Ing. Renata Ptáčníková Prezidentka Institutu pro ženy

0

1

Ú v o d n í s l o v o Ženám, které uvažují o podnikání, bych doporučila nejprve projít cestou sama k sobě. Poznat se, pochopit, milovat. Sebeláska je klíč k lásce a ke všemu ostatnímu. Milujete pak všechno, co je živé i neživé a přistupujete k věcem se soucitem. K hádkám, konfliktům, ke kolegům, zaměstnancům, partnerovi. Někdy to dře, nejsme bez emoční mašiny, ale právě to, že se v každém konfliktu hledáte, proč vás to vykolejilo, hledáte v tom sebe, naleznete svůj příběh, příběh svého srdce. Je v tom obrovská síla. Ing. Renata Ptáčníková Prezidentka Institutu pro ženy 2

3

O B S A H I. Příběhy dobré praxe úspěšných a začínajících podnikatelek.. 6 RENATA PTÁČNÍKOVÁ coworkingové centrum Viva Ostrava. 8 MICHAELA HOLIŠOVÁ rodinné centrum Provázek. 11 BARBORA TOCAUEROVÁ eshop krasnasvatba.cz. 14 JANA ČURDOVÁ dula a porodní asistentka. 18 HANA DVOŘÁČKOVÁ divadélko Ententýky.. 23 PAVLÍNA MITUROVÁ stříkané izolace.. 26 VERONIKA KALUŽOVÁ prostě bambulka 29 II. Informace k podnikání.. 35 Nový občanský zákoník a jeho změny pro podnikatele od 1.1.2014.. 37 1. Občanský zákoník a Zákon o Korporacích. 37 1.1 Obchodní zákoník nahrazuje Zákon o korporacích a Občanský zákoník.. 37 1.2 Koncepční změny v právních úpravách pro firmy. 38 1.3 Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) od 1. 1. 2014.. 40 1.4 Akciová společnost (a.s.) od 1. 1. 2014. 42 1.5 Podmínky přechodu na nová pravidla.. 43 1.6 Souhrnně nejdůležitější změny pro podnikatele v občanském Zákoníku.. 44 2. Daně od 1.1.2014.. 46 2.1 Jaké změny v daních nastávají v roce 2014 46 2.2 Zaplacení na neregistrovaný účet plátce DPH. 47 4

2.3 DPH se od 1. ledna 2014 přiznávat už jen elektronicky.. 47 2.4 Zdanění fyzických osob 47 2.5 Změny daně z nemovitostí. 49 2.6 Zjednodušení pravidel pro elektronickou komunikaci.. 50 3. Pracovněprávní vztahy od 1.1.2014. 51 3.1 Novela zákoníku práce. 51 3.2 Náhradu mzdy zaměstnavatel od ledna 2014 vyplácí opět jen po dobu 14 dnů. 52 4. Změny v sociálním a zdravotním pojištění pro OSVČ od 1. 1.2014. 53 4.1 Změny pro OSVČ sociální pojištění. 53 4.2 Změny pro OSVČ zdravotní pojištění. 54 Návod k postupu při tvorbě finančního plánu 55 Podnikatelský záměr vzor. 60 5

I. P Í B Ě H Y D O B R É P R A X E Ú S P Ě E N Ý C H A Z A Č Í N A J Í C Í C H P O D N I K A T E L E K 6

7

R E N A T A P T Á Č N Í K O V Á z a k l a d a t e l k a c o w o r k i n g o v é h o c e n t r a V i v a O s t r a v a Můj příběh je bohatý na vzestupy a pády, přes to, že jsem byla občas motivována strachem a nejen láskou, zůstala jsem vždycky věrná svým snům. V dětství jsem domů plné kapsy nasbíraných kamínků a šišek. Věřila jsem ve víly, Ježíška, čáry máry a tomu, že dobro vždycky vyhraje. Od dvanácti jsem zažila těžší chvilky v rodině, což mě posílilo, ale zároveň jsem uzdravovala dlouho svou důvěru ve vztazích. Ve 20 jsem odjela studovat do Belgie, a žila svůj velký evropský sen. Létala jsem po světě a řídila tým a projekty. Pak jsem poznala druhého manžela a usadila se v Ostravě, kde jsem založila Institut pro ženy. Kolem mě se objevili samí fajn lidi a vytvářeli jsme projekty, komerční i dotační na podporu různých skupin obyvatel Česka i Evropy. Hráli jsme si. Moje první těhotenství dopadlo smrtí miminka v 9. Měsíci. Druhé do roka a do dne krásným darem života. Díky smrti jsem pochopila život. Díky pochopení sebe jsem začala chápat ostatní. Začala jsem se věnovat alternativním technikám 8

a vědění, sebepoznání a dalším chápáním přírodních i vesmírných zákonů, které pro mou racionální hlavu tehdy byly nepochopitelné. Projekty, lidé i situace se stali mou cestou, díky které nechávám proudit život vším. Je mi jedno, kdo jsem, jestli mámou, podnikatelkou, patlalem, snílkem, spisovatelkou, malířkou, nepochopitelnou divou Neidentifikuji se s ničím a jsem vlastně vším. Už vím, že jsme všichni spojeni, a když píšu knihu pro sebe, píšu ji pro Vás. Do měsíce mám dát nový život ještě dalšímu miminku. Viva Ostrava byl nápad, který mě prostě napadl při nějaké cestě do zahraničí. Taky jsem byla v Praze v coworkingovém centru Hub, což je anglická franšíza s moc pěkným konceptem. Začaly mě napadat vize, kdybychom mohli udělat centrum v Ostravě, ve kterém by mohly být někde blízko i hlídané děti se svým programem, byla by tam vynikající kavárna, lidé by si mohli odskočit vedle do lesa zaběhat, pak se vrátili, a po další práci si odskočili na masáž. Byl to velký, koncepčně rozlehlý nápad s velkou návazností na zdravý životní styl. Vždycky se mi líbilo propojovat lidi. A tak jsme hledali prostory. Našli jsme je nečekaně uprostřed panelákového sídliště, což měnilo situaci a místo centra se naším útočištěm stal železobetonový komplex obchodů z 50. let. Jenže uvnitř ty prostory byly parádní. Koncepčně a prostorově nám vyhovovaly, jako by je někdo udělal přesně pro nás. Nemuseli jsme nakonec nic bourat, doplnili jsme jen jednu příčku, což v 600 m2 není nic normálního. Architekti nám udělali takový návrh, že jsme byli nadšené. Všechno se skládalo, všechno ladilo hned na první pokus. Banka nám půjčila úvěr, starosta přikývl na snížený nájem, prošel nám jeden evropský projekt na podporu podnikatelek v coworkingovém centru a my měli jen dva měsíce na to, všechno zrekonstruovat, rozjet a dát lidem vědět. A tehdy jsem poprvé pocítila, jak moc si můžeme pomáhat navzájem. Hub Praha, který mimo jiné chtěl otevřít pobočku v Ostravě, nám pomohl s business plánem a poskytl téměř všechny své nápady a informace, za což je vnitřně obdivuju a doteď máme velmi dobré vztahy se všemi jeho zakladateli. A nejen s nimi, z Brna k nám na návštěvu jezdí kamarádi z Cowo Brno, pomáhají nám s některými vizemi. Přišla jsem na to, že konkurence fakt neexistuje, a že ji nosíme jen v hlavě. I mě občas napadlo některé nápady neříkat a schovávat je, a stalo se i nám ve Vivě, že některé věci 9

převzali lidé, kteří s námi spolupracovali. Na druhou stranu jsme tím nikdy nestrádali. A tak jsme za rok Vivu dostali do bodu, kdy už ji znají po celé České Republice, jen je těžko uchopitelná, nedá se zaškatulkovat, stejně jako já. Přestala jsem pátrat po smyslu, proč Viva vznikla, přestala jsem hledat ty správná slova, jak ji vyjádřit. Věřím tomu, že dokud tady bude mít místo, uživí se. Zisky rozhodně nepokryjí náklady, proto nebýt dotací a projektů, neuživili bychom se. Viva dává prostor lidem k růstu. Lidé, kteří zde přijdou, neodejdou stejní. Spojuje nebeské cíle se zemí a dovoluje lidem v práci zažívat radost Uvnitř týmu jsme prošli řadou konfliktů i krizových situací, bylo pro nás důležité je projít, abychom mohli být pevným centrem a místem k odrazu pro ostatní. Vlastně bych nikdy neměnila. Zkušenosti, kterými mě obohatilo společné tvoření, vzniklá přátelství i změněný úhel pohledu na podnikání mi přinesla právě Viva. Největší pocit uspokojení zažívám, když vidím, že se stala společným dílem, a že cesta skrze ni je cílem. w w w. v i v a o s t r a v a. c z 10

M I C H A E L A H O L I E O V Á R o d i n n é c e n t r u m P r o v á z e k Byla jsem šikovná holčička. Doma i ve škole. Rodiče i paní učitelky mě chválili a tak jsme se snažila. Když přišla 1-, byl to poprask. Míšo, nebylo to zbytečné? Bylo. Nebyla to chyba z neznalosti, nedostatku talentu. Jen jsem se nesoustředila. Tak jsme se naučila věřit, že CHYBY jsou něco špatného. A tak jsem vystudovala vysokou školu. A pak pracovala v pozicích manažerských či jako specialista v oblasti logistiky ve výrobních podnicích. A šlo mi to. Nedělala jsem přeci chyby. Ve 26 letech jsme dostala nabídku, pracovat coby manažerka nákupu ve firmě s miliardovým obratem. Krásná KARIÉRA, že. Jenže Najednou jsem měla pocit, že tady bych být neměla. Že je to pořád dokolečka. Příjdu - odvedu práci - dostanu pochvalu/odměnu, neb je odvedena bez chyb. A odcházím na lepší, protože mi NĚCO chybí. A tak jsme hledala dál. Jinak. V podnikání. Založila jsem realitní kancelář. Už to bylo mnohem lepší než zaměstnanecký poměr. Byla tady SVOBODA. Pořád to sice není úplně ono, ale tudy cesta vede. 11

Nejprve jsme podnikala jako OSVČ, následně pak s tehdejším přítelem, dnešním manželem. Naše přesvědčení jsme přeci dva dospělí inteligentní lidé, tak se nějak srovnáme a domluvíme se záhy ukázalo jako liché. Byli jsme dva kohouti na jednom smetišti a navíc to smetiště nemělo jasné kontury a přelévalo se do celého života pracovali (a bojovali) jsme pořád. Pod heslem tak si to dělej teda sám, když jsi tak chytrý jsem firmu opustila a jako OSVČ jsem se začala věnovat vzdělávacím projektům. Pak přišlo první těhotenství a s ním i zjištění, že v Novém Jičíně není odpovídající služba pro (nastávající) maminky. Taky mi začínalo být jasné, že asi nebudu ten typ maminky, co 7 dní v týdnu 24 hodin denně opečovává miminko a je tím cele pohlcena a naplněna. A tady se nabízela spojka posledního ZAMĚSTNÁNÍ s mými potřebami a cele to vyplynulo v krásné POVOLÁNÍ. Založila jsme občanské sdružení, které provozuje rodinné centrum v Novém Jičíně a zároveň realizuje vzdělávací projekty pro ženy. Umožnilo mi to krásně propojit rodinu a práci. Zařídila jsme si to tak, že mám práci v prostorách dětské herny. Nemusela jsem nikde odkládat děti cizím lidem na hlídání a mohla jsem pracovat, dělat, co mě baví. A zase dokolečka když mě něco baví a nejsem k tomu zasypána výčitkami, že na to někdo doplácí, krásně se to vrátilo i dětem. Všechna zaměstnání jsem vykonávala vždy zhruba rok. Pak jsme musela dál. Naše sdružení funguje čtvrtým rokem a já už nikam dál nemusím. Jistě činnosti se mění, rozšiřují, zvětšuje se tým i počet klientů. Postupně jsme se také díky bezvadným kolegyním mohla začít profilovat na vzdělávání a osobní rozvoj dospělých (nejen maminek). Holky hravě zastanou další činnosti, pro které mají více talentu nežli já. V mezičase jsem porodila dvě krásné děti a třetí brzy příjde na svět za nimi. V mezičase jsme také doplnila své vzdělání. Absolvovala jsme Koučink akademii a další kurzy související s koučinkem. Začala jsme koučovat. Krásně to vše do sebe zapadá. Přicházejí ti správní lidé (a někteří odcházejí). Dějí se ty správné věci. Zcela jsem opustila myšlenku když do toho dáš pořádné množství energie, ono se to vrátí. Dneska už věci tolik neřeším, věřím sobě, lidem, světu, přírodě, vesmíru A výsledkem je ROVNOVÁHA. Dnes je má činnost příjemný přivýdělek k mateřské. Protože ale pracuju poctivě a s láskou, tvoří se tady buď přímo, nebo prostřednictvím naší neziskovky 12

obrovský prostor pro spolupráci s jinými firmami, jinými neziskovkami, s městem. To vše dneska již běží a otevírá další možnosti po návratu z mateřské. I když, po jakém návratu? Vlastně nikam neodcházím. Zjistila jsem, že když se mě někdo zeptá, jak slaďuju rodinný a pracovní život, nemám pro něj žádnou odpověď. Mám jen jeden život a vůbec nemám pocit, že bych měla něco ladit. Možná mám sladěno. Už nevím, kdy pracuju a kdy ne. Ale není to jako v podnikání s manželem. Tehdy tam nebyla ROVNOVÁHA. Dneska bez potíží zvládám dvě děti, práci v rodinném centru i na projektech, koučování, velkou zahradu, která je mým koníčkem, rodinu, přátele, zapojuju se do veřejného života (komunitní plánování apod.) Každopádně to, co mi dnes tato činnost přináší je možnost seberealizace s využitím mých talentů bez nutnosti dělat zásadní kompromisy. Navíc jsem zjistila, že když dělám věci primárně zaměřené na to, aby vyhovovaly mně a byla v nich spokojená, vygeneruje to mnohem větší spokojenost pro mnohem větší počet lidí, než tomu bylo v době, kdy jsem se snažila plnit domnělé očekávání ostatních. Já si svůj život dokázala přeskupit, naplnit, najít svou smysluplnou a uspokojivou cestu a bude mi velkým potěšením být průvodkyní i pro ostatní, kteří se na takovou cestu vydají. w w w. h o l i s o v a. c z w w w. r o d i n n e - c e n t r u m. c z 13

B A R B O R A T O C A U E R O V Á e s h o p k r a s n a s v a t b a. c z Jak začíná tvůj příběh s podnikáním/prací? Sice jsem vystudovala jazyky (magisterskou anglickou a italskou filologii na FF UP), a i když mě to živí skoro od gymplu, a i když mě to živí i nadále, dělám i jiné věci jako třeba, že jsem si jednou jen tak zničehonic otevřela svůj vlastní svatební e- shop. A baví mě jak tlumočení, překládání a výuka jazyků ve firmách, tak i můj svatební obchůdek. Je to totiž úplně něco jiného. Jiný svět, jiní lidé, neprodávám jen vědomosti jako u jazyků, ale i krásu. Krásu a harmonii. Protože kde jinde najdete vše tak bílé, čisté, nadýchané a prostě sladce svatební? A hlavně se kolem svateb točí spousta pozitivních emocí. Ano, je pravda, že ne vždycky, ale přípravy, plánování a hlavně samotný den D - kdo by se na to netěšil? Kdo by se netěšil na den, kdy mají všichni jednu jedinou povinnost a tou je se radovat a obdivovat nevěstu? Proto mě to baví. Proto to dělám. 14

Jak jsi přišla na to, že tohle je prostě TO? Kdo Tě nejvíc ovlivnil a ovlivňuje, kdo Ti dal kdy dobrou radu, měla si "učitele", inspirátora? To je úplně jednoduché. Vdávala se moje sestra, tak jsme jen tak brouzdaly netem a zjišťovaly, co můžeme udělat, aby ta její svatba byla ta prostě NEJ! Ale když jsem tehdy viděla nabídku svatebního zboží na netu, tak jsem si řekla: "To je všechno, co se dá na našem trhu najít? To dokážu taky a mnohem lépe!" A hned druhý den jsem šla na živnostenský úřad pro živnostenský list a bylo to! Práce na obchůdku mohla začít. Trvalo to cca půl roku, než se podařilo sehnat dodavatele, zboží podle mých představ, nechat si obchůdek naprogramovat, ale pak se to podařilo a bylo to. Od té doby jsem měla celkem tři verze e-shopu, stálo to spoustu peněz, ale stálo to za to. Jo, a mimochodem, svatba mé sestry opravdu stála za to! Měli tam cca sto hostů, všichni se bavili od začátku do konce a za největší úspěch považuji to, že po svatbě za nimi chodili jejich kamarádi a říkali jim, že kdyby taková svatba byla každý týden, že se s nimi jako s hosty má počítat taky :) Jaký byl průběh/příběh tvého podnikání? Kde bereš prostředky pro podnikání, hlavně do začátku? Nejkurióznější na mém příběhu je to, že jsem během prvního půlroku podnikání s e-shopem neměla doma internet. Chodila jsem vždycky do knihovny kontrolovat pošlu, tisknout objednávky, posílat emaily. Dokonce jsem se v této době drze přihlásila do soutěže Makro živnostník roku 2007 v Moravskoslezském kraji, protože jsem byla přesvědčená, že můj obchůdek je prostě ten NEJ. A protože si to porota myslela taky, vybrali mě do semifinále a byla jsem zařazena mezi deset nejlepších podnikatelů v MS kraji. To mě potěšilo vážně hodně. A v roce 2009 pak vítězství v soutěži E-obchodník roku.cz v kategorii Ostatní. Ale stejně největší radost jsem měla z hezkých reakcí nevěst na zboží, které jsem jim poslala. A prostředky k podnikání? Obchůdek si na sebe vydělal sám, žádné dluhy jsem neměla, a pokud byla přes zimu mrtvá sezóna, tak jsem nákup zboží dotovala ze svých ostatních podnikatelských tj. převážně jazykových aktivit. A v létě, kdy byl zase útlum s jazykovou prací, tak mě zase živily svatby. Prostě ideální doplňkové podnikání. Nejtěžší věc (téma nebo okolnost), co se ti za dobu podnikání stala? Díky úspěšnému svatebnímu e-shopu jsem si po pár letech otevřela ještě jeden e- shop se zaměřením na partnerské dárky. Zdálo se mi to jako skvělý nápad, 15

investovala jsem do originálního a moc krásného grafického návrhu, do naprogramování nového e-shopu, ten jsem pak taky i rozjela, měla ho pár let a po pár letech ho pak zase zavřela. Neuchytil se a nešlo to tak jak jsem si představovala. A i když se mi pořád moc líbil jak graficky tak produktově, bohužel neuspěl. A odepsat ho to bylo hodně těžké rozhodnutí. Závěr příběhu - jak to vypadá teď, podtrženo sečteno, úspěchy/neúspěchy, stav rodina a vztahy? E-shop pořád mám, ale už to tak neprožívám jako na začátku. Musím říct, že většinu své energie dávám do svých dobrovolnických aktivit pro Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat. Ano, asi to není ta správná cesta, ale moje srdce je teď právě tady. Dává mi to větší smysl. Co se úspěchů týče, tak rozhodně semifinále soutěže Makro živnostník roku 2007, E-obchodník roku. cz 2009 v kategorii Ostatní a taky jsem se jednu dobu stala plátcem DPH. To bylo moc krásné období, sice jsem platila jak mourovatá co tři měsíce, protože jsem měla velký obrat, ale měla jsem i velké zisky, ale pak bohužel přišla krize a odrazilo se to i na objednávkách. Takže jsem už pak zase nebyla plátcem DPH a celkově se to trošku zpomalilo. Dokonce se mi dařilo tak moc, že jsem si mohla dovolit pozvat svou maminku na výlet do Afirky na road trip na celý měsíc. Z Kapského města až k Viktoriiným vodopádům a zpět. Celkem jsem ujeli cca 7 tisíc kilometrů. Jeli s náma ještě dva mí kamarádi a byl srandy kopec. Pak jsem ji ještě za odměnu sebou vzala do Dubaje na svatební veletrh na deset dní. V e-shopu mi pomáhá, balí mi všechny balíčky a celkově se na ni můžu spolehnout a to je k nezaplacení. Jak sladuješ práci s rodinou? Kolik denně věnuješ času rodině? Jsem svobodná, bydlím s rodiči, tak s nimi a svými pejsky trávím hodně času. Co chceš a co přinášíš společnosti - nějaký přidaný benefit z tvého podnikání? A co Ti přináší nejhezčí pocit? Nejhezčí pocit mi opravdu přináší pozitivní zpětná vazba od zákazníků. Když mi napíšou, že se jim zboží moc líbilo nebo že se jim moc líbil dáreček, co do balíčků přidávám. Benefit pro společnost? Těžko říct, prodávám krásu, ta žádný hmatatelný výsledek nemá, snad jen pozitivněji naladěné lidi. 16

Opravdu upřímně: tvoje priorita - výdělek a uživení nebo to, že děláš, co Tě baví? Ze začátku mou prioritou bylo mít opravdu velký mega e-shop, který bych mohla po pár letech prodat za těžké prachy, abych se mohla odstěhovat konečně do Afriky a tam si otevřít svůj vlastní backpacker (hostel pro batůžkáře). No, zatím to na prodej za velké peníze nevypadá, tak si na ten batůžkářský hostel budu muset peníze sehnat jinak. Ale obchůdek mě pořád baví. Změnil se tvůj přístup ke světu nějak za tu dobu? Změnil. Uvědomila jsem si, že už moc nechci prodávat drobnosti na svatbu, jsou sice krásné, nevěstám udělají radost, ale pořád to jsou věci, spousta zbytečných věcí. A to si myslím, že naše planeta moc nepotřebuje. Postupem let se ze mě stal minimalista a spíš než shromažďováním věcí se jich chci zbavovat. I na cesty vyjíždím s čím dál tím méně věcma. Prostě věci jsou zbytečné. Další změnou je to, že jsem si uvědomila, že mě takovéto podnikání v ČR moc svazuje. Chci jet do světa, chci se naučit meditovat u budhistických mnichů, chci se toulat po Africe a po Austrálii, jet Transsibiřskou magistálou, ale kvůli obchůdku nemůžu. Je to pro mě momentálně velké dilema - jen tak to zavřít a jít nebo...? Fakt nevím. Stálo mě to hodně, ale opravdu hodně peněz, ve zboží mám taky spoustu peněz, nemluvě o energii a času a nevím, co teď s tím. Zatím tedy otevřená kapitola. Chceš ještě něco dodat? Cokoli neuvěřitelného, divného, jednoduchého, zábavného, trapného? Ze začátku jsem si hrála na velký e-shop. Když jsem si jela pro zboží do velkoskladu, tak jsem pak tvrdila zákaznicím, že právě přijel kamion s novým zbožím a přitom jsem si to všechno vozila v obyčejné Felicii. I dodneška mám sklad u nás doma - kam se člověk podívá, čouhá něco svatebního. Tu pentlička, tam vonička. Prostě v každému šuplíku, v každé skříni je nacpané něco na svatby. A postupem času už si nehraju na velký e-shop se spoustou kamiónů, ale pochopila jsem, že osobnější přístup malého obchůdku je prostě fakt lepší. w w w. k r a s n a s v a t b a. c z 17

J A N A Č U R D O V Á D u l a a p o r o d n í a s i s t e n t k a Jak začíná tvůj příběh s podnikáním/prací? Původní profesí jsem fyzioterapeut, vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, obor rehabilitační pracovník. Ke studiu mě inspirovala moje babička, se kterou jsem měla moc hezký vztah a která byla po těžkém úraze a sem tam mě sebou brávala do nemocnice, kde chodila na rehabilitace a tak jsem si říkala, že bych mohla být taky takovou rehabilitační sestřičkou a pomáhat lidem. Jako rehabka jsem pracovala nejdřív v rehabilitačním ústavu, později před druhou mateřskou v soukromém rehabilitačním zařízení. Jak jsi přišla na to, že tohle je prostě TO? Kdo Tě nejvíc ovlivnil a ovlivňuje, kdo Ti dal kdy dobrou radu, měla si "učitele", inspirátora? V době kdy jsem čekala své druhé dítě v roce 2000, jsem začala navštěvovat těhotenské cvičení a plavání jedné soukromé porodní asistentky, která působila v Ostravě a Bohumíně. Paradoxně mizerná úroveň tohoto těhotenského cvičení, 18

bylo to, co mě nakoplo k tomu, co dělám dnes. Tehdy jsem si řekla, že těhotné v Ostravě by si zasloužily mnohem lepší aktivity a že bych to cvičení ráda vedla jinak a lépe. K práci duly, mě inspirovala kniha Partner u porodu od Penny Simpkin. Spisovatelka byla původní profesí fyzioterapeut stejně jako já a pracovala také, jako dula. Překladatelka této knihy v roce 2000 v poznámce uvedla, že tato profese u nás zatím není známa. Když jsem si na internetu v roce 2001 přečetla, že se zakládá Česká asociace dul, rozjela jsem se do Prahy na první valnou hromadu a absolvovala úplně první kurz pro duly v ČR V roce 2002 jsem si vyřídila živnostenský list i registraci nestátního zdravotnického zařízení, abych mohla začít soukromě pracovat a dohodla se s onou porodní asistentkou, kterou jsem poznala v době svého těhotenství na spolupráci. Měla jsem vizi, že já jako fyzioterapeut zvednu úroveň těch jejich aktivit a povedu těhotenské cvičení a ona jako porodní asistentka bude vést předporodní přípravu a povídání o porodnických tématech. Ale tato spolupráce nefungovala. Tato žena nebyla vůbec spolehlivá, ani poctivá. Byla to pro mne velká škola v tom smyslu, že k podnikání je potřeba mít nejen nadšení pro věc, ale také kvalitní spolupracovníky a partnery. Takže jsme šly každá svou cestou. Stejnou negativní zkušenost s touto osobou zažila i moje, nyní již dlouholetá kolegyně a skvělá spolupracovnice, porodní asistentka Zuzana Švancerová. Tady vyloženě platí, že vše zlé je k něčemu dobré, nebýt toho, tak se asi ani nepotkáme a takto jsme měly stejnou zkušenost a mohly jsme pak spojit své schopnosti znalosti a začít pracovat společně. To, v čem podnikáš, jak se díváš na svět, na společnost, tvůj názor na společnost a dobu. Popiš, prosím, celý průběh/příběh podnikání. Kde bereš prostředky k podnikání, hlavně do začátku? Začátky byly hlavně jen o nadšení a o tom, že jsme viděly smysl naší práce. Obě jsme byly na mateřské, takže naše práce byla spíš srdeční záležitost, něco co bylo spíš hezkým koníčkem, než výdělečnou aktivitou. Zpočátku náš příjem stačil jen na zaplacení pronajatých prostor přesto jsme obě investovaly do dalšího vzdělávání a rozšíření svých služeb. I když každá z nás je trochu jiná, velmi dobře jsme se sladily při vedení těhotenských kurzů, mohly se na sebe vzájemně spolehnout. Díky pozitivním referencím spokojených mamin, se nám otevřela cesta k fungování v nově založených mateřských centrech v Ostravě a Bohumíně. Obě jsme měly podporu svých rodin. Bez toho by to nešlo. Můj manžel živil rodinu a v počátcích mého podnikání, dotoval všechny moje vzdělávací aktivity. První rok 19

dva, jsme všude se Zuzkou jezdily spolu i s našimi malými dětmi. V době kdy já jsem s těhulkami cvičila, Zuzka hlídala moji malou, pak když těhulkám přednášela ona, já jsem byla s našimi dětmi pokud její chlapeček zrovna nechtěl být během přednášky u prsa Spokojené klientky se vracely a práce nám dělala radost. Postupně jsme byly schopné společně nabídnout komplexní služby. Tj péči v těhotenství, přípravu k porodu, těhotenské cvičení, těhotenské plavání, těhutanečky, doprovod k porodu, laktační poradenství, masáže kojenců a plavání kojenců. Postupně se příjem z podnikání dostal na úroveň, jakou bychom měly ve státním zdravotnictví za plný úvazek. Není to na nějaké zbohatnutí v tomhle oboru se zbohatnout nedá, ale děláme, co nás baví a přitom máme mnohem víc času na své rodiny Nejtěžší věc (téma nebo okolnost), co se ti za dobu podnikání stala? Velmi těžká situace nastala, když Zuzka po několika letech společné práce otěhotněla a její stav, jí neumožňoval pracovat. Prozvracela celé dny a já byla v situaci, že mi pracovně i lidsky hodně chyběla. Vždy razím názor, že sám člověk není nic. A v podnikání už vůbec ne. Závěr příběhu - jak to vypadá teď, podtrženo sečteno, úspěchy/neúspěchy, stav rodina a vztahy? Náročné období je opět za námi a jdeme dál. Vždy člověk potká toho, koho má, v ten správný okamžik. Za Zuzku jsem našla zástup, a i když se teď Zuzka vrací a zastupující kolegyně již podniká ve stejném oboru, snažíme se spolupracovat, ne si konkurovat. Jsem optimista a nevidím důvod, proč by to mělo být jinak. Jak slaďuješ práci s rodino0? Kolik denně věnuješ času rodině a práci? Naše rodiny jsou stabilní přístavy, odkud můžeme vyplout a zas se tam spokojeně vrátit. Doma jsou zvyklí, že k porodu můžu odjet kdykoliv i od rozvařené svíčkové, ale manžel mě dokáže zastoupit, kdykoliv je to nutné. Pak jsou zas dny, kdy má plný domácí servis a kdy ten čas spolu plně trávíme při společných aktivitách ať už je to společné sportování, odpočinek, či dobrovolnická práce v rámci celosvětové vzdělávací činnosti, do které jsme se zapojili. 20

Co chceš a co přinášíš společnosti - nějaký přidaný benefit z tvého podnikání? Co Ti přináší nejhezčí pocit? Tím, že se snažíme šířit informace o zdravém způsobu péče jakou je například podpora rané vazby mezi matkou a dítětem pomáháme měnit přístup zdravotníků, i rutinní zaběhané postupy v porodnicích. Díky tomu, že informujeme nastávající maminky o tom, že to jde i jinak, mohou maminky zažívat pěkné porody a díky podpoře kontaktního rodičovství, mohou mít i hezké vztahy se svými dětmi. Společnost má za sebou 50 let separace novorozenců od svých matek. Benefit mého podníkání vidím v tom, že mohu pozitivně ovlivnit rodičky i zdravotníky ve zdravých reakcích a podpoře v bondingu A nejhezčí pocit mám, když se dítě narodí a je v nerušeném kontaktu s maminkou a ta má oči jen pro něj Opravdu upřímně: tvoje priorita - výdělek a uživení nebo to, že děláš, co Tě baví? Moje priorita je, dělat co mě baví a finančně nestrádat. Dát státu vše co mu náleží a žít jako slušný člověk. Změnil se tvůj přístup ke světu nějak za tu dobu? Mrzí mě zhoršující se poměry ve světě a díky horší ekonomické situaci v naší zemi klesá porodnost a ubývá i žen, které si mohou dovolit zaplatit si tyto služby. Mám srovnání za těch více než deset let mého podnikání. Ale i přes tyto nelehké časy mám stále dostatek klientek, přestože si neplatím žádnou reklamu. Nejlepší reklamou je totiž spokojený klient. Vzhledem k tomu, že jde o pomáhající profesi, hledám možnosti jak pomáhat i sociálně slabším maminkám těm nabízím některé služby bezplatně, nebo se je snažím zkontaktovat se studentkami ČAD, které pod mým dohledem poskytují tyto služby bezplatně v rámci praxe. Chceš ještě něco dodat? Cokoli neuvěřitelného, směšného, divného, jednoduchého? Při své práci zažívám různé příběhy, veselé i dojemné ale mám hrozně špatnou paměť a spoustu věcí pouštím pamatuji si jen některé, ty výjimečné příběhy. Vzhledem k tomu, že už jsem k porodu doprovodila víc jak 200? žen, tak je mi líto, ale fakt si nepamatuji, co jsem s každou prožila. Nejhorší trapas je, když 21

se s některou z nich potkám a buď jí hned nepoznám (no jak bych mohla, když je to šmrncovní máma s novým účesem a o 20kg hubenější) nebo když nevím kam jí rychle zařadit, vím, že jí znám, ale hned nevím, jestli chodila ke mně jen cvičit, nebo zda jsem jí pomáhala u porodu nebo jen s kojením?? Tímto se všem omlouvám, v tomto jsem fakt nemožná. d u l y s e r v i s. w e b n o d e. c z 22

H A N A D V O Á Č K O V Á D i v a d é l k o E n t e n t ý k y Jmenuji se Hana Dvořáčková a teď jsem už skoro dva roky Veverka Terka. Hraji se svou kolegyní Myškou Klárkou divadlo pro děti v Mateřských školách, družinách, kulturních domech a na různých akcích, na kterých jsou děti. Když napíšu, že je to můj splněný sen, tak vlastně nežvaním. Od dětství jsem chtěla být herečkou, takové ty holčičí sny, možná jsem měla vyšší mety, ale když se teď na svou práci dívám, tak co si přát víc než opravdový, nefalšovaný, zúčastněný úsměv dětských tváří! Tohle je základní vratná investice, která je dalším motorem v tom vytrvat a nevzdat vše dříve než se podnikání rozjede. Ve srovnání se všemi profesemi, kterými jsem prošla je tohle ta nejsmysluplnější práce, kterou jsem kdy dělala... a jak to vše začalo... Vystudoval jsem Střední Hotelovou školu v Opavě, vlastně ani nevím jak, protože můj největší zájem bylo divadlo - ochotnický soubor Jitřenka. Mimochodem stále existuje a lidé, kteří tam působí, vše dělají srdcem a jsou skvělí. Takže to byla první 23

prkna, která znamenají svět. No a pak jsem se hlásila a dostala na Pajdák na učitelství prvního stupně, dramatickou výchovu, ale jak to tak bývá nelze být talentovaný na vše a můj matematický talent je spíš neslavný, než slavný a tak když jsem se dostala zároveň do prvního ročníku Soukromého hereckého studia Mileny Asmanové bylo rozhodnuto. Pajdák jsem zanechala a vrhla se na herectví. Od rána jsem chodila do práce, odpoledne do školy a večer na představení do divadla. A takto tři krásné roky spolu s ostatními báječnými lidmi a pedagogy. Krásné to časy. A pak už se vše ubíralo úplně jiným směrem, než jsem čekala. Prostě málo ostré lokty, málo odvahy, málo talentu, hodně roků, kdo ví... zkrátka jsem herectví opustila a řekla si, že být se dá i jinak. A tak jsem byla, sekretářkou, rádoby managerkou, produkční...a mezi tím jsem se vdala a narodily se nám nádherné dvě děti. Což je mimochodem to největší co jsem v životě zvládla. A to jde s prací v reklamní agentuře dost nešikovně propojit. Protože dnes je trend umořit, vyždímat svého zaměstnance co to dá a když je ještě loajální někdy se tomu říká blbost, tak tím lépe. Až jsem si jednoho dne řekla, že je třeba být zodpovědná k sobě a svým nejbližším a začala jsem vážně uvažovat o změně. Ale ten strach cokoliv změnit, je fakt dost paralyzující. Naštěstí se v životě neděje nic náhodou a podařilo se mi setkat se s manželem mé kolegyně Myšky Klárky, který mi od prvního setkání vnucoval svou ženu. Nedal mi šanci se rozhodnout a buch přišla a my seděly u jednoho stolu a hleděly na sebe, o koho jde. A protože její manžel je víc než urputný (děkuji mu velice), tak vlastně nešlo odmítnout jít se podívat na onu Myšku Klárku, která měla už půl roku kamarádku Veverku Terku, akorát plyšovou loutku. No, a když jsem tu překrásnou ženu viděla jak je skvělá, jak vše dělá srdcem a jak na ni ty úžasné děti reagují, tak jsem se během jednoho dne rozhodla na největší a nejlepší změnu v mém pracovním životě. Stala jsem se veverkou Terkou. Takže teď mám kromě kolegyně i báječnou přítelkyni, parťačku. Máme vlastní divadélko Ententyky, autorské divadlo, vymýšlíme si pohádky, malujeme kulisy, šijeme rekvizity, loutky a to vše nás baví a radujeme se z toho, že se máme. Ještě nikdy v životě jsem se netěšila do práce tak jako teď a podotýkám, že každý den! Jak dlouho to bude trvat to vůbec neřeším, žiju přítomností, ale samozřejmě se snažíme rozjíždět naše podnikání dál a dál... i když tohle je vlastně na tom to nejtěžší umět se prodat. Jednak na to nezbývá tolik sil a taky obchod je něco, s čím nemám tolik zkušeností. A taky člověk se musí naučit ocenit svou práci a nestydět se prodat a to není tak jednoduché, tak nějak to souvisí se svou sebeláskou. Vyrůstala jsem v rodině, kde mě láskyplně vychovávali, ale přece jen nejsem nejmladší a tenkrát se nosil model hodných a poslušných holčiček a tak je někdy těžké na to zapomenout a mít odvahu vyniknout. Jak moc pracuji, tak ať mě to baví, takže někdy je to 14 hodin denně, 24