www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 9/2013 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej strana 8
EDITORIAL Co ne/umíme Média přinesla o prázdninách zprávu o tom, že psycholog práce ze švýcarského Curychu Theo Wehner se vážně zabývá myšlenkou, aby každý v zemi dostával 1500 eur měsíčně. Bez ohledu na to, jestli pracuje nebo ne. Tahle úvaha je podle jeho názoru reálnější než fakt, že politici slibují voličům plnou zaměstnanost. Práce ubývá, a každý si ji proto sehnat nemůže. Po rozhovoru na serveru Zeit Online poslali čtenáři Theo Wehnerovi na 1500 e-mailů, ve kterých jeho nápad odsoudili. Ve Švýcarsku se přesto myšlenka příjmu bez práce rozšířila natolik, že se k ní bude konat referendum. Chce to samozřejmě vědět víc. Například je dobré si uvědomit, že většina lidí by stejně pracovala a studovala, protože by jim jednak takový příjem nestačil, a za druhé práce nás přece dokáže naplňovat i jinak než tím, že nosíme domů peníze. Není bez zajímavosti, co by tato myšlenka (kterou naplnit samozřejmě neumíme) udělala s charitou v Česku. Je jasné, že takový příjem by nešel zavést všude ale pokud by byl v Evropské unii, dokázali by Češi pomáhat potřebným víc než doposud? Konto BARIÉRY má na 40 tisíc stálých dárců. Přispívají potřebným třeba malou částkou, ale pravidelně. Přibylo by jich? Nebo: 58 procent Čechů se hlásí k tomu, že přispívají na charitu. Z toho 86 procent přispěje do sta korun ročně tím, že koupí kytičku nebo pošle dárcovskou DMS. V porovnání se západním světem nic moc, ale pokud se stane někde přírodní katastrofa, neváhají Češi poslat peníze a vyhoupnou se tak na pomyslnou špičku těch, kteří okamžitě reagují. Přibylo by pak Čechů, kteří jsou ochotni poslat peníze na druhý konec zeměkoule? V tomto vydání se věnujeme lidem se sluchovým postižením. Píšeme o rodině, která dokázala oželet příjem manželky jen proto, aby se mohla plně věnovat neslyšícímu synovi. Něco takového si u nás rozhodně nemohou dovolit všichni. Nabízí se však otázka, zda by tomu nebylo jinak, kdyby myšlenka Thea Wehnera našla uplatnění. Do té doby budeme muset potřebným pomáhat tak, jak umíme. Proto se dívejte 28. září večer na ČT1, a pokud nevíte proč, tak vyluštěte křížovku na straně 38. Tajenka vše napoví. Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek obsah Dobré zprávy Job Fair bez bariér Curling na vozíku Český Krumlov trochu jinak Výstava v DOX je prodloužena Tyfloart 2013 Cena vládního výboru 4 5 Anketa Jak jste připraveni na komunikaci s neslyšícími klienty? 6 Televizní pořad Konta BARIÉRY Jiří Lábus: Někdy se smát nemohu 8 9 Téma: Neslyšící Není postižený, jenom neslyší 10 11 Eva Přibylová: Svět ticha není krásný 12 14 Neslyšný svět peněz 15 16 Jak mluví kníže? 17 Fotostory Na golfu opět vyhráli všichni 18 19 Na cestách Ženevské jezero si oblíbili Chaplin i Freddie Mercury 20 21 Umělci Konta BARIÉRY Josef Bolf: Dojezd velkého mejdanu 22 23 Vaše fotografie O symetrii 24 Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Letní setkávání 25 Nové zahraniční technologie Japonský městský vozík a herní konzole 26 27 Poradna Jak financovat pomůcky pro sluchově postižené 28 Projekt Grundtvig Za secesí do Prahy 29 AUTO-MOTO Test Škody Octavia Combi: Nejlepší kombík? 30 31 Tip na výlet: Děčínský zámek: Do místností, kterým vládly armády 32 33 20 let Konta BARIÉRY Dvakrát do stejné řeky 34 35 SENSEN Šmejdům se braňme především sami 37 Křížovka o ceny 38 Eva Přibylová: Svět ticha není krásný str. 12 Fotostory: Na golfu opět vyhráli všichni / str. 18 Nové zahraniční technologie: Japonský městský vozík a herní konzole / str. 26 Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz), Pavel Hrabica (e-mail: pavel.hrabica@muzes.cz), Radek Musílek (e-mail: radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch (e-mail: jan.silpoch@muzes.cz) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v září 2013. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch 20 let Konta BARIÉRY: Dvakrát do stejné řeky str. 34 Partneři redakce: 3
DOBRÉ ZPRÁVY časopis pro ty, kteří se nevzdávají Job Fair bez bariér Sociálně odpovědné firmy nabídnou pracovní příležitosti pro lidi s postižením. Foto: archiv Konta BARIÉRY Konto BARIÉRY pořádá 12. září čtvrtý ročník veletrhu pracovních příležitostí pro osoby se zdravotním handicapem. Přijďte se seznámit s bezbariérovými zaměstnavateli, zjistit, jaké nabízejí aktuální pracovní pozice a zároveň pracovní podmínky pro osoby se zdravotním postižením. V rámci doprovodného programu se uskuteční zajímavé přednášky a workshopy. Bude možnost poradit se s odborníky personalisty o tom, jak napsat životopis, jak zaujmout na pracovním pohovoru nebo jak si vybrat vhodnou pracovní pozici. Pro zájemce je připravena také sadu testů osobnostních předpokladů a schopností, které každému pomohou odhalit silné stránky a možnost zapracovat na těch slabších. Stánky zapojených firem budou umístěny na Vysoké škole ekonomické foyer Rajská budova, náměstí W. Churchilla 4, Praha. Veletrh trvá od 9.30 do 15.30 hodin. Workshopy budou probíhat v místnostech pro limitovaný počet osob, proto je z kapacitních důvodů lepší být na místě včas. Abychom uspokojili co nejvíce zájemců, aktivity poběží paralelně ve dvou místnostech anebo se budou opakovat. Registrovat se můžete do 10. září prostřednictvím webu Konta BARIÉRY www.kontobariery.cz/projekty/ Job-Fair-2013.aspx. Curling na vozíku Přední evropské týmy curlingu vozíčkářů začnou sezonu v Kodani i za účasti Čechů. Foto: Eva Charvátová Česká reprezentace curlingu vozíčkářů zahájí letošní sezonu turnajem v dánské Kodani. Ve dnech 13. 15. září se zde utká osm předních Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis. Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. evropských družstev v rámci 7th Danish International Curling Cup. Náš výběr s menší hráčskou obměnou bude usilovat o lepší umístění, než byla loňská šestá pozice. Fanoušci šachů na ledě se mohou v domácím prostředí těšit na pražský mezinárodní turnaj 29. listopadu až 1. prosince. Uskuteční se v Curlingové aréně Roztyly v Praze. Účast na zimních paralympijských hrách v Soči 2014 se bohužel českého družstva týkat nebude. Letošní sezona se proto ponese především ve zlepšování hry pro příští rok, kdy se opět uskuteční kvalifikační turnaj o mistrovství světa. Případní zájemci o tuto hru z řad lidí s postižením se mohou obrátit na redakci našeho měsíčníku, která předá kontakt představitelům curlingu na vozíku. Český Krumlov trochu jinak V sobotu 14. září se od 10.00 h uskuteční další tradiční setkání bez bariér v Českém Krumlově. Letošní, již desátý ročník se nese v duchu několika novinek týkajících se nových, dosud nepoznaných míst. Podobně jako v minulosti se bude celá akce odehrávat v areálu českokrumlovského hradu a zámku, kde kromě speciálně upravené II. prohlídkové trasy bude také k nahlédnutí výjimečný prostor Zámeckého lapidária. Zde jsou uloženy veškeré originály soch z areálu zámku. Pro ty, které láká dobrodružství, jsou přichystány oblíbené plavby na vorech Renesanční perla jižních Čech se opět zpřístupní v rámci již desátého Dne bez bariér. Foto: Radek Musílek a raftech po řece Vltavě (pokud se neprotáhne rekonstrukce jezu) nebo prohlídka tajemné podzemí grafitového dolu. Nebude chybět ani prohlídka města s doprovodem profesionálního průvodce a během celého dne bude na I. nádvoří zámku probíhat trh chráněných dílen. Na návštěvníky se těší členové Kiwanis klubu Český Krumlov. Další informace na www.ckrumlov.info/docs/cz/ atr550.xml. Výstava v DOX je prodloužena Originální výstavu o fenoménu postižení lze v centru DOX vidět až do půlky září. Foto: Jan Šilpoch Až do 16. září byla prodloužena výstava Postiženi normalitou, která je k vidění v pražském Centru současného umění DOX. Prostřednictvím rozličných objektů a uměleckých instalací klade návštěvníkům otázky, co je postižení a co je normální. Jak představy o těchto pojmech ovlivňují život každého z nás limitují nás, nebo naopak zvýhodňují? Výstava vznikla ve spolupráci s Jedličkovým ústavem a školami u příležitosti 100. výročí jeho založení. Více informací naleznete na stránkách http://www.dox.cz/cs/vystavy/ postizeni-normalitou. Tyfloart 2013 Již 21. ročník festivalu zájmové umělecké tvorby amatérských zrakově postižených umělců se koná v Karlových Varech od 19. do 22. září. Sejdou se zde nevidomí a slabozrací hudebníci, divadelníci, výtvarníci, rukodělci, recitátoři a další zrakově postižení umělci. Akce se bude odehrávat v penzionu Hubertus 4
www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 6/2013 M06_2013.indd 1 www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 7 8/2013 M0708_2013.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č 5/14/2013 10:27:36 AM Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč 7/24/2013 7:35:20 AM www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 7 8/2013 M0708_2013.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč 7/24/2013 7:35:20 AM Z REDAKČNÍ POŠTY na kraji Karlových Varů, v bývalém zámečku v Ostrově nad Ohří a v kulturním domě tamtéž. 20. září odpoledne se v bývalém zámečku v Ostrově nad Ohří uskuteční vernisáž výstavy a workshop k tvůrčím technikám. Následovat bude posezení s kytarou v zámecké zahradě. Druhý den odpoledne v kulturním domě proběhne přehlídka hudebních, divadelních a recitačních oborů. Všichni, kteří přijdou jako diváci umělce podpořit, jsou vítáni. Bližší informace prostřednictvím e-mailu pospisilova@sons.cz. V rámci Tyfloartu se představí díla rozličných umělců se zrakovým postižením. Foto: archiv SONS Cena vládního výboru Vládní výbor pro zdravotně postižené občany přijímá do 30. září přihlášky publicistických prací zaměřených na problematiku zdravotního postižení. Pro rok 2013 se vyhlašují tři soutěžní kategorie Ceny VVZPO: a) televizní (přihlásit lze díla vysílaná v televizi nebo jinak veřejně publikovaná, např. prostřednictvím internetu, kina apod.); b) rozhlasová (přihlásit lze díla vysílaná v rozhlase nebo uveřejněná prostřednictvím internetu); c) tisková (přihlásit lze písemná díla veřejně publikovaná tiskem nebo prostřednictvím internetu). Cena se uděluje za publicistické dílo, které nejlépe popularizuje problematiku života osob se zdravotním postižením a příznivě ovlivňuje postoj veřejnosti k těmto osobám. Přijímána je původní česká tvorba. Přihlásit lze dílo publikované od 1. 10. 2012 do 30. 9. 2013. Další informace jsou na www.vlada. cz/cz/ppov/vvzpo/aktuality/. V září je možné nominovat na ocenění publicistická díla s tematikou handicapu. Foto: Karel Pazderka Změna průkazů Ráda si čtu praktické rady v Můžeš, a tak bych chtěla vědět, kde mohu požádat o změnu ZTP na ZTP/P. Můj zdravotní stav se zhoršil. S pozdravem a přáním pěkného dne Jana Zylová Vážená paní Zylová, o odpověď na váš dotaz jsme požádali naši spolupracovnici Lucii Markovou z Ligy vozíčkářů, která připravuje naši poradnu. Průkazy osob se zdravotním postižením TP, ZTP či ZTP/P nyní přiznávají úřady práce, je tedy třeba navštívit kontaktní pracoviště úřadu práce spadající pod krajskou pobočku podle vašeho trvalého bydliště. Seznam a adresy poboček ÚP naleznete na portálu mpsv.cz (https:// portal.mpsv.cz/upcr/kp). Po rozkliknutí krajské pobočky se v dolní části stránky objeví konkrétní kontaktní praco viště v menších městech. Formulář žádosti o změnu stupně průkazu lze stáhnout přímo z internetu, případně jej v tištěné podobě získáte přímo na ÚP (https://formulare.mpsv.cz/oksluzby/cs/ welcome). Upozorňuji, že průkaz ZTP/P náleží podle aktuálního znění zákona č. 329/2011 Sb. osobě, která má přiznaný III. nebo IV. stupeň příspěvku na péči anebo nezvládá základní životní potřebu mobilita či orientace s výjimkou osob s úplnou nebo praktickou hluchotou starších 18 let. Základní životní potřeby se posuzují podle zákona č. 108/2006 Sb. a vyhlášky č. 505/2006 Sb. obdobně jako nárok na příspěvek na péči. Bližší vymezení těchto potřeb naleznete na informačním portálu (http:// ligavozick.skynet.cz/ip/prispevky.php?oblast=9000095#odst3). (red) Jako na drátkách? Dobrý den, mám hned dvě reakce na informace z Vašeho měsíčníku. Jednak děkuji za tip na Kino bez bariér na filmovém festivalu v Karlových Varech. Vypravili jsme se tam se synem a moc jsme si to užili. Jak filmy a atmosféru, Iva Hüttnerová: Co je vlastně dobrý skutek? strana 18 tak i vstřícný servis pro handicapované. Bohužel druhý zážitek už tak pozitivní není. V reportáži z letiště jste popsali, jak vše bezvadně funguje. Naše zkušenost však tolik pozitivní nebyla. Alespoň ne při cestě na dovolenou, při návratu už bylo vše OK. O vstřícnosti personálu nemohla být poprvé v žádném případě řeč. Asi vždy záleží, na Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Lipno: Na vozíku nad koruny stromů strana 22 koho narazíte. Pochopitelně pro novináře vše funguje jako po drátkách. S pozdravem Kamila Cermanová, Praha Vážená paní Cermanová, shodou okolností jsme podobnou reakci na servis pro lidi s postižením na letišti zaznamenali i od jiné čtenářky. Je nám jasné, že pro novináře je vše vždy připraveno na sto procent. Přesto máme převažující pozitivní ohlasy a zkušenosti od většiny ostatních čtenářů s pohybovým omezením. Dílčí pochybení však asi nejde nikdy vyloučit. Nezbývá než poradit, abyste se v případě nespokojenosti se službami obrátili na vedení příslušné společnosti. Jen tak lze doufat v nápravu do budoucna. (red) Senior taxi Dobrý den, pane šéfredaktore, dovoluji si Vám napsat po přečtení letního čísla časopisu Můžeš, kde píšete o taxislužbě pro vozíčkáře. Naše občanské sdružení tuto dopravu provozuje od prosince roku 2008. Prosím, až budete příště psát, předejte kontakt i na naše Senior Taxi. Jezdí v Lounech i okolí, dopravuje lidičky i do Prahy k lékařům. Nejdále auto bylo až v Itálii a Maďarsku. Děkujeme za vstřícnost. Zdeňka Mocňáková Svaz tělesně postižených Louny Vážená paní Mocňáková, článek se zabýval především nabídkou plnohodnotných taxislužeb pro lidi s postižením. To Senior Taxi není, protože jde o službu s limitovanou provozní dobou. Pravda, zmiňuji se i o jiných formách individuální dopravy. Uvádím tabulku vybraných měst s takovouto službou. Senior Taxi ve výčtu nefiguruje ze dvou důvodů. Jednak není možné vyjmenovat všechny poskytovatele. Především jde ale o to, že Senior Taxi v Lounech nemá vůbec auto upravené pro nastupování člověka sedícího přímo na vozíku. Váš vůz Renault Kangoo má sice otočnou sedačku pro snazší nasedání, ale sedícího přímo na vozíku přepravit nedokáže. To jsem si ověřil přímo u řidičky zmíněného vozu. Vaše služba je jistě chvályhodná, ale neodpovídá plně tématu článku. Nicméně zařazením tohoto dopisu jsme o vašich službách našim čtenářům vědět dali. Díky za pochopení. Radek Musílek, autor článku Své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Lipno: Na vozíku nad koruny stromů strana 22 5
ANKETA časopis pro ty, kteří se nevzdávají Jiří Bigas Úřad MČ Praha 4 Je-li jednání jednodušší, vystačí si obě strany s písemnou formou, při delších jednáních využíváme tlumočníka. Pro neslyšícího je lepší, když má kvalitního odborného tlumočníka než úředníka, který má ve znakové řeči jen chabé základy. Dost často také tlumočí někdo z rodiny, kdo znakuje. Sociální odbor má v současné době jen jednu neslyšící klientku, se kterou se domlouvá prostřednictvím tlumočníka, kterého zajišťujeme my, klientka ho tedy neplatí. Mgr. Lenka Jindrová vedoucí oddělení zaměstnanosti, Úřad práce, kontaktní pracoviště Plzeň Evidujeme asi 12 neslyšících klientů jako nezaměstnaných a na oddělení nepojistných sociálních dávek asi 20 klientů. Někteří docházejí s tlumočníkem, někteří sami, v případě řešení konkrétních problémů je však vhodnější, aby měl neslyšící klient s sebou alespoň někoho z rodiny, kdo by mohl pomoci. Jinak komunikace probíhá vždy bezproblémově, zjišťujeme, zda neslyšící chce odezírat, psát, po užívat znakový jazyk nebo služby tlumočníka. V Plzni pracuje několik referentů, kteří absolvovali kurz znakové řeči, ale vzhledem k tomu, že znalost není aktivně využívána a nenásledovaly další kurzy k rozvoji či alespoň udržení této znalosti, není znaková řeč těmito pracovníky používána. Přesto nepociťujeme žádné bariéry v komunikaci s těmito klienty. Jak jste připraveni na komunikaci s neslyšícími klienty? Marcela Ottová vedoucí oddělení zaměstnanosti, Úřad práce, kontaktní pracoviště Česká Lípa Nejsme bohužel dostatečně připraveni na komunikaci s neslyšícími, nejsme vybaveni znalostí znakové řeči v takové míře, aby někdo z našich pracovníků na každém z našich pracovišť byl takto schopen komunikovat. Nebylo tomu tak v minulosti vždy, měli jsme mezi kolegyněmi ty, které ovládaly znakovou řeč. Dosud jsme řešili tyto situace pomocí jiného způsobu komunikace (psaná forma), převážně však neslyšící občané sami přicházejí např. s rodinnými příslušníky, asistenty apod. Službu tlumočníka jsme dosud nevyužili. V případě potřeby bychom se obrátili na Spolek neslyšících v České Lípě pro případnou konzultaci nebo spolupráci. Pavel Sinko Děčín, náměstek primátora Ve většině případů si sluchově postižení k jednání přizvou tlumočníka, se kterým spolupracují. V opačném případě jim náš úřad ustanoví tlumočníka českého znakového jazyka, jak ukládá odst. 5, 16, zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Není-li tlumočník a klient je schopen odezírat nebo má zbytky sluchu, jedná se pomaleji, výslovnost je zřetelná, jsou využívány výrazy obličeje a gesta. Je-li to přání klienta, probíhá jednání písemně. Pracovnice odboru sociálních věcí a zdravotnictví, oddělení sociální práce a služeb, které se zaměřují na skupinu zdravotně postižených osob, znají pravidla pro komunikaci s neslyšícím klientem. Při komunikaci je dobré eliminovat rušivé zvuky, udržovat přímý pohled, aby klient mohl odezírat. Na klienta mluví vždy jen jeden z účastníků jednání. Ideálním případem by pro nás byl vyškolený pracovník se znalostí znakové řeči. DOBRÉ ZPRÁVY Kniha pomáhá. Vědomí vlastní hodnoty je často příčinou nízkého sebevědomí u lidí s handicapem. Důsledkem mohou být úzkosti, deprese, psychosomatická onemocnění, vznik nejrůznějších závislostí. Uvědomit si svou sílu při překonávání životních bariér může i kniha s přiléhajícím Nedostatečný pocit vlastní hodnoty od autora Heinze-Petera Röhra. Vychází z poznatků a konceptů různých psychologických směrů a psychoterapeutických škol a s jejich využitím následně pomáhá, jak ze starých programů vystoupit a zaujmout nový postoj k sobě i k životu. Dotace pro zaměstnavatele. Vytvářet nová pracovní místa bude pro obce i neziskové organizace jednodušší. Ministerstvo práce a sociálních věcí začalo v rámci svého sedmibodového plánu zaměstnanosti nabízet dotace za každé vytvořené pracovní místo. Měsíčně tak mohou zaměstnavatelé získat až na 15 tisíc korun na plat nového pracovníka. Do vytváření nových pracovních příležitostí v neziskovém sektoru jsou zapojeny i další projekty, které čerpají peníze z Evropského sociálního fondu. Kurz Konta BARIÉRY. Účelem kurzu pořádaného Kontem BARIÉRY, Českou spořitelnou a Vysokou školou ekonomie a managementu Praha je příprava účastníků se zdravotním handicapem pro vstup do oblasti bankovnictví a pojišťovnictví. Cílem je seznámit se s fungováním bank v současném finančním systému a podstatou nejvýznamnějších bankovních produktů. Kurz začíná 30. 9. a končí 13. 11. 2013. Vyučuje se v pondělí a ve středu, celkově 50 hodin. Místem je VŠEM Praha, Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5, bezbariérová učebna 42 hodin) a osm hodin v České spořitelně, a. s., pobočka Česká spořitelna, a. s., Olbrachtova 1929/ 62, Praha 4, 1. patro, metro Budějovická. Účastnický poplatek se neplatí. Rytmus pomáhá. Obhájcem lidí s postižením je intenzivní kurz pořádaný v Brně sdružení Rytmus. Pomůže rodičům například v integraci jejich dětí do běžných škol. Realizátoři se inspirovali vzdělávacím programem Partners in Policymaking, který vznikl v USA v roce 1987 a měl zásadní vliv na rozvoj hnutí rodičů a sebeobhájců za práva lidí s postižením. Kurz tvoří šest dvoudenních setkání, která se uskuteční vždy v sobotu a neděli v Brně (místo bude upřesněno). Jedná se o termíny: 14. 15. 9., 12. 13. 10., 9. 10. 11., 7. 8. 12. 2013, 11. 12. 1. a 15. 16. 2. 2014. Přihlášky spolu s motivačním dopisem lze zasílat na adresu vladislava.krskova@rytmus.org. Vysoká škola bez bariér. VIII. ročník konference s mezinárodní účastí se uskuteční 19. a 20. září 2013 v areálu Technické univerzity v Liberci. (ph) 6
www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 7 8/2013 M0708_2013.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč 7/24/2013 7:35:20 AM Soutěž o kartu Handy Card! Která obec získala v červnu prestižní cenu EDEN 2013 (Evropská destinace nejvyšší kvality) za to, jak vychází vstříc lidem se zdravotním postižením? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. září 2013 na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Hana Kunická z Horního Slavkova. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty. Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč. Objednávám předplatné časopisu Můžeš JMÉNO a příjmení: www.muzes.cz ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY 9/2013 Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej strana 8 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Lipno: Na vozíku nad koruny stromů strana 22 ulice: M09_2013.indd 1 7/31/2013 8:01:37 PM M06_2013.indd 1 5/14/2013 10:27:36 AM www.muzes.cz Iva Hüttnerová: Co je vlastně dobrý skutek? strana 18 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry 6/2013 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č číslo popisné: roční předplatné za 240 Kč název organizace: PSČ: město: dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady: složenkou převodem fakturou telefon: Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card. Chcete-li roční předplatné změnit na zvýhodněné dvouleté, kontaktujte bezplatnou linku České pošty 800 300 302
Televizní pořad Konta BARIÉRY Jiří Lábus pracuje pro Nadaci Charty 77. Někteří postižení jsou podle něho obdivuhodní. Vynikající herec zve k televizní obrazovce. Někdy se smát nemohu Text: Jiří Lábus Foto: Jan Šilpoch Když jsem poprvé zasedl v Radě Konta BARIÉRY, byl jsem docela překvapený, kolik bolesti, neštěstí a smutných osudů kolem nás existuje. V běžném dni se jen náhodou potkáme s postiženým nebo těžce nemocným. A ještě horší bylo, když před námi ležely žádosti rodičů postižených dětí. To vám moc do smíchu není. Ale nikdy mne nenapadlo, že bych s touhle aktivitou přestal dobře vím, že pomáhat potřebným prostě musíme, tyto osudy mají v sobě jiskřičku naděje a naší opravdovou povinností je proměnit ji v trochu větší plamínek. Je to lepší, ale ne nejlepší Když jednáte o žádosti těžce nemocných rodičů, kteří žádají pomoc ne pro sebe, ale pro své postižené děti, protože je za každou cenu chtějí udržet na vysoké škole, tak vás polije vlna studu za všechny ukradené, zneužité a zbytečně vyhozené peníze, které právě tady chybějí. A k tomu si uvědomíte, že jsou lidé, kteří bojují a bojují, trápí se, hledají každou skulinku, jak připravit svým dětem trochu lepší život. Ti nikdy nebudou na prvních stránkách novin ani v televizních magazínech z lepší společnosti. Člověku se nad jejich dopisy vhrnou slzy do očí. Přitom právě tihle jsou největšími hvězdami našeho života. Stejně jako rodiče, kteří Jsou lidé, kteří bojují a bojují, trápí se, hledají každou skulinku, jak připravit svým dětem trochu lepší život. Ti nikdy nebudou na prvních stránkách novin ani v televizních magazínech z lepší společnosti. Člověku se nad jejich dopisy vhrnou slzy do očí. 8
časopis pro ty, kteří se nevzdávají Jiří Lábus patří k těm umělcům, pro které není solidarita jen příležitostný nebo reklamní pojem. by těžce postižené dítě mohli dát do ústavu, ale neustoupí. Každodenně s obrovskou láskou a námahou pracují na každém malém zlepšení, které je možné. Oni také čekají, že my ostatní budeme citlivější, chápavější, že taková naše každodenní okoralost je jen zdání, pod kterým ještě je člověk. A vidím, že právě tohle se ve společnosti zlepšuje, že víc a víc občanů pomáhá, věnuje peníze i čas, ne pro slávu, ale aby ukázali, že jsou prostě lidmi. To tvrdím přesto, že někdy potkáme hrubiána, cynika nebo přímo zločince, kteří se nám všem smějí do očí. Jejich smích je, všimněte si, pokaždé křečovitý, i oni v koutku duše tuší, že hrubost, zlodějina a ubližování jsou No prostě fuj! Humor je znak vyrovnanosti Všichni známe orchestr Jedličkova ústavu Tap-Tap. Samí postižení, někteří těžce. Dříve by je zavírali za zdi nějakých kombinátů pro invalidy. Dneska jezdí po světě, vydávají desky, dělají nejen skvělou muziku, ale i humor, někdy třeba i dost drsný. Ale z toho mám při jejich produkcích největší radost. Člověk se až na mimořádné okamžiky vlastně nemá brát až tak vážně, jinak se zblázní nebo uzavře sám do sebe. Tihle muzikanti si dokážou dělat legraci i ze svého postižení! To znamená, že svůj osud přijali, že nevěří na zázračné uzdravení, že jejich duše jsou stejné nebo lepší než naše. Každého z nás někdo vychovával, někdo nám vysvětloval život, jeho pravidla, problémy i naděje. Mám kamarádku, která k nám do divadla přivedla svou holčičku a kluka, ani ne tříleté, na představení Prodané nevěsty. Hrajeme tuto naši adaptaci už léta, Tato tvář je spojena hlavně s humorem, ale se stejným nasazením si studuje žádosti postižených. Dobře vím, že pomáhat potřebným prostě musíme, tyto osudy mají v sobě jiskřičku naděje a naší opravdovou povinností je proměnit ji v trochu větší plamínek. vyznáme se v ní a máme vždycky skvělý zážitek z humoru, který znova a znova funguje. Najednou dvě děti v hledišti. A ony vydržely bez hnutí celé dvě a půl hodiny. Najednou vidíte, co dobrý kumšt dokáže, co je skoro naší povinností nasvítit život z jiného úhlu, z vážných věcí udělat nevážné a naopak. Hledat v obyčejném dni to lepší. Pomáhat, když můžeš, nebo alespoň nepřekážet, když nemůžeš. Takhle budeme hledat další solidaritu v pořadu Možná přijde i charita, který Česká televize už podruhé připravila na 28. září. Zvu všechny dobré lidi, ale i škarohlídy, třeba se jim rozsvítí. (Záznam a mezititulky zj) 9
Téma: Neslyšící Největší šancí neslyšících dětí jsou rodiče. Rozhodnutí i jeho letité důsledky už napravit nelze. Mateřství jako nekonečná práce. Není postižený, jenom neslyší Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch, martina egersdorf Kateřina je půvabná, samostatná a měřeno dnešními parametry úspěšná žena. Dvě děti, skvělý manžel, dům na okraji Prahy, dobré zaměstnání, zkrátka skoro čítankový příklad. Před sedmnácti lety se jí narodil syn Kuba. Z porodnice odcházela šťastná, dítě bylo v pořádku a ona se těšila, jak postupně zvládne mateřství i dokončení vysoké školy, protože k diplomu už scházelo málo. A její vysněný obor knihovnictví a staré tisky nabízel zajímavou práci na celý život. Všechno bylo v pořádku Absolvovali jsme všechna obvyklá vyšetření, včetně sluchových. Sestřička si stoupla za závěs, zacinkala nějakou hračkou, Kuba se otočil A já jsem najednou byla hysterická matka. Protože se nám zdálo, že občas na zvuk reaguje a jindy ne. Ale začal broukat slabiky a to jsme ještě ani netušili skoro úplná ztráta sluchu způsobila obrovský vývoj periferního vidění, takže otáčel hlavičku nikoli za zvukem, ale za pohybem Kuba docela normálně komunikuje, studuje na gymnáziu, na špičkové úrovni hraje florbal. Zvládli jsme to. Tři slova, dnes už obyčejná, klidná a bezbolestná. Konečná diagnóza Manželova cesta za prací vedla do Prahy a Katka se synem se tak dostali do péče na specializované oddělení motolské nemocnice. Malý klouček se přece jenom projevoval trochu zvláštně v hluboké noci se vypravil do kuchyně, vyndal si hrnce a docela rázně bušil pokličkami Až později udivení rodiče pochopili, že zbytečky sluchu v něm vyvolávaly touhu opakovat zážitek, který mu přinesla maminčina manipulace při vaření. Hledal zvuk, jakýkoli zvuk. V Motole se odpověď na pochybnosti našla za dvě hodiny. Nejrůznější testy ukázaly jasnou odpověď: ztráta sluchu je skoro úplná. Za vteřinu si Katka v hlavně zpětně promítla film svého těhotenství. Zarděnky na začátku čtvrtého měsíce, váhání lékařů nad případnou interrupcí, hrozby imunologa rozsáhlým poškozením plodu, rozumný výklad ostravského genetika, jen pár dnů na rozhodnutí A také svou vlastní jistotu: žádný potrat, vyrovnám se s tím! Bylo naivní, bláznivé, neodpovědné? Teď věděla, že ne, teď věděla, že její krásný syn není postižený, jen prostě neslyší. Našla jsem obrovskou podporu u lékaře, zejména u doktora Všetičky. Pochopili jsme, že tehdejší nejmodernější řešení, kochleární implantát, sice okamžitě zajistí jakýsi sluchový efekt, ale tam, kde jsou zbytky sluchu, Florbal je (zatím) jeho největší láska. A také cesta k uznání mezi zdravými. 10
časopis pro ty, kteří se nevzdávají SLOUPEK Jiřiny Šiklové definitivně uzavře možnost vybudovat na nich schopnost slyšet, a hlavně schopnost mluvit. Mohli jsme si vybrat, a rozhodli jsme se pro těžší, ale dnes viditelně krásnější variantu Kuba docela normálně komunikuje, studuje na gymnáziu, na špičkové úrovni hraje florbal. Zvládli jsme to. Tři slova, dnes už obyčejná, klidná a bezbolestná. Jenomže k nim vedl především okamžitý kurz rodičovské výuky řeči. Tam se také jasně rozřešilo dilema, zda zvolit znakovou řeč, lehkou a docela příjemnou i pro malé pacienty. Jenomže také definitivně zavírající bránu k běžné komunikaci ve společnosti. Tak přišly roky a roky plné těžké práce pacienta i rodičů, nejistoty, zda vůbec nějaký úspěch bude, úplná proměna představ o každodenním životě. Co se ztrácí a co se nalézá První šlo stranou pokračování ve studiu. Kde skončily sny o objevování tajemství starých foliantů a dobrodružství v archivech! Kde představy o klidném mateřství a vlastním zaměstnání! Katka se znovu opřela o víru s ní prošla těhotenství, s ní se pustila po naprosto neznámé cestě: naučit svého syna co nejlépe mluvit. Manželovi zbyl důležitý úkol, uživit a zabezpečit rodinu, bydlení, Kdo neví, skoro ani nevšimne, že se Jakub musel učit mluvit jen se zbytkem sluchu. jistotu pro ženu a dítě, kteří po celý den, ať dělali, co dělali, řešili milionkrát stejný problém jak se naučit a pochopit jednoduchá slova: máma, táta, doma, den, noc Znovu a znovu, pomalu a zřetelně opakovala Katka synovi hlásky a slova, ukazovala na věcech, co znamenají, nekonečně dlouho čekala, až se v klukově hlavičce, uzavřené v tichu, propojí pohyby jejích rtů s tím, co vidí stůl, okno, tráva, pes... A sám, byť neuměle a kostrbatě, to řekne. Sám to řekne! Bylo to někdy beznadějné? Už nevím. Pamatuji si spíš kouzelné úspěchy. Když až ve třech letech dostal sluchadla, měli jsme zkrátka velké zpoždění, než se diagnóza určila opravdu přesně, doslova se rozzářil. Vyráběli jsme si amatérské pomůcky, trávili spoustu času v hračkárnách a knihkupectvích, tam všude byly pochopitelné věci a obrázky. Museli jsme se s manželem naučit i jinak mluvit mezi sebou, aby nás mohl sledovat a chápat obsah našeho dialogu. Museli jsme Já už nevím co. Ale Kubovo chápání a řeč začaly fungovat. Nemyslím si, že jsem ty roky ztratila. Mezi tím přišla Anička a dnes už jsme docela běžná rodina. Opět jsem začala pracovat, a hlavně Kuba má obrovskou šanci žít běžný život. Zase obyčejná věta. Nebo ne? Ve světě, kde se cení kariéra, peníze, prestiž a značkové zboží? Nejdůležitější pomoc Má snadnější život člověk, který je slepý, nebo ten, co je hluchý? V minulosti, kdy se pracovalo především manuálně, snadněji se začlenili špatně slyšící. Stačilo ostatní napodobovat v práci a člověk stačil a uživil se. Mohl pracovat, tancovat, s ostatními i popíjet. Ve společnosti, ve které převládá manuální práce, není hluchota tak velkým handicapem. Ale dnes? V informační společnosti? Ta není omezena jen na práci s daty a počítačem, ale patří k ní i vyjadřování názorů na složité otázky, chápání obecných pojmů, diskuse, mediální vystupování, řízení dopravních prostředků A to bez sluchu prostě nejde. Jako děti jsme si hrály na slepou bábu, potácivě jsme chodily po místnosti nebo mezi stromy a marně hledaly kamarády. Marně až do okamžiku, kdy to někdo z hledaných nevydržel a vyjekl či příliš hlasitě dýchal. Již tehdy jsem si uvědomila, že sluch je možná důležitější než zrak. Když jsem musela jako holčička jít spát a naši, tedy rodiče, si vedle ještě povídali, stačilo zavřít oči, vypadalo to, že spím, a mohla jsem se dál nepřímo účastnit. Tehdy bych si raději vybrala slepotu než hluchotu. Ale být slepý a nevědět, že s teplým pohlazením slunečního svitu je spojeno i jasné světlo, že existuje i stín a různé barvy, že trávník je zelený a nebe většinou modré, to by bylo taky těžké. Bezesporu slepota v současnosti nevylučuje jedince ze společnosti tolik jako hluchota. Zaplaťpánbůh, nemusím si vybírat ze dvou špatných eventualit, ale musím počítat s tím, že s pokročilým stářím a takových lidí bude stále více se mi bude zhoršovat jak zrak, tak sluch. Co pomůže? Různé pomůcky, sluchadly počínaje a signalizací konče. Co ale pomůže nejvíce? Pochopení v mém okolí, pochopení ostatních, že špatně slyším, a snaha mi pomoci. Artikulací slov a pohledem z tváře do tváře, abych mohla odezírat slova, naznačením pohybu rukama, úsměvem, obrázky, trpělivým opakováním. Chápavý přístup v mém okolí, vědomí druhých, že mám tyto potíže, a snaha umožnit mi komunikaci s nimi. Toto se ale nedá předepsat na recept, ani když si připlatíme. Takový přístup k handicapovaným je třeba vytvářet systematicky ve svém okolí, výchovou a osobním příkladem. Mysleme na to, i když zatím slyšíme dobře. Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. 11
Téma: Neslyšící Obrovské zkušenosti školy, která působí už od roku 1945. Neslyšící děti čekají obtížné, ale nadějné roky. Bez obětavých rodičů je úspěch vyloučený. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Stále ještě chápeme neslyšící jako lidi, kteří mají vlastně jen malou vadu? Jaká je vaše zkušenost? Neslyšící jsou opravdu často posuzováni, že jim téměř nic není. Tak se na ně dívají úřady, sociální péče, tak se obtížněji a obtížněji získávají důchody. Na druhou stranu je někdy okolí chápe jako mnohem postiženější než třeba špatně chodící. Neschopnost srozumitelně mluvit mnoho lidí docela odrazuje. Neuvědomují si, že jde o důsledek sluchové vady. Může se vám zdát, že člověk, který nemá viditelné postižení, může řídit auto, samostatně se pohybovat, vše si obstarat, je ve vašich očích docela v pořádku. Ale jakmile se s ním chcete dát do řeči, přijde třeba i šok. Eva Přibylová: Víme, že dítě narozené s těžkou sluchovou vadou má před sebou vážný problém nejen obtížnou komunikaci, ale jsou ohroženy také další budoucí schopnosti. Je možné tomuto nebezpečí předejít? Pokud není u narozeného dítěte včas odhalena sluchová vada nebo úplná ztráta sluchu, je opravdu téměř jisté, že se propásne nejen vývoj řeči, ale také se naprosto uzavře možnost ovládat svět abstraktních pojmů. Takže děti si sice osvojí materiální pojmy, jako je třeba stůl nebo židle, ale třeba slovo radost nebo zítra často chápou spíš jako shluk písmen. A to je potom i u nás ve škole moc těžká práce. Kdo nejčastěji zaviní tuto situaci? Rodiče? Lékaři? Zlepšuje se to, ale pořád ještě máme případy, kdy k nám přijdou chlapečci, u kterých paní doktorka ještě ve třech letech řekne: Jistě, kluci jsou líní mluvit, ono to přijde. Samozřejmě, už u miminek se dělají nejjednodušší kontroly sluchu, ale víme, že i ti nejmenší neslyšící kojenci mají daleko vyvinutější periferní vidění, takže na pohyb chrastítka při zkoušení zareagují. Jde tedy o zkušenost lékaře. Řekněme, že došlo ke správné diagnóze, poškození sluchu bylo včas odhaleno. Co je pak nejtěžší? Rozhodnutí rodičů. První možností je naplno se věnovat postiženému dítěti, zapomenout na kariéru, volný čas i nejrůznější ambice. Většinou se obětuje maminka, je to těžké, zejména u žen s vysokou kvalifikací, ale nese to ovoce. Máme mnohá srovnání například dvě dívky s téměř úplnou ztrátou sluchu. S jednou zůstala maminka patnáct let doma. Od nejútlejšího dětství s dcerou mluvila, trpělivě trénovaly, pracovaly do školy, takže zvládla běžnou základní školu, k nám přišla až na gymnázium. A mluvila skoro stoprocentně. Nebo je tu druhá možnost vyjít dítěti vstříc, Někdy se mi zdá, že ještě před deseti lety byli naši absolventi sebevědomější, ambicióznější, energičtější. Dnes pozoruji určitou pohodlnost. A v současné společnosti to není zrovna dobrá poukázka na úspěch. 12
časopis pro ty, kteří se nevzdávají Někteří neslyšící mají tendenci k uzavřenosti. Setkávají se s nepochopením a takové situace se chtějí vyvarovat. Takže raději nekomunikují vůbec. Svět ticha není krásný pracovat pouze se znakovým jazykem a ulehčit si celou situaci. Dnes je oběma dívkám přes dvacet a možnosti jejich komunikace s okolím jsou dramaticky rozdílené. Dlouhé roky každodenní péče se zhodnotily. A najednou jsme u věčného sporu. Co je lepší znaková řeč, nebo velmi pracný a pomalý nácvik mluvení? Nejvíc se diskutuje o tom, která metoda děti víc psychicky zatěžuje. Znaková řeč je lehčí, méně náročná na síly dítěte, jde vlastně o docela přirozenou dovednost. Mluvená řeč je těžká, když dítě úplně nebo skoro úplně neslyší, a nemá tedy co napodobit. Ale u dětí s jiným postižením, třeba pohybovým, také předpokládáme jistou námahu, obtížné zvládnutí třeba pohybu na vozíku, ale víme, že pro další život je taková příprava výhodná. Filozofií naší školy je dávat přednost mluvení, když to jen trochu jde. Naši absolventi pak odcházejí do života mnohem lépe vybaveni, připraveni na běžnou existenci skoro bez omezení. A to je nejdůležitější. Víme, že znaková řeč je vlastně cizí jazyk. Co tedy znamená, když se rodiče pro tento způsob komunikace rozhodnou už od mala? Pro takové děti je to koneckonců mateřský jazyk. Jak už jsem říkala, jeho osvojení není příliš namáhavé, takže dítě si docela v pohodě žije. Jenomže pak přijde náraz kontakt se slyšícím a mluvícím světem. Už léta se vede spor, co je lepší. Zda prosté uznání zvláštnosti sluchově postižených a respektování jejich světa i se znakovou řečí, nebo tvrdá, namáhavá a dlouholetá cesta k mluvené řeči. Asi nikdy nepřeváží jen jeden názor. Ale my jsme přesvědčeni, že když existuje naděje na kompenzaci postižení, nemáme rezignovat. Takže vaše škola je vlastně i takovým tréninkovým centrem pro obtíže života? No, nevím. My sice vyučujeme orálně, ale někdy mám stejně pocit, že si děti dost opečováváme, že jsme trochu jakýmsi skleníkem. Máme ale výměnné pobyty do zahraničí a to je moc dobrý trénink. I zdravé dítě, když info Po letech práce na škole v Ječné ví Eva Přibylová dobře, že mladí neslyšící potřebují i více odolnosti pro budoucí život. Kdo je Mgr. Eva Přibylová Zástupkyně ředitelky mateřské a základní školy a gymnázia pro neslyšící v Praze v Ječné ulici. Ve škole působí od r. 2002. Absolventka FTVS Univerzity Karlovy, obor tělesná výchova a německý jazyk. Organizátorka zahraničních výměnných zájezdů a lyžařských kurzů. 13
Téma: Neslyšící SLOUPEK Daniely Filipiové se ocitne třeba v německé rodině, se moc musí snažit, aby uspělo. Představte si ale našeho žáka, který sice výborně zvládl mluvení v češtině, a má najednou odezírat němčinu. Zvykli jsme si pro neslyšící požívat pojem svět ticha. Je tento svět něčím nebezpečný? Ano, člověk se uzavírá do sebe. Nevidomý musí kompenzovat svou vadu zvýšenou citlivostí ke zvukům, k řeči, k hudbě a tím je nucen komunikovat. Někteří neslyšící mají tendenci k uzavřenosti. Setkávají se s nepochopením a takové situace se chtějí vyvarovat. Takže raději nekomunikují vůbec. Vzniká jakási vnitřní samota a umíte si představit, co může všechno znamenat. Řekněme si v této souvislosti něco o nás slyšících. Umíme se k postiženým chovat? Nejsme někdy až krutí? Jsem optimistka. Společnost ví o postižených mnohem víc než dříve a umí i pomáhat. I v okamžicích, kdy vaši absolventi přecházejí do běžného života, hledají zaměstnání, uplatnění? Samozřejmě se zajímáme o další život našich žáků. Jejich uplatnění je v každém případě nějak limitováno. Ale i zdravé děti mají své limity jeden je méně manuálně zručný, druhý přecení svůj talent k určitému oboru, třetí nechce žít jinde než tam, kde je zvyklý. My nikdy úplně neodbouráme náraz, který neslyšícího čeká při vstupu do dospělého světa. Ale objektivní rozvoj, třeba moderních technologií, dává našim dětem nové a nové šance. Informační technologie jim otevírají nové profese. Ale na druhou stranu je a vždy bude rozdíl mezi virtuálním světem a každodenním praktickým životem. Někdy se mi zdá, že ještě před deseti lety byli naši absolventi sebevědomější, ambicióznější, energičtější. Dnes pozoruji určitou pohodlnost. A v současné společnosti to není zrovna dobrá poukázka na úspěch. Společnost si někdy myslí, že v případě postižených jde jen o dávky, příspěvky a důchody. Ale věc je mnohem složitější, říká zkušená pedagožka. Už léta se vede spor, co je lepší. Zda prosté uznání zvláštnosti sluchově postižených a respektování jejich světa i se znakovou řečí, nebo tvrdá, namáhavá a dlouholetá cesta k mluvené řeči. Moderní technika opravdu změnila jejich svět? Jistě. Esemeska je báječný komunikační kanál, počítač skvělý pracovní prostředek. Když naši gymnazisté odcházejí na vysoké školy, často si vybírají přírodovědné obory. Práce v moderní laboratoři jim umožňuje skoro nevnímat své postižení. A bývají i výbornými odborníky. Vybere si někdo i pedagogickou fakultu? Aby se vrátil se svou zkušeností do vaší školy? Máme takový příběh. A moc to nefungovalo. Víte, když neslyšící a přece jenom ne dokonale mluvící pedagog má učit třeba němčinu, prostě nepozná, že žák špatně vyslovuje. Nemyslím si, že taková volba je šťastná. Na druhou stranu máme dva pedagogy s jinou aprobací a jejich výsledky jsou výborné. A jsou i skvělým příkladem pro děti. Média by měla pomoci Každý z nás asi řekne, že nejhorší postižení je částečná nebo úplná ztráta zraku. Oči jsou pro nás velmi důležitým smyslem. Nejenže vidíme všechny krásy kolem nás, nejenže vidíme potenciální nebezpečí a můžeme na ně včas reagovat, ale i podle výrazu tváře, či dokonce očí můžeme vysledovat pocity druhého vůči nám. Ale fakticky nejhorší je ztráta jiného smyslu. Sluchu. Ztráta sluchu lidi zcela vylučuje ze společnosti. Společnost navíc neví, jak má s lidmi s tímto handicapem jednat. K tomu jde o handicap, který není na první pohled zřetelný, a tak se nám může chování neslyšícího zdát divné. A lidé nemají rádi divné věci, věci, kterým nerozumějí. Vzpomínám si, jak jsem jako malé dítě jezdila o prázdninách za babičkou. Ve vesnici žil starý pán, který neslyšel a vyjadřoval se dost nesrozumitelným huhláním. Když jsem ho potkala v místním obchodě, jak nakupuje, a to tak, že prodavačce předal papír se seznamem a k tomu něco pro mě zcela nesrozumitelného vyslovoval, měla jsem z něj jako malá holka strach. Na základě těchto drobných zkušeností jsem ani okamžik nezaváhala, když se na mě obrátily tři úžasné dámy s prosbou, zda bych nezaštítila Týden osob s postižením sluchu, jehož první ročník se konal minulý podzim. V jeho průběhu se konalo po celé republice mnoho akcí neziskových organizací pečujících o osoby s úplnou či částečnou ztrátou sluchu, na kterých neslyšící prezentovali své problémy, zájemci se mohli naučit pár znaků znakového jazyka. Zahájení týdne začalo seminářem a poté tiskovou konferencí v Senátu. Je třeba říci, že pro mě bylo velkým zklamáním to, že vše proběhlo bez zájmu televize, zejména mi chyběla naše veřejnoprávní Česká televize, která by měla jako první reagovat a referovat o potřebách těchto osob. Letos se bude konat druhý ročník a já věřím, že se dočkáme větší medializace a tím i většího povědomí společnosti o zcela specifických problémech a potřebách lidí s postižením sluchu. Společnost se musí těmto lidem otevřít. Autorka je senátorka. 14
časopis pro ty, kteří se nevzdávají K jednáním o penězích s tlumočníkem, ale těch je málo. Smlouvy kolem financí jsou pro neslyšící těžko srozumitelné. Ke zneužití handicapu se neseriózní prodejci finančních produktů nepřiznají. Neslyšný svět peněz Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch Spletitost finančních transakcí, smlouvy, dojednání, procenta, úroky, termíny, dodatky to jsou záležitosti, které dají zabrat i odborníkovi. Jak si se světem finančních operací a vztahů poradí člověk, který nemá řadu dalších potřebných informací zprostředkovaných sluchem? Místo pomoci podraz Starší manželský pár, oba od narození neslyšící, se rozhodl prodat rodinný dům na venkově a za utržené peníze si pořídit bydlení ve městě. O zprostředkování při jednáních v realitních kancelářích požádali příbuzného. Vše proběhlo hladce, manželé se přestěhovali. Když po letech zemřel manžel, při dědickém řízení vyšlo najevo, že majiteli bytu po celou dobu nebyli manželé, ale jejich příbuzný, který jim vše zprostředkovával. Byt, který pán s paní za své peníze kupovali, nechal napsat na sebe. Vlastně ho ukradl. Senioři se na příbuzného spoléhali všechna jednání jim tlumočil jen artikulovaně a podle svého podvodného výkladu, ovdovělé paní nyní zůstaly jen oči pro pláč. Není to však jediný případ, se kterým se sociální pracovníci nebo tlumočníci znakového jazyka setkali. Jitka Vrchotová, vedoucí poradny Národní rady osob se zdravotním postižením, říká, že při finančních transakcích, při jednáních u notáře nebo v realitní kanceláři by neslyšící neměl přicházet bez tlumočníka. Uznává, že to ale není tak snadné. Když tlumočí dítě V Praze je kolem třiceti tlumočníků a všichni jsou hodně vytížení, většina z nich nemá tlumočení jako hlavní činnost. V jižních Čechách jsou dva až tři, na Ostravsku asi osm. Jsou kraje, které jsou pokryté minimálně. V okamžiku, kdy neslyšící řeší složitou finanční operaci, navíc nejedná-li se o hledání práce nebo návštěvu lékaře či soudní jednání, není služba bezplatná. Lidé si raději vezmou na pomoc někoho z rodiny nebo známého a to nemusí dopadnout dobře, připomíná Jitka Vrchotová. Nejsou výjimkou případy, kdy tato složitá jednání zprostředkovávají či překládají neslyšícím rodičům jejich nedospělé děti. Například muž, který se špatným výběrem půjčky dostal do problémů, vzal k jednání s věřitelskou finanční společností desetiletého syna. I kdyby dítě tlumočilo sebelíp, není schopné pochopit složitost transakcí. František Šmolík z České unie neslyšících říká, že psaným informacím neslyšící často nerozumějí. Pominu skutečnost, že některé věci si může dítě upravit proto, aby rodiči udělalo radost nebo ho nezarmoutilo. A zcela stranou ponechme puberťáka, který může záležitost schválně přetlumočit jinak, říká poradkyně. Přeplatek? Nedoplatek? Co ode mě vlastně chtějí? Představte si, že se ocitnete v zemi, jejíž jazyk je naprosto odlišný od češtiny, lidé kolem vás se baví, něco oznamuje televize, něco rádia, něco se píše v novinách a vy nerozumíte, co se děje nebo proč se to či ono stalo, říká Monika Boháčková ze Svazu neslyšících a nedoslýchavých v ČR, když ilustruje problémy neslyšících se získáváním informací. Kolikrát se dostávají do situace, kdy jim předloží text nebo smlouvu k podpisu. Když neslyšící požaduje tlumočníka znakového jazyka, dostane se mu odpovědi: Vy neumíte číst? Vy jste snad nechodil do školy? Slyšící si neuvědomují, že je nebetyčný rozdíl mezi češtinou a znakovým jazykem, mateřským jazykem neslyšících. Nedávno tlumočila záležitost neslyšícímu klientovi, kterého doslova před dveřmi bytu překvapili obchodní zástupci. Vnutili mu smlouvu s jejich firmou a vypověděli za něj i smlouvu se stávajícím dodavatelem služeb. 15
Téma: Neslyšící Jitka Vrchotová: K důležitému jednání by si neslyšící měl vzít tlumočníka, těch je ale strašně málo. V České spořitelně pořádají školení přibližující svět a myšlení lidí s handicapem, tedy i neslyšících. Obecně platí, že i slyšící starší lidé často podepíší smlouvu i proto, aby už měli od obchodníků pokoj. Tady bylo strašné, když klient přinesl spolu s novou smlouvou i papír, který tam oba obchodníci zanechali psali na něj otázky, jako kde máte schované vyúčtování, kolik platíte za elektřinu nyní, naše společnost má nižší ceny a podobně. Zástupci neustále požadovali doklady. Představila jsem si, jak osmdesátiletý klient před nimi něco hledá v bytě. Jim muselo být jasné, že neslyší, nerozumí a zcela jistě ani oni klientovi nerozuměli. Jejich cílem nebylo nabídnout levnější službu, ale jen uzavřít smlouvu. Za předčasné ukončení starého kontraktu napočítala společnost klientovi v seniorském věku mnohatisícové penále. Na taková ustanovení často nejsou upozorněni ani slyšící. Podomní obchodníci vás nečekaně osloví, vlezou do bytu, neupozorní na sankce při vypovězení nové smlouvy. Neslyšící v českém textu rozumí jednotlivým slovům, ale celý ob- sah svou gramatikou a strukturou věty je pro ně již nesrozumitelný. Leckdy není neslyšícím jasné, jestli jim v dopise firmy sdělují, že mají přeplatek, nebo nedoplatek, přibližuje problémy Monika Boháčková. Firma, jejíž zástupci s neslyšícím klientem smlouvu uzavřeli, naštěstí uznala neetičnost jejich jednání. Smlouva byla zrušena, klient nemusel nakonec platit ani vysoké penále. Zneužití? Těžko prokazatelné Ne vše končí dobře. František Šmolík, sociální pracovník z České unie neslyšících, sám se zbytky sluchu, se problematice věnuje mnoho let. Podle jeho názoru i podle mínění předsedy pražského sdružení ČUN Martina Nováka finanční společnosti ne vždy hledí na situaci klientů. Zažil jsem případ neslyšícího pána, bylo mu šedesát devět let, zdědil nějaké peníze a banka mu vnutila penzijní připojištění na pět let. V jeho případě zcela zbytečné, ale úředník si odškrtl kolonku splněno. Smlouva přináší bankám a pojišťovnám hodně peněz, ti, kteří je prodávají, nepřemýšlejí, jestli klient produkt potřebuje nebo ne, říká František Šmolík. Zneužívají někteří obchodníci s finančními produkty či jinými finančními záležitostmi handicapu neslyšících? František Šmolík je přesvědčen, že ano, byť veřejně se k tomu nikdo nepřizná. I on se setkal s podvodným jednáním, na které neslyšící doplatil a kdy druhá strana musela jeho zdravotního postižení využít. Pán se chtěl zbavit rodinného domku a přijal nabídku agentury na výměnu za byt. Až po delší době se ukázalo, že byt nebyl v osobním vlastnictví, ale družstevní. Neslyšící se stydí za neznalosti Jako neslyšící nemohu poslouchat rádio. Neslyším, co si o případech podvodů a nevýhodných půjček povídají lidé na ulici, v MHD, v tom jsme proti slyšícím v nevýhodě. I informace typu jedna paní povídala při své nepřesnosti mohou nám slyšícím pomáhat v orientaci ve složitém světě financí, neslyšícím ale scházejí. Martin Novák zdůrazňuje, že ani texty v novinách, na internetu či v televizi nejsou pro neslyšící se znakovým jazykem snadné. Číst článek je pro mě náročné, telefonovat nemohu, odezírání je nepřesné a stejně ne všemu rozumím. Podle něho se neslyšící většinou vyhýbají vyhledávání písemných informací. Martin Novák upozorňuje, že neslyšící musí při komunikaci se slyšícím věnovat hodně energie a přemýšlení, co druhá strana řekla, než aby přemýšlel o smyslu vyřčených vět. Mozek si musí doplnit slova, která jsme nemohli odezírat. Odborníci odhadují, že při odezírání člověk pochopí třicet až čtyřicet procent informací, ale náhodně. Takže při jednáních o peněžních záležitostech mohou uniknout právě nejdůležitější momenty. To je v případě financí pro neslyšící největší kámen úrazu, i když je vše v písemné formě. V bance vám něco předloží na papíře, ale vy nemusíte chápat, o co jde. Lidé se často stydí přiznat, že nerozumějí, většinou ani nevědí, na co se ptát. Jaké jsou úroky, jaké jsou skutečné náklady na půjčku a podobně, přidává zkušenosti František Šmolík. info Více na www.muzes.cz Česká spořitelna: Pochopení je víc než dokonalá technika Petr Bobysud z České spořitelny uvádí, že jeho společnost po letech změnila strategii přístupu k lidem s handicapem. Týká se to přirozeně nejen vozíčkářů, ale také nevidomých a pochopitelně i neslyšících. Zjistili jsme, že efekt nejmodernějších technických zařízení, jako jsou nejrůznější naváděcí systémy, indukční zvukové smyčky a podobné záležitosti, nemají vždy s ohledem na vysokou finanční náročnost odpovídající efekt. Rozhodli jsme se momentálně více investovat do školení zaměstnanců v přístupu ke klientům s handicapem. Letos prošlo prvních 400 zaměstnanců poboček, kteří přicházejí do bezprostředního kontaktu se zákazníky spořitelny, školením, které pomohlo organizovat Konto BARIÉRY a Český červený kříž. Máme za to, že je užitečné, když se pracovníci přepážek dozvědí více o problémech nevidomých, vozíčkářů nebo neslyšících, když pochopí, že tito lidé mají fyzické omezení, že potřebují více času, jiný způsob objasnění problémů. Zkrátka když se na svět podívají jejich očima. V další etapě by mělo proškolováním projít dalších zhruba čtyři sta zaměstnanců České spořitelny, kteří by měli znát a chápat více než ostatní, jak to i ve světě ticha funguje z druhé strany. 16
časopis pro ty, kteří se nevzdávají Linka pro neslyšící se rozvíjí s novými technologiemi. Novinkou je tlumočení mezi slyšícími a neslyšícími. Neslyšící se domluví už i se zahraničím. Jak mluví kníže? Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch Linku společnosti Telefónica O2 pro neslyšící jsme navštívili poprvé vloni v zimě. Po roce a půl jsme se sem vydali podruhé, abychom zjistili, že se za relativně krátký čas událo ve službách pro neslyšící docela dost. Jak se hledá ztracený notebook Příběh z nedávné doby. Osmnáctiletá studentka mířila autobusem z Břeclavi do Ostravy. Po přestupu na jiný spoj si uvědomila, že nemá notebook. V něm maturitní práce, fotografie, výsledek práce mnoha měsíců. Relativně snadná situace k řešení. Jenže studentka byla neslyšící. Naštěstí u sebe měla chytrý telefon a v něm shodou okolností nainstalovanou naši aplikaci TexMee, přibližuje situaci vedoucí pardubického call centra linky pro neslyšící Alena Užachovová. Aplikace je dostupná od podzimu loňského roku. Umožňuje online psanou komunikaci neslyšícího s naším operátorem, v podstatě živý chat. Operátorka musela nejdříve zjistit, se kterou společností dívka cestovala. Potom se dovolala dispečerovi, který vyhledal řidiče autobusu. Řidič byl ale už doma a autobus v garáži. Naštěstí se podařilo přes zprostředkovanou komunikaci dispečera navigovat Vedoucí linky pro neslyšící Alena Užachovová potvrzuje, že růst počtu klientů ovlivňují i chytré telefony. až do autobusu na místo, kde dívka při jízdě seděla. Notebook tam stále ležel. Alena Užachovová vypráví příhodu se zjevnými emocemi, její kolegyně, která celou komunikaci oběma stranám zprostředkovávala, šla ten večer domů po službě s pocitem velkého zadostiučinění. Dispečer byl natolik laskavý, že se s dívkou domluvil a nechal jí poslat notebook jiným spojem až domů. Mobilní chat milují mladí Příhoda se zapomenutým počítačem asi nejlépe ilustrovala jednu z významných technických změn linky pro neslyšící. Umožnila ji existence moderních mobilních telefonů, která je zatím na této lince na nejvyšším stupni technologického zprostředkovávání hovorů. V posledním roce vzrostl počet měsíčně uskutečněných hovorů asi o 30 procent na průměrně 2400. Nová aplikace se, především asi ve věkově nižších kategoriích uživatelů, kteří přirozeně fandí novým komunikačním kanálům, začíná výrazněji projevovat. I nadále funguje spojení přes ICQ, pochopitelně e-maily, i nadále máme v nabídce faxové zasílání zpráv a vzkazů. Využíváme i naši novou stránku na facebooku, říká Alena Užachovová. Vloni definitivně dosloužila speciální telefonická klávesnice, která stála na počátku komunikace neslyšících v 90. letech. Měli jsme už asi jen dva uživatele, tak jsme se s nimi domluvili na jiném druhu spojení. Počet registrovaných zákazníků se ve srovnání s rokem 2011 zvýšil do letoška asi o 30 procent. Nárůst připisují především intenzivní propagaci služeb organizované ve spolupráci s organizacemi a sdruženími neslyšících. Srozumitelný most mezi světem slyšících a neslyšících info Linka pro neslyšící funguje 16 let Linka pro neslyšící začínala ve Zlíně v roce 1997 pro pár desítek neslyšících. Prvními komunikačními prostředky byla například extra klávesnice s displejem nebo fax. Volající po vytočení bezplatného čísla spojuje přes operátorky (většinu osazenstva tvoří ženy) s volanou stranou. Operátorky přijímají od neslyšících vzkazy ještě přes SMS, e-mail, ICQ a online aplikaci pro chytré telefony a předávají je dál. Neslyšící, kteří se musí kvůli bezplatné službě zaregistrovat, mohou komunikovat s přáteli a rodinou, předávat si soukromé vzkazy, využívají linku pro komunikaci s úřady, lékařem, školami, zákaznickými linkami společností a obchodů. Linka byla do roku 2010 bezplatná pro klienty O2, od roku 2010 funguje zdarma pro zákazníky všech operátorů telefonických služeb v České republice. V průměru se uskutečňuje kolem 2500 hovorů měsíčně. Asi 30 procent připadá na Prahu, následuje s přibližně 12 procenty Brno a jižní Morava. Na ostatní kraje připadá kolem pěti procent. Úplnou novinkou, ne technickou, je tlumočení vzkazů. Po celou dobu existence služby probíhalo propojení mezi neslyšícím a slyšícím tak, že neslyšící poslal textovou zprávu, e-mail či fax ve svém psaném jazyce a operátorka text přečetla, například lékaři. Ukázalo se, že pro slyšící, pokud s neslyšícím nekomunikují pravidelně, je často obtížné porozumět jejich psanému slovu. Od loňska začali v Pardubicích psané vzkazy od neslyšících ke slyšícím interpretovat tak, aby daly slyšícímu příjemci správný smysl. Jen v případě, kdy například lékař či operátor na zákaznické lince potřebuje dovysvětlení, přečtou vzkaz i v jeho původní formě. Letos v únoru začala fungovat ještě další služba hovory do zahraničí. Jedná se sice už o službu placenou, ale od počátku je o ni zájem. Například poslouží pro ověření ubytování v cizině, zajištění nejrůznějších služeb v zahraničí, anglicky hovořící operátorky zařídí domluvu při ztrátě a zatoulání se zavazadel na letištích. Zatím se nejvíc volalo do Chorvatska, využívané je i Slovensko. Co je to žbrblání? Pochopitelně kromě vysloveně pracovních hovorů a zařízení služeb i nadále tvoří velkou část hovorů soukromé záležitosti, říká na závěr Alena Užachovová. Od vyznání lásky a rozchodů a rozvodů přes dotazy na maminčiny recepty až po svatby i smutnější události, jako jsou pohřby. Přirozeně jsme se zajímali také o neobvyklé dotazy, které v Pardubicích zprostředkovávali. Ten nejzajímavější se týkal letošních prvních veřejných voleb hlavy státu. Paní volala známým. Chtěla vědět, jak mluví Karel Schwarzenberg. Když prý všude píší, že žbrblá a ona si to neuměla představit, přidává na závěr malou perličku. Více na www.muzes.cz 17
Fotostory Na turnaj přijelo 55 zahraničních hráčů ze 14 zemí. Úroveň hry roste, golfistů s postižením přibývá. Češi prokázali, že patří k evropské špičce. Na golfu opět vyhráli všichni Text: Jindřich Štěpánek Foto: JAN ŠILPOCH Resort Darovanský Dvůr letos již potřetí přivítal nejlepší handicapované golfisty z Česka i zahraničí. Od 23. do 25. června se zde téměř stovka hráčů zúčastnila turnaje Czech Disabled Golf Masters, jehož spolupořadatelem je i Konto BARIÉRY. O start na západě Čech zájem rok od roku roste, 55 golfistů s postižením přijelo dokonce ze 14 zemí. A není bez zajímavosti, že za dva roky se počet golfistů s postižením na tomto turnaji zdvojnásobil. Turnaj spadá do série European Tour EDGA a o jeho úrovni svědčí i slova mo- derátora Marka Ebena: Jde o mé největší golfové ponížení v roce. Hrát s tělesně postiženými a vidět, že dokáží posílat míčky dál a přesněji než já, je psychicky hodně náročné! Absolutním vítězem byl stejně jako loni Angličan Andrew Gardiner, který je s amputovanou nohou prvním handigolfovým profesionálem. Dvě kola zahrál na 153 ran (loni o pět ran méně). V kategorii HCP 9,5 18,4 zvítězil úřadující mistr Evropy ve své kategorii Miroslav Lidinský a v kategorii HCP 18,5 28 další úřadující mistr Evropy, ale v jiné kategorii, Michal Hošna. V první den turnaje si zahráli hosté, tedy zdraví golfisté s hráči s postižením, což byl pro mnohé doslova celoživotní zážitek. Velmi populární osobou turnaje byl paraplegik Španěl Sebastian Lorente. Český reprezentant Pavel Kamír jezdil na elektrickém vozítku značky Mantys, které budilo velkou pozornost. Jáchym Bém zvládal pomocí protézy i těžké rány z rafu. 18
časopis pro ty, kteří se nevzdávají Typický obrázek ze hry. Amputář a paraplegik hrají společně v jednom flightu. Z paragolferu, čili speciálního vozíku pro paraplegiky, lze odpalovat míčky i jednou rukou. Sebastian Lorente je známý tím, že dokáže hrát z jakékoliv polohy. A když paragolfer klouže na ranní rose, pomohou spoluhráči z Nizozemska. Nejúspěšnější český handigolfista a prezident Golfové asociace handicapovaných Miroslav Lidinský. Další příklad, jak spolu mohou hrát amputář a paraplegička. Manuel De Los Santo je Francouz reprezentující Dominikánskou republiku, ale především hráč s úžasnou stabilitou na jedné noze. 19
Na cestách Ideální místo na dovolenou pro handicapované na vozíčku. Chillon, Vevey, Montreux to jsou slavná místa u Ženevského jezera ve Švýcarsku. Kolem jezera vede asfaltová bezbariérová promenáda. Ženevské jezero se slavným hradem Chillon v pozadí. Ženevské jezero si oblíbili Chaplin i Freddie Mercury Text: Petr Buček Foto: AUTOR, Switzerland Tourismus Nad hladinou Ženevského jezera se vyvalí oblak kouře, když velký parník přiráží ke břehu. Smoke on the water (kouř nad vodou), napadne mě hned. Snad nejslavnější písnička britské kapely Deep Purple. Ta vznikla právě tady ve švýcarském Montreux 4. prosince 1971, když zde Deep Purple nahrávali nové album. Ten den tam během koncertu Franka Zappy vypukl požár, když jeden z návštěvníků vystřelil světlici ze signální pistole do ratanového stropu, který začal hořet. To vše sledoval basák Deep Purple Roger Glover z terasy svého pokoje a složil jednu z nejslavnějších rockových písní. A stejně slavná je i riviéra Ženevského jezera (Lake Geneva nebo také Lake Léman). Montreux, Vevey, hrad Chillon to jsou jména míst, kam už dlouhá léta míří turisté z celého světa na dovolenou. A slavných lidí, kteří si to tu oblíbili a rádi se sem vraceli a vracejí, jsou dlouhé seznamy. Není divu klima je u Ženevského jezera velmi příjemné, má středomořský charakter Téměř celou riviéru obtéká chodník, ideální pro bezbariérovou vycházku. a jezero obklopují alpské dvoutisícovky. A ty i v parném létě zdobí sněhové čepičky. Za dobré viditelnosti lze zahlédnout Mont Blanc. A také slavné vinice Lavaux, které jsou od roku 2007 na seznamu UNESCO. Celkem 830 hektarů terasovitých políček najdete na třicetikilometrovém pásu mezi Lausanne a Vevey, protínají je cyklostezky i turistické chodníky. Pěstuje se zde především odrůda Chasselas. Není divu, že kdo tady chce bydlet, musí sáhnout do kapsy. Říká se dokonce, že tohle je první turis tické místo, kam se do Švýcarska jezdilo. A stále jezdí. Přesvědčit se o tom mohou i handicapovaní. Podél vody totiž vedou dlouhé kilometry kvalitních asfaltových stezek, které vybízejí k nenáročné procházce. Začít můžete třeba u hradu Chillon a bezbariérově dojít až do Montreux. A pak o kousek dál si projít celé Vevey, kde je mimo jiné památník Jana Palacha. Z Montreux k Chillonu je to asi hodinová vycházka, zpět se lze vrátit parníkem brázdícím Ženevské jezero. Ten jezdí každou chvíli, je tu součástí městské hromadné dopravy. Slavná jména Hrad Chillon, který tu na strategicky významném místě hlídá už od 13. století, se 20