Historie české správy Správní vývoj v letech 1945 1989 2. část
Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most Mgr. Daniel Kubát V/2_Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol VY_52_INOVACE_28 Historie české správy Správní vývoj v letech 1945 1989 (2. část) Ústavní vývoj (2. část) Prezentace Prezentace je určena k výkladu nového tématu Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora
nová ústava přijatá v létě roku 1960 (11. 7. 1960) hovořila o přechodu do nové fáze režimu po vybudování základů socialismu měla následovat etapa rozvinutého socialismu ústava explicitně prohlašovala, že v Československu existuje socialistické společenské zřízení a měnila název státu na Československá socialistická republika za hlavní oporu státní moci prohlašovala zastupitelské sbory, vedoucí úlohu KSČ, dobrovolné společenské organizace a Národní frontu Čechů a Slováků
článek 4 zaručoval Komunistické straně Československa vedoucí úlohu ve společnosti nejvyšším orgánem státní moci bylo podle ústavy Národní shromáždění volilo a odvolávalo členy Nejvyššího soudu národnímu shromáždění byl odpovědný i generální prokurátor, kterého ovšem jmenoval prezident republiky počet poslanců opět poklesl na 300 funkční období Národního shromáždění se zkrátilo na čtyři roky ústava ukončila působení užšího předsednictva Národního shromáždění nadále však fungovalo předsednictvo, které mělo 30 členů
prezident byl volen na pět let, ve vztahu k ústavním orgánům nová ústava oslabila jeho postavení prezident byl odpovědný Národnímu shromáždění vláda byla nejvyšším výkonným orgánem státní moci jejího předsedu i ostatní členy jmenoval a odvolával prezident ústava z roku 1960 nově odstupňovala různé druhy vlastnictví (státní, družstevní, osobní) a kladla jednoznačně důraz na primát státu v ekonomice
naprosto nová byla úprava slovenských orgánů pravomoci Slovenské národní rady byly omezeny a Sbor pověřenců zrušen krátce po vypuknutí Slovenského národního povstání vyhlásila Slovenská národní rada 1. září 1944 deklaraci, podle níž převzala na celém území zákonodárnou, vládní a výkonnou moc s tím, že později bude rozhodnuto o začlenění Slovenska do případného vyššího celku v rámci Československa tak vznikl teoretický právní dualismus, neboť vedle sebe stály dva zdroje moci dekrety prezidenta republiky a nařízení Slovenské národní rady (její nařízení měla charakter zákonů)
Košický vládní program Slovákům přislíbil postavení svébytného národa a obsahoval i nekonkrétní stanovení hovořící o tom, že vzájemný poměr Čechů a Slováků bude uspořádán podle zásady rovný s rovným významnou změnu přinesl pro Slováky ústavní zákon č. 35/1956 Sb., který nahradil pátou hlavu ústavy věnovanou slovenským národním orgánům zákon přinesl značné rozšíření pravomoci slovenských národních orgánů Slovenská národní rada byla charakterizována jako národní orgán státní moci na Slovensku její kompetence již nebyly taxativně vymezeny, vzrostla oprávnění SNR v oblasti národního hospodářství včetně schvalování rozpočtu Slovenska
kontrola ústavnosti zákonů SNR přešla z vlády na předsednictvo Národního shromáždění SNR dále jmenovala a odvolávala Sbor pověřenců, který zákon definoval jako národní orgán vládní a výkonné moci sboru pověřenců podléhala také soustava národních výborů na Slovensku vládě nadále zůstávala možnost rušit opatření Sboru pověřenců Sbor pověřenců byl zrušen k 30. červnu 1960, byl nahrazen osm komisí SNR jednalo se o iniciativní, kontrolní a výkonné orgány, které byly zřízeny na plenárním zasedání SNR, vláda si ale vyhradila přímé řízení národní výborů vyvolalo velkou nespokojenost
usnesením Slovenské národní rady z března 1968 odmítli její poslanci vývoj v letech 1948-1968 a za svůj konečný cíl ve státoprávní oblasti prohlásili federativní uspořádání Československa v červenci 1968 schválilo předsednictvo vlády jeho hlavní zásady základní princip spočíval v tom, že Československo tvoří dva rovnoprávné národní státy Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika
vojenská intervence (21.8.1968) států varšavské smlouvy výrazně poznamenala řešení národnostních vztahů řešením byl ústavní zákon č. 143/1968 Sb. o československé federaci přijatý 28. října 1968 formálně se jednalo o doplnění ústavy, ale ve skutečnosti šlo o ústavu novou
k 1. lednu 1969 vznikly na území Československa dva národní státy Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika obě republiky měly udělovat vlastní občanství a současně mělo existovat i občanství federální občan jedné z republik měl mít ve druhé republice stejná práva a povinnosti ve výlučné působnosti federace se nacházela zahraniční politika, obrana, federální státní hmotné rezervy, federální zákonodárství, kontrola federální ústavnosti
mezi záležitosti společné, tedy řízené a spravované federací i republikami, patřily plánování, finance, ceny, zahraniční hospodářské vztahy, průmysl, zemědělství, doprava, pošty a telekomunikace, věda a technika, práce a mzdy, sociální politika, právní úprava tzv. socialistického podnikání, normalizace, míry a váhy, patenty a vynálezy, vnitřní pořádek, bezpečnost státu, tisk a informace
zákonodárnou moc na úrovni federace vykonávala Federální shromáždění mělo dvě rovnoprávné komory Sněmovnu lidu a Sněmovnu národů ve Sněmovně lidu zasedalo 200 poslanců, ve Sněmovně národů 150, přičemž polovina měla být zvolena v České a polovina ve Slovenské socialistické republice pro určité zákony (ústavní zákony, volba prezidenta, vypovězení války) se musela vyslovit třípětinová většina českých a třípětinová většina slovenských poslanců Sněmovny národů
federální shromáždění volilo na pět let prezidenta, vyslovovalo důvěru vládě, zřizovalo federální ministerstva a výbory, schvalovalo mezinárodní smlouvy a mělo také jmenovat osm členů a čtyři náhradníky (z poloviny Čechy a z poloviny Slováky) Federálního ústavního soudu určeného pro projednávání sporů republik a federací dosavadní Národní shromáždění se přetvořilo na Sněmovnu lidu
sněmovna národů pak vznikla z těch poslanců národních rad, kteří zároveň nebyli poslanci národního shromáždění ČNR měla 200, SNR 150 poslanců federální shromáždění zastupoval navenek jeho předseda, který také vedl společné schůze a podepisoval zákony v obdobích mezi zasedáními pléna Federálního shromáždění nebo po ukončení volebního období do doby, než se sejde nové, přebíralo jeho působnost Předsednictvo Federálního shromáždění
mělo 40 členů, z nichž polovinu delegovala Sněmovna lidu a polovinu Sněmovna národů předsedu a předsednictvo měly i obě sněmovny zákonodárnými orgány republik byly Česká a Slovenská národní rada obě národní rady měly podobně jako Federální shromáždění svá předsednictva, která v době mezi zasedáními vykonávala většinu pravomocí
Zdroje: http://www.mzv.cz/public/6a/7/64/126925_14883_maly_statni_znak.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/%25c3%259astava_%25c4%258ceskoslovensk%25c3%25a9_socialistic k%25c3%25a9_republiky&docid=yeq2xkb1s4rbym&imgurl=http://upload.wikimedia.org/wikipedia/co mmons/thumb/d/df/1960_constitution_of_czechoslovakia.png