Podobné dokumenty
Evoluce rostlinné buňky

Evoluce rostlinné buňky

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Mitochondrie. Rostlinná cytologie, Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Struktura a funkce biomakromolekul

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Program kursu Rostlinná buňka

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

ŠVP Gymnázium Ostrava-Zábřeh Seminář a cvičení z biologie

Testování hypotéz o vzniku eukaryotické buňky

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Člověk a příroda přírodopis volitelný předmět

Vývojová biologie rostlin. rostliny nejsou zelení živočichové

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Nebuněčný život (život?)

O původu života na Zemi Václav Pačes

Biologie - Kvinta, 1. ročník

Struktura a analýza rostlinných genomů Jan Šafář

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

Rozmanitost života - systematika

B2, 2007/2008, I. Literák

Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

Mitochondrie Peroxisómy. Rostlinná cytologie, Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK

ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv

GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita

Otázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

DNÍ ZÁKLAD III INTEGROVANÝ VĚDNV. BIOLOGIE Předn. Ing. Helena Jedličkov. ková TAKSONOMIE = KLASIFIKACE ORGANISMŮ VIRY, BAKTERIE, HOUBY. č.

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

sladká symfonie cukrů

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Fotosyntéza světelná fáze. VY_32_INOVACE_Ch0214.

Schéma rostlinné buňky

Mitochondrie Peroxisómy. Rostlinná cytologie, Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Název: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková

Populační genetika III. Radka Reifová

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

PŘÍPRAVY K VYUČOVACÍM HODINÁM PRO TÉMATA BIOLOGICKÁ SYSTEMATIKA + NOVÝ SYSTÉM EUKARYOT

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Struktura a funkce biomakromolekul

Digitální učební materiál

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Strom života. Cíle. Stručná anotace

Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Vyšší rostliny Embryophyta. Milan Štech, PřF JU

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU

Okruhy otázek ke zkoušce

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Systematická biologie,její minulý a současný vývoj

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Deriváty karboxylových kyselin, aminokyseliny, estery

Centrální dogma molekulární biologie

(molekulární) biologie buňky

Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

BUŇKA. Kozorožec kavkazský Capra caucasica ZOO Toronto, Biologie 3, 2014/2015, Eva Bártová, Ivan Literák

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Struktura a organizace genomů

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Vznik a vývoj života. Mgr. Petra Prknová

BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN. pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů

Diverzita autotrofních protist

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY

Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Marek Eliáš Vladimír Hampl Řád z Chaosu Rozmanitost protistů z pohledu 21. století

Po stopách rané evoluce primárních producentů. Pavel Škaloud katedra botaniky PřF UK

Exprese genetické informace

Transkript:

Evoluce (nejen) rostlinné buňky Martin Potocký laboratoř buněčné biologie ÚEB AV ČR, v.v.i. potocky@ueb.cas.cz http://www.ueb.cas.cz

Evoluce rostlinné buňky Vznik a evoluce eukaryotních organismů strom (kruh, síť...) života zařazení rostlin v rámci eukaryot Endosymbiotický vznik organel mitochondrie plastidy - primární (a sekundární) endosymbiosa

Pacino da Bonaguido, Christ and the Tree of Life, 14th century Charles Darwin 1837

Ernst Haeckel (1834-1919) Zavedl mimo jiné pojem fylogeneze Ontogeneze opakuje fylogenezi

Jak ale doopravdy vypadá strom života?... a jak se to zjišťuje?

Studium evolučních vztahů morfologické znaky biochemické analýzy (např. izoenzymy) molekulární analýzy 16S RNA Geny kodující proteiny Celé genomy Genové fúze Další (AFLP atp.)

Tradiční členění organismů (Whittaker 1969) Monera (prokaryotes)/bacteria + Archaea Animalia (Metazoa) Plantae Fungi Protista ALE: skupiny nejsou monofyletické. ( Protista jsou sběrná skupina pro to, co se jinam nehodí. Některá jsou také zelená.)

Studium evolučních vztahů morfologické znaky biochemické analýzy (např. izoenzymy) molekulární analýzy 16S RNA Geny kodující proteiny Celé genomy Genové fúze Další (AFLP atp.) 16S ribosomal RNA

Woese et al.: využití sekvencí rrna crown eukaryotes protista 16S (18S) ribosomal RNAs

Studium evolučních vztahů morfologické znaky biochemické analýzy (např. izoenzymy) molekulární analýzy 16S RNA Geny kodující proteiny Celé genomy Genové fúze Další (AFLP atp.) 16S ribosomal RNA

Moderní pohled na evoluci (nejen) eukaryot Výchozí data: Sekvence MNOHA genů Srovnávání celých genomů Sledování osudu charakteristických genových fúzí

Hypotéza tří domén založená na stromu ribozomálních RNA. Woese et al. PNAS. 87:4576-4579. (1990) Návrh dvou říší, oddělujících eukaryota od prokaryot a eubakterie od archeí Mayr, D. PNAS 95:9720-23. (1998). Hypotéza tří domén s kontinuálním horizontálním genovým přenosem mezi doménami. Doolittle Science 284:2124-2128. (1999) Martin & Embley, Nature 431:152-5.2004 Kruh života, obsahující horizontální genový přenos ale zachovávající rozdělení prokaryot a eukaryot. Rivera MC and Lake JA. Nature 431: 152-155. (2004)

The ring of life provides evidence for a genome fusion origin of eukaryotes Rivera, M.C. & Lake, J.A. Nature, 431; 152-155. (2004) Our analyses indicate that the eukaryotic genome resulted from a fusion of two diverse prokaryotic genomes, and therefore at the deepest levels linking prokaryotes and eukaryotes, the tree of life is actually a ring of life.

Studium evolučních vztahů morfologické znaky biochemické analýzy (např. izoenzymy) molekulární analýzy 16S RNA Geny kodující proteiny Celé genomy Genové fúze Další (AFLP atp.) 16S ribosomal RNA

Současný pohled na fylogenezi eukaryot dihydrofolate reductase-thymidylate synthase (DHFR-TS) gene fusion in bikonts (Roger a Simpson 2008)

Tree of Life Web Project http://tolweb.org/

Koevoluce planety a života

Co všechno jsou rostliny? Embryophyta + Charophyta + Chlorophyta = Viridiplantae (Fotosyntetizující zelená eukaryota) + Rhodophyta + Glaukophyta = Archaeplastida (Plantae)

Viridiplantae kdo je kdo (a kdy) Chlorophyta

Diversifikace embryophyt (-350 až -150 mil.)

Jak rostliny vznikly? Jedním z kritických kroků v evoluci rostlin bylo získání organely schopné fotosyntézy (plastidu)

Endosymbiotický původ organel: od spekulace k faktu Julius von Sachs (1832-1897) 1882: chloroplasty se chovají jako nezávislé autonomní organismy Richard Altmann (1852-1900) 1886/1890: bioblasty (mitochondrie) se podobají bakteriím Chybně předpokládal jádro jako shluk bioblastů mj. zavedl pojem Nukleinsäure (místo Nuklein )

Endosymbiotický původ organel: od spekulace k faktu Konstantin Merežkovskij (1855-1921) 1905 teorie symbiogenese Plastidy jsou redukované cizí organismy (cyanobakterie), které se vyvinuly jako intracelulární symbionti v heterotrofním hostiteli během rané fáze evoluce buňky

Lynn Margulis: the endosymbiotická teorie evoluce eukaryot Lynn Sagan (1967), "On the origin of mitosing cells", J Theor Bio. 14(3): 255 274

Fotosyntetické organismy v rámci 5 říší Původ plastidů: jednou a přece víckrát!

Sekundární endosymbiosa

Archibald and Keeling. 2002. Trends in Genetics 18:577. nm nucleomorph ch - chloroplast

Paulinella endosymbiosa v přímém přenosu

Evoluce rostlinné buňky Vznik a evoluce eukaryotních organismů strom (kruh, síť...) života zařazení rostlin v rámci eukaryot Endosymbiotický vznik organel mitochondrie plastidy - primární (a sekundární) endosymbiosa

Upoutávka na 17.10. Buněčná stěna