PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2008 V. volební období 598 Vládní návrh na vydání zákona o základních registrech a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o základních registrech)
ZÁKON ze dne. 2008 o základních registrech a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o základních registrech) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ZÁKLADNÍ REGISTRY 1 Základní pojmy V tomto zákoně se rozumí a) základním registrem informační systém veřejné správy 1) uvedený v 2, jehož vedení upravuje jiný právní předpis a který obsahuje referenční údaje, b) referenčním údajem údaj vedený v základním registru, který zákon upravující vedení příslušného základního registru jako referenční údaj označuje, c) orgánem veřejné moci státní orgán, územní samosprávný celek a fyzická nebo právnická osoba, byla-li jí svěřena působnost v oblasti veřejné správy, d) agendou souhrn činností spočívajících ve výkonu vymezeného okruhu vzájemně souvisejících činností v rámci působnosti orgánu veřejné moci, e) agendovým informačním systémem informační systém veřejné správy 1), který slouží k výkonu agendy, f) informačním systémem základních registrů informační systém veřejné správy 1), jehož prostřednictvím je zajišťováno sdílení dat mezi jednotlivými základními registry navzájem a základními registry a agendovými informačními systémy, správa oprávnění přístupu k datům a další činnosti podle tohoto zákona, g) editorem orgán veřejné moci, který je podle zákona upravujícího vedení příslušného základního registru oprávněn zapisovat referenční údaje do základního registru a provádět změny zapsaných referenčních údajů. 2 Základní registry Základními registry jsou a) základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí, ve kterém jsou jako referenční údaje vedeny údaje vztahující se k územním prvkům a územně-evidenčním jednotkám a nemovitostem, 1) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2
b) základní registr obyvatel, ve kterém jsou jako referenční údaje vedeny údaje vztahující se ke státním občanům České republiky, k cizincům s povolením k pobytu na území České republiky a k cizincům, kterým byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany, nebo k jiným fyzickým osobám, o kterých tak stanoví jiný právní předpis, c) základní registr osob, ve kterém jsou jako referenční údaje vedeny údaje vztahující se k právnickým osobám, podnikajícím fyzickým osobám a k orgánům veřejné moci, d) základní registr práv a povinností, ve kterém jsou jako referenční údaje vedeny údaje o působnosti orgánů veřejné moci, a to včetně údajů o oprávněních přístupu k datům vedeným v základních registrech a seznamu názvů agend a jejich číselných kódů (dále jen číselník agend ); údaje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a právech a povinnostech k věcem, pokud jsou údaje o těchto osobách a věcech vedeny v základních registrech, a to včetně údajů o pravomocných rozhodnutích orgánů veřejné moci. 3 Údaje základního registru (2) Základní registr obsahuje referenční údaje, referenční vazby, identifikátory fyzických osob, popřípadě autentizační údaje. Referenční vazby jsou kódy nebo identifikátory, kterými je odkazováno na referenční údaje v základních registrech. Autentizační údaje jsou údaje umožňující provést ověření identity fyzické osoby; tyto údaje jsou vedeny v rozsahu stanoveném zákonem upravujícím vedení příslušného základního registru. (3) Editor je zodpovědný za to, že jím zapsané referenční údaje jsou v souladu s údaji uvedenými v dokumentech, na jejichž základě jsou údaje do příslušného základního registru zapsány. (4) Editor zapíše referenční údaj do základního registru nebo provede jeho změnu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o vzniku nebo o změně skutečnosti, kterou referenční údaj popisuje, dozví; editor referenční údaj zapisuje do základního registru prostřednictvím agendového informačního systému. (5) Referenční údaj je považován za správný, pokud není prokázán opak nebo pokud nevznikne oprávněná pochybnost o správnosti referenčního údaje. V případě pochybnosti editor označí referenční údaj jako nesprávný; toto označení editor odstraní neprodleně poté, co ověří správnost údajů, jinak se postupuje obdobně podle odstavce 3. (6) Referenční údaj označený jako nesprávný má po dobu, po kterou je takto označen, pouze informativní povahu. (7) Má se za to, že ten, kdo vychází z referenčního údaje, je v dobré víře, že stav referenčního údaje v základním registru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět o jeho nesprávnosti. (8) Proti tomu, kdo jedná v důvěře ve správnost referenčního údaje obsaženého v základním registru, nemůže ten, jehož se takový zápis týká, namítat, že tento zápis neodpovídá skutečnosti, ledaže prokáže, že údaj je nesprávný a že jeho nesprávnost nezpůsobil. 3
4 Využívání referenčních údajů základního registru (1) Orgán veřejné moci využívá při své činnosti referenční údaje obsažené v příslušném základním registru v rozsahu, v jakém je oprávněn tyto údaje využívat podle jiných právních předpisů, a to aniž by ověřoval jejich správnost. Od osob, po kterých je jiným právním předpisem doložení takových údajů požadováno, je orgán veřejné moci oprávněn požadovat poskytnutí takových údajů pouze, pokud a) nejsou v základním registru obsaženy, b) jsou označeny jako nesprávné, c) vznikne oprávněná pochybnost o správnosti referenčního údaje, nebo d) jsou nezbytné pro bezpečnostní řízení podle jiného právního předpisu 2). (2) V případě, že orgán veřejné moci, který není editorem daného údaje v základním registru, při své činnosti zjistí nesoulad referenčních údajů vedených v základním registru se skutečným stavem, uvědomí o tom neprodleně editora daného referenčního údaje. (3) Orgán veřejné moci získává údaje vedené v základním registru nebo je do něj zapisuje výhradně prostřednictvím agendového informačního systému; jeho přístup k údajům je zajišťován službou informačního systému základních registrů. (4) Fyzická osoba získává údaje, které jsou o ní vedeny v základních registrech, po ověření její totožnosti občanským průkazem umožňujícím elektronickou identifikaci 3) ; fyzická osoba může po ověření její totožnosti umožnit přístup k údajům, které jsou o ní vedeny, též třetí osobě. 5 Správa základních registrů (5) Zřizuje se Správa základních registrů se sídlem v Praze. Správa základních registrů je správní úřad, který je podřízen Ministerstvu vnitra. (6) Správa základních registrů je účetní jednotkou a je součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. (7) V čele Správy základních registrů stojí ředitel. (8) Správa základních registrů je správcem informačního systému základních registrů. (9) Správa základních registrů zajišťuje a) provoz informačního systému základních registrů a jeho bezpečnost, b) realizaci vazeb mezi jednotlivými základními registry prostřednictvím služeb informačního systému základních registrů, c) realizaci vazeb mezi základními registry a agendovými informačními systémy prostřednictvím služeb informačního systému základních registrů, 6 2) 89 a násl. zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 3) Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. 4
d) zpřístupnění referenčních údajů obsažených v základních registrech v rozsahu stanoveném zákony upravujícími vedení příslušných základních registrů a v rozsahu oprávnění obsažených v registru práv a povinností, e) vedení záznamů o událostech souvisejících s provozováním informačního systému základních registrů. (10) Správa základních registrů zajišťuje, aby referenční údaje zapsané editory byly předávány prostřednictvím informačního systému základních registrů správcům základních registrů v nezměněné podobě. (11) Správa základních registrů není oprávněna k přístupu k obsahu referenčních údajů obsažených v základních registrech. 7 Správce agendového informačního systému (12) Správce 4) agendového informačního systému zajišťuje realizaci vazby mezi agendovým informačním systémem a informačním systémem základních registrů za účelem zapisování referenčních údajů. (13) Správce agendového informačního systému zajistí používání kódu agendy přiděleného správcem základního registru práv a povinností při komunikaci agendového informačního systému s informačním systémem základních registrů. (3) Správce agendového informačního systému používá vlastní identifikátory fyzických osob a právnických osob a za účelem komunikace s informačním systémem základních registrů používá agendové identifikátory fyzických osob a identifikátory právnických osob vedené v základním registru osob. 8 Identifikátory fyzických osob (14) Agendový identifikátor fyzické osoby je neveřejným identifikátorem, který je jednoznačně přiřazen záznamu o fyzické osobě v příslušném agendovém informačním systému nebo základním registru, je odvozen ze zdrojového identifikátoru fyzické osoby a kódu agendy a je užíván výlučně k jednoznačnému určení fyzické osoby pro účely výkonu agendy, pro kterou byl přidělen. Z agendového identifikátoru fyzické osoby nelze odvodit zdrojový identifikátor fyzické osoby a nelze z něj ani dovodit osobní nebo jiné údaje o fyzické osobě, jíž byl přiřazen. (15) Zdrojový identifikátor fyzické osoby je neveřejným identifikátorem, který je veden a používán výhradně v agendovém informačním systému evidence zdrojových identifikátorů fyzických osob. Ze zdrojového identifikátoru fyzické osoby nelze dovodit osobní ani jiné údaje o fyzické osobě, jíž byl přiřazen. (16) Evidence zdrojových identifikátorů fyzických osob obsahuje údaj o tom, zda byl zdrojový identifikátor fyzické osoby přidělen. 4) 2 písm. c) a 3 odst. 2 zákona č. 365/2000 Sb., ve znění zákona č. 81/2006 Sb. 5
(17) Za účelem zabránění neoprávněnému přístupu k osobním údajům vedeným v základních registrech a v jiných informačních systémech veřejné správy orgán veřejné moci při komunikaci základních registrů navzájem a základních registrů s agendovými informačními systémy používá identifikátory, kterými jsou a) kód agendy, b) agendový identifikátor fyzické osoby. 9 (18) Fyzická osoba může být identifikována v jednotlivé agendě pouze jedním agendovým identifikátorem fyzické osoby. (19) Agendový identifikátor fyzické osoby v jednotlivé agendě odvozený z jednoho zdrojového identifikátoru fyzické osoby nesmí být přidělen více fyzickým osobám. (20) Agendový identifikátor fyzické osoby nelze po přidělení měnit, pokud tento zákon nestanoví jinak. (21) Pokud dojde k přidělení stejného agendového identifikátoru fyzické osoby v dané agendě záznamům o dvou nebo více fyzických osobách, je těmto záznamům přidělen nový agendový identifikátor fyzické osoby. Původní agendový identifikátor fyzické osoby je zrušen; zrušený agendový identifikátor fyzické osoby nelze přiřadit žádné fyzické osobě. (22) Pokud dojde k přidělení dvou nebo více agendových identifikátorů fyzických osob záznamu o jedné fyzické osobě v dané agendě, postupuje se obdobně podle odstavce 4. (23) Zjistí-li orgán veřejné moci nedostatky v přidělení agendového identifikátoru fyzické osoby, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu správci agendového informačního systému, v němž byl nedostatek zjištěn. Příslušný správce agendového informačního systému prošetří, zda lze zjištěné nedostatky odstranit v agendovém informačním systému, a pokud je to možné, nedostatky odstraní. (24) Zjistí-li správce agendového informačního systému nedostatky v přidělení agendového identifikátoru fyzické osoby, které nelze odstranit podle odstavce 6, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu správci základního registru obyvatel. Správce základního registru obyvatel ve spolupráci se správcem agendového informačního systému prošetří, zda lze zjištěné nedostatky odstranit, a pokud je to možné, nedostatky odstraní; obdobně se postupuje v případě, kdy nedostatky v přidělení agendového identifikátoru fyzické osoby zjistí správce základního registru obyvatel. Nelze-li nedostatky odstranit postupem podle věty druhé, správce základního registru obyvatel požádá Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen Úřad ) o odstranění nedostatků postupem podle odstavců 4 a 5. (1) Úřad 10 Úřad a) vytváří zdrojové identifikátory fyzických osob a agendové identifikátory fyzických osob, 6
b) zajišťuje převod agendového identifikátoru fyzické osoby v agendě na agendový identifikátor této fyzické osoby v jiné agendě, a to na základě oprávněného požadavku, c) odstraňuje nedostatky v přidělení agendového identifikátoru fyzické osoby v případech podle 9 odst. 7, d) vede evidenci zrušených agendových identifikátorů fyzických osob, e) vede evidenci agendových identifikátorů fyzických osob, které byly přiděleny namísto zrušených agendových identifikátorů fyzických osob, f) zajišťuje službu ověřování, zda agendový identifikátor fyzické osoby nebyl zrušen, včetně zaslání nově přiděleného agendového identifikátoru fyzické osoby. (2) Úřad je správcem evidence zdrojových identifikátorů fyzických osob. (3) Zdrojový identifikátor fyzické osoby používá výhradně Úřad pro vytváření agendových identifikátorů fyzických osob podle odstavce 1 písm. a) a jejich převod podle odstavce 1 písm. b). 11 Identifikátory osob zapsaných v registru osob Identifikátorem právnické osoby je jednoznačný identifikátor přidělovaný podle jiných právních předpisů. 5) 12 Kód agendy Kód agendy je veřejným identifikátorem, který je jednoznačně přiřazen záznamu o agendě v číselníku agend v základním registru práv a povinností. 13 Vydávání ověřených výstupů ze základních registrů (25) Ze základního registru se vydávají ověřené výstupy z informačního systému veřejné správy 1). (26) Není-li stanoveno tímto nebo jiným zákonem jinak, správce základního registru poskytne údaje ze základního registru pouze osobě, o které jsou tyto údaje vedeny. (27) Dojde-li ke změně referenčního údaje v základním registru, zašle bez zbytečného odkladu správce základního registru osobě uvedené v odstavci 2, které se tato změna týká, 5) Například zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. 7
má-li zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku, bezplatně výpis z příslušného základního registru do datové schránky. (28) Zjistí-li osoba uvedená v odstavci 2 nesoulad referenčních údajů, které jsou o ní vedeny v základním registru, se skutečným stavem, může bezplatně požádat o změnu referenčních údajů v základním registru editora příslušného referenčního údaje, a to i prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy 6). Kontaktní místo veřejné správy předá žádost editorovi příslušného referenčního údaje. Editor postupuje podle 3 odst. 3. 14 Základní registry a informační systém základních registrů jsou majetkem státu. Zvláštní právo pořizovatele databáze, 7) kterou je tvořen příslušný základní registr, vykonává správce příslušného základního registru. 15 Přechodná ustanovení (1) Pokud orgán veřejné moci nemá z technických důvodů dosud zaveden přístup k základním registrům, do doby, než bude tento přístup zaveden, se 4 pro tento orgán veřejné moci nepoužije. (2) Výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Ministerstvu vnitra zajišťujících přípravu informačního systému základních registrů přechází dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Správu základních registrů. (3) Ředitele Správy základních registrů do doby nabytí účinnosti služebního zákona 8) jmenuje a odvolává ministr vnitra. (4) Pokud byl agendový informační systém provozován před nabytím účinnosti tohoto zákona, obdrží správce agendového informačního systému agendové identifikátory fyzických osob pro svou agendu od správce informačního systému základních registrů, a to na základě žádosti, která obsahuje údaje, z nichž je možné osobu jednoznačně identifikovat v základním registru obyvatel. (5) Identifikaci fyzické osoby pro přiřazení agendového identifikátoru fyzické osoby podle odstavce 3 zajišťuje správce základního registru obyvatel na základě údajů v žádosti poskytnutých správcem agendového informačního systému. Správce základního registru obyvatel zašle agendový identifikátor fyzické osoby v registru obyvatel prostřednictvím informačního systému základních registrů Úřadu, který poté zašle prostřednictvím informačního systému základních registrů agendový identifikátor fyzické osoby pro danou agendu správci agendového informačního systému. 6) 8a zákona č. 365/2000 Sb., ve znění zákona č. 130/2008 Sb. 7) 88 až 97 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 61/2006 Sb. a zákona č. 216/2006 Sb. 8) 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění zákona č. 127/2005 Sb. 8
ČÁST DRUHÁ Změna zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 16 Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 517/2002 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb. a zákona č. 130/2008 Sb., se mění takto: 1. V 2 písm. b) se za slova a zpřístupnění, vkládají slova provozní údaje. 2. V 5 odst. 2 se na konci textu písmene e) doplňují slova ; zpřístupňovanými datovými prvky jsou rovněž provozní údaje, pokud jsou využity pro realizaci vazby podle 5 odst. 2 písm. d). 3. V 6d odst. 1 písm. b) se slova uděleným pověřením zrušují. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST 17 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010, s výjimkou ustanovení 5 a 6 a 15 odst. 2 a 3, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2009. 9
D Ů V O D O V Á Z P R Á V A A. Obecná část Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace 1. DŮVOD PŘEDLOŽENÍ A CÍLE Cílem navrhované právní úpravy je právní zakotvení základních registrů, jakožto unikátních zdrojů nejčastěji využívaných údajů při výkonu veřejné správy (referenční údaje). Na základě současných požadavků praxe se předpokládá vytvoření čtyř základních registrů, jejichž referenční údaje budou využívány jako jedinečné a nejdůležitější datové zdroje pro orgány veřejné moci. V praxi již tedy nebudou orgány veřejné moci zjišťovat hodnoty referenčních údajů pro své potřeby z různých zdrojů, ale pouze z těchto základních registrů. Tento nový přístup zajistí kvalitní údaje efektivně využívané pro výkon veřejné správy a zároveň zbaví adresáty veřejné správy, občany, povinnosti údaje opakovaně dokládat. Údaj bude sdělen pouze jednou a následně bude promítnut do základního registru a jeho prostřednictvím do dalších informačních systémů veřejné správy, resp. tzv. agendových informačních systémů. Tento materiál řeší celkovou koncepci základních registrů ve smyslu naplnění vládního cíle umožnit legislativní úpravou vytvoření základních registrů veřejné správy tak, aby bylo možné bezpečné sdílení dat orgány veřejné moci. Vláda svým usnesením č. 197 ze dne 28. února 2007 schválila základní cíle Strategie Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby (Smart Administration) v období 2007 2015. Jedním ze schválených cílů je vytvoření centrálních registrů veřejné správy tak, aby bylo možné bezpečné sdílení dat orgány veřejné moci. Vybudování základních registrů akcentuje rovněž dokument zpracovaný Radou vlády pro informační společnost, Strategie rozvoje služeb pro informační společnost. V tomto dokumentu je vybudování a zprovoznění základních registrů jednou z prioritních programových oblastí s cílem jejich zprovoznění v roce 2010. Varianty řešení jsou navrženy na koncepční úrovni a podrobnosti řešení jednotlivých registrů a s nimi související tvorba návrhů právních úprav budou předmětem studií k jednotlivým registrům. Základními principy navrhované právní úpravy jsou: Sdílení referenčních údajů orgány veřejné moci - orgány veřejné moci nebudou získávat údaje pro své potřeby z různých zdrojů, ale pouze ze základních registrů odkud budou přebírány do dalších informačních systémů veřejné správy. Tento přístup zajistí zkvalitnění údajů a zároveň umožní klientům veřejné správy hlásit údaje pouze jednou. Závazné využívání referenčních údajů orgány veřejné moci právní úprava umožní závazné využívání referenčních údajů bez nutnosti opakovaného dokládání jejich přesnosti. 10
1.1 Definice problému V současnosti neexistuje unikátní zdroj nejčastěji využívaných údajů při výkonu veřejné správy. V praxi orgány veřejné moci tyto údaje zjišťují z mnoha různých zdrojů. Roztříštěnost stávajících evidencí (v jednotlivých evidencích veřejné správy existují nejednotná data) a stávající nekomplexní právní úprava vede k neefektivnímu využití údajů, které již má stát k dispozici. Neexistuje právní úprava, která by umožnila tyto údaje sdílet a tím pádem efektivně využívat. 1.2 Popis cílového stavu Cílem je přeměna současného systému sběru a uchovávání údajů roztříštěných v různých rejstřících, registrech a evidencích v systém nový, který umožní díky jasně definovaným pravidlům stanovené informace sbírat a se zárukou spolehlivosti využívat v celé veřejné správě. Ostatní informační systémy veřejné správy budou přebírat referenční údaje z tohoto nového systému, čímž se zajistí jejich konzistentnost tak, aby nedocházelo k zapisování hodnotově odlišných nebo nepřesných údajů do různých evidencí (např. jinak znějících nebo dokonce neexistujících adres sídel právnických osob) různými orgány. 1.3 Identifikace dotčených skupin Fyzické a právnické osoby Velmi významným společenským rysem základních registrů bude zvýšení komfortu fyzických i právnických osob při jednání s úřady, spočívající v omezení zbytečné byrokracie způsobené opakovaným předáváním stejných údajů různým úřadům, které je vyžadují. Současně bude postupně odpadávat potřeba shánět a předkládat doklady, které si příslušný orgán veřejné moci bude moci obstarat sám. Podnikatelé Můžeme předpokládat, že kromě značné úspory času a omezení administrativní náročnosti dojde také k určité úspoře nákladů u podnikatelských subjektů, a tím i ke snížení byrokratické zátěže spojené s administrativními překážkami podnikání, což bude mít pozitivní efekt na kvalitu podnikatelského prostředí v ČR. Dalším pozitivním dopadem bude zrychlení vyřizování žádostí. Orgány veřejné moci Dojde k zvýšení výkonnosti státní správy. Nový systém využívání údajů podpoří žádanou výměnu informací, která je nutnou podmínkou pro vzájemnou spolupráci jednotlivých informačních systémů ve veřejné správě. To povede ke snížení počtu administrativních úkonů, a tím ke zjednodušení a zrychlení procesů a k následným úsporám v oblasti administrativy. Dojde ke snížení výdajů za vykonávání veřejné správy. 1.4 Popis existující regulace/vládní politiky pro danou oblast V právním řádu České republiky je zakotvena povinnost výměny informací (údajů) v 27 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, mezi ministerstvy (a ostatními ústředními orgány státní správy) navzájem a mezi ministerstvy a nižšími orgány státní správy, které jim podávají zprávy a sdělují údaje, 11
jež příslušná ministerstva vyžadují v rozsahu nezbytně nutném pro plnění svých úkolů. Obdobně je vzájemné poskytování údajů a informací mezi státními orgány a orgány územních samospráv upraveno zákony č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., obecně upravuje spolupráci správních orgánů při poskytování podkladů pro rozhodnutí. Správní řád rovněž zakotvuje povinnost správního orgánu, aby přímo využíval pro účely správního řízení údajů, které vede v úředních evidencích. V soudní praxi je otázka součinnosti různých orgánů se soudy řešena pro civilní proces ustanovením 128 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví, že každý je povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí, pro trestní řízení ustanovením 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví, že státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu i bez úplaty, (nestanoví-li jiný předpis jinak), vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů, tzn. vyhovovat soudům, státnímu zastupitelství či policii. Z hlediska obecného zpřístupnění údajů z informačních systémů veřejnosti je významný zejména zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, případně též zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovanou právní úpravou nejsou dotčena práva a povinnosti stanovené zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Neexistuje však právní úprava, která by všem těmto orgánům zajistila kvalitní a nezpochybňované údaje, které potřebují pro výkon své působnosti. Tento nedostatek nabývá na zřejmosti při vzrůstajícím důrazu na výkon veřejné správy s využitím informačních systémů veřejné správy podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které umožňují využívat pro výkon agend údaje z různých zdrojů. Tento zákon upravuje vedení informačních systémů a některé právní a technické otázky spojené s jejich fungováním (např. povinnosti správce informačního systému, technický způsob sdílení dat jako umožnění přístupu, tj. poskytování příslušné služby k daným datům prostřednictvím referenčního rozhraní). 1.5 Zhodnocení rizika nečinnosti Právní úprava jednotlivých informačních systémů veřejné správy je rozdrobena do mnoha právních předpisů. Zákony týkající se jednotlivých informačních systémů svým striktním vymezením okruhu uživatelů informací vedených v příslušném informačním systému vytvářejí právní prostředí, které neumožňuje přímo ze zákona komunikaci mezi orgány veřejné moci (a jimi vedenými informačními systémy) vůbec, nebo umožňuje sdílení dat pouze v přesně stanoveném, omezeném rozsahu a jen mezi určenými subjekty, přičemž podmínky tohoto sdílení nejsou v žádném právním předpisu obecně upraveny. Z tohoto důvodu probíhá sdílení dat mezi různými systémy za různých podmínek, a to zejména co do technického provedení. Pro každou vazbu mezi informačními systémy je nutno řešit nové provedení této vazby, přičemž vazby jednoho systému na různé další systémy se mohou uskutečňovat několika různými a vzájemně nekompatibilními způsoby. Tím se zhoršuje 12
interoperabilita informačních systémů, což ve svém důsledku brání dalšímu propojování informačních systémů, a tím výraznějšímu rozšíření moderního výkonu veřejné správy. Činnost orgánů veřejné moci je podporována jednotlivými dílčími informačními systémy. V praxi se komunikace mezi těmito systémy odehrává na různé úrovni, celkově ji však nelze považovat za příliš uspokojivou, a to i vzhledem k tomu, že řada údajů je od fyzických i právnických osob vyžadována opakovaně, přestože státní správa již příslušné údaje má, pouze je v převážné většině případů není schopná využít, tj. zajistit jejich předání ze zdroje, ve kterém jsou dostupné. Stávající zákonné úpravy také často v praxi neumožňují ověřit přesnost (pravdivost, úplnost, aktuálnost) údajů navržených k zápisu, a v důsledku toho dochází k chybně vedeným údajům v různých evidencích. V současné době proto nelze jednotlivé evidence vedené orgány veřejné moci považovat za funkční kooperující celek, což má nepříznivý vliv na celý výkon veřejné správy a spokojenost jejích adresátů. 2. NÁVRH VARIANT ŘEŠENÍ Varianta I Nulová varianta Ponechá se stávající stav. Vzhledem k tomu, že orgány veřejné moci nemohou vykonávat žádnou činnost, kterou nemají definovanou jako svou zákonnou působnost, nulová varianta nemůže vést ke kýženému cíli. Z toho plyne, že jediné varianty, které mohou k cíli vést, jsou varianty legislativní povahy. Částečné splnění cíle by zajistilo využití modelu, který již byl využit pro oblast ekonomických subjektů, tedy informační systém ARES. Tento systém replikuje a vhodně kombinuje informace z různých existujících zdrojů. Tento model by pak musel být aplikován i na ostatní oblasti. Problematická je z tohoto pohledu oblast registru obyvatel, který by byl vybudován nad evidencí obyvatel. Bezpečnost evidence obyvatel je zajišťována provozováním v oddělené síti (příp. k ní lze přistupovat offline na CD) a tímto krokem by byla narušena. Takto získané údaje však nemají závaznou povahu. Lze je využít pouze jako informační a zezávaznit je lze jedině právní úpravou, což využití tohoto modelu velmi limituje. Varianta II Vznik čtyř zákonů pro jednotlivé základní registry Varianta II řeší problém neexistence jedinečného zdroje referenčních údajů vznikem čtyř základních registrů. Referenční údaje z těchto registrů budou považovány za důvěryhodné a budou určeny ke sdílení pro ostatní orgány veřejné moci. Referenční údaje budou legislativně upraveny v příslušných zákonech o základních registrech. 13
V první fázi bude vytvořen návrh zákona o registru územní identifikace, adres a nemovitostí, který bude v úvodní části obsahovat i ustanovení o závaznosti údajů v něm obsažených a způsobu jejich využití. Následně bude vytvořen první základní registr. Dále (v návaznosti na první zákon) bude vytvořen zákon o registru obyvatel, který bude zahrnovat i informaci o tom, jak bude využívat údaje obsažené v registru územní identifikace, adres a nemovitostí. Obdobně bude vytvořen zákon o registru osob (hospodářském registru) a jako poslední vznikne zákon o registru práv a povinností, který bude zároveň vymezovat některá obecná pravidla pro komunikaci s ostatními registry a dalšími informačními systémy. V tomto registru mají být mj. údaje o oprávněních pro přístup k ostatním registrům a tento registr bude tedy v podstatě zastřešujícím registrem (je otázkou, zda splňuje všechny rysy základního registru a jestli by tedy tento informační systém neměl nést jiné jméno). Průběh vytváření jednotlivých zákonů o základních registrech musí být koordinovaný a musí probíhat s dodržením nutných návazností. Správci jednotlivých registrů mohou být různé orgány veřejné moci. Varianta III - Vznik čtyř zákonů pro jednotlivé základní registry a zastřešujícího zákona o základních registrech Varianta III je taktéž postavena na systému základních registrů. Tato varianta předpokládá v první řadě vznik obecného zákona, který stanoví základní pravidla pro fungování systému základních registrů a nakládání s referenčními údaji. Poté budou legislativně upraveny jednotlivé základní registry. Na základě pravidel popsaných v obecném zákoně vznikne informační systém základních registrů, který bude zajišťovat komunikaci s jednotlivými základními registry. Poté budou postupně naplňovány údaji jednotlivé základní registry v následujícím pořadí: nejdříve registr územní identifikace, adres a nemovitostí, dále registr obyvatel následovaný registrem osob a registr práv a povinností se bude naplňovat průběžně údaji potřebnými pro zajištění přístupu k údajům v jednotlivých základních registrech. Stejně jako ve variantě II budou referenční údaje v základních registrech závazné a orgány veřejné moci budou mít povinnost ve svých agendách tyto údaje využívat. Základní registry budou zdrojem správných referenčních údajů a orgány veřejné moci nebudou nuceny vyžadovat dokládání těchto údajů. Správci jednotlivých registrů mohou být různé orgány veřejné moci a budou stanoveni právní úpravou jednotlivých registrů. Varianta IV Novelizace stávajících právních předpisů upravujících jednotlivé evidence Varianta IV nepředpokládá vznik nového informačního sytému, snahou je zde vyřešení sdílení údajů mezi již existujícími informačními systémy veřejné správy. Stávající právní předpisy již dnes upravují oblast sdílení údajů v jednotlivých informačních systémech veřejné správy. Tyto sdílené údaje však nemohou být považovány 14
za referenční, protože zde není legislativně zaručena jejich důvěryhodnost. Některé údaje nemohou být sdíleny. Proto budou muset být novelizovány všechny právní předpisy upravující tyto systémy tak, aby umožnily sdílení těchto údajů a jejich využívání v agendách orgánů veřejné moci. 15
Přehled jednotlivých variant řešení a potřebných kroků k jejich realizaci Varianta Stručný popis cílového stavu Legislativní kroky Technické kroky Varianta 1 Ponechání současného stavu. - - Údaje ze stávajících evidencí však nemají závaznou povahu a tak je lze použít pouze pro informativní účely. Varianta 2 Vybudování čtyř základních 1. Zákon o registru územní identifikace 1. Vybudování registru územní registrů. adres a nemovitostí identifikace adres a Tři registry obsahující 2. Zákon o registru obyvatel nemovitostí referenční údaje a čtvrtý 3. Zákon o registru osob 2. Vybudování registru obyvatel zastřešující registr (registr práv 4. Zákon o registru práv a povinností 3. Vybudování registru osob a povinností) obsahující Zákony vznikají v uvedeném pořadí, 4. Vybudování registru práv a oprávnění pro přístup k těmto přičemž každý zákon upravuje fungování povinností registrům. příslušného registru a (kromě prvního zákona) také využívání údajů Varianta 3 Vybudování informačního systému základních registrů a čtyř základních registrů. Základní registry obsahují referenční údaje a tvoří datovou základnu. Informační systém základních registrů je referenčním rozhraním pro přístup k základním registrům a zajišťuje funkcionalitu. Varianta 4 Ponechat existující informační systémy a vzájemně je propojit. Legislativně upravit sdílení dat mezi těmito systémy. z předchozích registrů. 1. Zákon o základních registrech Zákon upravuje základní principy fungování systému základních registrů a nakládání s referenčními údaji. 2. Právní úpravy jednotlivých základních registrů Novelizace právních předpisů s cílem umožnit závazné použití údajů z těchto systémů a jejich sdílení. 1. Vybudování informačního systému základních registrů - Naplňování registru práv a povinností - průběžně 2. Naplnění registru územní identifikace adres a nemovitostí údaji 3. Naplnění registru obyvatel údaji 4. Naplnění registru osob údaji Realizace vazeb mezi jednotlivými systémy, přičemž každá z těchto vazeb bude muset být řešena individuálně. 16
3. VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ 3.1 Náklady jednotlivých variant Varianta I Tato varianta nevyžaduje žádné investice na vybudování systému. Ze všech uvažovaných variant je však spojena s nejvyššími provozními náklady na výkon státní správy, které jsou způsobeny zbytečnými opakovanými úkony při zjišťování a ověřování údajů, které již má státní správa k dispozici. Varianta II Varianta II vyžaduje investice na vybudování základních registrů, na přizpůsobení stávajících ISVS pro komunikaci s registry a na vytvoření vazeb mezi těmito systémy a registry. Využíváním informačního systému základních registrů však dojde ke snížení nákladů na výkon státní správy. Varianta III Třetí varianta vyžaduje obdobně jako varianta druhá investice na vybudování základních registrů, na přizpůsobení stávajících ISVS pro komunikaci s registry a na vybudování informačního systému základních registrů. Stejně jako v předchozím případě dojde i zde využíváním informačního systému základních registrů ke snížení nákladů na výkon veřejné správy. Varianta IV V poslední z navrhovaných variant není budován žádný nový informační systém. Ačkoliv tento fakt, může vyvolat představu, že vstupní náklady tedy budou velmi nízké, situace zdaleka není tak jednoznačná. V tomto případě budou nutné rozsáhlé investice do stávajících ISVS a do vytvoření vazeb mezi nimi. Tyto investice budou podstatně vyšší než investice v předchozích dvou variantách, neboť z důvodu neexistujícího jednotného rozhraní bude v různých případech nutné individuální řešení těchto vazeb.
- 18-3.2 Přínosy jednotlivých variant Varianta I Varianta nemá žádné přínosy k řešení problému. Varianta II Rozdíly mezi variantou II a III jsou v jiných oblastech, jako např. náročnost realizace, zajištění bezpečnosti, apod., kterým se věnujeme v dalším textu. Vybudování a využívání základních registrů bude mít následující přínosy: zjednodušení administrativních úkonů pro širokou veřejnost, využíváním referenčních údajů z jednoho zdroje (základního registru) se zvýší kvalita používaných dat ve veřejné správě, úspory administrativních nákladů pro podnikatele, snížení administrativních a dalších nákladů pro veřejnou správu, snížení rizika používání chybných údajů, které je zajištěno centrální aktualizací údajů a dále přirozenými mechanismy pro kontrolu referenčních údajů, zvýšení kvality služeb a rozšíření služeb, zvýšení informovanosti osob, spotřebitelů, podnikatelů či orgánů veřejné moci, zrychlení administrativních procesů, ušetření pracovních sil. Varianta III Přínosy varianty III jsou obdobné jako přínosy předchozí varianty II. Varianta III má však oproti předchozí variantě další přínosy: funkční vrstva (informační systém základních registrů) oddělena od datové vrstvy (registr práv a povinností), Správa základních registrů bude spravovat pouze informační systém základních registrů a zajišťovat jeho správnou funkčnost a nebude mít přístup k datům, jednodušší správa a jednodušší možnost budoucího rozšíření funkčnosti navrhovaného řešení. 18
- 19 - Varianta IV Umožnění sdílení údajů mezi existujícími ISVS přispěje k zefektivnění využívání údajů, které má stát k dispozici, ovšem v podstatně menší míře než řešení postavená na základních registrech. To je dáno jednak faktem, že pro různé údaje bude nutné přistupovat k různým informačním systémům a dále nelze předpokládat, že pro každý agendový informační systém bude možné vytvořit vazby na všechny systémy poskytující data potřebná k výkonu agend. 4. VÝBĚR ŘEŠENÍ Jak vyplývá z analýzy rizika nečinnosti, současný stav je nevyhovující a je třeba ho řešit i za cenu nutnosti počátečních nákladů. Přínosy z řešení problému převýší náklady, a to nejen z hlediska zkvalitnění a zrychlení procesů, ale v dlouhodobém horizontu i z ekonomického hlediska. Proto se v dalších úvahách již nebudeme variantou I (ponechání stávajícího stavu) dále zabývat, ale zaměříme se na posouzení ostatních variant. Varianta IV se jeví jako poměrně sporná. V její neprospěch působí zejména následující faktory: Složitost řešení Ačkoliv se v této variantě nebuduje nový informační systém, jedná se o velmi komplexní problém. Sdílení dat mezi různými systémy zde probíhá za různých podmínek, a to zejména co do technického provedení, a proto je nutné pro každou vazbu mezi informačními systémy řešit nové provedení, přičemž vazby jednoho systému na různé další systémy se mohou uskutečňovat několika různými a vzájemně nekompatibilními způsoby. Vzhledem k tomu lze i velmi těžko vymezit předpokládanou technickou a finanční náročnost tohoto řešení. Nedostatečná flexibilita řešení Investice do realizace vazeb mezi stávajícími systémy neřeší možnost snadného připojení agendových systémů, které budou teprve vznikat. Vzhledem k tomu, že nebude možné definovat jednoznačné rozhraní pro připojení ke všem systémům poskytujícím referenční údaje, bude i pro nově vznikající systémy realizace vazeb stejně náročná. Navíc změny v IS poskytující referenční údaje budou velmi problematické. Nemožnost realizovat maximální přínosy Vzhledem k technickým omezením nebude možné počítat s propojením veškerých agendových informačních systémů na systémy poskytující referenční údaje, a proto nelze ani stanovit povinnost využívat údaje z těchto systémů. Přičemž přínosy tohoto řešení jsou samozřejmě úměrné míře využívání referenčních údajů. I u systémů, kde budou realizovány všechny potřebné vazby, bude však z důvodu nutnosti přistupovat k různým údajům prostřednictvím různých systémů výsledná efektivita využívání referenčních údajů menší, než u řešení postavených na základních registrech. Bezpečnostní riziko Velký počet propojovaných systémů a různorodých vazeb mezi nimi představuje bezpečnostní riziko, neboť neumožní jednotné spolehlivé řízení bezpečnosti. Zajištění bezpečnosti v takovémto případě závisí do velké míry na správcích jednotlivých informačních systémů a je problematické jak z hlediska realizace, tak z hlediska kontroly. Zbývá nám tedy posouzení varianty II a III. Varianta III má oproti variantě II několik výhod: 19
- 20 - Obecný zákon o základních registrech stanoví základní pravidla pro fungování základních registrů a využívání referenčních údajů a tím pádem i celkovou koncepci celého systému základních registrů. Tato jednotná koncepce zajistí to, že i když následně budou jednotlivé registry vytvářeny různými rezorty, neodchýlí se od principů stanovených obecným zákonem, což by jinak mohl být problém zajistit. Oddělení datové vrstvy (základní registry) od funkční (informační systém základních registrů) zajistí větší bezpečnost referenčních údajů. Správce informačního systému základních registrů nebude mít přístup k datům uloženým v registrech. Systém s oddělenou funkční a datovou vrstvou je více flexibilní, umožní jednodušší správu a budoucí rozšiřování podle toho, jak se budou vyvíjet aktuální potřeby. Varianta III se vzhledem k budování informačního systému základních registrů může jevit jako náročnější na realizaci. Je třeba si ovšem uvědomit, že na jednu stranu sice bude nutné vybudovat informační systém základních registrů, na druhou stranu i ve variantě II bude muset být zajištěna funkčnost. Z toho důvodu by varianta III vyžadovala mnohem náročnější řešení vlastních registrů. Z výše popsaných důvodů se jeví jako nejvhodnější řešení varianta III. Porovnání jednotlivých variant Jednotlivá kritéria jsou ohodnocena hvězdičkami, přičemž vyšší počet hvězdiček označuje větší příznivost varianty. Varianta II Varianta III Varianta IV Nízké finanční náklady na vybudování Úspora dlouhodobých nákladů Rychlost implementace Nenáročnost legislativních prací Pravděpodobnost úspěšného dokončení varianty Zjednodušení administrativní práce Zvýšení kvality a rozšíření služeb pro občany a podnikatele Bezpečnost systému Celkové hodnocení 20
- 21-5. NÁVRH IMPLEMENTACE VYBRANÉHO ŘEŠENÍ Popis navrhovaného systému Systém základních registrů je koncipován tak, že budou existovat čtyři základní registry a informační systém základních registrů, který zajišťuje rozhraní nad těmito informačními systémy. Údaje obsažené v těchto základních registrech jsou získávány z agendových informačních systémů, z nichž jsou podle zákonů upravujících vedení příslušného základního registru oprávněni editoři zapisovat údaje do základního registru. V registru pak budou uchovávány pouze aktuální údaje (v definovaném rozsahu, takže např. je možné, aby rodné příjmení bylo v registru obyvatel uchováno stále, a to i v případě následných změn příjmení, stejně jako je nezbytné zachovat v základních registrech údaje o úmrtí fyzické osoby, zániku právnické osoby, zániku budovy) a všechny údaje zůstanou i nadále v jednotlivých agendových informačních systémech (z obsahu agendových informačních systémů musí být možné zrekonstruovat obsah základních registrů). Agendové informační systémy umožňující zápis do základního registru musí být uzpůsobeny rozhraní informačního systému základních registrů, který zprostředkovává veškerou komunikaci s registry a provádí vyhodnocení oprávnění přístupu k obsahu základních registrů. Při změně údajů zůstane v základním registru pouze nový údaj, zatímco v agendovém informačním systému zůstane zachována celá historie. Protože v praxi jsou nejvíce využívány údaje, které jsou aktuální, pokud bude mít osoba nebo orgán veřejné moci zájem o údaj, který v základním registru již není, požádá o jeho získání orgán veřejné moci, který vykonává danou agendu. K údajům v základních registrech mají přístup pouze orgány veřejné moci. Pokud má fyzická nebo právnická osoba zájem o informaci, která je o ní v registrech vedena, může o ni požádat na kontaktních místech veřejné správy. V případě, že dojde ke změně referenčních údajů, dostane osoba, které se údaje týkají, jejich výpis zdarma, má-li zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku. Bezpečnost osobních údajů je v základních registrech založena na zdrojovém identifikátoru fyzické osoby (ZIFO) a agendových identifikátorech fyzických osob (AIFO), které jsou je neveřejné. ZIFO generuje Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) a je veden pouze v evidenci zdrojových identifikátorů fyzických osob. Orgány veřejné moci budou mít pro identifikaci fyzické osoby v rámci své agendy přidělen AIFO. AIFO je odvozen z kódu agendy a ze ZIFO, přičemž z AIFO nelze zpětně odvodit ZIFO. Přidělování AIFO je v kompetenci ÚOOÚ a každé fyzické osobě vygeneruje ÚOOÚ jedinečný AIFO, který bude sloužit pro zajištění realizace vazeb mezi jednotlivými agendami prostřednictvím informačního systému základních registrů. Evidence zdrojových identifikátorů fyzických osob bude umožňovat převod AIFO pro jednu agendu na AIFO jiné agendy, pokud je k tomu uživatel v dané roli oprávněn. Pouze ÚOOÚ bude mít k dispozici funkci a další údaje, které umožní převod AIFO na ZIFO, aby následně mohl z odpovídajícího ZIFO odvodit AIFO další agendy. Každá fyzická osoba bude tak vedená v agendách pod jiným jedinečným a bezvýznamovým identifikátorem AIFO, čímž se zabrání možnému zneužití osobních údajů mezi jednotlivými agendami. Tímto se však nevylučuje to, aby si příslušná agenda vedla údaje pod svými interními identifikátory (např. číslo řidičského průkazu, rodné číslo), AIFO bude sloužit ke komunikaci s využitím základních registrů. Přidělování rodného čísla nebude na základě přijetí tohoto právního předpisu ukončeno. Očekává se, že se budou oba tyto identifikátory používat paralelně, dokud nebude rozhodnuto jinak (přidělování rodných čísel má své limity, z nichž je termín ukončení používání stávajícího formátu rodných čísel dopředu určen). 21
- 22 - V informačním systému základních registrů bude docházet i k provedení identifikace a autentizace a následně i autorizace uživatelů, resp. jejich rolí (údaje o oprávněních budou uloženy v registru práv a povinností, vyhodnocovat je bude informační systém základních registrů), kterými budou agendové informační systémy (pro agendové informační systémy budou zpřístupněny webové služby, jejichž popis bude zveřejněn v informačním systému o informačních systémech veřejné správy, který byl zřízen podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Informační systém základních registrů bude uchovávat i záznamy o událostech spojených s poskytovanými službami a údaji ze základních registrů (ale nebude obsahovat žádné referenční údaje). Informační systém základních registrů bude informační systém, který bude provozován v infrastruktuře KIVS, s využitím sítě internet, protože je nutné zajistit přístup k tomuto systému ze strany všech orgánů veřejné moci. V opačném případě by musela být vytvořena nová síť fyzicky oddělená od internetu a orgány veřejné moci by musely být vybaveny dalším hardware, což by bylo velice nákladné. V současnosti existují technologické prostředky (např. protokol TLS či SSL), které umožňují eliminaci rizik způsobených využitím internetu pro zajištění komunikace agendových informačních systémů se základními registry na přípustnou úroveň. Vždy je však nutné počítat s tím, že každý informační systém je vytvořen a používán člověkem a tudíž neexistuje způsob, jak zajistit jeho 100% bezpečnost. Proto jsou zákonem nastaveny mechanismy na opravu referenčních údajů, které nemusí být přesné. Podobná rizika však existují i v papírovém světě. Nebude tedy zřizována zvláštní síť, kterou by bylo nutné využívat pro připojení k tomuto informačnímu systému. Z toho důvodu budou použity bezpečnostní mechanismy, které budou obsah vyměňovaných dat utajovat (předpokládá se využití protokolu SSL pro šifrování komunikace a použití certifikátů veřejného klíče pro přihlašování do informačního systému základních registrů). Tento zákon upravuje pouze vedení informačního systému základních registrů. Další zákony, které budou upravovat vedení jednotlivých registrů, vznikají; předpokládá se předložení návrhů těchto zákonů do 15. 10. 2008 vládě. U každého základního registru bude v příslušném zákonu definován výčet editorů, kteří budou zodpovědní za příslušné referenční údaje. Pro jednotlivé základní registry bude v příslušných zákonech také stanoveno přechodné období nutné k tomu, aby jednotlivé agendy měly možnost připravit své agendové informační systémy na zajištění komunikace se základními registry. Ve stávajících informačních systémech, jak již bylo uvedeno výše, není zajištěna dostatečná kvalita dat. Přesto budou tato data využita v jednotlivých základních registrech. To, která data, ze kterých informačních systémů veřejné správy budou využita pro vybudování jednotlivých základních registrů, stanoví zákon upravující vedení příslušného základního registru. Protože však za správné jsou považovány pouze referenční údaje obsažené v základních registrech, bude vytvořen velký tlak na to, aby byla tato data opravena. Předpokládá se, že při vzniku základních registrů budou data z agendových informačních systémů, které budou tvořit zdroje dat pro tyto registry, nejprve porovnána mezi sebou z hlediska jejich hodnot (např. evidence obyvatel a evidence občanských průkazů). Cílem je, aby nesprávná data byla náležitě označena co nejdříve, nejlépe ještě před jejich uložením v základních registrech. Pokud je údaj v základním registru nesprávný, občan musí doložit správný údaj, což je pro něj komplikace. Pak je i v jeho zájmu využít právo požadovat uvedení referenčních údajů do souladu se skutečností. Díky tomu dojde ke zkvalitnění dat nejen v základních registrech, ale i v ostatních informačních systémech, které tato data využívají. Stávající kompetence orgánů veřejné moci při vedení agendových informačních systémů nebudou narušeny. 22