Madynka má radost ze Ïivota

Madynka má radost ze Ïivota Jednoho rána se Madynka probudí a hned ví, Ïe ji neãeká jen tak nûjak obyãejn den. âeká ji jeden z tûch v jimeãn ch, nádhern ch dnû, jak ch není v roce mnoho. Chystá se ValpurÏina noc, veãer zaplane na louce za mûstem oheà a v ichni budou slavit jaro. Navíc dnes Madynka dostane nové sandálky a je tû k tomu v emu není kola. Takov den by snad mûl b t v kalendáfii napsán ãervenû, pomyslí si. Na bfiíze pfied oknem vitofií paãci, Líza sedí jako obvykle u kachlov ch kamen a zatlouká hfiebík do polínka, tatínek si pohvizduje v koupelnû, Saso krábe na dvefie dûtského pokoje a chce dovnitfi, dole v kuchyni mele Alva kávu a hrãení ml nku se rozléhá po celém domû. Není divu, Ïe se ãlovûk v takovém rámusu probudí. Ale Madynka stejnû nechce spát. Chce uï b t vzhûru a mít radost ze Ïivota. Pfiesnû jako str ãek Nilsson. Mám radost ze Ïivota, fiíká nûkdy str ãek Nilsson. To kdyï má dobrou náladu. KdyÏ má chmurnou náladu, nemá radost ze Ïivota ani trochu. Se mnou je to také tak, uvaïuje Madynka. Teì má ov em takovou radost ze Ïivota, aï v ní v echno zpívá, a jedním skokem je z postele venku. Ty snad nemá rozum, Madynko, prohlásí Líza. Ty pofiád spí, i kdyï tu zatloukám hfiebíky. Ty bys snad ani nesly ela, kdyby pfii el... Líza se na chvíli zamyslí, kdo by tak mohl pfiijít. 7

Kdyby pfii el kanibal, dokonãí po chvíli. Na Letním vr ku se probouzí první ze v ech Líza. AMadynka, kdyï uï jednou nemusí do koly, by si mohla pospat, a proto ji Líza nesmí budit, jak fiekla vãera veãer maminka. JenÏe o tom, Ïe nesmí mlátit kladivem do polínek, se nezmínila, a tak Líza mlátí a mlátí. Madynka otevfie dvefie Sasovi. Vfiítí se dovnitfi jako divoké klubíãko a chce si hrát. Líza zahodí kladivo a skulí se s pejskem na podlahu. Zdá se, Ïe Saso má radost ze Ïivota kaïd den. Snad si nemyslí, Ïe usly í, aï se pfiiblíïí kanibal, pouãuje Madynka Lízu, které je teprve pût a spoustu vûcí je tû nechápe. Ten se pûknû potichouãku krade dïunglí za misionáfiem a chlamst uï do nûj zatíná zuby, a misionáfi pfiitom vûbec nic nesly el. Líza se otfiese hrûzou. To je stra né, takhle se vrhnout na chudáka misionáfie, kter nikomu nic neudûlal. Ten kanibal urãitû nikdy nepfiijde do nebe, zhodnotí situaci Líza. Na to mûïe vzít jed, Ïe ne, ujistí ji Madynka. Líza nad enû pfiikyvuje. Ale pak se zamyslí. Ba ne, ten zákefiník se tam stejnû dostane, usoudí nakonec. Jak to? podiví se Madynka. 8

Dostane se do nebe, protoïe uï má misionáfie jednou v bfii e, a misionáfi pfiece do nebe jít musí, chápe? Madynka s ní souhlasí a obû se shodnou na tom, Ïe to ten kanibal vymyslel moc ikovnû, kdyï se dokáïe tak záludnû vetfiít do nebe. Ale jen poãkej, aï se BÛh dozví, co provedl, fiekne Madynka zlovûstnû. Ten vykuk pak pûknû poletí, fiekne Líza. Potom v ak obû pustí kanibala z hlavy. V takov nádhern den mají na starosti jin í vûci. KdyÏ vtrhnou do kuchynû, je uï tatínek skoro po snídani. Kde je maminka, vyhrkne bez pozdravu Madynka. V posteli, fiekne tatínek. Bolí ji hlava, viì, odtu í znepokojenû Madynka. Dnes by maminku v Ïádném pfiípadû nemûla hlava bolet, to by cel den úplnû zkazilo. A kromû toho spolu mají jít koupit sandály. Dnes prostû maminku hlava bolet nesmí. Ale ne, fiekne tatínek. Jenom leïí a je jí smutno. Madynka si ulehãenû oddychne. Alva stojí u plotny, míchá ka i a vrhne na tatínka vyãítav pohled. Ale, ale, pan redaktor pfiece ví, Ïe ãlovûku obãas mûïe b t ráno nevolno. S tím tatínek souhlasí, jenïe nechce, aby mamince bylo nevolno tak ãasto, a kdyï dûvãátka dojedí ka i, jde s nimi do lo- Ïnice. Pfied dvefimi se v ak zastaví. Zkusíme tohle, navrhne tatínek a zabrouká popûvek, kter zpívá vïdycky, kdyï je mamince smutno: Proã jsi tak patnû naloïená? Udûlal jsem ti snad nûco já? Maminka leïí v posteli, tváfie má bledé a pohled nahnûvan. KdyÏ vejdou, pfietáhne si deku pfies hlavu. Zdá se, Ïe je nechce ani vidût. Madynka má tisíc chutí se k ní rozbûhnout a obejmout ji, ale neodváïí se. No, právû jsem si fiíkal, proã jsi tak patnû naloïená, udûlal jsem ti snad nûco já? zanotuje pomalu a mírnû tatínek. V tu chvíli maminka odhodí deku a rozesmûje se. 9

Ano, váïen pane, udûlal, a sám ví nejlíp, co. Kromû toho nejsem patnû naloïená, ale je mi prostû patnû, pfiedstav si! Chudinko malá, fiekne tatínek, jenïe potom je zase mnû smutno z toho, Ïe tu takhle leïí a je ti smutno. Dûkuju pûknû, to je od tebe hezké, fiekne maminka. Ale v echen hnûv je pryã. Madynãin neklid je také tentam ov em dokud si nevzpomene na nové boty. Co jestli s ní maminka nebude chtít pro nû jít, kdyï jí není dobfie? To uhodla správnû. Maminka dnes do Ïádného obchodu nepûjde. PÛjde s tebou Alva, rozhodne maminka. Koupíte je spolu cestou na trh. Já chci taky na trh, zaprosí Líza. Maminka unavenû mávne rukou. Tak bûï! Zfiejmû se tû í, Ïe zmizí z domu v ichni. A já teì pûjdu do redakce, prohlásí tatínek, a budu dál usilovat o svobodu, pravdu a spravedlnost pro v echny lidi na svûtû. Plus o skromnou obïivu pro nás. Madynka a Líza ho doprovodí k brance. Zastaví se a dívají se za ním. Jde vzpfiímenû, kabát za ním vlaje, a neï zmizí za rohem, nadzdvihne klobouk na pozdrav a zamává jim. Jaro letos pfii lo brzy. Na trávníku uï kvetou narcisky a tulipány a bfiízy kolem jejich ãerveného domu mají jemné svûtlounce zelené lístky. Madynka se zhluboka nadechne nemyslí si Líza také, Ïe jaro je nejkrásnûj í roãní období? zeptá se jí. Urãitû, fiekne Líza. Ale pak spatfií Tulinku, jak se vyhfiívá na schodech do kuchynû, a hned dostane chuè ji vzít do náruãe. Tulinka se pokusí utéct, av ak je pozdû. Líza ji pevnû drïí a s koãiãkou na klínû se posadí na schod. Tulinka chápe, Ïe nemá cenu odporovat, a tak se upokojí a zaãne pfiíst. Já se sebûhnu na nûco zeptat Abbeho, fiekne Madynka a vzápûtí pfieskoãí plot k NilssonÛm. Str ãek Nilsson sedí na houpaãce pod starou jabloní, koufií doutník a odpoãívá. Odpoãívá pomûrnû ãasto. âlovûk nemûïe cel den jen dfiít na Ïenu a dítû, fiíkává. Rozhodnû ne od rána do veãera. Nûkdy si musí i oddychnout, a pfiesnû to dûlá i teì, jak Madynka pozoruje. Á, právû pfiichází Madynka z Letního vr ku, zvolá str ãek 10

Nilsson, kdyï ji uvidí. âemu mohu vdûãit za tuto brzkou ranní náv tûvu? Madynka si asi nikdy nezvykne, jak str ãek Nilsson obãas mluví zvlá tnû. Nikdy neví, co mu má odpovûdût, kdyï ãastuje lidi neobvykl mi jmény. Nûkdy si dává na oslovení tak záleïet, Ïe naz vá Madynku obfiadnû Hrdou pannou na Letním vr ku, Alvu pfiejmenuje na Andûla na Letním vr ku a Lízu na punta na Letním vr ku. Maminku oslovuje jako Vzácnou paní na Letním vr ku a tatínka jako Pana svobodného a spravedlivého. Pro tetu Nilssonovou má spoustu rûzn ch jmen jako tfieba Útûcha mého srdce a Lilie bílá, kdyï je dobfie naloïen, Káãa, kdyï je na tvan a navztekan, a Trumpeta, kdyï teta Nilssonová nûco poplete, nûco nechápe anebo nûãemu nerozumí tak dobfie jako on. A jestliïe str ãek Nilsson mluví o Milém kocourkovi, myslí Abbeho, vût inou ho v ak oslovuje jen mûj synu, coï zní v jeho podání také moc hezky. Je Abbe doma? zeptá se Madynka. Zajisté, Ïe je mûj syn doma, k vne hlavou str ãek Nilsson. Nejpozdûji v pût ráno otevfie oãi, aby mohl zaãít péci sladké preclíky, a jeho matka pak stojí na trhu a pilnû je prodává. A já tady o samotû pekuluju, jaká je to krása, mít náv tûvu. Madynka ale nepfii la kvûli str ãkovi Nilssonovi, chtûla by pokraãovat do kuchynû za Abbem, jenïe jeho tatínek ji jen tak snadno nepustí. UÏ spatfiilo tvé oko, Madynko milá, tyto mé nádherné kvûtiny? zeptá se jí a ukáïe doutníkem na dva nepatrné tulipánky, které vystrkují hlaviãky z trávy. MÛj ty boïe, jakou já mám radost ze Ïivota, kdyï je jaro. To já taky, ubezpeãí ho Madynka, ov em teì uï pûjde za Abbem, str ãek Nilsson aè si tu klidnû sedí na houpaãce a raduje se ze Ïivota, jak chce. Abbe stojí u válu jako pokaïdé, kdyï k nim Madynka pfiijde. Jestli je rád, Ïe ji vidí, se na nûm nepozná. Tak jak je, procedí skrz zuby. Je mu pfiece uï patnáct a vûnovat mal m holkám pfiehnanou pozornost by bylo pod jeho dûstojnost. Jinak jsou samozfiejmû v borní pfiátelé. Ostatnû se Madynka rozhodla, Ïe se vdá jen a jen za Abbeho. Jestli ji nebude chtít, tak aè, nevezme si tedy nikoho. TvÛj táta venku pekuluje, fiekne Madynka. 11

Abbe zvedne hlavu a jenom se zachechtá. To vûfiím. Vãera pekuloval pro zmûnu tady na kanapi a matka cel den lítala pro dfievo do dfievníku. Bylo mu jí moc líto, chudinky! No jo, ten ná otec, ten má srdce ze zlata! Abbe nabídne Madynce preclík. Ten je nadpozemsky dobr a není divu, Ïe v echny hospodynû ve mûstû jsou z tûch preclíkû celé pryã. Daly by kdovíco za to, kdyby se od NilssonÛ dozvûdûly, proã jsou tak dobré. JenÏe ten recept vymyslela babiãka Abbeho babiãky uï pfied sto lety a Ïádná zvûdavá jemnostpaniãka s nosem nahoru na nûj nikdy nepfiijde ani se ho nedozví, tvrdí Abbe. Ale moïná ho na smrtelné posteli povím tobû, Madynko, ov em samozfiejmû jen v pfiípadû, Ïe bude sekat dobrotu, dodá. Ó, tohle nemûl Abbe fiíkat! Madynka uï ho vidí pfied sebou, jak leïí bíl jako stûna, smrt na jazyku a sotva mluví. Roz lehej deset vajec, eptá, jenïe pak naposledy vydechne a ojoj! Ïádn Abbe uï není. Madynce se stáhne hrdlo a fiekne mírnû rozechvûl m hlasem: Ty nesmí nikdy umfiít, Abbe! A vûbec, pfiijde dnes veãer k ohni? Na to nemûïu dát krk, odvûtí Abbe. Tfieba mû nûkdo pozve na jin í veselici, to ãlovûk nikdy neví. No, uvidíme, co podniknu. Madynka doufá, Ïe pfiijde. Moc by chtûla, aby pfii el a vidûl ji u ohnû v jejích nejhezãích sandálech, v zelené hedvábné ãapce a ãerveném kabátku. Urãitû si pak pomyslí, Ïe je prostû krásná. Madynka mimochodem doufá, Ïe si to pomyslí u ohnû v ichni. KaÏd, kdo má oãi, musí pfiece vidût aspoà ty nové sandály. Ale sandály zatím nemá, a tak musí honem domû a popohnat Alvu, aby se uï vydaly na cestu. Jít do mûsta salvou je zábava. Madynka a Líza poskakují kaïdá po jedné stranû a Alva kráãí rozhodn m krokem uprostfied s nákupním ko íkem pfies ruku. Je tfieba koupit spoustu vûcí, ale Madynka na ni naléhá, aby nové boty koupily nejdfiív. To ostatní poãká. Dnes je na ulicích Ïivo, ve mûstû je trh, protoïe je poslední dubnov den, a vûbec. Dûti mají volno ze koly a zítra na Prvního máje také. Madynka vidí v davu nûkolik sv ch spoluïákû. 12

MADYNKA_ZLOM.QXD:MADYNKA_ZLOM.QXD 9/6/13 6:36 PM Stránka 13

To je, co, dostali jsme dva dny volno, pochvaluje si Madynka. Hm, ve kole asi mají strach, Ïe byste toho moc umûli, hodnotí situaci Alva. Ale v tu chvíli celá zãervená. BlíÏí se k nim totiï kominík. Pomrkává na Alvu a irok úsmûv odhaluje bûloskvoucí zuby. To by zrovna nemusel, pomyslí si Madynka, je pfiece Ïenat a má pût dûtí. JenomÏe kominík Berg je nejpohlednûj í muï ve mûstû a Alva tvrdí, Ïe mrká na v echny dívky. Madynka docela chápe, Ïe ho Alva tak zajímá. Není totiï vûbec sám. Alva je moc hezká. Madynce to jednou povídal i str ãek Nilsson. Na Alvu je radost pohledût, svûfiil jí, protoïe je tíhlá tam, kde tíhlá má b t, a kulatá tam, kde má b t kulatá, a pak je taky pofiád veselá ov em s v jimkou pfiípadû, kdy se zlobí. A kdyï se Andûl na Letním vr ku zlobí, je nejlep í uhnout mu z cesty, zakonãil tehdy str ãek Nilsson. Madynka a Líza se nedokáïou rozhodnout, jestli je hezãí maminka nebo Alva. KdyÏ Líza nûkdy veãer vyskoãí Alvû na klín a zabofií jí hlavu do prsou, kde je tak mûkouãko a nádhernû, prohlásí nad enû: To je tak pfiíjemné, Ïe jsi tak naducaná! Alva si teì vykraãuje v bavlnûn ch atech, slu í jí to a v tûsn ch atech je je tû víc naducaná. Kupují boty, a kdyï prodavaã zkou í Madynce sandálky, hned se zaãne vyptávat, jestli dnes veãer pfiijde Alva k ohni. Alva neodpovídá. Pfii la koupit Madynce sandály a hotovo! A hezãí sandálky Madynka v Ïivotû nevidûla. KdyÏ je drïí v náruãí, jako by právû získala poklad. Ale Líza namítá: Ty nemá rozum, Madynko, proã sis, prosím tû, koupila sandály, kdyï tu mají tak krásné lakovky? Líza si mezitím, aniï si toho nûkdo v iml, také zkou ela boty. Na jedné noze má ãernou lodiãku z lakové kûïe na vysokém podpatku a na druhé hnûdou pánskou polobotku. Moc dobfie ví, Ïe tohle se nesmí. Hned se to na ní totiï pozná, protoïe se zatváfií nevinnû a na tváfii vykouzlí andûlsk úsmûv. Vût inou to úãinkuje, to uï má vyzkou ené. Ov em na Madynku si nepfiijde. Jen se nedûlej, zasyãí na ni. A kdyï vyjdou ven, neodpustí si, aby Líze nefiekla: Tebe ãlovûk ani nemûïe vzít s sebou do obchodu. S tím Alva souhlasí. 14