VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Vlhké hojení ran Bakalářská práce Autor: Monika Kučerová Vedoucí práce: Mgr. Magdaléna Lavičková Jihlava 2016
ABSTRAKT Bakalářská práce na téma Vlhké hojení ran je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zabývám anatomií kůže a její fyziologií. Dále v teoretické části popisuji definici rány a dělení chronických ran dle etiologie, jako jsou bércové vředy, dekubity nebo diabetická noha. V další části popisuji hojení a léčbu chronických ran, především metodu vlhkého hojení ran spojenou s moderními pomůckami k jejímu užívání a další možnosti léčby například larvální terapie, podtlaková nebo oplachová terapie. Praktická část obsahuje cíl a výzkumné otázky, metodiku výzkumu, charakter vzorku respondentů a průběh výzkumu. Další částí je zpracování získaných dat a výsledky, které jsou zpracované pomocí grafů. V poslední části je diskuze, ve které jsem vyhodnotila výzkumné otázky a sepsala návrh řešení a doporučení pro praxi. Na závěr jsem shrnula celou bakalářskou práci. KLÍČOVÁ SLOVA rána, vlhké hojení ran, léčba, sestra ABSTRACT Thesis on "Moist Wound Healing" is divided into theoretical and practical part. In the theoretical part I deals with the anatomy and the physiology of the skin. Further in the theoretical part I describe definition of wounds and dividing chronic wounds according to etiology such as leg ulcers, pressure ulcers or diabetic foot. In the next section I describe the healing and treatment of chronic wounds, especially a method of moist wound healing connected with modern aids to use it and other treatment options for example larval therapy, vacuum or rinse therapy.the practical part includes target and research questions, research metodology, the nature of the sample respondents and process research. Another section contains data processing and results that are processed using graphs. The last section is a discussion in which I analyzed the research issues and draft a solution and recommendations for practice. Finally, I summarized the whole bachelor thesis. KEY WORDS wound, moist wound healing, therapy, nurse
Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat především vedoucí práce Mgr. Magdaléně Lavičkové za ochotu a čas, který mi věnovala při psaní bakalářské práce, za cenné rady a především trpělivost. Dále pak děkuji jihlavské nemocnici za umožnění výzkumného šetření a dále také respondentům, kteří byli ochotni vyplnit dotazník.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 25. 4. 2016... Podpis
Obsah Úvod...8 1 Současný stav problematiky...9 1.1 Historie hojení ran...9 1.2 Anatomie kůže... 10 1.2.1 Pokožka Epidermis... 10 1.2.2 Škára Dermis... 11 1.2.3 Podkoží Subcutis... 11 1.2.4 Kožní adnexa... 11 1.3 Fyziologie kůže... 12 1.4 Definice rány... 12 1.5 Dělení chronických ran dle etiologie... 13 1.5.1 Bércové vředy venózní... 13 1.5.2 Arteriální kožní vředy... 14 1.5.3 Dekubity... 14 1.5.4 Diabetická noha... 17 1.6 Hojení ran... 18 1.7 Léčba chronických ran... 19 1.7.1 Vlhká terapie... 20 1.7.2 Druhy moderního obvazového materiálu... 20 1.7.3 Larvální terapie... 25 1.7.4 Podtlaková terapie... 26 1.7.5 Oplachová terapie... 26 2 Výzkumná část... 28 6
2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky... 28 2.2 Metodika výzkumu... 28 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 29 2.4 Průběh výzkumu... 29 2.5 Zpracování získaných dat... 29 2.6 Výsledky výzkumu... 30 2.7 Diskuze... 58 2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 65 3 Závěr... 67 Seznam použité literatury... 69 Seznam zkratek... 72 Seznam tabulek a grafů... 73 Seznam příloh... 74 7
Úvod Jsou tisíce chorob, ale jenom jedno zdraví. (Karl Ludwig Borne) Téma mé bakalářské práce je Vlhké hojení ran, které jsem si vybrala tak trochu díky praxi během studia, kdy jsem měla možnost procházet různými obory. Nejvíce se mi zalíbil obor chirurgický, konkrétně chirurgické oddělení, na kterém se vyskytují chronické rány, dekubity, diabetické nohy, bércové vředy aj. Ovšem s touto problematikou se setkáme většinou na každém oddělení. Metoda vlhkého hojení ran je v dnešní době stále aktuální téma a dle mého názoru je stále více populárnější. Většinou každý pacient, který se dlouhodobě léčí s chronickou ranou, jako jsou dekubity, bércové vředy či pozdní komplikace diabetu mellitu, tedy diabetickou nohou ví, co je metoda vlhkého hojení ran a jak se používá. Ze svých zkušeností a postřehů z oddělení vím, že tato metoda je velice efektivní a ve většině případů vyhojí chronické nehojící se rány v kratším časovém úseku. Pro pacienty, ale i sestry je tato metoda pohodlnější a především pro pacienty je menší zátěží, jelikož tolik netrpí bolestí při převazech. V první části - teoretické se věnuji anatomii kůže a jejím složkám, definice rány a rozdělení ran na akutní a chronické. Zbylá část je věnována různým typům chronických ran (dekubity, bércové vředy aj.), metodě vlhkého hojení ran a různým druhům léčebných materiálů. V druhé časti - praktické se dozvíte o metodice výzkumu pomocí dotazníkového šetření. Cílem praktické části je zjistit informovanost sester v Nemocnici Jihlava o metodě vlhkého hojení ran. 8
1 Současný stav problematiky Problematika chronických ran a s tím spojené vlhké hojení ran jsou v dnešní době velmi aktuálním tématem. Chronická rána se řadí mezi závažný ošetřovatelský problém, se kterým se setká snad každý zdravotnický pracovník. Důležité proto jsou znalosti a dovednosti každého z nás a především správná, aseptická péče o pacienty s chronickou ránou. Vzhledem k tomu, že se délka života stále prodlužuje, zvyšuje se výskyt civilizačních chorob, které bývají často považovány za primární příčinu vzniku chronické rány. Je také velmi důležité nahlížet na pacienta jako na bio-psychosociální bytost a zajistit mu základní potřeby. Vývoj medicíny jde rychle dopředu a s ním i stále nové druhy obvazových materiálů, specifických roztoků a jiných pomůcek, potřebných k léčbě chronických ran. Velký pokrok také zaznamenala metoda vlhkého hojení, která je stále populárnější a oblíbenější, především u pacientů, kteří vyžadují co nejefektivnější léčení. Z praxe víme, že tato metoda má mnoho výhod, jako je větší pohodlí pacienta, delší intervaly v převazech ran, časová nenáročnost, což je výhodou především pro sestry, které mají stále více práce, úleva od bolesti, kratší doba hojení a větší potěšení z úspěšného hojení. Metoda vlhkého hojení ran má také ale mnoho nevýhod. Mezi hlavní nevýhodu patří finanční náročnost a díky tomu i častá neochota lékařů předepisovat potřebný materiál. Pokud je pacient schopný, můžeme ho zapojit do léčebného režimu, poradit mu jak správně provádět hygienu, vysvětlit mu fáze a proces hojení, co a jak se bude dít při léčbě rány, zapojit ho při převazu, naslouchat jeho prosbám aj. 1.1 Historie hojení ran Z historie víme, že lidstvo se zajímalo o hojení ran již od svého vzniku. Starodávní šamani léčili především rány, které vznikaly v bojích a při honech za divou zvěří. Znali, jak uzavřít ránu pomocí sutury nebo jednoduchých stehů či stripů. Jako antiseptika používali med nebo cukr. Hippokrates (460-370 př. n. l.) Otec medicíny vyzdvihoval význam infekce v ráně. Jako první pochopil kompresivní terapii v léčbě bércových vředů venózní etiologie. Asi 25 př. n. l. - 50 n. l. Aulus Cornelius Celsus popsal 4 známky zánětu: dolor, calor, tumor, rubor (později pátá functio laesa). Galénovou 9
tezí se při hojení ran řídili ranhojiči až do 15. století. Ve středověku, Ambroise Paré (1510-1590) odmítl vypalování ran žhavým železem či olejem a položil základy správného ošetřování válečných poranění. Jako první se zmiňuje o čištění ran larvami a ke zlepšení výsledků hojení ran používal stříbrné plátky. (Stryja et al, 2011; Meditorial, 2016) V roce 1962 začala vznikat tzv. vlhká terapie ran. Profesor Winter popsal jako první, že reepitelizaci urychluje, pokud ránu udržujeme ve vlhkém prostředí. Vůbec první používaný moderní materiál na nehojící se rány byly hydrokoloidy, které používáme v praxi od 70. let 20. století. Díky zvyšujícímu se výskytu bakterií se v hojení ran začíná využívat i stříbro. (Stryja et al, 2011) 1.2 Anatomie kůže Kůže je největší smyslový orgán našeho těla. Chrání nás proti vlivům zevního prostředí a proti mikroorganizmům. Kůže má mnoho funkcí jako je regulace tělesné teploty, zadržování vody v organizmu, zbavování odpadních látek, vnímání chladu a tepla a syntéza vitaminu D. Tvoří přibližně 12-16 % celkové tělesné hmotnosti. Její plocha je u dospělé osoby přibližně 1,5-2,0 m 2. V jednom čtverečním centimetru je 100 potních žláz, 15 mazových žláz, 3000 nervových tělísek, 3miliony buněk a 1 metr cév. Kůže je složena ze tří vrstev tkáně: pokožka (epidermis), škára (dermis) a podkoží (tela subcutanea). Ke kůži se řadí také přídatné orgány tzv. kožní adnexa (vlasy, chlupy, nehty, potní a mazové žlázy). (Pokorná, Mrázová, 2012) 1.2.1 Pokožka Epidermis Pokožka tvoří povrchovou část kůže a je tvořená mnohovrstevným rohovějícím dlaždicovým epitelem a skládá se z několika vrstev. V této vrstvě je také několik druhů buněk například keratinocyty nebo melanocyty. (Stryja et al, 2011) 10
1.2.2 Škára Dermis Povrchní část je tvořena výběžky a pod ní je část hluboká, která směrem do hloubky přechází v podkožní tukovou tkáň. Hlavní část škáry je z vaziva složeného z elastických a kolagenních vláken, která dělají škáru pevnou a z nevláknité mezibuněčné hmoty. Mezi jednotlivými vlákny jsou buněčné elementy, drobné cévy, nervy, smyslová těliska aj. (Stryja et al, 2011) 1.2.3 Podkoží Subcutis Podkoží tvoří řídké vazivo, krevní a lymfatické cévy, nervová zakončení a malé a velké potní žlázy. Jeho tloušťka je různá v různých částech těla, která je závislá na množství tukové tkáně. Nejsilnější je na hýždích a břiše. (Stryja et al, 2011) 1.2.4 Kožní adnexa Mezi kožní adnexa řadíme vlasy, mazové žlázy, nehty, potní a mléčné žlázy. Vlas se skládá z volné a kořenové části, která se nazývá kořen vlasu (folikul). Nejspodnější část je tzv. vlasová cibulka. Mezi chlupy (pili) řadíme fetální chmýří (lanugo), vlasy (capilli), vousy (barbae), chlupy v podpaží (hirci), chlupy ohanbí (pubes) a ochranné chlupy (řasy, chloupky v nosu). Chlupy se nevyskytují na dlaních a chodidlech, rtech, žaludu a předkožce, aj. Mazové žlázy se nacházejí v tzv. seboroické lokalizaci (centrální osa lidského těla) a nejsou na dlaních a chodidlech. Produkují sekret kožní maz. Denně vytvoří asi 2g mazu. Ten je rozprostřen na povrchu pokožky a tvoří tzv. mazový film. Malé potní žlázy jsou nejpočetnější a jsou v kůži celého těla. Tvoří stočená klubíčka a vývod ústí na povrch pokožky. Produkují pot, vyrovnávají teplotu mezi organismem a vnějším prostředím a produkují na povrch pokožky kyselý kožní plášť. Velké potní žlázy jsou v podpaží, v okolí prsních bradavek a kolem zevních pohlavních orgánů. Jsou hluboko ve škáře a činnost těchto žláz začíná v období puberty a snižuje se ve stáří. Každý jedinec má charakteristický pach. Nehet je tvořen zrohovatělými buňkami a jeho úkolem je chránit články prstů před zraněním. (Stryja et al, 2011) 11
1.3 Fyziologie kůže Kůže plní řadu důležitých funkcí jako je obrana před nepříznivými vnějšími vlivy, kdy chrání před fyzikálními, mechanickými a biologickými vlivy (bakterie a viry). Další funkce je termoregulační, která nám pomáhá udržovat stálou tělesnou teplotu. Metabolická funkce, která se podílí na syntéze melaninu a vitaminu D. Dále také propustnost a sekreční činnost, při které se organismus zbavuje části zplodin. V kůži je také sídlo čití. Naše zdravá kůže vnímá dotyk, teplo, chlad, tlak ale i bolest. Mezi zvláštní pocit se řadí svědění, které je přítomno u mnoha kožních nemocí. (Stryja et al, 2011; Pokorná, Mrázová, 2012) 1.4 Definice rány Rána je definována jako porušení kožní integrity, ale i sliznice nebo povrchu orgánu. Podle příčiny se dělí na mechanické (zavřené, povrchové, aj.), termické, chemické a radiační a dle hloubky na hluboké a povrchní. Pokud hodnotíme jakoukoliv ránu, je důležité určit lokalizaci, hloubku, velikost, ale i tvar a okraje rány. Rány se dělí dle délky hojení na akutní a chronické a podle možnosti hojení na primární a sekundární. (Kelnarová et al, 2009; Stryja et al, 2011) Akutní rána Akutní rána je porušení integrity kůže, ke kterému dojde působením zevních faktorů, po traumatu nebo operačním zásahu. Hojení rány má fyziologický průběh, probíhá v odpovídajícím časovém období a bez vzniku komplikací. Mezi komplikace akutní rány se řadí například ranná infekce, hematom nebo dehiscence (rozpad) rány. Pokud se akutní rána nehojí, jedná se tedy o nehojící se ránu, kdy v případě nejevícího se zlepšení může přejít v ránu chronickou. (Stryja et al, 2011; Lomicová, 2014) Chronická rána Chronická rána je rána, která se hojí sekundárně, tzn., že nemá po dobu 6-9 týdnů tendenci k hojení. Vyznačuje se tím, že neprochází řádným procesem hojení, nebo může 12
procházet procesem, ale výsledkem není anatomická tkáň. Chronická rána může mít jak rannou infekci (infekce mikroorganismy), tak infekci v místě operačního výkonu. (Tošenovský, Zálešák, 2007; Stryja et al, 2011) Chronické nehojící se rány představují závažný zdravotní problém, který postihuje asi 1-2 % populace. Na první pohled by se zdálo, že chronické kožní vředy komplikují život jen zlomku nemocných. Ve skutečnosti se ale s nimi můžeme setkat ve všech věkových kategoriích, u mužů i žen, u malého dítěte, seniora, bezdomovce i u dámy v lodičkách. V naprosté většině případů je nehojící se rána důsledkem jiného závažného onemocnění, jako jsou například chronická žilní nedostatečnost, diabetes mellitus, zhoubné nádory, ateroskleróza tepen dolních končetin a imobilita. Tato tzv. civilizační onemocnění jsou spojena se životním stylem moderního člověka a jejich výskyt má, bohužel, stále stoupající tendenci. (Stryja et al, 2011) 1.5 Dělení chronických ran dle etiologie V této části si podrobněji vysvětlíme jen několik typů chronických ran. K nejčastěji vyskytujícím se nehojícím ranám se řadí: 1. Bércové vředy venózní (častá příčina je chronická žilní insuficience, až 85 % případů) 2. Arteriální kožní vředy (projev pokročilé ischemické choroby dolních končetin) 3. Dekubity 4. Diabetická noha (důsledek onemocnění diabetes mellitus) (Dubská, 2013) 1.5.1 Bércové vředy venózní Při vzniku bércových vředů venózních se městná krev v DKK (dolní končetiny), což vede ke zvýšení tlaku v žilním řečišti, rozšíření žil na DKK a tím pádem dochází k tzv. žilní nedostatečnosti. Dochází také k poškození chlopní na DKK. Chlopně ztrácejí svoji funkci, krev začne téct zpět a průtok krve DKK se zpomaluje. Tekutina začne 13
prosakovat do podkoží a vzniká otok, který se zhoršuje ve dne. V noci nebo při zvýšené poloze DKK se zmenšuje nebo úplně vymizí. (Strach, 2016) Další příznaky venózního bércového vředu jsou zánětlivé změny v okolí rány, dochází ke zvýšené pigmentaci, může se objevit ekzém a rána může začít mokvat. Rána má obvykle nepravidelný okraj a různou hloubku. Důležitá je primární příčina vzniku vředu, která může být buď při primárních varixech, nebo to mohou být posttrombotické vředy. (Pokorná, Mrázová, 2012) 1.5.2 Arteriální kožní vředy Vznik arteriálních kožních vředů je na podkladě onemocnění arteriálního systému DKK, kdy dojde k zúžení nebo uzávěru tepny. K tomuto postižení dochází více u mužů a souvisí zřejmě s vysokým krevním tlakem, kouřením, nadváhou, stresem nebo diabetem. Velice důležitá je včasná diagnóza. Arteriální kožní vředy se nejčastěji vyskytují na bérci, prstech a na patě. Bývají menšího rozsahu s pravidelnými okraji a velmi často jsou kryté tvrdou, suchou, odumřelou tkání (nekrózou). Okolí rány je napjaté a lesklé. Bolest bývá klaudikační, tedy po námaze. (Pokorná, Mrázová, 2012; Dubská, 2013) 1.5.3 Dekubity Dekubity neboli proleženiny jsou lokalizovaná poškození kůže nebo podkožní tkáně v místech, kde je nad kostním výčnělkem tenčí vrstva kůže. Při dlouhodobém tlaku nebo při kombinaci tlaku se střižným efektem vniká dekubitus na tzv. predilekčních místech. (Dekubity.eu, 2009) 14
Klasifikace dekubitů (4. Stupně) Dekubitus 1. Stupně: Zarudnutí kůže Kůže je neporušená se stálým neblednoucím zarudnutím, u tmavší barvy pleti nemusíme zarudnutí zpozorovat. Postižené místo bývá bolestivé, tvrdé nebo měkké, teplé nebo chladné ve srovnání s okolím. (Dekubity.eu, 2009) Dekubitus 2. Stupně: Částečná ztráta kožního krytu Druhý stupeň se projevuje mělkým vředem s růžovočervenou spodinou bez povlaku, ale může se také projevit jako puchýř naplněný tekutinou. Na pohled může být lesklý nebo suchý mělký vřed bez povlaku. (Dekubity.eu, 2009) Dekubitus 3. Stupně: Úplná ztráta kožního krytu Na spodině vidíme pouze podkožní tuk. Bývá přítomen povlak. Hloubka rány se liší podle toho, ve které části těla se dekubitus objevil (anatomie). Kosti a šlachy nejsou přímo viditelné ani hmatné. Hluboké dekubity se tvoří většinou v místě s velkým množstvím tukové tkáně. Naopak mělký dekubitus může být na uchu, kotníku nebo hřbetu nosu, kde není podkožní tkáň. (Dekubity.eu, 2009) Dekubitus 4. Stupně: Úplná ztráta kůže a podkoží Při ztrátě tkání jsou obnaženy kosti, šlachy nebo svaly. Na spodině bývá povlak nebo černá krusta. Rozlišujeme, zda je dekubit mělký či hluboký (dle místa lokalizace a anatomie). Hluboké dekubity se mohou dále šířit do svalu nebo pojivové tkáně (šlacha, kloubní pouzdro), z čehož může vzniknout osteomyelitida (zánět kostní dřeně). Kosti a šlachy bývají obnažené, jsou viditelné a přímo hmatné. (Dekubity.eu, 2009) 15
Dekubitus bez určení stupně: Neznámá hloubka vředu Ztráta tkáně s barevným (hnědým, žlutým, aj.) povlakem. Na spodině rány může být nekróza (až černá barva). Pokud je přítomen povlak v ráně a nekróza, nelze určit stupeň dekubitu. Ten je možné určit až po jejich odstranění. Výjimku tvoří nekróza na patách, která tvoří tzv. přirozený kryt těla, tudíž by se neměla odstranit. (Dekubity.eu, 2009) Podezření na hloubkové postižení tkání: Neznámá hloubka vředu Postižená oblast má fialovou až tmavě červenou barvu. Kůže je neporušená a může být přítomen puchýř, který je naplněný krví. Tento stav nastane při poškození podkožních měkkých tkání, kdy postižená část je bolestivá, ztuhlá nebo změklá, teplá nebo chladná. (Dekubity.eu, 2009) Rizikové faktory u dekubitů se dělí na vnitřní a vnější. Vnější faktory jsou v bezprostředním okolí pacienta. Zahrnují špatné polohování pacienta (tlak), neadekvátní manipulace s pacientem (tření, smýkání), nevhodné pomůcky nebo nepoužívání inkontinenčních pomůcek, špatná výživa a dehydratace, špatná péče o lůžko (důležitá je pravidelná výměna ložního ale i osobního prádla), špatná hygiena pacienta (pomočení pacienti, pot), ale také užívání léků, což ovlivňuje stav kůže. (Bhattacharya, Mishra, 2015) Mezi vnitřní faktory řadíme zdravotní stav pacienta, věk, krevní oběh, výživu, závislosti aj. Riziko vzniku dekubitů je závislé na kombinaci vnějších faktorů a vnímání pacienta. Důležitá je tolerance tkáně a její schopnost odolávat určité zátěži. U dehydratovaných pacientů je často nízká tolerance a také nízká hladina bílkovin nebo hemoglobinu. (Jouria, 2013) Nejčastějším vnitřním faktorem je porucha (ztráta) citlivosti (lokální ztráta plegie nebo kóma) a imobilizace pacienta. Pacienti se ztrátou citlivosti nemají potřebu měnit polohu a necítí bolest na rozdíl od zdravého člověka, který když spí, tak spontánně mění polohu. Důležitou roli hraje věk pacienta. U pacientů nad 65 let se dekubity vyskytují 16
častěji. Jde především o fyziologický proces stárnutí kůže, která je křehčí a papírová. (Jouria, 2013) Obezita pacienta je také rizikovým faktorem, avšak důkazy o tom nejsou statisticky ověřené. Praktický problém s obezitou je spíše v nedostatku prostoru na lůžku. Pro personál je fyzicky náročné, pokud je pacient imobilní. Muže dojít k porušení kožní integrity, kdy při nesprávném manipulování s pacientem hrají svoji úlohu střižné síly. (Kaplan, Shub, 2013) Kouření je další z rizikových faktorů. Nikotin má vazokonstrikční účinky a způsobuje zvyšování přilnavosti krevních destiček, z čehož mohou vznikat tromby. Snižuje se také množství kyslíku v krevním řečišti. Tyto problémy se týkají jak kuřáka, tak zdravého člověka při pasivním kouření. Další rizikové faktory jsou například teplota, stres a přidružená onemocnění (diabetes mellitus, sepse, hypotenze aj.), která obvykle urychlí vznik dekubitů. Při teplotě je kůže vlhká nebo mokrá a je tak více náchylná k poškození a vzniku dekubitů. Stres má vliv na vazokonstrikci cév, kdy dojde k omezení průtoku krve. (Jouria, 2013) Léčba dekubitů je soubor složitých opatření, která se týkají celkového stavu pacienta. Jako první je třeba léčit základní onemocnění a zlepšit celkový stav pacienta. Pokud dojde ke vzniku dekubitů, je potřeba provést bakteriologické vyšetření. Výběr léčby závisí na infekci, stupni dekubitu ale také na základním onemocnění. Léčba je buď operační, nebo konzervativní. Pokud je pacient po úrazu nebo po infarktu myokardu a víme, že se bude postupně mobilizovat, léčba bývá spíše konzervativní. Pokud je pacient imobilní, dekubit se nehojí (ale infekci máme pod kontrolou) po dobu delší než 6 měsíců, volíme léčbu chirurgickou. Velice důležité je používání polohovacích pomůcek a antidekubitních matrací, které přispívají k rychlejší léčbě a zabraňují vzniku nových dekubitů. (Mikula, Müllerová, 2008) 1.5.4 Diabetická noha SDN neboli syndrom diabetické nohy je poškození hlubokých tkání nejčastěji spojené s diabetem mellitem. Hlavním rizikovým faktorem je kouření, které vede k ischemické 17
chorobě dolních končetin a diabetické neuropatii. Dalšími faktory jsou infekce a poruchy pohyblivosti kloubů, dále těžké deformace a otoky (edémy). (Jirkovská et al, 2006; Kudlová, 2007) Všechny faktory vedou buď k poruše kapilárního průtoku, kdy následně dojde k poklesu oxygenace tkání a vzniku ulcerací, nebo dojde ke zvýšení tlaku a třecích sil. Na dolních končetinách dojde k postižení především tepen, které jsou distálně od a. poplitea. Méně časté je pak postižení tepen v ileofemorální oblasti. Ischemická choroba dolních končetin (ICHDKK) má rozdílné příznaky u diabetiků a nediabetiků. (Kudlová, 2015) Velmi důležité je posouzení rizikových faktorů, kterými mohou být: Faktory, které se vztahují k periferní neuropatii nebo ICHDKK (ischemická choroba dolních končetin) Faktory, které se vztahují ke vzniku ulcerací K diagnostice diabetické nohy používáme anamnézu (rodinná, pracovní, osobní, aj.), fyzikální vyšetření (poklep, pohmat, pohled, aj.), neurologická vyšetření u pacientů s diabetem mellitem, vyšetření cév, jiná doplňující vyšetření například diagnostika infekce a různé klasifikace diabetické nohy. Po správné a včasné diagnostice určíme léčebný postup. Hlavním krokem bývá odstranění tlaku na postižené místo, léčba infekce, popřípadě ischemie, úprava metabolizmu a především lokální léčba a edukace pacienta. (Kudlová, 2015) 1.6 Hojení ran Hojení ran je fyziologický proces, který nastává při poškození struktury kůže. Dochází k obnovení poškozené části kůže, kdy je poškozená část nahrazena vazivovou tkání, která se poté mění v jizvu (Stryja, 2008; Pejznochová, 2010) Hojení ran probíhá ve třech fázích: 18
Čistící fáze (zánětlivá, exsudativní) V první čistící fázi organismus odstraní z rány všechny nepotřebné složky. Dochází tedy k rozšíření kapilár a exsudaci extracelulární tekutiny (otok a překrvení). Ve většině případů dojde i k zánětu. Pro zánět je typické zčervenání, bolest, zvýšená teplota a otok v postiženém místě. Nastává proces fagocytózy, při které zánětlivé buňky migrují a pohlcují cizí nepotřebné složky. (Hartmann, 2010) Granulační fáze (proliferativní) V této fázi dochází ke vzniku granulační tkáně, vytváří se nové drobné cévy, kolagenní vlákna a další látky. Nastává uzavírání a slepování okrajů rány. Důležité je sledování růstu granulační tkáně a zabránění hypergranulace a infekce. Je nutné udržovat ránu v ideální vlhkosti. (Pirk, 2005; Hartmann, 2010) Epitelizační fáze (diferenciační) Poslední, tedy konečná fáze hojení začíná od okrajů rány nebo z epitelizačních ostrůvků, které jsou uvnitř rány. Po její vlhké spodině se začínají přemisťovat buňky, a proto je velice důležité udržovat ránu stále vlhkou. Tato fáze provází fázi granulační a stává se tak nosnou plochou, na které vzniká nová pojivová tkáň a pokožka. Nová vzniklá tkáň je velice tenká, neobsahuje kožní adnexa a je velmi náchylná k poškození. (Hartmann, 2010; Pokorná, Mrázová, 2012) 1.7 Léčba chronických ran Léčba chronických ran se nezabývá léčbou pouze samotných defektů, ale zaměřuje se také na celkový stav pacienta. Je třeba nahlížet na pacienta jako na bio-psycho-sociální bytost a zajistit mu všechny jeho potřeby a přání, co nejlepší kvalitu života a udržovat profesionální přístup v léčbě. Při ošetřování chronických ran je důležité používat vhodné pomůcky, dodržovat aseptický postup a kontrolovat, zda probíhají všechny fáze hojení tak, jak by měly (čistící, granulační, epitelizační). Dbát na soukromí a stud 19
pacienta, komunikovat s ním, popřípadě ho zapojit do léčebného režimu. Důležité je léčbu řádně dokumentovat. (Pospíšilová, 2010) Léčebných postupů u chronických ran existuje několik, například (pro nás hlavní) vlhká terapie s použitím moderního terapeutického krytí, larvální terapie, různé oplachové metody, podtlaková terapie, hydroterapie, ale také operační léčba aj. (Stryja et al, 2011) 1.7.1 Vlhká terapie Metoda vlhkého hojení ran je v současnosti nejvíce upřednostňovaný postup při léčbě ran. Vlhká terapie se zakládá na teorii, že rány se nejlépe hojí ve vlhkém prostředí. Vlhké hojení pomáhá především ve zmírnění bolesti a zkrácení doby hojení. Prodlužuje intervaly mezi jednotlivými převazy, snižuje sekreci do okolí, zmírňuje zápach a zvyšuje komfort pacienta. Výhodou je, že snižuje ekonomické náklady spojené s léčbou chronických ran. (Dvořáková, 2011) Výběr vhodného materiálu pro vlhké hojení ran není lehký úkol, ale pokud použijeme správný materiál, je to první krok k úspěšné léčbě. Je důležité zhodnotit charakter rány, fázi hojení a intenzitu sekrece. U žádného materiálu nenajdeme univerzální použití, ba naopak, každý produkt dokáže zajistit několik již výše zmíněných podmínek pro úspěšnou léčbu rány. V posledních letech se ukázalo, že používání antibiotik při léčbě chronických ran není příliš vhodné a má často nepříznivé účinky. Antibiotika mohou vyvolat alergii, dráždí okolí a působí cytotoxicky (poškozují buňky) na granulační tkáň, která je na spodině rány. (Stryja et al, 2011; Lomicová, 2014) 1.7.2 Druhy moderního obvazového materiálu Volba správného materiálu je závislá na charakteru rány ale také na pacientovi, jak prožívá léčbu a jak moc je schopný ji tolerovat. Pokud máme vybraný vhodný materiál, je důležité sledovat účinek a průběžně kontrolovat stav rány. Pokud po dobu 3-6 týdnů nedojde ke zlepšení stavu, musíme změnit druh léčebného postupu i krytí. Nesmíme však zapomenout na okolí rány a jeho správné ošetření. (Stryja et al, 2011) 20
Hydrogely Hydrogely jsou gelová krytí obsahující velké množství vody. Používají se především v čistící fázi hojení, ránu chladí a tlumí bolest. Můžeme je použít ale i ve všech fázích hojení, například ke změkčení nekrózy. Tyto materiály pracují na principu sání nadbytečného exsudátu, čímž udržují v ráně optimální vlhkost, podporují granulaci a odstraňují nekrózu a povlaky v ráně. Schopností hydrogelů je se přizpůsobit každé ráně a zajistit tak nebolestivé převazy. Nevýhodou hydrogelů je však nutnost vyměňovat je pravidelně maximálně po 72 hodinách, případně podle množství sekrece z rány (prosakování). Důležité je vybrat vhodný sekundární materiál, který překrývá hydrogely (nesmí je absorbovat). (Kapounová, 2007; Pokorná, Mrázová, 2012) Zástupci: NU-GEL, FLAMIGEL, HYDROSORB, aj (Kapounová, 2007) Kalcium algináty Algináty obsahují alginát vápenatý a sodný a jsou vyrobené z mořských řas. Používají se nejvíce ve fázi čištění k odstraňování nadbytečného exsudátu a povlaků z rány, především u hlubokých a povleklých ran, kde je vysoká sekrece exsudátu. Fungují na principu vstřebávání, kdy se po nasáknutí mořská vlákna přemění na gel a tím udržují v ráně vlhké prostředí. Pozitivní vlastností alginátu je schopnost tvarově se přizpůsobit spodině rány. Negativem je odlučování malých vláken při přestřihnutí materiálu, proto, pokud je možno ho nestřiháme, ale přikládáme vcelku. V případě, že materiál musíme přestřihnout, nestříháme ho nad ránou ale mimo ní. Výměna tohoto materiálu bývá okolo 2-5 dnů, po přeměnění řas na gel, ale záleží také na mnoha dalších faktorech. Ideálním sekundárním krytím je jakékoliv krytí se zvýšenou absorpcí, polyuretanové pěny či hydropolymery. Díky savému sekundárnímu krytí nedochází k maceraci okolí rány. (Kapounová, 2007; Pokorná, Mrázová, 2012) 21
Zástupci: ALGISITEM, KALTOSTAT, SORBALGON, aj. (Kapounová, 2007) Hydrokoloidy Hydrokoloidy jsou složené ze dvou vrstev. Sekret se vstřebává do koloidní vrstvy, přetváří se na gel a tím udržuje ránu ve vlhkém prostředí. Používají se na rány, které jsou bez nadměrného exsudátu a vyčištěné, k podpoře granulace. Hydrokoloidní materiál je nejstarší používaný materiál k vlhkému hojení ran. Hydrokoloidy bychom neměli používat, pokud jsou v ráně přítomny mikroorganismy, mohlo by dojít k jejich zmnožení. Pokud je v ráně infekce, nepoužijeme hydrokoloidy vůbec. Výměna materiálu nastává po zhruba 7 dnech nebo po změně tvaru materiálu, kdy se vytvoří specifický puchýř. Hydrokoloidy jsou dostupné v různých formách, jako jsou pasty, zásypy, plošná krytí aj. Sekundární krytí volíme savé, například zetuvit nebo gázový čtverec. (Kapounová, 2007; Pokorná, Mrázová, 2012) Zástupci: GRANUFLEX, HYDROCOLL, aj. (Kapounová, 2007) V posledních letech skupinu hydrokoloidů nahrazují hydropolymery a polyuretany, což se děje z hlediska ekonomického. Použití těchto materiálů závisí na množství exsudátu, které musí být přiměřené ke schopnosti absorpce krytí. Převazy těchto skupin krytí bývají po 5 a více dnech díky vysoké absorpční kapacitě. Záleží na výrobci a absorpční kapacitě materiálu. Materiály jsou složené ze savé pěny nebo savého jádra z hydrogelů. Existují různé druhy hydropolymerů a polyuretanů. Jsou materiály s okrajem nebo bez okraje, lepící nebo takové, které se musí sekundárně krýt. Novinky obsahují stříbro, glycerin, hydrogel a další látky. (Pokorná, Mrázová, 2012) 22
Zástupci: TIELLE, CUTINOVA FOAM, aj. (Kapounová, 2007) Filmové krytí Filmové krytí je transparentní (průhledné) a nesmí se přikládat na rány, které mají minimální sekreci exsudátu, protože nemají absorpční schopnost. Používají se například při fixaci žilního katétru, kdy můžeme neustále sledovat místo vpichu. Zaručují nám také ochranu před kontaminací, bakteriemi a viry. Filmové krytí se používá především ke krytí menších ran a trhlin na kůži, invazivních vpichů nebo k fixaci některého obvazového materiálu. (Kapounová, 2007) Zástupci: TEGADERM, OPSITE, BIOCLUSIVE, aj. (Kapounová, 2007) Obvazy s aktivním uhlím Obvazy s aktivním uhlím se přikládají většinou na rány, které mají velké množství exsudátu a zapáchají. Mají velice vysoké čistící schopnosti a ovlivňují zápach. Při použití tohoto druhu materiálu musíme použít sekundární krytí. Materiál by se neměl stříhat, jelikož se z něj po odstřihnutí odlučují malá vlákna, která by v ráně mohla způsobit zabarvení. Interval převazu záleží na mnoha faktorech a většinou se provádí po 3-7 dnech. V některých případech je nutné převazovat každých 24 hodin. (Kapounová, 2007) Zástupci: ACTISORB PLUS, aj. (Kapounová, 2007) 23
Antiseptické obvazy Antiseptické obvazy obsahují antimikrobiální látku, jsou ve formě mřížky a používají se na rány s infekcí. Tento materiál je velice výhodný pro svoji finanční nenáročnost a často je nazýván materiálem první volby. Bývají v různém barevném provedení (bílé, hnědé nebo žluté) a můžeme je stříhat. Chrání tkáň ve fázi granulace, umožňují odvádění exsudátu a vyžadují sekundární krytí. Antiseptické obvazy se používají na různé typy ran s porušením kožní integrity například infikované rány, rány, do kterých se může dostat infekce nebo popáleniny. Můžeme je také využít na operační ránu, invazivní vstup nebo drobná poranění. Hluboké dutiny se vyplňují spirálou z obvazu a na hůře přístupná místa (drény, kanyly) nastřihneme proužek krytí jako hřebínek. Převazy se provádí v častějších intervalech a indikací k převazu bývá změna zbarvení materiálu (zbělení). Výhodou je rychlý nástup účinku. (Kapounová, 2007; Pokorná, Mrázová, 2012) Zástupci: INADINE, BACTIGRAS, aj. (Kapounová, 2007) Hydroalgináty se stříbrem Hydroalgináty se používají především u hlubokých a plošných ran, kde je vysoké množství exsudátu nebo u rány s infekcí. Tento materiál by se měl používat 1-2 týdny. Pokud nedojde k vyléčení, je třeba ho nahradit jiným léčebným materiálem, který volíme podle probíhající fáze hojení. (Kapounová, 2007; Pokorná, Mrázová, 2012) Zástupci: SILVERCEL, aj. (Kapounová, 2007) 24
Neadherentní materiál Neadherentní materiál má za úkol propustit exsudát do sekundárního krytí a chránit granulaci (zabránit hypergranulaci). Mřížky bývají z různého materiálu (bavlněný tyl, silikonové vlákno, aj.) a obsahují různé léčebné látky (vazelíny, parafín, aj.). (Pokorná, Mrázová, 2012) Zástupci: N-A ULTRA, ADAPTIC, aj. (Kapounová, 2007) Neadherentní kontaktní obvazy Neadherentní kontaktní obvazy nepřilnou k ráně (jsou napuštěny mastí) a umožňují volný průchod exsudátu. Tento materiál se používá jako sekundární. (Kapounová, 2007) Zástupci: MELOLIN, ZETUVIT, aj. (Kapounová, 2007) 1.7.3 Larvální terapie Larvální terapie je poměrně moderní a v dnešní době se stále více rozrůstá. U nás larvální terapii poprvé použil MUDr. Karel Novotný z FN Motol v roce 2002 a od roku 2003 je schválena MZ ČR jako léčebná metoda. Léčba spočívá v aplikaci larev much bzučivky přímo do rány. Larvy se přirozeně zanořují do hlubších vrstev. Ránu čistí efektivně a bez poškození zdravé tkáně. Produkují trávicí enzymy, které zkapalní okolní odumřelou tkáň a ta se poté stává jejich potravou. Larvy mají čistící schopnost, kdy ránu vyčistí od mikroorganismů a podporují její hojení. Zbylé mikroby a toxiny jsou vyplaveny z rány ven, díky velkému množství tekutin, které larvy produkují. Před samotnou aplikací je důležité zkontrolovat stav larev, jestli nedošlo k jejich poškození během transportu. Larvy by se měly mírně pohybovat. Larvy se v ráně uchovávají tři až pět dní. Během této doby je třeba kontrolovat ránu a dle potřeby provádět převazy. 25
Larvy potřebují dýchat, proto musíme zajistit dostatečnou vzdušnost rány. (Zádrapová, 2008; Čambal, 2013) 1.7.4 Podtlaková terapie Podtlaková terapie je neinvazivní léčba ran za pomoci podtlaku. Podtlak se využívá k odstranění tekutin nebo infekčních sekretů, k odstranění otoku (edému), k prokrvení okolní tkáně, k podpoře granulace a k omezení bakteriálního šíření. Hlavní indikací bývají dekubity, bércové vředy, gangrény, dehiscence ran (rozpadlé rány) a popáleniny. Podtlaková terapie se nepoužívá u maligních ran, obnažených cév, píštělí aj. Základním důležitým krokem je výběr pacienta, který musí spolupracovat a být schopný a ochotný podstoupit podtlakovou terapii. Indikace podtlakové terapie je u rány otevřené, bez nekrotické tkáně. Rána musí být obklopená alespoň 2 cm zdravé tkáně, bez ochlupení a odmaštěná. Na zdravou tkáň se aplikuje folie s otvorem, který je ve tvaru rány. Poté se rána vyplní speciální pěnou. Pěna se vyrábí ve dvou typech (černá, bílá). Celé se to překryje speciální fólií s ventilem, na který se napojí hadice připojená do sběrného kontejneru. Přístroj se pouští na minimálně 22-24 hodin, avšak doba se liší dle typu rány. Léčbu ukončíme, pokud dosáhneme toho, že rána je ve stádiu, kdy ji můžeme chirurgicky uzavřít nebo pokud se po dobu dvou týdnu rána nezhojí. (Kapounová, 2007) 1.7.5 Oplachová terapie Oplachová terapie se provádí většinou při převazu nekrotických, infekčních a povleklých ran. Pacientovi vysvětlíme důležitost těchto oplachů, které nesmí podceňovat. Tuto metodu většinou zvládne mobilní, schopný pacient sám nebo s pomocí rodiny. Výplach rány se indikuje k odstranění sekretu, nekrotické tkáně, hnisu, krve nebo zbytku bakterií. Při oplachu a očištění rány od mikroorganismů se zkracuje doba hojení, podporuje se prokrvení rány, její granulace a epitelizace. (Stryja et al, 2011) 26
Zástupci: RINGERŮV ROZTOK, FYZIOLOGICKÝ ROZTOK, PITNÁ VODA, CHLORHEXIDIN, PRONTOSAN, PRONTODERM, JOD, DERMACYN, OCTENISEPT, BETADINE, BRAUNOL, JODISOL, PEROXID VODÍKU 1-2 %, GENCIÁNOVÁ VIOLEŤ, aj. (Stryja et al, 2011) 27
2 Výzkumná část 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cíl: Zjistit informovanost sester v Nemocnici Jihlava o metodě vlhkého hojení ran Výzkumné otázky: Do jaké míry znají sestry metodu vlhkého hojení ran? Do jaké míry sestry vědí, jak se metoda vlhkého hojení ran používá? Jak často sestry používají metodu vlhkého hojení ran? Jak velký mají sestry zájem používat metodu vlhkého hojení ran? Jaké mají sestry důvody a překážky, které jim brání používat metodu vlhkého hojení ran? Do jaké míry mají sestry zájem se vzdělávat v metodě vlhkého hojení ran? Do jaké míry sestry považují metodu vlhkého hojení ran za efektivní 2.2 Metodika výzkumu Pro sběr dat ke stanovenému cíli jsem si zvolila kvantitativní šetření pomocí dotazníku (viz Příloha číslo 1). Dotazník obsahoval 28 otázek, ve kterém respondenti odpovídali na demografické a uzavřené otázky, kde u některých mohli zaškrtnout i více odpovědí. Otázky byly seřazeny podle předem stanovených výzkumných otázek. V úvodní části dotazníku jsem respondenty seznámila s osobními údaji, s tématem a cílem bakalářské práce a také se zde dozvěděli, že dotazník je anonymní. Před samotným zahájením výzkumného šetření jsem byla požádat o souhlas k provedení výzkumu náměstka ošetřovatelské péče Nemocnice Jihlava p.o. Mgr. Jarmilu Cmuntovou (viz Příloha číslo 2). 28
2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníkové šetření probíhalo na chirurgických (chirurgie A, B, ortopedie, traumatologie, urologie) a nechirurgických (interna C, D, kardiologie B, OGNP 2, paliativní stanice, neurologie B) odděleních Nemocnice Jihlava p.o.. Rozdáno bylo celkem 120 dotazníků, ze kterých se vrátilo 103. Dotazované respondenty tvořily především ženy, kterých bylo 101, a zbylí dva respondenti byli muži. Pro účely této práce představuje 103 respondenti 100 %. 2.4 Průběh výzkumu Samotný výzkum probíhal od prosince 2015 do března 2016 v Nemocnici Jihlava p.o.. Nejprve jsem rozdala 5 dotazníků známým sestrám, které dotazník vyplnily. Poté jsem na každém oddělení požádala vrchní sestru o rozdání dotazníků sestrám. Při vyzvednutí je sestry vždy vracely přímo do mých rukou. 2.5 Zpracování získaných dat Teoretickou část bakalářské práce jsem zpracovala v Microsoft Office Word 2007. Pro praktickou část, tedy zpracování dat a vytváření grafů jsem použila aplikaci Microsoft Office Excel 2007. 29
Počet respondentů 2.6 Výsledky výzkumu Otázka číslo 1 Jaké si myslíte, že jsou Vaše znalosti o metodě vlhkého hojení ran? 40 38 35 30 32 25 20 15 10 8 10 15 Celkem 5 0 dobré dostačující nedostačující nevim výborné Odpovědi Graf 1 Znalosti Z grafu 1 jsem zjistila, jaké jsou znalosti sester o metodě vlhkého hojení ran. Nejvíce respondentů si myslí, že má dostačující znalosti. Tuto možnost zvolilo 38 (37 %) respondentů. Odpověď dobré zvolilo 32 (30 %), výborné znalosti má 15 (15 %) respondentů a nedostačující znalosti zvolilo 8 (8 %) z celkového počtu 103 (100 %) dotazovaných. Možnost nevím pak zaujímá zbylých 10 (10 %). 30
Počet respondentů Otázka číslo 2 Kde jste se dozvěděl/a o metodě vlhkého hojení ran? 70 60 50 64 66 44 během studia ve škole na internetu na pracovišti 40 od lékaře 30 20 16 13 17 odborná literatura, časopisy semináře, školení 10 0 1 4 neseznámil/a jiné Odpovědi Graf 2 Kde jste se dozvěděl/a o metodě Graf 2 znázorňuje, kde se respondenti o metodě vlhkého hojení ran dozvěděli. Respondenti mohli v této otázce volit i více odpovědí. Během studia ve škole se o metodě dozvěděli 64 (28,4 %) respondenti a na internetu 16 (7,11 %). Odpověď na pracovišti zvolilo nejvíce respondentů, a to 66 (29,3 %). Dále 13 (5,7 %) respondentů volilo odpověď od lékaře, 17 (7,5 %) se o metodě dozvědělo z odborné literatury nebo časopisů a 44 (19,5 %) na seminářích nebo školeních. 0,4 %, tedy jeden respondent se s metodou neseznámil a 4 (1,7 %) zvolili odpověď jiné. 31
Počet respondentů Otázka číslo 3 Vyberte jednu z následujících možností, o které si myslíte, že nejpřesněji definuje metodu vlhkého hojení ran. 80 70 70 60 50 40 30 20 19 14 Celkem 10 0 k léčbě akutních a chronických ran k léčbě akutních ran k léčbě chronických ran DKK Odpovědi Graf 3 Definice metody Z grafu 3 jasně vyplývá, že respondenti nejvíce volili odpověď k léčbě akutních a chronických ran. Tuto možnost zvolilo 70 (68 %) respondentů. Druhou nejvíce volenou odpověď k léčbě akutních ran zatrhlo 19 (18 %) respondentů a poslední možnost k léčbě chronických ran DKK volilo 14 (14 %) dotazovaných. 32
Počet respondentů Otázka číslo 4 Víte, jak se metoda vlhkého hojení ran využívá v praxi? 90 80 83 70 60 50 40 30 20 10 0 17 3 ne ano nevím Odpovědi Celkem Graf 4 Využití v praxi V grafu 4 vidíme odpovědi na otázku, zda respondenti vědí, jak se metoda vlhkého hojení ran využívá v praxi. 83 (80 %) respondenti odpověděli ano, že ví, jak se metoda vlhkého hojení ran využívá v praxi, další 3 (3 %) respondenti odpověděli ne a poslední možnost nevím zvolilo 17 (17 %) dotazovaných. 33
Počet respondentů Otázka číslo 5 Jaký je princip použití metody vlhkého hojení ran? 80 70 67 60 50 40 30 27 Celkem 20 10 9 0 aby rána nevysychala časté převazy, kontrola fází suché gázy, absorbční obvazy, Odpovědi Graf 5 Princip použití Graf 5 nám znázorňuje odpověď na otázku jaký je princip použití metody vlhkého hojení ran. Odpověď, aby rána nevysychala, zvolilo 67 (65 %) respondentů. Druhou nejčastější odpovědí byly časté převazy a kontrola fází, kterou zatrhlo 27 (26 %) respondentů a zbylých 9 (9 %) dotazovaných volilo možnost suché gázy, absorpční obvazy,. 34
Počet respondentů Otázka číslo 6 Za jakým účelem se nepoužívá metoda vlhkého hojení ran? 60 54 50 40 43 40 33 30 26 20 Celkem 10 11 0 pomáhá ve všech fázích hojení větší počet převazů delší doba hojení Odpovědi snížení komplikací větší finanční náročnost horší manipulace Graf 6 Za jakým účelem se nepoužívá V grafu 6 vidíme odpovědi na otázku, za jakým účelem se nepoužívá metoda vlhkého hojení ran, ve které mohli respondenti volit i více odpovědí. Odpověď pomáhá ve všech fázích hojení, zvolilo 11 (5,3 %) respondentů, možnost větší počet převazů 43 (20,7 %) a odpověď delší doba hojení volilo 40 (19,3 %) respondentů. 26 (12,5 %) respondentů zvolilo odpověď snížení komplikací a 54 (26 %) respondenti odpověděli větší finanční náročnost. Poslední odpověď horší manipulace zaškrtlo 33 (15,9 %) dotazovaných. 35
Počet respondentů Otázka číslo 7 Využíváte v ošetřovatelské péči metodu vlhkého hojení ran? 100 90 86 80 70 60 50 40 Celkem 30 20 17 10 0 ne Odpovědi ano Graf 7 Využití metody v ošetřovatelské péči V grafu 7 vidíme jednoduché odpovědi ano a ne na otázku, zda respondenti využívají metodu vlhkého hojení ran v ošetřovatelské péči. Odpověď ano zvolilo 86 (83 %) respondentů z celkového počtu 103 (100 %) dotazovaných, což je více než polovina a odpověď ne zaškrtlo pouze 17 (17 %) dotazovaných. 36
Počet respondentů Otázka číslo 8 Jak dlouho používáte metodu vlhkého hojení ran na Vašem pracovišti? 30 27 25 20 15 19 17 15 14 10 5 4 7 Celkem 0 Odpovědi Graf 8 Doba používání metody Graf 8 znázorňuje, jak dlouho respondenti používají metodu vlhkého hojení ran na jejich pracovišti. Nejdéle, tedy 3 roky zvolilo 27 (26 %) respondentů, 2 roky ji používá 19 (18 %) respondentů a rok zvolilo 14 (14 %) respondentů. Půl roku metodu používá 7 (7 %) respondentů a pouze 4 (4 %) zaškrtli odpověď měsíc. Odpověď jiné zvolilo 17 (16 %) respondentů a poslední možnost, tedy odpověď nepoužíváme, zatrhlo 15 (15 %) dotazovaných. 37
Počet respondentů Otázka číslo 9 Jak často používáte metodu vlhkého hojení ran na Vašem pracovišti? 40 35 30 31 36 25 23 20 15 10 5 13 Celkem 0 několikrát denně několikrát za několikrát za měsíc týden Odpovědi nepoužíváme Graf 9 Četnost používání Z grafu 9 vyplynuly odpovědi na otázku, jak často respondenti používají metodu vlhkého hojení ran na jejich pracovišti. Odpověď několikrát denně zvolili 23 (22 %) respondenti, odpověď několikrát za měsíc zvolilo 31 (30 %) respondentů a možnost několikrát za týden volilo nejvíce, tedy 36 (35 %) respondentů. Pouze 13 (13 %) respondentů tuto metodu nepoužívá. 38
Počet respondentů Otázka číslo 10 Preferujete metodu vlhkého hojení ran před ostatními metodami? 60 50 48 40 30 20 16 14 22 Celkem 10 0 nevím spíše ano spíše ne určitě ano určitě ne Odpovědi 3 Graf 10 Preferování metody Z grafu 10 vyplývá, zda respondenti metodu vlhkého hojení ran preferují před ostatními metodami. Možnost určitě ano zvolili 22 (21 %) respondenti a možnost spíše ano zvolilo 48 (47 %) dotazovaných, což je více než polovina ze 103 (100 %) dotazovaných. Další možnost nevím zvolilo 16 (15 %) respondentů. Zápornou odpověď spíše ne zvolilo 14 (14 %) a určitě ne zatrhli pouze 3 (3 %) respondenti. 39
Počet respondentů Otázka číslo 11 Uveďte, z jakého důvodu jí preferujete? 70 60 63 časová a finanční nenáročnost 50 jednoduchost a dostupnost materiálu 40 39 efektivnost 30 20 10 6 11 28 14 14 zkrácená doba léčby účinek mě motivuje k jejímu používání jiné nepreferuji 0 Odpovědi Graf 11 Důvod preferování Graf 11 znázorňuje důvody, díky kterým respondenti preferují metodu vlhkého hojení ran. Na tuto otázku mohli respondenti odpovídat i více možnostmi. Nejvíce respondentů a to 63 (36 %) ji preferuje pro efektivnost. Druhou nejčastěji volenou odpovědí byla zkrácená doba léčby, kterou vybralo 39 (22,2 %) respondentů. Dále pak možnost účinek mě motivuje k jejímu používání, zaškrtlo 28 (16 %) respondentů. Jednoduchost a dostupnost materiálu volilo 11 (6,2 %) respondentů a časová a finanční nenáročnost zatrhlo pouze 6 (3,4 %) respondentů. Poslední dvě odpovědi jiné a nepreferuji, volil stejný počet respondentů a to 14 (8 %). 40
Počet respondentů Otázka číslo 12 Pokud máte možnost si vybrat, jak budete ránu léčit, vyberete si metodu vlhkého hojení ran? 70 60 58 50 40 30 20 14 31 Celkem 10 0 ne ano neměla jsem na výběr Odpovědi Graf 12 Upřednostnění metody V grafu 12 jsem zjišťovala, pokud mají respondenti možnost, zda si vyberou metodu vlhkého hojení ran. 58 (56 %) respondentů ze 103 (100 %) dotazovaných zvolilo odpověď ano a dalších 14 (14 %) dotazovaných odpovědělo ne. Možnost neměl/a jsem na výběr, zatrhlo 31 (30 %) respondentů. 41
Počet respondentů Otázka číslo 13 Jaké jsou překážky bránící Vám v používání metody vlhkého hojení ran? 40 35 30 25 20 15 18 38 36 17 31 neznalost této metody nedůvěra v tuto metodu neochota lékařů předepisovat potřebný materiál cenová nedostupnost 10 9 nedostatečné zkušenosti 5 jiné 0 Odpovědi Graf 13 Překážky v používání Graf 13 znázorňuje překážky bránící respondentům v používání metody vlhkého hojení ran. Respondenti mohli zvolit i více odpovědí. Odpověď neznalost této metody zvolilo 18 (12 %) respondentů, odpověď nedůvěra v tuto metodu volilo 9 (6 %) respondentů a možnost neochota lékařů předepisovat potřebný materiál volilo 38 (25,5 %). Další odpověď cenová nedostupnost, zaškrtlo 36 (24,1 %) respondentů, možnost nedostatečné zkušenosti 17 (11,4 %) a poslední odpověď jiné zatrhlo 31 (20,8 %) dotazovaných. 42
Počet respondentů Otázka číslo 14 Pokud máte nedostatek znalostí o této metodě, jak moc je to pro Vás problematické při ošetřování ran? 45 40 39 35 30 27 25 23 20 15 10 10 Celkem 5 4 0 částečně problematické jiné mám dostatek znalostí není velmi problematické problematická Odpovědi Graf 14 Problematika nedostatku znalostí Z grafu 14 jsem se dozvěděla, jak moc je pro respondenty problematické, když mají nedostatek znalostí o metodě vlhkého hojení ran. Odpověď není problematické, zvolilo nejvíce respondentů a to 39 (38 %). Možnost částečně problematické volilo 27 (26 %) a možnost velmi problematické 10 (10 %) respondentů. Odpověď, mám dostatek znalostí, zatrhli 23 (22 %) respondenti a odpověď jiné zvolili 4 (4 %) dotazovaní. 43
Počet respondentů Otázka číslo 15 Pokud máte nedostatek zkušeností s touto metodou, je to pro Vás: 40 35 34 30 27 25 20 18 15 14 Celkem 10 10 5 0 bez problému částečný problém jiné neřeším to velký problém Odpovědi Graf 15 Problematika nedostatku zkušeností Graf 15 znázorňuje problematiku nedostatku zkušeností s metodou vlhkého hojení ran. Možnost bez problému zvolili 34 (33 %) respondenti, částečný problém má 27 (26 %) respondentů a velký problém s touto metodou při nedostatku zkušeností má 14 (14 %) respondentů. Další možnost jiné zaškrtlo 10 (10 %) dotazovaných a poslední možnost neřeším to, zvolilo 18 (17 %) dotazovaných. 44
Počet respondentů Otázka číslo 16 Máte zájem o získávání nových informací o metodě vlhkého hojení ran? 45 40 35 30 25 39 42 20 15 10 13 9 Celkem 5 0 nevím spíše ano spíše ne určitě ano určitě ne Odpovědi 0 Graf 16 Zájem o nové informace V grafu 16 jsem se dozvěděla, zda mají respondenti zájem o získávání nových informací o metodě vlhkého hojení ran. Nejvíce respondenti volili možnost určitě ano a to 42 (41 %) respondenti. Druhou nejvíce volenou odpovědí bylo spíše ano, kterou zvolilo 39 (38 %) respondentů. Možnost nevím zatrhlo 13 (12 %) a možnost spíše ne pouze 9 (9 %) respondentů. Odpověď určitě ne nezvolil nikdo. 45