REGIONÁLNÍ LESNICKÝ PROGRAM PRO ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky REGIONÁLNÍ LESNICKÝ PROGRAM PRO ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Část A: Analýza stávajícího stavu Brno, říjen 2007

Úvod Lesní hospodářství (LH) je v soudobém rámci Evropy vnímáno se třemi pilíři skupinami funkcí lesů. Jsou to funkce ekonomické, ekologické a sociální, jejichž naplňování je uskutečňováno na principu trvale udržitelného rozvoje. Strategickým cílem ekonomických funkcí lesů je dlouhodobé zlepšování konkurenceschopnosti LH a zvýšené využívání lesnických výrobků, zboží a služeb v životě společnosti. U ekologických funkcí lesů je strategickým cílem uchování a zlepšení biologické rozmanitosti, integrity, zdraví a odolnosti lesních ekosystémů v místním měřítku, s ohledem na možný scénář globálních a krajinných změn. Strategickým cílem sociálních funkcí lesů je přispět ke kvalitě života prostřednictvím zachování a zlepšení sociálních a kulturních rozměrů lesů a lesnictví (kulturní dědictví a krajina, rekreační funkce ap.). Klíčovým pilířem trvale udržitelného obhospodařování lesů, jež má rozhodující význam pro udržení lesů a jejich mnohostranný užitek pro společnost, je ekonomická životaschopnost LH (viz Rezoluce V2 Zvyšování ekonomické životaschopnosti trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě 4. ministerská konference o ochraně evropských lesů Vídeň 2003). Moravskoslezský kraj (MSK), jako veřejnoprávní korporace a územní společenství občanů pečující o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, zadal zpracování Regionálního lesnického programu pro území Moravskoslezského kraje (RLP). Cílem RLP MSK je vytvoření uceleného přehledu o stavu lesních ekosystémů na území kraje, stanovení cílů a nástrojů při prosazování mezinárodní, státní a především regionální lesnické politiky až do úrovně vlastníků lesů za předpokladu respektování jejich práv a zájmů při hospodaření v lesích. RLP MSK vychází z historické analýzy, zejména však podrobné analýzy současného stavu, zvýrazňuje některé skutečnosti a navrhuje určité kroky k vytvoření uceleného a stabilního systému LH v kraji. V neposlední řadě rovněž řeší příslušnost orgánů státní správy lesů k předmětným opatřením dle současné legislativy, závazky a postupy kraje vyplývající z Lesnické strategie Evropských společenství, z Akčního plánu EU pro lesnictví, Národního lesnického programu NLP I (v kontextu s probíhající přípravou NLP II) a dalších koncepčních materiálů vázaných k lesům a LH. RLP MSK obsahuje následující základní části: část A Analýza stávajícího stavu část B Stanovení cílů a priorit část C Strategická a návrhová část Část A zahrnuje analýzu stávajícího stavu lesů v kontextu historického vývoje a současnou pozici kraje v lesnictví. Část B zahrnuje vyhodnocení vertikálních a horizontálních souvislostí, výčet závazků, doporučení a cílů pro aplikaci lesnické politiky. Část C obsahuje návrhy konkrétních postupů při aplikaci regionální lesnické politiky. Kolektiv řešitelů věří, že Regionální lesnický program Moravskoslezského kraje je příspěvkem k vyšší úrovni poznání a vyjádření společenské efektivnosti lesnictví. Mohl by být jed- 1

ním ze základních podpůrných a regulačních dokumentů v lesnictví, lesním hospodářství a ochraně přírody a přispět k vyšší kvalitě politických záměrů a rozhodování. Vedle toho může být významným socioekonomickým dokumentem z pohledu využívání přírodních zdrojů a zpracovatelských odvětví a podkladem pro rozvoj venkova i regionu jako celku. Shrnutě řečeno autoři věří, že Regionální lesnický program Moravskoslezského kraje bude užitečným nástrojem k dosažení naznačených cílů. V Brně dne 31. 10. 2007 Řešitelský tým Odpovědný řešitel: doc. Ing. Václav Kupčák, CSc. Řešitelé: doc. Ing. Rudolf Bagar, CSc. Ing. Roman Dudík, Ph.D. Ing. Jaroslav Gabzdil Ing. Petra Hlaváčková Ing. Zbyněk Šmída, Ph.D. Ing. Marta Urbanová 2

Regionální lesnický program pro území Moravskoslezského kraje Část A: Analýza stávajícího stavu 1. ANALYTICKÁ ČÁST...7 1.1. Analýza dostupných podkladů vázaných k lesnictví...7 1.1.1. Význam lesa a postavení lesů z mezinárodního hlediska...7 1.1.1.1. Vývoj postavení lesního hospodářství ČR v rámci Evropy...8 1.1.1.2. Nejdůležitější charakteristiky lesního hospodářství v některých evropských státech...9 1.1.1.3. Charakteristiky lesního hospodářství u vybraných evropských států...10 1.1.1.4. Mezinárodní organizace a programy zabývající se problematikou lesnictví...13 1.1.2. Jak ovlivňuje lesnická strategie Evropské unie lesní hospodářství...16 1.1.2.1. Lesnická strategie Evropských společenství...16 1.1.2.2. Akce Evropského společenství zabývající se lesy a lesním hospodářstvím....18 1.1.2.3. Akční plán EU pro lesnictví...20 1.1.2.4. Lesnicko-dřevařský komplex v ČR...21 1.1.3. Přímé a nepřímé závazky ČR, které plynou z mezinárodních lesnických a ekologických úmluv...26 1.1.3.1. Vývoj právního prostředí k produkci lesnictví v rámci ČR a EU...30 1.1.3.2. Nástroje k podpoře využívání obnovitelných přírodních zdrojů...33 1.1.3.3. Institucionální charakteristika péče o životní prostředí a etické nástroje.35 1.1.4. Povinnosti vyplývající z legislativy ČR...39 1.1.4.1. Současná česká právní úprava ochrany životního prostředí...41 1.1.4.2. Ochrana lesa a lesní zákon...44 1.1.4.3. Česká inspekce životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa...47 1.2. Analýza krajských politik, strategií a rozvojových dokumentů vázaných k lesnictví pro území MSK...52 1.3. Analýza současného stavu lesů v MSK...61 1.3.1. Prostorová analýza přírodních podmínek...61 1.3.1.1. Historický vývoj lesního hospodářství na území MSK...61 1.3.1.2. Základní charakteristika Moravskoslezského kraje...63 1.3.1.3. Analýza přírodních podmínek...66 1.3.1.4. Klimatické podmínky...74 1.3.1.5. Potenciální přirozená dřevinná skladba...90 1.3.1.6. Geograficky nepůvodní dřeviny Moravskoslezského kraje...97 1.3.2. Podrobné zhodnocení pozemků určených k plnění funkcí lesa...104 1.3.3. Posouzení míry využívání lesů pro rekreační účely a předpokládaný vývoj s vazbou na regionální územní plán...110 1.3.3.1. Rekreace v Moravskoslezském kraji...113 1.3.3.2. Lesy příměstské, parkové a rekreační...113 1.3.3.3. Lesy s intenzivní zástavbou rekreačních zařízení...115 1.3.3.4. Lesy v okolí národních kulturních památek se zvýšenou návštěvností..117 1.3.3.5. Lesy v oblasti s intenzivní sportovní činností...117 1.3.3.6. Lesy lázeňské...118 3

1.3.4. Posouzení stavu vysokohorských lesů a rozsah odumírání smrku v MSK... 120 1.3.4.1. Charakteristika pásem ohrožení... 123 1.3.4.2. Vliv imisí na funkce lesa... 124 1.3.5. Posouzení možnosti využití ostatních zdrojů nacházejících se na PUPFL v rámci MSK (např. štěrk, písek, kámen)... 127 1.3.6. ÚSES na PUPFL, NATURA 2000... 130 1.3.6.1. Ekologická stabilita... 130 1.3.6.2. Územní systém ekologické stability (ÚSES)... 130 1.3.6.3. Legislativa... 133 1.3.6.4. Metodika zpracování... 134 1.3.6.5. Definice prvků ÚSES... 135 1.3.6.6. Úrovně ÚSES... 136 1.3.6.7. Principy pro navrhování skladebných částí ÚSES... 136 1.3.6.8. Vymezování a realizace ÚSES... 138 1.3.6.9. Územně technický podklad (ÚTP)... 139 1.3.6.10. Přehled dokumentace ÚSES... 144 1.3.6.11. NATURA 2000... 147 1.3.6.12. Vliv NATURY 2000 na hospodaření... 148 1.3.6.13. Evropsky významné lokality (EVL)... 148 1.3.6.14. Ptačí oblasti (PO)... 150 1.3.6.15. Charakteristika ptačích oblastí... 151 1.3.7. Možnosti a zdroje pro zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin pro energetické účely... 154 1.3.7.1. Potenciál pěstování RRD v ČR... 157 1.3.7.2. Podpory pro využívání RRD... 159 1.3.8. Zalesnění zemědělsky nevyužívané půdy a její převod do PUPFL... 162 1.3.8.1. Bonitované půdně ekologické jednotky... 164 1.3.8.2. Metodika zalesňování zemědělských půd... 165 1.3.8.3. Charakteristiky BPEJ vhodných k zalesnění... 167 1.3.8.4. Podpora zalesňování nelesních půd... 170 1.3.9. Omezení hospodářské činnosti v chráněných územích MSK... 173 1.3.9.1. Hospodaření na lesních pozemcích... 174 1.3.9.2. Chráněné krajinné oblasti (CHKO)... 175 1.3.9.3. Maloplošná zvláště chráněná území... 179 1.3.10. Myslivost, škody zvěří, početní stavy zvěře a jejich vliv na odrůstání přirozených a umělých obnov... 186 1.3.10.1. Současná legislativní úprava myslivosti... 187 1.3.10.2. Škody zvěří... 189 1.3.11. Leso-taxační charakteristika, kategorizace, funční potenciál lesů... 193 1.3.11.1. Obecné charakteristicky jednotlivých přírodních lesních oblastí... 193 1.3.11.2. Typologie, základní hospodářské soubory Moravskoslezského kraje... 197 1.3.11.3. Kategorizace lesů v Moravskoslezském kraji... 202 1.3.11.4. Rozbor zásob a přírůstů v Moravskoslezském kraji... 216 1.3.11.5. Těžba... 218 1.3.11.6. Funkce lesů... 228 1.4. Srovnání stavů lesů v MSK se stavem lesů v ČR... 237 1.4.1. Kategorizace lesů... 238 1.4.2. Druhová skladba lesů... 240 1.4.3. Rozbor zásob, přírůsty... 247 1.4.4. Těžba... 250 4

1.4.5. Zdravotní stav lesů...260 1.5. Vlastnická struktura lesů na území MSK...271 1.5.1. Lesnatost, struktura vlastnictví...271 1.5.1.1. Lesnatost...271 1.5.1.2. Struktura vlastnictví...273 1.5.2. Lesní majetky transformace, změny vlastnických poměrů, restituce církevních lesů, převod státních lesů na kraje...277 1.5.2.1. Základní rysy a kroky transformace a ekonomické reformy lesního hospodářství...277 1.5.2.2. Obnova vlastnických vztahů k lesům restituce...278 1.5.2.3. Vznik a postavení právnické osoby Lesy České republiky, s. p....279 1.5.2.4. Transformace podniků státních lesů...279 1.5.2.5. LH ČR a lesy církví...285 1.5.2.6. Převod státních lesů na kraje...287 1.6. Analýza podnikatelského sektoru, lidských zdrojů, lesnického školství...290 1.6.1. Struktura podnikatelských subjektů a zaměstnanců v lesnickém a dřevozpracujícím průmyslu...290 1.6.1.1. Struktura odvětví podle počtu zaměstnanců v organizacích...291 1.6.2. Lidské zdroje v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu, vliv na zaměstnanost v kraji, průměrná mzda...293 1.6.3. Rozbor lesnického a dřevařského školství...296 1.6.4. Organizace státních lesů v rámci Evropské unie...298 1.6.4.1. Vybrané evropské organizace státních lesů...300 1.7. Analýza finančních toků a zdrojů v lesním hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu....303 1.7.1. Analýza finančních toků porostní zásoby, výnosy z prodeje dříví, sortimenty, přidružená lesní výroba, finanční toky výnosů z hospodaření v lesích, lesní stavitelství, hrazení bystřin...303 1.7.1.1. Porostní zásoby a sortimenty...303 1.7.1.2. Přidružená lesní výroba...307 1.7.2. Dotační politika, zdroje a možnosti čerpání finančních podpor na úrovni EU, národní a krajské...308 1.7.2.1. Úroveň EU...308 1.7.2.2. Úroveň národní...310 1.7.2.3. Úroveň krajská...331 1.7.3. Možnosti čerpání dotačních prostředků do oblasti dřevozpracujícího průmyslu....337 1.8. Analýza zdrojů odpadů z lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu...340 1.8.1. Odpady z lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu...340 1.8.2. Využití pro energetické účely obnovitelný zdroj energie...344 1.8.3. Využití v dalších odvětvích...347 1.9. SWOT analýza...349 2. SOUČASNÁ POZICE KRAJE V LESNICTVÍ...355 2.1. Vliv lesního hospodářství na kraj...355 2.1.1. Mimoprodukční funkce lesa...355 2.1.2. Lesy a krajinný ráz...356 2.1.3. Daně, sociální vliv...357 2.2. Vliv kraje na lesní hospodářství...358 2.2.1. Vliv rozhodování kraje na životní prostředí...358 2.2.2. Dotační politika...358 5

2.2.3. Podpora přípravy projektů... 360 2.3. Výkon přenesené působnosti... 366 2.3.1. Přenesená působnost... 366 2.3.2. Struktura a popis státní správy lesů... 367 2.3.3. Porovnání státní správy lesů se zahraničím... 371 2.3.4. Vazby lesnictví na výkon státní správy ochrany přírody... 373 2.3.5. EIA... 375 2.4. Výkon samostatné působnosti... 376 2.4.1. Zákon o krajích... 376 2.4.2. Regionální rozvoj venkova a podpora podnikání... 376 2.4.3. Management chráněných území... 378 2.5. Vliv MSK na regionální lesnickou politiku z pohledu vlastnictví... 385 2.5.1. Postavení kraje při ovlivňování lesnické politiky... 385 2.5.2. Public relations... 388 2.5.3. Laická a odborná veřejnost... 389 6

1. Analytická část 1.1. Analýza dostupných podkladů vázaných k lesnictví 1.1.1. Význam lesa a postavení lesů z mezinárodního hlediska Význam a postavení lesů historicky souvisí s myšlenkou trvale udržitelného hospodaření ve vztahu k ochraně životního prostředí, jež je základním jednotným principem národních, evropských i světových koncepcí a politik. Historicky první mezinárodní konferenci o životním prostředí uspořádala OSN ve Stockholmu v roce 1972. Během následujících dvou desetiletí pak došlo k prudkému rozvoji environmentálně orientovaných vládních i nevládních organizací v řadě zemí světa i na mezinárodní úrovni. V roce 1992 v Rio de Janeiru proběhla za účasti většiny členských zemí OSN, včetně 117 hlav států, Konference OSN o životním prostředí a rozvoji. Byly na ní přijaty základní dokumenty k řešení vážných problémů lidstva. V následujících letech proběhla řada mezinárodních jednání týkajících se dalších kroků v naplňování jednotlivých dokumentů. V roce 2002 proběhl v jihoafrickém Johannesburgu navazující Světový summit o udržitelném rozvoji, nazývaný též Rio+10. Měl ukázat nové možnosti, jak dosáhnout vyváženého ekonomického a sociálního rozvoje při současném prosazování stále vyšších standardů ochrany životního prostředí. Význam lesa, lesního hospodářství a postavení lesů z mezinárodního hlediska vyplývá zejména z ministerských konferencí o ochraně evropských lesů. Například 3. ministerská konference o ochraně evropských lesů Lisabon 1998 v rezoluci L1 Lidé, lesy a lesnictví Posilování sociálních a ekonomických aspektů trvale udržitelného obhospodařování lesů definovala funkce, jimiž les přispívá k trvale udržitelnému rozvoji společnosti: ekologické (např. ochrana globálního a lokálního životního prostředí oběh C a H 2 O, protierozní ochrana půdy, ochrana vodních zdrojů, ochrana krajiny před živelními katastrofami, ochrana přírody), ekonomické (dřevní surovina jako obnovitelný přírodní zdroj, lesnictví jako zdroj zaměstnání a příjmů ve venkovském prostoru ap.), sociální a kulturní (uchování krajiny a kulturního dědictví, rekreační funkce lesů atd.). 4. ministerská konference o ochraně evropských lesů Vídeň 2003 přijala rezoluci V2 Zvyšování ekonomické životaschopnosti trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě, z níž mj. vyplývá, že: ekonomická životaschopnost je klíčovým pilířem trvale udržitelného obhospodařování lesů a má rozhodující význam pro udržení lesů a jejich mnohostranný užitek pro společnost, trvale udržitelné obhospodařování lesů v Evropě se spoléhá na milióny soukromých vlastníků, lesních podniků, veřejných orgánů, jakož i na kvalifikované pracovníky, lesy poskytují přírodní suroviny, zboží a služby pro řadu sektorů a jsou základem pro příjmy a zaměstnanost. Klíčové úkoly Současnými hlavními úkoly v panevropském prostředí v souvislosti s lesnictvím jsou: 7

rozvoj lesnictví jako příspěvek k rozvoji venkova, zejména pak k vytváření a zachování pracovních míst ve venkovských oblastech, ochrana přírodního prostředí a zachování dědictví lesů (např. ochrana půdy, kontrola eroze, regulace vody, zlepšení kvality vzduchu, vázání uhlíku, zabraňování změně klimatu, ochrana přírodních stanovišť a biodiverzity) a obnova poškozených lesů, zachování společenských a rekreačních funkcí lesů, zlepšování trvale udržitelného lesního hospodářství z hlediska ekologického, ekonomického a společenského v rámci vnitřního trhu v souladu s mezinárodními závazky Unie, včetně obchodních pravidel odpovídajících požadavkům Světové obchodní organizace (World Trade Organization WTO), podpora mezinárodní a celoevropské spolupráce na ochranu lesů na evropské úrovni a na světové úrovni (viz níže) zejména zamezování ničení lesů v ostatních částech světa, které by mohlo mít dlouhodobé důsledky pro trvale udržitelné hospodaření v lesích a pro životní prostředí celého světa, plnění cílů 5. akčního programu pro životní prostředí a ochrana proti odlesňování, lesním požárům a znečišťování ovzduší, zvyšování úlohy lesů, jakožto mechanismů na zachycování uhlíku, a úlohy lesních produktů jako lapačů uhlíku, zejména v duchu diskuzí, které následovaly po konferenci v Kjótu o změně klimatu, zvyšování environmentálních hodnot dřeva a dalších lesních produktů, zajištění konkurenceschopnosti dřevozpracujícího průmyslu v Evropské unii. 1.1.1.1. Vývoj postavení lesního hospodářství ČR v rámci Evropy Státní lesnická politika ČR vychází z mezinárodního rámce, který je dán tzv. panevropským procesem započatým 1. ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě v roce 1990 ve Štrasburku. Na těchto principech byly schváleny Vládou ČR v roce 1994 Zásady státní lesnické politiky. Také lesní zákon ČR z roku 1995 definuje trvale udržitelné hospodaření jako hospodaření, při němž je les trvale schopen plnit veškeré mimoprodukční a produkční funkce, tj. včetně produkce kvalitní dřevní hmoty. K dalším koncepčním materiálům patřila Koncepce rezortní politiky Ministerstva zemědělství na období před vstupem ČR do Evropské unie, část B. Koncepce lesnické politiky z roku 2000 a Národní lesnický program schválený Vládou ČR v roce 2003. Všechny tyto materiály rozpracovávají myšlenku trvale udržitelného hospodaření v lesích a jsou v souladu se společnou lesnickou strategií Evropské unie. Zásady státní lesnické politiky z roku 1994 stanovily tyto dlouhodobé zásady LH: obnovit a udržet stabilní lesní ekosystémy, zvýšit druhovou diverzitu lesních dřevin a přiblížit se k přirozené skladbě lesů, s přiměřeným uplatněním produkčně vhodných druhů, dosáhnout výrazného snížení imisního zatížení lesních porostů, zachovat a ozdravit lesní porosty v imisně poškozených oblastech, udržet a rozvíjet genofond lesních dřevin. Tyto zásady vznikaly na počátku devadesátých let, kdy ekonomika LH byla ovlivněna relativně nízkými náklady na pracovní sílu a relativně výhodnými cenami dříví. Lesnická politika považovala za priority lesopěstební otázky, protože ekonomické problémy v LH prakticky neexistovaly. Koncepce lesnické politiky z roku 2000 se opíraly o tyto hlavní zásady: 8

dokončení restitučního procesu, zlepšování stavu lesních ekosystémů, uchování a zvyšování biodiverzity v lesích, rozvoj mimoprodukčních funkcí lesů, rozšíření využívání dřeva jako přírodní obnovitelné suroviny, podpora lesnických institucí, sledování ekonomických aspektů lesnické politiky. Do popředí LH se začaly dostávat otázky ekonomiky hospodaření v lesích a využívání dřeva. Tato koncepce je zpracována v době, kdy ceny dřeva stagnují (na evropském trhu je převis nabídky dřeva nad poptávkou), ale ceny pracovní síly, materiálů a enegií rostou. Obchodní vztahy ČR se stále více stávají součástí vztahů evropských se svými výhodami i nevýhodami. Národní lesnický program (NLP) z roku 2003, již předpokládal vstup ČR do EU a obsahoval celou řadu evropských lesopolitických aspektů. Základním principem, z něhož NLP vycházel, je obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem při: omezování administrativních zásahů státu na nevyhnutelné minimum, motivačním působení státní lesnické politiky na podporu veřejných zájmů, zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek. Strategické cíle NLP navazují na lesnickou strategii EU schválenou rezolucí Rady EU z roku 1998 O lesnické strategii pro EU. Lesnická strategie EU přejímá zase evropská kritéria a indikátory trvale udržitelného hospodaření v lesích přijaté na 3. ministerské konferenci o ochraně evropských lesů v Lisabonu (1998). NLP tato kritéria bez výhrad přebírá. Jedná se o následující kritéria: udržení a přiměřené zvyšování lesních zdrojů a jejich příspěvku ke globálnímu koloběhu uhlíku, zachování zdraví a životaschopnosti lesních ekosystémů, zachování a podpora produkčních funkcí lesů (produkce dřeva a ostatních produktů), zachování, ochrana a vhodné rozšíření biologické diverzity lesních ekosystémů, udržování a vhodné zvyšování ochranných funkcí v lesním hospodářství, zachování dalších společensko-hospodářských funkcí a podmínek. 1.1.1.2. Nejdůležitější charakteristiky lesního hospodářství v některých evropských státech Postavení LH ČR v rámci Evropy vyjadřuje také srovnání některých údajů s údaji států Evropské unie tab. č. 1.1.1.2.1. a charakteristiky LH u vybraných, lesnicky významných evropských zemí. 9

Tabulka č. 1.1.1.2.1. Přehled některých údajů o lesním hospodářství států EU Stát B C F G H I K L S Česká republika 78 866 10,7 33 65 13 22 600 236 0,6 Belgie 30 519 10,2 20 10 34 56 90 150 Dánsko 43 077 5,2 11 27 20 53 54 116 1,1 Finsko 338 145 5,2 66 24 2 74 1 679 86 10,0 Francie 551 500 58,6 24 10 15 75 1 742 140 Irsko 70 284 3,6 6 77 0 23 30 81 3,0* Itálie 301 268 57,2 22 7 32 61 743 169 Lucembursko 2 586 0,4 33 20 244 Německo 356 959 82,8 30 42 17 41 2 674 271 1,2 Nizozemsko 40 844 15,7 10 25 15 60 52 167 Portugalsko 92 389 9,9 32 3 14 83 167 71 Rakousko 83 853 8,1 47 17 1 82 953 286 3,8 Řecko 131 990 10,5 19 72 22 6 149 65 Španělsko 504 782 39,4 17 5 29 66 450 69 Švédsko 449 964 8,9 60 19 10 71 2 471 112 3,7 Velká Británie 244 867 59,0 9 37 1 62 203 92 Zdroj: MZe Legenda: B = rozloha (km 2 ), C = počet obyvatel (mil. osob), F = lesnatost (%), G = státní držba lesů (%), H = veřejná držba lesů (%), I = soukromá držba lesů (%), K = celková zásoba dřeva (mil. m 3 ), L = zásoba dřeva na 1 ha (m 3 ), S = podíl LH na HDP (%) * = včetně zemědělství a rybářství 1.1.1.3. Charakteristiky lesního hospodářství u vybraných evropských států Slovensko Výměra lesního půdního fondu činí cca 1,988 mil. ha. Svou lesnatostí 40,7 % se Slovensko řadí do skupiny deseti nejhustěji zalesněných zemí Evropy. Kategorie hospodářských lesů zaujímá podíl 68,2 %, lesy zvláštního určení 17,2 % a lesy ochranné 14,6 %. Převážná část lesů (97,2 %) je semenného původu. Celkově převažují listnáče (58 %) nad jehličnany (42 %). Nejvíce zastoupenou dřevinou je buk (30 %), dále smrk (27 %) a dub (14 %). Z jehličnanů je po smrku druhou nejvíce zastoupenou dřevinou borovice (7 %) a jedle (5 %). Nejrozšířenějším lesním typem na Slovensku jsou bučiny (20,8 %), dále smrčiny (17,3 %) a smrkovojedlové bučiny (14,1 %). Věková struktura lesů na Slovensku je nevyrovnaná s ohledem na plošné zastoupení je podíl věkových stupňů 1 4 podnormální a věkových stupňů 5 9 přebytkový. Starší porosty (věkové stupně 10 12) mají zastoupení pod optimem. V porovnání s původním zastoupením dřevin v lesích Slovenska se zvýšilo zastoupení smrku na úkor ostatních dřevin, zejména buku a jedle. Současné zastoupení dřevin je odrazem především ekonomických tendencí zvyšování podílu jehličnanů, které ještě doznívaly do konce druhé světové války. Nepříznivý vývoj zdravotního stavu lesů vlivem působení škodlivých činitelů, především působení imisí a klimatických faktorů, vyvolává potřebu posílení ekologické stability a odolnosti lesních porostů. Celková výměra lesů pod vlivem imisí je 174 tis. ha (9,6 %). V roce 1995 vzrostla zásoba dřeva oproti roku 1980 o 18,5 %. V roce 1980 činila zásoba dřeva 318 mil. m 3, zatímco v roce 1995 již 377 mil. m 3. Naopak těžba se v roce 1995 oproti roku 1980 snížila. V roce 1980 činila 5,9 mil. m 3, zatímco v roce 1995 již jen 5,3 mil. m 3, z toho podíl nahodilých těžeb byl 56,1 %. Lesy jsou převážně ve státním vlastnictví (42,4 %). Plocha lesů na 1 obyvatele dosahuje 0,37 ha. Zásoba dřeva na 1 ha je 234 m3, což je jedna z nejvyšších hodnot v Evropě. I roční 10

přírůst na 1 ha je relativně vysoký 6,64 m 3. Těžba dřeva na 1 ha je na evropském průměru 3,56 m 3. Těžební procento je v evropském měřítku podprůměrné pouze 1,41 %. Rakousko Rakousko patří k nejlesnatějším státům Evropy; podílem lesní půdy 47 % se řadí hned za severské státy. Z celkové výměry lesů 3,878 mil. ha je 76 % lesů hospodářských, 10,1 % lesní půdy připadá na ochranné lesy s plánovaným výnosem, 10,5 % na ochranné lesy bez výnosu a 3,4 % představuje lesní půda bez lesních porostů (většinou porostlá křovinami). Převažující horský ráz rakouských lesů ovlivňuje jejich druhovou skladbu Rakousko má po Švýcarsku největší zastoupení smrku v Evropě (60 %) a jen velmi nízké zastoupení borovice (8 %). S modřínem (5 %), jedlí (4 %) a ostatními jehličnatými dřevinami (2 %) zaujímají jehličnaté porosty 79 % lesní půdy. Hlavními listnatými dřevinami jsou buk (10 %) a dub (3 %). Rakouské lesy vykazují v celém poválečném období příznivý vývoj zvýšila se výměra lesní půdy (o 5 %), zvětšily se porostní zásoby dřeva (o 131 %) a zvýšil se i přírůst, který dosahujíce 6,6 m 3.ha -1 patří k evropské i světové špičce. Také porostní zásoba dřeva 286 m 3.ha -1 tvoří spolu se Švýcarskem a Německem evropskou a světovou špičku. Zvýšila se i těžba dřeva z 9 mil. m 3 (1950) na současných 17,4 mil. m 3, tj. 5,2 m 3 na hektar hospodářsky využívaného lesa. S ohledem na dosavadní vývoj lesů se v Rakousku počítá i do budoucna s dalším zvyšováním porostních zásob dřeva (na 290 300 m 3.ha -1 ) i přírůstu (na 7,1 7,3 m 3.ha -1 ). Problémem je imisní ohrožení a poškození lesů, které je sice podstatně nižší než v ČR a Německu, avšak vzhledem k vysokohorským polohám s extrémními klimatickými i půdními podmínkami důsledky mohou být vážnější. Nepříznivě se projevuje také značný turistický ruch spojený s výstavbou sportovních, ubytovacích a dopravních zařízení, která pronikají stále výše do hor. Současná těžba dřeva představuje objem 2,2 m 3 na jednoho obyvatele, což je více než průměrná spotřeba. Přitom ještě kolem 3 mil. m 3 surového dříví Rakousko dováží (mezi jiným i z ČR). Znamená to, že Rakousko se zaměřuje na export polotovarů a výrobků ze dřeva. Nejvýznamnější exportní komoditou je řezivo (4 mil. m 3 ); vyvážejí se však i deskové materiály, papír, buničina, nábytek, hračky. Německo Organizačně se Německo člení na 15 spolkových zemí, které mají značnou míru autonomie, takže správní i hospodářské poměry se v nich v mnohém směru značně liší. Také v lesním hospodářství jsou mezi spolkovými zeměmi rozdíly, a to jak v přírodních a růstových podmínkách, tak i v organizaci a správě. Celková výměra zapojených lesů je 9,85 mil. ha, což představuje lesnatost 30 %. Původní druhová skladba lesů byla v posledních dvou stoletích značně pozměněna s cílem dosáhnout maximální výnosovosti lesů. Podíl jehličnatých dřevin se trvale zvyšuje a v poválečném období byly vysazovány i četné introdukované dřeviny. V současnosti podíl jehličnatých dřevin dosahuje 69 % (z toho borovice 32 % a smrk 30 %); z listnatých dřevin jsou nejvýznamnější buk (15 %) a dub (9 %). Lesy jsou silně poškozeny imisemi, zejména Sasko, Bavorsko a Bádensko-Württembersko. V posledních desetiletích se rychle zvyšuje porostní zásoba a dosahuje dnes 271 m 3.ha -1. Roční přírůst dosahuje 6,85 m 3.ha -1. Roční těžba dřeva se pohybuje kolem 45 mil. m 3 (4,3 4,8 m 3.ha -1 ). Těžba nestačí pokrýt spotřebu dříví, a proto Německo patří k největším dovozcům dříví v Evropě. V průměru dosahují dovozy 2 mil. m 3 surového dříví, 6,2 mil. m 3 řeziva, 1,3 mil. m 3 deskových materiálů, 2,4 mil. tun buničiny a 2,2 mil. tun papíru. Z tohoto důvodu je po- 11

chopitelné úsilí lesního hospodářství o zvyšování produkce dřeva rozšiřování plochy lesů, odborná správa drobných lesů a sdružování jejich majitelů, převody pařezin, vápnění, hnojení a meliorace lesních půd, introdukce rychle rostoucích dřevin, pokusy se zaváděním plantážního způsobu hospodaření atd. Polsko Lesy v Polsku, jejichž celková výměra činí 8,7 mil. ha, pokrývají 28 % území. Je v nich vysoký podíl lesů jehličnatých, nejvyšší v Evropě po severských zemích 81,6 %. Z toho připadá 71,7 % na borovici a modřín, 7,5 % na smrk a 2,4 % na jedli. Z listnáčů mají nejvýznamnější zastoupení dub (5,4 %), bříza (4,8 %), buk (4,1 %) a olše (3,4 %). V důsledku válečných událostí, poválečné obnovy a zalesňování nelesních půd se vytvořila velmi nevyrovnaná věková struktura lesů. Téměř polovina lesních porostů (47 %) je ve věku do 40 let, porostů nad 81 let je pouze 14 %. Věkové struktuře odpovídají nízké průměrné porostní zásoby dřeva 163 m 3.ha -1. Nízký je i celkový běžný přírůst 3,60 m 3.ha -1. Pro nedostatek mýtně zralých porostů je těžba dřeva dosud nízká 29 mil. m 3, tj. 3,38 m 3.ha -1. Ve výhledu do roku 2020 se počítá s dalším nárůstem plochy lesů (8,9 9,1 mil. ha) a se zvyšováním porostních zásob dřeva (na 144 167 m 3.ha - 1 ). Počítá se také s mírným zvýšením přírůstku (3,4 4,1 m 3.ha -1 ) a s výrazným růstem těžby dřeva [26 30 mil. m 3 (2,9 3,3 m 3.ha -1 )]. Polsko značný objem dříví vyváží (převážně vlákninové dříví a řezivo), současně však importuje buničinu a papír (Polsko nemá dostatečně rozvinutý průmysl papíru a celulózy, aby mohl zpracovat všechnu domácí surovinu). Na druhé straně je z hlediska využití dříví v Polsku významný dynamický rozvoj nábytkářství (zejména prostřednictvím zahraničních investic z Německých zdrojů). Velká rozloha nesmíšených jehličnatých porostů se sníženou ekologickou stabilitou má za následek vysoký podíl nahodilých a kalamitních těžeb, vyvolaných jednak živelními pohromami, jednak hmyzími škůdci (především mniškou, sosnokazem, bourovcem a tmavoskvrnáčem borovým) a do značné míry i lesními požáry. K významným úkolům polského lesního hospodářství proto patří zvyšování odolnosti lesních porostů, permanentní kontrola výskytu hmyzích škůdců a nezbytná ochranná opatření při jejich gradaci. Švédsko Lesní půda zaujímá 23,5 mil. ha (61,8 %), z toho připadá 22,0 mil. ha na půdu pokrytou zapojeným lesem (lesnatost 60 %) zbytek připadá na křoviny a lesní půdu bez lesa. Hospodářsky je využíváno 22,23 mil. ha. Plocha lesů je rozdělena mezi tři vlastnické skupiny: stát (19 %), ostatní veřejný sektor, průmyslové podniky, převážně dřevařské a papírenské (10 %), a soukromé vlastníky, většinou zemědělce (71 %). Stát vlastní lesy převážně v severním Švédsku, a tedy s nižší produkcí (podíl na celkové produkci dřeva pouze 13 %). V lesích lze rozlišit dvě výrazně odlišné růstové oblasti: oblast jehličnatých lesů (na sever od 60 severní šířky), s převládajícím smrkem (48 %) a borovicí (38 %), z listnáčů je zde zastoupena pouze bříza (10 %); oblast smíšených jehličnato-listnatých až listnatých lesů, v nichž převládá buk a dub (dohromady 2 % na jihu země); z dalších dřevin je možno uvést jasan, jilm, javor a lípu. Celková výše porostních zásob dřeva dosahuje podle poslední inventarizace lesů 2 471 mil. m 3 (112 m 3.ha -1 hospodářsky využívaného lesa). Roční přírůst byl vyčíslen na 91 mil. m 3, tj. 4,1 m 3.ha -1. Těžba dřeva se pohybuje mezi 50 60 mil. m 3, tj. 2,2 2,7 m 3.ha -1 hospodářsky využívaného lesa. Při této vysoké těžbě dřeva Švédsko ještě asi 3 4 mil. m 3 surového dříví ročně dováží, aby stačilo krýt potřebu domácího dřevozpracujícího průmyslu, který je nejdů- 12

ležitějším průmyslovým odvětvím v zemi. Do roku 2020 se počítá se zvýšením těžby dřeva na 60 69 mil. m 3. Švédsko exportuje hlavně řezivo (7 mil. m 3 ), deskové materiály (1 mil. m 3 ) a papír (5 mil. t). Finsko Růstové poměry v lesích jsou velmi jednoduché, protože převládajícím půdním typem jsou podzoly a podzolové půdy, rozlišující se pouze obsahem vody a živin. Hlavní dřevinou Finska je borovice (59 %), na druhém místě stojí smrk (31 %) a třetí nejvýznamnější dřevinou je bříza (7 %). V nejjižnější části Finska rostou smíšené lesy, kde se vedle borovice objevuje i dub, jilm a javor. Podél vodních toků je hojná olše. Podle produkčnosti se lesy dělí do tří kategorií: produktivní (s průměrným ročním přírůstem nad 1 m 3.ha -1 ), málo produktivní (s průměrným ročním přírůstem 0,1 1 m 3.ha -1 ), neproduktivní (s přírůstem méně než 0,1 m 3.ha -1 ). Finsko je nejlesnatějším státem Evropy (66 %) a má také největší plochu lesa připadající v průměru na jednoho obyvatele (4,03 ha). Lesy v nejsevernějších oblastech země jsou však zcela neproduktivní. Kromě toho z celkové výměry půdy (23,23 mil. ha) připadá 3,34 mil. ha (14 %) na křoviny a neplodnou lesní půdu. Ve Finsku je vysoký podíl starých porostů, jejichž urychlená obnova je jedním z hlavních úkolů lesního hospodářství. Celková výše porostních zásob dřeva dosahuje 1 679 mil. m 3, což je 86 m 3.ha -1 hospodářského lesa. Celkový roční přírůst je na základě inventarizace všech lesů vyčíslen na 70 mil. m 3, tj. 3,6 m 3.ha -1. Těžba dřeva se pohybuje od 40 do 57 mil. m 3, tj. 2,0 3,0 m 3.ha -1. Z toho objemu jde asi 1,3 mil. m 3 na export; na druhé straně však Finsko kolem 4 mil. m 3 surového dříví dováží. Vyvážejí se proto hlavně výrobky ze dřeva především buničina (1,5 až 2,0 mil. tun ročně). Průmysl papíru a celulózy představuje jedno z nejvýznamnějších odvětví národního hospodářství. Intenzifikací lesního hospodářství sleduje Finsko zvyšování produkce a těžby dřeva. K nejvýznamnějším opatřením patří odvodňování zamokřených a rašelinných půd (odvodněno bylo již více než 2,5 mil. ha, plánuje se meliorace na dalších 4,7 mil. ha). Z dalších intenzifikačních opatření je možno jmenovat hnojení lesních půd (v průměru kolem 220 tis. ha ročně). 1.1.1.4. Mezinárodní organizace a programy zabývající se problematikou lesnictví Vládní organizace Světová organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization FAO) byla založena roku 1945 se sídlem v Římě a sdružuje 175 států. Československo bylo jedním ze zakládajících států, současná ČR má při FAO své stálé zastupitelství. LH ČR se v rámci FAO snaží aktivně zapojit do činností v úseku lesnictví (FAO Forestry), až dosud se aktivně zúčastňuje zasedání Lesnického výboru (COFO Committee on Forestry) konaného vždy jednou za dva roky, případně zasedání jedné z regionálních komisí Evropské lesnické komise (EFC European Forestry Commission). Z hlediska lesnického nejdůležitějšími složkami FAO jsou: Pracovní skupina zabývající se hospodařením v horských povodích (Working Party on the Management of Mountain Watersheds), Společný výbor pro lesní technologii, řízení a vzdělávání (the Joint FAO/ECE/ILO Committee on Forest Technology, Management and Training), 13

Pracovní skupina FAO/ECE pro lesní ekonomiku a statistiku (the FAO/ECE Working Party on Forest Economics and Statistics). FAO je jednou z organizací, jejímž prostřednictvím lze realizovat projekty zahraniční pomoci. Evropská hospodářská komise, založená v roce 1947, je jednou z pěti regionálních komisí OSN. Sdružuje 55 členských států, skládá se z ad hoc skupin expertů a sedmi základních orgánů, jedním z nich je Dřevařský výbor EHK (ECE Timber Committe). Dřevařský výbor má sídlo v Ženevě, jeho úkolem je koordinovat vzájemné kontakty členských zemí, shromažďovat statistické údaje o lesním hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu, aktivně je zpracovávat, vypracovávat studie a expertízy a zpětně je poskytovat členským zemím. Pro řešení speciálních problémů vytváří komise či pracovní skupiny expertů, a tak zcela pochopitelně spolupracuje s FAO i dalšími organizacemi. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development OECD) se sídlem v Paříži má 29 členských zemí, ČR je členem od roku 1995 a má svou stálou misi při OECD. Zástupci LH pracují v zemědělském výboru ve skupině pro reprodukční materiál lesních dřevin. Mezivládní panel o lesích (Intergovernmental Panel on Forests IPF) byl ustaven Komisí OSN pro udržitelný rozvoj (CSD) jako mezivládní otevřená odborná skupina zabývající se lesy. Cílem činnosti byla snaha o konsensus a koordinaci nabídek týkajících se činnosti na podporu správy, zachování a udržitelný rozvoj všech typů lesů. Jeho pokračovatelem bylo mezivládní fórum (IFF), jehož jednání v červnu 2000 rozhodlo o ustanovení nové mezinárodní agencie při OSN: UNFF United Nations Forum on Forests. Nevládní organizace Mezinárodní svaz lesnických výzkumných organizací (International Union of Forest Research Organizations IUFRO) je organizace podporující mezinárodní spolupráci v oblasti lesnického výzkumu. Sdružuje celkem 681 organizací ze 106 zemí světa. Člení se geograficky na 9 regionů a tématicky na 8 divizí. Sekretariát sídlí ve Vídni. Členské organizace ČR jsou: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Česká zemědělská univerzita Fakulta lesnická a environmentální, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, Lesprojekt Kroměříž. Mezinárodní program ochrany lesů před imisemi (International Cooperative Programme on Assessment and Monitoring of Air Polution Effects on Forests ICP Forests) je mezinárodní kooperativní program pro sledování a vyhodnocování vlivu znečištění ovzduší na lesy koordinovaný programovým centrem v Hamburku. Vznikl v roce 1986, jsou v něm zapojeny prakticky všechny evropské země. Program zároveň pokrývá jednu z klíčových oblastí legislativy EU: ochranu lesů Společenství proti znečištění ovzduší. EUFORGEN mezinárodní program koordinovaný IPGRI (International Plant Genetic Resources Institute) v Římě, naplňující závěry rezoluce S2 Štrasburské konference o ochraně evropských lesů. EUFORGEN je síť sdružující lesnické genetiky a jiné lesnické specialisty. Jejich společným úsilím je vytvořit a rozvíjet metody vedoucí k ochraně jednotlivých lesních druhů, dále se soustřeďují na soupis jednotlivých genetických zdrojů a rozvoj společných databází, podporují vytváření genetických rezerv. Mezinárodní asociace pro testování osiva (International Seed Testing Association ISTA). Sídlem organizace je Zürich. Jejím cílem je mj. sjednocování pravidel pro testování osiva s ostatními státy a stanovování kvalitativních hodnot pro osivo určených druhů lesních dřevin a zemědělských plodin. V rámci spolupráce jsou akreditovány laboratoře pro zkoušení osiva, 14

jehož výsledky jsou uznávány v mezinárodním obchodě. Funkci pověřené laboratoře pro lesní hospodářství ČR zastává Výzkumná stanice VÚLHM Jíloviště Strnady v Uherském Hradišti, Kostelanech. Evropský lesnický institut (European Forest Institute EFI) sídlí ve finském Joensuu, má 128 členských organizací z 35 zemí. ČR je zastoupena od roku 1995 Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, dále jsou členy Česká zemědělská univerzita Fakulta lesnická a environmentální, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita a Ústav pro výzkum lesních ekosystémů. Mezinárodní rada pro lov a ochranu zvěře (Conseil International de la Chasse et de la Conservation du Gibier CIC) má své sídlo v Paříži, sdružuje 80 států a Československo bylo v roce 1930 jedním ze zakládajících států. Cílem organizace je výměna zkušeností v oblasti myslivosti a ochrany přírody, pořádání mezinárodních výstav trofejí, konferencí atd. Federace sdružení loveckých sportů Evropské unie (Fédération des Associations de Chasseurs de l UE FACE) byla založena v roce 1977 národními mysliveckými sdruženími členských států EU. Hlavními cíli FACE je bránit a zastupovat kolektivní zájmy svých členů na úrovni evropských a mezinárodních institucí; podporovat myslivost v souladu se zásadami moudrého a trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů, jakožto nástroje pro rozvoj venkova, pro ochranu nedotčené přírody a biologické rozmanitosti a pro ochranu, zlepšení a obnovu přirozených biotopů. Panevropská certifikace lesů (Programme for the Endorsement of Forest Certification Schemes PEFC). Vznik PEFC byl iniciován na začátku srpna 1998 vlastníky lesů z Finska, Německa, Francie, Norska, Rakouska a Švédska. Kromě soukromých vlastníků lesů, vládních lesnických organizací a lesního průmyslu a obchodu se tohoto procesu účastní také zástupci ostatních zainteresovaných stran. Oficiálně byla tato organizace založena v roce 1999 v Paříži a dnes její členové zastupují 14 evropských států včetně ČR. Hlavním cílem PEFC je založit mezinárodně uznávaný rámec pro lesní certifikační systémy a iniciativy v evropských zemích, který by umožnil jejich vzájemné uznávání. PEFC definuje základní požadavky na certifikaci v lesích a vytváří organizační uspořádání na evropské a národních úrovních. Evropská federace společenstevních lesů (Fédération Européenne des Communes Forrestieres FECOF). Sdružení FECOF vzniklo v roce 1990 jeho zakládajícími členy byla Francie a Německo. V současné době je členem FECOF již převážná většina členských států EU. Sídlem FECOF je Štrasburk. Záměry a úkoly federace vymezuje evropská charta společenstevních lesů. Její hlavní části zároveň vymezují oblasti, ve kterých se snaží FECOF působit a uplatnit své názory (základy evropské lesnické politiky obcí, ochrana lesa, zalesňování a obhospodařování lesa, zhodnocení produkce dřeva, rozdělení povinností vyplývajících z ochrany životního prostředí, veřejná finanční pomoc, vzdělávání a práce s veřejností). ČR zastupuje od roku 1998 Sdružení vlastníků obecných a soukromých lesů (SVOL). Pro Silva evropské lesnické hnutí sdružující lesníky zastávající myšlenku přírodě blízkého pěstování lesů. Původně ustanoveno v roce 1989 ve Slovinsku, nyní má své národní pobočky ve všech lesnicky vyspělých státech. 15

1.1.2. Jak ovlivňuje lesnická strategie Evropské unie lesní hospodářství Společná lesnická politika, obdobná společné zemědělské politice (Common Agricultural Policy CAP), v EU dosud neexistuje (viz Politika Evropské unie Tři pilíře ). Na základě druhého odstavce článku 138b Smlouvy o založení Evropského společenství z roku 1997 však schválil Evropský parlament Rezoluci o lesnické strategii Evropské unie vyzývající Komisi, aby v souladu s četnými úvahami a doporučeními připravila legislativní návrh evropské lesnické strategie. Toto sdělení sleduje dva cíle: vypracovat koherentní nástin lesnické strategie pro Evropskou unii a vyhovět požadavku Evropského parlamentu s přihlédnutím na názory předložené Hospodářským a sociálním výborem a Výborem pro regiony. Tato strategie by se měla posuzovat na základě principů a závazků přijatých na mezinárodní úrovni, zejména v rámci Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (např. Protokolu konference v Kjótu o změně klimatu) a celoevropských konferencí na ochranu lesů. Lesnická strategie Evropské unie je založena na uznání nutnosti zachovávat diverzitu evropských lesů a jejich multifunkční roli a potřeby trvale udržitelného ekologického, hospodářského a sociálního vývoje. 1.1.2.1. Lesnická strategie Evropských společenství Výsledkem dvouleté komunikace a jednání o lesnické strategii a politice Evropské Unie byla zpráva Komise zpracovaná na konci října 1998, která byla předložena a schválena s návrhem rezoluce k lesnické strategii, Radou dne 14. 12. 1998. Franz Fischler, jako člen Komise zodpovědný za zemědělství (a lesnictví), v souhlase s Ritt Bjerregaardovou (životní prostřední) v úvodním memorandu zdůrazňují, že lesnická strategie musí být především strategií pro naplňování závazků, které na sebe členské státy a EU vzaly v rámci rezolucí konferencí zabývajících se principy trvale udržitelného rozvoje a obhospodařování lesů a uchování biodiverzity lesů. Připomínají, že strategie je založena na multifunkčním chápání lesů, které mají významnou hospodářskou funkci nejen jako zdroj obnovitelné suroviny, ale zejména s ohledem na zaměstnanost ve venkovských oblastech; plní nenahraditelné poslání ekologické v souvislosti s biologickou různorodostí a ovlivňováním klimatu a v neposlední řadě i funkce sociální, především poskytováním rekreačních možností obyvatelstvu. Zmiňují i problém certifikace, která se má v Evropě dotýkat lesů (nikoli dřeva), ale měla by být projednávána na globální úrovni, např. v rámci WTO či Komise pro trvalý rozvoj (CSD), přičemž je uvažována myšlenka vytvoření legislativního rámce pro vznikající iniciativu připravující pan-evropskou certifikaci založenou na obecně přijatých principech potvrzených při ministerské konferenci v Lisabonu. REZOLUCE RADY ZE 14. PROSINCE 1998 O LESNICKÉ STRATEGII PRO EVROPSKOU UNII Rada Evropské Unie 1. potvrzuje přínosy lesnické strategie pro Evropskou unii tak, jak jsou uvedeny v této rezoluci založené primárně na celkové analýze a směrnicích Sdělení komise Radě a Evropskému parlamentu; 2. s ohledem na existující legislativu Rady zahrnující lesnický sektor i návrhy na podporu lesnických opatření v členských státech předložené v rámci programu Agenda 2000; 16

3. založené na činnostech a rozhodnutích učiněných Evropskou unií a jejími členskými státy ve všech relevantních mezinárodních procesech, které mají vztah k lesům, zvláště na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 v Rio de Janeiru a na následujících konferencích, i na ministerských konferencích o ochraně lesů v Evropě a jejích principech a doporučeních pro lesnický sektor; 4. zdůrazňuje důležitost multifunkční role lesů a trvale udržitelného lesního hospodářství založeného na jejich sociálních, ekonomických, environmentálních, ekologických a kulturních funkcích pro rozvoj společnosti, zvláště ve venkovských oblastech, a přínos, kterým lesy a lesní hospodářství mohou přispět k existující politice Společenství; 5. identifikuje jako podstatné součásti této společné strategie lesního hospodářství: a) trvale udržitelné lesní hospodářství tak, jak je definováno ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě v Helsinkách v roce 1993, a multifunkční role lesů jako souhrnný princip pro akci; b) princip subsidiarity vzhledem k faktu, že Smlouva neznamená žádné zajištění specifické společné lesnické politiky a že odpovědnost za lesnickou politiku leží na členských státech, nicméně bere v úvahu to, že vzhledem k principu subsidiarity a konceptu sdílené odpovědnosti může Společenství pozitivně přispět k implementaci trvale udržitelného lesního hospodářství a k multifunkční roli lesů; c) příspěvek současných a budoucích opatření na úrovni Společenství pro implementaci lesnické strategie a pro podporu členských států s ohledem na trvale udržitelné lesní hospodářství a na multifunkční roli lesů, ochranu lesů, rozvoj a udržování venkovských oblastí, lesní dědictví, biologickou diverzitu, změnu klimatu, využití dřeva jako obnovitelného zdroje energie atd. za současného vyloučení těch opatření, která deformují trh; d) implementace mezinárodních rozhodnutí, principů a doporučení prostřednictvím národních a regionálních lesnických programů nebo vhodných nástrojů vytvořených členskými státy; e) aktivní účast ve veškerých mezinárodních procesech, které mají vztah k lesnickému sektoru; f) potřeba zlepšovat koordinaci, komunikaci a spolupráci ve všech oblastech politiky, které mají význam pro lesnický sektor uvnitř Komise, mezi komisí a členskými státy i mezi členskými státy; g) důležitost trvale udržitelného lesního hospodářství pro zachování a zlepšení biologické diverzity a pro životní podmínky živočichů a rostlin i jako jednoho z mnoha opatření pro boj se změnou klimatu; h) podpora využívání dřeva a ostatních lesních produktů z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem jako produktů neohrožujících životní prostřední v souladu s pravidly otevřeného trhu; i) přínos lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu k příjmům, zaměstnanosti a dalším prvkům, které mají vliv na kvalitu života a na těsné spojení mezi těmito dvěma oblastmi, a ovlivňují jejich schopnost konkurence a hospodářskou životaschopnost; j) nezbytnost lépe integrovat lesy a lesní produkty ve všech sektorech společné politiky jako je společná zemědělská politika, životního prostředí, energie, obchodu, průmyslu, výzkumu, vnitřního trhu a rozvojové spolupráce, aby byl vzat v úvahu příspěvek lesů a lesních produktů ostatním sektorům politiky a vliv ostatních sektorů politiky na lesy a lesní pro- 17

dukty, s cílem zaručit potřebnou konzistenci holistického přístupu směrem k trvale udržitelnému lesnímu hospodářství; k) potřeba podpořit společný a průhledný přístup ke všem nezúčastněným, uznávajícím širokou paletu vlastnických režimů uvnitř Společenství, k čemuž je nezbytné zapojit vlastníky lesa; l) potřeba specifických přístupů a akcí pro rozdílné typy lesů, které uznávají a zohledňují široký rozsah přírodních, sociálních, ekonomických a kulturních podmínek lesů ve Společenství; m) fakt, že tato strategie je dynamický proces, ze kterého vyplývají další diskuse a činnosti tak, jak je popsáno výše. 1.1.2.2. Akce Evropského společenství zabývající se lesy a lesním hospodářstvím 1. zdůrazňuje přínos, který lesy mají na podporu zaměstnanosti, blahobytu a životního prostředí a který souhlasí s konceptem trvale udržitelného lesního hospodářství založeného na ekonomických, ekologických, sociálních a kulturních funkcích lesů; 2. souhlasí s tím, že Společenství se aktivně účastní implementace rezolucí ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a mezinárodní diskuse a jednání o problémech spojených s lesním hospodářstvím, zvláště Mezivládního fóra o lesích OSN; 3. vyzývá Komisi, aby zpracovala přehled opatření k Nařízení Rady o ochraně lesů proti znečištění ovzduší a aby se zhodnocovala a nepřetržitě zlepšovala účinnost Evropského monitorovacího systému zdravotního stavu lesů, berouc v úvahu veškeré potenciální vlivy na lesní ekosystémy; 4. prosazuje pokračování, hodnocení a zvažování možného zlepšování schématu Společenství pro ochranu lesů proti ohni z pohledu kladného vlivu, který má na účinnost preventivních opatření a na důležitost koherentních opatření k ochraně lesů, a vyzývá Komisi, aby věnovala obzvláštní pozornost rozvoji lesního protipožárního informačního systému Společenství, který umožňuje účinnost ochranných opatření proti ohni lépe vyhodnotit; 5. zdůrazňuje důležitost souvislého rozvoje Evropského lesnického informačního a komunikačního systému (European Forest Information and Communication System - EFICS) zvyšováním jeho kvality a spolehlivosti údajů o lesích a podtrhuje spolupráci s relevantními národními a mezinárodními institucemi; 6. konstatuje, že opatření Společenství v rámci spolupráce se střední a východní Evropou i v rámci ministerské konference o ochraně lesů v Evropě by měla podporovat trvale udržitelné hospodářství, zachování a trvale udržitelný rozvoj lesů; připomíná, že Komise předložila návrh nařízení Rady na podporu Společenství předvstupním opatřením pro zemědělství a rozvoj venkova v žadatelských zemích střední a východní Evropy v předvstupním období a že podpora zemědělství a rozvoje venkova může inter alia zahrnovat i lesní hospodářství; konstatuje, že tento návrh může přispět k rozvoji hospodářství, zachování a trvale udržitelnému rozvoji lesů ve střední a východní Evropě; 7. připomíná, že výzkumná činnost v lesnictví v programech RTD (Research & Technology Development) Společenství přispívá k podpoře trvale udržitelného hospodářství a multifunkční role lesů a trvale udržitelného a mnohoúčelového využívání lesních zdrojů i ke zlepšování výzkumného potenciálu a k podpoře inovací; 18

8. zdůrazňuje přínosy účinné koordinace mezi různými sektory politiky, které mají vliv na lesní hospodářství, a koordinace na úrovni Společenství prostřednictvím níž, mimo jiné, stávající Lesnický výbor, Poradní komise pro lesy, a Poradní komise pro lesy a dřevozpracující průmysl využívají těchto komisí jako ad hoc konzultačního fóra zajišťujícího expertízy pro všechny činnosti související s lesním hospodářstvím v rámci existující politiky Společenství jako jsou např. programy Rozvoje venkova, politika životního prostředí, obchodu, výzkumu, vnitřního trhu, průmyslu, spolupráce na rozvoji, a energetická politika; a vyzývá Komisi k tomu, aby co nejdříve vypracovala zprávu pro Radu, jak zlepšit koordinaci; 9. konstatuje, že zachování a zlepšování biodiverzity v lesích, nezbytné pro jejich trvale udržitelné hospodářství, jakož i vhodná opatření by se měla integrovat do lesnických programů nebo ekvivalentních nástrojů členských států v souladu s celoevropským Pracovním programem na zachování a zlepšení biologické a krajinné diverzity v lesních ekosystémech 1997 2000 ; zdůrazňuje přidanou hodnotu, kterou akce Společenství mohou přinést prostřednictvím lesnických opatření zahrnutých do rozvoje venkova a do opatření na ochranu lesa, i specifickými akcemi jako jsou například výzkum, zachování genetických zdrojů a podpora aplikace celoevropských kritérií a indikátorů pro trvale udržitelné lesní hospodářství; konstatuje, že tyto činnosti a tato přidaná hodnota přispívá k odpovědi na požadovaný akční rámec strategie biodiverzity Společenství; 10. uznává navíc potřebu zachování a ochrany reprezentativních ploch veškerých typů lesních ekosystémů a oblastí specifického ekologického zájmu; zdůrazňuje přínos Společenství k založení ekologické sítě chráněných území sestávajících z Území zvláště chráněných a Území speciálně určených pro záchranu prostřednictvím programu Natura 2000, která je začleněna do směrnice o ptácích a do směrnice o přirozených stanovištích, berouce přitom v úvahu ekonomické, sociální a kulturní požadavky, regionální a místní charakteristiky a zapojení vlastníků lesů; 11. trvá na tom, že role lesů jako zásobárny uhlíku uvnitř Unie může být nejlépe zajištěna prostřednictvím trvale udržitelného lesního hospodářství a že přínos strategii klimatických změn Evropské unie a členských států je v souladu s Kjótským protokolem a může být dosažen prostřednictvím ochrany a zlepšování existujících zásob uhlíku, zakládání nových zásob uhlíku a podporování využívání biomasy a produktů ze dřeva; 12. konstatuje, že lesní hospodářství a hospodářské činnosti založené na lesním hospodářství spadají do otevřeného sektoru ekonomiky a že jejich komerční funkce by se měly řídit prvořadě trhem; připomíná, že Společenství vytvořilo řadu nástrojů, s jejichž pomocí zajistí účinné fungování hospodářské soutěže; 13. zdůrazňuje, že prioritu musí mít zlepšování veřejného a spotřebitelského mínění o lesním hospodářství a lesních produktech s ujištěním, že lesy jsou obhospodařovány trvale udržitelným způsobem, připomínaje, že lesnická certifikační schémata jsou nástroje založené na trhu, jejichž cílem je usilovat o zlepšování povědomí spotřebitelů o environmentálních kvalitách trvale udržitelného lesního hospodářství a podporovat využití dřeva a lesních produktů jako obnovitelné suroviny neohrožující životní prostředí a že lesnická certifikační schémata by měla být srovnatelná a výkon indikátorů by měl být kompatibilní s mezinárodně schválenými principy trvale udržitelného lesního hospodářství a že by dále měla odpovídat podmínkám vyžadujícím jejich dobrovolnou povahu, důvěryhodnost, průhlednost, cenovou účinnost, otevřený přístup a bezdiskriminační charakter s ohledem na typy lesů a vlastníků; jedním ze základních bodů v zajišťování důvěryhodnosti by měl být nezávislý audit lesního hospodářství; vyzývá Komisi ke zvážení možnosti další akce na úrovni Evropské unie; 19