JAN VíTEK Geomorfologie vrchu Maruša v Orlických horách Hlavní hřbet Orlických hor, v podrobnějším geomorfologickém členění označovaný jako Orlický hřbet (CZUDEK [red.] 1972; SLÁDEK 1977), je v příčném profilu výrazně asymetrický. Zatímco k severovýchodu spadá příkřejším, patrně zlomovým svahem, kjihozápadu až jihu vybíhá několika rozsochami, zřetelnými zejména v oblasti nejvyššího okrsku pohoří - v Deštenské hornatině. Jižní rozsochou Velké Deštné (1115 m n.m.) je vrch Maruša (1044 m n. m.), vystupující asi 1,5 km severovýchodně od osady Luisino Údolí. Vrcholové kóty Velké Deštné amaruši jsou od sebe vzdáleny 1,1 km. Rozsocha Maruši jevýrazná zejména zjižní, východní a západní strany (z údolí zdrojnic řeky Zdobnice), kdežto ve směru od severu - od vrcholové partie Velké Deštné - vytváří terénní stupeň, oddělený plochým sedlem (v 1038 m n.m.). Maruša vešla do povědomízejména díky skalním útvarům, označovaným jako Marušiny kameny. Patří k nejznámějším skalním výchozům vorlických horách, zmiňovaným jižvzemských ďeskáchze 16.století (PEŠKA etal. 1974). Vystupují mimo turistické cesty, ale v částečně odlesněném terénu jsou nyní zřetelné (zejména severní Marušin.kárnen), např. při pohledu zvrcholku Velké Deštné. Vrcholová partie rozsochy Maruš: se skalními výchozy a část jižního až západního svahu (o celkové rozloze 19,94 ha) jsou evidovány Agenturou ochrany přírody a krajiny jako významný krajinný prvek "Marušin kámen" (FALTYSOVÁ etal. 1992). Lokalita jezmiňována v souvislosti s charakteristikou geologických apetrologických poměrů Orlických hor (OPLETAL [red.] 1980), skalní a některé další povrchové tvary odtud uvedli RELNÝ (1979) a VíTEK (1975; 1978). Předložený příspěvek podává geomorfologickou charakteristiku rozsochy Maruši a zejména zdejších kryogenních tvarů. Shrnuje výsledky inventarizačního ochranářského p'růzkumu významného krajinného prvku a blízkého okolí, provedeného autorem v několika časových etapách (1972-1994). Součástíterénních prací bylo geomorfologické mapování (v měřítku 1: 5 000), sestavení příčného profilu a pořízení fotodokumentace. Regionálně geologické a geomorfologické zařazení Zájmové území - stejně tak jako celé Orlické hory - je součástí regionálně geologické jednotky Český masív, označované jako lužická, respektive západesudetská oblast (CHLUPÁČ, ŠTORCH [red.] 1992). V ní náleží do orlicko-kladského (sněžnického) krystalinika, tvořeného metamorfovanými horninami (zejmé- - 9-
........,,... "..., ; ~. " " I',.. ~ "'"...,.."~. I', ~ I " " " ".~ '"... _~,.,,',',~/.., "'"i"" " "" ' " I '",...,',',' ".,, '- JI' I"'; 1/ "', N ' "', I, ~ 1. I " I,,':.;. v, ",,/, 1,/..., "...,,,,, ' '"... "", '."-....., " i ~..., #' I,. I I " ' I,.,. ' ' I ~ I,, I /' I " I t'",.1, I I ' I I / t ',/"" I I ', 1,, ',,, I, ' I,, I I.,,,, 1., '( t, I "",, I '.', 'J ~ './ I I I'.;I:i toh, / ' li:s I I' I ~, I.. Š'l,... I, I, /.,... " ". HAR~ A //,' /._,',',' /./,/". I I I I f II I I I 'Jl I I,,.' t ',1 " I " / ',, ', ' "',' ", I, 1 ' I I ',",,', :. I '/' 1, : : ~ '., : : f, I o:. /. I ~-,, I I 1 1 I t. :. I. I ",,. I I I. I' ~ 1. 1, I i,,. ~, A, t " ' 1 " I' 1 I 1 o.,' o", :.: I'.,', /' ' I 1,,.,,:.1"'/,.1',,'l' ~.: I I I I.,...1Dot2 r, ':':',. I " I' I " I, 1. 'I... i I "., I 1/. I 'I' ' " ', v : '., o., '.," I '», I -i:». I I' I,. '. f : 'o, ~.';' '. ':, I '1/ " " I I,, ',. '. 4:. ".'. I. I. r. '/ I. f,i, : I. I I '..... ":'". :I I.1 / II',,, ' I "....:. ~ ~,:'.,!' I ',.,' l " I " / " I',, ',...:... :: "'./,' s, lj I '/. I.,', I '. " "..'<;.:..~~ ~~'.::/ ~/: 1/r,' I,'1 ľ. I,'.. '. tf: :~: ' o r,' «r-ř ''/,/ I. I I 'J,, '... ',-..:. :..: ;;.,;.::::;t:::.,,, 1.1': '1/ ".' ~' :.:...~,~.:; :... '.Jo. / I " I, I ' " ', ' 0 ;:;... :...: ',,., 1./,.,,.,,'- ' ',...... ----:.:-.:f/:. ; ~::: 1:~.. /.,'/,' './ ' l ",....._-_. '..;...:" : ~8 ol / l. 'I' ' '. - -:'. :.h:. '..I.,' "i,., I,.", "......'' y;,'/" ".i'/'..,. ~ I. 'I,.,.,,, ':.'".. /1'-:. '.. '...,' o. /. I,,', ' "... ",'... ~-. "... ""............,...,... "... ----~",.,...,. ',/. '/ " "1: I ',.......,., I ~ - ' - ~ I'.1' 1 '~I.' ' ------.. :. ~ :,/. '4 ' t' / ", -..-- --:- '~,'. /,../,1,'.. '.," //. I. "I I '.- ~,... "..' ~' 'f' I I... - --... -.----. ".' I, I',, /......--, oi / l' I'..._--------.-..;; '...,...... ~...,...,... ~,~.. f. " ~ ~... /' Vysvětlivky: 1 - izolované skály (tory); 2 - mrazové sruby a srázy; 3 - hranáče, balvanový proud; 4 - vrstevnice po 10m; 5 - vodní toky; 6 - cesty; 7 -lokalizace profilu A-S (vizobr.3). Obr. 1: Topografická mapa horské rozsochy Maruša s vyznačením některých povrchových tvarů. - 10-
na rulového asvorového charakteru) pravděpodobně prekambrického stáří (SVO BODA et al. 1961 aj.). Převážnou část rozsochy Maruši, včetně zdejších horninových výchozů, budují horniny ortorulového až migmatitového vzhledu (ato dvojslídné ruly, jednak hrubě okaté, jednak zrnito plástevné, srov. OPLETAL [red.] 1980; 1986). Pro zjednodušení budou tyto horninyv další části označovány jako ruly. Nižší partie západního a východního svahu Maruši tvoří již svory a kvarcity stroňské série (v terénu se morfologicky neuplatňují). Vregionálně geomorfologickém členění jevrchmaruša (1044 m n. m.) součástí celku Orlické hory, podcelku Deštenská hornatina a vystupuje v deštenské části (na jihozápadním svahu) okrsku Orlický hřbet (SLÁDEK 1977). Kóta 1044 m se vztahuje k severnímu, nejvyššímu vrcholu - v turistické a vlastivědné literatuře (včetně starších i některých novějších map) jsou uváděny též kóty 1042 m (jižní vrchol) a 1039 m (topografický bod při jihovýchodní hraně vrcholové plošiny Maruši). Geomorfologická charakteristika Maruša (1044 m n. m.) je rozsochou Orlického hřbetu sestupujícího z Velké Deštné (1115 m n.m.) k jihu až jihovýchodu, vymezenou údolími pramenných toků Zdobnice. Tyse stékají pod jižním svahem Maruši (v 815 m n.m.) nad mostem silnice z obce Zdobnice do sedla s osadou Luisino Údolí. Vrcholová část hřbetu Maruši jezřetelná v délce asi 400 m (ve směru SSZ - JJV) a má charakter zarovnaného povrchu, širokého nejvíce 100 m. Vrcholí dvěma nevýraznými elevacemi (vzdálenými od sebe asi 250 m) s kótami 1044 m. na severu a 1042 m na jihu. Od úpatí jihojihovýchodního temene Velké Deštné odděluje rozsochu Maruši ploché sedlo (v 1038 mn.m.), procházené lesní cestou. Směrem k východu, jihua západu klesá od vrcholové hrany hřbetu Marušl strmý svah, jehož nižší části protínají v několika úrovních cesty z Luisina Údolí na hlavní hřbet pohoří..~.. Nejvýraznějšími povrchovými tvary na Maruši jsou kryogenní mezomorřy reliéfu, tedy tvary vytvořené převážně procesy mrazového zvětrávání a odnosu hornin. Jsou to jednak nejdokonaleji vyvinuté skalnívýchozytory (tors)v Orlických horách, jednak mrazové sruby i srázy s kryoplanačními terasami, balvanové proudy a pláště, balvaniště při úpatí skalních výchozů apod. Za typické tory, tj. izolované skály vyčnívající na všech stranách nad okolní úroveň sečného povrchu, lze považovat zejména tzv. Marušiny kameny. Jsou-zde dva útvary tohoto typu (severní a jižní Marušin kámen), částečně i třetí (na jižní straně hřbetu), který je však už součástí mrazového srubu. S ohledem na výskyt těchto reliktních kryogenních torů lze zarovnaný povrch rozsochy Maruši považovat za kryoplén. - 11 -
Obr. 2: Severní Marušin kámen. Patrná je hrubě okatá textura ruly migmatitového vzhledu s pegmatitovými (živcovými) žílami. Foto: J.Vftek- Skalníútvary Marušiny kameny lze považovat za tory vytvořené jednofázovým způsobem (srov. DEMEK 1964), tj. postupným vývojem kryoplanačních teras a protnutím mrazových srubů. Tory vzniklé dvoufázovým způsobem (tj. exhumací výchozů po odnosu zvětralin), typické např. pro žulové oblasti Českého masívu, se v krystalických břidlicích Orlických hor nevyskytujl Severní Marušin kámen vystupuje nad západní hranou severní elevace Maruši (1044 m n.m.). Je nejvíce 4,5 m vysoký, dlouhý (ve směru V - Z) 5,5 m a široký 1,5-2 m (při úpatí) až 3 m (v horní části). Tvar skalního výchozu (viz obr. 2) je výrazně ovlivněn průběhem puklin a úklonem ploch břidličnatosti k západu až západoseverozápadu (15'- 30') - patrně jde o relikt rozsáhlejšího klenbovitého - 12-
1000 mnm.... "... ""':,. bolvanový "'ilt... p'oud~ SS! '''~ 100 200 Obr. 3: Protiljižníčásti rozsochy Maruši (protila-b, lokalizace viz obr. 1j. tvaru. Hlavní směry puklin jsou v rozmezí 111"-11 T, 170"-180", výrazně se uplatňují též pukliny přibližně směru V- Z (88" atd.). Mrazové zvětrávání podél puklin a ploch břidličnatosti vedlo ke vzniku hřibovitého tvaru s převislou horní části zejména na východní a západní straně. Při severním až severozápadním úpatí a boku leží zřícené balvany, většinou deskovité, s rozměry až 3 x 2,5 m. Hranáče pokrývají také přilehlou část svahu, řidší plášť též jeho nižší pokračování. Plástevnou až okatou ruloů-prostupulřvýrazné. místy zvrásněné pegmatitové (živcové) žíly, patrné zejména vližním až jihozápdním boku skály (foto na obr. 2). Při severní až severoseverozápadní hraně zarovnaného povrchu rozsochy. Marušl jezřetelná kryoplanačníterasa, široká asi 20mavysoká kolem 2 m, projevující se jako terénní stupeň (mrazový sráz) bez výraznějšího horninového výchozu. Pokrývá jej plášť z hranáčů (křemenná rula). Jižní Marušin kámen vystupuje nad západní hranou jižní elevace Maruši (1042 m n.m.). Je 3,8 mvysoký, dlouhý (ve směru V-Z) 4,5 m a široký 4 m. Ve východním a západním boku jsou až 1,5 m hluboké převisy. Jde-rovněž o rulový skalní výchoz tar, výrazně členěný mrazovým zvětráváním podél pukllnaploch -břidličnatosti ukloněných kzápadu. Pukliny jsou subvertikální (hlavní jejich směry jsou sr, 69",116" a v rozmezí 163"-169" a 173"-178"), subhorizontálnía šikmé - podle nich vznikl útvar rozčleněný doblokovitých adeskovitých částí, oddělených trhlinami až perforacemi. Např. puklinový "tunel" (dlouhý 3,3 m, široký a vysoký kolem 0,5 m) prochází nitrem skály v pokračování převisu ve východním boku. Při úpatí skály leží zřícené balvany. Další výrazné kryogenní tvary se vytvořily v jižní až jihojihovýchodní části rozsochy Maruši (viz proř!l na obr. 3). Asi 50 m jižně od jižního Marušina kamene jsou drobné výchozy - 2 m vysoké mrazové sruby. Výraznější rulový výchoz - mrazový srub nahoře vybíhající do izolované skály - vystu puje asi 100 m jižně - 13-
Obr. 4: Stupňovitý mrazový srub podjižní hranou svahu Maruši. Foto: J. Vítek od jižního Marušina kamene již v partii hrany svahu, kde spadá k jihojihovýchodu 6,5 m vysokou a 10m širokou stěnou. Horní část výchozu se vyznačuje velkou členitostí dle puklin čtyř převažujících směrů (96", 52", 164" a 145"), úklon ploch břidličnatosti jek západu. Mrazové zvětrávání zde vedlo ke vzniku trhlin, drobných oken a puklinového tunelu (3,5 m dlouhého a průměrně 1 m širokého i vysokého). Spodní část mrazového srubu tvoří již souvislá stěna, na kterounavazu]e kryoplanačníterasa pokrytá pláštěm hranáčů a přecházející dodalšího skalního stupně. Tento mrazový srub jek jihuaž jihozápadu 8 m vysoký (jeho stěna sleduje směr puklin 135" a 143") a podél puklin směrů přibližně V - Z až VSV - ZJZ je od ní oddělen boční pilíř, členěný soustavou schodovitě na sebe navazujících trhlin (obr. 4). Pod mrazovým srubem je kryoplanační terasa pokrytá hranáči, které se - 14 -
Obr. 5: Menší jeskynní výklenek při jižního svahu Maruši. úpatímrazového srubu ve vyšší části Foto: J. Vítek v nižší části svahu koncentrují dosouvislého balvanového proudu. Také v souběžné jihovýchodní části svahu vystupují menší mrazové sruby (2-5 m vysoké), většinou stupňovité a kongelifrakcí podél puklin (výše uvedených směrů) rozčleněné do schodovitých útvarů. Úklon ploch břidličnatosti je zde již k severu. Některé výchozy byly už destruovány do balvanišf s různě velkými balvany až bloky (výjimečně až 4 x 3 m velkými), místy vedlo mrazové zvětrávání spolu s nivací ke vzniku nevelkých jeskynních výklenků (obr. 5). Registrovány zde byly tři výklenky při úpatí mrazových srubů v různých výškových úrovních svahu. Nejvýraznější je3 m široký, 2,5-4,5 m hluboký a 2 m vysoký se stropem z vychýlené rulové plotny (bližší dokumentace viz VíTEK 1978). Nižší část jižního až jihojihovýchodního svahu pod výše popsanými mrazovými sruby pokrývá plášf rulových hranáčů, přecházející uprostřed dosouvislého balvanového proudu. Balvany sestupují i pod cestu z Luisina Údolí na hřbet Orlických hor. - 15 -
Závěr Vrch Maruša (1044 m n.m.), který je jižní rozsochou nejvyšší hory Orlických hor Velké Deštné (1115 m n.m.), patří z geologického a zejména geomorfologického hlediska knejzajímavějším partiím celého pohoří. Zdejší rulové skalní útvary - Marušiny kameny - vystupující nad úroveň zarovnaného povrchu (kryoplénu), lze považovat za nejdokonalejší tory v Orlických horách a také některé další mezomorfy reliéfu (mrazové sruby a srázy, kryoplanační terasy, skalní výklenky, balvaniště, pláštěhranáčů, balvanové proudy atd.) zde patří k výrazným povrchovým tvarům. V podstatě jde o tvary vzniklé kongelifrakcí a kryoplanací během ledových dob pleistocénu, jejich vývoj však nepochybně pokračuje i v současnosti (především na rozmezí zimy a jara). Zájmové územíjesoučástíchráněné krajinné oblasti Orlické hory, navíc registrováno jakožto významný krajinný prvek. Vzhledem ktomu, že se významem přinejmenším vyrovná nyníjedinému maloplošnému chráněnému územígeologické povahyvchko (Přírodní památka Sfinga na Kamenci), je nepochybné, že zejména západnfa jižní část horské rozsochy Maruši rovněž zasluhuje zařazení mezi přírodní památky. Leží sice mimo turistické značení, ale v blízkosti frekventovaných tras pod Velkou Deštnou. Literatura: CZUDEK T. [red.] (1972): Geomorfologické členění ČSR. - Stud. Geogr., Brno, 23: 1-138. DEMEK J. (1964): Cast1~koppies andtors in the Bohemian Highlands. - Biul. Periglac., Lódž, 14: 195-216. FALTYSOVÁ H., MATOUŠKOVÁ H. et HILLE J. (1992): Významné krajinné prvkyvýchodočeského regionu, okr. Rychnov nad Kněžnou. - 86 p., Pardubice. CHLUPÁČ I. etštorch P. [red.] (1992): Regionálně geologické dělení Českého masívu na území ČR. - Čas. pro Mineral. Geol., Praha, 37: 257-275. OPLETAL M.[red.] (1980): Geologie Orlických hor. -208 p., Praha. OPLETAL M.[red.] (1986): Geologická mapa ČR (1:50000), list 14-12 Deštné. - ÚÚG, Praha. PEŠKA R., PROCHÁZKA F. et REtNÝ K. (1974): Průvodce naučnou stezkou okolím Deštného.- - 48 p., Rychnov n. Kn. REtNÝ K. (1979): Skalní útvary v Orlických horách a Podorlicku. - 45 p., Rychnov n. Kn. SLÁDEK J. (1977): Zeměpisné vymezenía regionální členění. -In: ROČEK Z. [red.] PNroda Orlických horapodorlicka, p. 13-87, ed. SZN Praha. SVOBODA J.etal. (1961): Vysvětlivky k pfehledné geologické mapě ČSSR, 1: 200000, /{st M-33 -XVII Náchod. -185 p., Praha. VíTEK J. (1975): Kryogenní tvary v Orlických horách. - Sborn. Čs. Společ. Zeměp., Praha, 80: 184-192. VíTEK J. (1978): Pseudokrasové tvaryv Orlických horách. - Pr. a Stud. - PUr., Pardubice, 10: 7-12. a v t j ~ s c r i ~ " j j r - 16-