Èáp èerný (Ciconia nigra L.) v CHKO Broumovsko

PANURUS, 14 (2004): 3-25 3 Èáp èerný (Ciconia nigra L.) v CHKO Broumovsko The Black Stork (Ciconia nigra L.) in nature preserve Broumovsko Josef Vrána 549 21 Èeská Èermná 172, e-mail: corax@tiscali.cz Úvod Èáp èerný (Ciconia nigra) je ménì známým zástupcem z øádu brodivých (Ciconiiformes). Od èápa bílého se liší zbarvením, zpùsobem života, hnízdìním a èásteènì i prùbìhem tahu a zimováním. Žije a hnízdí skrytì. Nejèastìji v odlehlých a tichých zákoutích rozsáhlých lesních celkù hor a podhùøí, øidèeji i v nížinách, vždy ale v místech, kde nachází dostatek potokù a øek bohatých na pstruhovité ryby. Pro stavbu hnízda si pøevážnì vybírá silné stromy ve starých a rozvolnìných smíšených porostech, vzácnì zahnízdí i na skalách. Koncem srpna a v prùbìhu záøí odlétá na zimovištì a zpìt se vrací v poslední bøeznové dekádì a v dubnu. Vyhláškou è. 395/ 1992 Sb. je èáp èerný zaøazen mezi zvláštì chránìné druhy živoèichù do kategorie silnì ohrožený druh. Pøedkládaná práce shrnuje literární a doposud pøevážnì nepublikované údaje o výskytu, hnízdìní a rozšíøení druhu v CHKO Broumovsko a je dalším pøíspìvkem autora k poznání avifauny zdejší oblasti. Zároveò je malým kamínkem do mozaiky letošního sèítání èápù èerných v Èeské republice koordinovaného RNDr. Františkem Pojerem (AOPK ÈR Praha). Metodika Avifaunu pøedmìtného území sleduji s rùznou intenzitou nepøetržitì od roku 1980, tedy skoro celé ètvrtstoletí. Pozorování èápù èerných a údaje o jejich hnízdech jsem získával po celé období nahodile pøi monitoringu dravcù a sov nebo pøíležitostnì jako informace od lesníkù nebo kolegù ornitologù. V letošním roce jsem se vyhledávání obsazených lokalit vìnoval aktivnì. Provìøoval jsem veškerá data a souèasnì kontroloval doposud nalezená hnízdištì a další potencionální lokality. Pozorování z terénu nebo poskytnuté údaje jsem zaznamenával do soukromé databáze a údaje o nalezených hnízdech na pøíslušné hnízdní karty. Primárním cílem tìchto aktivit bylo zmapování souèasného stavu populace, zajištìní klidového režimu na obsazených hnízdištích a zamezení výrazným zmìnám biotopù v okolí hnízd. V tomto smìru jsem našel plnou podporu a pomoc u pracovníkù SCHKO Broumovsko. Na hnízdech byly v minulosti provádìny pøímé kontroly spojené se znaèením mladých ptákù. V letošním roce nebyly hnízdící páry tìmito aktivitami rušeny. Kontroly probíhaly pouze vizuálnì ze svahù nad hnízdy za použití stativového dalekohledu Meopta, typ Hermes 2 se zvìtšením 25 60 x 75. Fotografická dokumentace pro potøeby orgánù OP byla snímána aparátem Nikon Coolpix 5700 nebo metodou digiscopingu komorou Nikon Coolpix 4500.

4 Popis sledovaného území Chránìná krajinná oblast Broumovsko se nachází v severovýchodních Èechách v Královéhradeckém kraji. Zaujímá severní èást bývalého okresu Náchod a východní okraj bývalého okresu Trutnov na ploše 410 km 2. Západní, severní a jihovýchodní hranici oblasti tvoøí státní hranice s Polskou republikou. Od jihozápadu je CHKO ohranièena po vnitrozemské linii vedené mezi obcemi Žïárky, Hronov, Horní Kostelec, Odolov a Chvaleè. Orograficky patøí do celku Broumovské vrchoviny, který se dále dìlí na Mezimìstskou, Žacléøskou a Polickou vrchovinu. Geograficky se rozkládá mezi rovnobìžkami 50 27 52½ až 50 40 19½ severní šíøky a mezi poledníky 16 02 25½ až 16 26 48½ východní délky. Horské høebeny ohranièují nebo protínají oblast Broumovska pøevážnì po linii SZ JV. Na severovýchodì, pøi hranici s Polskem, se vypíná masív vulkanitických Javoøích hor s nejvyšší horou Ruprechtickým Špièákem (880 m n.m.). Jedná se o nevelké horské pásmo, rozrušené velkým množstvím hlubokých údolí, navazující na rozsáhlejší a vyšší Góry Kamienne v Polsku. Ve støední èásti probíhá úzký høeben Broumovských stìn, který oddìluje málo lesnatou Broumovskou kotlinu od Policka. Horský høbet, tvoøený kvádrovými pískovci, se táhne od státní hranice do vnitrozemí v délce asi 12 km a na SZ okraji pøechází v Pøíkrou a Vernéøovickou stráò. Na Broumovsko spadá velmi pøíkøe s výškovým rozdílem až 350 metrù, naopak na Policko se svažuje pozvolnì rozrušen do množství roklí. V jihovýchodní èásti dosahuje nejvyšších bodù Božanovským Špièákem (773 m n.m.) a Korunou (769 m.n.m.). V severozápadní èásti oblasti se rozkládá rozsáhlá pískovcová plošina Adršpašsko-teplických skal s vrcholem Èáp (786 m n.m.). Zdejší skalní mìsta tvoøí celistvý a ojedinìlý komplex tìžko pøístupných plošin, roklin a soustav vìží na ploše 18 km 2, místy porostlý zbytky reliktního boru. Na Policku tvoøí dominantu krajiny hora Ostaš s vrcholovou plošinou a menšími skalními mìsty, na kterou pøes údolí Kluèanky navazuje zalesnìná Hejda. Od jihu oblast uzavírá masív Boru na Machovsku, lesní komplex Maternice západnì od Hronova, zalesnìný høeben Jestøebích hor s nejvyšším Žaltmanem (739 m n.m.), Hradištì u Radvanic a pøíkrá Závora u Chvalèe. Z vodních biotopù jsou význaèné øeky Metuje, Stìnava a nìkolik rybníkù. Øeka Metuje pramení nad plošinou Adršpašsko-teplických skal, odkud odtéká napøíè Polickou pánví pøevážnì jižním smìrem. Odvodòuje území Polické vrchoviny a severovýchodní svahy Jestøebích hor. Hlavními pøítoky jsou Zdoòovský potok, Ledhujka, Židovka a potoky Døevíè a Jívka. Øeka Stìnava protéká støedem Broumovské kotliny v délce 18 km, pramení a odtéká na území sousedního Polska. Jejími zdrojnicemi jsou potoky probíhající mìlkými údolími, jenž pøitékají z pøilehlých svahù Javoøích hor a Broumovských stìn. Høeben stìn tvoøí rozvodí mezi Severním a Baltským moøem. Rybníkù a ostatních vodních ploch je na Broumovsku okolo tøí desítek. Pøevážnì se jedná o nevelké vodní plochy v blízkosti obcí. Nejvýznamnìjší z nich jsou rybník Kaèinec, Hejtmánkovický rybník, Hynèické rybníky, nové rybníky u Starostína, Zdoòovský rybník a Køinické rybníèky. U Jetøichova se dochoval biotop mokøadních luk. Lesní porosty pokrývají asi 40 % rozlohy CHKO a v pøevážné míøe jsou tvoøeny druhotnými smrèinami. Nejzachovalejšími pøirozenými lesními spo-

leèenství jsou reliktní bory na kvádrových pískovcích (Dicrano-Pinion) a su ové lesy (Tilio-Acerion) na pøíkrých svazích údolí a kuest. Ve skladbì lesù pøevládá smrk ztepilý (Picea abies) 72 %, který byl rozšíøen na úkor listnatých døevin a jedle, borovice lesní (Pinus sylvestris) 8 %, bøíza (Betula sp.) 6 %, buk lesní (Fagus sylvatica) 5 % a modøín opadavý (Larix decidua) 5 %. Z ostatních døevin jsou ještì poèetnìji zastoupeny olše lepkavá (Alnus glutinosa), olše šedá (Alnus incana), javor klen (Acer pseudoplatanus) a javor mléè (Acer platanoides). Jedle bìlokorá (Abies alba) se zachovala jen v nepatrném zlomku pùvodního stavu (FALTYSOVÁ et al. /eds./ 2002). Nejcennìjší èásti CHKO byly v minulosti vyhlášeny za zvláštì chránìná maloplošná území (2 x NPR, 2 x PR a 2 x PP) na ploše 2461,4 ha. Svým reliéfem i rozlohou jsou výjimeèné obì národní pøírodní rezervace: NPR Adršpašsko teplické skály (1771,8 ha) a NPR Broumovské stìny (638,1 ha). Osídlení Broumovska je øídké. Nejvìtšími sídly jsou mìsta Broumov (8299 obyvatel), Police nad Metují (4355 ob.) a Mezimìstí (2820 ob.), naopak nejménì obydlené jsou katastry pohranièních obcí. Hustota obyvatelstva ve správním obvodu obce Broumov èinila ke konci roku 2002 jen 68 obyvatel/km 2, zatímco na bývalém okresu Náchod dosahovala 132 obyvatel/km 2 a v Královéhradeckém kraji 115 obyvatel/km 2 (HARTMANN & VARMU- ŽOVÁ /eds./ 2003). Z hlediska turistického ruchu jsou nejvíce navštìvovány Adršpašské skály (300 tis. lidí/roènì) a Teplické skály (80 tis. lidí/roènì), naopak stranou zájmu je pohranièní oblast Javoøích hor s Šonovskými vrchy. Historický areál a tendence výskytu Èáp èerný je tažný druh s pelearktickým typem rozšíøení. Jeho poèetnost a hnízdní rozšíøení prodìlaly bìhem posledních dvou století dramatické zmìny. V 19. a v první polovinì 20. století došlo vlivem pøímého pronásledování k vymizení druhu ze západní a severní èásti areálu a k silnému poklesu poèetnosti i v zemích støední Evropy. Pomìrnì málo narušená populace se dochovala pouze v oblasti Karpat a patrnì i na východì Polska, odkud se èápi po roce 1930 znovu zaèali šíøit západním smìrem. V Rakousku opìtovnì hnízdí asi od roku 1948, v záp. Nìmecku od r. 1947 a ve Francii od r. 1976 (HUDEC et al. 1994). Trend rozšiøování areálu, osidlování zemìdìlské krajiny a zvyšování poèetnosti trvá dodnes. V Èechách byl èáp èerný v prùbìhu 19. století velmi vzácný a jeho hnízdìní bylo výjimeèné. Jeden pár mìl údajnì hnízdit u Èeské Tøebové (FRIÈ in KNÌŽOUREK 1912), další dva na Tøeboòsku a Èernokostelecku (FRIÈ in HUDEC & ÈERNÝ /eds./ 1972). Z první poloviny 20. století údaje o hnízdním výskytu pak zcela chybìjí. Na Moravì nìkolik párù nepøetržitì hnízdilo v lužních lesích na soutoku Dyje s Moravou (ÈAPEK in KNÌŽOUREK 1912). Od r. 1944 se druh zaèal šíøit do horských oblastí severní Moravy, kde prvnì zahnízdil u Domoradovic na Opavsku v povodí Moravice (HEJL in SUCHÝ 1988). Postupnì dochází k obsazení Hrubého a Nízkého Jeseníku, Oderských vrchù (HEJL in HUDEC et al. 1966) a zøejmì i Rychlebských hor. Šíøení patrnì probíhalo ze severního smìru ze sousedního polského Slezska, kde v r. 1928 bylo známo 13 hnízd (TOMIALOJC 1990) a koncem desetiletí stav èítal okolo 20 párù (BRINKMANN in DYRCZ et al. 1991). Koncem 5

6 padesátých let se èápi èerní objevili na Drahanské a Èeskomoravské vrchovinì, kam mohli pronikat zejména z jižní Moravy, kde v letech 1942 až 1945 již žilo nejménì 20 párù (KUX in HUDEC et al 1994). V Èechách se hnízdìní prvního páru podaøilo doložit až v roce 1952 na Trutnovsku, avšak již pøed r. 1950 mìl podle KADLECE jeden pár hnízdit v Arnolticích u Frýdlantu (in JIRSÍK 1953). Do roku 1960 bylo hnízdìní dále potvrzeno v Orlických horách, Lánské oboøe a na jihu v Novohradských horách (HUDEC et al. 1994). V roce 1964 stav èápù èerných na území ÈR èítal okolo 60 párù. Hlavním refugiem hnízdního výskytu byla Morava, kde na jihu v lužních lesích Bøeclavska a Hodonínska hnízdilo asi 20 párù a na severu v podhorských a horských oblastech Jesenicka a Bruntálska silná populace 30 párù. Zbylých 8 až 10 párù hnízdilo v Èechách, z toho 4 v bývalém Východoèeském kraji (HUDEC & ÈERNÝ /eds./ 1972). Šíøení druhu stále pokraèovalo a v letech 1973 až 1977, kdy probíhalo první mapování hnízdního rozšíøení ptákù, byl zaznamenán výskyt v 26 % ètvercù a hnízdìní ve 14 % ètvercù. Stav hnízdní populace byl odhadován na 100 až 150 párù (Š ASTNÝ et al. 1987). Centrem tehdejšího stavu byla opìt oblast severomoravských pohoøí. Pøi druhém mapování v letech 1985 až 1989 byl zaregistrován další nárùst poèetnosti a rozšiøování hnízdního areálu. Výskyt èápù byl zjištìn v 62 % kvadrátù a hnízdìní v 36 % kvadrátù (Š ASTNÝ et al. 1996). Aèkoliv obì mapování probíhala v odlišných mapovacích sítích je z porovnání relativních hodnot patrné, že hnízdní areál se více než zdvojnásobil. Poèetnost byla autory mapování odhadnuta na 200 až 300 párù. Z mapy je zøetelný nárùst pøevážnì v oblasti východních a jižních Èech. V roce 1994 pøi 1. celostátním sèítání èápù èerných v ÈR byl RNDr. Pojerem stav populace odhadnut na 330 hnízdních párù (POJER 2004). Prùbìh novodobého osídlení východních Èech do roku 1970 První hnízdìní èápù èerných ve východních Èechách bylo doloženo v Dvorském lese v oblasti Rýchor na Trutnovsku (JIRSÍK 1953). Tento nález byl zároveò prvním dokladem hnízdního výskytu v Èechách v novodobé historii. Druhé hnízdìní èápù bylo potvrzeno také z východních Krkonoš z let 1956 1959, kdy hnízdil jeden pár na úpatí Èerné hory (BERGER 1960). Další hnízdo bylo objeveno v r. 1959 v pohranièních Orlických horách u Velké Zdobnice, kde ptáci v r. 1962 (ÈEJCHAN et al. 1962) a také v letech 1960 a 1963 úspìšnì vyhnízdili. Na stejném hnízdì, které KÁDA lokalizuje do pramenné oblasti Knìžny u Uhøínova, mìli èápi podle lesníkù hnízdit asi od r. 1950 (in HROMÁDKO in prep.). Osídlování kraje pokraèovalo i ve vnitrozemí, kde se v r. 1960 usadil pár v rozsáhlých lesích u Týništì nad Orlicí a po 3 roky zde úspìšnì hnízdil (JANALÍK 1963). Další doklad pochází opìt z oblasti Orlických hor, v r. 1964 nalezl pan Jech obsazené hnízdo na buku v Antoiinì údolí u Skuhrova nad Bìlou, ptáci zde ale podle BÌLKY mìli hnízdit již v r. 1962 (in HROMÁDKO in prep.). V druhé polovinì šedesátých let zaèali èápi pronikat na Náchodsko a Pardubicko. V letech 1966 a 1969 hnízdil jeden pár ve staré buèinì na polských hranicích v lokalitì Sejøavy u Èeské Èermné (ŠKALDA 1970), který pozdìji patrnì pøesídlil do lesù Pekla (DIVIŠ & HROMÁDKO 1978). Další pár zahnízdil v r. 1967 v Polabí (DROBÍLEK in ŠTANCL & ŠTANCLOVÁ 1987).

Z výše uvedených nálezù vyplývá, že šíøení èápù na území východních Èech z poèátku probíhalo po pohranièních pohoøích Orlických hor a Krkonoš. Pozdìji ptáci expandovali i do podhùøí a nížin ve vnitrozemí. Druh se k nám patrnì rozšiøoval z východního a severovýchodního smìru, kde na severní Moravì (HUDEC & ÈERNÝ /eds./ 1972) a v Polsku (DYRCZ et. al. 1991) hnízdily touto dobou již desítky párù. Výsledky Faunistická pozorování Z Broumovska bylo doposud shromáždìno 136 faunistických pozorování, z toho 113 údajù je pøesnì konkretizováno. Data pocházejí z období let 1956 až 2004. V evidenci pøevažuje pozorování jednotlivých ptákù (76 %) a dvojic nebo párù (18 %), tøi pøípadnì ètyøi ptáci ve skupinì byli pozorováni jen v ojedinìlých pøípadech (4 a 2 %). Prvním spolehlivým dokladem o výskytu druhu je údaj pana FÁBERY z 28.06.1956, kdy byl nalezen postøelený jedinec na louce v údolí Metuje na Policku. Poté následuje dlouhé období absence a stejný autor jej pro Broumovské stìny vùbec neuvádí (FÁBERA 1963). Okolo r. 1975 byli èápi pravidelnì pozorováni pøi lovu na potoku u obce Zdoòov, severnì od oblasti Adršpašsko-teplických skal (VORLÍÈEK in verb.), kde pozdìji zahnízdili. V r. 1979 po vyhnízdìní byl zjištìn další pár èápù v Broumovských stìnách nedaleko Hvìzdy (P. KALOUS in verb.). Ve stejném období se ptáci zdržovali i na dvou místech Broumovské kotliny, v údolí Èerného potoku u Otovic, kde údajnì i vyhnízdili (ANDRŠ in HROMÁDKO 1981), a dále u Hynèic a Heømánkovic (GABRIEL in HROMÁDKO 1981). Oblast Javoøích hor byla v této dobì patrnì již také obsazená, ale první pozorování pocházejí až z r. 1982 z okolí Rožmitálu (GABRIEL in KULT 1982) a z lesù u obce Šonov (ANDRŠ in KULT 1982). Stejná situace byla zøejmì i na Stárkovsku a v Jestøebích horách, odkud FLOUSEK uvádí èápy z Chlívcù (in HRO- MÁDKO 1981). Souèasnì byla získána informace od lesníkù o pravidelném výskytu na Radvanicku v okolí Jívky, kde se mìlo nacházet od roku 1979 i hnízdo (UTTENDORFSKÝ in verb.). Autor pozoroval prvnì dvojici ptákù na Stárkovsku až dne 06.06.1982 pøi kroužení nad kótou Vysokého Kamenu s odletem na Jívku. Pøílet a odlet Jarní návrat èápù ze zimovištì mùže být velmi brzký. Nejèasnìjším pozorováním je zástih páru na hnízdišti v Adršpašsko-teplických skalách ze dne 21.03.2003. Ve stejném termínu se ptáci vrátili i v roce 1998, kdy pøi kontrole dne 28.03. bylo pod hnízdem velké množství trusu, který svìdèil minimálnì o týdenní pøítomnosti. Dne 27.03.2004 pozoroval T. Bìlka a autor 1 ex. pøi kroužení nad okrajem lesa u Teplic nad Metují. Na hnízdì ve Stárkovských buèinách byl zastižen 1 ex. nejdøíve dne 28.03.1998. Hlavní pøílet však nastává až v první a druhé dubnové dekádì. Èasový prùbìh pøíletu a odletu je znázornìn na obr. è. 1. 7

8 18 15 15 13 n = 49 12 9 6 5 6 5 3 1 2 2 0 21. - 31.3. 1. - 10.4. 11. - 20.4. 21. - 30.4. 21. - 31.8. 1. - 10.9. 11. - 20.9. 21. - 30.9. Obr. 1: Frekvence pozorování èápa èerného (Ciconia nigra) v období pøíletu a odletu. Fig. 1: Frequency of the Black Stork (Ciconia nigra) observations during migration. Ptáci se po vyhnízdìní zdržují vìtšinou jednotlivì nebo v malých skupinách do 4 ex. v okolí vodoteèí a vodních ploch. Napøíklad dne 08.08.2004 se zdržovala rodina (2 ad. a 2 imm. ex.) u nových rybníkù ve Starostínì. Odlet probíhá nenápadnì a pomalu bìhem druhé poloviny srpna. Záøijové zástihy jsou velmi øídké. Nejpozdnìjší výskyt byl zaznamenán dne 24.09. 2000. Bìhem dopoledne pozoroval T. Bìlka, J. Vanková a autor 1 ex. pøi kroužení u obce Martínkovice a poté ještì 2 ex. na pøeletu jižním smìrem pøes høeben Broumovských stìn. Pøehled hnízdních lokalit V letech 1979 až 2004 bylo v CHKO Broumovsko celkem nalezeno 11 hnízdních lokalit èápa èerného. Dvì hnízdištì (NA 1, NA 3) zanikla, jedno (NA 11) ptáci opustili a zbylých osm je v souèasnosti aktivních. Pøíèinou zániku hnízdištì NA 1 bylo vytìžení hnízdního porostu a rušení procházejícími turisty na druhém hnízdì, pøíèina zániku hnízdištì NA 3 a opuštìní hnízda NA 11 není známá. Souhrnný pøehled všech zjištìných hnízdiš je uveden v tabulce è. 1. Ve sloupci Rok 2004 je uveden kód prùkaznosti hnízdìní dle metodiky pro mapování hnízdního rozšíøení ptákù (viz vysvìtlivky). V posledních dvou sloupcích se nachází souhrn prokázaných a pøedpokládaných hnízdìní na každém hnízdišti za poslední ètyøi roky.

Tab. 1: Pøehled hnízdních lokalit èápa èerného (Ciconia nigra) v CHKO Broumovsko v letech 1979 2004. Tab. 1: Breeding localities of the Black Stork (Ciconia nigra) in nature preserve Broumovsko during 1979 2004. 9 Kód/ Code Katastr/Village Kvadrát/ Square Vysvìtlivky: A 0 druh pozorovaný v dobì hnízdìní, C 3 pár pozorovaný ve vhodném prostøedí v dobì hnízdìní, C 4 stálý okrsek pøedpokládaný na základì teritoriálního chování, D 12 nález létajících mláïat, D 16 nález hnízda s mláïaty Legend: A 0 species observed during breeding season, C 3 pair observed in a suitable habitat during breeding season, C 4 permanent range assessed on the basement of territorial behaviour, D 12 finding of flying young, D 16 finding of a nests with nestlings Rok nálezu/ Year Rok Poèet hnízdìní 2001-04/ No. of breedings in 2001-04 2004 prokáz./ pøedp./ confirmed probable NA 1 Suchý Dùl, Køinice 5463 1979 ne zánik v r. 1988 NA 2 Janovice, Teplice n. M. 5362 1979 D 16 4 x NA 3 Otovice u Broumova 5463 1980 C 3 zánik po r. 1982 NA 4 Šonov u Broumova 5464 1982 D 16 1 x TU 5 Horní Vernéøovice 5462 1984 D 16 3 x 1 x NA 6 Hejtmánkovice, Hynèice 5363 1991 C 4 1 x 1 x NA 7 Božanov 5463/64 1995 C 4 2 x 2 x NA 8 Rožmitál 5364 1996 D 16 1 x NA 9 Stárkov 5462 1997 D 16 3 x NA 10 Vernéøovice 5363 2003 D 12 2 x NA 11 Machov 5563 2003 A 0 1 x Historie jednotlivých hnízdiš NA1 Suchý Dùl a Køinice, Broumovské stìny Hnízdìní prvního páru v oblasti Broumovska bylo doloženo v pozdním létì r. 1979 v severovýchodní èásti Broumovských stìn v okolí Hvìzdy. Hnízdní strom se nacházel na dnì horní èásti Pískové rokle, v úseku nad vodopádem, který je obtížnì pøístupný. Stavba hnízda byla posazena do vidlice vìtví mohutného smrku, rostoucího tìsnì u skalních blokù levé hrany rokle. Skály v tomto místì dosahují až 25 m výšky. V roce nálezu pár úspìšnì vyhnízdil, avšak poèet mláïat se nepodaøilo zjistit. Na jaøe 1980 èápi na stejném místì nezahnízdili, avšak 07.06. oba odpoèívali na opraveném hnízdì. Další sezónu bylo hnízdo obsazené již od pøíletu. Dne 12.04. se pod stromem nacházelo velké množství trusu a vypelichaných per a oba ptáci stáli na okraji pøistavìného hnízda. O mìsíc pozdìji dne 17.05. bylo ale opuštìné a bez snùšky. Vyrušení ptákù zapøíèinilo víkendové táboøení sku-

10 piny lidí pøímo pod stromem. V dalších letech zùstalo hnízdo neobsazené a v r. 1985 zaniklo vytìžením porostu po kùrovcové kalamitì. Druhé hnízdo se nacházelo 1,75 km SZ smìrem ve vrcholové partii severovýchodního úboèí Strážné hory. Stavba byla umístìna v horní èásti koruny velmi silného buku. Porost ve stáøí 160 let je v tomto místì tvoøen pøevážnì bukem s pøimíšeným javorem a smrkem. Pøímo pod hnízdem probíhala málo frekventovaná turistická stezka. Hnízdo bylo objevené v únoru 1982 a aèkoliv bylo ve velmi dobrém stavu nebylo nikdy obsazené. Èápi ho mohli postavit v r. 1981, když nehnízdili v Pískové rokli, nebo ještì døíve. Postupem èasu hnízdo zchátralo až z nìho v r. 1988 zbylo pouhé torzo, hnízdištì tímto zaniklo. NA2 Janovice u Trutnova a Teplice nad Metují, Adr.-teplické skály V komplexu Adršpašsko-teplických skal jsou èerní èápi pozorováni pravidelnì od r. 1975, avšak je pravdìpodobné, že zde žili již døíve a unikali pozornosti. Nejèastìji byli ptáci vidìni pøi pøeletech nebo pøi lovu na potoku v okolí Adršpachu a Zdoòova. V r. 1979 bylo v jedné z boèních roklí u Adršpašského jezírka nalezeno velké hnízdo na smrku, v jehož blízkosti se èápi potulovali, ale nehnízdili. O rok pozdìji vyvedl pár dvì mláïata na nedaleké plošinì u Kanceláøského pøíkopu (RYBÁØ 1982). Bližší údaje o umístìní hnízda však chybìjí. Z hnízdní sezóny 1984 pochází 6 pozorování. Ptáci se zdržovali v severní èásti skalního mìsta a opakovanì zaletovali do rokle nad Èerným jezírkem, ale ani zde nebylo hnízdo nalezeno. Pøi rozsáhlé kontrole porostù na plošinì Buèiny byla objevena ve staré skupinì bukù dvojice neobsazených hnízd, z nichž jedno bylo evidentnì èapí stavbou. Dne 22.04.1985 bylo poopravené a na jeho okraji stál 1 ex., ani tentokrát však k hnízdìní nedošlo. Následnì porost obsadil pár jestøábù lesních (Accipiter gentilis) a po dva roky zde úspìšnì hnízdil. Èápi na lokalitu nezanevøeli. Zpìt se vrátili v r. 1990 a snesli snùšku, která byla po období inkubace nalezena rozbitá na zemi. Od r. 1991, kdy zde úspìšnì vylétla 3 mláïata, bylo hnízdo obsazeno každoroènì vèetnì r. 2004. NA3 Otovice u Broumova, Broumovská kotlina O doloženém hnízdìní èápù v okolí obce se zmiòuje jako první ANDRŠ (in HROMÁDKO 1981), který vìdìl o hnízdì na dubu v údolí Èerného potoku mezi Rožmitálem a Otovicemi. Hnízdo mìlo být obsazeno v r. 1980 a o rok pozdìji na nìm hnízdila kánì lesní. Èápi se však v lokalitì zdržovali a zøejmì hnízdili na jiném místì. Informaci o hnízdìní získal i KULT. Podle myslivcù zde mìl údajnì hnízdit pár èápù již v r. 1979 (in HROMÁDKO 1981), tento údaj však nebyl ovìøen. Z let 1984 až 1987 bylo z okolí získáno 6 pozorování, které spíše svìdèily o tom, že èápi zaletovali do údolí jen pøíležitostnì za potravou (KLICPERA in KULT 1986 a 1987). Okolo r. 1990 autor provedl rozsáhlou kontrolu porostù v okolí obce s negativním výsledkem, bývalý hnízdní strom již nebyl nalezen. Zajímavý je údaj ze dne 01.07.2004, kdy byl pozorován pár pøi teritoriálních letech a vzájemném vítání nad údolím.

NA4 Šonov u Broumova, Javoøí hory První záznam o hnízdìní èápù v Javoøích horách pochází z r. 1982 z oblasti Šonovských vrchù. Poèet mláïat nebyl tehdy zjištìn a není známá ani pøesná lokalizace (ANDRŠ in KULT 1982). V r. 1983 kontroloval KLICPERA a KULT hnízdo postavené na buku u státní hranice s negativním výsledkem. Èápi se však v okolí obce zdržovali a byli pravidelnì pozorování místními myslivci, ale hnízdìní se nepodaøilo prokázat (KULT 1983). Patrnì stejné hnízdo, na kterém ležel inkubující pták, nalezl autor práce se skupinou ornitologù (J. Flousek, V. Kalous, V. Kurtak) dne 22.04. 1984 pøi jednorázové akci zamìøené na vyhledávání hnízdiš výra velkého. Hnízdní buk se nacházel v horní èásti jihozápadního svahu kóty Vysoká. Hnízdo bylo vystavìné na boèní vìtvi a mìlo úctyhodné rozmìry, které svìdèily o delší historii. V polovinì èervence zde úspìšnì vylétli 2 mladí èápi. V r. 1985 stejné hnízdo obsadila kánì lesní (Buteo buteo) a i pøes ataky èápù úspìšnì vyhnízdila. Na jaøe 1986 probìhla v okolí hnízda probírková tìžba, která nezmìnila zásadnì charakter biotopu, takže se èápi v r. 1988 vrátili zpìt a vyvedli 4 mláïata. V následující sezónì ptáci hnízdištì obsadili, ale záhy lokalitu opustili z dùvodu rušení lesními dìlníky, kteøí pøímo pod hnízdním stromem necitlivì zøídili doèasnou skládku pøibližovaného døeva. Silná vìtev s hnízdem se na jaøe r. 1990 pøi vichøici odlomila a spadla na zem. V dalších letech nebyla lokalita kontrolována vzhledem k odlehlosti území. Až v r. 2004 se podaøilo nalézt obsazené hnízdo na buku v mìlkém údolí Pekla (VOLF in verb.). Letošní stavba se nacházela na velmi slabé vìtvi ve vzdálenosti asi 3 m od kmenu a její osud je do budoucna velmi nejistý. Èápi zde úspìšnì vyhnízdili, poèet mláïat nebyl zjištìn. TU5 Horní Vernéøovice, Radvanická vrchovina Hnízdo se nachází u obce Jívka v masívu Pøedního Ráèe. Je to nejstarší, nejvìtší a nejdéle osídlené èapí hnízdo v oblasti. První informace o jeho existenci pocházejí již z r. 1979 od místních lesníkù (UTTENDORFSKÝ in verb.), pøesné místo však tehdy utajili. V r. 1984 totéž hnízdo nalezl místní obèan a údaj sdìlil do KS Praha. Následnou kontrolu provedli kolegové M. Hromádko a T. Diviš, kteøí oznaèili 2 mladé èápy a odebrali 1 neoplozené vejce. Stavba je umístìna na mohutném buku, na okraji zarùstajícího prùseku ve východním úboèí kopce. Strom roste zhruba v polovinì svahu ve 140 let starém pøevážnì bukovém porostu s pøimíšeným smrkem. Bìhem 20 uplynulých let bylo stanovištì èápù kontrolováno celkem ve 13 pøípadech a pokaždé bylo obsazené. Hnízdištì bylo aktivní i v r. 2004. Historie hnízdìní èápù na tomto hnízdì je opravdu dlouhá, èápi zde prokazatelnì hnízdí již nejménì 26 let. NA6 Hejtmánkovice a Hynèice, Broumovská kotlina Pravidelný výskyt èápù ve støední èásti kotliny byl zaznamenán již pøed r. 1981, kdy byli èápi pozorováni pøi èastých pøeletech mezi Hynèicemi a Heømánkovicemi (GABRIEL in HROMÁDKO 1981). Další výskyt byl zjištìn až v r. 1987. KLICPERA a ANDRŠ nezávisle na sobì pozorovali pravidelné pøelety èápù a první z autorù pøedpokládal hnízdìní v lese u Hynèic (in KULT 1987). Dne 25.04.1988 vylétl 1 ex. z uzávìru Jeleního žlebu a po pùl 11

12 hodinì se vrátil zpìt a dne 02.05. ve stejném místì nìkolikrát kroužila dvojice ptákù. V r. 1991 se zdržoval pár na hnízdì v severním svahu nad øekou Stìnavou, nedaleko pstružích sádek (ÈERNÝ in verb.). Ptáci obsadili staré hnízdo kánì lesní na velmi slabém smrku, ale nakonec zde nezahnízdili. Jiné hnízdo nalezl lesní dìlník v r. 1995 v levé stranì Uhlíøského údolí. Hnízdní strom se nacházel v hlubším terénním záøezu a údajnì z nìho vylétla 3 mláïata. V r. 2003 èápi obsadili staré dravèí hnízdo v lokalitì Hynèické olšiny a vyvedli opìt 3 mladé (KULT in verb.). Stavba byla umístìna ve vidlici vìtví na olši. Vzdálenost mezi hnízdy z let 1991 a 2003 èinila jen 390 m. V letošním roce se 1 ex. na hnízdištì vrátil, ale pøi pozdìjších kontrolách bylo hnízdo prázdné. Pár se patrnì posunul severním smìrem do masívu Ruprechtického Špièáku, kde byl pozorován pøi pravidelných pøeletech pøes osadu Pomeznice (VOLF in verb.). NA7 Božanov, Broumovská kotlina a Broumovské stìny V jihovýchodní èásti Broumovské kotliny hnízdil pár èápù èerných pravidelnì v letech 1995 až 2002 (KULT in verb.). Bìhem 8 hnízdních sezón èápi vystøídali dvì hnízda vzdálená od sebe 4,2 km. V letech 1995 až 1997 hnízdili na zcela atypickém místì, v malém polním lesíku pøímo v intravilánu obce, vzdálenost od obydleného statku èinila jen 130 metrù. Aèkoliv se jednalo o ojedinìlý biotop pravdìpodobnì i v rámci ÈR byl z jara r. 1998 zapojený porost olší majitelem protìžen a èápi hnízdo opustili. Pøesunuli se do paty lesa pod Korunu, kde obsadili staré jestøábí hnízdo ve vidlici modøínu. Zde úspìšnì hnízdili až do r. 2002. Koncem bøezna následujícího jara došlo ve svahu nad hnízdem k opravì lesní svážnice a èápi se vrátili zpìt do polního lesíku, ale i tam byli krátce po obsazení hnízda vyrušeni další probírkou. Opakovanou tìžbou došlo k znaènému rozvolnìní a prosvìtlení porostu. Po tomto zásahu èápi remíz opustili zøejmì definitivnì a zahnízdili na jiném zatím neznámem místì. Podle èastého lovu na potoku v Martínkovicích v létì r. 2003 je možné pøedpokládat, že úspìšnì vyhnízdili (FRÖDE in verb.). V okolí Koruny ptáci opakovanì pøeletovali i v letošním hnízdním období. NA8 Rožmitál u Broumova, Javoøí hory Existence èapích hnízd nad obcí Rožmitál je známá z r. 1996, kdy byla v jižním úboèí Bobøího vrchu nalezena dvojice hnízd, jedno na buku a druhé na smrku. Obì byla již opuštìná a postupem èase zanikla (ROUBAL in verb.). Dne 04.08. 2004 provedl autor kontrolu masívu a v jednom z terénních záøezù jihozápadního svahu nalezl obsazené hnízdo na smrku. Strom se nacházel na rozhraní bukového a smrkového lesa asi 15 m od okraje vìtší svìtliny. V okolí poletoval mladý èáp a adult sedìl na plošinì hnízda. Pod stromem se nacházelo velké množství trusu a vypelichaná pera. Podle velikosti hnízda lze usuzovat, že se jedná o pravidelné hnízdištì èápù. NA9 Stárkov, Polická vrchovina Hnízdo èápù na Stárkovsku bylo objeveno náhodnì pøi lesních pracích. Nachází se v nehlubokém záøezu v západním pøíkrém svahu Stárkovských buèin nedaleko od obce Vápenka. Bylo postaveno na silném buku daleko od kmenu na vidlici boèní vìtve. Strom roste v zapojené smrèinì. V r. 1997

se na lokalitì zdržoval jen jeden èáp a v dalších dvou letech zùstalo hnízdo také neobsazené. Dùvodem patrnì byla uskuteènìná probírková tìžba v okolí hnízdního stromu v období návratu èápù na jaøe 1998. Tìžba však nezmìnila charakter biotopu a èápi se v r. 2000 vrátili zpìt a úspìšnì vyvedli 3 mláïata. V r. 2001 se ptáci na hnízdo dostavili o mìsíc déle než je obvyklé a zahnízdili. Patrnì se jednalo o náhradní snùšku, nebo až dne 20.06. se v kotlince krèila 3 malá mláïata, což je velmi pozdì. Na konci zimy 2001/02 se vìtev s velkým hnízdem ulomila a spadla na zem. Èápi však nerezignovali a bìhem r. 2002 postavili na stejném stromì o vìtev výše prakticky shodné hnízdo a v letech 2003 a 2004 úspìšnì vyhnízdili. Z estetického hlediska se jedná o nejpùsobivìjší èapí stavbu na Broumovsku. NA10 Vernéøovice, Broumovská kotlina Na severozápadním okraji kotliny, pøi hranici s Polskem, se èápi èerní zdržují teprve posledních nìkolik let. První výskyt zde zaregistroval DIVIŠ, který dne 07.04.2001 pozoroval dvojici ptákù u Vižòova (in LEMBERK & BÌLKA /eds./ 2002). Zaèátkem srpna 2003 se zdržovala vyvedená mláïata v lese pod kótou Sokol západnì od øeky Stìnavy. Mladí èápi chodili po zemi a stáøí ptáci je létali krmit (ÈERNÝ in verb.). Na základì tohoto pozorování byla v prùbìhu léta 2004 zkontrolována vìtšina porostù podél státní hranice a starší vìkové skupiny lesa ve Vernéøovické stráni, kde bylo nalezeno pouze opuštìné hnízdo z loòského roku. Stavba byla umístìna na buku ve spodní partii 140 let staré buèiny, rostoucí v pøíkrém severovýchodním svahu. Po celou hnízdní sezónu 2004 adultní èápi lovili na nových rybnících ve Starostínì a odlétali západnì smìrem ke státní hranici (HORNYCH in verb.). Dne 08.08. pøilétla na tok øeky Stìnavy a k zmiòovaným rybníkùm celá rodina èápù se dvìma mladými ptáky. Hnízdìní probìhlo úspìšnì a nové hnízdo se letos zøejmì nalézalo za hranicí na území Polska. NA11 Machov, Polická vrchovina Okolí obce Machov a Machovské Lhoty sledoval autor v letech 1982 až 1994 velmi podrobnì, ale èápy v místì nezjistil. FLOUSEK sice na základì pozorování pøedpokládal hnízdìní v masívu Boru (in HROMÁDKO 1981), avšak žádné hnízdo zde v minulosti nebylo nalezeno. Obèasné pøelety jednotlivých ptákù je možné dát do souvislosti s hnízdìním u Jakubowic v polských Stolových horách (MIKUSEK & DYRCZ 2003). Informaci o hnízdìní èápù ve spodní èásti Boru v r. 2003 získal KULT (in verb.). Hnízdo je vystavìné na vysokém buku na vìtvi u kmenu ve výšce asi 25 m. Strom roste v dolní èásti 150 let staré buèiny s javorem, nad korytem potoku ve velmi pøíkrém svahu se severovýchodní expozicí. Letos se na tomto hnízdì zdržoval pøíležitostnì jen 1 ex. Další pozorování pocházejí z nedalekého údolí Židovky a øeky Metuje, kam létal 1 ex. lovit v prùbìhu léta. Jiné aktivní hnízdo nebylo v blízkém okolí letos nalezeno. Charakteristika prostøedí hnízdiš O èápech èerných je známo, že si za hnízdní biotop vybírají odlehlá a klidná místa v rozsáhlých lesích s dostatkem tekoucích nebo stojatých vod. Stejnì tomu bylo a je i na Broumovsku, i když existují výjimky. 13

14 Ve sledované oblasti bylo v letech 1979 až 2004 nalezeno celkem 18 hnízd, z toho 16 staveb bylo postaveno na stanovištích v rozsáhlých lesních celcích a pouze dvì (NA3 a NA7) byly umístìny atypicky do malých lesù. Opravdovým extrémem a zøejmì i raritou v rámci ÈR bylo hnízdìní èápù na lokalitì NA7, kdy pár obsadil malý polní lesík v Božanovì (ROUBAL a KULT in verb.). Remíz zapojených olší se nacházel na boku obce silnièního typu v tìsné blízkosti osídlené zástavby a na okraji pravidelnì obhospodaøovaných zemìdìlských ploch. Jeho plocha èinila asi 60 x 30 metrù. Hnízdní strom se nacházel v zadní tøetinì porostu, v èásti pøilehlé k polím a jen 10 m od okraje lesa. Pøed olistìním stromù bylo hnízdo z dálky viditelné a ptákùm nevadil ani èastý pohyb osob, zvíøat nebo zemìdìlské techniky na otevøené ploše v okolí. Hnízdištì NA 3 se také nacházelo uprostøed otevøené zemìdìlské krajiny, avšak les v údolí Èerného potoku je odlehlý od lidské zástavby a poskytoval èápùm dostatek klidu. Táhne se liniovì v levém svahu nad vodoteèí v délce asi 2 000 m, zatímco jeho šíøka kolísá mezi 80 až 140 metry. Z pohledu vìkové struktury lesa mají èápi tendenci obsazovat velmi staré až staré porosty. Z 13 vyhodnocených hnízdiš se 5 nálezù (47 %) nacházelo v lese o stáøí 130 až 170 let, 6 nálezù v porostech o stáøí 100 až 120 let (38 %) a zbylé 2 nálezy (15 %) na stanovištích ve vìku 70 až 90 let. Z hlediska typu lesa èápi èerní preferují ve vrchovinném reliéfu Broumovska zbytky bukových porostù s javorem klenem, kde zahnízdili v 5 pøípadech (28 %), nebo skupiny bukù uvnitø jehliènatých porostù, které obsadili ve 4 pøípadech (24 %). V èistých smrèinách zahnízdili 4 x (24 %), na jednotlivém buku uvnitø smrkového lesa 1 x (6 %) a na rozhraní mezi smrèinou a buèinou také 1 x (6 %). V Broumovské kotlinì byla nalezena dvì hnízdištì v olšinách (12 %), první stanovištì (NA6) mìlo lužní charakter s podmáèeným podkladem, zatímco druhé (NA7) byl nepodmáèený polní remíz. V jednom pøípadì nejsou o stanovišti pøesné údaje. Vzhledem k tomu, že lesy na Broumovsku jsou v pøevážné míøe tvoøeny jehliènatými døevinami, jejichž celkové zastoupení dosahuje 80 %, zatímco buk tvoøí pouhých 5 %, je z uvedeného patrné, jak jsou zbytky starých bukových porostù z hlediska hnízdního výskytu èápa èerného dùležité. Zapojení porostù na stanovištích bylo variabilní, od hustì zapojené skupiny (NA9) až po mírnì rozvolnìný porost (TU5). Èetností však pøevažovaly lesy zapojené, v nìkterých pøípadech i vertikálnì èlenìné, v jejichž blízkosti se zpravidla nacházely svìtliny, paseky nebo zarùstající prùseky. Svažitost terénu je známá z 15 hnízdiš. Pøíkrý až velmi pøíkrý sklon mìlo 5 lokalit (33 %), ve støednì pøíkrém svahu se nacházely 3 lokality (20 %), na mírném svahu byly 4 lokality (27 %) a na rovinì 3 lokality (20 %). Z pohledu expozice stanoviš byla 3 hnízdištì umístìna na rovinì a dalších 12 ve svazích, z toho po 3 pøípadech ve svahu ze SV a JZ expozicí, po 2 pøípadech se Z a V expozicí a po 1 pøípadu s J a JV orientací. Naopak žádná lokalita nebyla orientována S nebo SZ smìrem. Celkový pøehled je uveden na obrázku è. 2.

15 3 S S Z 2 S V 1 n = 12 Z 0 V JZ JV J Obr. 2: Expozice svahù hnízdiš èápa èerného (Ciconia nigra). Fig. 2: Slope orientation on breeding sites of the Black Stork (Ciconia nigra). Charakteristika umístìní hnízd K vlastní stavbì hnízda si èápi èerní na Broumovsku vybírají silné stromy, z 18 vyhodnocených nálezù se 13 hnízd nalézalo na listnatých stromech (72 %) a 5 hnízd na jehliènanech (28 %). Podle druhu stromu bylo 10 hnízd postaveno na buku lesním (Fagus sylvatica), 4 hnízda na smrku ztepilém (Picea abies), 2 hnízda na olši (Alnus sp.) a po 1 hnízdì na dubu letním (Quercus robur) a modøínu opadavém (Larix decidua). Procentuální zastoupení jednotlivých døevin je uvedeno na obrázku è. 3. Z hlediska umístìní hnízd v korunì stromu bylo z posouzeného poètu 14 staveb 5 hnízd postaveno na vìtvích u kmenu (35 %), 4 hnízda posazena do vidlice vìtví (29 %), 4 hnízda byla umístìna na jednotlivé boèní vìtvi nebo v místì jejího rozdvojení ve vzdálenosti vìtší než 2 m od kmenu (29 %) a 1 stavba se nacházela na boèním pavrcholu u kmenu (7 %). Výška hnízd nad zemí a jejich rozmìry byly zjištìny jen u nìkolika hnízd. Podle odhadu byla nejníže umístìným hnízdem stavba na smrku ve výšce asi 13 m na hnízdišti NA8, naopak nejvýše se nacházela stavba na buku ve výšce nejménì 25 m na stanovišti NA11. Nejvìtším hnízdem je stavba na lokalitì TU5, které mìlo v r. 1992 rozmìry 120 x 135 a 90 cm výšku.

16 n = 18 22% 6% buk / beech olše / alder dub / oak 6% 11% 55% smrk / spruce modøín / larch Obr. 3: Druhy hnízdních stromù èápa èerného (Ciconia nigra). Fig. 3: The Black Stork (Ciconia nigra) breeding trees species. Pøíèiny zániku hnízd Bìhem sledovaného období fyzicky zaniklo 7 èapích hnízd. Tøi stavby spadly vlivem povìtrnostních podmínek. První hnízdo na stanovišti NA4 se zøítilo i se silnou vìtví pøi vichøici v jarním období r. 1990. Podobnì byla postižena i první stavba v lokalitì NA9, která spadla i s vìtví pod tíhou snìhu v prùbìhu zimy 2001/02. Údajnì stejný osud potkal i hnízdo na buku na hnízdišti NA8, jenž se také mìlo zøítit na zem pøi ulomení nosné vìtve. Druhé hnízdo na smrku na stejném stanovišti se mìlo rozpadnout (ROUBAL in verb.). Další dvì hnízda zanikla na lokalitì NA1. První z dvojice hnízd zaniklo vytìžením celého porostu pøi kùrovcové kalamitì a druhé se samovolnì rozpadalo až do úplného zániku v r. 1988. Patrnì smýcením hnízdního stromu zaniklo i hnízdo na dubu v lokalitì NA3 pøed r. 1990, kdy již nebylo fyzicky nalezeno. Výsledky reprodukce V letech 1979 až 2004 bylo ve sledované oblasti celkem zkontrolováno 48 obsazených hnízd èápa èerného. Pøesné údaje o poètu vyvedených mláïat jsou však známy pouze z 35 hnízd, na kterých odrostlo celkem 107 mladých èápù. Prùmìr na zapoèaté hnízdìní èinil 3,06 mládìte na hnízdo a prùmìr na úspìšné hnízdìní byl 3,46 mládìte na hnízdo. Interval poètu odchovaných mláïat na 1 hnízdìní se pohyboval mezi 0 až 5 jedinci. Skoro v polovinì pøípadù (46 %) èápi odchovali po 4 mláïatech. V tomto souhrnu jsou zahrnuta i dvì náhradní hnízdìní na lokalitách NA2 a NA9, pøi kterých bylo odchováno 1 a 3 mláïata. Na dalších 13 hnízdech, z nichž nejsou k dispozici pøesná data, byla mláïata odchována minimálnì v 10 pøípadech, osud zbylých 3 hnízd nebyl zjištìn. Celkový pøehled odrostlých mláïat na hnízdech je uveden na obrázku è. 4.

17 n = 35 5 pull 6% 0 pull 11% 1 pull 3% 2 pull 11% 4 pull 46% 3 pull 23% Obr. 4: Poèet odrostlých mláïat na hnízdech èápa èerného (Ciconia nigra). Fig. 4: Number of grown young Black Storks (Ciconia nigra) in nests. Pøíèiny ztrát Pozoruhodná je velmi vysoká hnízdní úspìšnost, kdy ze 45 zapoèatých hnízdìní skonèila prokazatelnì neúspìšnì pouze 4 hnízda (8,9 %). V jednom pøípadì v první dekádì dubna zapadla na hnízdišti NA2 snùška vysokou vrstvou nového snìhu a èápi hnízdo opustili. Náhradní snùšku v nezjištìném odstupu snesli do stejného hnízda. V dalších 3 pøípadech se jako pravdìpodobná pøíèina hnízdní neúspìšnosti jevila ztráta zpùsobená pøírodními vlivy, nebo antropický faktor nebyl na hnízdištích prokázán. V dalším pøípadì (NA1) opustil pár obsazené hnízdo bez snùšky z dùvodu rušení táboøícími lidmi a u jiného nálezu (NA4) byl pár pøed kladením vajec vyrušen pøibližováním døeva. Poèetnost hnízdní populace Pro rok 1981 odhadoval KULT poèetnost populace pro Broumovsko na 2 až 3 páry, zatímco FLOUSEK ve stejném období uvádìl minimálnì 5 hnízdících párù (in HROMÁDKO 1981). Tyto odhady byly stanoveny na základì faunistických pozorování a nebyly potvrzeny žádným nálezem obsazeného hnízda. Domnívám se, že v druhém pøípadì se jednalo o nadhodnocený údaj, nebo lokality, v kterých byl uvádìn hnízdní výskyt èápa èerného, byly pozdìji rekognoskovány pøi monitoringu dravcù a sov a èapí hnízda zde nebyla nalezena. V letech 1982 až 1992 každoroènì sumarizoval výsledky hnízdìní obou druhù èápù na bývalém okrese Náchod KULT formou závìreèné zprávy na základì informací od korespondentù. V tìchto materiálech lze pro pøedmìtné území nalézt data maximálnì o jednom doloženém hnízdìní roènì. Z nìkterých let pak doklady zcela chybìjí a k dispozici jsou pouze faunistická pozorování, na jejichž základì jsou specifikována pøibližná místa hnízdìní. Po r. 2000 byla pravidelná hnízdištì èápù každoroènì monitorována z dùvodu vèasného zaregistrování pøípadných rušivých vlivù na lokalitì

18 v období pøíletu a hnízdìní. Nejednalo se však o systematickou práci, která by vedla ke stanovení poèetnosti a hustoty hnízdní populace v oblasti. Pøesto pøinesla cenný dílèí materiál, který byl následnì využit pro systematický prùzkum. V r. 2004 bylo 5 pøípadù hnízdìní doloženo nálezem hnízd a ve 3 pøípadech bylo hnízdìní pøedpokládáno na základì pozorování adultních ptákù. Z doložených hnízdìní byla ve 4 pøípadech kontrolována hnízda s nevzletnými mláïaty (NA2, NA4, NA9 a TU5) a v 1 pøípadì bylo nalezeno hnízdo, v jehož okolí poletovali èerstvì vyvedení mladí ptáci (NA8). Z pøedpokládaných hnízdìní byl ve 2 pøípadech zjištìn pravidelný výskyt párù v širším okolí v minulosti využívaných hnízdiš (NA6 a NA7) a v 1 pøípadì byla pozorována rodina s 2 mladými ptáky na stejném stanovišti jako v pøedešlém roce (NA10). Použité hnízdo se však nepodaøilo dohledat a domnívám se, že se v letošním roce nacházelo nedaleko za hranicí na území Polska. Pøehled o geografickém rozmístìní hnízdiš èápa èerného na Broumovsku v r. 2004 je uveden na schématické mapce na obrázku è. 5. Obr. 5: Hnízdištì èápa èerného (Ciconia nigra) v CHKO Broumovsko v roce 2004 (l- doložené hnízdìní, - pøedpokládané hnízdìní). Fig. 5: Breeding sites of the Black Stork (Ciconia nigra) in nature preserve Broumovsko in 2004 (l- confirmed breeding, - probable breeding).

Pøi pohledu do mapky je patrná hnízdní absence èápù v centrální èásti CHKO a na jejím jihozápadním okraji. Ve støední èásti je hnízdìní velmi nepravdìpodobné, nebo severozápadní èást Broumovských stìn a hora Ostaš s pøilehlou Hejdou jsou velmi peèlivì sledovány. Na jihozápadním okraji oblasti je hnízdìní 1 páru možné, nebo masív Jestøebích hor s Maternicí není v souèasnosti pravidelnì kontrolován. SPÍŠEK (in verb.) získal informace o výskytu v okolí obce Bystré a jeden pták z tohoto smìru pravidelnì zaletoval po celé léto lovit ke Kozínku. Pøesto tento výskyt nebyl jako hnízdní akceptován a bude v budoucnu podroben dalšímu šetøení. ŽÏÁREK (2003) èápy v jižní èásti Jestøebích hor v letech 2000 až 2002 nepozoroval. Po celkovém zhodnocení je možné konstatovat, že v r. 2004 hnízdilo na Broumovsku 7 párù èerných èápù, což pøedstavuje hnízdní hustotu 1,71 páru na 100 km 2. Nejmenší vzdálenost mezi souèasnì obsazenými hnízdy (TU5 NA9) èinila 4,05 km. Znaèení a výsledky kroužkování Ve sledovaném území bylo zatím okroužkováno 79 èerných èápù. Ve všech pøípadech se jednalo o mláïata na hnízdech. První hnízdo bylo oznaèeno v r. 1984 T. Divišem. Soubìžnì se znaèením hliníkovými kroužky bylo 12 ptákù vybaveno barevnými odèítacími kroužky s alfanumerickým kódem. Doposud bylo získáno 6 zpìtných hlášení a 1 odeèet (celkem 8,86 %), 4 zahranièní a 3 tuzemské nálezy. Nejcennìjším výsledkem je opakovaný odeèet èápa v øíjnu r. 2004 (B 35048 + orange 6A3, NA7, J. Kult) v osmém roce života v Izraeli (POJER in litt). Dalším velmi cenným údajem je nález jedince (B 21293, TU5, T. Diviš) pøi druhém podzimním tahu v mìsíci øíjnu v Etiopii (HUDEC et al. 1994). Dva ptáci byli nalezeni uhynulí v okolních zemích. Jeden dvouletý v èervenci v Maïarsku (KULT in verb.) a druhý ve tøetím roce života na konci èervna v jižním Nìmecku. Ze tøech ptákù nalezených v ÈR dva uhynuli v 1. roce života, jeden krátce po vylétnutí z hnízda a druhý zaèátkem øíjna u Prahy. Poslední pták byl po vyvedení nalezen se zlomeným køídlem ve vzdálenosti 3 km (KULT in verb.). Situace èápa bílého a vzájemné porovnání Populaci èápa bílého (Ciconia ciconia) v CHKO Broumovsko dlouhodobì sleduje KULT. Nezávisle na tìchto aktivitách provedl autor práce terénní šetøení ve všech obcích s cílem zjistit souèasný hnízdní stav. Nalezená hnízda byla vizuálnì zkontrolována a fotograficky zdokumentována. Obsazené hnízdo bylo nalezeno pouze ve 4 pøípadech v obcích Jetøichov (5363), v Olivìtínì (5364), v Køinicích (5463) a v Broumovì (5464). Další dva páry se pokusily o stavbu nových hnízd v obci Machov (5463) a v Polici nad Metují (5463), ale nezahnízdily. Mimo stabilních párù se v okolí Police nad Metují a v Broumovské kotlinì zdržují skupiny nehnízdících ptákù v poètu asi 25 až 30 ex., kteøí pøeletují mezi plochami polí v závislosti na potravní nabídce. Celkový pøehled základních údajù o stavu obou druhù èápù na Broumovsku v r. 2004 je uveden v tabulce è. 2. 19

20 Tab. 2: Porovnání populací obou druhù èápovitých (Ciconiidae) v r. 2004. Tab. 2: Comparison of populations of the Black and White Storks in 2004. Rok 2004/Year 2004 Èáp bílý Ciconia ciconia Èáp èerný Ciconia nigra Doložená hnízdìní Confirmed breeding Další teritoriální páry Other territorial pairs Denzita (párù/100 km 2 ) Density (pairs/100 km 2 ) Poèet odrostlých mláïat Number of grown young Poèet nehnízdících ex. Number of non-breeding ind. 4 5 2 2 1,46 1,71 13 14 25-30 5 Z tabulky vyplývá, že poèetnost hnízdní populace èápa èerného je mírnì vyšší než u èápa bílého, což je pomìrnì pøekvapivé. Nízký poèet hnízdících párù èápa bílého na Broumovsku a v okolí je dùsledkem nedostatku vhodných hnízdních pøíležitostí. Zdejší páry jsou vázány na nevyužívané vysoké tovární komíny, kterých ale je pouze omezený poèet, a na ostatních pøevážnì soukromých stavbách nemohou hnízdit. Èápi se sice snaží o stavbu nových hnízd Police nad Metují, Machov a Vižòov, ale vybudované základy jsou lidmi odstraòovány nebo brzy zanikají. Øešením nepøíznivého trendu mùže být instalace sloupových podložek v Broumovské kotlinì a na Policku, kde se v posledních pìti letech zdržují nehnízdící jedinci ve vìtším poètu. Diskuse V oblastech sousedících s CHKO Broumovsko bylo v nedávné dobì provedeno mapování hnízdního rozšíøení ptákù, pøi kterém byl posuzován i stav místních populací èápa èerného. FLOUSEK & GRAMZS (1999) uvádìjí ze sledovaného území, které zahrnovalo oba národní parky a horopisný celek Krkonoše, hnízdìní èápù jen na èeské stranì pohoøí a poèetnost odhadují na 12 až 16 hnízdících párù. Aèkoliv mapování probìhlo již více jak pøed deseti lety, kdy byla poèetnost èápù èerných nižší než v souèasnosti, a sledované území zahrnovalo i alpínské pásmo hor, kde èápi nemohou hnízdit, odhad denzity populace byl v prùmìru jen mírnì nižší, než je souèasný stav na Broumovsku. O pár let pozdìji probìhlo obdobné mapování i v jihovýchodnì položených Orlických horách. HROMÁDKO (in prep.) uvádí pro oblast tamní CHKO poèetnost èápù èerných mezi 3 až 6 páry, což je v prùmìru 1,3x vyšší hnízdní hustota, než na mnou sledovaném Broumovsku. Tato skuteènost

mùže být dána pøíhodnìjšími potravními podmínkami zejména v oblasti Podorlièí, které je protkáno hlubokými údolími podhorských øíèek bohatých na ryby, a kde se souèasnì nacházejí vhodné porosty k hnízdìní na tichých pøíkrých svazích. Na Broumovský výbìžek bezprostøednì navazuje oblast polských Stolových hor, které mají podobnou stavbu i charakter biotopù. MIKUSEK & DYRCZ (2003) provedli na území národního parku a v jeho okolí primární výzkum hnízdní populace všech druhù ptákù a u èápa èerného odhadují poèetnost na 11 až 13 párù. Pøímo v horském komplexu uvádìjí hnízdìní 5 párù a na celé ploše pøedpokládají hnízdìní dalších 6 až 8 párù. Výsledná prùmìrná hustota hnízdní populace zde vychází velmi vysoká 4,5 páru/ 100 km 2, což je 2,6x více, než èiní souèasný stav na Broumovsku. Vzhledem k tomu, že jsou si obì území velmi podobná a vzájemnì na sebe navazují, a že poèetnost èápù na èeské stranì ve všech tøech sledovaných plochách je témìø obdobná, domnívám se, že v tomto pøípadì došlo k nadhodnocení odhadu, a že skuteèná poèetnost bude patrnì nižší. Z výše uvedených materiálù a vzhledem k èasovému posunu mezi provedenými výzkumy, kdy vývoj celorepublikové populace mìl progresivní trend, vyplývá, že poèetnost èápa èerného na Broumovsku je z porovnávaných ploch v souèasnosti zøejmì nejnižší. Tato skuteènost je pravdìpodobnì zpùsobena tím, že sousední oblasti jsou tvoøeny velmi rozsáhlými lesními celky, zatímco Broumovsko je pøevážnì zemìdìlskou krajinou, kde velkou èást zaujímá intenzivnì obhospodaøovaná Broumovská kotlina. Dalším dùvodem mùže být zvýšená frekvence tìžebních prací v obecních a soukromých lesích starších vìkových tøíd na Broumovsku. Základní souhrnné údaje z porovnání sledovaných ploch v Krkonoších, ve Stolových horách, v Orlických horách a na Broumovsku jsou uvedeny v tabulce è. 3. 21 Tab. 3: Porovnání poèetnosti hnízdní populace èápa èerného (Ciconia nigra) v sousedních oblastech. Tab. 3: Comparison of breeding population of the Black Stork (Ciconia nigra) in neighbouring regions. Oblast a autor/ Region and author Krkonoše Flousek & Gramsz (1999) Stolové hory, PL Mikusek & Dyrcz (2003) CHKO Orlické hory Hromádko (in prep.) CHKO Broumovsko Vrána Roky/ Years Plocha/ Area (km 2 ) Poèet párù/ Number of pairs Hustota/ Density (p./100 km 2 ) 1991-94 930 12-16 1,29 1,72 1995-03 265 11-13 4,15 4,90 1996-99 204 3-6 1,47 2,94 2004 410 7 1,71

22 Souhrn Pøedložená práce sumarizuje znalosti o hnízdní populaci èápa èerného (Ciconia nigra) v CHKO Broumovsko (410 km 2 ) v severovýchodních Èechách. V letech 1979 až 2003 byly údaje o hnízdištích získávány nahodile pøi monitoringu dravcù a sov nebo jako informace od jiných osob a z literatury. V roce 2004 byl výzkum provádìn systematicky s cílem stanovit denzitu hnízdní populace a její rozšíøení v pøedmìtném území. Doposud bylo získáno celkem 136 faunistických údajù o výskytu druhu mimo hnízdištì, z toho 113 údajù je pøesnì lokalizováno. První výskyt byl zjištìn FÁBEROU v èervnu r. 1956, kdy byl nalezen postøelený jedinec na Policku. Další výskyt byl doložen až v r. 1975 pravidelným pozorováním páru v okolí Adršpašsko-teplických skal. Hnízdìní prvního páru prokázal v r. 1979 P. KALOUS v severozápadní èásti Broumovských stìn a soubìžnì autor pozoroval pár u hnízda v centrální èásti Adršpašsko-teplických skal. Z období pøíletu a odletu je v databázi zavedeno celkem 49 údajù. Nejèasnìjším pozorováním je zástih 1 ex. dne 21.03.2003 u hnízda v Adršpašskoteplických skalách. Hlavní pøílet nastává v prùbìhu první a druhé dubnové dekády. Z odletu je nejzazším termínem pozorování 1 a 2 ex. 24.09.2000 pøi pøeletu Broumovských stìn. Hnízdní výskyt byl doložen celkem na 11 lokalitách. Dvì hnízdištì zanikla, jedno èápi opustili a zbylých osm je aktivních i v souèasnosti. Hnízdním prostøedím èápù jsou rozsáhlé komplexy lesù ve vrchovinném reliéfu Broumovska a menší lesní celky v Broumovské kotlinì. Jedno z hnízd bylo nalezeno v malém polním lesíku v blízkosti obce. Èápi dávají pøednost zbytkùm bukových porostù nebo jejím skupinám v jehliènatých porostech, avšak hnízdí i v èistých smrèinách a olšinách. Hnízdištì se témìø výluènì nacházejí v porostech starších 100 let (85 %) a ve svažitém terénu (80 %) s pøevažující severovýchodní a jihozápadní expozicí. Hnízda byla postavena ve 13 pøípadech na listnatých stromech (72 %) a v 5 pøípadech na jehliènatých stromech (28 %). Jako hnízdní strom pøevažoval buk lesní s 10 nálezy (55 %) a smrk ztepilý se 4 nálezy (22 %). V korunì stromu byla hnízda umístìna u kmenu, ve vidlici více vìtví nebo na boèní vìtvi dále od kmenu. Ze 7 fyzicky zaniklých hnízd 3 spadla ulomením nosné vìtve, 2 se rozpadla a 2 zanikla vytìžením porostu. Èápi èerní mìli vysokou hnízdní úspìšnost, ze 45 zapoèatých hnízdìní bylo 41 produktivních (91 %). Pøesná data o výsledku hnízdìní jsou známá z 35 hnízd, z kterých vylétlo 107 mláïat. Poèet odrostlých mláïat na hnízdì byl mezi 0 až 5 jedinci, nejèastìji byla odchována 4 mláïata (46 %). Prùmìr na zapoèaté hnízdìní èinil 3,06 mládìte/hnízdo a prùmìr na úspìšné hnízdìní byl 3,46 mládìte/hnízdo. Celkem bylo v území okroužkováno 79 mladých èápù, z nichž bylo získáno 6 zpìtných hlášení a 1 odeèet (celkem 8,86 %). Velmi cenné je pozorování jedince v osmém roce života v Izraeli a nález ptáka pøi druhém podzimním tahu v Etiopii. V r. 2004 ve sledované oblasti prokazatelnì hnízdilo 5 párù èerných èápù a hnízdìní 2 párù bylo pøedpokládáno. Denzita hnízdní populace èinila 1,71 páru/100 km 2 a byla 1,17x vyšší než u èápa bílého (1,46 páru/100 km 2 ), nejmenší vzdálenost mezi hnízdy mìøila 4,05 km.