Metodický list pro 2. soustředění kombinovaného bakalářského studia předmětu Makroekonomie I (Bc.) LS 2010-2011 Literatura - skripta: Wawrosz Petr (2007): Makroekonomie. Praha: Vysoká škola finanční a spávní. ISBN 978-80-86754-80-2. Tato literatura je dále v ML uváděna jako Wawrosz (2007). Z hlediska samotných skript platí, co je ve skriptech uvedeno malým písmem, je fakultativní. Název tématického celku: Makroekonomie I 2. blok. Tento tématický blok je rozdělen do následujících dílčích témat: 1. Spotřební výdaje 2. Investiční výdaje 3. Vládní výdaje 4. Problematika zahraničních vztahů Téma číslo 1: Spotřební výdaje a úspory Y = C + I + G + NX Kolísá-li některá ze složek, kolísá i HDP. Spotřební výdaje (C) jsou výdaje, které vynakládají domácnosti na nákup finálních statků tj. statků, jež už neslouží k produkci dalších statků. Na makroekonomické úrovni jsou tedy spotřební výdaje souhrnem všech výdajů všech domácností za určité časové období zahrnují výdaje na potraviny, bydlení, zábavu apod. Protože svým způsobem sčítáme hrušky s jablky, musíme spotřební výdaje vyjadřovat v penězích. Faktory ovlivňující spotřebu: - disponobilní důchod, respektive HDP - úroková míra - politická a ekonomická stabilita - očekávání - životní cyklus - permanentní důchod Keynesiánská spotřební funkce (zaměřuje se jen na YD, respektive Y): C = Ca + c*yd, (R3.4), kde: Ca = autonomní spotřeba, neboli spotřeba nezávislá na důchodu c = mezní sklon ke spotřebě vyjadřuje o kolik se zvýší spotřeba, vzroste-li disponibilní důchod o jednu jednotku. YD = disponibilní důchod, YD = Y + TR TA GBS TR = transfery, TA = daně, GBS = hrubé úspory firem Vysvětlení proč. Multiplikační účinky spotřeby:
Příklad: Autonomní spotřební výdaje domácností v jisté zemi vzrostly o 10 mil. Kč. Tyto zvýšené výdaje spotřebitelů se v konečných důsledcích dostanou k vlastníkům výrobních faktorů, jejichž prostřednictvím byla postavena budova, vyrobeny stroje apod. Předpokládejme, že mezní sklon ke spotřebě v dané zemi je 0,9, čili, že z těchto 10 mil. Kč, které vlastníci výrobních faktorů dostanou, bude 9 mil. Kč utraceno (tj. vlastníci výrobních faktorů 9 mil. Kč utratí) a 1 mil. Kč uspořeno. Spotřební výdaje tedy vzrostou o 9 mil. Kč, daná částka se opět dostane k vlastníkům výrobních faktorů, kteří z této sumy opět 90 %, tj. 8,1 mil. Kč utratí a zbytek uspoří. Takto bychom mohli pokračovat. Celkový výsledný růst HDP (včetně prvotního zvýšení autonomních výdajů o 10 mil. Kč) lze spočítat na základě uplatnění pravidel pro součet nekonečné geometrické řady prostřednictvím vzorce: Y = Ca/(1-c),(R3.7) kde: = znak pro přírůstek, Y = celkový přírůstek HDP, Ca = počáteční přírůstek autonomních spotřebních výdajů, c = mezní sklon ke spotřebě. V našem případě lze vypočíst, že přírůstek investice ve výši 10 mil. Kč, vyvolá při mezním sklonu ke spotřebě 0,9 růst HDP v celkové výši 100 mil. Kč. Úspory (S) můžeme definovat, jako tu část příjmu, který jednotlivé subjekty nespotřebují. Úspory obecně můžeme rozdělit na osobní úspory domácností (PS), hrubé úspory firem GBS a vládní úspory (TA-G-TR-ID), kde: TA = daně, G = vládní výdaje na zboží a služby (na statky), TR = transfery, ID = úroky z veřejného dluhu. Pro úspory domácností platí vztah: PS = YD-C, Úspory závisí na následujících faktorech: - disponibilní důchod: - reálná úroková míra:: - dostupnost půjček: - míra zdanění: - schopnost sebeovládání a nespotřebovávat: - demonstrativní efekt: - míra sociálního zabezpečení ve společnosti: - míra inflace: - politická a ekonomická stabilita: Vztah úspor a investic (grafické vyjádření keynesiánského vztahu) Literatura: Wawrosz (2007), kapitola 3. Co zde není jasné?
Téma číslo 2: Investiční výdaje, vládní výdaje Investiční výdaje jsou zejména výdaje do fyzických kapitálových statků, čili do statků, které slouží k produkci dalších statků jako jsou stroje, budovy apod. Pokud firma investuje, tak buď obnovuje nebo dokonce zvyšuje fyzickou zásobu kapitálových statků. Z hlediska tvorby HDP zahrnujeme mezi investiční výdaje rovněž (plánované i neplánované) zvýšení zásob a investice do bytové výstavby. K plánovanému zvýšení zásob dochází tehdy, pokud firma plánovaně chce zvýšit nabídku výrobků pro své zákazníky. K neplánovanému zvýšení zásob dochází tehdy, pokud firma vyprodukuje nějaké statky, předpokládá, že je prodá, nicméně se tak nestane. Hrubé a čisté investice: Hrubé investice zahrnují veškeré investice, které firmy uskutečnily v daném kalendářním období. Protože ale kapitálové statky mají omezenou dobu životnosti, dochází k jejich opotřebení, často daná investice pouze nahrazuje opotřebený kapitálový statek. Obnovovací investice jsou potom na úrovni firmy rovny hodnotě opotřebení této firmy, na agregátní úrovni hodnotě opotřebení/odpisů všech firem. Odpisy jsou totiž číselným vyjádřením opotřebení kapitálu. Čisté investice (In) můžeme potom vyjádřit jako rozdíl mezi hrubými investicemi a obnovovacími investicemi. I n = I b -I r, (R4.1) kde I n = čisté investice, I b = hrubé investice, I r = obnovovací investice Investice do kapitálového statku se musí vyplatit: jednak výnos z kapitálového statku musí uhradit náklady pořízení tohoto kapitálového statku (tedy reprodukční náklady na kapitálový statek) dále potom výnos z kapitálového statku musí být vyšší než výnos z alternativního uložení peněz. Faktory ovlivňující investice: patří: - Technický a technologický pokrok: - Změny mezního produktu kapitálového statku: - Změny příjmu z mezního produktu (tj. výnos z) daného kapitálového statku po dobu jeho životnosti - Růst ekonomiky po dobu životnosti statku: - Výnos z alternativního investování peněz: - Politická stabilita, právní prostředí apod.: - úroková míra: úroková růst (reálné) úrokové míry vede k poklesu investic, pokles reálné úrokové míry vede k růstu investic. Uvedenou závislost lze matematicky vyjádřit: I = Ia b*r, (R4.6) kde I = výše investic, Ia = investice firem při nulové úrokové míře, b = koeficient závislosti investic na úrokové míře, r = reálná úroková míra - velikost HDP: Růst hrubého domácího produktu zpravidla vede k růstu investic, pokles HDP k poklesu investic. Daná závislost můžeme matematicky vyjádřit: I = Ir + a*y, (R4.7) kde Ir = obnovovací investice (zde v podobě těch investic, které musí firmy vynaložit v každém případě, tj. investic do kapitálových statků produkujících základní potřeby),
a = koeficient závislosti investic na HDP, Y = hrubý domácí produkt Danou závislost nazývá makroekonomická teorie též modelem akcelerátoru. Multiplikační efekt investice. Trh zapůjčitelných fondů: Zapůjčitelné fondy jsou prostředky, které ti, kdo spoří, půjčují těm, kdo investují. Investice tak představují poptávku po zapůjčitelných fondech, úspory nabídku zapůjčitelných fondů. Cenou, za kterou se zapůjčitelné fondy půjčují, je úroková míra. Rovnovážná úroková míra je taková úroková míra, při níž je rovna poptávka a nabídka zapůjčitelných fondů. Trh zapůjčitelných fondů determinuje, kolik peněz bude uspořeno a použito na nákup kapitálových statků. Posuny křivek úspor a investic. Grafické znázornění. Literatura: Wawrosz (2007), 4. kapitola
Téma číslo 3: Vládní výdaje Vládní výdaje makroekonomická teorie zahrnuje veškeré výdaje veřejných rozpočtů (tj. na centrální úrovni, úrovni samospráv, státních fondů apod.), za které stát obdrží protihodnotu. Přesněji řečeno musíme proto hovořit o vládních výdajích na nákup zboží a služeb. Vládními výdaji na nákup zboží a služeb jsou tedy kupř. výdaje na nákup a údržbu vojenské techniky, na výstavbu a údržbu dopravních sítí, platy státních zaměstnanců (včetně učitelů apod.) protihodnotou je zde odvedená práce apod. Vládní výdaje tak mohou mít jak spotřební charakter, tak investiční charakter, pouze spotřebitelem, respektive investorem je vláda. Proto se někdy vládní výdaje dělí na vládní spotřební a vládní investiční výdaje: G = G s + G i, Kde: G = vládní výdaje, G s = vládní výdaje spotřebního charakteru, G i = vládní výdaje investičního charakteru Vládní výdaje kontra transfery: Transfery = stát (na jakékoliv své úrovni, tj. jak na centrální úrovni, tak na úrovni krajů, obcí apod.) poskytuje peníze, neobdrží však za ně protihodnotu. Typickým příkladem transferů jsou sociální dávky. K vládním výdajům dále patří úroky z veřejného dluhu pokud si stát půjčí peníze, musí za půjčku platit úroky. Celkové vládní (či přesněji veřejné) výdaje potom tvoří součet vládních výdajů za zboží a služby, transferů a úroků z veřejného dluhu, matematicky vyjádřeno: PE = G+TR + ID, Kde PE = celkové vládní (veřejné) výdaje, G = vládní výdaje na zboží a služby, TR = transfery, ID = úroky z veřejného dluhu Pokud není uvedeno jinak tak v dalším textu pod pojmem vládní výdaje rozumíme pouze vládní výdaje na zboží a služby. Multiplikační efekt vládních výdajů, limity tohoto efektu. Literatura: Wawrosz (2007), 4. kapitola Co zde není jasné?
Téma číslo 4: Problematika zahraničních vztahů Čistý vývoz Y = C + I + G + NX Čistý vývoz je dán rozdílem vývoz (export) mínus dovoz (import), matematicky: NX = X-M, (R5.1) kde NX = čistý vývoz, X = export, M = import. X autonomní, nezávisí na domácím HDP M = Ma+ m*y, kde Ma= autonomní import, tj. statky, které musí země dovážet v každém případě, bez ohledu na velikost svého HDP (např. sůl, ropa) m = mezní sklon k dovozu, vyjadřuje o kolik se zvýší dovoz, pokud se HDP dovážející země zvýší o jednotku Další složky zahraničních vztahů: - zahraniční investice: domácí subjekty mohou investovat v zahraničí, mohou tam kupovat pozemky, budovy, stroje apod., které zůstávají v jiných zemích. Rovněž mohou nakupovat akcie, obligace a další finanční instrumenty, které emitovaly subjekty se sídlem/bydlištěm v zahraničí. Stejnou možnost mají ale i zahraniční subjekty, které mohou v tuzemsku nakupovat jak pozemky, budovy, stroje apod., tak investiční instrumenty subjektů se sídlem/bydlištěm v tuzemsku. Investice subjektů se sídlem či bydlištěm v tuzemsku do zahraničí budeme značit výrazem HIF, investice subjektů ze sídlem či bydlištěm v zahraničí do tuzemska výrazem FIH. Obdobně jako můžeme spočítat rozdíl vývozu a dovozu, tak můžeme spočítat rozdíl mezi tím, co zahraniční subjekty investují v tuzemsku, a tím, co tuzemské subjekty investují v zahraničí. Čisté zahraniční investice jsou definovány jako rozdíl zahraničních investic v tuzemsku mínus tuzemských investic v zahraničí, matematicky tedy: NFI = FIH-HIF, (R5.3) kde: NFI = čisté zahraniční investice, FIH = investice subjektů ze sídlem či bydlištěm v zahraničí do tuzemska HIF = investice subjektů se sídlem či bydlištěm v tuzemsku do zahraničí Pokud jsou čisté zahraniční investice kladné, znamená to tedy, že zahraniční subjekty více investují v tuzemsku než naopak. - převody výnosů: tuzemské subjekty mohou pracovat v zahraničí, vlastnit tam akcie, dluhopisy apod. Výnosy z těchto aktivit (mzdy, dividendy, úroky apod.) budou často převádět do tuzemska. Zahraniční subjekty budou naopak převádět z tuzemska do zahraničí výnosy z aktivit a aktiv vlastněných v tuzemsku - kapitálové převody: vedle převodu výnosů mohou být převáděny různé další příjmy v podobě autorských práv, práv z patentů, dědictví, darů apod. Devizy, což jsou peníze vyjádřena v cizí měně než v měně daného státu, a další aktiva (typu cenné papíry, obligace apod.) vyjádřená v cizí měně než v měně daného státu. Valuty jsou potom speciální složkou deviz, jedná se o zahraniční hotovostní peníze. Platební bilance (PB): Jedná se o evidenci zahraničních vztahů /de facto o účetní dokument/. Skládá se z: - běžný účet - kapitálový účet
- finanční účet Účetní vyrovnanost PB: Každý účetní dokument musí být vyrovnán. Dohoda o znaménku. Rovnováha platební bilance: nelze dlouhodobě získávat nebo ztrácet devizové rezervy (analogicky: nelze si dlouhodobě půjčovat bez splácení, respektive nelze dlouhodobě půjčovat, aniž by dlužník splácel). Platí: NX = - NFI, případně NX = NFI Devizové kurzy: Vyjádření jedné měny v jiné měně. 1. přímý kursový záznam: vyjadřuje se počet jednotek domácí měny za jednu jednotku zahraniční měny, např. 1 EUR = 30 Kč 2. nepřímý kursový záznam: vyjadřuje se počet jednotek zahraniční měny za jednu jednotku domácí měny, např. 1 Kč = 0,0333 EUR. V textu používáme přímý záznam. Nominální a reálný kurs: Nominální kurs: směnárny, banky, kursové lístky. Např. 1EUR = 30 Kč. Reálný kurs: E r = E*(P f /P), (R5.5) kde: E r = reálný měnový kurs, E = nominální měnový kurs, P f = zahraniční cenová hladina, P = domácí cenová hladina Pružný a pevný kurs: - výhody a nevýhody - Z hlediska kursových režimů má smysl rozlišovat pojmy zhodnocení (apreciace) a znehodnocení (depreciace) měny na straně jedné a revalvace, či devalvace na straně druhé. Nabídka a poptávka po zahraniční měně: Platí: - nákup deviz, tj. prodej domácí měny znamená poptávku po zahraniční měně a zároveň nabídku domácí měny - prodej deviz, tj. nákup domácí měny znamená poptávku po domácí měně a zároveň nabídku zahraniční měny. Co ovlivňuje NX: 1. nominální měnový kurs: Obecně platí, že zhodnocení (nominálního) měnového kursu, tj. pokles hodnoty domácí měny vůči zahraniční měně zdražuje vývoz a zlevňuje dovoz. 2. reálný měnový kurs: Zboží může být levnější nebo dražší i díky změnám cen, respektive, pokud se mění všechny ceny díky změnám cenových hladin. 3. obchodní ochranářství: ochranářství v podobě cel, dovozních kvót, přísných požadavků na výrobky, odlišných technických standardů snižuje objem i hodnotu vývozu a dovozu. 4. velikost zahraničního důchodu i domácího (HDP): Výše zahraničního HDP ovlivňuje poptávku po domácích statcích - čím vyšší zahraniční HDP, tím větší zahraniční
disponibilní důchod a tím více domácích statků si mohou zahraniční spotřebitelé koupit. Naopak vysoký domácí HDP může vést k vyšší poptávce po zahraničních statcích. 5. politická, ekonomická stabilita: v nestabilních dobách vývoz a dovoz klesá. 6. technologický pokrok: technologický pokrok dovoluje dovážet i dříve neobchodovatelné statky (např. čerstvé potraviny), zlevňuje náklady na dovoz. K faktorům ovlivňujícím čisté zahraniční investice patři: 1. rozdíl v reálných úrokových mírách: pokud domácí reálná úroková míra je vyšší než zahraniční vede to k přílivu kapitálu, čili k tomu, že čisté zahraniční investice budou kladné. Nižší domácí úroková míra vede k odlivu kapitálu a k tomu, že čisté zahraniční investice budou záporné. 2. zahraniční investice jsou dále ovlivňovány všemi dalšími faktory, které působí na domácí investice, jako je politická a ekonomická stabilita, právní prostředí, míra korupce, míra zdanění apod. Faktory ovlivňující kurs: 1. pohyb cenových hladin/inflační diferenciál: 2. úrokový diferenciál: 3. saldo obchodní bilance: 4. ekonomický růst: 5. operace centrální banky: Teorie vývoje kursu: Teorie parity kupní síly devizový kurs by měl být roven poměru cenových hladin Absolutní a relativní verze této teorie. Obchodovatelné a neobchodovatelné statky. Teorie parity úrokových sazeb: aktuální kurs ovlivňuje úroková míra v ČR a v zahraničí a očekávaný kurs. Příliv a odliv kapitálu, pokud se úrokové míry liší. Přínosy z mezinárodního obchodu Rozdíl mezi absolutní a komparativní výhodou. Literatura: Wawrosz (2007), kapitola 5. Co zde není jasné?
Příklady vztahující se k tomuto metodickém listu: Znázorněte na trhu deviz následující jevy: Nakreslete přitom souběžně, co se děje v grafu nabídky a poptávky po domácí měně, tj. korunách kdy subjekty nabízejí a poptávají domácí měnu, a co se děje v grafu nabídky a poptávky po devizách kdy subjekty nabízejí a poptávají zahraniční měnu. a) růst (pokles) exportu, b) růst (pokles) importu, c) politickou nestabilitu v ČR, d) vyšší (nižší) úrokové míry v ČR než v zahraničí, e) nákup (prodej) deviz ČNB, výhodnější (méně výhodné) podmínky pro podnikání v ČR než v zahraničí, f) vyšší (nižší) inflace v ČR než v zahraničí, g) hrozba státního bankrotu v ČR, f) hrozba státního bankrotu v zahraničí, g) zavedení cel na dovoz do ČR ze zahraničí, f) zavedení cel na vývoz z ČR do zahraničí, h) vyšší turistika ze zahraničí do ČR, i) vyšší turistika ze zahraničí do ČR, j) příliv zahraničních investic do ČR, k) vyplácení zisků ze podniků v ČR do zahraničí, l) spekulativní nákup (prodej) domácí měny, m) spekulativní nákup (prodej) zahraniční měny