Ekohydromorfologický průzkum a antropogenní transformace řeky Bíliny

Ekohydromorfologický průzkum a antropogenní transformace řeky Bíliny martin dvořák, milada matoušková abstrakt Příspěvek se zabývá vlivem člověka na říční síť a jeho negativními důsledky v silně transformovaných oblastech. Ve 20. století došlo na území severních Čech k zásadní změně v uspořádání hydrografické sítě. Její charakter byl výrazně antropogenně transformován především v souvislosti s těžbou uhlí a významně se tedy zhoršil ekomorfologický stav vodních toků. V zájmu trvale udržitelného využívání vodních zdrojů je nutné hledat řešení pomocí ekohydrologických principů. Tato práce, řešená v modelovém povodí Bíliny, hodnotí kvalitu habitatu hlavního toku pomocí metody ekomorfologického monitoringu EcoRivHab (Matoušková, 2003, 2007). Na hlavním toku Bíliny bylo provedeno vymezení jednotlivých úseků, kvalitativně homogenních, avšak délkově heterogenních, a následná interpretace získaných výstupů terénního mapování. Dále byly shrnuty nejvýznamnější antropogenní zásahy v krajině povodí Bíliny a uvedeno historické zkrácení délky hlavního toku Bíliny. klíčová slova: ekohydrologie, ekomorfologický monitoring, metoda EcoRivHab, Bílina, přeložky M. Dvořák, M. Matoušková: Ecohydromorphological survey and human-made modification of the Bílina River This contribution deals with the human influence onto the river network and its negative consequences in strongly transformed areas. In the 20th century the course of the hydrographic network in northern Bohemia changed fundamentally. Its character was significantly transformed by human activities particularly by coal mining which worsened considerably the ecomorphological condition of rivers. In order to be able to make sustainable use of water sources, it is necessary to seek solutions with the help of ecohydrological principles. This work, done in the Bílina study water basin, evaluates the habitat quality of the main river using the ecomorphological monitoring method EcoRivHab (Matoušková, 2003, 2007). Individual sections of different length but homogeneous quality were defined on the main stream of the Bílina. The outputs of the field mapping were subsequently interpreted. Furthermore, the most significant anthropogenic modifications in the landscape of the Bílina water basin were mentioned as well as the historical shortening of the length of the main stream of the Bílina. key words: ecohydrology, ecomorphological monitoring, EcoRivHab, Bílina River, translocation

138 martin dvořák, milada matoušková 1 úvod Rámcová směrnice o ochraně vod (WFD 2000/60/EC) ustavující rámec pro činnost EU v oblasti vodní politiky vstoupila v platnost v roce 2000. Jeden z cílů směrnice stanovuje dosažení dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu povrchové vody nejpozději do 15 let od data nabytí účinnosti této směrnice (WFD in Šípek, 2006). Jako nástroj k určení jednotlivých ekohydrologických stavů tekoucích vod slouží ekomorfologický monitoring, který je hodnotí na základě distančních dat a terénního pozorování. Hlavním cílem práce je charakteristika ekomorfologického stavu hlavního toku Bíliny na základě terénního průzkumu pomocí metody EcoRivHab (Matoušková, 2003, 2007) za účelem otestování a aplikace metody na silně antropogenně ovlivněné vodní útvary. Součástí je celkové zhodnocení antropogenní upravenosti hydrografické sítě v povodí Bíliny s uvedením nejvýznamnějších antropogenních zásahů v povodí a historické zkrácení délky Bíliny. V rámci tohoto povodí byla zpracována řada prací, které se zabývají kvalitou vody a ovlivněním hydrologického režimu. Příkladem je Ekologická studie Bíliny (Havlík, 1997), ve které je zahrnuta podrobná ekologická studie, kvalita vody a produkce znečištění v povodí Bíliny. Na tuto práci navazuje Vlasák (2004), jehož záměrem bylo, kromě monitoringu pozitivních či negativních změn v povodí v odstupu času, i rozšíření souboru ukazatelů kvality vody, podrobnější kvantitativní hydrologické zhodnocení a aktualizace poznatků o stavu Bíliny. Hodnocením plošných zdrojů znečištění povrchových vod se zabýval Langhammer (2003), jehož cílem byla formulace a praktické ověření nové metodiky. 2 aplikované metody a zdroje dat Základním zdrojem dat je vlastní terénní průzkum. Stěžejními mapovými podklady jsou Základní topografická mapa ČR 1 : 25 000, Základní vodohospodářská mapa 1 : 50 000, Digitální model terénu DMÚ 1 : 25 000 a Topografické mapy reambulované 1 : 25 000. Z výsledků terénního průzkumu a mapových podkladů byla vytvořena geodatabáze a GIS vrstva, které posloužily jako základ pro veškeré analýzy a mapy. 3 charakteristika zájmového území Administrativně náleží povodí Bíliny do Ústeckého kraje. Bílina je tedy významným tokem severozápadních Čech a ústí zleva do Labe v Ústí nad Labem. Pramení

ekohydromorfologický průzkum řeky bíliny 139 Tab. 1 Základní charakteristika povodí Bíliny Plocha (km 2 ) 1070,9 Délka hlavního toku (km) 80,5 Nejvyšší a nejnižší nadm. výška (m n. m.) 956 (Loučná) a 132 (ústí) Průměrný sklon hlavního toku ( ) 19,9 Průměrný průtok (m 3.s 1 ) Limnigraf (ř. km) 6,84 Trmice (3,7) Průměrná roční srážka (mm) 634 Geologie žuly, čediče, spraše Hlavní půdní typy kambizemě, podzoly, antrozemě Vodní nádrže (mil. m³) povodí 15 mil. m³, na Bílině (VD Jirkov 2,69, VD Újezd 8,4) v Krušných horách na jihovýchodních svazích Kamenné hůrky ve výšce 785 m n. m. (Vlček, 1984). Celková rozloha povodí Bíliny je 1 070,9 km² a další základní charakteristiky povodí jsou uvedeny v tab. 1. Geologicky se povodí Bíliny začalo formovat v prvohorách, kdy Krušné hory zasáhlo variské vrásnění. Parovinné zarovnání pohoří bylo vytvořeno koncem druhohor a v oligocénu. Mostecká pánev vznikla jako podélný prohyb zarovnaného krušnohorského povrchu. Ve třetihorách byla jako odezva alpínských horotvorných pochodů vyvinuta vulkanicko-tektonická zóna (Kunský, 1974). Utvořila se podpovrchová tělesa čedičových a trachytických hornin. Geomorfologicky leží severozápadní část povodí v Krušných horách. Střed a částečně jih spadá do Mostecké pánve a na východě až jihovýchodě se nachází České středohoří (Balatka, Kalvoda, 2006). Hlavním půdním zástupcem povodí jsou kambizemě, které se vyskytují při okrajích pánve a ve větší části Českého středohoří. Nejrozšířenějšími půdami vrcholové plošiny jsou kambizemní podzoly (Culek, 1995). Výrazné zastoupení mají antrozemě vznikající kultivační a těžební činností člověka na výsypkách a rekultivovaných dolech. Podle klimatického členění náleží jen nejvyšší polohy povodí (na hřbetu Krušných hor) do chladné oblasti (Tolasz a kol., 2007). Průměrné roční úhrny srážek kolísají mezi 900 1 200 mm. Klima v Mostecké pánvi patří do teplé oblasti (roční průměry 9 až 10 C) a je silně ovlivněno reliéfem. Pánev je lemována věncem hor, z nichž zejména Krušné hory vytvářejí silný srážkový stín. Srážky se ve východní části pohybují kolem 480 500 mm. Oblast Českého středohoří patří do mírně teplé oblasti (roční průměry 6 až 8 C) (Tolasz a kol., 2007). Původní porosty Krušných hor, tvořené smíšenými lesy, byly vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami, které byly koncem 20. století těžce poškozeny průmyslovými imisemi. To vedlo k postupné likvidaci velké části lesů (Červený, 1984). Svahy hor jsou pokryté květnatými bučinami. V pánvi převažuje půda zemědělská, ale velké plochy v povodí jsou devastovány těžbou uhlí. Flóru dnes tvoří převážně expanzivní ruderální druhy.

140 martin dvořák, milada matoušková Obr. 1 Přehledová mapa povodí Bíliny Hydrografická síť v povodí Bíliny může být rozdělena do dvou odlišných oblastí. První je oblast horských a bystřinných toků stékajících ze svahů Krušných hor a Českého středohoří, kde není převýšena mez antropogenního ovlivnění vodních toků. Druhá je oblast Mostecké pánve, kde z přírodní hydrografické sítě zůstalo pouze torzo doplněné přivaděči, zejména v důsledku velmi rozsáhlé těžební a průmyslové činnosti (Langhammer, 2003). Levostranné krušnohorské přítoky (Bystřice, Bouřlivec, Bílý p., Loupnice, Ždírnický p.) jsou stejně jako vlastní tok ve středních a dolních částech povodí z velké části regulovány či převedeny do četných přeložek. V horské oblasti se nejčastěji vyskytují protáhlá povodí se značným sklonem toků. Významnými pravostrannými přítoky jsou Srpina, Počeradský p., Syčivka a Bořislavský p., které mohou v letních sušších obdobích i vysychat. Hydrologický režim v povodí Bíliny byl v posledních desetiletích výrazně antropogenně ovlivněn. Ochrana dolů před povodněmi a postup důlních děl si vyžádaly výstavbu četných přeložek vodních toků, které zcela ztratily svůj přirozený charakter. Přirozený hydrologický režim byl zachován pouze v úseku nad vtokem do VD Jirkov (Vlasák, 2004). Odtokové poměry v povodí Bíliny jsou podmíněny srážkami, ale významnou část tvoří i převody vody z jiných povodí (Ohře, Flájský potok). Nejvyšší úhrny srážek jsou dosahovány v horských oblastech v severozápadní části povodí. V zimním období spadne většina srážek v podobě sněhu. Průměrné roční srážky v povodí Bíliny mezi lety 1961 2000 jsou 634 mm (Vlasák, 2004). Obecně tedy lze odtokový režim v povodí Bíliny charakterizovat jako pluvio- -nivální. Průměrný roční průtok podle Povodí Ohře v letech 1995 2006 činil 6,84 m³.s 1. Celkově je Bílina tokem s vyrovnaným odtokovým režimem. Odtokové křivky se vyznačují maximem v březnu nebo dubnu při jarních oblevách

ekohydromorfologický průzkum řeky bíliny 141 a tání sněhu. Minimální průtoky zaznamenáváme převážně v letních měsících s nízkými srážkami a vysokými teplotami (Vlasák, 2004). Povrchová těžba uhlí v povodí Bíliny způsobuje značný zásah do celé krajiny (viz obr. 1). Krajina není dotčena jen vlastním lomem, ale i výsypkami. Zdroje uhlí dále vyvolávají výstavbu tepelných elektráren a průmyslových kombinátů. Vzniká území, které má zákonitě nároky na zásobení vodou, na ochranu před povodněmi a na překládání koryt vodních toků. V severočeské hnědouhelné pánvi (SHP) bylo přeloženo více než 80 km toků a bylo vybudováno přes 40 km otevřených přivaděčů (Patočka, Macura, 1989). Rovněž vzniká velké množství odpadních vod, které výrazně ovlivňují jakost vody. Mezi největší projekty v povodí Bíliny patřilo vybudování vodohospodářské soustavy, která měla nahradit původní vodní nádrž Dřínov. Ta musela ustoupit povrchové těžbě hnědého uhlí. Byla vybudována soustava náhradních opatření, které byly společně s již Obr. 2 Ervěnický koridor (BIL036) převedení řeky Bíliny přes Ervěnický koridor čtyřmi ocelovými potrubími 4 1 200 mm o celkové délce 3 193 m. Foto M. Dvořák Obr. 3 Velkolom Československé armády s úpravnou uhlí v Komořanech a elektrárnou Počerady při pohledu z Jezeří. Foto M. Dvořák provozovanými vodními díly v oblasti zapojeny do vodohospodářské soustavy. Mezi nejdůležitější stavby patřilo převedení řeky Bíliny přes Ervěnický koridor čtyřmi ocelovými potrubími 4 1 200 mm (viz obr. 2) o celkové délce 3 193 m (Povodí Ohře, 1986). Velkolom Československé armády (VČSA; obr. 3), který je nyní situován na místě původní nádrže Dřínov, je chráněn Podkrušnohorským přivaděčem (PKP), který transformuje průtoky levostranných přítoků Bíliny, a přeložkou Šramnického a Černického potoka. K ochraně lomu Bílina byla vybudována Klášterecká přeložka převádějící potoky Lomský, Loučenský a Osecký do Bouřlivce před nádrží Všechlapy. V současnosti již probíhá zatápění zbytkové jámy lomu Chabařovice a lomu Most-Ležáky. Jezero Chabařovice je napouštěno z nádrže Kateřina zbytkovým korytem Zálužanského potoka.

142 martin dvořák, milada matoušková Tab. 2 Vymezení jednotlivých úseků pomocí ř. km, mapování pomocí metody EcoRivHab Kód úseku Říční km Kód úseku Říční km Kód úseku Říční km BIL001 80,0 80,3 BIL046 56,1 56,7 BIL091 27,5 28,4 BIL002 79,6 80,0 BIL047 55,6 56,1 BIL092 26,7 27,5 BIL003 79,4 79,6 BIL048 55,0 55,6 BIL093 25,9 26,7 BIL004 79,4 79,4 BIL049 54,5 55,0 BIL094 25,1 25,9 BIL005 79,1 79,4 BIL050 54,0 54,5 BIL095 24,4 25,1 BIL006 78,8 79,1 BIL051 53,4 54,0 BIL096 23,9 24,4 BIL007 78,5 78,8 BIL052 52,8 53,4 BIL097 23,2 23,9 BIL008 77,8 78,5 BIL053 51,8 52,8 BIL098 22,6 23,2 BIL009 77,2 77,8 BIL054 51,1 51,8 BIL099 22,1 22,6 BIL010 76,9 77,2 BIL055 50,4 51,1 BIL100 21,7 22,1 BIL011 76,5 76,9 BIL056 49,9 50,4 BIL101 21,0 21,7 BIL012 76,1 76,5 BIL057 49,4 49,9 BIL102 20,4 21,0 BIL013 75,7 76,1 BIL058 48,7 49,4 BIL103 19,9 20,4 BIL014 75,1 75,7 BIL059 48,0 48,7 BIL104 19,2 19,9 BIL015 74,5 75,1 BIL060 47,3 48,0 BIL105 18,5 19,2 BIL016 74,0 74,5 BIL061 46,6 47,3 BIL106 17,6 18,5 BIL017 73,4 74,0 BIL062 46,0 46,6 BIL107 17,1 17,6 BIL018 72,6 73,4 BIL063 45,6 46,0 BIL108 16,3 17,1 BIL019 71,8 72,6 BIL064 45,3 45,6 BIL109 15,4 16,3 BIL020 70,8 71,8 BIL065 44,9 45,3 BIL110 14,6 15,4 BIL021 70,4 70,8 BIL066 44,4 44,9 BIL111 14,2 14,6 BIL022 69,8 70,4 BIL067 43,9 44,4 BIL112 13,5 14,2 BIL023 69,1 69,8 BIL068 43,4 43,9 BIL113 12,7 13,5 BIL024 68,7 69,1 BIL069 42,8 43,4 BIL114 11,6 12,7 BIL025 68,6 68,7 BIL070 42,2 42,8 BIL115 11,0 11,6 BIL026 68,4 68,6 BIL071 41,3 42,2 BIL116 10,2 11,0 BIL027 67,9 68,4 BIL072 40,8 41,3 BIL117 9,7 10,2 BIL028 67,2 67,9 BIL073 40,0 40,8 BIL118 9,0 9,7 BIL029 66,8 67,2 BIL074 39,2 40,0 BIL119 8,6 9,0 BIL030 66,1 66,8 BIL075 38,7 39,2 BIL120 8,0 8,6 BIL031 65,5 66,1 BIL076 38,3 38,7 BIL121 7,3 8,0 BIL032 65,2 65,5 BIL077 37,3 38,3 BIL122 6,6 7,3 BIL033 64,6 65,2 BIL078 36,4 37,3 BIL123 6,1 6,6 BIL034 63,7 64,6 BIL079 35,3 36,4 BIL124 5,6 6,1 BIL035 63,3 63,7 BIL080 34,7 35,3 BIL125 4,9 5,6 BIL036 60,1 63,3 BIL081 34,0 34,7 BIL126 4,1 4,9 BIL037 59,9 60,1 BIL082 33,3 34,0 BIL127 3,4 4,1 BIL038 59,6 59,9 BIL083 32,2 33,3 BIL128 2,7 3,4 BIL039 59,1 59,6 BIL084 31,7 32,2 BIL129 2,2 2,7 BIL040 58,7 59,1 BIL085 31,1 31,7 BIL130 1,6 2,2 BIL041 58,4 58,7 BIL086 30,5 31,1 BIL131 1,0 1,6 BIL042 57,9 58,4 BIL087 30,0 30,5 BIL132 0,5 1,0 BIL043 57,4 57,9 BIL088 29,5 30,0 BIL133 0 0,5 BIL044 57,0 57,4 BIL089 28,8 29,5 BIL045 56,7 57,0 BIL090 28,4 28,8 Zdroj dat: terénní mapování

ekohydromorfologický průzkum řeky bíliny 143 4 úvod pro hodnocení transformace říční sítě 4.1 Historická změna délky řeky Bíliny V rámci posouzení antropogenní transformace říční sítě byla hodnocena i míra zkrácení délky hlavního toku na základě porovnání současných a historických mapových děl (Dvořák, 2006). Pro analýzu byly použity topografické mapy reambulované 1 : 25 000 z 30. let 20. století a DMÚ 25. Hlavní tok byl rozdělen do 49 úseků. Porovnávány byly hodnoty délek úseků hlavního toku zjištěných z DMÚ 25 s úseky z reambulovaných map. Ve třech případech byla změna délky větší než 20 % (ve dvou případech došlo ke zkrácení), v dalších 18 případech došlo ke změně délky od 5 % do 20 %. U zbylých 28 úseků nedošlo ke zkrácení ani prodloužení o více než 5 %, což je podle Vajskebra (2005) hranice, kdy je možné změnu označit jako signifikantní. Hranice 5 % byla stanovena na základě výpočtu chyby při georegistrování mapy a nepřesnosti zákresu toku při přechodu z jednoho mapového listu na druhý (Vajskebr, 2005). Celkově tedy v časovém horizontu přibližně 80 let došlo ke zkrácení hlavního toku Bíliny téměř o 3,9 %. K největším délkovým a polohovým změnám koryta došlo v oblasti mezi Jirkovem a Mostem. Tok Bíliny byl zkrácen při vtoku na Ervěnický koridor. K následnému prodloužení toku mezi výtokovým objektem na Ervěnickém koridoru a Mosteckým koridorem (viz obr. 4) došlo z důvodu vzniku Kopistské výsypky, kterou v dnešní době tok obtéká z levé strany. 4.2 Hodnocení kvality habitatu vodního toku pomocí metody EcoRivHab 4.2.1 Charakteristika mapovaného vodního útvaru Ekomorfologické vyhodnocení stavu řeky Bíliny bylo provedeno metodou Eco- RivHab. Hlavní tok byl mapován v délce 80,5 km od pramene po ústí. Bylo zvoleno mapování v délkově heterogenních úsecích, které byly vymezeny na základě homogenity v hodnocených parametrech metody. Na základě těchto parametrů bylo vymezeno 133 úseků (viz tab. 2). Průměrná délka jednoho mapovaného úseku je 605 m, přičemž nejkratší úsek má zhruba 69 m a nejdelší 3 200 m (Ervěnický koridor). Do vymezení úseků byla z důvodu celkové kompaktnosti řeky zahrnuta i vodní díla, která ale nebyla hodnocena, neboť se na ně použitá metoda nevztahuje. Tyto úseky (Černý rybník, VD Jirkov, VD Březenec, VD Újezd) měří 1 854 m (2,3 % délky Bíliny). Vymezené úseky je možno seskupit do 9 hlavních oblastí toku, které je možno charakterizovat následovně: a) Horská oblast nad VD Březenec území, kde Bílina protéká erozním údolím typu V, je povětšinou mírně antropogenně ovlivněno. Místy se vyskytují

144 martin dvořák, milada matoušková zahrádkářské kolonie a roztroušená zástavba a s tím související úpravy koryta toku, ale území je převážně pokryto přirozenými i nepůvodními lesy. b) Od VD Březenec po VD Újezd urbanizované území Jirkova je silně antropogenně transformováno. Z důvodu protipovodňové ochrany došlo k napřímení a technickým úpravám na toku. Část vody odebírá i PKP. Doprovodné vegetační pásy (DVP) jsou nedostatečně vyvinuty. c) Od VD Újezd ke Kopistské výsypce území nejvíce transformované. Zcela nové technicky upravené i zatrubněné koryto Bíliny zde protéká průmyslově a těžebně využívanou oblastí. DVP jsou částečně existující a nivu tvoří umělé výsypky a lomové pole. d) Oblast Kopistské výsypky území silně antropogenně ovlivněné. Pravidelné a zahloubené koryto zde obtéká Kopistskou výsypku na pravé straně nivy, na levé míjí petrochemický komplex s doprovodnými komunikacemi. DVP jsou povětšinou částečně vyvinuté. e) Oblast Mosteckého koridoru silně antropogenně ovlivněné území, kam byla Bílina přeložena při prolomení těžby u lomu Ležáky. Koryto je pravidelné, středně až značně zahloubené a technicky zpevněné. DVP jsou často omezené a niva je z velké části využita pro dopravu. f) Oblast mezi Obrnicemi a Kyselkou údolí mezi vrchy Českého středohoří je středně antropogenně ovlivněno. Koryto je zde částečně napřímeno a technicky upraveno. Nivu tvoří plocha ležící ladem s částečnou možností vybřežení větších vod. Doprovodné vegetační pásy jsou plně vyvinuty. g) Oblast Bíliny a Chudeřic toto urbanizované území je silně až velmi silně antropogenně ovlivněno. Výrazné napřímení a technické úpravy koryta byly provedeny z důvodu protipovodňových opatření. DVP jsou nedostatečně vyvinuty a niva je z velké části zastavěna. h) Oblast Českého středohoří největší území, kde přecházejí neosídlené mírně antropogenně ovlivněné úseky k osídleným silně antropogenně ovlivněným oblastem. Rovněž koryto řeky je technicky upraveno a napřímeno v závislosti na urbanizovaných úsecích a jejich protipovodňové ochraně. DVP jsou plně vyvinuté mimo sídla. Niva je tvořena pastvinami, plochami ležící ladem i lesy. V urbanizovaných oblastech mohou DVP zcela chybět a niva je tvořena roztroušenou až souvislou zástavbou. i) Oblast Trmic a Ústí nad Labem vysoce urbanizovaná oblast s velmi silným antropogenním ovlivněním, kde koryto Bíliny bylo zcela napřímeno, značně zahloubeno a technicky upraveno. DVP jsou často omezené až neexistující. Údolní niva je také výrazně transformována.

ekohydromorfologický průzkum řeky bíliny 145 4.2.2 Definice a lokalizace referenčních úseků pro hodnocení kvality habitatu Referenční úsek lze charakterizovat jako úsek s přírodě blízkým charakterem. Jde tedy o části vodního útvaru, u kterých přetrvaly přirozené podmínky z doby, kdy nebyl přírodní potenciál krajiny tolik využíván činností člověka. Přirozený charakter mají v povodí Bíliny obecně prameniště a horní části toků. Při vtoku do Mostecké pánve se počet přirozených oblastí snižuje téměř na nulu, a tedy výrazně roste antropogenní vliv. Jako referenční úseky na Bílině byly vybrány čtyři lokality, kde existují nebo převládají přírodě blízké podmínky. Dvě lokality v Krušných horách představují stoprocentně přírodní podmínky a lokality na dolním toku řeky v Českém středohoří jsou ukázkou přírodních podmínek v místech, které byly v minulosti člověkem ovlivněny. Následně ale území přestalo být vy užíváno a bylo ponecháno přírodnímu vývoji, takže došlo k obnovení převládající přírodě blízké struktury. První referenční lokalitou jsou pramenné úseky Bíliny (BIL001, BIL002). Jde o území, které se rozkládá na náhorních plošinách Krušných hor v nadmořské výšce 750 900 m n. m. V těchto úsecích má tok přímý až divočící charakter s malým zahloubením koryta. Proudění je vysoce diverzifikované a vysoká je rovněž přítomnost erozních a akumulačních tvarů. Charakter odtoku plně odpo- Obr. 4 Průběh řeky Bíliny starým Mostem a současná trasa koryta přeložená na Mostecký koridor. Nyní je na místě hlavní zástavby starého Mostu v mapě a starého toku Bíliny situován lom Ležáky u Mostu, který je v současnosti hydrickou rekultivací. Město bylo přesunuto jihozápadně od koridoru. Obr. 5 Pramenná oblast Bíliny (BIL002), referenční lokalita tok má přímý charakter s malým zahloubením koryta. Proudění je vysoce diverzifikované a charakter odtoku plně odpovídá danému typu vodního toku. Břehy mají přirozenou vegetaci a nejsou technicky upravené. U DVP jsou zastoupeny přirozené louky a lesní společenstva, které tvoří i dominantní struktury v nivě. Celkově I. ES. Foto M. Dvořák

146 martin dvořák, milada matoušková Obr. 6 Telšské údolí před vtokem do VD Jirkov (BIL018), referenční lokalita údolí erozního typu. Tok má divočící charakter s malým zahloubením koryta. Charakter odtoku je nezměněn. Břehy nejsou technicky upravené. Lesní porost s převahou buku a habru tvoří keřové a stromové patro DVP i nivy. Celkově I. ES. Foto M. Dvořák Obr. 7 Úsek mezi Lyscem a Lbínem (BIL100) byl vybrán jako referenční v zákrutovém až meandrovitém údolí se mírně projevuje boční eroze. Tvar koryta je miskový s malým zahloubením. Břehy jsou upraveny pohozem a pokryty potencionálně nepřirozenou vegetací. DVP tvoří galeriové pásy přecházející v les. Niva je tvořena lesem s potenciálně nepřirozenou druhovou skladbou. Úsek náleží do II. ES. Foto M. Dvořák vídá danému typu vodního toku. Typ substrátu dna je povětšinou štěrkovitý, místy kamenitý. Břehy mají přirozenou vegetaci a nejsou technicky upravené. U DVP je zastoupena výhradně mokřadní vegetace, místy se objevují i přirozené louky a lesní společenstva, které tvoří i dominantní struktury v nivě. Nejsou zde přítomna žádná protipovodňová opatření a retenční potenciál nivy je plně vyvinut (viz obr. 5). Druhou referenční lokalitou je oblast Telšského údolí před vtokem do VD Jirkov (BIL017 BIL018). Typ říčního údolí v těchto úsecích je klasické V erozního typu. Charakteristiky koryta jsou podobné jako u pramenné oblasti. Lesní porost tvoří keřové a stromové patro břehové vegetace a DVP. Nepřítomná jsou protipovodňová opatření a existuje retenční potenciál (viz obr. 6). Na dolním toku Bíliny byl vybrán úsek mezi Lyscem a Lbínem (BIL100). V zákrutovém až meandrovitém údolí se mírně projevuje boční eroze. Tvar koryta je miskový s malým zahloubením. Charakter odtoku byl mírně pozměněn. Dnový substrát zastupují povětšinou kameny a štěrk. Břehy jsou upraveny pohozem a pokryty potencionálně nepřirozenou vegetací. Břehovou vegetaci a DVP tvoří galeriové pásy přecházející v les. Niva je tvořena lesy s potenciálně nepřirozenou druhovou skladbou. Plně vyvinut je retenční potenciál nivy a protipovodňová opatření zde zcela chybí (viz obr. 7).

ekohydromorfologický průzkum řeky bíliny 147 Jako čtvrtá referenční lokalita byl zvolen úsek mezi Sezemicemi a Rtyní (BIL109). Jedná se o zbytek původního meandru. 4.2.3 Kvalita habitatu mapovaného vodního útvaru 4.2.3.1 Zóna koryta a břehů Z terénního mapování vyplývá, že pouze 1,5 % délky řeky Bíliny lze v zóně koryta označit za přírodní (I. ekomorfologický stupeň I. ES). Tyto úseky jsou situovány a charakterizovány v kapitole 4.2.2 o referenčních úsecích. Mírně antropogenně ovlivněné úseky (II. ES) jsou na téměř 11 % délky zejména na horním toku (BIL008 BIL019). Koryto je zde přírodě blízké s malým až středním zahloubením. Vysoká je přítomnost erozních a akumulačních tvarů a charakter odtoku zůstává nezměněný. V břehové vegetaci se ale více projevují potenciálně nepřirozené byliny a místy i ruderální vegetace a nepůvodní les (smrkové monokultury). Středně antropogenně ovlivněno (III. ES) je 29 % mapované délky. Tyto úseky jsou tvořeny zejména středně zahloubeným a technicky upraveným korytem tvaru lichoběžníku s málo diverzifikovaným prouděním a pozměněným charakterem odtoku. Strukturu břehové vegetace zastupují hlavně galeriové pásy a solitery po obou stranách břehů. Dominantním druhem vegetace břehů jsou invazní druhy a ruderální vegetace. Tyto úseky jsou zastoupeny v oblasti mezi Obrnicemi a Kyselkou (BIL068 BIL077) a v Českém středohoří (BIL094 BIL099, BIL101 BIL103, BIL107 BIL108 a BIL116 BIL118). Silné antropogenní ovlivnění (IV. ES) je zastoupeno na téměř polovině délky toku. Zde je koryto značně zahloubeno se zcela pozměněným charakterem odtoku. Existence erozních a akumulačních tvarů je téměř nulová a proudění je málo diverzifikované. Břehy jsou zpevněny lomovým kamenem a překryty ruderální vegetací a solitery. Tyto úseky jsou situovány v oblasti od Jirkova po Most (BIL026 BIL064), kde byla Bílina v 70. a 80. letech 20. století několikrát přeložena, tzn. koryto toku je nepůvodní a výrazně technicky upravené. Úseky se IV. ES jsou dále zastoupeny v oblasti mezi Bílinou a Chudeřicemi (BIL079 BIL083), oblastech Českého středohoří (BIL090 BIL091, BIL093, BIL104 BIL106, BIL111 BIL114, BIL119 BIL121) a v oblasti Trmic a Ústí nad Labem (BIL122 BIL132). Velmi silné antropogenní ovlivnění (V. ES) je zastoupeno necelými 9 % mapované délky. Koryto je značně zahloubeno a souvisle vybetonováno nebo vydlážděno. Charakter odtoku je zcela pozměněn a proudění je málo diverzifikované. Břehová vegetace neexistuje z důvodu úprav břehu. Úseky jsou situovány převážně v centrech měst (Jirkov (BIL030), Obrnice (BIL067), Bílina (BIL080), Chudeřice (BIL084), Ústí nad Labem (BIL133). Významnou úlohu v procentuálním zastoupení hraje také zatrubněný Ervěnický koridor (BIL036).

148 martin dvořák, milada matoušková 4.2.3.2 Zóna doprovodných vegetačních pásů (DVP) Příbřežní zóna s přirozenými společenstvy mokřadů nebo přirozených lesů (I. ES) je na více než 5 % délky toku. Tyto úseky se nacházejí pouze na horním toku nad VD Jirkov (viz kapitola 4.2.2). Mírné antropogenní ovlivnění (II. ES) je zastoupeno 15 % délky Bíliny. Představují ho zejména existující DVP, které jsou tvořeny galeriovými pásy nepůvodního charakteru. Dominantním využitím ploch DVP jsou zejména nepůvodní les, plochy ležící ladem či zahrádky. Úseky jsou situovány většinou v horské oblasti nad VD Březenec (BIL009 BIL015 a BIL023 BIL024) a v neosídlených oblastech Českého středohoří (BIL074, BIL091, BIL099 BIL100, BIL109, BIL111, BIL116, BIL119). Střední antropogenní ovlivnění (III. ES) je z hlediska DVP nejčastější (40 % délky). DVP jsou částečně existující a jsou tvořeny nepřirozenými solitery a ruderálním vegetací. Často jsou omezeny cestami a místními komunikacemi. Úseky s III. ES se vyskytují po celé délce toku zejména pak v úsecích podél rekultivované Kopistské výsypky (BIL039 BIL055) a v oblastech Českého středohoří (BIL070 BIL078 a BIL085 BIL121). Silné antropogenní ovlivnění zóny DVP (IV. ES) je na 31 % délky toku. Doprovodné vegetační pásy jsou částečně existující. Omezují je zejména dopravní komunikace a zastavěné plochy. Vegetaci DVP tvoří hlavně nepřirozené solitery, ruderální vegetace a zatravnění. Tyto úseky převažují na Mosteckém koridoru (BIL056 BIL064), v oblasti mezi Bílinou a Chudeřicemi (BIL079 BIL084) a v osídlených oblastech Českého středohoří (BIL090, BIL093, BIL098, BIL101, BIL104 BIL106 průmyslový podnik Lybar, dále BIL110 a BIL115). Velmi silné antropogenní ovlivnění (V. ES) je zastoupeno na 8 % délky Bíliny. Je tvořeno částečně existujícími až neexistujícími DVP, které jsou omezeny na linii soliterů nebo zatravnění. Zóna je často narušena místními komunikacemi a souvislou zástavbou. Tyto úseky se vyskytují pouze v intravilánech měst (Jirkov (BIL030), Bílina (BIL080), Ústí nad Labem (BIL131 BIL133). Významnou část opět zaujímá Ervěnický koridor (BIL036). 4.2.3.3 Zóna údolní nivy Údolní niva podél Bíliny s přirozenými společenstvy mokřadů nebo přirozených lesů (I. ES) je pouze na 2,5 % délky toku. Tyto úseky jsou situovány pouze v pramenné oblasti Bíliny a v Telšském údolí (viz kapitola 4.2.2). Mírné ovlivnění člověkem (II. ES) existuje v oblastech, kde dominantní využití ploch tvoří nepůvodní lesy, pastviny nebo plochy ležící ladem. Existuje zde retenční potenciál a protipovodňová opatření nejsou přítomna nebo jen v pasivní formě. II. ES je zastoupen na 19 % délky toku na horním toku řeky (BIL008 BIL016) a v neosídlených oblastech Českého středohoří (BIL070, BIL071, BIL074, BIL086, BIL091, BIL096, BIL099 BIL100, BIL108, BIL109, BIL118).

ekohydromorfologický průzkum řeky bíliny 149 Střední antropogenní ovlivnění (III. ES) bylo pozorováno na dalších 14 % délky zóny údolní nivy. Niva je tvořena plochami ležícími ladem, ornou půdou nebo roztroušenou zástavbou. Retenční potenciál nivy je výrazně omezen v úsecích s roztroušenou zástavbou, jinak je existující. Protipovodňová opatření jsou přítomna většinou v pasivní i aktivní podobě. III. ES je rozšířen v osídlených oblastech na horním toku (BIL004 BIL007), v oblasti mezi Obrnicemi a Kyselkou (BIL072, BIL076 BIL078) a v Českém středohoří (BIL092, BIL094, BIL107, BIL111 BIL113, BIL116). Silné antropogenní ovlivnění (IV. ES) z celkové délky zóny nivy zahrnuje 31,5 %. Retenční potenciál je zčásti až zcela omezen. Přítomna jsou rovněž protipovodňová opatření ve formě poldrů nebo hrází a zahloubení koryta toku. Dominantní využití ploch v nivě tvoří zejména zástavba, dopravní komunikace a plochy ležící ladem. Úseky se IV. ES jsou situovány v oblasti Mosteckého koridoru a Obrnic (BIL056 BIL067) a v osídlených oblastech Českého středohoří (BIL088 BIL090, BIL093, BIL095, BIL103 BIL106, BIL113, a BIL120 BIL123). Velmi silná antropogenní transformace nivy (V. ES) byla zjištěna na 23 % délky Bíliny. Dominantní využití ploch v nivě je souvisle zastavěné území s průmyslovými komplexy a umělými povrchy. Retenční potenciál nivy neexistuje a vystavěna jsou protipovodňová opatření. Takto ovlivněné úseky jsou hlavně na středním toku (Ervěnický koridor (BIL036), Kopistská výsypka (BIL048 BIL055), oblast Bíliny a Chudeřic (BIL079 BIL084), ve Rtyni (BIL110) a Řehlovicích (BIL115) a v oblasti Trmic a Ústí nad Labem (BIL124 BIL133). 4.2.3.4 Charakteristika celkového ekomorfologického stavu hlavního toku Bíliny Přírodní a přírodě blízké úseky (I. ES) jsou v pramenné oblasti Bíliny (BIL001 BIL002) a v Telšském údolí (BIL017 BIL018), kde přírodní charakteristiky koryta v DVP a nivě doplňuje mokřadní a rašeliništní vegetace s přirozenými loukami, zabírají pouze 2,5 % z celkové délky řeky. Mírně antropogenně upravené úseky (II. ES) jsou zastoupeny na 9,5 % délky toku. Tyto úseky jsou až na výjimky situovány do horské oblasti nad VD Březenec (BIL009 BIL015, BIL019, BIL023 BIL024). Výjimku tvoří pouze úseky mezi Lyscem a Lbínem (BIL099 BIL100) a pod Sezemicemi (BIL109), úsek BIL100 byl vybrán jako referenční. Přírodě blízké charakteristiky koryta ovlivňuje nepřirozený porost břehů. Příbřežní vegetaci a většinu nivy tvoří lesy s nepřirozenou druhovou skladbou nebo plochy ležící ladem. Středním antropogenním ovlivněním (III. ES) bylo klasifikováno 29 % délky Bíliny. To se vztahuje především na úseky od Obrnic po Kyselku (BIL068 BIL077) a neosídlené oblasti v Českém středohoří (BIL091, BIL092, BIL094, BIL096 BIL097, BIL101 BIL103, BIL107 BIL108, BIL111 BIL114, BIL116, BIL118 BIL119). Miskovité koryto se středním zahloubením je místy upraveno pohozem. Vege-

150 martin dvořák, milada matoušková Obr. 8 Úsek BIL081 v Bílině tok je napřímen, značně zahlouben a odtokové poměry byly zcela pozměněny. Koryto je opevněno rovnaninou a zatravněním. Pásy příbřežní vegetace částečně existují a mají formu náhradních soliterů, jsou omezeny na pravé straně dopravní komunikací a na levé straně parovodem. Údolní niva je souvisle zastavěna řadovými domy a sídlištěm. Celkově ještě IV. ES. Foto M. Dvořák Obr. 9 Úsek BIL038 u Ervěnic Napřímené a zahloubené umělé koryto po výtoku z EK je zcela opevněno souvislým betonem. Břehová vegetace není vyvinuta z důvodu existence nábřežní zdi. DVP ve formě náletových soliterů jsou omezeny umělými povrchy a průmyslovou činností. Niva je tvořena umělými povrchy a průmyslovými podniky. Celkově V. ES. Foto M. Dvořák tace břehů a DVP je převážně ruderální a stromové patro je zastoupeno v podobě galeriových pásů i soliterů. Údolní nivu tvoří převážně plochy ležící ladem místy narušené komunikacemi. Úseky se IV. ES, které zabírají 48 % mapované délky, jsou pak soustředěny do oblasti od Jirkova po Most (BIL026 BIL064), kde byl tok Bíliny přeložen, a v Obrnicích (BIL067). Úseky Bíliny se IV. ES jsou i v dalších obydlených a průmyslově využívaných oblastech (Jirkov (BIIL031), Bílina (BIL079, BIL081 BIL083) viz obr. 8, Chudeřice (BIL085), Trmice a Ústí nad Labem (BIL120 BIL130) a sídla v Českém středohoří (BIL089, BIL090, BIL093, BIL095, BIL104 BIL106, BIL110, BIL115, BIL117). Středně až značně zahloubené koryto toku zde má zcela pozměněný charakter odtoku a je technicky opevněno lomovým kamenem. Částečně existují DVP a nivu tvoří zejména dopravní komunikace, souvislá zástavba a umělé povrchy spojené s těžbou uhlí. Velmi silné antropogenní ovlivnění (V. ES) je zastoupeno 9 % z celkové délky Bíliny. Tyto úseky jsou pak výhradně v intravilánech měst (BIL030, BIL038 (viz obr. 9), BIL080, BIL084, BIL131 BIL133 (viz obr. 10), kde je tok výrazně napřímen a odtokové poměry byly zcela pozměněny. Typické je souvislé vybetonování koryta. Částečně existující DVP jsou narušeny komunikacemi a zástavbou. Také niva je tvořena souvislou zástavbou a průmyslovými závody. Do této

ekohydromorfologický průzkum řeky bíliny 151 kategorie rovněž patří i zatrubněný Ervěnický koridor (BIL036). Délkové zastoupení jednotlivých ekomorfologických stupňů u hodnocených zón u metody EcoRivHab na hlavním toku Bíliny je uvedeno na obr. 11. 5 diskuze a závěry Metoda EcoRivHab se osvědčila i při mapování silně antropogenně ovlivněných úseků na Bílině. Lze ji tedy aplikovat na vodní útvary v antropogenně transformované krajině. Mírnou nevýhodou u středně velkých toků v takto průmyslově využívaných oblastech může být náročnost terénního průzkumu, na kterém je metoda EcoRivHab založena. Pro tyto případy by byla účinná kombinace nebo propojení terénního mapování s využitím distančních podkladů. U průmyslově a těžebně ovlivněných území, jako je povodí Bíliny, byla celá řada vodních útvarů přeložena, některé vodní toky nebo jejich úseky neprotékají původními údolími. Toky tedy byly odkloněny s velmi malým spádem mimo původní trasu, která Obr. 10 Úsek BIL133 před ústím do Labe napřímené a naddimenzované koryto je ve dně i březích opevněno kamennou dlažbou a betonem. Břehová vegetace není vyvinuta a neexistují ani DVP. Niva je tvořena souvislou zástavbou a dopravními komunikacemi. Foto M. Dvořák Obr. 11 Zastoupení ES při hodnocení jednotlivých zón na hlavním toku Bíliny podle metody EcoRivHab byla následně antropogenně transformována. Z tohoto důvodu by bylo dobré pro tato antropogenní území do metody k parametru typ říčního údolí doplnit typ s názvem přeložka toku. Ekomorfologické hodnocení vodních toků stojí v současné době před překážkou, která je představovaná množstvím hodnocených parametrů. Budoucím úkolem by tedy mělo být nalezení parametrů, které by umožnily hydromorfologické hodnocení zjednodušit, aniž by došlo ke ztrátě kvality získaných informací. Hydrografickou síť povodí Bíliny lze rozdělit do dvou odlišných oblastí. První představují horské a bystřinné toky stékající z Krušných hor a Českého středohoří

152 martin dvořák, milada matoušková a druhou antropogenně ovlivněná Mostecká pánev s četnými přivaděči a přeložkami vodních toků. Z důvodu rozšiřování povrchových dolů, zakládání vnějších výsypek a výstavby průmyslových komplexů byly vystavěny nejvýznamnější přeložky vodních toků, které se týkaly hlavního koryta řeky Bíliny (Ervěnický koridor, Mostecký koridor) a také jejích přítoků (Centrální přeložka potoků, Klášterecká přeložka, přeložka Šramnického a Černického potoka, PKP). V souvislosti s vybudováním těchto vodohospodářských děl došlo v horizontu 80 let ke zkrácení hlavního toku Bíliny téměř o 3,9 %. Z pohledu kvality vody představuje Bílina dlouhodobě pravděpodobně nejvíce zatížený vodní tok na území ČR. Povodí je s ohledem na nízkou vodnost recipientu vystaveno zcela mimořádným objemům emisí znečišťujících látek z bodových zdrojů. Díky výstavbě a intenzifikaci čistíren odpadních vod u největších zdrojů ve 2. polovině 90. let nastalo zlepšení jakosti vody, avšak povodí zůstává stále příkladem extrémně zatíženého území. Od pramene po jez Jiřetín hodnoty hydrochemických ukazatelů většinou vyhovují imisním standardům (do III. jakostní třídy včetně). V úseku od jezu Jiřetín po ústí do Labe jsou imisní standardy překračovány. Kontaminace Bíliny kolísá v závislosti na průtoku a přísunu odpadních vod z bodových zdrojů. Nejhorší situace je v profilech na středním toku pod Chemopetrolem. Na základě získaných výsledků je možné povodí Bíliny označit jako silně antropogenně ovlivněné, a to především z důvodu vysokého podílu úseků ve IV. a V. ES a výrazně nízkého podílu úseků v I. a II. ES. Přírodě blízké (I. ES) a mírně antropogenně (II. ES) ovlivněné úseky jsou zastoupeny pouze 12 % délky toku (BIL001 BIL019). Tyto úseky jsou až na výjimky situovány do oblasti Krušných hor před vtokem Bíliny do Mostecké pánve. Středním antropogenním ovlivněním III. ES (29 %) byly klasifikovány především úseky v Českém středohoří (od Českých Zlatníků po Kyselku a od Chudeřic po Nové Stadice. Úseky s ekomorfologickým stupněm IV. a V. jsou pak soustředěny v oblasti od Jirkova za Mostecký koridor, kde byl tok Bíliny zcela přeložen a nynější koryto je tedy nepůvodní a výrazně technicky upravené (Ervěnický koridor). Další úseky Bíliny se IV. a V. ES jsou rovněž v osídlených a průmyslově využívaných oblastech (Bílina, Chudeřice, Trmice, Ústí nad Labem a některé obce v Českém středohoří). poděkování Příspěvek vznikl současně za finanční podpory projektu č. SP/1b7/124/08 MŽP ČR Negativní antropogenní vlivy v povodí Bíliny.

ekohydromorfologický průzkum řeky bíliny 153 6 literatura BALATKA, B., KALVODA, J. (2006): Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, Praha. CULEK, M. (1995): Biogeografické členění České republiky. Enigma s. r. o., Praha. 346 s. ČERVENÝ, J. a kol. (1984): Podnebí a vodní režim ČSSR. SZN, Praha. 416 s. DVOŘÁK, M. (2006): Antropogenní transformace hydrografické sítě v povodí Bíliny. Bakalářská práce, PřF UK v Praze. Duchcov. 81 s. HAVLÍK, A. a kol. (1997): Ekologická studie Bíliny. I. Podrobná ekologická studie. Zpráva č. 72/210 pro MŽP ČR. VÚV T. G. M., Praha. 64 s. KUNSKÝ, J. (1974): Československo fyzicky zeměpisně. SPN, Praha. 251 s. LANGHAMMER, J. (2003): Hodnocení plošných zdrojů znečištění povrchových vod. Závěrečná zpráva z grantu GAČR 205/00/P052. PřF UK, Praha. MATOUŠKOVÁ, M. (2003): Ekohydrologický monitoring jako podklad pro revitalizaci vodních toků. Modelová studie Rakovnického potoka. Disertační práce. PřF UK, Praha. 219 s. MATOUŠKOVÁ, M. (2007): Závěrečná zpráva projektu GAČR 205/05/P102. PřF UK v Praze a GAČR, Praha. PATOČKA, C., MACURA, L. a kol. (1989): Úpravy toků. SNTL, Praha. 397 s. POVODÍ OHŘE (1986): Významná vodohospodářská díla povodí Ohře. Nakladatelství technické literatury, Praha. ŠÍPEK, V. (2006): Ekomorfologické hodnocení kvality habitatu vodních toku v povodí Liběchovky. Diplomová práce. PřF UK v Praze, Klecany. 113 s. TOLASZ, R. a kol. (2007): Atlas podnebí ČR. ČHMÚ, Praha. 256 s. VAJSKEBR, V. (2005): Historická změna délky říční sítě v povodí Otavy. Diplomová práce PřF UK v Praze, Praha. VLASÁK, P. a kol. (2004): Ekologická studie Bíliny. VÚV T. G. M., Praha. 35 s. VLČEK, V. a kol. (1984): Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon ČSR. ČAV, Praha. 316 s.