MASARYKOVA UNIVERZITAV BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA

MASARYKOVA UNIVERZITAV BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE POZEMEK JAKO VĚC, SOUČÁSTI A PŘÍSLUŠENSTVÍ POZEMKU 2008/2009 Hana Švecová

MASARYKOVA UNIVERZITAV BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE POZEMEK JAKO VĚC, SOUČÁSTI A PŘÍSLUŠENSTVÍ POZEMKU Hana Švecová 2008/2009 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Pozemek jako věc, součásti a příslušenství pozemku zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny... 2

Obsah 1 Úvod...5 2 Věc, součást věci, příslušenství věci...6 2.1 Právní úprava věci, její součásti a příslušenství v současnosti...6 2.1.1 Věc...6 2.1.2 Součást věci...6 2.1.3 Příslušenství věci...7 2.2 Právní úprava věci, její součásti a příslušenství v minulosti...7 2.2.1 Všeobecný zákoník občanský z roku 1811...7 2.2.2 Německý občanský zákoník z roku 1896...11 2.2.3 Československý občanský zákoník z roku 1950...13 2.2.4 Československý občanský zákoník z roku 1964...14 3 Pozemek jako věc a jeho specifika...15 3.1 Pojem pozemek...15 3.2 Účelová kategorizace půdy...15 3.3 Kategorizace půdy pro její oceňování...19 3.4 Vlastnické právo k pozemkům...20 3.4.1 Kupní smlouva...21 3.4.2 Darovací smlouva...22 3.4.3 Směnná smlouva...22 3.4.4 Jiné smlouvy...23 3.4.5 Dědění...23 3.4.6 Rozhodnutí státního orgánu...23 3.5 Věcná práva k cizím pozemkům...23 3.5.1 Věcná břemena...24 3.5.2 Zástavní a podzástavní právo...25 3.6 Nájem pozemků...26 4 Součásti a příslušenství pozemku...29 4.1 Součásti pozemku...29 4.2 Příslušenství pozemku...30 4.3 Součásti a příslušenství a při převodu majetku...31 5 Závěr...34 3

6 Summary...35 7 Použitá literatura...36 4

1 Úvod Pozemkové právo je část práva, jejímž předmětem regulace jsou pozemkové vztahy, v nichž jako objekt vystupuje půda, resp. pozemek. Půda označuje část zemského povrchu. Je produktem přírodních sil a procesů, je jí omezené a konečné množství, je nezcizitelná. Nelze vyrobit, člověk může pouze zčásti ovlivnit její vlastnosti. Je nepostradatelná pro každou lidskou činnost. Pozemek je část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Úkolem této práce bude vysvětlit pozemek, jeho součásti a příslušenství jako věc. Nejdříve se soustředím na vysvětlení pojmu věc, součást a příslušenství ve shodě s platnou právní úpravou, poté i ve srovnání s úpravou v předchozích zákonících - počínaje obecným občanským zákoníkem rakouským z roku 1811. V dalších kapitolách se budu věnovat vysvětlení pojmu pozemek a jeho specifikům, jakými je např. rozdělení druhů pozemků. Dále se budu snažit popsat vlastnická práva k pozemkům a jednotlivé způsoby jejich nabývání, věcná práva k cizím pozemkům a také se dotknu tématu nájem pozemků. V závěru se budu věnovat vysvětlení pojmu součásti a příslušenství pozemku. 5

2 Věc, součást věci, příslušenství věci 2.1 Právní úprava věci, její součásti a příslušenství v současnosti 2.1.1 Věc Česká právní úprava nevymezuje výslovně pojem věci v právním smyslu. Občanskoprávní teorie i praxe vymezují věc v právním smyslu jako ovladatelný hmotný předmět či ovladatelnou přírodní sílu (energii vodní, parní, sluneční, elektrickou, jadernou), která slouží potřebám lidí 1. Jednotlivé věci lze třídit a to na základě různých kritérií (například věci movité a nemovité, věci zuživatelné a nezuživatelné, věci zastupitelné a nezastupitelné, věci druhově určené a individuálně určené, věci reálně dělitelné a reálně nedělitelné). V občanském zákoníku se věci dělí na věci movité a nemovité. Nemovité věci jsou přímo definovány v 119 odst. 2 občanského zákoníku, a to jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Věci movité v občanském zákoníku vymezeny nejsou, z čehož logicky vyplývá, že jsou jimi všechny věci v právním smyslu, které nemají charakter věci nemovité. 2.1.2 Součást věci Součást věci není samostatným předmětem občanskoprávního vztahu. Součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže od ní být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Věc a její součást tvoří celek podrobený jedinému právnímu režimu. Práva a povinnosti, jejichž předmětem je konkrétní věc, se vztahují i na její součást. Součást věci přechází na nabyvatele věci, i když není výslovně uvedena ve smlouvě o převodu věci. 2 1 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str.11-12 2 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str.12-13 6

Součástí pozemku jsou porosty (keře, stromy pevně spojené kořeny s pozemkem). Ty, jakožto součást věci hlavní, sdílejí právní osud pozemku. Oddělením součásti od věci se součást stává věcí samostatnou (například oddělením plodů od stromu). Porosty lze třídit podle různých kritérií právně významné je dělení porostů na porosty trvalé a ostatní. Ve smyslu 120 odst. 2 občanského zákoníku není součástí pozemku stavba. 2.1.3 Příslušenství věci Podle 121 občanského zákoníku je příslušenství věci vždy věcí samostatnou. Pokud je věc příslušenstvím, sdílí právní osud věci hlavní, převádí se tedy spolu s ní. Pokud by mohly vzniknout pochybnosti, zda bylo s hlavní věcí převedeno i příslušenství, je nutné příslušenství výslovně specifikovat 3. Je naprosto nutné, aby příslušenství vlastnil ten, kdo vlastní věc hlavní (např. byt), ale je možné poskytnout někomu dalšímu odvozené užívací nebo nájemní vztahy k příslušenství (např. u bytu jde o vedlejší místnosti apod.). 2.2 Právní úprava věci, její součásti a příslušenství v minulosti 2.2.1 Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 Všeobecný občanský zákoník rakouský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie - ABGB) z roku 1811, s působností ode dne 1. ledna 1812, byl základem občanského práva v habsburské monarchii po celé 19. století až do jejího zániku, u nás platil s určitými obměnami až do konce roku 1950. Zákoník byl vyhlášen 1. června 1811 patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s. s platností pro všechny neuherské země císařství. 4 Právy k věcem se zabývá druhý díl zákoníku ( 285 1341). 3 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str.13 4 Wikipedie, otevřená encyklopedie : Všeobecný zákoník občanský [citováno 3. prosince 2008]. Dostupný z http://cs.wikipedia.org/wiki/všeobecný_zákoník_občanský 7

Podle 285 tohoto zákoníku: Bytosti bez rozumu jsou určeny řádem přírody k libovolným účelům rozumných bytostí (osob), a nazývají se na rozdíl od osob, věcmi. Člověk nemůže, i kdyby s tím souhlasil, být snížen k pouhému prostředku, k věci, může však své tělesné nebo duchovní síly přislíbit jiným k dovoleným účelům. Do třídy věcí patří tedy: a) neživé předměty, b) živé, avšak bez rozumu, jako zvířata, c) projevy síly rozumných bytostí d) výlučná práva požadovat od jiných projevy síly nebo jednání opomenutí Znaky věcí podle 285 všeobecného zákoníku občanského jsou tyto. Především je to znak negativní: Věcí je všechno to, co je rozdílné od osoby". 5 V zákoníku se striktně odděluje lidská bytost od věci. Lidské tělo není věcí. Neexistuje vlastnictví těla, zásahy do lidského těla nejsou porušením věcných práv, ale práv osobnostních. Věcmi taktéž nejsou jednotlivé části těla (např. oko) ani různé náhradní kusy spojené pevně s lidským tělem (např. zubní plomby). Věcmi mohou být až součásti oddělené od těla (např. ustřižený vlas). Vrozená práva" nebyla věcmi ve smyslu 285 všeobecného zákoníku občanského, neboť vrozené právo, tedy práva osobnosti nejsou rozdílná od osoby, nemohou být od ní oddělena, aniž by byla dotčena lidská důstojnost. 6 V 285 všeobecného občanského zákoníku také nalezneme znak pozitivní: Věcí je to co slouží k užívání lidí". Na věc v právním smyslu bylo pohlíženo z hlediska hospodářské užitkovosti, musela mít určitou hodnotou. Věcí bylo to, co sloužilo k uspokojení určitých lidských potřeb, a bylo člověkem dosažitelné. Mezi věci tedy nepatřilo např. nebe, hvězdy, vzduch. 5 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 67 6 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 68 8

Dalším znakem je samostatnost. Věc je to, co existuje samostatně a není součástí jiné věci. Pojem věci je v tomto zákoníku značně rozšířen- za věc se již nepovažuje pouze něco hmotného, ale vše co je od osoby rozlišné, z tohoto dále vyplývá dělení na věci hmotné a věci nehmotné. Podle 292 jsou věci hmotné ty, které lze chápat smysly. Nehmotnými věcmi jsou práva. Nehmotnou věcí byl také vynález. Toto široké pojetí věci ve všeobecném občanském zákoníku bylo někdy kritizováno, ale nakonec se ukázalo, že zejména z hlediska praxe plnilo velmi účelně své poslání a umožňovalo řešit řadu otázek, které byly neřešitelné při omezení toliko na věci hmotné. 7 Kromě rozdělení na hmotné a nehmotné se věci dále dělí na movité a nemovité, dělitelné a nedělitelné, zužitkovatelné a nezužitkovatelné, ocenitelné a neocenitelné. Podle 293 všeobecného občanského zákoníku věci, které bez porušení jejich podstaty lze přenášet z místa na místo, jsou věci movité; jinak jsou nemovité. Věci, které samy o sobě jsou movité, je možno v právním smyslu pokládat za nemovité, jakmile podle zákona nebo určení vlastníka tvoří příslušenství věci nemovité. Toto ustanovení má na mysli především věci hmotné. 8 Věci nehmotné jsou podle 290 všeobecného občanského zákoníku pokládány za věci movité, pokud nejsou spojeny s držbou nemovité věci nebo nebyly zemskými zákony prohlášeny za věci nemovité. Nabývání a zánik práv k věcem movitým a věcem nemovitým je rozdílný. Za nemovité věci byly považovány pozemky. Ty byly definovány jako ohraničené části půdy s vrstvou pod povrchem, se vším, co je pod povrchem a s povrchem samotným, ke kterému patří vše, co je s pozemkem spojeno (rostliny a budovy). Tento občanský zákoník již zná příslušenství a součásti věci. 7 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 70 8 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 71 9

Příslušenství pozemku, i když jde o věci movité, platí za nemovité. Tak například ryby v rybníku a zvěř v lese, pokud se volně pohybují, byly považovány za věc nemovitou. Naproti tomu uloví-li se ryby v rybníku a bude-li zvěř chycena nebo skolena, jde o věci movité ( 295 všeobecného občanského zákoníku). 9 Dále se věci třídí na dělitelné a nedělitelné. Dělitelné věci mohou být rozděleny tak, že získané části se liší od nerozdělené věci pouze svou velikostí a množstvím, takže souhrn částí dává opět celek. Nedělitelné věci nemohou být vůbec rozděleny nebo bez zmenšení své hodnoty. Nemovitosti jsou zpravidla věci nedělitelné. Podle 301 všeobecného občanského zákoníku jsou věci zuživatelné ty, kterých nelze obyčejně společensky užívat, aniž by byly zničeny nebo spotřebovány. Opakem těchto jsou věci nezuživatelné. Zuživatelné věci se zpravidla určují podle počtu, míry a váhy. Věci nemovité jsou vždy nezuživatelné. Cenitelné věci jsou ty, jejichž hodnotu lze určit srovnáním s jinými věcmi v obchodním styku. K nim patří i služby, práce ruční a duševní. Naproti tomu věci, jejichž hodnotu srovnáním s jinými věcmi nelze určit, jsou necenitelné ( 303 všeob. obč. zák.). 10 V 302 všeobecného občanského zákoníku je definována věc hromadná. Souhrn několika jednotlivých věcí, které se považují za jednu věc a bývají označovány společným jménem, tvoří věc hromadnou. Více samostatných věcí je u hromadné věci spojeno ve vyšší celek, ovšem nemizí jejich individualita (např. knihovna). Názvosloví u příslušenství a součásti věci není ve všeobecném občanském zákoníku stejné a přesné. Pod příslušenstvím rozumí také součásti věci, přírůstky a věci vedlejší. Příslušenstvím v širším smyslu, tak jak je popsáno v 294, se rozumí také součásti věci, které nejsou samy věcmi a věci vedlejší. Součást věci není věc v právním smyslu. 9 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 72 10 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 73 10

1990. 12 Podle německého občanského zákoníku jsou věcmi jen hmotné (tělesné) Podle 294 všeobecného občanského zákoníku se rozumělo příslušenstvím to, co bývá s věcí trvale spojeno. Sem patří nejen přírůstek věci, pokud není od ní oddělen, nýbrž i vedlejší věci, bez nichž hlavní věci nelze užívat nebo o kterých zákon nebo vlastník určil, aby se jich trvale k hlavní věci užívalo. 11 2.2.2 Německý občanský zákoník z roku 1896 Německý občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch - BGB) jako základní právní dokument občanského práva v Německu byl schválen tehdejším Říšským sněmem 18. srpna 1896 a vstoupil v platnost 1. ledna 1900. Ve východním Německu byl v roce 1975 zrušen a opět obnoven až po znovusjednocení v roce předměty, což jsou movité věci a pozemky. Pojem nemovitých věcí tento zákoník nezná. Podle německého zákoníku se věci dělí na věci zastupitelné a nezastupitelné. V 91 jsou zastupitelné věci definovány jako movité věci, které v obchodním styku bývají určeny podle počtu, míry nebo váhy. Opakem tohoto jsou věci nezastupitelné. Dále se věci dělí na zuživatelné a nezuživatelné. Zuživatelné věci jsou v 92 definovány jako movité věci, jejichž užívání podle jejich určení spočívá v zužití nebo zcizení. Jako součástky věci se považují hmotné předměty, jež buď od přírody tvoří jednotu nebo vzájemným spojením ztratily svou samostatnost takovým způsobem, že se pokud toto spojení trvá - jeví jako celek, jako jednotná věc. Rozdíl od příslušenství spočívá ve způsobu spojení. 13 11 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 76 12 Sochorek, Radim. Německý občanský zákoník v angličtině bezplatně ke stažení [citováno 3. prosince 2008]. Dostupný z http://www.sochorek.cz/cz/pr/blog/1157796386-nemecky-obcanskyzakonik-v-anglictine-bezplatne-ke-stazeni.htm 13 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 82 11

Podstatné součásti jsou ty části, které svým spojením způsobují, že se vše jeví tak, že věc je ovládána jednotným účelem. Z těchto podstatných součástí nemůže chybět žádná, aniž by došlo ke ztrátě charakteru úplnosti. 14 Podle 94 jsou podstatnými součástkami pozemků věci pevně spojené se základem a půdou, zejména budovy, stejně jako výtěžky pozemku, pokud souvisí s půdou. K podstatným součástkám budovy patří věci, které byly vloženy, aby budova vůbec byla postavena. K součástkám pozemku nepatří takové věci, které se základem a půdou byly spojeny jen k přechodnému účelu, jemuž je vlastní podle jeho povahy časové omezení. 15 Podle 97 německého občanského zákoníku jsou příslušenstvím movité věci, které aniž by byly součástky věci hlaví, jsou určeny, aby sloužily hospodářskému účelu hlavní věci a stojí k ní v prostorovém poměru, odpovídajícím tomuto určení. Věc není příslušenstvím, když se ve vzájemném styku nepovažuje za příslušenství. Není zde určeno nemovité příslušenství - pozemek může být připsán k druhému pozemku pouze jako součástka. Podle 98 je příslušenstvím určeno sloužit hospodářskému účelu hlavní věci, a proto, jsou-li splněny další podmínky 97, tvoří příslušenství tyto věci: 1) Budovy, jež jsou trvale zařízeny k řemeslnému provozu, zejména u mlýna, kovárny, pivovaru, továrny, a stroje určené k provozu a ostatní zařízení. 2) Při venkovském statku zařízení určené k hospodářskému provozu a dobytek, zemědělské produkty, pokud se potřebují k dalšímu vedení hospodářství, a to až do té doby, kdy se získají stejné nebo podobné produkty podle výhledu, a rovněž hnůj získaný ze statku. 16 14 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 83 15 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 83 16 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 84 12

2.2.3 Československý občanský zákoník z roku 1950 Radikální zvrat v poměru k právní úpravě věci v 285 všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 provedl občanský zákoník ze dne 25. října roku 1950, č. 141 sb., platný od 1. ledna roku 1951, když ve svém 23 výslovně stanovil, že věci v právním smyslu jsou ovladatelné hmotné předměty a přírodní síly, které slouží k lidské potřebě. 17 Důvodová zpráva k tomuto ustanovení výslovně zjišťuje, že na rozdíl od dosavadního práva, podle něhož se pod pojem věci nezahrnovaly jen předměty hmotné, ale i práva jako věci nehmotné, což,,odporuje lidovému chápání, rozumí zákon věcmi v právním smyslu jen předměty hmotné a přírodní síly, které v důsledku technických vynálezů nové doby také slouží k ukojení lidských potřeb (například elektřina) a jsou předmětem právních poměrů upravujících hospodářský styk lidí. 18 Podle 24 občanského zákoníku je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc anebo její oddělitelná část poškodila nebo podstatně znehodnotila. Velkou změnou bylo, že podle 25 stavba nebyla součástí pozemku - byla již samostatnou nemovitostí. V 26 se výslovně stanoví, že pozemky a stavby, s výjimkou staveb dočasných, jsou věci nemovité. 19 Příslušenství je definováno v 27 jako vedlejší věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby se jich s touto věci trvale užívalo. V zákoníku se věci dělí na jednotlivě určené a druhově určené podle způsobu nabytí vlastnictví. Vlastnictví k věcem jednotlivě určeným se převádí samotnou smlouvou. U věcí druhově určených je k převodu vlastnictví třeba jejich odevzdání. 17 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 89 18 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 89 19 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 89 13

2.2.4 Československý občanský zákoník z roku 1964 Platný občanský zákoník č. 40/1964 sb., platný od 1. dubna roku 1964, vůbec neupravuje pojem věci v právním smyslu, ačkoli jeho předchůdce, občanský zákoník z roku 1950 tento pojem definoval a rozváděl. 20 O věcech se zmiňuje pouze krátce v 118-121. Součást věci je definována v 120 občanského zákoníku jako vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Příslušenstvím věci je podle 121 občanského zákoníku věc, která náleží vlastníku věci hlavní a je jím určena k tomu, aby byla s hlavní věcí trvale užívána. 20 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 91 14

3 Pozemek jako věc a jeho specifika 3.1 Pojem pozemek Pojem pozemku je v našem právním řádu vymezen v souvislosti s katastrem nemovitostí jako souborem údajů o nemovitostech v České Republice 21. Jeho definice je obsažena v 27 písm. a) zákona č. 344/1992 sb., o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon). Ta určuje pozemek jako část zemského povrchu oddělenou od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. S pozemkem je úzce spojen také pojem parcela. Ta je ve smyslu 27 písm. b) katastrálního zákona pozemkem, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Z těchto definic vyplývá, že vymezení pojmu pozemek je relativní (různá kritéria - různé pozemky), ovšem obsah pojmu parcela je zcela přesný. Oba pojmy jsou závislé na pojmu půda. Půda označuje část zemského povrchu. Je produktem přírodních sil a procesů, je jí omezené a konečné množství. Je velice vzácným artiklem, jelikož ji nelze vyrobit, člověk může pouze zčásti ovlivnit její vlastnosti. Je nepostradatelná pro každou lidskou činnost. 3.2 Účelová kategorizace půdy Zvláštnosti půdy, kterých je celá řada, vedly k takovému roztřídění půdního fondu České republiky, kdy pozemky přibližně stejných vlastností tvoří stejnou kategorii, která vyjadřuje optimální způsob jejich využití. Toto rozdělení se nazývá účelovou kategorizací pozemků. Nutnost účelového určení vyplývá z použitelnosti 21 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str.14 15

půdy pro různé účely, z požadavku na zajištění harmonického uspořádání území a také z požadavku na zajištění ochrany půdy jako složky životního prostředí. 22 Pozemky se od sebe odlišují podle několika druhů půdy. Tyto druhy jsou charakterizovány svými vlastnostmi podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 26/2007 Sb. takto: 1) orná půda: a) pozemky na nichž se pravidelně pěstují obiloviny, okopaniny, pícniny, technické plodiny a jiné zemědělské plodiny b) pozemky které jsou dočasně zatravňovány (víceleté pícniny na orné půdě) c) pařeniště, skleníky a japany, pokud jsou na orné půdě 23 Na tomto druhu pozemku může být podle přílohy katastrální vyhlášky postaven skleník, pařeniště, na pozemku může být zřízena školka ovocných, lesních nebo okrasných stromů, viničná školka nebo školka pro chmelovou sáď. Dále zde může být plantáž, a to semenná plantáž, plantáž energetických dřevin, vánočních stromků atd. Tento pozemek se dá také využít jako dobývací prostor, což je prostor jednoho nebo více výhradních ložisek nebo prostor jen části výhradního ložiska. Ložiskem nerostů je přírodní nahromadění nerostů. 2) chmelnice: pozemky, na nichž se pěstuje chmel Podle 3i písm. d) zákona o zemědělství se chmelnicí rozumí zemědělsky obhospodařovaná půda, která je opatřena opěrným zařízením pro pěstování chmele a na které se pěstuje chmel. Rovněž chmelnice může mít způsob využití pozemku jako orná půda, tedy skleník a pařeniště, školka, plantáž dřevin a dobývací prostor. 3) vinice: pozemky, na kterých se pěstuje vinná réva Podle 3i písm. c) zákona o zemědělství zemědělského zákona je vinicí zemědělsky obhospodařovaná půda, která je souvisle osázena keři vinné révy a opatřena opěrným zařízením, které musí být nainstalováno nejpozději do 2 let od výsadby. 22 Prokop, Lubomír. Účelová kategorizace pozemků. Bakalářská práce. Brno : Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva, 2008, str. 32 23 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str. 21 16

Rovněž vinice může mít způsob využití pozemku jako orná půda, tedy skleník a pařeniště, školka, plantáž dřevin a dobývací prostor. 4) zahrady: a) pozemky, na kterých se trvale a převážně pěstuje zelenina, květiny a jiné zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu b) pozemky souvisle osázené ovocnými stromy nebo ovocnými keři až do výměry 0,25 ha, které zpravidla tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami c) školky ovocných nebo okrasných stromů, viničné školky a školky pro chmelovou sáď 24 d) pařeniště, skleníky a japany, pokud nejsou na orné půdě 25 Podle 3i písm. g) zákona o zemědělství je zahradou zemědělsky obhospodařovaná půda, na které se pěstuje ovoce, zelenina a okrasné, léčivé, kořeninové a aromatické rostliny pro potřebu uživatele zahrady a jeho blízkých osob. Způsoby využití tohoto druhu pozemku jsou stejné jako u předchozích druhů. 5) ovocné sady: pozemky souvisle osázené ovocnými stromy nebo ovocnými keři o výměře nad 0,25 ha Způsoby využití tohoto druhu pozemku jsou stejné jako u předchozích druhů. 6) louky: pozemky porostlé travinami, u nichž je hlavním výtěžkem seno (tráva), ikdyž se nahodile spásají nebo jsou za účelem zúrodnění rozorány 26 Způsoby využití tohoto druhu pozemku jsou stejné jako u předchozích druhů. 7) pastviny: pozemky porostlé travinami, které jsou určeny k trvalému spásání, i když se nahodile sečou 27 24 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str. 21 25 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str. 21 26 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str. 21 17

Způsoby využití tohoto druhu pozemku jsou stejné jako u předchozích druhů. 8) lesní pozemky: pozemky lesní půdy určené pro plnění funkcí lesů: a) pozemky porostlé nebo osázené dřevinami resp. porosty dřevin, jejichž hlavním účelem je vytvářet trvalý zdroj dřeva a jež slouží jiným účelům, dále prutníky, lesní školky, větrolamy, vřesoviště, jakož i dočasné holiny, i když jsou přechodně zemědělsky obdělávány nebo jinak využívány 28 b) pozemky nezalesněné, popřípadě dřevinami neporostlé, které slouží pro plnění funkcí lesů 29 c) pozemky nad horní hranicí stromové vegetace ve vysokohorských oblastech 30 Lesními pozemky se dále zabývá tzv. lesní zákon (zákon 289/1995 Sb., o lesích). 9) vodní plochy: pozemky, na nichž jsou koryta vodních toků, vodní nádrže, močály, mokřady nebo bažiny Vodními plochami se dále zabývá tzv. vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách). 10) zastavěné plochy a nádvoří: a) pozemky, na nichž jsou budovy nebo rozestavěné budovy podle 2 odst. 1 písm. b), d) a e) katastrálního zákona, včetně nádvoří, vyjma skleníku, který je v katastru evidován jako budova, postaveného na zemědělském nebo lesním pozemku, budovy postavené na lesním pozemku a budovy evidované na pozemku vodní plocha 27 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str. 21 28 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str. 21 29 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str. 22 30 Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str. 22 18

b) společné dvory podle 4 odst. 4 písm. c) c) zbořeniště d) vodní dílo 11) ostatní plochy: pozemky neuvedené v předcházejících druzích pozemků - např. dráha, dálnice, silnice, zeleň, rekreační plocha, kulturní plocha, hřbitov, skládka (zákon o drahách, zákon o pozemních komunikacích). 3.3 Kategorizace půdy pro její oceňování Pro účely oceňování se pozemky člení na: 31 1) Stavební pozemky: a) nezastavěné pozemky evidované v katastru nemovitostí v jednotlivých druzích pozemků, jež byly vydaným územním rozhodnutím určeny k zastavění b) pozemky evidované v katastru nemovitostí v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, ostatní plocha - staveniště nebo ostatní plochy, které jsou již zastavěny, ostatní plochy tvořící jednotný funkční celek se stavbou a pozemkem evidovaným v katastru nemovitostí v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří za účelem jejich společného využití a jsou ve vlastnictví stejného subjektu c) plochy pozemků skutečně zastavěné stavbami bez ohledu na evidovaný stav v katastru nemovitostí 2) Zemědělské pozemky - evidované v katastru nemovitostí jako orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad, louka a pastvina, není-li územním nebo regulačním plánem předpokládáno jejich nezemědělské využití, ani není předmětem územního nebo stavebního řízení podle stavebního zákona. 3) Lesní pozemky - lesní pozemky evidované v katastru nemovitostí a zalesněné nelesní pozemky 4) Vodní nádrže a vodní toky: a) pozemek vodní plochy - pozemek s vodním dílem, kromě pozemku rybníku a malé vodní nádrže a dále pozemek evidovaný 31 9 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku 19

v katastru nemovitostí jako vodní plocha, na němž je koryto vodního toku, předtím neuvedená vodní nádrž a zamokřená plocha 32 b) rybník - uměle vytvořená vodní nádrž, určená především k chovu ryb, s přírodním dnem a technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny 33 c) malá vodní nádrž - uměle vytvořená nádrž s objemem do 2 mil. m3 po hladinu ovladatelného prostoru, s největší hloubkou 9 m, měřeno na pevné dno a stoletým průtokem v profilu hráze do 60 m3/s nebo u nádrží s umělým přívodem vody nesmí přesáhnout součet stoletého průtoku z vlastní vodní nádrže a kapacity přivaděče) 5) Jiné pozemky - např. hospodářsky nevyužitelné pozemky a neplodná půda, jako je roklina, mez s kamením, ochranná hráz, močál a bažina 3.4 Vlastnické právo k pozemkům Vlastnictví je jedním ze základních lidských práv, které je zaručeno v Ústavě. Článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanovuje: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Vlastnické právo je základním věcným právem, které je jedno z nejdůležitějších pro existenci a fungování společnosti. Vlastnictví se dále věnuje zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Vlastnictví zároveň zavazuje, nesmí být proto zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru zakotvenou zákonem. Obsah vlastnického práva se zpravidla vymezuje tím, že 32 2 písm. g) vyhlášky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. 33 2 písm. h) vyhlášky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. 20

k subjektivnímu právu vlastnickému náleží oprávnění věci užívat, disponovat s ní a držet ji (latinsky ius utendi, ius disponendi, ius possidendi). 34 Subjektem vlastnického práva může být fyzická i právnická osoba. U některých pozemků však existuje určité zúžení podle ustanovení čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - subjektem vlastnického práva u nich může být jen stát, obce nebo určená právnická osoba. Pozemek se může nacházet ve výlučném vlastnictví fyzické nebo právnické osoby nebo ve vlastnictví více subjektů - podílové spoluvlastnictví a spoluvlastnictví manželů (tzv. společné jmění manželů). Vlastnické právo lze nabýt originálně, tj. např. zhotovením věci, nebo derivativně, což je např. dědictvím, kupní či darovací smlouvou. Vlastnické právo může zaniknout v důsledku projevu vůle dosavadního vlastníka (na základě smlouvy, opuštěním věci, spotřebováním a zničením) anebo nezávisle na vůli dosavadního vlastníka (zánikem věci, ztrátou věci, smrtí vlastníka, vydržením, rozhodnutím státního orgánu vyvlastnění, propadnutí majetku, prodej věci v rámci výkonu rozhodnutí, rozhodnutí o neoprávněné stavbě). 35 3.4.1 Kupní smlouva Nejčastějším způsobem nabývání vlastnictví k pozemkům je kupní smlouvou. Ta je upravena v 588-610 občanského zákoníku. Kupní smlouva je typickým závazkovým smluvním právním vztahem, který se uzavírá za účelem převodu vlastnictví z prodávajícího na kupujícího. U kupní smlouvy na pozemky je důležité, aby měla písemnou formu a stanovené náležitosti jakými jsou např. vymezení předmětu koupě, kupní cena a přesně označené subjekty smluvního vztahu. Vlastnické právo na kupujícího musí být vloženo do katastru nemovitostí. U kupní smlouvy týkající se pozemků se setkáváme s vedlejšími ujednáními. Je to především předkupní právo. Jde o možnost ve smlouvě 34 Karfík, Zdeněk - Karfíková, Marie - Spáčil, Jiří. Pozemky a právo. Praha : Orac, 2001, str. 23 35 Fiala, Josef a kol. Občanské právo hmotné. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2004, str. 97 21