2.3 Stav, struktura a dynamika kriminality v České republice

Stav, struktura a dynamika kriminality svobody. Kriminologický význam mají především údaje obsažené v části týkající se obviněných a odsouzených (další část ročenky se týká vězeňského personálu). Uváděny jsou časové řady stavů obviněných a odsouzených, zvláště pak pokud jde o mladistvé a cizí státní příslušníky a co do pohlaví a věkového složení. Současné složení odsouzených je dále vykazováno podle jednotlivých věznic, délky trestu, předchozích odsouzení, typu věznic, druhu a četnosti trestných činů odsouzených a některých dalších hledisek. Nechybí ani porovnání počtu vězněných osob v mezinárodním měřítku. 2.3 Stav, struktura a dynamika kriminality v České republice 2.3.1 Stav kriminality je její základní kvantitativní charakteristikou, kterou lze vyvodit ze statistických údajů o kriminalitě. Je dán počtem registrovaných trestných jednání, resp. počtem pachatelů na té které ze zmíněných hladin. Může být vyjádřen absolutními čísly (pak vypovídá o rozsahu kriminality) nebo indexy (úroveň nebo intenzita kriminality). V roce 2006 bylo v České republice registrováno 336 446 trestných činů (index na 100 000 obyvatel 3 271), 122 753 stíhaných a vyšetřovaných osob (index 1 190) a 69 445 odsouzených osob (index 675). 2.3.2 Kvalitativní charakteristikou kriminality je především její struktura. V pojmu struktury je obsažena myšlenka diferencovanosti prvků (jejich skupin) a jejich vzájemné vazby. Struktura kriminality je určována řadou charakteristik. Zvolené znaky se mohou týkat jednak povahy trestného činu, jednak vlastností osoby pachatele či oběti (zde se někdy hovoří o struktuře osobnosti pachatele či oběti, vyjadřované ve statistice především sociodemografickými charakteristikami, jako je věk, pohlaví, vzdělání, socioprofesní postavení), jednak dalších hledisek (např. územních). Kriminalita jako souhrn trestných činů je jevem vysoce heterogenním. Bývá dokonce kladena otázka, zda má vůbec význam hovořit o kriminalitě 59

Kapitola 2. jako takové, protože komponenty jevu (např. jednotlivé druhy kriminality, ale též jednání naplňující tutéž skutkovou podstatu trestného činu) se v řadě směrů mnohdy diametrálně liší. Analýza struktury kriminality zde proto má klíčový význam. Jde při ní především o rozdělení četnosti údajů o trestných jednáních, pachatelích a obětech do určitých podskupin s cílem diferencovanějšího poznání reality; analýza struktury tak jde ruku v ruce s klasifikací zločinnosti, pachatelů a obětí. Možným východiskem pro analýzu struktury kriminality je rozdělení trestné činnosti podle druhů, a to v podobě tzv. takticko-statistické klasifikace (jak ji uplatňuje policejní kriminální statistika) či podle hlav zvláštní části trestního zákona (justiční kriminální statistika). Struktura registrované kriminality v ČR v roce 2006 je co do druhů trestných činů charakterizována dvoutřetinovým zastoupením majetkové kriminality. Další složky tzv. obecné kriminality násilná a mravnostní se na tomto celku podílejí 6 %a1%. Hospodářská kriminalita je (při své nepochybně vysoké latenci) zastoupena 11 % (viz graf č. l). Podoba kriminality v ČR se tak přibližuje podobě kriminality, která existuje ve vyspělé části světa. I v členění podle známých pachatelů dominují pachatelé trestných činů proti majetku podílem 29 % (viz graf č. 2). Členěním kriminality podle takticko-statistické klasifikace či podle hlav zvláštní části trestního zákona se ovšem možnosti klasifikace kriminality ani zdaleka nevyčerpávají. Tak např. se v moderní kriminologii objevuje pojem,,kriminalita mocných : rozumí se jí úhrn trestných činů páchaných k posílení či obraně moci. Tato kriminalita je záležitostí především osob s vysokým statusem či elit ve státě, ekonomice a společnosti. 12) Stále častěji používaným pojmem se stala masová kriminalita. Lze ji definovat pěti znaky: 1. Časté porušování právní normy ze strany velkého počtu členů společnosti. 12) Srov. KAISER, G.; KERNER, H.-J.; SACK, F.; SCHELLHOS, H. (ed.). Kleines Kriminologisches Wörterbuch. 3. Auflage. Heidelberg: C. F. Müller Verlag, 1993, s. 246, 247. 60

Stav, struktura a dynamika kriminality Graf č. 1 Struktura registrovaných skutků podle druhů kriminality v ČR v roce 2006 Zbývající 10 % Vojenské trestné činy 0 % Hospodářská 12 % Násilná 6 % Mravnostní 1 % Ostatní 6 % Majetková 65 % Násilná Druh kriminality Obecná kriminalita Jiná kriminalita Ostatní Mravnostní Majetková Hospodářská Vojenské trestné činy Zbývající Celkem Počet skutků 19 171 1 615 221 707 20 878 39 473 61 33 451 336 446 Podíl na celkové kriminalitě 6 % 1 % 65 % 6 % 12 % 0 % 10 % 100 % Pramen: policejní statistika 2. Výskyt tohoto porušování právní normy ve všech společenských vrstvách. 3. Nepatrnost způsobené škody, která však ve svém celku nabývá ekonomicky významných rozměrů. 4. Velká pozornost věnovaná tomuto tématu médii a politiky. 5. Racionalizace těchto protiprávních jednání ze strany členů společnosti jako normálních alternativ jednání s nevýznamnými trestněprávními následky. 13) 13) DANWITZ, K. S. Examens Repetitorium Kriminologie. Heidelberg : C. F. Müller Verlag, 2004, s. 154 155. 61

Kapitola 2. Graf č. 2 Struktura stíhaných pachatelů podle hlav zvláštní části trestního zákona v ČR v roce 2006 Vojenské trestné činy 0 % Zbývající 23,6 % Násilná 11,6 % Mravnostní 1 % Hospodářská 21,6 % Ostatní obecná 13,3 % Majetková 28,9 % Násilná Obecná kriminalita Druh kriminality Ostatní obecná Mravnostní Majetková Hospodářská Jiná kriminalita Vojenské trestné činy Zbývající Celkem Počet pachatelů 14 196 1 184 35 474 16 323 26 500 45 29 031 122 753 Podíl na celkové kriminalitě 11,6 % 1 % 28,9 % 13,3 % 21,6 % 0 % 23,6 % 100 % Pramen: justiční statistika Samo rozdělení kriminality podle jejích druhů či hlav zvláštní části trestního zákona a dokonce i podle skutkových podstat jednotlivých trestných činů ovšem představuje rovněž nemalé zjednodušení, protože skutkové podstaty mohou být naplňovány jednáními rozličného stupně sociální škodlivosti, různě motivovanými apod. (např. vražda ze žárlivosti a loupežná vražda). Může tak nastat i situace, kdy počet trestných činů je stabilizovaný, avšak jejich tíže klesá, či naopak roste. Vyvstává však otázka, jaká kritéria pro posuzování této tíže zvolit. 62

Stav, struktura a dynamika kriminality V souvislosti s analýzami kriminality byly proto činěny pokusy posuzovat strukturu kriminality též podle její závažnosti s uplatněním určitých hledisek. Jde, jinak vyjádřeno, o nejednoduchou problematiku měření tíže kriminality. Takto diferencovaný pohled na kriminalitu lze získat zejména stanovením podílu závažné kriminality (vraždy, loupeže, znásilnění aj.) a podílu ostatní kriminality, posouzením podle výše trestních sazeb stanovených v zákoně či výše trestů uložených pravomocně jednotlivým pachatelům, podle výše způsobené škody nebo již rozlišením dokonaných trestných činů a jejich pokusů. Další možnou cestou je využít pro klasifikaci závažnosti konkrétně charakterizovaných trestných činů zprůměrovaných bodových hodnocení vyslovených respondenty, ať již odborníky, nebo laiky. Na tomto přístupu je též založen zřejmě nejznámější pokus o vytvoření objektivního nástroje k měření kriminality, kterým je tzv. Sellinův a Wolfgangův index tíže kriminality z roku 1964. Oba američtí kriminologové zpracovali u trestných činů obecné kriminality, u nichž se předpokládá vysoká míra oznamování občany, užší charakteristiky v závislosti na počtu obětí, intenzitě útoku či výši škody. Každé z těchto charakteristik byl (na základě výpovědí respondentů) přidělen číselný stupeň tíže (např. ublížení na zdraví s nemocničním ošetřením = 7 bodů, znásilnění = 10 bodů, majetkový trestný čin se škodou převyšující 80 000 USD = 7 bodů). Bodová hodnota se násobí počtem příslušných skutků v dané lokalitě. Součet představuje index, s jehož pomocí v současné době kriminální policie v několika velkoměstech USA eviduje strukturu a dynamiku kriminality z hlediska závažnosti u osmi tzv. indexových trestných činů. Statistické údaje o kriminalitě umožňují též uplatnit kriminálně geografický pohled vyjadřující nestejné zatížení registrovanou kriminalitou v rozličných územních jednotkách. Přínosnější než informace o rozsahu jsou i zde data o úrovni (intenzitě) kriminality. Takto bývá zejména shledávána přímá závislost mezi velikostí obce a jejím kriminálním zatížením. Rozdílná frekvence registrované kriminality v jednotlivých územních jednotkách signalizuje nestejnou míru výskytu kriminogenních faktorů v té které lokalitě. Bývá spojována s rozdílnostmi ekonomické struktury, s rozdíly v hustotě a složení obyvatelstva, s různou kulturní a životní úrovní, s převládajícím charakterem 63

Kapitola 2. pracovní činnosti obyvatelstva. Stranou pozornosti by však neměly zůstávat ani regionální rozdíly v úrovni formální i neformální kontroly kriminality. Koncentraci kriminality bývá přímo úměrný výskyt trestné činnosti typově vyšší společenské nebezpečnosti, tedy výrazněji nepříznivá struktura kriminality. Z publikovaných českých kriminálních statistik lze získat mimo jiné údaje o nestejné intenzitě registrované kriminality v jednotlivých krajích. Nejvyšších hodnot dosahují v hlavním městě Praze (více jak dvojnásobku republikových čísel), dále v krajích Ústeckém, Libereckém, Středočeském a Karlovarském (tabulka č. 1). Tabulka č. 1 Indexy registrovaných trestných činů podle krajů v roce 2006 Kraj Praha Ústecký Liberecký Středočeský Karlovarský Moravskoslezský Jihomoravský Jihočeský Plzeňský Olomoucký Královéhradecký Pardubický Zlínský Vysočina ČR celkem Registrované trestné činy 89 618 32 837 14 778 37 188 9 492 36 993 32 042 16 205 13 986 14 092 11 557 9 587 9 887 8 184 336 446 Index na 10 000 obyvatel 754,3 398,9 343,1 316,5 311,6 296,1 282,9 257,2 252,2 220,2 210,3 188,8 167,6 160,0 327,1 Pramen: údaje Ministerstva vnitra ČR 64

Pojem, předmět a úkoly kriminologie 2.3.3 Další charakteristikou kriminality jako hromadného jevu je její dynamika (vývoj), která nazírá trestnou činnost v pohybu a změně. Je tedy pohledem na kriminalitu jako proces. Charakterizují ji změny vývojové křivky registrované kriminality či jejích složek (vyjádřené opět absolutními čísly nebo indexy) za určité časové období. Zůstáváli vývojová křivka kriminality neměnná, lze mít za to, že nedošlo k podstatným změnám v komplexu vlivů, které kriminalitu vyvolávají. Zločinnost však nepatří k jevům statickým, nýbrž rozvíjí se v prostoru a čase. V rámci úvah o dynamice kriminality se někdy používají pojmy tendence kriminality nebo trend kriminality k označení výsledného poznatku analýzy dynamiky kriminality. Jde o směr vývoje kriminality jako celku nebo její určité části. Hovoří se pak o vzestupné nebo klesající tendenci (trendu) či stagnaci. Pravidelnosti vyskytující se v rozvrstvení kriminality vedou též k pokusům o předvídání budoucího vývoje kriminality jako celku a jejích jednotlivých komponent, tedy ke kriminologickému prognózování. O registrované kriminalitě vpředválečné Československé republice jsou k dispozici pouze neúplné údaje. V rakouském trestním zákoně č. 117/1852 ř. z., platném na území dnešní České republiky až do roku 1950, existovala tripartice, na základě níž náležely do soudní jurisdikce vedle zločinů i přečiny a přestupky. Největší počet odsouzených představovaly právě osoby odsouzené za přestupky. Ze statistiky odsouzených v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1919 1934 vyplývá, že za zločiny bylo v tomto období odsouzeno v průměru ročně 18 855 osob, pro přečiny 2 504 osob a pro přestupky 157 701 osob. 14) Vyjdeme-li ze statistiky odsouzených jako pramene kriminologického poznání též pro období poválečné, a to období účinnosti trestního zákona č. 86/1950 Sb. a od 1. ledna 1962 zákona č.140/1961 Sb. (viz graf č. 3), nutno především brát v úvahu zásadní změny trestní legislativy v tomto období, jež srovnatelnost statistických údajů velmi ztěžují, ne-li znemožňují. Přestupky byly vyčleněny z oblasti trestního práva a staly se součástí práva správního. V letech 1951 1959 činil průměrný počet odsouzených 70 353 osob. Prudký pokles počtu odsouzených kolem roku 1960 je způsoben především zákonodárnými změnami (vedle již zmíněných změn přijetím zákona č. 38/1961 Sb., o místních lidových soudech, a zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech 14) Citováno podle NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. I. Obecná část. 3. přepracované vydání. Praha : Codex Bohemia, 1997, s. 294. 65

Kapitola 2. národních výborů při zajišťování socialistického pořádku) a s nimi spojeným faktickým přesunem drobné kriminality na jiné orgány, dále reorganizací správních celků i reorganizací orgánů činných v trestním řízení a dalšími faktory. Od roku 1970 jsou počty odsouzených ovlivněny přijetím zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech (zrušen zákonem č. 175/1990 Sb.; bagatelní delikty se tak přesunuly do oblasti přestupků). Do té doby představovali odsouzení pachatelé přečinů téměř třetinu všech odsouzených. 15) Příčinou nízkého počtu odsouzených v roce 1990 jsou kromě rozsáhlé amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 1990 a již uvedeného zrušení kategorie přečinů i zásadní společensko-politické změny, jejichž průvodním jevem byly i poruchy v činnosti soudů, prokuratur a bezpečnostních orgánů způsobené např. personálními změnami. Při úvahách o změnách registrované kriminality v České republice po roce 1989 budeme vycházet především z policejní statistiky, tedy z údajů o registrovaných skutcích a stíhaných osobách. Rok 1989 je posledním rokem téměř dvacetiletého údobí relativně stabilní úrovně kriminality (počty registrovaných trestných činů a přečinů se pohybovaly mezi 100 000 120 000 ročně). Kriminalita v tomto roce, který vezmeme za základ pro srovnání s dalším obdobím, nikterak nevybočovala z dlouhodobě stabilizovaného trendu předchozích let (index na 100 000 obyvatel = 1 165). V následujících čtyřech letech (1990 1993) dochází ke strmému růstu registrované kriminality, a to přes protichůdně působící kriminálněpolitická opatření provedená v tomto období (rozsáhlá amnestie prezidenta republiky k 1. 1. 1990, novelizace trestního zákona derogující nebo modifikující skutkové podstaty některých frekventovaných trestných činů, například spekulace, příživnictví, opuštění republiky, opilství v dopravě). Výrazným předělem v tomto vzestupném vývoji byl již rok 1990. V tomto roce došlo k dosud nebývalému nárůstu počtu registrovaných trestných činů, avšak též k radikálnímu poklesu počtu odsouzených osob. Index registrovaných skutků (na 100 000 obyvatel) dosáhl v roce 1993 hodnoty 3 858. Rozsah registrované kriminality (vyjádřený počtem zjištěných skutků) představoval v České republice v roce 1989 hodnotu 120 768. Nárůst v dalších čtyřech letech je zjevný z následujících čísel: 15) Citováno podle NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. I. Obecná část. 3. přepracované vydání. Praha : Codex Bohemia, 1997, s. 292 293. 66

Stav, struktura a dynamika kriminality Graf č. 3 Dynamika odsouzených osob na území ČR v letech 1912 2006 67

Kapitola 2. Rok 1990 216 852 tj. oproti předchozímu roku + 79,6 % 1991 282 998 (+ 30,5 %) 1992 345 205 (+ 22,0 %) 1993 398 505 (+ 15,4 %). Celkově jde v roce 1993 o zvýšení oproti výchozímu roku 1989 třiapůlnásobné (viz graf č. 4). Míru reálného nárůstu majetkové trestné činnosti, jež rozhodujícím způsobem ovlivňuje dynamiku kriminality celkové, lze zpochybnit poukazem na měnící se relace mezi trestněprávně relevantní minimální hranicí způsobené škody a cenovou a příjmovou hladinou v té které době. To staví do nového světla jak sociální škodlivost, tak faktickou viktimizaci obětí zejména bagatelní části majetkových trestných činů. Je otázkou, nakolik postupné změny této hranice minimální škody ve sledovaném období (do 1. 7. 1990 200 Kčs, do roku 1993 1 000 Kčs, do roku 2001 2 000 Kč, v současné době 5 000 Kč) byly adekvátní změnám kupní síly koruny a korespondující inflační křivce. 16) Změny hranice škody nikoliv nepatrné měly patrně nezanedbatelný vliv na pokles počtu registrovaných trestných činů zpronevěry, podvodu a značné části krádeží. 17) V dalších třinácti letech (1994 2006) je tedy dosavadní strmý nárůst křivky registrované kriminality vystřídán po poklesu v roce 1994 (index na 100 000 obyvatel = 3 603) nástupem již stabilizovanějšího stagnujícího či mírně klesajícího vývojového trendu. Rok 1994 je přitom pozoruhodný tím, že poprvé od roku 1990 byl počet registrovaných trestných činů nižší než v roce předcházejícím. 18) 16) K tomu viz NOVOTNÝ, O. Kriminalita, trestní právo, kodifikace (vybrané problémy). In Právnická fakulta Univerzity Karlovy 1348 1998. Jubilejní sborník. Praha: Právnická fakulta UK, 1998. s. 107. Časopis Trestní právo, 1998, č. 10. 17) Srov. MAREŠOVÁ, A. Kriminalita v roce 1994. Praha : IKSP, 1995, s. 5. 18) OSMANČÍK, O. a kol. Některé poznatky z kriminologické analýzy etiologie, struktury a dynamiky kriminality v naší společnosti a poznatky k úrovni právního vědomí a účinnosti právní úpravy (Nepublikovaný podklad pro rekodifikační komisi, 1997). Příloha, s. 2. 68

Stav, struktura a dynamika kriminality Graf č. 4 Dynamika registrované kriminality v ČR v letech 1989 2006 450 000 400 000 350 000 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 Registrované skutky Stíhané osoby Odsouzené osoby 1989 120 768 71 069 57 743 1990 216 852 69 368 18 871 1991 282 998 81 790 27 964 1992 345 205 92 589 31 032 1993 398 505 106 874 35 157 1994 372 427 103 094 51 931 1995 375 630 114 791 54 957 1996 394 267 118 456 57 974 1997 403 654 118 395 59 777 1998 425 930 129 271 54 083 1999 426 626 127 887 62 594 2000 391 469 130 234 62 595 2001 358 577 127 856 63 211 2002 372 341 123 964 60 182 Pramen: policejní statistika, justiční statistika 2003 357 740 121 393 65 098 2004 351 629 121 531 66 131 2005 344 060 121 511 66 443 2006 336 446 122 753 69 445 69

Kapitola 2. Rok 1994 372 427 tj. oproti předchozímu roku 6,5 % 1995 375 630 (+ 0,9 %) 1996 394 267 (+ 5,0 %) 1997 403 654 (+ 2,4 %) 1998 425 930 (+ 5,5 %) 1999 426 626 ( 0 %) 2000 391 469 ( 8,2 %) 2001 358 577 ( 8,4 %) 2002 372 341 (+ 3,8 %) 2003 357 740 ( 4,0 %) 2004 351 629 ( 1,7 %) 2005 344 060 ( 2,2 %) 2006 336 446 ( 2,2 %) Statisticky vykazované majetkové škody způsobené registrovanými trestnými činy jsou nepochybně pouze jedním z indikátorů škodlivých dopadů zjevné části kriminality na společnost i jedince, a to ukazatelem velmi přibližným. Nicméně jejich rapidní vzestup ze zhruba půl miliardy Kčs v roce 1989 na hodnoty v řádu desítek miliard Kč Graf č. 5 Majetkové škody způsobené registrovanými trestnými činy v ČR v letech 1989 2006 70 63,4 60 55,7 50 43,3 48 48,5 43 Kč (v mld.) 40 30 30,1 24,4 31,2 29,6 33,5 35,7 24,3 20 10 0 14,6 9,4 4,2 0,7 2,2 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Pramen: policejní statistika 70