vysoce úročené obligace řecké. K těmto tokům bude docházet tak dlouho, než se vyrovnají výnosy z francouzských a řeckých obligací. Prodej francouzských dluhopisů, jejichž držiteli jsou především francouzské finanční instituce, bude zvyšovat nabídku těchto dluhopisů a zároveň snižovat jejich cenu. U řeckých dluhopisů, které mají v portfoliu spíše řecké finanční instituce, tomu bude naopak nákupem dojde ke zvyšování poptávky po řeckých dluhopisech a tím i k růstu jejich ceny. Úrokový diferenciál mezi úrokovými sazbami ve Francii a v Řecku následně 7 Zahrnutí tří zemí s nejnižší inflací do výpočtu tohoto kritéria mělo své opodstatnění v době vzniku HMU. V současné době není nutné toto kritérium počítat pomocí původního postupu, ale stačí jako výchozí hodnotu vzít výši dlouhodobé úrokové sazby v eurozóně. 18

tedy představuje kapitálové ztráty francouzských finančních institucí, resp. kapitálové zisky řeckých fin. institucí. Jestliže by odliv kapitálu z Francie byl dostatečně velký a proběhl rychle, mohl by vyvolat v konečném důsledku výkyvy na francouzském kapitálovém trhu. Rozdíl mezi dlouhodobými úrokovými sazbami ve výši dvou procentních bodů můžeme vysvětlit 2 důvody. Za prvé - s nákupem a prodejem cenných papírů jsou i po zavedení jednotné měny spojeny transakční náklady. A druhý důvod spočívá v tom, že některé země jsou oproti jiným brány jako rizikovější, tedy musí nabídnout investorům něco navíc, tzv. rizikovou prémii. Podle ekonoma Paula De Grauwa 8 je toto kritérium nadbytečné, tudíž bychom se jím nemuseli vůbec zabývat. Pokud totiž existuje předpoklad, že nějaká země v blízké době vstoupí do HMU (což je u nových členských zemí splněno, jelikož se k tomuto aktu zavázaly), zareagují kapitálové trhy velmi rychle a k výše zmíněným přesunům kapitálu dojde ještě před vstupem země do měnové unie. Jakmile se očekává, že země splní ostatní kritéria, tržní síly automaticky úrokové sazby rychle vyrovnají. U států s vysokou úrokovou sazbou jako např. Španělsko, Irsko a Portugalsko, došlo nejdříve před vstupem do HMU k poklesu dlouhodobých úrokových sazeb a následně k výraznému ekonomickému rozmachu. Lze tedy tvrdit, že toto kritérium je z uvedených důvodů přebytečné, jelikož i bez této úpravy se úrokové sazby vyrovnají v důsledku reakcí kapitálových trhů, a to ještě před vlastním vstupem členského státu do hospodářské a měnové unie. 4.2.3 Fiskální kritéria Tyto podmínky můžeme označit také jako kritéria udržitelnosti veřejných financí. Aby členský stát EU, usilující o vstup do třetí etapy HMU, splnil toto kritérium, musí obstát ve 8 DE GRAUWE. Economics of Monetary Union. 2005 19

2 požadavcích na maximální přípustnou velikost hrubého veřejného dluhu a zároveň udržet výši svého veřejného deficitu pod stanovenou referenční hodnotu 9. Veřejný deficit Členský stát toto kritérium splní, jestliže podíl plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu nepřekročí referenční hodnotu (3 % HDP). Existují však dvě výjimky podíl podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží doporučované hodnotě anebo překročení doporučované hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a podíl zůstával blízko k doporučované hodnotě (MF, MPO, ČNB 2005). Veřejný dluh Představuje poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu, který nesmí překročit doporučovanou hodnotu (stanovená jako 60 % HDP). Kromě případů, kdy se podíl dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě (MF, MPO, ČNB 2005). Regulace fiskální politiky prostřednictvím konvergenčních kritérií veřejného dluhu a veřejného deficitu vyplývá z obav z inflace a nestability, které by z nedisciplinovanosti v této oblasti mohly vzejít. Země s vysokým zadlužením mají tendenci snižovat svůj veřejný dluh a náklady s ním spojené v reálném vyjádření prostřednictvím neočekávaného zvyšování cenové hladiny. Podstatu tohoto problému si můžeme vysvětlit na příkladu Itálie, jejíž dluh přesahoval v průběhu 90. let minulého století i 100 % HDP. Jelikož některé vládní dluhopisy v Itálii byly dlouhodobého charakteru 10, mohla italská vláda snižovat jejich reálnou hodnotu neočekávaným zvyšováním inflace. V důsledku to znamená, že vláda za tento dluh zaplatí méně, než kdyby cenová hladina zůstala stejná. 9 Evropská komise by při svém rozhodování měla také přihlédnout k tomu, zda schodek veřejných financí převyšuje veřejné investiční výdaje, a vyhodnotit i další významné ukazatele včetně střednědobé hospodářské a rozpočtové situace v členském státu. 10 Úroková sazba týkající se těchto dlouhodobých vládních dluhopisů byla fixována na běžném očekávání inflace v minulém období. 20

Značný vládní dluh byl tedy podnětem pro zrod vysoké inflace. Takovéto tendence jedné země k vyšší inflaci uvnitř měnové unie přenáší dodatečné náklady na ostatní země. Aby bylo tomuto zabráněno a snížilo se riziko, vznikly fiskální kritéria. Požadavek na snížení dluhové zátěže je motivován hrozbou platební neschopnosti dané ekonomiky a s tím spojenou hrozbou státního bankrotu. V souvislosti s nestabilitou vyvolanou bankrotem členské země měnové unie by vznikly nepřímé náklady, které by nesli všichni členové využívající jednotnou měnu. V souvislosti s definovanými hodnotami fiskálních kritérií mohou vzniknout určité sporné otázky. Proč má být konkrétní výše referenční hodnoty ukazatele hrubého veřejného dluhu právě 60 % HDP a referenční hodnoty hrubého veřejného deficitu 3 % HDP? Znamená to tedy, že podíl veřejného dluhu na HDP ve výši 70 % je již pro zemi rizikem, kdežto 50% podíl na HDP bezpečnou hodnotou? Odpověď na tyto otázky můžeme částečně najít v následující rovnici: d=gb, která vyjadřuje veřejný deficit nutný ke stabilizaci veřejného dluhu. Kde b představuje úroveň, při které je veřejný dluh stabilizován, g je míra růstu nominálního HDP a d veřejný deficit. Tato rovnice tedy stanovuje hodnotu kritéria veřejného deficitu na základě ročního růstu HDP a hranice platné pro veřejný dluh. Předpokládanou mírou růstu nominálního HDP je 5 %. Ustanovení hranice podílu veřejného dluhu na HDP právě na 60 % můžeme vysvětlit tím, že zhruba tato hodnota představovala průměrnou výši hrubého veřejného dluhu v EU v době formulace konvergenčních kritérií (v době jednání o Maastrichtské smlouvě). Po dosazení tedy vyjde maximální hodnota veřejného deficitu 3 % HDP, která nám zaručí, že nedojde ke zhoršení veřejného dluhu (nad 60 % HDP) při předpokládaném 5% ročním nominálním růstu HDP (0,03=0,05*0,6). Překročení 60% hranice podílu veřejného dluhu na HDP však automaticky neznamená neplnění fiskálního konvergenčního kritéria veřejného dluhu. V těchto situacích je možné 21

použít výjimku požadavky na rozpočtovou kázeň se považují za splněné, jestliže se tento podíl dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě. 4.2.4 Kritérium stability měnového kurzu Toto konvergenční kritérium se týká udržení stability směnného kurzu země před jejím vstupem do závěrečné fáze HMU a přijetí společné měny. Tato podmínka říká, že členský stát musí dodržovat fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému (ERM II), aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům, 11 a to po dobu alespoň posledních dvou let před šetřením. Zejména pak členský stát nesmí v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu. Hodnocení směnného kurzu vůči Euru se zaměřuje na to, zda se směnný kurz pohyboval blízko centrální parity v ERM II, zároveň však bere v úvahu faktory, které mohly vést k jeho apreciaci. Původní fluktuační pásmo, uvnitř kterého musí kurz setrvat, bylo v době podpisu Smlouvy stanoveno na 4,5 % od centrální parity, tj. +/-2,25 %. V roce 1993 došlo k rozšíření fluktuačního pásma na +/-15 % od bilaterální centrální parity, tzn. že celková šířka fluktuačního pásma dosáhla 30 %. Kritérium stability směnného kurzu je důležité ze dvou důvodů. Za prvé tím, že země vstupující do HMU udrží směnný kurz v rámci fluktuačního rozpětí, prokáže svou schopnost udržet stabilitu své měny ve vztahu ke společné měně a zároveň podá důkaz o dostatečné sladěnosti svojí ekonomiky s ostatními zeměmi alespoň po referenční období 11 K posouzení, zda kurz nebyl vystaven silným tlakům, se obecně používá: posouzení stupně odchylky směnných kurzů od centrální parity v ERM II vůči euru, ukazatelů jako jsou kurzová volatilita vůči euru a její trend a také diferenciály krátkodobých úrokových sazeb vůči euru a jejich vývoj a posuzování úlohy, jakou hrály devizové intervence. 22

dvou let. Význam minimálně dvouleté úspěšné účasti členské země v systému ERM II (fixace směnného kurzu ve fluktuačním pásmu) spočívá v zabránění těmto zemím provést těsně před vstupem do HMU nominální devalvaci domácí měny, čímž by se zvýšila konkurenceschopnost ekonomiky dané země. Pokud by například byl směnný kurz české koruny před vstupem do třetí fáze HMU 25 CZK/EUR a ČR by provedla těsně před zafixováním směnných kurzů devalvaci domácí měny na 40 CZK/EUR, znamenalo by to pro české výrobky v HMU výrazné zlevnění. Jelikož zafixování směnných kurzů je trvalé, dojde ke zvýšení konkurenceschopnosti zejména českých exportérů oproti ostatním zemím eurozóny. 4.3 Kritika vhodnosti konvergenčních kritérií pro nové členské státy V poslední době se můžeme setkat s polemikou, zda jsou Maastrichtská kritéria schválená na počátku 90. let minulého století adekvátním nástrojem pro vstup 10 nový členských států (většiny z bývalého východního bloku) do HMU. Kritice je podrobeno zejména nastavení referenčních hodnot jednotlivých konvergenčních kritérií, ale také jejich reálná existence. Chtěl bych připomenout, že tato kritéria byla schválena při vytváření eurozóny, tedy odrážela potřeby a situaci v tehdejší EU-15. Situace v dnešních kandidátských státech je zcela jiná. Jedná se většinou o postkomunistické státy s velice dynamickým hospodářským růstem, který se dostává do rozporu nejen s inflací, ale i s východiskem pro stanovení referenčních hodnot fiskálních kritérií. Jak vlastně vznikla hranice 3% HDP u veřejného deficitu? Z průměrné hodnoty veřejného dluhu členských států EU v tehdejší době a z jejich očekávaného růstu nominálního HDP. Jenže dnes je nominální růst HDP v kandidátských státech daleko vyšší než byl na počátku 90. let minulého století. Vlády těchto států se potýkají s daleko většími potřebami výdajů například na obnovu infrastruktury. Pokud však chtějí plnit fiskální kritéria, nezbývá jim nic jiného než tyto veřejné investice omezit. Co se týká fiskálních pravidel, tak ta jsou kritizována za jejich 23

jednostrannost, mají podobu sankcí a opatření proti negativnímu vývoji. Motivace k dobrému fiskálnímu chování chybí. Jak již bylo řečeno druhý problém v rámci silného hospodářského růstu představuje cílování inflace. Kandidátské země jsou méně vyspělé než země eurozóny, tudíž v rámci procesu dohánění ekonomické vyspělosti je jejich růst velice dynamický. Tím se však zvyšuje produktivita práce, která tlačí na zvýšení mezd. Zvýšení mezd může mít za konečný následek posun cenové hladiny směrem nahoru. Ale země, která se snaží plnit kritérium cenové stability, si nemůže dovolit zvýšení inflace, musí tedy obětovat vyšší hospodářský růst. Při této příležitosti rostoucí produktivita práce vedoucí ke zvýšení cenové hladiny - se také hovoří o tzv. Balassa-Samuelsonově efektu. Tento model vychází ze dvou předpokladů v sektoru obchodovatelného zboží je vyšší produktivita práce než v sektoru neobchodovatelném a za druhé mezi sektory existuje silný konkurenční tlak na vyrovnávání mzdových hladin. Růst mezd je v obchodovatelném sektoru podložen růstem produktivity, ale v sektoru neobchodovatelném je produktivita nižší, tedy stejný růst mezd se přelije do vyšších cen. Výsledkem toho je, že růst cenové hladiny bude tím rychlejší, čím vyšší bude rozdíl v produktivitě mezi oběma sektory. Pokud toto tvrzení aplikujeme na naši situaci, tak nám vzejde, že čím nižší růst cenové hladiny budeme dodržovat, tím užší prostor poskytneme růstu produktivity 12. Další negativum spatřuji v tom, že vstupem do eurozóny pro země končí veškeré dodržování konvergenčních pravidel tedy kromě fiskálních opatření. Je pak tedy nespravedlivé, aby noví členové museli dodržovat tvrdé požadavky na cenovou stabilitu na úkor svého hospodářského růstu, když stávající členové je mohou ignorovat. V roce 2004 by například referenčního hodnotu cenové stability překročilo Řecko, Irsko, Portugalsko a Itálie. Inflace v Irsku se v letech 2001-2003 nacházela v intervalu 4-5 % 10. Jak je toto možné? Je třeba si položit ještě jednu otázku. Nebylo by logičtější v dnešní době, když 12 DĚDEK. Rizika a výzvy měnové strategie k převzetí eura. 2005. 24

eurozóna existuje, aby inflační kritérium bylo posuzováno v rámci průměru inflace eurozóny? Za zmínku také stojí popsat určitý rozpor v monetárních cílech v podobě cílování inflace a udržení kurzu v systému ERM II. Důležité je správné nastavení kurzové hladiny, aby nebyla centrální parita nadhodnocena či podhodnocena. Tím, že měnu musíme udržet v úzkém fluktuačním pásmu, je její kurz vystaven spekulativním útokům. Úsilí o odražení takovýchto útoků znamená ohrožení inflačního cíle. I když tyto kritiky na adresu konvergenčních kritérií existují a jsou postaveny na logickém základě, k jejich vyslyšení v brzké době nejspíš nedojde. Změna totiž vyžaduje změnu zakládajících smluv, což musí odsouhlasit všechny členské státy EU. Při pohledu do minulosti a připomenutí ratifikace euroústavy, musí být každému jasné, že transformace konvergenčních kritérií není reálná. 25

5. REÁLNÉ PLNĚNÍ NOMINÁLNÍCH KONVERGENČNÍCH KRITÉRIÍ NOVÝMI ČLENSKÝMI STÁTY Pro lepší vyhodnocení připravenosti se v dalších kapitolách zaměřím na stav hospodářské konvergence každé ze zemí zvlášť. Udržitelnost konvergence je velice významným prvkem při posuzování plnění konvergenčních kritérií. Je nutné, aby k hospodářskému sblížení došlo na trvalo a nikoli pouze na daný okamžik, což kandidátské země stojí velké úsilí. V rámci doplnění tabulek je u každé země hodnota, která nesplňuje dané kritérium, vyznačena tučně. Do tabulky kritéria stavu veřejných financí 13 byl přidán, pro lepší vyhodnocení tohoto kritéria, vývoj nominálního HDP 14. 5.1 Česká republika Tabulka 5.1 Kritérium cenové stability Hodnota země Hodnota kritéria 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 3,9 4,5 1,4-0,1 2,6 1,6 2,1 2,6 3,1 2,6 2,7 2,2 2,5 2,8 Na začátku sledovaného období inflace výrazně přesahovala hodnotu kritéria. Následně však došlo ke snižování, což bylo podpořeno posunem orientace monetární politiky směrem k cenové stabilitě ve středně dlouhém období. V roce 2004 došlo k výraznému nárůstu nad hodnotu kritéria, který byl způsoben vstupem ČR do EU. Z grafu č. 5.2 můžeme následně odvodit nerovnoměrnou, ale převážně zpomalující tendenci inflace. Pokud jde o výhled do budoucna, očekává se růst inflace díky zvýšení regulovaných cen, změnám v nepřímých daních a růstu cen potravin a ropy. 13 U hodnoty veřejného deficitu znamená znaménko + přebytek a znaménko - deficit. 14 Růst v % oproti předchozímu roku. 26

Tabulka 5.2 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Hodnota země Hodnota kritéria 2001 2002 2003 2004 2005 2006 6,31 4,88 4,12 4,75 3,51 3,78 6,92 6,85 6,12 6,28 5,37 6,24 Dlouhodobé úrokové sazby v ČR mají ve sledovaném období klesající tendenci, v posledním roce průměrná hodnota byla o více jak 2 procentní body nižší než hodnota kritéria. Růst výnosů ze státních dluhopisů odrážel v posledních letech vývoj obdobných sazeb v eurozóně. Tabulka 5.3 Kritérium stavu veřejných financí Veřejný deficit Nominální HDP Veřejný dluh 2000 2001 2002 2003 2004 2005-3,7-5,7-6,8-6,6-2,9-3,6 5,3 7,7 4,3 5,8 7,6 7,6 18,2 26,3 28,5 30,1 30,7 30,4 Veřejný deficit dlouhodobě překračuje referenční hodnotu 3 % HDP, tedy kromě roku 2004. V letech 2002 a 2003 schodek přesáhl požadovanou hodnotu dokonce dvojnásobně, což dokazuje graf č. 5.1. Od roku 2003 se rozpočtový schodek pomalu snižuje, kdežto nominální HDP naopak roste. Veřejný dluh má sice rostoucí tendenci, ale jeho hodnota se pohybuje hluboko pod 60% referenční hodnotou. 27

Graf č. 5.1 Veřejný deficit ČR Graf č. 5.2 Vývoj inflace v ČR 7 6 5 4 5 3 Deficit 4 3 2 2 1 1 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 0-1 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Referenční hodnota Česká republika Po celé čtyři sledované roky se česká koruna neúčastnila systému ERM II. Na počátku období oslabila až na 32,985 CZK/EUR, ale od té doby (od roku 2004) začal kurz postupně posilovat. Graf č. 5.3 Vývoj nominálního kurzu CZK/EUR (měsíční průměry 2003-2006) 32,5 31,5 Kurz CZK/EUR 30,5 29,5 28,5 27,5 2003 2004 2005 2006 28

5.2 Estonsko Tabulka č. 5.4 Kritérium cenové stability Hodnota země Hodnota kritéria 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 3,9 5,6 3,6 1,4 3 4,1 4,4 2,6 3,1 2,6 2,7 2,2 2,5 2,8 Jak je vidět z tabulky cenového kritéria, Estonsko dlouhodobě, kromě roku 2003, překračuje hodnotu kritéria. Dezinflační proces v Estonsku je spojen zejména s orientací měnové politiky na dosažení cenové stability přijetím institutu currency board 15 v roce 1992. Dlouhodobě je vyšší inflace spojena s mimořádně silnou hospodářskou aktivitou této země. V posledních letech se růst projevil nedostatky na trhu práce v řadě sektorů, čímž se posílily cenové a mzdové tlaky. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Jelikož neexistuje rozvinutý trh dluhopisů v estonských korunách, harmonizovaná dlouhodobá úroková sazba pro účely tohoto kritéria není v Estonsku k dispozici. Vyhodnocení konvergence v této oblasti komplikuje vysoký podíl používání eura v estonském finančním systému. Tabulka č. 5.5 Kritérium stavu veřejných financí Veřejný deficit Nominální HDP Veřejný dluh 2000 2001 2002 2003 2004 2005-0,2-0,3 0,4 2 2,3 2,3 13,6 12,4 11,9 8,9 11,1 13,5 4,7 4,7 5,6 5,7 5,2 4,5 15 Kurzový režim měnového výboru. 29

S fiskálními kritérii nemá Estonsko vůbec žádné problémy. V rámci veřejného deficitu tvoří od roku 2002 přebytek rozpočtu a podíl veřejného dluhu na HDP za celé sledované období nepřekročil 6 %, natož 60% hranici. Graf č. 5.4 Veřejný deficit Estonsko Graf č. 5.5 Vývoj inflace v Estonsku 4 3 6 5 Deficit 2 1 4 3 0-1 Přebytek -2 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2 1 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006-3 Referenční hodnota Estonsko Estonsko vstoupilo do ERM II 28.6.2004 s existujícím režimem currency board jako jednostranným závazkem, tedy bez jakýchkoliv dalších povinností vůči ECB. Od vstupu do ERM II estonská koruna setrvala na své centrální paritě. Zásahy estonské centrální banky na devizových trzích byly malé a diferenciál krátkodobých úrokových sazeb vůči třináctiměsíční sazbě euribor byl nevýrazný. 5.3 Kypr Tabulka č. 5.6 Kritérium cenové stability Hodnota země Hodnota kritéria 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 4,9 2 2,8 4 1,9 2 2,2 2,6 3,1 2,6 2,7 2,2 2,5 2,8 30

V prvních čtyřech letech byla inflace většinou vyšší než hodnota kritéria, v roce 2000 vystoupila na hodnotu 4,9 % a 2003 na 4 %, což bylo způsobeno silným růstem cen energií a potravin a také harmonizací nepřímých daní. Za poslední 3 roky se již cenová hladina stabilizovala a dosahovala hodnot okolo 2 %. Budoucí vývoj inflace by měl být ovlivněn liberalizací některých odvětví a přílivem pracovních sil, což bude působit na pokles, ale také by mělo dojít ke zvýšení sazby DPH, které naopak inflaci zvýší. Tabulka č. 5.7 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Hodnota země Hodnota kritéria 2001 2002 2003 2004 2005 2006 7,63 5,7 4,74 5,8 5,16 4,13 6,92 6,85 6,12 6,28 5,37 6,24 Co se týče dlouhodobých úrokových sazeb, tak kromě roku 2001 s tímto kritériem Kypr problémy nemá hodnoty jsou v ostatních letech vždy pod hranicí kritéria. Diferenciál těchto sazeb vůči výnosům ze státních dluhopisů v eurozóně v posledních letech klesá. Tabulka č. 5.8 Kritérium stavu veřejných financí Veřejný deficit Nominální HDP Veřejný dluh 2000 2001 2002 2003 2004 2005-2,4-2,3-4,4-6,3-4,1-2,3 8,9 7,5 4,4 7,3 6,7 6,4 61,6 61,9 64,7 69,1 70,3 69,2 Největší problémy má Kypr s kritérii veřejných financí. Za celé sledované období neklesl jeho veřejný dluh pod hraniční hodnotu 60 %. V letech 2004 a 2005 přesahoval dokonce o 10 procentních bodů. V období 2002 2004 překročil i veřejný deficit požadovanou 3% hodnotu, a to dokonce v roce 2003 o více jak dvojnásobek. Můžeme si 31

všimnout, že právě v tomto období došlo nejen k razantnímu růstu veřejného deficitu, ale i nominálního HDP z 4,4 % (2002) na 7,3 % (2003). Rok 2005 zaznamenal již pokles pod referenční hodnotu na deficit 2,3 % HDP. Graf č. 5.6 Veřejný deficit Kypr Graf č. 5.7 Vývoj inflace na Kypru 7 6 5 6 5 4 Deficit 4 3 2 3 2 1 1 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Referenční hodnota Kypr Od 2. května 2005 se kyperská libra účastní ERM II. Centrální parita byla stanovena na 0,585274 libry za euro. Z grafu č. 5.8 je vidět, že před vstupem do ERM II se kyperská libra pohybovala poměrně blízko své centrální parity, a tudíž měla nízkou fluktuaci kurzu. Na počátku sledovaného období měl Kypr vyšší diferenciál krátkodobých úrokových sazeb vůči tříměsíční sazbě euribor, který však ke konci vymizel. 32

Graf č. 5.8 Vývoj nominálního kurzu CYP/EUR (měsíční průměry 2003-2006) 0,59 0,585 Kurz CYP/EUR 0,58 0,575 0,57 2003 2004 2005 2006 5.4 Lotyšsko Tabulka č. 5.9 Kritérium cenové stability Hodnota země Hodnota kritéria 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2,6 2,5 2 2,9 6,2 6,9 6,6 2,6 3,1 2,6 2,7 2,2 2,5 2,8 Z grafu zachycujícího vývoj inflace v Lotyšsku můžeme jasně vidět, že od roku 2003 má inflace rostoucí charakter a pohybuje se nad referenční hodnotou. Tento zlom byl dán vstupem Lotyšska do EU a oslabením kurzu latsu vůči euru 16, úpravami regulovaných cen a vlivem jednorázových faktorů. V posledních třech letech přesahuje hodnotu kritéria dokonce několikanásobně. Do budoucna se očekává zvýšení díky harmonizaci spotřebních daní s EU, plánovaným změnám cen plynu a výraznému ekonomickému růstu. 16 Což má za následek zvýšení dovozních cen. 33

Tabulka č. 5.10 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Hodnota země Hodnota kritéria 2001 2002 2003 2004 2005 2006 7,57 5,41 4,9 4,86 3,88 4,13 6,92 6,85 6,12 6,28 5,37 6,24 Kromě roku 2001, kdy dlouhodobé úrokové sazby v Lotyšsku přesáhly referenční hodnotu, se úrokové sazby pohybují pod hodnotou kritéria a jejich trend naznačuje sbližování s úrokovými sazbami eurozóny. Tabulka č. 5.11 Kritérium stavu veřejných financí Veřejný deficit Nominální HDP Veřejný dluh 2000 2001 2002 2003 2004 2005-2,8-2,1-2,3-1,2-0,9 0,1 5,7 5,9 7 9,3 10 10,5 12,9 15 13,5 14,4 14,5 12,1 Jak je vidět z předešlé tabulky Lotyšsko za celé sledované období nevykazuje ani nadměrný deficit ani nadměrný dluh. V roce 2005 se poměr veřejného dluhu snížil oproti předešlému roku a zároveň Lotyšsko vykázalo přebytek ve výši 0,1 % HDP. Z dlouhodobého hlediska tedy Lotyšsko se zadlužeností problémy nemá. 34

Graf č. 5.9 Veřejný deficit Lotyšsko Graf č. 5.10 Vývoj inflace v Lotyšsku 4 3,5 3 2,5 2 Deficit 1,5 1 0,5 0 Přebytek 2000 2001 2002 2003 2004 2005-0,5 8 7 6 5 4 3 2 1 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Referenční hodnota Lotyšsko Lotyšský lats se zapojil do ERM II od 2. května 2005. Centrální parita byla stanovena na 0,702804 latsů za euro. Lotyšské státní orgány se zavázaly udržet směnný kurz latsu na centrální paritě vůči euru s fluktuačním pásmem +/-1 %. Před vstupem do ERM II byl lotyšský lats jednostranně fixován na měnový koš zvláštních práv čerpání, tudíž jeho kurz odrážel zejména pohyb eura vůči USD. Jak je vidět z následujícího grafu, od května 2005 se volatilita směnného kurzu drží velice nízké úrovně. Graf č. 5.11 Vývoj nominálního kurzu LVL/EUR (měsíční průměry 2003-2006) 0,7 0,69 0,68 Kurz LVL/EUR 0,67 0,66 0,65 0,64 0,63 0,62 0,61 2003 2004 2005 2006 35

5.5 Litva Tabulka č. 5.12 Kritérium cenové stability Hodnota země Hodnota kritéria 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 1,1 1,6 0,3-1,1 1,2 2,7 3,8 2,6 3,1 2,6 2,7 2,2 2,5 2,8 Litevská měnová politika orientující se na dosažení cenové stability byla podpořena zejména přijetím režimu currency board, v němž byl litevský litas nejdříve zavěšen na americký dolar a od roku 2004 na euro. Na poklesu inflace v letech 2002 a 2003 se podílela řada specifických faktorů, zejména snížení cen potravin, jednotkových mzdových nákladů, dovozních cen a cen v telekomunikačním sektoru. Následný růst inflace je zapříčiněn růstem cen v oblasti služeb a energie, změnou nepřímých daních a také velice dynamickým hospodářským rozvojem, kdy v roce 2005 dosáhl reálný růst HDP průměrného tempa 7,5 %. Tento silný růst měl za následek v posledních dvou sledovaných letech překročení hodnoty kritéria. Do budoucna se očekává další zvyšování inflace nejen díky dalšímu navýšení cen energií a dokončení harmonizace spotřebních daní, ale hlavně díky silnému hospodářskému růstu a zhoršujícím se podmínkám na trhu práce. Tabulka č. 5.13 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Hodnota země Hodnota kritéria 2001 2002 2003 2004 2005 2006 8,15 6,06 5,32 4,5 3,7 4,08 6,92 6,85 6,12 6,28 5,37 6,24 Z tabulky č. 5.13 je vidět, že Litva kromě roku 2001 s dlouhodobými úrokovými sazbami problém neměla, trend má snižující se charakter. Dochází také ke sbližování dlouhodobých úrokových sazeb v Litvě vůči průměru za eurozónu, nyní je tento úrokový diferenciál na velice nízké úrovni. 36

Tabulka č. 5.14 Kritérium stavu veřejných financí Veřejný deficit Nominální HDP Veřejný dluh, ECB 2000 2001 2002 2003 2004 2005-3,2-2,1-1,5-1,3-1,5-0,5 10,9 10,3 10,1 11 16,1 15,9 23,8 22,9 22,2 21,2 19,4 18,7 Kritérium stavu veřejných financí Litva plní bez problému. Dlouhodobě se veškeré sledované hodnoty pohybují pod hodnotou kritéria, tedy kromě roku 2000, kdy byl veřejný deficit překročen o 0,2 % HDP. Jelikož oba ukazatele veřejný dluh i veřejný deficit mají klesající charakter, překročení v roce 2000 není podstatné. Graf č. 5.12 Veřejný deficit Litva Graf č. 5.13 Vývoj inflace v Litvě 5 4 5 4 3 3 2 Deficit 2 1 1 0-1 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005-2 Referenční hodnota Litva Litevský litas je účastníkem ERM II od 26. června 2004. Centrální parita byla stanovena na 3,4528 litasu za euro se standardním fluktuačním pásmem +/-15 %. Jak je vidět z následujícího grafu volatilita devizového kurzu byla od června 2004 na nulové úrovni. Krátkodobé úrokové diferenciály vůči tříměsíční sazbě euribor klesaly až na zanedbatelnou úroveň. 37

Graf č. 5.14 Vývoj nominálního kurzu LTL/EUR (měsíční průměry 2003-2006) 3,46 3,455 Kurz LTL/EUR 3,45 3,445 3,44 2003 2004 2005 2006 5.6 Maďarsko Tabulka č. 5.15 Kritérium cenové stability Hodnota země Hodnota kritéria 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 10 9,1 5,2 4,7 6,8 3,5 4 2,6 3,1 2,6 2,7 2,2 2,5 2,8 Po celé sledované období byla průměrná míra inflace vyšší než referenční hodnota. V prvních dvou letech se inflace pohybovala vysoko v rozmezí 9 % 10 %. Díky mzdové politice došlo následně ke snížení na 5,2 %. Poslední vývoj odráží kolísání kolem 4 %, což je způsobeno cenami potravin, služeb a plynu a také zvýšení přímých a nepřímých daní. Tyto příčiny určují i vývoj inflace v Maďarsku do budoucna. Tabulka č. 5.16 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Hodnota země Hodnota kritéria 2001 2002 2003 2004 2005 2006 7,95 7,09 6,82 8,19 6,6 7,12 6,92 6,85 6,12 6,28 5,37 6,24 38

Dlouhodobé úrokové sazby pohybující se v rozmezí 6,6 až 8,2 % ani v jednom roce neklesly pod požadovanou hodnotu kritéria. V posledním roce úrokové sazby v Maďarsku vzrostly, stejně tak vzrostl i jejich diferenciál vůči výnosům dluhopisů v eurozóně. Tabulka č. 5.17 Kritérium stavu veřejných financí Veřejný deficit Nominální HDP Veřejný dluh, ECB 2000 2001 2002 2003 2004 2005-2,9-3,4-8,2-6,3-5,3-6,5 15,6 12,7 12,7 10 10,5 7,1 55,4 52,2 54 55,8 56,3 57,7 Co se týče kritéria stavu veřejných financí, tak se Maďarsko potýká od roku 2001 s nadměrným schodkem. Maďarsko tedy dlouhodobě překračuje hodnotu kritéria, ve třech letech dokonce více než dvojnásobně. Nelze ani vyčíst snižující se trend, ba naopak se očekává další výrazný růst veřejných výdajů zapříčiněný stárnutím populace. Veřejný dluh se po celou dobu pohyboval pod 60% hranicí. Od roku 2001 se začal zvyšovat až na hodnotu 57,7 % HDP v roce 2005. Graf č. 5.15 Veřejný deficit Maďarsko Graf č. 5.16 Vývoj inflace v Maďarsku 9 12 8 10 Deficit 7 6 5 4 8 6 4 3 2 2 1 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Referenční hodnota Maďarsko Zdroj: Erostat 39

Po celé sledované období se Maďarsko neúčastnilo ERM II. Kurz maďarského forintu vůči euru značně fluktuoval, což ukazuje následující graf. Určitou stabilitu mezi 240 250 HUF/EUR můžeme vidět v letech 2004 a 2005, následně však došlo k prudkému oslabení pomalu až k 280 HUF/EUR. Od poloviny roku 2006 můžeme vidět naopak strmé posilování forintu, což dokazuje jeho vysokou fluktuaci vůči euru. I když diferenciál krátkodobých úrokových sazeb vůči tříměsíční sazbě euribor klesal, stále dosahoval vysokých hodnot. Graf č. 5.17 Vývoj nominálního kurzu HUF/EUR (měsíční průměry 2003-2006) 280 275 270 Kurz HUF/EUR 265 260 255 250 245 240 2003 2004 2005 2006 5.7 Malta Tabulka č. 5.18 Kritérium cenové stability Hodnota země Hodnota kritéria 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 3 2,5 2,6 1,9 2,7 2,5 2,6 2,6 3,1 2,6 2,7 2,2 2,5 2,8 40

Můžeme konstatovat, že inflace na Maltě v letech 2000 až 2006 měla celkem stabilní vývoj, její hodnoty se pohybovaly v rozmezí 1,9 % - 3 %. Tato stabilita vychází z důležitých rozhodnutí měnové politiky uskutečněných v minulosti. Po roce 2001 byla cenová hladina ovlivněna hospodářskou stagnací Malty. Vyšší inflace než referenční hodnota v roce 2004 byla způsobena vstupem do EU a růstem cen energií. V posledních dvou letech je cenová hladina velice stabilní a nepřekračuje hranici kritéria. Do budoucna se očekává růst inflace související s dopadem ropného šoku. Tabulka č. 5.19 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Hodnota země Hodnota kritéria 2001 2002 2003 2004 2005 2006 6,19 5,82 5,04 4,69 4,56 4,32 6,92 6,85 6,12 6,28 5,37 6,24 Po celé sledované období se úroveň dlouhodobých úrokových sazeb nacházela pod hodnotou kritéria a jejich vývoj má klesající tendenci. Diferenciál vůči výnosům ze státních dluhopisů v eurozóně také postupně klesá. Tabulka č. 5.20 Kritérium stavu veřejných financí Veřejný deficit Nominální HDP Veřejný dluh, ECB 2000 2001 2002 2003 2004 2005-6,1-6,4-5,5-10 -5-3,2 7,4 2 2,8 2,7 2,4 3,6 56,4 63,5 60,1 70,2 74,9 74,2 Jak je vidět z předešlé tabulky, největší problémy má Malta s plněním fiskálních kritérií. Veřejný deficit se kromě roku 2005 pohyboval vysoko nad hranicí 3 %. V prvních dvou letech se schodek pohyboval na dvojnásobku kritéria, po následném poklesu se však v roce 2003 dostal až na 10 % HDP. Poté došlo k výraznému poklesu až na 3,2 % HDP, 41

což odráží hodnotu v roce 2005. Aby se Malta dostala pod 3% hodnotu a udržela se zde, je nutná značná konsolidace. Veřejný dluh má ve sledovaném období spíše rostoucí tendenci. Od roku 2001 se jeho hodnota pohybuje nad 60% referenční hodnotou. Z dlouhodobého hlediska tedy Malta neplní ani jedno fiskální kritérium. Graf č. 5.18 Veřejný deficit Malta Graf č. 5.19 Vývoj inflace na Maltě 11 3,5 10 9 8 3 2,5 Deficit 7 6 5 4 2 1,5 1 3 2 1 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 0,5 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Referenční hodnota Malta Do května 2005 byla maltská lira navázána na měnový koš 17. Od 2. května 2005 se stala účastníkem mechanismu ERM II a její centrální parita byla stanovena na 0,4293 liry za euro. To odpovídá tržnímu kurzu v době vstupu se standardním fluktuačním pásmem +/- 15 %. Od této doby byl kurz maltské liry vůči euru celkem stabilní a nevykazoval žádné fluktuace, což dokazuje následující graf. Diferenciál krátkodobých úrokových sazeb vůči tříměsíční sazbě euribor se postupně snižoval až na velmi malou hodnotu. 17 Zahrnoval euro, britskou libru a americký dolar. 42

Graf č. 5.20 Vývoj nominálního kurzu MTL/EUR (měsíční průměry 2003-2006) 0,44 0,435 Kurz MTL/EUR 0,43 0,425 0,42 0,415 0,41 2003 2004 2005 2006 5.8 Polsko Tabulka č. 5.21 Kritérium cenové stability Hodnota země Hodnota kritéria 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 10,1 5,3 1,9 0,7 3,6 2,2 1,3 2,6 3,1 2,6 2,7 2,2 2,5 2,8 Jak dokazuje graf č. 5.22 i předešlá tabulka cenová hladina v Polsku ve sledovaném období značně kolísala, přičemž v některých letech se dostala na velice nízkou úroveň. Poměrně vysokou míru inflace v prvních dvou letech měl za následek silný hospodářský růst z předchozích let. Posléze došlo k jeho oslabení a inflace se dostala v roce 2003 na hodnotu 0,7 %. Následující rok však došlo k opětovnému nastartování hospodářského růstu a tudíž i k vyšší inflaci, která o 1,4 procentního bodu přesáhla hodnotu kritéria. Za poslední dva roky se cenová hladina v Polsku postupně snižovala až k hodnotě 1,3, která je značně pod hodnotou kritéria. Pokračující hospodářský růst a dopad změny cen energie budou mít do budoucna vliv na zvyšování inflace v Polsku. 43