ZLÍNSKO CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr II. PETER MACKOVâIN, MATILDA JATIOVÁ AKOLEKTIV AGENTURA OCHRANY P ÍRODY A KRAJINY âr
SVAZEK II. ZLÍNSKO
Edice Chránûná území âr: Mackovãin P., Sedláãek M. (eds.) Citace knihy: Mackovãin P., Jatiová M. a kol. (2002): Zlínsko. In: Mackovãin P. a Sedláãek M. (eds.): Chránûná území âr, svazek II. Agentura ochrany pfiírody a krajiny âr a EkoCentrum Brno, Praha, 376 pp. Mapy: Geologie âesk geologick ústav, Praha Geomorfologické ãlenûní J. Demek a kol.: Zemûpisn lexikon âr Hory a níïiny, Academia, Praha 987. Digitalizace Katedra geografie University Palackého, Olomouc Perspektivní zobrazení digitálního modelu reliéfu Vojensk topografick ústav Dobru ka, G AâR Klimatické oblasti podklad E. Quitt: Klimatické oblasti âsr, Geografick ústav âsav. Digitalizace Foresta SG, a. s. Hydrografická síè podklad Státní vodohospodáfiská mapa, V zkumn ústav vodohospodáfisk T. G. M., Praha PÛdní typy Katedra pedologie a geologie âeské zemûdûlské university, Praha Fytogeografické ãlenûní podklad Botanick ústav âsav: Regionální fytogeografické ãlenûní âr, Academia, Praha 987. Digitalizace Foresta SG, a. s. Potenciální pfiirozená vegetace podklad Z. Neuhäuslová a kol.: Mapa potenciální pfiirozené vegetace âr, Academia, Praha 998. Digitalizace Foresta SG, a. s. Krajinn pokryv zpracoval GISAT MÎP âr Chránûná území a památné stromy Agentura ochrany pfiírody a krajiny âr Letecké snímky podklad Vojensk topografick ústav Dobru ka, G AâR Grafická úprava ARTEDIT, s. r. o., Praha 2000 Edice Chránûná území âeské republiky, svazek II. Zlínsko Vydala Agentura ochrany pfiírody a krajiny âr a EkoCentrum Brno, Praha 2002 ISBN 80-86064-38-7
Obsah P EDMLUVA................................................................... 7 ÚVOD........................................................................ 9 P ÍRODNÍ POMùRY.............................................................. 3 Geologická charakteristika..................................................... 3 Geomorfologická charakteristika................................................. 9 Klimatická charakteristika..................................................... 27 Hydrologická charakteristika.................................................... 32 Pedologická charakteristika..................................................... 4 Botanická charakteristika...................................................... 44 Zoologická charakteristika..................................................... 5 OSÍDLENÍ.................................................................... 54 OCHRANA P ÍRODY............................................................. 6 OKRES KROMù ÍÎ Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu.................................. 64 Zvlá tû chránûná území....................................................... 74 Pfiírodní parky............................................................. 04 Památné stromy............................................................ 6 OKRES UHERSKÉ HRADI Tù Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu................................. 20 Zvlá tû chránûná území...................................................... 30 Pfiírodní parky............................................................. 44 OKRES VSETÍN Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu................................. 52 Zvlá tû chránûná území...................................................... 66 Památné stromy............................................................ 202 OKRES ZLÍN Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu................................. 204 Zvlá tû chránûná území...................................................... 24 Pfiírodní parky............................................................. 233 Památné stromy............................................................ 242 CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST BÍLÉ KARPATY Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû CHKO................................. 244 Zvlá tû chránûná území...................................................... 262 BIBLIOGRAFIE................................................................ 335 REJST ÍKY Chránûná území............................................................ 342 Místopisné názvy........................................................... 345 5
Latinské názvy rostlin........................................................ 348 âeské názvy rostlin......................................................... 354 Latinské názvy ÏivoãichÛ..................................................... 359 âeské názvy ÏivoãichÛ....................................................... 363 NeÏivá pfiíroda (geologie, geomorfologie, pûda)..................................... 366 V KLAD VYBRAN CH POJMÒ ZE ZÁKONA â.4/92 SB.................................... 37 SEZNAM AUTORÒ.............................................................. 373 6
Pfiedmluva âeská republika náleïí k oblastem na í planety znaãnû zmûnûn m tisícilet m pûsobením lidské spoleãnosti na pfiírodu. Místo pûvodních lesních krajin vznikla mozaika kulturních krajin zemûdûlsk ch, lesohospodáfisk ch, tûïebních, sídelních i rekreaãních, které si lidé vytvofiili pro získávání surovin, bydlení i oddych. V kulturních krajinách na sebe vzájemnû pûsobí jak prvky pfiírody tak i v tvory lidské spoleãnosti. JiÏ v 9. století si osvícení jednotlivci uvûdomili, Ïe je tfieba chránit druhy planû rostoucích rostlin a volnû Ïijících ÏivoãichÛ, kter m hrozí v dûsledku lidského pûsobení vyhubení. Pozdûji zaãaly b t chránûny celé vzácné a typické soubory rostlin a ÏivoãichÛ a jejich prostfiedí (ekosystémy), v znamné prvky krajiny (napfi. skalní útvary) a celé komplexy exaktnû tûïko postihnuteln ch vlastností krajiny oznaãovan ch dnes jako krajinn ráz. Stát pfievzal péãi o pfiírodu a krajinu aï v polovinû padesát ch let 20. století. Od té doby u nás vznikla vcelku reprezentativní soustava chránûn ch území pfiírody dûlen ch dnes podle zákona 4/92 Sb. o ochranû pfiírody a krajiny do nûkolika kategorií. V posledním desetiletí se znaãnû zmûnil pfiístup k soustavû chránûn ch území pfiírody. V souãasné dobû jiï nedostaãuje ochranáfisk a konzervaãní pfiístup, ale stále více se uplatàuje renovaãní pfiístup ke krajinû. Chránûná území pfiírody jsou zdrojem genofondu pro renovaci i silnû po kozen ch nebo devastovan ch krajin. UmoÏÀují repatriaci druhû, které na jin ch lokalitách jiï vyhynuly nebo byly zniãeny. Jsou vzorem i pro renovaci cel ch ekosystémû a krajin. Tím více vystupuje potfieba dûkladné inventarizace a dokumentace sítû chránûn ch území pfiírody v âr na rûzné hierarchické úrovni. Proto bylo v Agentufie ochrany pfiírody a krajiny âr rozhodnuto vydat fiadu tfiinácti monografií o chránûn ch územích pfiírody v âeské republice. Úãelem této fiady monografií je poskytnout milovníkûm na í pfiírody a krajiny i odborníkûm kvalitní a dobfie dokumentovanou, ale souãasnû i zajímavou informaci o chránûn ch územích v âeské republice. Druh svazek Chránûn ch území âr je vûnovan mlad m krajinám fly ov ch Moravsk ch Karpat ve zlínském regionu. Zahrnuje chránûná území v rûzn ch ekosystémech od rovin Hané kolem fieky Moravy pfies pahorkatiny Moravského Slovácka aï k vala sk m kopanicím v horsk ch krajinách na moravsko slovenském pomezí. Souãasné krajinotvorné pochody v mlad ch karpatsk ch krajinách probíhají s mnohem vût í intenzitou neï ve vût inû ostatních krajin na území âr. Prokázaly to zejména zmûny ekosystémû po katastrofick- ch sráïkách a povodních v roce 997 (napfi. vznik rozsáhl ch sesuvn ch území na svazích nebo zmûny v údolních nivách). V krajinách Moravsk ch Karpat se jiï zaãínají projevovat i globální zmûny pfiírodních podmínek na na í planetû. Proto dûkladná dokumentace stavu chránûn ch území v roce 2000 nejen slovnû, ale i pomocí leteck ch snímkû, digitálních map a ãetn ch barevn ch fotografií, má v znam nejen pro souãasnost, ale hlavnû i pro budoucnost. Jaromír Demek 7
Úvod ÚVOD V chodní Morava má osobité krajinné kouzlo, jehoï podstatu je nutno hledat v geologickém v voji bûhem tfietihor. Právû tehdy totiï do lo k nejvût ím zmûnám na na em území. Mocná souvrství pískovcû, jílovcû a slínû usazená v kfiídovém a starotfietihorním mofii, soubornû oznaãovaná jako fly, se vlivem horotvorn ch pochodû v mlad- ích tfietihorách zdvihla z mofisk ch hlubin. Vytvofiila dne ní pohofií na vnûj í stranû mohutného karpatského oblouku, kter právû v této oblasti vysílá své poslední v bûïky smûrem k západu. Tak se zrodily moravské Karpaty od ChfiibÛ, Host nsk ch i Vsetínsk ch vrchû a Moravskoslezsk ch Beskyd po Javorníky a Bílé Karpaty na moravskoslovenském pomezí. Do tûchto hor vnikají jako zálivy níïiny Dolnomoravského a Hornomoravského úvalu, které je tû v mlad ích tfietihorách neogénu byly zality mofiem, coï dosvûdãují vápnito-písãité nebo jílovité usazeniny s fosiliemi mofiské fauny. Bylo to poslední mofie, které zasahovalo na území dne ních âech amoravy, a to v pomûrnû nedávném úseku geologick ch dûjin. Mofie ustoupilo a oba úvaly dnes protéká fieka Morava, která spolu se sv mi pfiítoky pfiemodelovala celou krajinu, o ãemï vypovídají jejich naplaveniny v úvalech i bohatá síè údolních záfiezû, které dnes ãlení úboãí moravsk ch Karpat a propûjãují jim horsk ráz i pfies pomûrnû malou nadmofiskou v ku. I v této dobû zde pûsobily pohyby zemské kûry, které nenápadnû pokraãují do souãasnosti. Mnohé okrsky poklesly, jiné byly vyzdviïeny. To vedlo i k vytvofiení prûlomov ch údolí, která ãlení pohraniãní hfibet Bíl ch Karpat, neboè jejich toky, pfiedev ím fiíãka Vlára, pramení dnes v niï ím terénu na Moravû, odvádûjí v ak své vody napfiíã pohofiím do slovenského Váhu. Odnosové síly, pfiedev ím vodní eroze, byly hlavním ãinitelem, kter se podílel na vytvofiení dne ního vzhledu pohofií fly ov ch Karpat. Jejich ãinnost probíhá i dnes. Splaven materiál se zãásti usadil v irok ch nivách pfii úpatí hor a podél fiek v úvalech. Tyto pochody dosáhly nejvy í intenzity v ledov ch dobách ãtvrtohor, kdy vût ina 2 Geomorfologicky ãlenité území s typickou zástavbou a rozpt lenou vysokou zelení. 2 Krkavec velk (Corvus corax). 9
Zlínsko KRAJINN POKRYV území byla bezlesá a hluboké promrzání silnû pfiispívalo k rozru ování málo odoln ch fly ov ch hornin. Zvlá tní formou odnosu jsou i velmi ãetné sesuvy podmínûné stfiídáním nepropustn ch jílovcû a slínovcû s propustn mi a ãasto rozpukan mi pískovci. Prach z obnaïen ch zvûtralin i naplavenin se v niï ích chránûn ch polohách úvalû a pfiilehl ch pahorkatin usadil v podobû spra í, na kter ch se vyvinuly nejúrodnûj í zemûdûlské pûdy. Prameny vyluhují z vápnit ch poloh fly e na ãetn ch místech uhliãitan vápenat, kter se zejména na mnoha místech v Bíl ch Karpatech usadil v podobû pûnovcû. Ty se zde ãasto sráïí dodnes a poskytují vhodná stanovi tû fiadû vzácn ch rostlin i drobn ch ÏivoãichÛ. V puklinov ch vodách Bíl ch Karpat Ïije i jedin slep podzemní plï Belgrandiella slovenica znám z ãesk ch zemí. Podnebí regionu charakterizuje pro0 tiklad mezi tepl mi úvaly a chladnûj ími horami. Dolnomoravsk úval s roãní prûmûrnou teplotou vzduchu 9 0 C patfií mezi na e nejteplej í oblasti, v tepl ch pahorkatinách a v Hornomoravském úvalu prûmûrná roãní teplota vzduchu klesá na 8 9 C. Ve vût ích údolích uvnitfi Karpat se tato teplota pohybuje je tû mezi 7 8 C, zatímco skuteãnû chladné podnebí se projevuje aï na hfibetu Moravskoslezsk ch Beskyd (Radho È 4 4,5 C), na niï ích jiïnûji poloïen ch vrcholech v ak obvykle dosahuje 6 C i více. Nejteplej í jsou Bílé Karpaty díky své poloze mezi irok mi úvaly Moravy a Váhu v bûïky tepl ch panonsk ch rovin. Celá oblast je pomûrnû bohatá na sráïky, coï se projeví zejména pfii srovnání s oblastmi leïícími ve stejné nadmofiské v ce dále na západû aï jihozápadû. Roãní prûmûry 600
Úvod 650 mm v úvalech rychle stoupají do nitra Karpat na hodnoty mezi 700 900 mm, aby ve vysok ch polohách JavorníkÛ a pfiedev ím Moravskoslezsk ch Beskyd pfiesáhly hodnotu 000 mm. Vlhkostní pomûry jsou ov em ovlivnûny i usmûrnûním vzdu - n ch proudû pohofiími, takïe v podrobnostech se mohou objevit znaãné místní rozdíly. V znamná úloha zde opût pfiipadá prûlomov m údolím protínajícím hlavní hfibet Bíl ch Karpat i návûtrné stranû Host nsk ch vrchû a Moravskoslezsk ch Beskyd. Zlínsk region byl osídlen jiï ve star í dobû kamenné, ov em toto osídlení lovecko-sbûraãského rázu nemûlo v znamnûj í vliv na pfiírodu, nehledû k tomu, Ïe spadá do období, kdy pfiírodní pomûry byly zcela odli né od souãasn ch. Rolnická kultivace krajiny poãíná pfied sedmi tisíciletími v mlad í dobû kamenné osídlením úvalû a pfiilehl ch pahorkatin, bûhem bronzové doby se ífií i do pfiízniv ch poloh v horách. Hlavní zmûny pfiiná í postupné odlesàování. Pokraãuje pak dal í expanzí v dobû Velkomoravské fií e i pozdûji ve stfiedovûku. Na jeho konci a v novovûku se ífií vala ské osídlení, které pfietváfií rozsáhlé plochy i ve vrcholov ch polohách hor, kde odlesnûním vznikají rozsáhlé louky a pûvodnû souvisl lesní kryt je rozãlenûn na mozaiku men ích ploch. Pfiírodní pomûry se odráïejí i v rázu etnika, jak je tû dodnes ukazují rozdíly mezi Hanáky, moravsk mi Slováky a horsk mi Valachy. Ráz dne ní Ïivé pfiírody regionu urãuje nejen substrát a reliéf území, ale i podnebné pomûry a na velk ch plochách i pravûká kultivace. V znamnou roli hraje geografická poloha na rozhraní horské karpatské a teplé panonské oblasti, jejichï prvky se zde prolínají. Horská kvûtena a drobná zvífiena se vyskytují pfiedev ím v Moravskoslezsk ch Beskydech a nejvy ích polohách JavorníkÛ, v niï ích a jiïnûj ích pohofiích pfievládají spí e podhorské druhy. Mimofiádn m bohatstvím druhû vynikají rozlehlé louky v Bíl ch Karpatech, proslulé nejvût ím poãtem druhû orchidejí v ãesk ch zemích. V raznû suchomilné stepní prvky jsou pfiítomny jen v omezené mífie vzhle- Pfiehradní nádrï Fry ták.
Zlínsko dem k pomûrnû vlhkému podnebí, nicménû jednotlivé xerotermní druhy místy pronikly i hluboko do Karpat. Tepl charakter mají pfiedev ím Bílé Karpaty, které mezi fly ov mi pohofiími Západních Karpat zaujímají v tomto smûru mimofiádné postavení. Nelze opomenout ani skuteãnost, Ïe se v nich je tû zachovalo pûvodní etnikum vãetnû v razn ch stop jeho hospodafiení. RovnûÏ lesní kryt Bíl ch Karpat i ChfiibÛ má dosud na velk ch plochách pfiirozené sloïení, zatímco dále k severu byly pûvodní lesy v mnohem vût ím rozsahu jiï nahrazeny chud mi smrkov mi monokulturami. Jak pfiírodní faktory tak pûvodní typ obhospodafiování podstatnû pfiispûly k vysoké pfiírodní rozmanitosti celého regionu, jehoï nûkteré ãásti, pfiedev ím CHKO a Biosférická rezervace Bílé Karpaty, patfií k nejcennûj ím velkoplo nû chránûn m územím na území âr. 2 2 Pfiehradní nádrï Bystfiiãka. SuÈov porost v PR Smrdutá, tvofien habry, jilmy a buky. 2
Pfiírodní pomûry P ÍRODNÍ POMùRY Geologická charakteristika Podle regionálního geologického tfiídûní území âeské republiky náleïí Zlínsko k Západním KarpatÛm, které jsou souãástí alpsko-karpatského pásma v Evropû Alpid. Vznikly alpinsk m vrásnûním v druhohorách a tfietihorách. Na Moravu zasahuje ãást Západních Karpat, kterou oznaãujeme jako Vnûj í (fly ové) Západní Karpaty a vnûkarpatské postorogenní pánve (karpatská pfiedhlubeà a vídeàská pánev). Zatímco fly ové horniny Vnûj ích Západních Karpat budují vrchoviny a hornatiny, postorogenní pánve tvofií níïiny (roviny) a níïinné pahorkatiny. Ve vztahu ke geologick m pochodûm alpinské orogeneze je fly ové pásmo star í a postorogenní pánve mlad í ãástí Západních Karpat na Moravû. Usazeniny fly ového pásma se vyznaãují mnohonásobnû opakovan m stfiídáním jílovcû a pískovcû, místy s polohami slepencû. Usazování probíhalo za horotvorného neklidu znaãnou rychlostí a v znamnû se na nûm podílely husté bahenní, tzv. turbiditní proudy. Fly ové usazeniny se proto vyznaãují nedostatkem zkamenûlin (mimo mikrofosilií). Na rozhraní mezi star ími a mlad ími tfietihorami byly bûhem alpinského vrásnûní intenzivnû zvrásnûné do vrásov ch pfiíkrovû. Postorogenní pánve byly vytvofieny poklesy v mlad ích tfietihorách. Vyplnily je mladotfietihorní a ãtvrtohorní usazeniny, jejichï ãást byla ve ãtvrtohorách vyzdviïena a tvofií úpatní pahorkatiny fly ov ch Západních Karpat. V popisované oblasti se fly ové pásmo dûlí na vnûj í fly ové pásmo (menilito-krosnûnská skupina pfiíkrovû) a magurské fly ové pásmo. Skupina vnûj ího fly ového pásma je ve zlínském regionu zastoupena v emi tfiemi sv mi jednotkami, tj. Ïdánicko-podslezskou, slezskou i pfiedmagurskou. Îdánicko-podslezskou jednotku tvofií povrch ChfiibÛ a v Litenãické pahorkatinû sahá aï po jiïní okraj Kromûfií- Ïe. Vût inu její plochy v popisovaném Moravskoslezské Beskydy a Javorníky patfií k fly ov m pohofiím Západních Karpat. 2 Detail vrstevní plochy s hieroglyfy, kterou poru il pravostrann horizontální posun pískovcû vsetínsk ch vrstev magurského fly e (PP PrÛkopa). 2 3
Zlínsko GEOLOGIE Kvartér Holocén fluviální a deluviofluviální sedimenty: jíly, písãité jíly, písky, písãité tûrky, tûrky Holocén pleistocén 2 svahové sedimenty: písãito-jílovité, hlinito-kamenité, kamenité, místy blokové Pleistocén 3 eolické sedimenty: spra e a spra ové hlíny 4 eolické sedimenty: naváté písky 5 fluviální sedimenty: písãité tûrky a tûrky fiíãních teras 6 proluviální sedimenty: hlinité a písãité tûrky, místy s úlomky hornin 7 travertiny Terciér 8 sladkovodní, fiíãní a jezerní sedimenty: tûrky, písky, jíly 9 mofiské sedimenty: jíly, vápnité jíly, prachové jíly, místy s polohami vápnit ch pískû, místy s polohami tûrkû 0 vulkanické horniny: andezity Terciér aï mezozoikum fly ov ch pfiíkrovû Západních Karpat paleogenní, místy i svrchnokfiídové, mofiské, fly ové sedimenty: a pfieváïnû jílovcové aï jílovco-pískovcové fly ového v voje: stfiídání vápnit ch i nevápnit ch hornin jíly, jílovce, prachovce, pískovce, slepence, ojedinûle diatomity b pfieváïnû pískovcov v voj: stfiídání pískovcû a jílovcû s pfievahou pískovcû 2 pfieváïnû mezozoické mofiské a fly ové sedimenty a pfieváïnû jílovcové aï jílovco-pískovcové fly ového v voje: stfiídání vápnit ch i nevápnit ch hornin jíly, jílovce, prachovce, pískovce, slepence, ojedinûle diatomity, uhlí, písãité vápence b pfieváïnû pískovcov v voj: stfiídání pískovcû a jílovcû s pfievahou pískovcû 3 vápence, písãité vápence a vápnité pískovce s jílovci a prachovci, stáfií kfiída a jura-kfiída 4 zlomy 5 pfiesmyky 6 pfiíkrovové pfiesunutí Ïìánicko-podslezské jednotky 7 pfiíkrovové pfiesunutí slezské jednotky 8 pfiíkrovové pfiesunutí raãanské jednotky 9 pfiíkrovové pfiesunutí bûlokarpatské jednotky 20 pfiíkrovové pfiesunutí bystrické jednotky 4
Pfiírodní pomûry P EHLEDN GEOLOGICK EZ ZLÍNSKEM (bez sedimentû kvartéru) 6 Dílãí pfiesunutí ve fly ov ch jednotkách v antiklinálních pískovcov ch pásmech 8 9 Pfiesunutí bûlokarpatské jednotky Pfiesunutí bystrické jednotky území zabírají podmelinitové a Ïdánicko-hustopeãské souvrství. Îdánicko-hustopeãské souvrství charakterizuje rytmické stfiídání svûtle ed ch slabû zpevnûn ch vápnit ch pískovcû a ed ch vápnit ch jílovcû. Usazeniny Ïdánicko-podslezské jednotky mají svrchnokfiídové aï oligocenní stáfií. V severní ãásti území se pfied ãelem magurského pfiíkrovu nachází v úzkém pruhu slezská jednotka moravského fly e, a to v godulském v voji. Na malé plo e vystupuje severnû od Hole- ova. V Chfiibech se oznaãuje jako zdounecká jednotka. Sedimenty godulského a istebàanského souvrství budují jiïní svahy Moravskoslezsk ch Beskyd v okrese Vsetín. Podle mikrofauny odpovídají souvrství spodní a stfiední ãásti svrchní kfiídy. Nejmlad- ím ãlenem slezské jednotky je fly ové krosnûnské souvrství. Je roz ífiené v oblasti Za ové, Vala ského Mezifiíãí a Bystfiice pod Host nem v Podbeskydské pahorkatinû. Pfiíkrovová stavba slezské jednotky se vytváfiela ve dvou fázích v mlad ích tfietihorách mezi karpatem a badenem a po spodním badenu (tzv. staro- a mlado t rská fáze alpinského vrásnûní). Pfiedmagurská jednotka vystupuje vpruhu mezi slezskou a raãanskou jednotkou v chodoseverov chodnû aï v chodnû od Hole ova a dále pfied ãelem magurského fly e v okrese Vsetín. Nejvût í ãást popisovaného území v chodnû a jihov chodnû od ãáry Bohuslavice u Kyjova, Stfiílky, Tlumaãov, Hole ov, Chvalãov, Vala ské Mezifiíãí, RoÏnov pod Radho tûm, Bílá zabírá magurská skupina fly ového pásma. Magurská skupina se ãlení na dílãí jednotky raãanskou, bystrickou a bûlokarpatskou, které mají charakter samostatn ch pfiíkrovû. Na kopci Kfiemenná u Kurovic se nachází ojedinûl tektonick útrïek vápencû svrchní jury aï spodní kfiídy, kter náleïí geomorfologicky do vnûj- ího bradlového pásma. Je tvofien celistv m aï velmi jemnozrnn m vápencem bûlo edé aï zeleno edé barvy. Tento vápenec se stfiídá s vápnit mi jílovci podobné barvy a tvofií s nimi turbiditní rytmy. Kurovické bradlo se dnes pfiifiazuje k raãanské jednotce magurského fly e. Typická fly ová sedimentace zaãala v raãanském bazénu ve spodní kfiídû a je ukonãena ve svrchním eocénu, místy aï ve spodním oligocénu (viz geochronologická tabulka). Nejvy í ãást v raãanské jednotce zaujímá zlínské souvrství. Je ãlenûno na vrstvy újezd- Pfiíklad vo tinového zvûtrávání pískovcû luhaãovick ch vrstev magurského fly e v lokalitû Horní skály u Laãnova. 5
Zlínsko ské, luhaãovické, rusavské a vsetínské. Rusavské vrstvy pfiedstavují typické svrchní partie podmofisk ch delt, podobnû jako paleocenní lukovské vrstvy. Vyznaãují se bohat m v skytem hrubozrnn ch pískovcû a slepencû, hojností jílovcov ch závalkû a exotick ch valounû aï blokû s hojn mi rozmyvy. Vyskytují se v Host nsk ch vr ích, kde tvofií ãetné skalní v chozy, napfi. v PR Smrdutá s pseudokrasem. Luhaãovické vrstvy tvofií turbidity aï pískotoky s pfievahou ed ch aï bûlo ed ch, hrubozrnn ch, balvanitû zvûtrávajících pískovcû v nûkolikametrov ch lavicích tûsnû nad sebou. Ukázkou je napfi. skalní útvar âertûv kámen u Provodova. Újezdské vrstvy jsou pfiechodn m GEOCHRONOLOGICKÁ TABULKA 2 Éra Perioda Epocha Vûk (stupeà) Doba Stáfií trvání hranice v milionech let Zastoupení ve zlínském rgionu (chránûná území) Valova skála u Vsetína pfiíklad vtlakov ch stop na spodní vrstevní plo e lukovsk ch vrstev magurského fly e. 2 Zuhelnatûlé zbytky rostlin na vrstevní plo e chvalãovského souvrství pfiedmagurské jednotky v lomu Niva ubystfiice pod Host nem. PRAHORY STAROHORY P R VOHORY D RUHOHORY T ETIHORY ô TVRTOHORY údolní a pofiíãní nivy (PP Rameno holocén Moravy, PR ChoryÀsk mokfiad ad.) 2 spra e (PP Kurovick lom), pleistocén skalní sesuv (PP Kopce) kryogenní tvary (PP KfiíÏov, 2 PR Obfiany ad.) 5 v plà vídeàské pánve a Hornopliocén moravského úvalu (PP Tlumaãovská tûàka) neogén sarmat miocénní v plà Vnûkarpatsk ch baden sníïenin (NPP Kfiéby) a vídeàské miocén karpat 9 pánve (PP Medlovick lom) ottnang 26 eggenburg oligocén 2 fly Vnûj ích Západních Karpat paleogén eocén 6 (napfi. PP Kazatelna, PP Komínky, PP Kozel, PP Jarcovská kula, paleocén 65 PP Budaãina) maastricht 5 campan 6 svrchní santon 6 kfiída coniak 6 turon 6 cenoman 6 00 spodní 30 30 jura 74 usazeniny vnûj ího bradlového pásma (PP Kurovick lom, PP 204 lom Jasenice) trias 4 245 nezastoupeno perm 45 290 nezastoupeno karbon 70 360 nezastoupeno devon 40 400 nezastoupeno silur 8 48 nezastoupeno ordovik 77 495 nezastoupeno kambrium 75 570 nezastoupeno protero- svrchní 480 050 nezastoupeno zoikum stfiední 700 750 nezastoupeno spodní 750 2500 nezastoupeno 200 4600 nezastoupeno 6
ãlenem mezi luhaãovick mi a vsetínsk mi vrstvami. Vymizením lavic hrubozrnn ch pískovcû pfiecházejí újezdské vrstvy do vrstev vsetínsk ch, ve kter ch pfievládají edé, vápnité jílovce nad pískovci. Zlínské souvrství jako celek má mocnost pfies 3000 m a jeho stáfií je v rozsahu eocénu aï spodního oligocénu. Tvofií vût inu plochy raãanské jednotky. Sedimenty raãanské jednotky tvofií Chfiiby, Vizovickou vrchovinu a Host nsko-vsetínskou hornatinu (viz mapa Geologie). Sedimenty bystrické jednotky pocházejí z paleocénu a eocénu. Vystupují v úzkém pruhu o ífice 5 aï 0 km od Bojkovic aï do okolí Vala sk ch Klobouk a Bylnice. Bûlokarpatská jednotka je roz ífiena pfiedev ím v moravském úseku Bíl ch Karpat západnû od StráÏnice aï po hranici Moravy a Slovenské republiky. Jednotka bûlokarpatská se ãlení na hluck a vlársk v voj. Hluck v voj je tvofien usazeninami spodní kfiídy aï spodního eocénu, hlavní roz ífiení má v jihozápadní ãásti Bíl ch Karpat. Na v chodû je ukonãen v povrchové stavbû na nezdenickém zlomovém systému. Nejstar í hlucké souvrství stáfií spodní kfiídy se vyskytuje pouze v okolí Hluku. Spodní polohy souvrství charakterizují ãerno edé aï ãerné jílovce, vápnité jílovce a slíny. Ve vy ích polohách ub vá jílovcû. âastûji se objevují vloïky bûlavû a hnûdavû ed ch, jemnû aï velmi jemnû zrnit ch, místy gradaãnû zvrstven ch vápencû. Svrchnokfiídové kaumberské souvrství je charakterizováno ed mi, zeleno ed mi, zelen mi, pfieváïnû v ak rudohnûd mi nevápnit mi jílovci. Jílovce uzavírají ojedinûlé slabé vloïky modro ed ch a modrozelen ch, kfiemitovápnit ch a kfiemit ch, jemnozrnn ch pískovcû. Pro púchovské slíny jsou typické ãervené silnû vápnité jílovce a slíny, místy edozelenû skvrnité a mouhované. Vyskytují se pouze v záfiezu potoka Okluky u Hluku. Antonínecké souvrství charakterizují turbiditní rytmy do tfií metrû mocné. Jeho báze je tvofiena ed mi a hnûdo ed mi, písãito-prachovit mi vápenci, pfiípadnû modro ed mi, detritick mi vápenci s ãetn mi kfiemenn mi zrny, v e hnûdavû ed mi, silnû vápnit mi jílovci aï slínovci a svûtle okrov mi slíny. Název je odvozen od v skytu u kostela svatého Antonínka u Blatnice. Fly ové rytmy svodnického souvrství jsou tvofieny stfiídáním ed ch, zelenavû ed ch a hnûdo ed ch, typicky stfiepovit ch, vápnit ch jílovcû s ed mi a modro ed mi, jemnû aï hrubû zrnit mi, vápnit mi, drobov mi pískovci stáfií svrchní kfiída aï paleocén. Nivnické souvrství je charakterizováno drobnû aï stfiednû rytmick m fly em s pfievahou jílovcû. Turbiditní rytmy zpravidla zaãínají jemnozrnn mi, vápnit mi drobov mi pískovci s ãefiinovitou, konvolutní nebo paralelní laminací. Hnûdavé, svûtle edé, zelenavû edé, béïové a vápnité jílovce se stfiídají v prouïcích a slab ch vrstvách. Typické v chozy nivnického souvrství leïí nad potokem v obci Louka. KuÏe- Pfiírodní pomûry Pohled na ãást lomové stûny na lokalitû Buãník. 2 Vodorovnû uloïené vrstvy svodnického souvrství magurského fly e, na kter ch je vytvofien ploch strukturní povrch lom Rasová. 2 7
Zlínsko REGIONÁLNÍ GEOLOGICKÉ âlenùní Regionální geologické jednotky regionální geologické jednotky lovské souvrství charakterizuje v razná pfievaha ed ch, zelenavû a hnûdavû ed ch, promûnlivû vápnit ch jílovcû, místy druhotnû ãervenohnûdû zbarven ch. Vyskytují se napfi. v jámû cihelny vkuïelovû. Pestré vrstvy svrchního paleocénu a spodního eocénu uzavírají sedimentaci v rámci hluckého v voje bûlokarpatské jednotky. Vlársk v voj bûlokarpatské jednotky zahrnuje usazeniny svrchní kfiídy aï spodního eocénu. âlení se na kaumberské, javorinské a svodnické souvrství. Kaumberské souvrství má obdobnou litologickou charakteristiku jako kaumberské souvrství v voje hluckého. Javorinské souvrství je zastoupeno stfiednû aï drobnû rytmick m fly em s nevápnit mi jílovci. Pochází z nejvy í kfiídy aï spodního paleocénu a tvofií horské masivy Velké Javofiiny a Lopeníku. Svrchní ãást svodnického souvrství vlárského.a terciér hornomoravského úvalu.b terciér vídeàské pánve 2. terciér karpatské prohlubnû Fly ové pásmo Západních Karpat Vnûj í skupina pfiíkrovû 3.A Ïdánická a podslezská jednotka 3.B podslezská jednotka 4. slezská jednotka Magurská skupina pfiíkrovû v voje je tvofiena stfiednû aï hrubû rytmick m fly em (pískovcovou litofacií) s pfievahou drobov ch pískovcû. V okolí nezdenického zlomového systému jsou na území bystrické a bûlokarpatské jednotky soustfiedûny v skyty neovulkanitû charakteru andezitû a ãediãû. Jedná se o v hradnû podpovrchov vulkanismus. Dále se zde nacházejí komínové brekcie z úlomkû vulkanitû a sedimentû a termicky pfiemûnûné kontaktní rohovce porcelanity. Vulkanity mají stáfií geologického stupnû rozsahu baden aï sarmat. V lomu Buãník u Bystfiice pod Lopeníkem byl odkryt cedrov andezitov lakolit s projevy zrudnûní asporcelanity. âediã s typickou sloupcovou odluãností je zachován v opu tûném lomu ve Starém Hrozenkovû. Postorogenní pánve se na Moravû vytvofiily v závûreãn ch fázích v voje Vnûj ích Západních Karpat. V na í 8
oblasti vznikly v mlad ích tfietihorách dvû pánve vídeàská a karpatská mladotfietihorní pfiedhlubeà. VídeÀská pánev zasahuje do popisovaného území od jihu do okresû Uherské Hradi tû a Zlín, aï k NapajedlÛm. Tfietihorní pánevní v plà je poru ena fiadou zlomû poklesového rázu. Osu tvofií tzv. hradi tsk pfiíkop s v plní usazenin sarmatského a panonského stáfií. Sladkovodní usazeniny panonu obsahují ãetné uhelné sloje. Tfietihorní usazeniny jsou vût inou pfiekryty fluviálními a eolick mi usazeninami. Z karpatsk ch mladotfietihorních pánví zasahují ze severu do okresû KromûfiíÏ a Zlín sedimenty stupàû karpatu a badenu (viz geochronologická tabulka). V okolí KromûfiíÏe byla sedimentace v prostoru Litenãické pahorkatiny zakonãena v období karpatu hrub mi klastiky kromûfiíïského souvrství. Jejich valounov materiál pochází z ãela nasouvajících se karpatsk ch pfiíkrovû. Sedimenty badenu se nevyvíjejí pfiímo z podloïních lírû karpatu, ale pfiedstavují samostatn transgresivní cyklus. Pliocenní sedimenty vyplàují prakticky celou oblast Hornomoravského úvalu, na v chodû zasahují aï do Fry tácké brázdy a na západû i hluboko do fly ového pásma v Chfiibech. Z vût í ãásti jsou pfiekryty kvartérními fluviálními a eolick mi usazeninami. BIBLIOGRAFIE:, 20, 236, 237, 238, 26 Geomorfologická charakteristika Zlínsk region se vyznaãuje rozmanit m povrchem od rovin a níïinn ch pahorkatin aï po hornatiny Bíl ch Karpat, JavorníkÛ a Moravskoslezsk ch Beskyd. Tato geomorfologicky mladá ãást âeské republiky náleïí pfieváïnû do geomorfologické provincie Západní Karpaty a jen men í ãást mezi Uhersk m Hradi tûm a Napajedly patfií k provincii Západopanonská pánev. Západní Karpaty se na území Moravy dûlí na Vnûkarpatské sníïeniny a Vnûj í Západní Karpaty. Z Vnûkarpatsk ch sníïenin zasahuje do popi- Pfiírodní pomûry âlenit horsk georeliéf Host nsk ch vrchû tvofien hfibety vázan mi na odolné pískovce. Podél údolí fiíãky Juhynû zabíhá do pohofií ploch zarovnan povrch (pedimenty) z Kelãské pahorkatiny. Pohled od severozápadu. 9
Zlínsko sovaného území geomorfologick celek Hornomoravsk úval v okolí KromûfiíÏe, Hulína a Napajedel. Jeho osu tvofií iroká rovina Stfiedomoravské nivy podél toku fieky Moravy. Na v chod k Hole ovu vybíhá Hole ovská plo ina. Geomorfologická soustava Vnûj ích Západních Karpat se v regionu dûlí do podsoustavy Stfiedomoravsk ch Karpat na západû, Moravsko-slovensk ch Karpat na jihov chodû, Západobeskydského podhûfií na severozápadû a Západních Beskyd na severov chodû. Stfiedomoravské Karpaty tvofií západní ãást popisovaného území. Jejich osu pfiedstavují úzké a zalesnûné hfibety ChfiibÛ, probíhající od údolí Kyjovky na jihozápadû aï ke Kromûfií- Ïi a NapajedlÛm na severov chodû. Jejich tvary jsou urãeny polohami pískovcû a slepencû. Vrchem Brdo u obce Ro tín dosahují Chfiiby nejvût í v - ky 586,7 m n. m. V pískovcích a slepencích vznikly skalní útvary, jeï jsou nyní chránûny zákonem, napfi. PP Kazatelna, PP Komínky a PP Kozel. âlenitá vrchovina je rozfiezána hlubok mi údolími. Na severozápadû lemuje úpatí ChfiibÛ niï í georeliéf Litenãické pahorkatiny (Hradisko 58, m n. m. u obce Chvalkovice). âlenitá pahorkatina je sloïená z tfietihorních usazenin pfiekryt ch spra í. Jihov chodní úpatí ChfiibÛ lemuje ve zlínském regionu úzk pruh Kyjovské pahorkatiny. Okolí rozvodnic této ãlenité pahorkatiny jsou plochá a vkládají se do nich úvalovitá a neckovitá údolí potokû stékajících z ChfiibÛ. GEOMORFOLOGICKÉ âlenùní 20
Pfiírodní pomûry PROVINCIE SOUSTAVA Podsoustava CELEK Podcelek Okrsek ZÁPADNÍ KARPATY VNùKARPATSKÉ SNÍÎENINY Západní Vnûkarpatské sníïeniny HORNOMORAVSK ÚVAL Stfiedomoravská niva (8a-3b) Hole ovská plo ina (8a-3c) VNùJ Í ZÁPADNÍ KARPATY Stfiedomoravské Karpaty LITENâICKÁ PAHORKATINA Buãovická pahorkatina 9b-2a-c Ti tínská pahorkatina 9b-2a-d Dfiínovská pahorkatina 9b-2a-e Brankovická pahorkatina Orlovická vrchovina 9b-2b-a Lhotská vrchovina 9b-2b-b Zdislavická vrchovina 9b-2b-c Medlovická vrchovina Zdounecká brázda 9b-2c-a Ro tínská brázda 9b-2c-b Jarohnûvická brázda CH IBY Stupavská vrchovina 9b-3a-a Chfiibské hfibety 9b-3a-b Jankovická vrchovina Halenkovická vrchovina 9b-3b-a SlameÀácká vrchovina 9b-3b-b Kostelanská vrchovina KYJOVSKÁ PAHORKATINA Mutûnická pahorkatina 9b-4a-b Îádovická pahorkatina VáÏanská vrchovina (9b-4c) Kudlovická pahorkatina (9b-4d) Moravsko-slovenské Karpaty VIZOVICKÁ VRCHOVINA Fry tácká brázda (9c-a) Zlínská vrchovina 9c-b-a Tlumaãovské vrchy 9c-b-b Mladcovská vrchovina 9c-b-c V eminská vrchovina 9c-b-d Rakovská pahorkatina 9c-b-e Seninecká vrchovina 9c-b-f Vizovická kotlina 9c-b-g Kudlovská vrchovina 9c-b-h Napajedelská pahorkatina Komonecká hornatina 9c-c-a R sovsk hfibet 9c-c-b Klá Èovsk hfibet Luhaãovická vrchovina 9c-d-a Pozlovická brázda 9c-d-b Drnovická pahorkatina 9c-d-c Laãnovská vrchovina 9c-d-d Ol avsko-vlárská brázda 9c-d-e Haluzická vrchovina Hlucká pahorkatina 9c-e-a Prak ická pahorkatina 9c-e-b Nivnická pahorkatina 9c-e-c Bánovsk stupeà 9c-e-d Ordûjovická kotlina 9c-e-e Bor ická pahorkatina 9c-e-f KuÏelovská kotlina 9c-e-g KnûÏdubská kotlina 9c-e-h Vnorovská plo ina 9c-e-i Hlucká kotlina 9c-e-j Vlãnovská pahorkatina 9c-e-k Uherskobrodská kotlina BÍLÉ KARPATY Îalostinská vrchovina 9c-2a-a umárnick hfibet PROVINCIE SOUSTAVA Podsoustava CELEK Podcelek Okrsek 9c-2a-b Vrbovecká brázda 9c-2a-c Radûjovská vrchovina 9c-2a-d Sudomûfiick stupeà Javofiinská hornatina 9c-2b-a Suchovská vrchovina 9c-2b-b Javofiinsk hfibet 9c-2b-c Brestovecká vrchovina StraÀanská kotlina (9c-2c) Lopenická hornatina 9c-2d-a KomeÀská vrchovina 9c-2d-b Vy kovecká hornatina 9c-2d-c Starohrozenkovská hornatina Chmeºovská hornatina 9c-2e-a tudlovská hornatina 9c-2e-b Bylnická kotlina 9c-2e-c Vlárská hornatina JAVORNÍKY Ráztocká hornatina 9c-3a-a Vûfieãenská pahorkatina 9c-3a-b Karlovická vrchovina 9c-3a-c Javornick hfibet 9c-3a-d LuÏenecká vrchovina Pulãínská hornatina 9c-3b-a Zdûchovská kotlina 9c-3b-b Makytská hornatina 9c-3b-c Strelenecká vrchovina Západobeskydské podhûfií PODBESKYDSKÁ PAHORKATINA Kelãská pahorkatina 9d-a-b Vítonická pahorkatina 9d-a-c Nûmetická pahorkatina 9d-a-d Provodick hfibet 9d-a-e Louãská brázda 9d-a-f Jankovická brázda 9d-a-g Pacetlucká pahorkatina Pfiíborská pahorkatina 9d-c-b Palaãovská brázda 9d-c-c Novojiãínská pahorkatina 9d-c-g Vala skomezifiíãská kotlina 9d-c-h Hel t nská vrchovina tramberská vrchovina 9d-d-i Petfikovické vrchy Západní Beskydy HOST NSKO-VSETÍNSKÁ HORNATINA Host nské vrchy 9e-a-a Rusavská hornatina 9e-a-b Ho Èálkovská vrchovina 9e-a-c Liptálské hfibety 9e-a-d Lukovská vrchovina Vsetínské vrchy 9e-b-a Vala skobystfiická vrchovina 9e-b-b SoláÀsk hfibet 9e-b-c Hornobeãevská vrchovina ROÎNOVSKÁ BRÁZDA 9e-2-a Vigantická pahorkatina 9e-2-b Za ovská pahorkatina MORAVSKOSLEZSKÉ BESKYDY Radho Èská hornatina 9e-3a-a Hodslavick Javorník 9e-3a-b Radho Èsk hfibet 9e-3a-c Mezivodská vrchovina ZÁPADOPANONSKÁ PÁNEV VÍDE SKÁ PÁNEV Jihomoravská pánev DOLNOMORAVSK ÚVAL Dyjsko-moravská pahorkatina 0-a-g Hustûnovická pahorkatina Dyjsko-moravská niva (0-b) 2
Zlínsko PERSPEKTIVNÍ ZOBRAZENÍ DIGITÁLNÍHO MODELU RELIÉFU Geomorfologická podsoustava Moravsko-slovenské Karpaty zabírá jihov chodní ãást popisovaného území mezi fiekou Moravou a hranicí mezi âeskou a Slovenskou republikou. Skládá se z vy ích pohraniãních hfibetû Bíl ch Karpat a JavorníkÛ a z niï í Vizovické vrchoviny. Bílé Karpaty jsou protáhlé pohraniãní pohofií protaïené od jihozápadu k severov chodu. Hranice probíhá zhruba po hfibetnici. Pohofií zaãíná za StráÏnicí a konãí u Lyského prûsmyku. Dûlí se na nûkolik navzájem odli n ch ãástí. V popisovaném území se nachází nejvy í ãást pohofií zvaná Javofiinská hornatina s nejvy ím bodem Bíl ch Karpat, horou Velká Javofiina (970 m n. m.) u obce Strání. Moravská ãást hornatiny je rozãlenûná do úzk ch hfibetû a hluboce zafiezan ch údolí. Pod Velkou Javofiinou leïí nevelká StraÀanská kotlina. Dále na severov chod pokraãují Bílé Karpaty Lopenickou hornatinou. Pro hornatinu jsou pfiíznaãné iroké zaoblené hfibety a hluboce zafiíznutá údolí. Nejvy ím bodem je Velk Lopeník (9 m n. m.). Za Vlársk m prûsmykem navazuje na Lopenickou hornatinu poslední ãást Bíl ch Karpat Chmeºovská hornatina. Plochá hornatina má rovnûï iroké hfibety oddûlené hlubok mi údolími. Nejvy ím bodem je kóta PrÛklesy (836 m n. m.) jihov chodnû od obce Neda ov. Pokraãováním pohraniãních pohofií za Lysk m prûsmykem jsou Javorníky. Moravská ãást se dûlí na Ráztockou a Pulãínskou hornatinu. Ráztocká hornatina pfiedstavuje severov chodní úsek moravské ãásti. Státní hranice probíhá po úzkém hlavním hfibetu, zvaném Javornick. Vznikl na pruhu odolnûj ích pískovcû ve smûru jihozápad severov chod. Nachází se 22
Pfiírodní pomûry 900 270 m n. m. 600 300 75 m n. m. na nûm nejvy í bod moravské ãásti JavorníkÛ kóta Mal Javorník (09,2 m n. m.). Masivnûj í je jihozápadní ãást JavorníkÛ, která se naz vá Pulãínská hornatina. Má ráz ploché hornatiny o stfiední nadmofiské v ce 608 m. Nejvy ím bodem je Makyta (923,3 m n. m.) u obce Zdûchov. U obce Pulãín je ve fly ov ch pískovcích a slepencích vyvinuté skalní mûsto s puklinov mi jeskynûmi, skalními mísami a dal ími tvary zvûtrávání a odnosu. Rozsáhlé podhûfií Bíl ch Karpat ajavorníkû na Moravû pfiedstavuje Vizovická vrchovina. Sahá od úpatí pohraniãních pohofií aï k Dolnomoravskému a jiïní ãásti Hornomoravského úvalu. Celkovû je to ãlenitá vrchovina, ale vyskytují se v ní i pahorkatiny a hornatiny. Od v chodu k západu ji protínají iroká údolí fiek Ol avy adfievnice. Od severu k jihu se Vizovická vrchovina dûlí na pût základních podcelkû. Nejsevernûj í ãást Vizovické vrchoviny mezi Host nsk mi vrchy a Zlínskou vrchovinou tvofií Fry tácká brázda protáhlá sníïenina, která zaãíná u Hole ova a táhne se jihov chodním smûrem aï k údolí fieky Dfievnice. Má stfiední v ku 299 m. Pfiedstavuje prûnik tektonické sníïeniny Hornomoravského úvalu do Vnûj ích Západních Karpat. Nacházejí se v ní pliocenní jezerní usazeniny. Na jihu a v chodû obklopuje Fry - táckou brázdu vy í terén Zlínské vrchoviny. Je to ãlenitá vrchovina o stfiední v ce 354 m. Osu vrchoviny tvofií západov chodní úsek údolí Dfievnice mezi Otrokovicemi a Zlínem a v pokraãování údolí Lutonínky aï po Vizovice. Hfibety tvofií vût inou pískovce. Svahy postihují ãetné sesuvy. Na mladé tektonické pohyby ukazuje pro- 23
Zlínsko lom, probíhající napfiíã údolím Dfievnice mezi Malenovicemi a Kvítkovicemi, vyplnûn fluviolakustrinními usazeninami. Zv ená mocnost nivních hlinit ch usazenin na úkor fluviálních písãit ch tûrkû ukazuje, Ïe k pohybûm docházelo i v holocénu. Nejvy í ãást Vizovické vrchoviny tvofií Komonecká hornatina. Má ráz ploché hornatiny o stfiední nadmofiské v ce 527 m. Je sloïena ze dvou pískovcov ch hfibetû Rysovského a Klá - Èovského, které probíhají od jihozápadu k severov chodu k údolí fieky Senice. V Rysovském hfibetu pramení jihov chodnû od Pozdûchova fieka Vlára. Nejvy ím bodem je Klá Èov (753 m n. m.) u obce Bratfiejov, kter je souãasnû nejvy ím bodem Vizovické vrchoviny. V Klá Èovském hfibetu jsou pískovcové skalní útvary (napfi. PP âertovy skály u obce Lideãko v údolí fieky Senice). Jihov chodnû od Komonecké hornatiny se nachází Luhaãovická vrchovina. Má ráz ãlenité vrchoviny o stfiední nadmofiské v ce 40 m. Na zvrásnûn ch fly ov ch horninách se vyvinuly vrchoviny, pahorkatiny a sní- Ïeniny. Pfii úpatí Lopenické hornatiny vznikla Ol avsko-vlárská brázda. Je to sloïitá mezihorská sníïenina vyvinutá v ménû odoln ch horninách. Jihozápadní ãást protéká fieka Ol ava, severov chodní ãást pak fieka Vlára, která vytváfií z niï ího terénu prûlomové údolí napfiíã vy ím terénem Bíl ch Karpat (Vlársk prûsmyk). Nejvy ím bodem brázdy je StráÀ (607 m n. m.) u obce Horní Lideã. Jihozápadní ãást Vizovické vrchoviny tvofií Hlucká pahorkatina. Má ráz ãlenité pahorkatiny o stfiední nadmofiské v ce 27 m. Nejvy ím bodem je Ovãírna (429 m n. m. jihov chodnû od Luhaãovic). Pahorkatina se vyznaãuje ploch mi a zaoblen mi tvary adrobn mi kotlinami. Osu pahorkatiny tvofií iroké údolí fieky Ol avy. Na svazích jsou ãetné sesuvy jeden z nich zniãil koncem 60. let dvacátého století obec Mar ov severoseverov chodnû od Uherského Brodu. Na geomorfologickou podsoustavu Moravsko-slovensk ch Karpat navazuje na severu podsoustava Západních Beskyd. Do popisovaného území zasahují celky Host nsko-vsetínská hornatina, RoÏnovská brázda a jiïní svahy západní ãásti Moravskoslezsk ch Beskyd. Host nsko-vsetínská hornatina probíhá od Hole ova na západû aï po státní hranici u sedla Bumbálka. Dûlí se na dva podcelky, a to Host nské vrchy na západû a Vsetínské vrchy na v chodû. Host nské vrchy zabírají území mezi Hole ovem na západû a údolím Vsetínské Beãvy na v chodû. Na sever spadají srázn m svahem na ãáfie Hole ov Bystfiice pod Host nem Vala ské Mezifiíãí. Mají ráz ploché hornatiny se zaoblen mi hfibety se stfiední nadmofiskou v kou 506 m. Nejvy ím bodem je Kelãsk Javorník (864,7 m n. m.) jihozápadnû od obce Podhradní Lhota. Okraje hornatiny jsou rozfiezané hlubok mi údolími vodních tokû. Na jiïních svazích pramení v nadmofiské v ce 50 m fieka Dfievnice, na severních svazích pak Bystfiiãka, Juhynû a Louãka. Hrubozrnné pískovce, vût inou drobnû slepencové, lukovsk ch vrstev raãanské jednotky, tvofií skalní útvary DrÏkovsk ch skal a skály hradu Lukova. Dal í ãetné skalní v chozy v Host nsk ch vr ích jsou pak sloïené z hrubozrnn ch pískovcû a slepencû rusavsk ch vrstev (napfi. PR Smrdutá s pseudokrasovou jeskyní). Za údolím fieky Vsetínské Beãvy navazuje na Host nské vrchy v chodní ãást hornatiny, která se naz vá Vsetínské vrchy. V pûdorysu mají tvar trojúhelníku a jsou na jihov chodû, jihu a západû omezeny údolím Vsetínské Beãvy a na severu RoÏnovskou brázdou. Vsetínské vrchy mají ráz ãlenité vrchoviny aï ploché hornatiny se stfiední nadmofiskou v kou 593 m. Hlavní hfibet se táhne od Cábu (84,4 m n. m.) nad Vsetínem pfies SoláÀ (860,9 m n. m.) aï k nejvy ímu bodu pohofií Vysoká (024,2 m n. m.). Na severních svazích Vysoké pramení v nadmofiské v ce 90 m RoÏnovská Beãva. Severoseverov chodnû od vrcholu Vysoké se na druhé stranû hlavního evropského rozvodí nachází pramen Bílé Ostravice. Na západních svazích Taneãnice 24
Pfiírodní pomûry 2 (9,6 m n. m.) pramení ve v ce 820 m n. m. fieka Bystfiice, na níï byla vybudována pfiehradní nádrï Bystfiiãka. Ve Vsetínsk ch vr ích se na svazích ãasto vyskytují pûdní sesuvy, které na mnoha místech nabyly katastrofického rozmûru zejména po vydatn ch sráïkách na poãátku ãervence 997. Mezi Vsetínsk mi vrchy na jihu a západní ãástí Moravskoslezsk ch Beskyd na severu leïí protáhlá sníïenina RoÏnovské brázdy. Její dno má stfiední nadmofiskou v ku 486 m. Je v celé délce protékána RoÏnovskou Beãvou. Severnû od RoÏnovské brázdy zasahují do popisovaného území jiïní svahy Moravskoslezsk ch Beskyd. Pfii severním úpatí Host nsko-vsetínské hornatiny se táhne úzk pruh niï ího terénu Západobeskydského podhûfií, kter se na Moravû naz vá Podbeskydská pahorkatina. Z geomorfologické provincie Panonská pánev zasahuje do popisované oblasti pouze severní v bûïek Dolnomoravského úvalu. Osu Dolnomoravského úvalu tvofií iroká niva fieky Moravy, lemovaná fiíãními terasami a níïinn mi pahorkatinami s mûkk m georeliéfem na mladotfietihorních a ãtvrtohorních usazeninách. Vnûj í Západní Karpaty pfiedstavují vût inou zdvihové vrásno-zlomové morfostruktury. V prûbûhu alpinského vrásnûní byl jiï bûhem pyrenejské fáze mezi eocénem a oligocénem vytvofien dílãí bûlokarpatsk pfiíkrov, kter je souãástí magurského pfiíkrovu. Helvetská fáze pak pravdûpodobnû zakonãila fly ovou sedimentaci v raãanské pánvi a v celém magurském prostoru. Vrásnûním v sávské fázi na pfielomu mezi star ími a mlad ími tfietihorami byl magursk pfiíkrov pfiesouván jiï jako celek dále na platformní pfiedpolí. Hlub í podklad pfiíkrovû magurského fly e není dodnes pfiesnû znám a vût inou byl podsunut do hlub ích ãástí zemské kûry. Sedimentaãní prostor jednotek vnûj ího fly e lze situovat na jihov chod severoevropské platformy. Povrchová ãást sedimentární v plnû pûvodních sedimentárních pánví byla odlepena od podkladu, zvrásnûna do pfiíkrovov ch tûles deskovitého a klínovitého tvaru a daleko pfiesunuta pfies fundament a platformní pokryv âeského masivu. V voj pfiíkrovov ch morfostruktur pokraãoval ve staro t rské fázi ve stfiedním miocénu (karpat baden), kdy byly fly ové usazeniny dále vrásnûny a pfiíkrovovû sunuty na pfiedpolí. Bûhem násunu pfiíkrovû Ïdánické jednotky smûrem k severozápadu poklesly okraje âeského masivu a vznikla ãelní pfiedhlubeà s následující transgresí karpatu. Okrajová klastika karpatu Unikátní proudov sesuv na odluãné vrstvû a puklinû vsetínsk ch vrstev magurského fly e. 2 Proudov sesuv svahov ch sutí soláàského souvrství magurského fly e poblíï nádrïe Bystfiiãka. 25
Zlínsko byla odkryta severozápadnû od KromûfiíÏe. Za mlado t rsk ch pohybû, které Vnûj ím KarpatÛm vtiskly dne ní styl pfiíkrovové stavby, byly jednotlivé fly- ové pfiíkrovy pfiesunuty pfies sebe a spoleãnû dosunuty pfies miocenní usazeniny Vnûkarpatsk ch sníïenin. V této fázi se Ïdánick pfiíkrov pfiesmykl pfies karpat pfiedhlubnû a vytvofiila se nová, dílãí pfiedhlubeà, do které proniklo spodnobadenské mofie. Po ukonãení t rsk ch pohybû (po spodním badenu) dochází k rozsáhlému odnosu fly ov ch souvrství. Pravdûpodobnû vznikl rozsáhl pobadensk zarovnan povrch. Vmlad ích orogenetick ch fázích attické (v mlad ím miocénu) a rodanské v pliocénu byly vrásové pfiíkrovy s pobadensk m zarovnan m povrchem rozlámány na kry, které se dostaly do rûzn ch v kov ch poloh. Pravdûpodobnû vznikl je tû pomiocenní zarovnan povrch, kter je zachován v podobû spoãinkû na svazích. ada zlomû pokraãuje do Západních Karpat z âeské vysoãiny, napfi. zlomové pásmo Hané na stfiední Moravû. Hole ovsk zlom se geomorfologicky v raznû projevuje ve zlomovém západním omezení Podbeskydské pahorkatiny a Host nsk ch vrchû. Podílí se dále na vzniku sníïeniny Fry tátské brázdy. S kvartérními pohyby na tomto zlomu souvisejí pliocenní (pliopleistocenní) usazeniny zaklesnuté v prolomu napfiíã údolím Dfievnice mezi Malenovicemi a Kvítkovicemi. Kvasick zlom podmínil vznik Napajedelské prûrvy mezi Hornomoravsk m a Dolnomoravsk m úvalem a souvisejí s ním kvartérní pohyby jak v Hornomoravském úvalu, tak v Chfiibech (jiï zmínûn v zdvih pliocenních usazenin na Chfiibsk ch hfibetech). V pliocénu se obnovily pohyby podél star ch tektonick ch linií. Ve smûru severozápad jihov chod do lo k rozsáhl m poklesûm ker a v prostoru souãasného Hornomoravského úvalu vznikla jezera. V nich se ukládaly sladkovodní sedimenty pestré série. V nûkter ch oblastech (napfi. v ir ím okolí KromûfiíÏe) tato sladkovodní sedimentace pravdûpodobnû pfietrvala aï do spodního pleistocénu. V ose Dolnomoravského úvalu zlomy omezují hradi Èsk pfiíkop. Ve vrásno-zlomov ch pohofiích Vnûj ích Západních Karpat hraje vedle aktivních morfostruktur v znamnou úlohu i pasivní morfostruktura. âelo vrásov ch pfiíkrovû v Chfiibech nebo v Host nsk ch vr ích je v razné nejen v dûsledku nedávn ch pohybû, ale i proto, Ïe je tvofieno odoln mi fly ov mi pískovci. V popisovaném území je znaãnû roz ífien nejmlad í zarovnan povrch typu pedimentû. Zatímco v prostorovém uspofiádání zbytkû v e zmínûn ch zarovnan ch povrchû se neprojevuje zfieteln vztah k dne ním tvarûm hydrografické sítû, jsou tvary nejniï ího plio-pleistocenního zarovnání vïdy vázány na údolí vodních tokû. Pedimenty byly vytvofieny pfiedev ím v ménû odoln ch horninách a zabíhají z úpatních pahorkatin do vy ích vrchovin a hornatin. Vyskytují se i kryopedimenty, které vznikaly v chladn ch obdobích pleistocénu s v skytem dlouhodobû zmrzlé pûdy (permafrostu). âlenit reliéf, charakter geologického podloïí a nevhodné hospodáfiské zásahy do krajiny jsou hlavními pfiíãinami vzniku svahov ch pohybû, které v znamn m zpûsobem modelují mezoreliéf zlínského regionu. K nejroz ífienûj ím patfií sesuvy. Vznikají nebo jsou aktivizovány bûhem vydatn ch sráïek a pfii rychlém tání snûhu. V ãervenci 997 byla znaãná ãást Zlínska zasaïena intenzivními sráïkami. Zejména do severní ãásti regionu zasahovalo tzv. beskydské sráïkové centrum. Vysok ch hodnot dosáhly sráïkové úhrny v Radho Èské hornatinû a Vsetínsk ch vr ích v okresu Vsetín (napfi. za první ãtyfii kritické dny bylo namûfieno ve Vala ském Mezifiíãí 355 mm a v RoÏnovû pod Radho tûm 388,5 mm sráïek). SráÏky aktivizovaly staré sesuvy a daly vzniknout nov m. Na fiadû míst velmi destruktivnû pûsobily sesuvy, ménû stékání, ojedinûle skalní fiícení. Nejvíce byl postiïen okres Vsetín. Sesuvy po kodily a místy v raznû naru ily infrastrukturu krajiny. Byly po kozeny obytné i rekreaãní bu- 26
dovy, silniãní a místní komunikace, Ïeleznice, pfiehradní nádrï Bystfiiãka, zdroje pitné vody, telefonní kabely, elektrické vedení, vysokotlak plynovod, lesní porosty, zahrady, sady a pastviny. Na základû inventarizace svahov ch pohybû v postiïen ch oblastech, provádûné v druhé polovinû roku 997 bylo registrováno nejvíce sesuvû v okrese Vsetín 250, v okrese Zlín 36, Uherské Hradi tû 5 a KromûfiíÏ 8. Nejrozsáhlej ím aktivizovan m sesuvn m územím nejen ve zlínském regionu, ale i na Moravû je lokalita Vaculov Sedlo v údolí potoka Bystfiiãka (k. ú. Malá Bystfiice, okres Vsetín). Délka sesuvného území je 4 km, ífika aï,2 km. Vyskytuje se zde nejen sesouvání, ale i dal í typy svahov ch deformací, které postihují deluviální sedimenty i skalní podloïí. Mohutná akumulaãní ãela sesuvû se stfiídají se zamokfien mi depresemi (drobné jezírko). Na rozvolnûné skalní podloïí (pravdûpodobné jsou blokové pohyby) jsou vázány pseudokrasové tvary. Mohutné bloky skalního podloïí postupují do fieãi tû pfiilehl ch vodních tokû a vzniká moïnost jejich pfiehrazení. Dal í sesuvné území s vysok mi destrukãními úãinky se nachází v údolí Brodské v Novém Hrozenkovû (okres Vsetín). Strukturnû podmínûn proudov sesuv je asi 450 m dlouh a 80 m irok. V razná odluãná plocha dosahuje v ku 6 5 m. Podél vrstevních ploch a pukliny do lo k pohybu fly ov ch sedimentû do vzdálenosti nejménû 00 m. Akumulaãní ãást sesuvu je dlouhá asi 00 m a vysoká témûfi 0 m. Dolní ãást sesuvu dosáhla dna potoka, kde se sunula korytem je - tû asi 50 m. Sesuvy v MikulÛvce a RÛÏìce (okres Vsetín) dosahovaly délky aktivovaného území asi 600 800 m, ífiky 00 300 m. Podle geofyzikálního a vrtného prûzkumu se jedná o pohyby svahov ch hlín a jílû v mocnosti 0 30 m. Rozsáhl sesuv rozmûrû 240 30 m vznikl v lokalitû Nad Rybníkem v obci Hvozdná (okres Zlín) s hloubkov m dosahem 5 aï 7 m. K nejvût ím v okrese KromûfiíÏ patfiil sesuv v Rajnochovicích. Na prûzkum a sanaci sesuvû byly jiï vynaloïeny znaãné finanãní ãástky, ve vût inû pfiípadû se podafiilo stabilizovat sesuvná území a odstranit zpûsobené kody. Pfiesto je v ak zapotfiebí si uvûdomit, Ïe vznik a v voj sesuvû je typick pro vrchovinnou a hornatinnou krajinu na fly ov ch horninách, která pfievládá ve zlínském regionu, a proto je s nimi zapotfiebí poãítat i do budoucna. BIBLIOGRAFIE: 25, 26, 27, 29, 33, 35, 36, 37, 38, 43, 46, 47, 83, 87, 08, 30, 36, 5, 52, 70, 97, 246, 255, 279, 280, 293, 30. Klimatická charakteristika Základní rysy podnebí zlínského regionu urãuje jeho poloha v mírnû vlhkém podnebním pásu, v oblasti na pfiechodu mezi pfiímofisk m a pevninsk m pod- Pfiírodní pomûry Námraza na návûtrné stranû stromû v NPR Javofiina. 27