Teorie práva VOŠ Sokrates Právní vztahy Právní skutečnosti jako předpoklad vzniku právních vztahů Mgr. Ondřej Havránek
Právní vztahy Pojem Právní vztah je společenský vztah mezi nejméně dvěma konkrétně určenými právními subjekty, upravený právními normami, v němž jeho účastníci jsou nositeli vzájemně spjatých subjektivních práv a právních povinností, které vznikají těmto subjektům přímo nebo zprostředkovaně na základě právních norem.
Právní vztahy Znaky Právní vztah má tři znaky: 1. musí se ho účastnit nejméně dva subjekty, 2. jsou zde objekty právních vztahů, 3. obsahem právních vztahů jsou práva a povinnosti jejich subjektů ve vztahu k objektu (objektům) právního vztahu.
Právní vztahy Předpoklady vzniku, změny a zániku právních vztahů Předpokladem vzniku právního vztahu je především platná a účinná právní norma, která ve své dispozici buď přímo stanoví určitou povinnost, nebo dává určité oprávnění v kogentní (kategorické) podobě, nebo dává dispozici účastníkům právního vztahu, aby oprávnění a povinnosti stanovili v právním úkonu, jimž je právní vztah založen. V hypotéze normy se stanoví okruh subjektů a okolnost(i), která(é) musí nastat, aby došlo ke vzniku, ke změně, event. k zániku právního vztahu. Sankce stanoví možnou újmu v případě nedodržení stanovené nebo smluvené povinnosti. Účastníci právních vztahů se také mohou v případě dispozitivní právní úpravy na sankcích dohodnout.
Právní vztahy Prvky právního vztahu Ke vzniku, změně či zániku konkrétního právního vztahu zpravidla nestačí sama existence normy (právní vztahy zpravidla přímo ex lege nevznikají, nemění se a nezanikají), nýbrž musí nastat okolnost (popř. i více okolností), se kterou právní norma spojuje vznik, změnu či zánik právního vztahu. Tyto okolnosti (spolu s právními normami právní tituly vzniku, změny nebo zániku práv a povinností, a tedy právního vztahu) nazýváme právní skutečnosti.
Právní vztahy Prvky právního vztahu Právní skutečnosti jsou konkrétním předpokladem vzniku, změny nebo zániku určitého právního vztahu. Před samotným vznikem právního vztahu již existují také budoucí účastníci právního vztahu, kteří mají právní subjektivitu. Převážně existují i objekty budoucího právního vztahu. Subjekty a objekty právního vztahu pak vystupují jako jeho elementy. Třetím nezbytným elementem právního vztahu je jeho obsah (oprávnění a povinnosti účastníků vztahu). Předpokladem právního vztahu jsou tedy právní norma a právní skutečnost, jeho elementy tvoří subjekty, objekt a obsah právního vztahu.
Právní vztahy Právní vztah tedy může co do subjektů, práv a povinností vzniknout: 1. ex lege (ze zákona) - zřídka, ale např. vlastnické právo k nemovitostem, v nichž sídlí Poslanecká sněmovna, vzniklo ze zákona; v roce 1993 došlo k ukončení pracovního poměru všech učitelů na vysokých školách (takové úpravy však zasahují do autonomie smluvních stran), 2. na základě právní skutečnosti, předvídané v hypotéze právní normy, což je častější případ. Jiné skutečnosti, které nemají charakter právních skutečností, jsou: právně relevantní - např. svědecká výpověď (významný důkazní prostředek), zkouška na vysoké škole, podání žádosti u úřadu apod., s nimiž právo spojuje určité důsledky, nikoliv však bezprostřední vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, irelevantní, s nimiž právo nespojuje žádné právní důsledky
Právní vztahy Právní skutečnosti jako předpoklady vzniku Právní skutečností se rozumí okolnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, tj. subjektivních práv a právních povinností. Právní skutečnosti nejčastěji spočívají v právně relevantním jednání fyzických a právnických osob, ať již v souladu s objektivním právem (právní jednání), nebo v rozporu s ním (protiprávní jednání). Povahu právní skutečnosti mají i některé objektivně, tj. mimovolně nastalé okolnosti, pokud s nimi právní normy spojují právní následky spočívající ve vzniku, změně nebo zániku práv a povinností. Jsou-li v souladu s objektivním právem, nazývají se právní události, jimiž jsou zejména narození a smrt člověka, uplynutí časové lhůty, pojistná událost. Jsou-li s ním v rozporu, označují se jako protiprávní stavy, jejichž důsledkem je vznik objektivní právní odpovědnosti.
Právní vztahy Právní skutečnosti tedy dělíme ze dvou hledisek: z hlediska jejich souladu nebo rozporu s objektivním právem (normami práva), z hlediska toho, zda jsou projevem vůle, nebo nastávají mimovolně. Kombinací těchto dvou hledisek dostáváme čtyři druhy právních skutečností: 1. právní jednání, které je projevem vůle souladným s normami práva a které dělíme na právní úkony fyzických a právnických osob a individuální právní akty orgánů veřejné moci, 2. protiprávní jednání (delikt), které je projevem vůle v rozporu s normami práva, 3. právní událost, která je mimovolní skutečností v souladu s normami práva, 4. protiprávní stav, který je mimovolní skutečností v rozporu s normami práva.
Právní jednání Právní jednání charakterizujeme jako projev vůle určitého právního subjektu, směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu (těch práv a povinností, které s nimi normy práva spojují), jenž je v souladu s právem. Dělí se dále na: a) právní úkony, b) individuální právní akty.
Právní jednání právní úkony Právní úkony jsou druhem právní skutečnosti, spočívající v projevu vůle fyzické nebo právnické osoby, který směřuje ke vzniku, změně nebo zániku subjektivních práv a právních povinností. Právní úkony, které nesplňují zákonem stanovené obsahové a formální náležitosti, jsou neplatné. (Neplatný je např. právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům; pokud nebyl učiněn ve formě, kterou požaduje zákon; pokud svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází; pokud nebyl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně atd.)
Právní úkony - dělení Dělení právních úkonů probíhá podle toho, zda vznikají konsenzuálně (shodným projevem vůle dvou nebo více subjektů), jednostranným projevem vůle: 1) dvoustranné (vícestranné) právní úkony (smlouvy) Smlouvy jsou nejčastější právní úkony, protože fyzické a právnické osoby jsou si v právních vztazích rovné. Smlouva sestává ze dvou jednostranných právních úkonů: oferty (nabídka) a akceptace (přijetí), přičemž smlouva vzniká v okamžiku souhlasu vůle obou stran. Smlouva tedy nemůže vzniknout proti vůli (ovšem ani bez vůle) jedné každé ze smluvních stran. Stejnou dispoziční možnost musí mít obě strany, mohou však být omezeny zákonnými důvody, stanovenými kogentně. Podle formy se smlouvy dělí na: verbální (ústní) - např. uzavření manželství, literární (písemné) - např. prodej nebo darování nemovitosti, konkludentní (mlčky činěné) - oferta a akceptace provedené vlastním jednáním (např. koupě zboží). Smlouvy mají významnou úlohu zejména v soukromoprávních vztazích. Existují však i dohody veřejnoprávní povahy, dvoustranné smlouvy uzavírají též státy jako subjekty mezinárodního práva. V rozsahu tzv. smluvní svobody si mohou smluvní strany samy dohodnout oprávnění a povinnosti a eventuálně i sankce za nesplnění těchto povinností. Rozsah smluvní svobody je dán dispozitivní formou právní úpravy a její limity stanoví kategorická ustanovení norem. Tyto limity nemohou smluvní strany překročit pod hrozbou neplatnosti smlouvy.
Právní úkony - dělení 2) jednostranné právní úkony jsou jednostranným projevem vůle fyzické či právnické osoby, které vedou ke vzniku, změně nebo zániku subjektivního práva nebo právní povinnosti. Dělíme je na právní úkony: hmotněprávní povahy - např. závěť, jednostranné ukončení právního vztahu (odstoupení od smlouvy, výpověď z pracovního poměru či nájemního vztahu), vyhlášení veřejné soutěže, veřejný příslib atd., procesní povahy - např. žaloba, odvolám, zpětvzetí žaloby.
Právní jednání individuální právní akty Jsou to projevy vůle orgánů veřejné moci, kterými rozhodují o právech a povinnostech nebo je autoritativně potvrzují. Individuální právní akty jsou výsledkem procesu aplikace práva. Pro individuální právní akty platí presumpce správnosti (domněnka správnosti) - pokud není dokázán opak, je akt platný, i když je vadný (pro právní úkony tato domněnka neplatí). Eventuální vady (právní či skutkové) jsou přezkoumatelné na základě opravných prostředků. Pouze výjimečně může být akt orgánu nicotný, zejména pokud byl učiněn někým, kdo vůbec není orgánem veřejné moci nebo pokud byla překročena pravomoc orgánu veřejné moci (nikoliv však jen jeho kompetence), event. pro zcela zjevnou neústavnost či nezákonnost aktu. Nicotné akty považujeme za paakty.
Právní jednání individuální právní akty Individuální právní akty jsou: konstitutivní (jen takové jsou právními skutečnostmi v hmotně právním smyslu, působí ex nunc - od nyní") Konstituují nové právní poměry. Jedná se o všechna rozhodnutí ve veřejnoprávní oblasti - např. rozsudek v trestní věci, rozhodnutí o přijetí na vysokou školu, rozhodnutí o udělení státního občanství atd. V soukromoprávních vztazích jsou to rozhodnutí jen některá (např. rozsudek o rozvodu manželství, rozsudek o osvojení (adopci), rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům). deklaratorní (nejsou právními skutečnostmi, působí ex tunc - od tehdy") Oficiálně deklarují právní poměry, ale samy je nezakládají, a nemají tudíž povahu právní skutečnosti v hmotně právním smyslu.
Protiprávní jednání (delikty) Protiprávní jednání, spočívá v projevu vůle, kterým je porušena nebo není dodržena právní povinnost, tj. je to projev vůle, který je v rozporu s právními normami. Podle charakteru jednání subjektu dělíme delikty na: komisivní - spočívají v aktivní činnosti delikventa (někdo činí to, co dělat nemá - porušení zákazu}, omisivní- spočívají v nečinnosti, která je porušováním norem práva, aktu aplikace práva nebo dohody/smlouvy (někdo je nečinný, ale má povinnost jednat - porušení příkazu).
Právní události Právní události jsou druhem mimovolní právní skutečnosti, které nastávají objektivně (bez projevu vůle účastníků právního vztahu), přičemž následky, které jsou s ní spojeny (vznik, změna nebo zánik právního vztahu, tj. oprávnění a povinnosti), jsou v souladu s normami práva. Typickou právní událostí je narození nebo smrt fyzické osoby. S narozením a úmrtím fyzických osob souvisí jejich způsobilost k právům a povinnostem. Může však být zároveň i právní událostí (např. narozením vzniká právo na ochranu života, na ochranu zdraví, na rodičovskou péči, na státní občanství, smrtí fyzické osoby zanikají právní vztahy jako manželství, pracovně právní vztah, členství v politické straně, mandát poslance či senátora atd.).
Právní události V právu velice důležitou právní skutečností je čas (tempus), jeho plynutí nebo dosažení určité časové hranice. Uplynutí časové lhůty je právní událostí, je-li předvídáno v právní normě, která s uplynutím lhůty spojuje určité následky. Následky mohou být: promlčení - znamená zánik vymahatelnosti práv a povinností (typicky v občanském a obchodním právu), právo sice trvá, ale nelze se jej dovolat u soudu, vznese-li povinná strana námitku promlčení; promlčený vztah trvá pouze v podobě tzv. naturální obligace", tj. plnění povinné osoby z promlčeného závazku bude stále v souladu s objektivním pozitivním právem, prekluze - znamená úplný zánik práv a povinností (např. právo na uplatnění řádného opravného prostředku proti nepravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci prekluduje - zaniká -, nebyl-li opravný prostředek podán v zákonem stanovené lhůtě, vydržení práv a povinností - po uplynutí časové lhůty vznikají práva a povinnosti, (např. vlastnické právo k věci, za splnění dalších zákonných podmínek). Také dosažení určitého věku je právní událostí, s níž je bezprostředně spojen vznik práv (např. u volebního práva), zpravidla jde však jen o podmínku, resp. jednu z podmínek ke způsobilosti mít práva a povinnosti.
Protiprávní stavy Protiprávní stav spočívá v situaci odporující platnému právu, který nemá povahu projevu vůle. Je to stav objektivně nastalý v rozporu s právem, který vede ke vzniku či hrozbě škodlivého následku. Právním následkem je vznik tzv. objektivní odpovědnosti, která se přičítá někomu, kdo protiprávní stav nezavinil. Typickými případy protiprávních stavů jsou živelní pohromy.