Kvûta Legátová Mu le a jiné odposlechy Pistorius & Ol anská Pfiíbram 2007
Kvûta Legátová, 2007 ISBN 978-80-87053-13-3
Mu le Malink princ se zatoulal v lese. Unikl z dohledu lokajû, ztratil se. RozhlíÏí se, poslouchá ptáky, je voln, je Èasten, je bez starosti, neboè není jeho vûcí, aby se na el. Hej, co jsi zaã? Ten, kter ho oslovil, sedí nad ním, vysoko na vûtvi. Dvû bosé nohy tluãou do kmene. Já jsem princ. A co jsi ty? âlovûk, nebo zvífie? âlovûk. Jmenuju se Zby ek. MÛj otec je lamaãem kamene tam v tûch skalách. Jestli jsi ãlovûk, slez dolû, kdyï s tebou mluvím, a polib mi ruku. Potom mi fiekne, co dûlá v mém lese. Jak to v tvém? Les pfiece není niãí. Je mûj, protoïe já jsem princ. KdyÏ budu chtít, dám tû svázat a hodit do vûïe. Do jaké vûïe? Do kamenné. Jsou tam pavouci. Pfe, pavoukû se nebojím. Ani krys? Ani krys, ani Ïab. Já se nebojím niãeho. Ani krále ne? O Ïádném králi nevím, ale jestli nûjak je, tak se ho taky nebojím. KdyÏ se to o tobû doví, dá tû popravit.
6 AÈ dá, mnû to nevadí. JenÏe kdyï nûkoho popravují, useknou mu hlavu. To bych si nenechal. A co bys dûlal? Utekl bych. Kam? Do skal. Skály jsou moje. V ecko je tvoje, ty troubo? V ecko. A nefiíkej mi troubo, fiíkej mi milostiv princi. Jak dokáïe, Ïe je v ecko tvoje? Je to moje, protoïe toto je panství mého dûdeãka a já jsem dûdeãkûv vnuk. Tak to patfií i mnû. V ecko. Istromy? Istromy, i tráva, i ptáci. A co vãely? Ivãely. Ví o nich? Nevím. Tak jak mûïou b t tvoje? Ví, kde má hnízdo kfiivonoska, ví o li kách? KdyÏ ti poruãím, musí mi ukázat li ky i kfiivonosku. Leda ti dám pfies hubu. To nemûïe, to by ti nedovolili. Kdo? Ti, co mû hlídají. A kde jsou? Nevím, ale za chvilku mû najdou. Pak po lu sluhu, aby mi pfiinesl kfiivonosku.
7 Kfiivonosku ti nikdo nepfiinese, protoïe mu uletí. To bys musel umût chytat ptáky. Po lu sluhu, kter to umí. A poruãím mu, aby pfiinesl dvû kfiivonosky. Co s nimi bude dûlat? Dám si je do klece. Co je to? Bedna z drátû. Co z toho kfiivonosky budou mít, kdyï je dá do bedny? Nic. Ale já se na nû budu dívat. Já jsem se na kfiivonosky díval a nemám klec. Vím o hnízdû s mlad mi. Na ty tvûj sluha nepfiijde. Pfiijde. Dám pochytat v ecky ptáky v lese. To nedokáïe. Uvidí Ty sedí cel den na stromû? KdyÏ chci, slezu. A chodí po zemi? Chodím. Tak mnû to ukaï. Zby ek seskoãil. Je stejnû mal jako princ. ProhlíÏejí si jeden druhého. Královsk prcek se dotkl Zby kovy nahé païe. Jsi pinav. To není pína, to je od slunka. V zimû vypadám ãistû. já bych se stydûl chodit nah. Nejsem nah, mám kalhoty. To je jako nic. Jsou ti vidût nohy. Tobû taky.
8 JenÏe já je mám obuté. Boty se mají nosit jen v zimû. Teì jsou ti nanic. Co má v ruce? Mu li. Kdes ji vzal? Na el jsem ji v potoce. Má velkou cenu? Ohromnou. Tak mi ji dej! TÛdle. Tu mu li bych nedal nikomu. Moji sluhové ti ji seberou, a kdyï jim fieknu, natluãou ti. Tûm uteãu jako nic. Vymûnil bych ti mu li za stfiapec, co mám na ãepici. Je hedvábn. Nechci. Mu le je lep í neï stfiapec. Dám ti kapesník. Podívej! Naã je to? Na nic. To se nosí v kapse. Já nemám kapsu. Tak ti dám zlat fietízek nebo prsten. To, co se na nûm tak leskne, je diamant. Mu le je lep í. Nebo si mûïe utrhnout pfiezky z m ch stfievícû. Jsou zlaté. Mu le je je tû lep í. Dám ti teda dukát s obrazem mého dûdeãka. UkaÏ! Já mám taky dûdeãka, ale vypadá jinak. Na Ïádném dukátu není, zato si mû pokaïdé vysadí na ramena a jedeme
9 Kam? Kam se nám zachce. MÛj dûdeãek umí vyskakovat a fiehtat jak kûà. MÛj zas umí jezdit v koãáfie. Ví, co je to koãár? V tom sedí a jede. Jak mûïu sedût a jet? To by mû musel nûkdo vézt. Taky Ïe tû veze. Ten koãár. Je Ïivej? Není. Jak mû mûïe vézt, kdyï není Ïivej? ProtoÏe má kola a kola se toãí. Sama od sebe? Sama od sebe. Ale jen kdyï mlaskne na konû, ktefií ho táhnou. Dal bys mi mu li za koãár? Nedal. Koãár není nic moc. Je to nûco jako ná Ïebfii- Àák, jenomïe ten táhnou voli. A vûl je na to lep í neï kûà. Taky mûj dûdeãek je lep í neï tvûj dûdeãek. JenomÏe s m m dûdeãkem by sis mohl koulet A taky by sis za ten dukát mohl nûco koupit. Iperníkovou celtiãku? Tfieba. Tak to se moc plete. Aby sis mohl koupit perníkovou celtiãku, na to bys potfieboval pût krejcarû. Má pût krejcarû? Nemám. Vidí. A za míà perníkovou celtiãku nedostane. Pût krejcarû je pfiesnû tolik, kolik má prstû na ruce. Umí poãítat? Umím.
10 Do kolika? Do deseti. Tak poãítej. Já ti budu ukazovat. Jeden, dva, tfii âtyfii. Nenapovídej! ãtyfii, pût! Mám pût prstû na kaïdé ruce. A na noze? Ty jsem je tû nikdy nepoãítal. Tak se zuj. To nejde. Mû zouvá komorník. Musí se odcvaknout tahle pfiezka. UkaÏ! Já ji odcvaknu A je to. Tys ji utrhl! No co! Stejnû tam pfiekáïela. Poãkej! Utrhnu ji i na druhé botû, abys mohl chodit Princ opatrnû na lapuje, tfie se chodidly o trávu, nemûïe se toho nabaïit. Studí to a lechtá! Pojì sem, volá ho Zby ek. Tady v tom písku ti nûco napí u, ale nesmí to nikomu fiíct. Nefieknu. Na to se musí zaklít. ekni: Ajcemtrajcem, jestli to nûkomu fieknu. Ajcemtrajcem, jestli to nûkomu fieknu. Zby ek zvedl suchou vûtviãku, kousek z ní odlomil a zaãal kreslit. Namaloval H a zvedl k princi oãi. Co je to? Îebfiík, hádal princ.
11 Je to písmenko H. A toto? Koleãko. To je písmenko O. A toto V UÏ vím! vykfiikl princ, pfied nímï se zablesklo poznání. Tak mnû to po eptej. Princ se naklonil k Zby kovu nastavenému uchu a roztfiesen m epotem pronesl sprosté slovo. Zby ek je rychle dopsal. Na svého druha hledûl s obdivem. Tak rychle to je tû nikdy Ïádn z jeho kamarádû nerozlu til. To mû nauãil brácha, co uï chodí do koly. Teì probírají pády a dost ho to otravuje. Zná pády? Ne. První pád: kdo? co? napfiíklad já. Nebo já, vmísil se princ dychtivû. Nebo ty. Druh pád: koho? ãeho? ãí? napfiíklad moje. Nebo moje. Nebo tvoje. Tfietí pád: komu? ãemu? napfiíklad mnû. Nebo mnû. Nebo tobû Je jich sedm. Ty by ses to taky snadno nauãil. Já zas znám mûsíce, vytáhl princ své eso. Ví, kolik je mûsícû? To ví kaïd. Jeden. Tûch, co já myslím, je dvanáct. A kdyï je umí, ví, kdy má narozeniny. To poznám i tak, protoïe dostanu dárek.
12 Au! zavfiískl princ znenadání. Nûco mû kráblo! Ukazuje krvav rám. Zaplácni si to hlínou, radí Zby ek. Já mám zas kaïdou chvilku obraïen palec a podívej se tady na tu jizvu NeÏ mohl vyloïit, jak k jizvû pfii el, vyrojili se mezi stromy králov tí lokajové. Zby ek pfiiskoãil k princi a rychle mu vtiskl do dlanû svou mu li. Na! A zmizel v hou tinû. Princ na chvíli zkamenûl. UÏ nikdy v Ïivotû nedostal tak vzácn dar.