Nejkrásnější české pohádky také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Vybrala a upravila Jana Eislerová Ilustrovala Edita Plicková Nejkrásnější české pohádky e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Obsah O veliké řepě O poslušných kůzlátkách O kohoutkovi a slepičce O třech přadlenách O koblížkovi Chytrá horákyně BOŽENA NĚMCOVÁ O Smolíčkovi BOŽENA NĚMCOVÁ Rozum a Štěstí Jak se Honza učil latinsky BOŽENA NĚMCOVÁ Jak stařeček měnil, až vyměnil Otesánek Hrnečku, vař! O zvířátkách a loupežnících
O veliké řepě Zasadil dědeček řepu; vyrostla veliká, převeliká. Chtěl řepu ze země vytáhnout; táhne, potahuje, vytáhnout nemůže. Pozval si na pomoc babičku. Babička se chytila za dědečka, dědeček za řepu; táhnou, potahují, vytáhnout nemohou. Pozvala babička vnučku. Vnučka se chytila za babičku, babička za dědečka, dědeček za řepu; táhnou, potahují, vytáhnout nemohou. Zavolala vnučka pejska. Pejsek se chytil za vnučku, vnučka za babičku, babička za dědečka, dědeček za řepu; táhnou, potahují, vytáhnout nemohou. Zavolal pejsek kočičku. Kočička se chytila za pejska, pejsek za vnučku, vnučka za babičku, babička za dědečka, dědeček za řepu; táhnou, potahují, vytáhnout nemohou. Zavolala kočička myšku. Myška se chytila za kočičku, kočička za pejska, pejsek za vnučku, vnučka za babičku, babička za dědečka, dědeček za řepu; táhnou, potahují a vytáhli řepu!
O poslušných kůzlátkách Byla jedna koza, a ta měla tři kůzlátka. Jednou odpoledne jim řekla: Kůzlátka, já dnes půjdu do města na trh, kdyby někdo tloukl na branku, neotvírejte, mohl by to být vlk, a ten by vás sežral. Kůzlátka slíbila, že nikomu neotevřou, a maminka koza odešla. Za chvíli kdosi bouchá na branku buch, buch a říká silným hlasem: Kůzlátka, otevřete vrátka! Kůzlátka poznala, že je to vlk, a polekala se: Ó jé, ty nejsi naše maminka; naše maminka má tenčí hlásek, jako panímámin vlásek. Neotevřeme ti! Vlk musel odejít s nepořízenou. Vypravil se ke kováři a řekl mu: Kováři, upiluj mi kousek jazyka! Kovář nařídil vlkovi, aby položil hlavu na špalek, a začal pilovat. Když kousek jazyka upiloval, vlk se rychle vrátil ke kůzlátkům; zabouchal a promluvil už tenčím hlasem: Kůzlátka, otevřete vrátka! Ale kůzlátka se nenechala oklamat: Ty nejsi naše maminka; naše maminka má ještě tenčí hlásek, jako panímámin vlásek. Vlk se dopálil, vrátil se zase ke kováři a nařídil mu: Upiluj mi jazyk ještě víc! Kovář piloval a piloval, až zbyl vlkovi z jazyka jenom kousek. Vlk znovu pospíchal za kůzlátky. Zabouchal na dvířka a volá již tenkým hláskem: Kůzlátka, otevřete vrátka! Kůzlátka se radila: Tohle by mohl být hlásek naší maminky. Ale ukaž nám kopýtko! Vlk vstrčil do okýnka svou tlapu s drápy. Když ji kůzlátka uviděla, spustila smích a řekla: Cha cha, to by tak bylo! Naše maminka má pěkné kopýtko, a ne takovou ošklivou tlapku s drápy. Ty jsi jistě vlk, tobě neotevřeme. A nepustila ho.
Vlk s velkou zlostí utekl. A když byl ten tam, vrátila se maminka koza s uzlíkem z trhu. Zaklepala a zavolala: Kůzlátka, otevřete vrátka! Kůzlátka ji hned poznala, otevřela branku, běžela k ní a řekla: Vítáme vás, maminko, máme velkou radost, že už jste doma: byl tady vlk! a jedno přes druhé vyprávělo, co se stalo. Stará koza je pochválila, rozvázala uzlík a podělila je všelijakými dobrotami: koláčky, cukrovím a ořechy. Kůzlátka měla velkou radost, a když všecky dobroty snědla, byla tam papírová zem a propadli jsme se až sem.
O kohoutkovi a slepičce Kohoutek a slepička si vyšli do obory na oříšky. Kohoutek řekl: Co kdo z nás najde, to si spravedlivě rozdělíme napolovic. Dobře, souhlasila slepička; hrabala, hrabala, až vyhrabala jadýrko, a upřímně se s kohoutkem o ně rozdělila. Potom vyhrabal kohoutek velké jádro, ale byl lakomý, chtěl je rychle sám spolknout, aby slepička nevěděla, a jádro mu uvázlo v krčku. Běž honem, slepičko, přines vodu, sic umru. Jak to řekl, převalil se na zemi nožkama vzhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce: Studánko, dej vody Studánka řekla: Nedám ti vodu, dokud mi nepřineseš od švadleny šátek. Slepička běžela ke švadleně: Švadlenko, dej šátek studánce, Švadlena řekla: Nedám ti šátek, dokud mi nepřineseš od ševce střevíčky. Slepička běžela k ševci: Mistře, dej střevíčky švadlence, nožky má nahoře
Švec řekl: Nedám ti střevíčky, dokud mi nepřineseš od svině štětiny. Slepička běžela ke svini: Sviňko, dej ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, Svině řekla: Nedám ti štětiny, dokud mi nepřineseš od sladovníka mláto. Slepička běžela ke sladovníkovi: Sladovníku, dej svini mláto,
svině dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, Sladovník řekl: Nedám ti mláto, dokud mi nepřineseš od krávy smetanu. Slepička běžela ke krávě: Kravičko, dej sladovníkovi smetanu, sladovník dá svini mláto, svině dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, Kráva řekla: Nedám ti smetanu, dokud mi nepřineseš z louky travičku.
Slepička běžela k louce: Louko, dej krávě travičku, kráva dá sladovníkovi smetanu, sladovník dá svini mláto, svině dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, Louka řekla: Nedám ti travičku, dokud mi nevyprosíš z nebe rosičku. Slepička prosila: Nebe, nebíčko, dej louce rosičku, louka dá krávě travičku, kráva dá sladovníkovi smetanu, sladovník dá svini mláto, svině dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, Nebe se slitovalo nad kohoutkem a seslalo louce rosičku, louka dala travičku, kráva smetanu, sladovník mláto, svině štětiny, švec střevíčky, švadlena šátek a studánka vodu. Slepička nabrala vodu do zobáčku, a jakmile ji kohoutkovi do krku vpustila, sklouzlo mu jadýrko dolů, kohoutek vyskočil na nohy, zatřepal křídly a vesele zakokrhal: Kykyryký! A potom už nikdy nebyl lakomý a o všechno se upřímně dělil se slepičkou.