Aspekty vývoje mezinárodní migrace v ČR

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Aspekty vývoje mezinárodní migrace v ČR Bakalářská práce Autor: Ester Pechová Vedoucí práce: PhDr. Dana Hübelová Ph.D. Brno 2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Aspekty vývoje mezinárodní migrace v ČR vytvořila samostatně s použitím zdrojů na základě uvedené literatury. V Brně dne 20.12.2012. podpis

Poděkování Chtěla bych poděkovat své vedoucí bakalářské práce PhDr. Daně Hübelové Ph.D. za její cenné rady a za užitečnou metodickou pomoc při zpracování této bakalářské práce.

Abstrakt Bakalářská práce popisuje zhodnocení současné mezinárodní migrace v České republice. Text je soustředěn na demografické chování cizinců v České republice, převážně za období od roku 2000 až po současnost, a vytvoření budoucí prognózy vybraných demografických ukazatelů. Teoretická část vysvětlí základní pojmy týkající se migrace, zobrazí současný stav cizinců v České republice. Praktická část je analýzou současného stavu migrace v České republice, s předpovědí budoucího vývoje, se zaměřením na vzdělání a zaměstnanost cizinců v České republice. Klíčová slova Migrace, emigrace, imigrace, cizinec, Česká republika, vzdělanost, zaměstnanost, migrační trendy, remitence Abstract This bachelor thesis describes the evalution of current international migration in the Czech Republic. Text is focused on the demographic behavior of foreigners in the Czech Republic, mainly in the period from year 2000 to the present, and forecast future of choosed demographic indicators. The theoretical part explaines basic migration terms, shows the current status of foreigners in the Czech Republic. The practical part is an analysis of the current status of migration in the Czech Republic, with predictions of future tendency, with a focus on education and employment of foreigners in the Czech Republic. Key words Migration, emigration, imigration, foreigner, The Czech Republic, education, employment, migration trends, remittances

Obsah ÚVOD... 9 CÍL PRÁCE... 10 1. MIGRACE... 11 1.1. Základní pojmy... 12 1.1.1. Terminologie základních pojmů migrace... 12 1.1.2. Terminologie základních pojmů demografie... 14 1.2. Důvody migrace... 16 1.2.1. Důvody migrace do České republiky... 17 1.3. Migrace v České republice po roce 1989... 18 1.4. Vývoj migrace v České republice... 19 2. VZDĚLÁNÍ A ZAMĚSTNANOST Z POHLEDU MIGRACE... 22 2.1. Migrace a vzdělání... 22 2.1.1. Vzdělání cizinců v České republice... 22 2.2. Migrace a práce v EU... 24 2.2.1. Zaměstnanost cizinců v České republice... 25 3. STÁTNÍ OBČANSTVÍ... 27 3.1. Vývoj nabývaní státního občanství České republiky cizinci... 29 3.2. Struktura cizinců v České republice dle státního občanství... 33 4. REMITENCE... 34 4.1. Typy remitencí... 35 4.2. Remitence v České republice... 36 5. METODIKA PRÁCE... 39 5.2. Základní ukazatelé migrace... 39 5.2. Prostorová mobilita... 39

5.2.1. Analýza prostorové mobility... 40 5.2.2. Sběr dat u prostorové mobility... 40 5.2.3. Demografická analýza prostorové mobility... 41 5.3. Ukazatele migrace a jejich statistika... 42 5.4. Časové řady... 42 5.4.1. Odvozené časové řady... 43 5.5. Charakteristiky časových řad... 44 5.6. Dekompozice časových řad... 45 5.6.1. Trend... 46 5.6.2. Sezónnost... 46 5.6.3. Cyklická složka... 46 5.6.4. Reziduální složka... 47 5.7. Vyrovnání časových řad... 47 5.8. Modely trendů... 48 5.8.1. Popis trendu pomocí regresní přímky... 48 5.9. Extrapolace systematické složky... 50 6. ANALÝZA DEMOGRAFICKÉHO CHOVÁNÍ CIZINCŮ V ČESKÉ REPUBLICE... 51 6.1. Narození cizinci v České republice... 51 6.2. Potratovost cizinek v České republice... 53 6.3. Sňatečnost a rozvodovost cizinců v České republice... 54 6.4. Úmrtnost cizinců v České republice... 58 6.5. Věková struktura cizinců v České republice... 60 6.6. Počet cizinců v České republice... 62 6.6.1. Cizinci s trvalými pobyty... 63

6.6.2 Přistěhovalí a vystěhovalí cizinci v České republice... 64 6.7. Vzdělání cizinců v České republice... 66 6.8. Zaměstnanost cizinců v České republice... 69 7. ZÁVĚR... 77 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 82 SEZNAM GRAFŮ... 85 SEZNAM TABULEK... 85 SEZNAM OBRÁZKŮ... 86 SEZNAM ZKRATEK A POJMŮ... 87

ÚVOD Právo migrovat je základním lidským právem, záleží na každém z nás, zda jej využijeme. Jde tak o svobodu pohybu, jenž může přinést nový lepší život. Česká republika je spíše novým hráčem na poli mezinárodní migrace. Možná i proto se často setkáváme s českou společností se strachem přijímat tyto imigranty, někdy až přímo xenofobní společností. Přesto od vzniku České republiky se na našem území neustále zvyšuje počet cizinců. Problematika mezinárodní migrace v České republice si zasluhuje pozornost. Pro rozsáhlost tématu jsem se rozhodla věnovat imigraci, respektive cizincům v České republice. Pro analýzu jednotlivých demografických ukazatelů cizinců využívám především období od roku 2000 po současnost. Tato bakalářská práce je pro přehlednost rozdělena do čtyř tematických částí. První část je zaměřena na výklad základních pojmů z demografického hlediska a vztahu k migraci, jedná se o první kapitolu této práce. Dále se v této části věnuji popisu příčin a důvodů, jež vedou k migraci z obecného pohledu, poté aplikováno na Českou republiku. Druhá část bakalářské práce se věnuje vzdělanosti a zaměstnanosti z pohledu migrace. Popisuje možnost přístupu cizinců ke vzdělání, k zaměstnanosti, jakými právními normami, zákony se musí řídit. Dále zde popisuji, jakými možnostmi může cizinec nabýt státního občanství České republiky. S mezinárodní migrací a zaměstnaností úzce souvisí termín remitence, výkladu tohoto pojmu se věnuji ve čtvrté kapitole. Třetí část je věnována statistickým a demografickým metodám, díky nimž jsem mohla vytvořit následnou analýzu migrace v České republice. Zabývám se zde základními demografickými ukazateli migrace a časovými řadami. Této části je věnována pátá kapitola. Čtvrtá část je analýzou demografických ukazatelů cizinců v České republice, kdy se zaměřuji na jejich demografické chování, přičemž zde zkoumám vývoj počtu narozených cizinců, porodnost, sňatečnost, rozvodovost a úmrtnost. U vybraných ukazatelů popisuji současný vývoj v České republice a určují předpověď následujících tří let či období. V kapitole se více zaměřím na otázku vzdělanosti a zaměstnanosti cizinců v České republice a jejich predikci. 9

CÍL PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce je vyhodnotit demografické chování cizinců v České republice. Dílčím cílem této práce je analyzovat aspekty mezinárodní migrace v České republice, z hlediska: a) vzdělání a b) zaměstnanosti. Pro splnění cíle práce je třeba shromáždit potřebná data týkající se cizinců v České republice, na základě kterých budu pomocí vyrovnání časové řady a proložení trendových funkcí určovat jejich predikci. Práce je zaměřena primárně na období 2000 až 2010, neboť nebyla ještě dostupná všechna potřebná data z roku 2011. Proto i predikce bude zahrnovat rok 2011, dále 2012 a 2013. V návaznosti na uvedené cíle si kladu následující otázky. Jak to vypadá se vzděláváním cizinců v České republice? Jaká je zaměstnanost cizinců v České republice? Jak se bude vyvíjet trend migrace v České republice? 10

1. MIGRACE S migrací obyvatelstva se setkáváme již od počátku lidstva samotného. Migrační proudy ovlivňovaly a také vytvářely velké civilizace. Lidé z mnoha důvodů, jak politických, ekonomických, kulturních, náboženských a jiných vyhledávali nové místo pobytu. Vytvářel se tak fenomén migrace, s kterým se setkáváme do dnes. Migrace jako pojem se využívá k popisu pohybu ve vědě o živé přírodě, i ve vědě o lidské společnosti. Schopnost migrace je tedy nejen člověku vlastní, ale sdílí ji i s dalšími živočichy. Migrace je tak neustálou společenskou strategií, jak získat zdroje obživy, energie, vyrovnávat se s nepříznivými vlivy. Pomáhá řešit společenské konflikty. Současný stav rozložení obyvatel na světě je důsledkem migrací (31). Migrace je tedy charakterizována jakousi změnou, mění se jak povaha migrace, tak její vnímání moderní společností. Existence státních hranic nám říká, že jejich překračování je významným aktem, myšleno stěhováním za zvláštním významem. Mezinárodní migrace může být vnímána za jakousi abnormalitu, kdy jedinci, tedy migranti nežijí na území svého státu (12). Migrace úzce souvisí s politickými, ekonomickými, sociálními, kulturními aspekty, které v podstatě regulují jejich pohyb mezi státy. Tyto mají vliv nejen na země emigrační, tak i na tranzitní a především na imigrační. Migrace není jen dobrovolnou záležitostí každého jedince, ale setkáváme se i s nucenou migrací. Tato nucená migrace je často způsobena důvody, jako je chudoba, následky přírodních katastrof, hladomory či ozbrojenými konflikty (12). Migrační trendy jsou na světě dány dvěma základními směry migračních pohybů, a to mezi Jihem a Severem, a Východem a Západem. To souvisí i s polarizačním rozdělením světa na vyspělý a rozvojový. Mezinárodní migraci definuje OSN jako změnu obvyklého pobytu za hranicemi státu delší než jeden rok. Mezinárodní migrace se často dělí na migraci politickou a migraci ekonomickou. Mezinárodní migrace může přinášet i otázku globálního problému lidstva (7). 11

1.1. Základní pojmy 1.1.1. Terminologie základních pojmů migrace Migrací 1 se obecně rozumí změna obvyklého místa pobytu přes hranice určité územní jednotky. Vymezení migrace je v jednotlivých zemích odlišné, v České republice je migrace definována jako změna trvalého pobytu přes hranice určité administrativní jednotky, zpravidla obce. V praxi je někdy obtížné rozlišit migraci, tj. relativní změnu pobytu a dočasný územní pohyb. V tomto případě se sleduje délka nepřítomnosti v místě trvalého bydliště nebo délka pobytu v novém bydlišti. Kyvadlová migrace 1 představuje pravidelně se opakující denní nebo týdenní územní pohyby mezi místem trvalého bydliště a místem pracoviště či školy. Sezónní migrace 1 se pravidelně ročně opakuje. Migrující osoby se rozlišují na emigranty 2 (vystěhovalé osoby) a imigranty 2 (přistěhovalé osoby). Za migranta se považuje osoba, která měla alespoň jedno předchozí trvalé bydliště v jiné územní jednotce než je její současné bydliště. Tato osoba pak buď imigrovala, tj. přistěhovala se do současného bydliště nebo emigrovala, tj. vystěhovala se ze svého předchozího bydliště. Migrace se sleduje zpravidla podle řádu územních jednotek. Pokud dochází k územním pohybům v rámci jednoho svrchovaného státu, tj. místo vystěhování a místo přistěhování leží uvnitř hranic státu, mluvíme o vnitrostátní migraci, tedy vnitřní migraci 2 nebo vnitrostátním stěhování. Stěhování za hranice státu se nazývá zahraniční migrace, tedy mezinárodní migrace někdy se používá i termín externí nebo vnější migrace 2. Jednotlivé termíny však pouze nejde nahrazovat jako synonyma. 1 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 103 2 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 104 12

Migrační proud 3 je soubor migrujících osob, které mají stejné místo vystěhování i přistěhování. Početnější proudy mezi územními jednotkami vyššího řádu, například kraji, se nazývají hlavní migrační proudy. Doba pobytu je buď časový interval mezi přistěhováním do určitého místa a následným vystěhováním, nebo doba, která uplynula do posledního přistěhování. Zpětná migrace 3 je stěhování buď do místa původního pobytu, nebo do kterékoliv z předchozích bydlišť. Jako opakovaná migrace 3 nebo chronická migrace je označována tendence stěhovat se několikrát během poměrně krátkého časového úseku. Migrace mezi městem a venkovem má často postupné migrace, konečným cílem migrujících osob jsou velká města a migrace do nich může probíhat sérií postupných stěhování. Rezident 4 je definován jako osoba, která pobývá, nebo zamýšlí pobývat, jeden rok či déle na území dané ekonomiky. Přičemž krátkodobé výlety do jiných zemí nemají vliv na změnu místa rezidence, s výjimkou pobytu delší než jeden rok. Remitent 4 je osoba, která zasílá nebo dováží remitence do země svého původu. Někdy se používá název remitující osoba. Cizinec 4 je každá fyzická osoba, která není občanem České republiky. Pro účely zákona o pobytu cizinců se cizincem rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. Azyl 5 je ochrana cizince, který má opodstatněné obavy z pronásledování z rasových, náboženských nebo jiných národnostních důvodů, z důvodů zastávání určitých 3 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 105 4 Ministerstvo vnitra České republiky. Terminologický slovník. [online]. 2010. [cit 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/terminologicky-slovnik.aspx 5 Klufová, R. Poláková, Z. Demografické metody a analýzy: demografie české a slovenské populace. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. s. 215 13

politických názorů nebo příslušnosti k určité sociální skupině. Vzhledem k těmto obavám se nechce, nebo nemůže vrátit do státu, odkud pochází. Žadatel o azyl 5 je cizinec, který žádá v jiné zemi o ochranu před perzekucí nebo nebezpečenstvím hrozícím v zemi původu. Azylant 5 je cizinec, kterému byl udělen azyl. Povolení k pobytu 5 je doklad, který opravňuje cizince zdržovat se na území konkrétního státu přechodně, respektive natrvalo. 1.1.2. Terminologie základních pojmů demografie Demografie 6 je vědecké studium lidských populací, zkoumající její velikost, strukturu a vývoj. Ve statistické terminologii může být jakýkoliv souhrn rozdílných jednotek nazván populací. V demografii se pojmem populace 6 označuje obvykle obyvatelstvo určitého území, nebo jeho část. Pod pojmem populace můžeme chápat i její rozsah, tedy počet jejich příslušníků. Demografická analýza 7 je částí kvantitativní demografie, která se snaží vyjádřit vliv velikosti a struktury populace i jiných proměnných na demografické jevy, demografické události, izolovat vliv jednotlivých proměnných a zejména přitom vyloučit působení tzv. rušivých jevů. Demografická statistika 8 je metodou sběru číselných údajů týkajících se obyvatelstva, které presentuje ve statistikách obyvatelstva. Pozorování demografických jevů vztahující se k různým statistickým jednotkám jsou nejprve shromážděna pomocí různých formulářů a dokladů, poté jsou kontrolována, aby byly odstraněny zřetelné chyby, teprve poté se přistoupí ke zpracování údajů do tabulek, na základě jejich předchozích třídění, které sestává z roztřídění statistických jednotek podle jejich 6 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 13 7 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 14 8 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 20 14

společných znaků, různé velikosti určitého znaku do zvoleného počtu skupin. Statistické zpracování dat zahrnuje všechny operace následující po jejich sběru, včetně jejich analýzy. Věk 9 je jednou ze základních demografických charakteristik. Vyjadřuje se obvykle v letech nebo v letech a měsících. V demografii se zpravidla věk vyjadřuje v počtu prožitých dokončených let, a proto se též nazývá věkem při posledních narozeninách. Někdy se také používá věk dosažený v daném roce, což je věk vypočtený jako rozdíl mezi rokem pozorování a rokem narození. Věk při příštích narozeninách se používá, pokud se vychází ze započatého roku. Úmrtnost 10 je v demografii proces vymírání populace. Sňatečnost 11 se v demografii zabývá četností vzniku manželství, tedy svazku mezi osobami opačného pohlaví, které vznikají na základě zákona nebo zvykových tradic. Sňatek neboli svatba zpravidla provázena zvláštní ceremonií, která je předepsána zákonem nebo vychází z přijatých zvyklostí. Rozvodovost se v demografii zabývá četností rozvodů, respektive zániků sňatků. Rozvod 12 existuje jen v některých zemích, představuje zákonný nebo zvykový prostředek zániku manželství. Porodnost 13 se v demografii zabývá událostmi, které jsou spojeny s procesem rození dětí a reprodukcí. Pro tento proces se jako synonymum používá termín plodnost, 9 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 50 10 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 65 11 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 77 12 P Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 79 13 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 85 15

zejména pokud je tento proces omezen na studium ženské části populace. Výsledkem realizované plodnosti je četnost narozených dětí. Populační růst 14 je výsledkem společného působení procesů porodnosti, úmrtnosti a migrace. Populační úbytek je důsledek vyšší úrovně úmrtnosti než porodnosti, vyšší úrovně emigrace než imigrace, resp. kombinovaného důsledku těchto procesů, a bývá označován jako negativní růst. Je vhodné rozlišovat uzavřenou populaci, do které neexistuje ani přistěhování, ani z ní nedochází k vystěhování, a populační růst v ní závisí pouze na rozdílu mezi počtem živě narozených a zemřelých, od otevřené populace, jejíž růst ovlivňují také migrace. Růst v otevřené populaci je výsledkem migračního salda a přirozeného přírůstku, který vzniká přebytkem živě narozených nad zemřelými. 1.2. Důvody migrace Motivem každé migrace je zlepšení současného stavu. U mezinárodní migrace se převážně setkáváme s politickými, ekonomickými, sociálními, demografickými a kulturními důvody, jež jsou dány jak prostředím v cílových zemích, tak i zdrojových zemích. Je mnoho migračních teorií, které se zabývají důvody nebo příčinami migrace. Jedna z nejznámějších teorií je teorie push and pull. Světová migrace je ovlivňována faktory push a pull. Podle nichž můžeme dělit mezinárodní migraci na dva toky, na migraci politickou a migraci ekonomickou. Za příčiny migrace se považují faktory push, neboť nutí migranty opustit svou rodnou zemi, tedy faktory jako je demografický růst, nízká úroveň životních podmínek, nedostatek ekonomických a pracovních příležitostí, ekonomická a politická nestabilita země, také válečné či náboženské střety, zhoršování kvality životního prostředí. Důvodem migrace, tedy určitá motivace, jež přitahuje migranty do cílových zemí, jsou faktory pull. Jedná se o faktory typu poptávky po práci, 14 Pavlík, Z., Kalibová, K. Mnohojazyčný demografický slovník:český svazek. Vyd.2., aktualiz. Praha: Česká demografická společnost, 2005, s. 97 16

ekonomické příležitosti a prosperita či politické svobody, vysoká kvalita života, možnost realizace (7). Motivů k migraci ze země je celá řada. Při jejich posuzování je třeba brát v úvahu rozdělení na dobrovolnou a nucenou migraci. Je nutné si představit, že k rozhodnutí k odchodu ze země a volbě cílové země směřuje kombinace mnoha faktorů. Jednotlivé faktory ovlivňují migranta vědomě, ale často jeho motivace k migraci je pocitová (12). U dobrovolné migrace se především přihlíží, jestli má cílová země něco společného se zemí původu, například minulost, jazyková podobnost nebo kulturní příbuznost. Důležitou otázkou je také dostupnost země z hlediska dopravy. V souvislosti s důvody migrace je důležité také zmínit pojem migrační sítě. Jedná se o sítě vytvořené již příchozími migranty, jde o sociální prostředí a struktury krajanů, může se jednat o rodiny, známé, různé spolky. Pro migranta je však podstatné, že zde již žijí jeho krajané a znají místní poměry, mají zkušenosti s vyřizováním potřebných věcí pro příchod migrantů a vyřizováním žádostí o pobyt (8). Lidé migrují obvykle do vyspělejších států převážně za účelem lépe placeného místa, za lepší pracovní kvalifikací či možnosti kvalitnějšího vzdělání na školách. Migrují za vidinou kvalitnějšího způsobu života. Mezi častou migraci patří rodina, lidé se stěhují za svými příbuznými, za svými protějšky. Dalšími migračními důvody mohou být environmentální aspekty. Nejčastějším důvodem pro tuto změnu bývá často přirozená snaha o nalezení lepšího prostředí, které nabízí lepší pracovní příležitosti či bezpečí. 1.2.1. Důvody migrace do České republiky Jelikož se Československo a následně Česká republika otevřela světu relativně nedávno, naše společnost si na migranty zvyká postupně. Pokud se podíváme aktuálně na situaci migrantů v České republice, dá se říci, že ke zlepšení našeho vnímání na migranty mnoho nepřispěla světová hospodářská krize, která má za důsledek mnoho ekonomických migrantů, kteří přijeli do České republiky za prací, přišli o svá zaměstnání a jsou v tíživé finanční situaci. V České republice je 17

také třeba rozlišovat poptávku po levné pracovní síle a poptávku po kvalifikovaných odbornících. Pro motivaci kvalifikovaných odborníků z ciziny bylo realizováno i několik programů, ovšem neúspěšně (3). Z pohledu preferencí imigrantů o příslušný region se jedná o několik propojených faktorů, tedy samotný důvod imigrace (ekonomický, politický, sloučení rodiny), dle národnosti (americké, německé, vietnamské, čínské, polské, slovenské, ukrajinské), dle výskytu různých etnických skupin, sociálních či migračních sítí a také dle pracovních příležitostí. Ekonomičtí migranti mají tendenci se usazovat ve městech, jako je Praha, Brno, Plzeň, Ostrava, popřípadě v pohraničí. Naopak migranti vstupující na naše území za účelem sloučení rodiny se žádnými prioritami neřídí a jsou rovnoměrně rozptýleni po celé České republice. Usazují se tedy i v regionech na severu Čech a jihovýchodě Moravy, kde prakticky neexistují žádná kulturní pouta a kde sociální, demografické a ekologické aspekty nejsou vůbec příznivé (9). 1.3. Migrace v České republice po roce 1989 Česká republika je historicky zemí spíše orientovanou na emigraci, tedy až do 90. let 20. století, s výjimkou dvou vln, a to po obou světových válkách, kdy se lidé chtěli vrátit. Do roku 1989 byla pracovní migrace v České republice přísně kontrolována a řízena. U imigrace v této době můžeme mluvit o pracovní migraci Vietnamců a Ukrajinců. Po 2. Světové válce byla migrace ovlivněna socialistickým systémem plánovaného hospodářství, z nedostatku československých pracovníků, vzhledem k plnění pětiletých plánů, bylo třeba počítat s pracovními migranty. Pro imigranty to mělo být možností nabrat zkušenosti, které by mohli zužitkovat ve své vlasti. Podepsaly se mezivládní dohody, které platily až do roku 1989. Jednalo se o pracovní migranty z Vietnamu, Ukrajiny, Kuby a jiných komunistických zemí (10). V roce 1989 po převratu režimu se Česká republika začala postupně zapojovat do globálních ekonomických a politických struktur. Začala s vlastní transformací na demokratickou společnost, která je dána tržním ekonomickým systémem. Česká republika se tak dala na cestu dohánění západního světa a otevřela se působení 18

globalizace. S politickými, sociálními a společenskými změnami přišlo i otevření hranic a tedy možnost mezinárodní migrace. Před převratem bylo Československo spíše standardizovanou společností, jak v soukromé tak i ve veřejné sféře. Vysoká míra zaměstnanosti byla řízená politikou plné zaměstnanosti, což přinášelo vysokou míru zaměstnanosti mužů i žen. Stát ale nepodporoval zaměstnaneckou mobilitu (26). Po převratu se však objevil fenomén oficiální nezaměstnanosti. Česká republika nemá dostatečný rozsah pracovních příležitostí, ani prostředky pro zajištění rovnoměrnější zvyšování životní úrovně ani kvality života širokých zaměstnaneckých vrstev a lidí odkázaných na pomoc sociálního státu. Změna režimu po roce 1989 přinesla svobodu vycestovat do zahraničí. Svoboda mezinárodní migrace byla zpočátku omezená v důsledku mnoha restriktivních opatření vízových politik národních států (26). 1.4. Vývoj migrace v České republice Pro Českou republiku je tedy imigrace nový fenomén, na který si bude muset postupně zvykat. Pomalu dochází k začleňování cizinců do české společnosti. Česká republika patří stále mezi země s poměrně nízkým podílem cizinců na celkovém počtu obyvatel. Tato hodnota se pohybuje kolem 4 % (4,2 % k 31.12.2008, 3,9 % k 31.12.2009, 4 % k 1.1.2010 ), přičemž průměr států Evropské unie činí necelých 6 %. V grafu 1 je znázorněno postavení České republiky mezi vybranými státy Evropy, z pohledu podílu cizinců na obyvatelstvu, vztahuje se k 1.1.2010. Nejvyšší podíl cizinců na obyvatelstvu je v Lucembursku, s téměř 43 %, následuje jej Švýcarsko s 22 % a Lotyšsko se 17,4 %. Naopak nejmenší podíl cizinců je v Polsku, kde dosahuje pouze 0,1 %, v Litvě je to 1,1 % a na Slovensko 1,2 %. V Bulharsku nebo Rumunsku netvoří cizinci ani 1 % populace. Z pohledu migrace se jedná o spíše zdrojové země. Podíl cizinců v Česku je mezi postkomunistickými zeměmi jeden z nejvyšších, stejný má pouze Slovinsko. 19

50 40 43 Podíl cizinců na obyvatelstvu ve vybraných evropských státech k 1.1.2010 % 30 20 10 0 22 17,4 15,9 Lucembursko Švýcarsko Lotyšsko Estonsko 15,9 12,3 10,5 9,7 8,7 8,6 8,4 Kypr 7 7 6,8 6,8 6,3 6 5,8 4,4 4,3 4 4 Španělsko Rakousko Belgie Německo Irsko Řecko Spojené království Itálie Island Norsko Švédsko Dánsko Francie Malta Portugalsko ČR Slovinsko stát 3,9 Nizozemsko 2,9 2 1,2 1,1 0,1 Finsko Maďarsko Slovensko Litva Polsko Graf 1: Podíl cizinců na obyvatelstvu ve vybraných evropských státech k 1.1.2010 (zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování) Po převratu v roce 19899 dochází k nárůstu cizinců, a to můžeme vidět v grafu 2 Vývoj počtu cizinců v České Republice v letech 1993 2010. V roce 1993 bylo v České republice 78 tisíc cizinců, tento počet každoročně stoupal, s výjimkou mírného poklesu v roce 2000, šlo asi o 30 tisíc cizinců, tento pokles se často připisuje legislativním změnám, 1.1.2000 vstoupil v platnost zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České Republiky, v původní podobě, který podstatně zpřísnil vstupní a pobytový režim většiny cizinců v České Republice. Mírný pokles je zaznamenán až v posledních letech, tedy 2009 a 2010 jako důsledek světové hospodářské krize. V roce 2010 bylo na našem území 424 tisíc cizinců. Nejvyšší počet cizinců byl zde v roce 2008 s 439 tisíci cizinců. 20

Vývoj počtu cizinců v České republice v letech 1993-2010 500 400 300 200 100 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 v tisících 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 rok dlouhodobé pobyty nad 90 dní trvalé pobyty Graf 2: Vývoj počtu cizinců v České republice v letech 1993 2010 (zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování) V roce 2010 bylo v České republice 424 291 cizinců, z toho bylo 188 952 cizinců s dlouhodobým pobytem, 226 803 cizinců mělo povolení k pobytu na 12 měsíců a delší, 8 536 cizinců mělo vízum nad 90 dní. K 1.1.2011 žilo na území České republiky 425 301 cizinců, což činní 4,1 % celkové populace našeho státu. 21

2. VZDĚLÁNÍ A ZAMĚSTNANOST Z POHLEDU MIGRACE Pokud se jedinec rozhodne migrovat, obvykle si vybírá zemi z pohledu vysoké zaměstnanosti a dobrých podmínek pro vzdělání. Neboť to jsou jedny ze zásadních faktorů, jež ovlivňuje jeho budoucí chování ve vybrané zemi. 2.1. Migrace a vzdělání Vzdělání plní jednu z hlavních rolí využití života mladého migranta v nové zemi. Pomáhá adaptaci a jazykovým schopnostem komunikovat s místními. Vzdělání je také prostředek pro vznik nových společenských vazeb, také kulturních. Děti migrantů mají velký náskok, neboť se do společnosti začleňují již od nejmenšího věku, navštěvují mateřské školy, základní školy, kdy mají nejvyšší potenciál schopnosti učit se novým jazykům. A tak mimo svého rodného jazyka ovládají bezproblémově jazyk své nové země a další jazyky, jež jsou vyučovány. 2.1.1. Vzdělání cizinců v České republice V České republice se rozšiřuje migrace z důvodu vzdělání, jež je přihlášení na studia mimo domovskou zemi. Jedná se především o programy, jež jsou poskytovány v rámci vysokých škol. Vzdělání v České republice pro cizince je stejné jako pro občany České republiky. Cizinci mají dle Listiny základních práv a svobod právo na vzdělání. Týká se to všech oblastí vzdělání, tedy základního, středního, vyššího odborného a vysokoškolského (25). Vzdělávání cizinců se řídí dle právních předpisů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (4): Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, 20 Vzdělávání cizinců. 22

Pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k zajištění kursů českého jazyka pro azylanty čj. 21 153/2000-35 (vydáno 4. 6. 2000, účinnost od 1.7.2000, uveřejněno ve Věstníku MŠMT ČR č. 7/2000. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (vysokoškolský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Principy vzdělávání cizinců v České republice (4): 1) Osoby, které nejsou státními občany České republiky a pobývají oprávněně na území České republiky, mají přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání za stejných podmínek jako státní občané České republiky, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy. 2) Občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají přístup ke vzdělávání a školským službám za stejných podmínek jako občané České republiky. 3) Osoby, které nejsou státními občany České republiky, mají za stejných podmínek jako občané Evropské unie přístup k předškolnímu vzdělávání, základnímu uměleckému vzdělávání, jazykovému vzdělávání a ke školským službám podle školského zákona, pokud mají právo pobytu na území České republiky na dobu delší než 90 dnů, popřípadě pokud jsou osobami oprávněnými pobývat na území České republiky za účelem výzkumu, azylanty, osobami používajícími doplňkové ochrany, žadateli o udělení mezinárodní ochrany, nebo osobami používajícími dočasné ochrany. 4) Pro žáky, kteří jsou dětmi osoby se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie a kteří na území České republiky, kde taková osoba vykonávala nebo vykonává pracovní činnost v pracovněprávním vztahu nebo samostatně výdělečnou činnost, nebo na území České republiky studuje, anebo získala na území České republiky právo k pobytu z jiného důvodu, dlouhodobě pobývají a kteří plní povinnou školní docházku podle školského zákona, zajistí krajský úřad příslušný podle místa pobytu žáka ve spolupráci se zřizovatelem školy: - bezplatnou přípravu k jejich začlenění do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám těchto žáků, 23

- podle možností spolupráce se zemí původu žáka podporou výuky mateřského jazyka a kultury země jeho původu, která bude koordinována s běžnou výukou v základní škole. Krajský úřad zajistí přípravu pedagogických pracovníků, kteří budou tuto výuku zabezpečovat. 5) Studium cizinců na veřejných vysokých školách se řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Cizinec studuje za stejných podmínek jako student České republiky, v případě, že veřejná vysoká škola uskutečňuje studijní program v cizím jazyce, stanoví mu poplatek za studium v programech bakalářského, magisterského nebo doktorského studia. 2.2. Migrace a práce v EU Ode dne vstupu České republiky do Evropské unie rozlišujeme z hlediska podmínek pro zaměstnávání dvě skupiny cizinců: občany EU/EHP a Švýcarska (ti pro výkon svého zaměstnání nepotřebují pracovní povolení) a občany třetích zemí (kteří pracovní povolení potřebují). Všeobecně mají vlády zájem na tom, aby imigranti pracovali. Někdy jsou pohnutkou ekonomické potřeby: například některá hospodářská odvětví, jako je cestovní ruch, pohostinství a zemědělství, jsou značně závislá na pracujících imigrantech. Jsou zde však i výhody pro imigranty: skutečnost, že na ně bude vyvíjen tlak, aby pracovali, může omezit riziko, že budou i s rodinami vehnáni do pasti chudoby, a může jim pomoci vybudovat sociální a společenské vazby (25). Jak si stojí migranti na trhu práce? Pokud jde o míru zaměstnanosti v období před začátkem ekonomické krize v roce 2008, vedli si migranti stejně dobře jako místní obyvatelé, někdy i lépe, přibližně v polovině z 24 zemí, o nichž má OECD k dispozici spolehlivá data. Avšak v mnoha jiných zemích si zaměstnání udrželi spíše místní obyvatelé než migranti (25). 24

Je však důležité podívat se i na druh práce, jakou migranti vykonávají: daleko větší počet migrantů mívá často větší kvalifikaci pro svou práci než domácí. To má několik příčin: a) zaměstnavatelé nemusejí uznávat zahraniční kvalifikaci nebo nejsou schopni stanovit, zda tato kvalifikace odpovídá místní kvalifikaci, b) migranti také nemusí natolik plynule ovládat místní jazyk a mohou postrádat vztahy s místní komunitou, což jim může bránit v tom, aby se dozvěděli o vhodných volných pracovních místech. Problémem je bohužel i diskriminace, i když ve většině zemí je nyní nezákonné nepřijmout pracovníka z etnických nebo národnostních důvodů (25). Ať už jsou příčiny jakékoli, migranti a ekonomiky zemí, v nichž žijí, mohou mít vzájemný prospěch, pokud bude zajištěno, že migranti budou schopni maximálně využít svůj lidský kapitál. Proto vlády v mnoha zemích s různým stupněm úspěšnosti zavedly programy a iniciativy za účelem podpory zaměstnanosti migrantů. Patří sem poskytování jazykového vzdělání, zavádění školicích programů a opatření k uznávání zahraniční kvalifikace. 2.2.1. Zaměstnanost cizinců v České republice Zákon o zaměstnanosti Zákon o zaměstnanosti je platný dle zákonu č. 435/2004 Sb. Je základem právního rámce zaměstnávání cizinců v České republice. Zde je zásadní rozlišení cizinců ze zemí EU a cizinců ze třetích zemí. Zákon vychází z toho, že cizinci potřebují povolení k zaměstnání. Pro toto se nevztahují osoby se státním občanstvím některého ze států EU. Jde o tzv. evropské cizince, pro něž se vztahují stejná práva a povinnosti jako pro občany České republiky. Zaměstnavatelé cizinců mají povinnost informační (17). Zákon o pobytu cizinců na území České republiky Zákon o pobytu cizinců na území České republiky je platný dle zákonu č. 326/1999 Sb. Principem Zákona o pobytu cizinců na českém území je rozlišení mezi krátkodobým pobytem, tedy víza do 90 dní, dlouhodobým pobytem, což jsou víza nad 90 dní, dále povolení k dlouhodobému pobytu a k trvalému pobytu. Na základě krátkodobého víza 25

není možné byt v České republice zaměstnán. Pro dlouhodobé udělení víza či povolení k pobytu je důležité vymezení účelu pobytu. Respektive uvést účel typu zaměstnání či podnikání, studium, rodina, vědecký výzkum a další. Prvním krokem je tedy požádání o vízum nad 90 dní, přičemž Ministerstvo vnitra uděluje vízum v maximální délce 6 měsíců. Předpokládá se s postupným vývojem pobytového oprávnění, čím je myšleno od dlouhodobého víza k povolení pobytu. To ovšem neplatí pro občany Evropské Unie (17). Zelené a modré karty Od 1.1.2011 zákon č. 427/2010 Sb. novelizoval zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zvláštním důvodem pobytu na území v České republice je udělování modrých a zelených karet. Jedná se o pobytové oprávnění, jež obsahuje i pracovní povolení. Jde tedy o Centrální evidenci volných pracovních míst obsažitelných držiteli zelených nebo modrých karet se záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí. Evidence obsahuje seznam volných míst, jež jsou více než 30 dní vyvěšená na úřadech práce, nebo jsou zde speciálně zařazeny. Na modré karty se vztahují místa s potřebnou vysokou kvalifikací, tedy vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání s délkou alespoň 3 roky. Zelená karta se vydává pro zaměstnání s různou kvalifikací, od nejnižšího až po vysokoškolské vzdělání. Modrá karta je tedy podmíněna vysokou kvalifikací a potvrzením na hrubý příjem ve výši 1,5 násobku průměrné hrubé roční mzdy. Zelená karta může být vydána jen příslušníkům určitých států. To bylo provedeno vyhláškou Ministerstva vnitra č. 461/2008 Sb. Tato vyhláška uvádí seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou oprávněni o vydání zelené karty požádat. V aktuálně platné podobě obsahuje seznam dvanáct zemí, konkrétně jde o Austrálii, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Chorvatsko, Japonsko, Kanadu, Korejskou republiku, Makedonii, Nový Zéland, Srbsko, Ukrajinu, USA (17). Modrou kartu nemůže obdržet např. cizinec, který žádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu nebo který pobývá v České 26

republice za účelem sezonního zaměstnání, rodinný příslušník občana Evropské unie, pokud pobývá na území České republiky (17). Karty vydává Ministerstvo vnitra. Doba platnosti karet je omezena, u zelené karty je to doba, na kterou je sjednaná délka zaměstnání, u modré karty jsou o 3 měsíce více vůči délce zaměstnání, ale nejvíce 2 roky. Zelená karta je zavedena od 1.1.2009. Modrá karta EU je společným projektem EU, v českém právním řádu je zařazena s účinností od 1.1.2011 (17). 3. STÁTNÍ OBČANSTVÍ Pro cizince získat státní občanství znamená nejvyšší stupeň integrace do české společnosti. Cizinci s trvalým pobytem na území České republiky mohou nabýt státní občanství České republiky jeho udělením. Udělení státního občanství České republiky vychází dle zákonu č.40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Nabýt státní občanství České republiky mohou i osoby bez státního občanství, pokud trvale žijí na území v České republice. Státní občanství uděluje Ministerstvo vnitra na základě žádosti o udělení státního občanství, žádost však nemusí být vždy kladně vyřízena (24). Aby bylo uděleno občanství České republiky cizinci s jiným státním občanstvím či osobě bez státního občanství, musí žadatel splňovat současně tyto podmínky (24): 1. má na území České republiky ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje, 2. prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbude své dosavadní občanství, nebo prokáže, že pozbyla své dosavadní občanství, nejde-li o osobu bez státního občanství nebo osobu s přiznaným postavením uprchlíka; doklad o pozbytí dosavadního státního občanství se obstarává až poté, co Ministerstvo vnitra vydá žadateli tzv. příslib udělení státního občanství České republiky, 3. nebyla v posledních pěti letech odsouzena pro úmyslný trestný čin (prokazuje se výpisem z rejstříku trestů v České Republice, výpis z rejstříku trestů žadatele si 27

Ministerstvo vnitra obstarává formou dálkového přístupu podle zvláštního právního předpisu, nepředkládá jej žadatel), 4. prokáže pohovorem před příslušným úřadem znalost českého jazyka (nevztahuje se na žadatele, který je nebo byl státním občanem Slovenské republiky), 5. plní povinnosti vyplývající z ustanovení zvláštního právního předpisu upravujícího pobyt a vstup cizinců na území České republiky (zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky. Ministerstvo vnitra ČR může prominout tyto podmínky, s výjimkou bodu 3. Prominutí vychází z povoleného pětiletého trvalého pobytu v České republice, pokud má žadatel o státní občanství České republiky povolen trvalý pobyt a (24): - narodil-li se na území České republiky, - nebo žije na území České republiky nepřetržitě alespoň deset let, - nebo měl v minulosti státní občanství České republiky, případně státní občanství ČSFR, - nebo byl osvojen státním občanem České republiky, - nebo je jeho manžel (manželka) státním občanem České republiky, - nebo je alespoň jeden z rodičů žadatele státním občanem České republiky, - nebo přesídlil do České republiky do 31.12.1994 na základě pozvání vlády, - a nebo je bezdomovcem (osobou bez státního občanství), nebo má na území České republiky přiznáno postavení uprchlíka. Nabytí státního občanství České republiky vychází také z narození. Tedy dítě nabývá státní občanství České republiky narozením, je-li alespoň jeden z jeho rodičů státním občanem České republiky. Místo narození dítěte nemá na nabytí českého státního občanství narozením žádný vliv. Jsou-li oba rodiče osobami bez státního občanství, dítě 28

nabývá narozením české státní občanství, pokud má alespoň jeden z rodičů trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí (24). 3.1. Vývoj nabývaní státního občanství České republiky cizinci V nabývání státního občanství cizinci je Česká republika jedním z nejpřísnějších států EU, s výjimkou dětí narozených na českém území. Pokud se podíváme na poměr mezi počtem legálně žijících cizinců v České republice a počty nově nabytých občanství, Česká republika spolu s Litvou, Slovenskem a Polskem má nejnižší počet nově nabytých občanství v poměru k celkovému počtu obyvatel (6). Pro udělení státního občanství České republiky podává žádost jen nepatrná část těch cizinců, kteří by žádat mohli. Za tuto situaci pravděpodobně může nezájem cizinců o získání českého státního občanství. Český zákon zatím požaduje po cizincích, aby se před získáním českého občanství zřekli svého dosavadního občanství. Dále také přísné podmínky získání státního občanství České republiky udělením (6). V tabulce 1 Vývoj počtu udělených státních občanství České republiky cizinců v letech 2000 2010, je patrné, jaká je její přibližná statistika v posledních letech. Tabulka zahrnuje srovnání počtu udělených občanství k celkovému počtu cizinců s trvalým pobytem. S ohledem na to, že žadatel může žádat až po 5 letech trvalého pobytu na českém území. Shrnutí vývoje počtu udělených státních občanství České republiky je v následujícím grafu 3, kde si můžeme povšimnout klesající tendence. Hodnoty v grafu každoročně klesají, přičemž počet nabytých státních občanství byl 8 335 v roce 2000, a v roce 2010 klesl na 1495, s výjimkou roku 2004, kdy došlo k růstu z hodnoty 3410 v roce 2003 na 5023 nabytých státních občanství České republiky v roce 2004. V tomto roce došlo k legislativní i definiční změně, související se vstupem České republiky do EU. V květnu 2004 vstoupil v platnost speciální pobytový režim pro občany EU. Jeho legislativní úprava znamenala, že občané Slovenska mohou požádat o trvalý pobyt po třech letech nepřetržitého pobytu na území České republiky, pokud zde v této době byli zaměstnáni. 29

Tab. 1: Vývoj počtu udělených občanství v České republice v letech 2000 až 2010 (zdroj: data www.migrace-online.cz, vlastní zpracování) Rok Počty udělených Počet udělených Počty zjednodušeného Emigranti Počet cizinců občanství občanství získání občanství z let 1948-89 s trvalým pobytem jen Slováci oběti rozdělení ČSFR 15 2000 1 059-5 377 1 899 66 891 2001 1 121 215 3 378 1 607 69 816 2002 1 150 247 1 862 1 273 75 239 2003 1 267 79 910 1 154 80 844 2004 1 495 177 1 567 1 784 99 467 2005 1 177 246 1 013 190 110 598 2006 1 355 181 605 205 139 185 2007 1 027 131 494 225 157 512 2008 1 087 103 418 229 172 191 2009 1 017 111 320 173 180 359 2010 947 141 236 171 188 952 15 Někteří státní občané Slovenské republiky, kteří měli ke dni 31.12.1992 státní občanství ČSFR, mohou nabýt státní občanství České republiky zjednodušeným způsobem, tj. prohlášením podle ustanovení 18a, 18b nebo 18c zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, aniž by museli prokazovat pozbytí dosavadního státního občanství, tzn. že slovenské státní občanství jim zůstává i po nabytí státního občanství České republiky zachováno (23). 30

8335 Státní občanství České republiky nabytá během let 2000 až 2010 počet státních občanství 6321 4532 3410 5023 2626 2346 1877 1837 1621 1495 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 rok 2009 2010 Graf 3: Státní občanství České republiky nabytá během let 2000 až 2010 (zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování) Celkový vývoj nabytých občanství České republiky dle původníhoo občanství se mění následovně dle obr. 1 Nabytí státního občanství České republiky podle předchozího státního občanství v letech 2001 až 2010. Tento obrázek kopíruje tendenci vývoje celkových nabytých státních občanství v jednotlivých letech. Mění se rozložení lidí s nabytým občanstvím dle původního občanství. Celkově můžeme říci, že nejvyšší podíl v zastoupení mají Slováci, dále Ukrajinci. Pořadí těchto cizinců se v průběhu let příliš nemění. Od roku 2004 postupně klesá počet Slováků s novým státním občanstvím České republiky, zajímavostí je, že v roce 2008 počet Ukrajinců téměř dotahuje počet Slováků, a od roku 2009 převládají Ukrajinci v počtu nabytých státních občanství České republiky. Co se týká rozložení jednotlivých žadatelů o státní občanství České republiky v roce 2010, to zobrazuje graf 4 Státní občanství České republiky nabytá během roku 2010 podle předchozího státního občanství, z kterého vyplývá, že nejvícee státních občanství získalo 26 % Ukrajinců, dále 16 % Slováků, 5 % Rusů, a po 4 % Poláků a Ukrajinců a se 2 % Bělorusi a Rumuni. 31

Obr. 1: Nabytí státního občanství České republiky podle předchozího státního občanství 2001 2010 (zdroj: ČSÚ, 2012) Státní občanství České republiky nabytá během roku 2010 podle předchozího státního občanství 41% 2%2% 4% 4% 16% 5% 26% Slovensko Ukrajina Rusko Polsko Vietnam Bělorusko Rumunsko ostatní Graf 4: Státní občanství ČRR nabytá během roku 2010 podle předchozího státního občanství (zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování) 32

3.2. Struktura cizinců v České republice dle státního občanství K 1.1.2011 byli v České republice nejčastěji zastoupeni občané Ukrajiny se 124 339 osob, což je 29 % a Slovenska se 71 780 osobami, tedy představují 17 % cizinců. Dále následovala státní občanství Vietnamská, žilo zde 60 301 osob, přičemž jde o 14 %, Ruská 31 941 osob, tedy 8 % a z Polska 18 242 osob se 4 %. Přesněji se na strukturu rozložení obyvatelstva můžete podívat na grafu 5. Struktura cizinců TOP 5 v České republice v roce 2011 18242 31941 60 301 124 339 71 780 Ukrajinci Slováci Vietnamci Rusové Poláci Graf 5: Struktura cizinců TOP 5 v České republice v roce 2011 (zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování) Početně nejvýznamnější skupiny cizinců ze třetích zemí se dlouhodobě nemění. Mezi nejvíce početně zastoupené státní příslušníky třetích zemí patří občané Ukrajiny (131 977), Vietnamu (61 126) a Ruska (30 393). Tyto tři státní příslušnosti tvoří více než 3/4 osob, které jsou cílovou skupinou integrace. Největší zastoupení cizinců ze třetích zemí s trvalým pobytem je ze Srbska a Černé Hory (76,3 %), Číny (61,3 %), Vietnamu (58,5 %) a Běloruska (56,5 %). Dle přechodného pobytu se jedná především o Moldavany (23,6 %), Mongoly (30,2 %) a Ukrajince (33,1 %) (1). Téměř 12 % všech cizinců směřuje do hlavního města, jde tedy o nejvyšší koncentraci cizinců, v roce 2010 jich v Praze bylo evidováno skoro 145 tisíc. Nejméně cizinců žije v Moravskoslezském kraji, dále pak ve Zlínském a Olomouckém. Rozložení cizinců v České republice je převážně stálé, ale se vzrůstajícím počtem cizinců, se zvyšuje 33

jejich podíl na tamním obyvatelstvu. Nejčastěji se setkáváme se Slováky v blízkosti slovenských hranic, Poláky v blízkosti polských hranic. Na následujícím obrázku 2 je zobrazena Česká republika a ukazuje rozložení přistěhovalého obyvatelstva jako podíl na obyvatelstvu České republiky k datu 1.1.2009. Tedy nejvyšší koncentrace je středočeský kraj, dále celkově spíše hraniční oblasti severozápadu země. Obr 2: Podíl cizinců na obyvatelstvu České republiky k 1.1.2009 (zdroj: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclid=777&) 4. REMITENCE Remitence jsou důležitou otázkou v oblasti migrace a také pro další rozvoj přijímajících skupin. Pro definici remitencí se používá nejčastěji definice Mezinárodního měnového fondu, jež je tvořena ze dvou položek struktury bilance plateb (11): - příjmy, které jsou získané pracovníky v takových ekonomikách, kde nemají trvalé bydliště nebo příjmy od zaměstnavatele se sídlem mimo zemi původu pracovníka, - transfery od rezidentů jedné ekonomiky pro obyvatele jiné ekonomiky. 34

4.1. Typy remitencí Celkové remitence (total remittances) jsou složeny z osobních remitencí a sociálních dávek (30): 1) Osobní remitence (personal remittances) jsou tvořeny běžnými a kapitálovými převody v hotovosti a naturáliích mezi domácnostmi rezidentů a domácnostmi nerezidentů, spolu se zaměstnaneckými kompenzacemi. b) Osobní převody jsou všechny běžné převody v hotovosti i naturáliích, které jsou posílány domácnostmi rezidentů do nebo z domácností nerezidentů. Jde tedy o všechny běžné převody mezi rezidenty a nerezidenty. c) Remitence v hotovosti jsou peněžní převody, jež jsou v příslušné měně dopraveny do druhé země, jež jsou předány jménem remitenta nebo osobně určené osobě či osobám. d) Remitence v naturáliích jsou převody zboží nebo služeb. e) Zaměstnanecké kompenzace jsou příjmy u krátkodobých pracovníků, jde o různé příhraniční, sezónní pracovníky, kteří nejsou rezidenty dané ekonomiky, v které pracují. Nebo se jedná také o příjmy mezi rezidenty pracující pro nerezidenty. f) Kapitálové převody mezi domácnostmi vytváří převody peněz v hotovosti nebo naturáliích mezi domácnostmi rezidentů a nerezidentů. 2) Sociální příspěvky (social benefits) jsou běžnými převody, zahrnující také důchody, které jsou obdrženy do domácností od soukromých společností, vlád a neziskových organizací. Jde o příspěvky pro řešení sociální situace příjemce v době, kdy je nemocen, nezaměstnaný, v penzi a podobně. Remitence tedy mohou mít různou formu, setkáváme se s nimi nejčastěji v následující podobě: jako osobní vklad a investice, transfery v rámci rodiny, charitativní dary, transfery od skupin migrantů pro rozvoj (30). 35