ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ. Diplomová práce. Vývojová stadia trestného činu. Martin Šlapák

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ Diplomová práce Vývojová stadia trestného činu Martin Šlapák Plzeň, 2013

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ Katedra trestního práva Diplomová práce Vývojová stadia trestného činu Martin Šlapák Studijní program: Právo a právní věda Studijní obor: Právo Vedoucí diplomové práce: JUDr. Josef Baxa, katedra trestního práva. Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni Plzeň, 2013

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem vyznačil prameny, z nichž jsem pro svou práci čerpal způsobem ve vědecké práci obvyklým. V Plzni dne 18. března 2013 vlastnoruční podpis

PODĚKOVÁNÍ: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce panu JUDr. Josefu Baxovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky, kterými přispěl k jejímu vypracování.

Obsah 1. Úvod do problematiky vývojových stadií trestného činu... 1 2. Historický vývoj problematiky vývojových stadií trestného činu na našem území... 3 2. 1. Legislativní změny a přerušení právní kontinuity se zákonem č. 140/1961 Sb... 3 2. 2. Obecně k vývojovým stadiím trestného činu... 4 2. 3. Formování vývojových stadií trestného činu na našem území... 5 2. 3. 1. Objektivní, subjektivní a smíšená teorie... 6 2. 4. Zákon č. 117/1852 Ř. z. (1. 9. 1852-31. 7. 1950)... 7 2. 4. 1. Příprava... 7 2. 4. 2. Pokus... 7 2. 4. 3. Dokonaný trestný čin... 8 2. 5. Zákon č. 86/1950 Sb. (1. 8. 1950 31. 12. 1961)... 8 2. 5. 1. Příprava... 9 2. 5. 2. Pokus... 9 2. 5. 3. Dokonaný trestný čin... 10 2. 6. Zákon č. 140/1961 Sb. (1. 1. 1962 31. 12. 2009)... 10 2. 6. 1. Příprava... 10 2. 6. 2. Pokus... 11 2. 6. 3. Dokonaný trestný čin... 11 2. 7. Zákon č. 175/1990 Sb. (1. 7. 1990 31. 12. 2009)... 12 2. 7. 1. Příprava... 12 2. 7. 2. Pokus... 13 2. 7. 3. Dokonaný trestný čin... 13 3. Příprava k trestnému činu... 14 3. 1. Legislativní změny přípravy k trestnému činu... 14 3. 2. Znaky přípravy... 15 3. 2. 1. Úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu 15 3. 2. 2. Úmysl pachatele směřuje k individuálně určitému zvlášť závažnému zločinu... 15 3. 2. 3. Nedostatek následku... 16 3. 2. 4. Společenská škodlivost... 16 3. 3. Formy přípravy... 17 3. 3. 1. Demonstrativní (neuzavřený) výčet... 17 3. 3. 2. Obecná konstrukce formy přípravy... 18

3. 4. Předčasně dokonané trestné činy v poměru speciality k přípravě... 19 4. Pokus trestného činu... 20 4. 1. Obecně k pokusu... 20 4. 2. Schéma pokusu... 21 4. 2. 1. Jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu... 21 4. 2. 2. Úmysl spáchat individuálně určitý trestný čin... 22 4. 2. 3. Nedostatek dokonání... 23 4. 2. 4. Společenská škodlivost... 23 4. 3. Druhy pokusu... 23 4. 3. 1. Nezpůsobilý pokus... 24 4. 3. 1. 1. Trestnost nezpůsobilého pokusu v nové právní úpravě s ohledem na zavedení formálního pojetí trestného činu s materiálním korektivem... 24 4. 3. 1. 2. Pokus na nezpůsobilém předmětu útoku, pokus nezpůsobilými prostředky... 25 4. 3. 1. 3. Pokus nezpůsobilého subjektu... 26 4. 3. 2. Pokus ukončený a neukončený... 26 4. 3. 2. 1. Pokus ukončený... 27 4. 3. 2. 2. Pokus neukončený... 27 4. 3. 3. Kvalifikovaný pokus... 27 4. 3. 4. Nezdařený pokus... 28 4. 4. Trestné činy, jež (zpravidla) nemohou být spáchány ve formě pokusu... 28 5. Dokonaný trestný čin... 30 5. 1. Nové pojetí trestného činu, zásada subsidiarity trestní represe, společenská škodlivost... 30 5. 2. Zneužití společenské nebezpečnosti... 32 5. 3. Obecně k dokonanému trestnému činu... 32 5. 3. 1. Základy trestní odpovědnosti... 32 5. 3. 2. Odlišení trestného činu od jiných deliktů... 33 5. 3. 3. Následek a příčinná souvislost... 33 5. 3. 4. Dokonání trestného činu... 34 5. 4. Dokonaný trestný čin (dokonání trestného činu)... 34 5. 4. 1. Protiprávnost... 34 5. 4. 2. Znaky uvedené v zákoně... 35 5. 5. Předčasně dokonaný trestný čin... 35 5. 6. Dokončení (ukončení) trestného činu... 36 6. Trestnost a trestání přípravy, pokusu a dokonaného trestného činu... 38 6. 1. Trestnost přípravy, pokusu a dokonaného trestného činu... 39 6. 1. 1. Příprava a pokus... 39

6. 1. 2. Dokonaný trestný čin... 39 6. 2. Zánik trestnosti přípravy, pokusu a dokonaného trestného činu... 40 6. 2. 1. Příprava a pokus... 40 6. 2. 2. Dokonaný trestný čin... 41 6. 3. Trestání přípravy, pokusu a dokonaného trestného činu... 41 6. 3. 1. Podpůrná ustanovení v rámci trestání vývojových stadií trestného činu... 42 6. 4. Trestání nezpůsobilé přípravy a pokusu... 44 6. 5. Dohoda o vině a trestu... 44 6. 5. 1. Dohodovací řízení o vině a trestu... 45 6. 5. 2. Řízení před soudem o schválení dohody o vině a trestu... 45 6. 5. 3. Praktické dopady dohody o vině a trestu... 47 6. 5. 4. Historicky první schvalující rozsudek dohody o vině a trestu na našem území... 47 7. Specifika pachatelství, spolupachatelství, účastenství v závislosti na vývojových stadiích trestného činu... 48 7. 1. Nepřímé pachatelství, živý nástroj... 48 7. 2. Zánik trestní odpovědnosti spolupachatele v rámci přípravy, resp. pokusu trestného činu... 49 7. 3. Příprava ve formě účastenství; zásada akcesority účastenství... 50 7. 4. Trestní odpovědnost právnických osob... 51 8. Komparace české právní úpravy vývojových stadií trestného činu s cizí právní úpravou... 53 8. 1. Historický exkurz do vývojových stadií trestného činu v kontinentální Evropě... 53 8. 2. Německé trestní právo... 53 8. 2. 1. Trestný čin, zločin a přečin... 54 8. 2. 2. Lidské chování jako základ trestného činu... 54 8. 2. 3. Vymezení (ohraničení) vývojových stadií trestného činu... 55 8. 2. 3. 1. Příprava... 55 8. 2. 3. 2. Pokus... 55 8. 2. 3. 2. 1. Pokus ve světle teorie smíšené... 55 8. 2. 3. 2. 2. Trestnost pokusu... 55 8. 2. 3. 2. 3. Nedostatek dokonání... 56 8. 2. 3. 2. 4. Úmysl... 56 8. 2. 3. 2. 5. Zvláštní případy pokusu... 57 8. 2. 3. 2. 6. Nezpůsobilý pokus... 57 8. 2. 3. 2. 7. Právní základ beztrestnosti pokusu... 58

8. 2. 3. 2. 8. Nepodařené (nevydařené) odstoupení... 58 8. 2. 3. 2. 9. Neúspěšný pokus... 59 8. 2. 3. 2. 10. Dokončený a nedokončený pokus... 59 8. 2. 3. 3. Dokonání... 60 8. 2. 3. 4. Dokončení... 60 8. 2. 4. Klamný delikt... 60 8. 3. Zhodnocení německé právní úpravy... 61 9. Zhodnocení de lege lata a de lege ferenda... 62 9. 1. Trestnost přípravy, ano či ne?... 62 9. 1. 1. Zpřísnění podmínek trestnosti přípravy... 62 9. 2. Nezpůsobilá příprava a pokus... 62 9. 3. Zánik trestnosti pokusu při aplikaci 21 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku... 63 9. 4. Zamyšlení nad praktickými dopady dohody o vině a trestu... 64 9. 5. Zásada subsidiarity trestní represe... 66 9. 5. 1. Zneužívání principu ultima ratio v trestním právu... 67 9. 5. 2. De lege ferenda zakotvení zásady subsidiarity trestní represe v praxi. 68 9. 6. Trestní odpovědnost právnických osob... 69 9. 6. 1. Nepravá trestní odpovědnost právnických osob... 69 9. 6. 2. Vztah právnické a fyzické osoby z hlediska přičitatelnosti protiprávního jednání... 69 9. 7. Pokus nezpůsobilého subjektu... 70 10. Závěr... 72 10. 1. Návrh zpřísněné definice přípravy k trestnému činu... 73 10. 2. Nová definice účastenství s ohledem na začlenění přípravy k trestnému činu... 73 10. 3. Návrh nové definice přípravy k trestnému činu s ohledem na výše uvedené změny... 74 10. 4. Zrušení ustanovení 21 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku... 75 10. 5. Nová definice pokusu... 76 10. 6. Změna formulace z prohlášení o spáchání skutku, na doznání viny v rámci dohody o vině a trestu... 76 Cizojazyčné resumé... 78 Seznam použité literatury... 80 Prameny... 80 1. české... 80 2. cizojazyčné... 80 Literatura... 81

1. Monografie... 81 a) česká... 81 b) cizojazyčná... 83 2. Články... 83 a) české... 83 Judikatura... 84 Internetové zdroje... 85 Použité zkratky... 85

1. Úvod do problematiky vývojových stadií trestného činu Diplomovou práci na téma: Vývojová stadia trestného činu jsem si vybral na základě možného teoretického a aplikačního rozsahu dané materie, její aktuálnosti, závažnosti a možného národního přesahu, rozmanitosti institutů v rámci vývojových stadií trestného činu, resp. možnosti nahlédnout do rozhodovací a aplikační praxe českých soudů. Při koncipování diplomové práce budu brát zřetel nejen na teoretické vymezení tripartity vývojových stadií trestného činu, kterými jsou příprava k trestnému činu, pokus trestného činu a dokonaný trestný čin, ale pokusím se rovněž reflektovat i nově účinné trestní normy vztahující se k danému tématu, čímž bych čtenáři nastínil možné scénáře, jež nabízejí. Tato práce si klade za cíl podat nejen podrobný výklad a zhodnocení problematiky vývojových stadií trestného činu po přijetí nového trestního kodexu, jenž na ně měl podstatný vliv, ale rovněž se bude snažit nahlížet na zadané téma z jiných úhlů pohledu a souvislostí, které následně vybízejí k alternativnímu řešení daného okruhu a nabízejí různá východiska. V kapitole druhé se zaměřím nejdříve na legislativní změny a přerušení právní kontinuity se zákonem č. 140/1961 Sb., následně pohovořím obecně k vývojovým stadiím trestného činu. Základním kamenem tohoto bloku jsou ale především postupná legislativní zanášení jednotlivých vývojových institutů v rámci trestněprávních kodexů. Budu se snažit upozorňovat na různá pojetí vývojových stadií v různých časových úsecích se všemi jejich klady a zápory. Kapitola třetí bude nabízet prostor nejprve pro legislativní změny v rámci přípravy k trestnému činu, čímž vyjde na světlo další směřování tohoto prvního trestněprávně relevantního vývojového stadia trestného činu. Následně vymezím její znaky a formy a na konci se zaměřím na zvláštní vztah přípravy k předčasně dokonaným trestným činům. Pokusu trestného činu je vyhrazena celá čtvrtá kapitola, jež bude začínat obecnou charakteristikou pokusu, pak plynule přejde k jeho znakům a druhům. U nezpůsobilých pokusů poukážu na to, jak měla nová právní úprava (s ohledem na zavedení nového pojetí trestného činu) vliv na trestnost nezpůsobilých jednání. 1

Cílem úvodní podkapitoly pátého bloku diplomové práce (dokonaný trestný čin) bude seznámit čtenáře s novým pojetím trestného činu, zásadou subsidiarity trestní represe, či zrušením společenské nebezpečnosti a jejím nahrazením společenskou škodlivostí. Domnívám se totiž, že se pro správné pochopení současného trestního práva hmotného, resp. vývojových stadií trestného činu, neobejdeme bez zevrubných znalostí těchto institutů. Rád bych se rovněž zmínil o historickém znevážení společenské nebezpečnosti a tím tak poukázal na snadné zneužití trestního práva. Následovat bude obecná rozprava k dokonanému trestnému činu, resp. se plynule naváže na samotný dokonaný trestný čin, předčasně dokonané trestné činy a na dokončení trestného činu. Kapitola šestá subsumuje původní kapitoly pět a sedm, jež jsou uvedeny v patitulu diplomové práce. Děje se tomu z důvodů lepší orientace v textu a logické a výkladové posloupnosti. Samotný obsah ani rozsah práce tím neutrpí. Styčným bodem daného bloku bude bezesporu dohoda o vině a trestu. Tento průlomový trestněprocesní institut, jenž prostupuje celým trestním právem, má zásadní vliv na trestnost a trestání vývojových stadií trestného činu, tudíž pokládám za vhodné a účelné vyzdvihnout jeho klady a zápory. Středobodem sedmé kapitoly bude trestní odpovědnost právnických osob, jež je druhou zásadní novinkou v našem trestním právu a která rovněž význačně zasahuje do vývojových stadií trestného činu. Touto podkapitolou bych rád nastínil nové možnosti a cesty, jimiž se může tento institut vydat. Pro komparaci české právní úpravy vývojových stadií trestného činu s cizí úpravou jsem si vybral německou z toho důvodu, jelikož se naši zákonodárci při koncipování trestního zákoníku inspirovali právě německým trestním kodexem, a tím se mi tak naskytla možnost porovnat naše trestněprávní instituty vývojových stadií trestného činu s německou naukou a aplikační praxí. V předposlední kapitole (zhodnocení de lege lata a de lege ferenda) se budu snažit dát do ucelených podkapitol poznatky vyvolávající zajímavé právní otázky, kterých jsem se dobral při studiu materiálů a psaní diplomové práce a jež budu považovat z mého pohledu za přínosné. Na základě výše uvedeného očekávám, že mi moje zvolená diplomová práce rozšíří nejen obzory na poli vývojových stadií trestného činu, resp. základů trestní odpovědnosti, ale i v rámci celého trestního prává hmotného. 2

2. Historický vývoj problematiky vývojových stadií trestného činu na našem území 2. 1. Legislativní změny a přerušení právní kontinuity se zákonem č. 140/1961 Sb. Dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový kodex trestního práva hmotného, jež byl publikovaný pod číslem 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen TrZ ). Tento právní předpis se snaží definitivně oprostit, vymezit a odstřihnout od zbytnělého trestněprávního smýšlení a ideových pozůstatků kodexů předcházejících a nastolit moderní a demokratické pojetí trestního práva jako práva podpůrného (subsidiarita trestní represe) s funkcí preventivně-represivní, které vychází z koncepce učení o právním státě a jež se projevilo zejména v základech trestní odpovědnosti. Zavedla se nová definice trestného činu (dále jen TČ ). Nastoupivší kodex opouští materiálně-formální pojetí TČ a nově nastoluje tzv. formální pojetí TČ s materiálním korektivem. Vypouští se společenská nebezpečnost (materiální znak) jako jeden ze znaků TČ a současně s tím se nahrazuje společenskou škodlivostí, jejíž míra však není zákonem stanovena1. Při jejím určování musíme především vycházet z povahy a rozsahu zásahu pachatele do státem chráněných zájmů ( 39 odst. 2 TrZ). Navíc se její aplikace jeví i jazykově vhodnější (váže se ke spáchanému činu a objektu, který tento soudní delikt poškodil ).2 Materiálním korektivem se bere tzv. zásada subsidiarity trestní represe (trestní právo má subsidiární charakter ve vztahu k ostatním odvětvím práva), jež se nachází v ustanovení 12 odst. 2 TrZ a musí kumulativně splňovat podmínky společenské škodlivosti a principu ultima ratio. Samotným smyslem daného institutu je odlišování těch TČ, které by se neměly považovat za trestné, ačkoli naplnily všechny zákonné znaky TČ uvedené v TrZ (z hlediska závažnosti neodpovídají ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím TČ). Vychází se z principu ultima ratio3, kdy trestní právo má nastupovat jako až nejzazší prostředek jen u takových TČ, pakliže ostatní sociálně-politické a právní prostředky nejsou 1 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 01. 2011, sp. zn./čj.: 5 Tdo 17/2011 (získáno dne 08. 03. 2013 z programu ASPI, stav k 06. 03. 2013). 2 SOLNAŘ, Vladimír et al. Systém českého trestního práva. Vyd. 1. Praha: Novatrix, 2009. 157, 502, část II., s. 477-480. ISBN 978-80-254-4033-9. 3 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 08. 09. 2010, sp. zn./čj.: 8 Tdo 1035/2010 (získáno dne 08. 03. 2013 z programu ASPI, stav k 06. 03. 2013). 3

dostatečně účinné nebo selhávají (hierarchie deliktních odpovědností). Nová rekodifikace trestního práva hmotného totiž vychází se z toho, že ochranu a svobody jednotlivců a společnosti je třeba zajistit především mimotrestními prostředky a nástroji (trestní právo je až ultima ratio, jelikož disponuje nejtvrdšími a nejcitelnějšími prostředky státního donucení). 2. 2. Obecně k vývojovým stadiím trestného činu Trestná činnost pachatele může spočívat ve spáchání jednorázového TČ, kdy se pachatelův náhle pojatý úmysl vzápětí promítne ve vnějším světě, bezprostředně se realizuje. Na druhé straně stojí určité případy trestné činnosti, jež jsou ze své podstaty náročnější na spáchání a které zaberou určitý čas. Pojem vývojová stadia TČ se dá vyložit tak, že na pomyslné přímce vyjadřující úmysl pachatele spáchat TČ leží vedle sebe v časovém rozložení a odstupňovanosti (od stadií nejméně rozvinutých po nejrozvinutější) určité fáze (stupně, stadia) trestné činnosti, jež ve výsledku směřují k uskutečnění TČ. Hovoří se o tzv. vícestupňových úmyslných TČ. Trestněprávní nauka ustálila rozlišování vývojových stadií TČ na přípravu ( 20 TrZ), pokus ( 21 TrZ) a dokonaný TČ (resp. dokonání TČ, jehož jednotlivé formy jsou obsaženy ve zvláštní části TrZ ve skutkových podstatách zpravidla dokonaných soudních deliktů), kdy všechna stadia předcházející dokonání přicházejí v úvahu jedině v úmyslné formě u úmyslných TČ. TČ se však nerozumí až čin soudně trestný (dokonaný TČ). Stadia předcházející dokonání (příprava a pokus) jsou trestnými proto, jelikož ochrana společenských vztahů vyžaduje, aby také jednání, které předchází dokonání TČ, bylo v zákonem stanovených případech trestné i přesto, že nedošlo k naplnění všech zákonných znaků TČ. Jinými slovy, aby bylo jednání, jehož se pachatel dopustil v úmyslu způsobit následek uvedený v TrZ, v závažnějších případech postiženo, i když nebyl TČ dokonán. Využívá se navíc zásady subsidiarity pozdějších vývojových stadií, kdy se pachateli přičítá pouze forma bližší dokonání. Společné pro přípravu a pokus je, že nikdy nebude naplněna celá skutková postata TČ (objektivní stránka chybí následek).4 4 Srov. KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2009. xxxvii, s. 278-281. ISBN 978-80-7400-042-3.; dále JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, s. 267-268. ISBN 978-80-87212-49-3. 4

Pojetí a projev5 myšlenky (úmyslu, širší pojetí) spáchat TČ až na určité výjimky (např. 353 TrZ nebezpečné vyhrožování) nemají trestněprávní relevanci. Za samotné pojetí myšlenky nelze pachatele potrestat (chybí vnější složka jednání; zásada cogitationis poenam nemo patitur). Od dokonání je třeba rozlišit dokončení TČ, jímž se rozumí subjektivní představa pachatele o uskutečnění předem pojatého záměru. Navíc dokončení je rozhodné pro časovou působnost trestního kodexu. Podle TrZ se posuzuje trestnost činu podle doby spáchání ( 2 odst. 1 TrZ), kdy doba spáchání je doba dokončení jednání ( 2 odst. 2 TrZ). Činnost pachatele po spáchání TČ spočívá především v zahlazování stop, křivé výpovědi, zastrašování svědků. Samotná činnost pachatele bývá zpravidla beztrestná. Jestliže by však pachatel tímto následným jednáním naplňoval znaky skutkové podstaty jiného TČ, bude za toto jednání trestně odpovědný (např. likvidace nepohodlných svědků).6 2. 3. Formování vývojových stadií trestného činu na našem území V rámci historického vývoje institutů vývojových stadií TČ je nutné pro pochopení, proč současná konstrukce trestního práva hmotného stojí právě na určitých principech a zásadách a ne jiných, vycházet ze závěrů teorie objektivní, resp. subjektivní. Mnohdy se totiž stávalo, že nově účinný kodex upustil od zaběhnutých zásad (odpovědnost za vinu) kodexu předešlého a začalo se užívat principů zcela opačných (odpovědnost za následek). Zákonodárce zvolí např. objektivismus ve způsobu nazírání na nezpůsobilý pokus, aby pak ve stejné právní normě upravoval ohraničení přípravy od pokusu podle subjektivismu a naopak. Musíme mít ovšem na paměti, že ač je sice určitý princip legislativně upraven např. v duchu objektivní teorie, soudní praxe může dané ustanovení vykládat zcela opačně. Zcela výjimečně se setkáváme s komplexní úpravou ve formě objektivní či subjektivní. 5 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 06. 01. 2005, sp. zn./čj.: II. ÚS 491/04 (získáno dne 08. 03. 2013 z programu ASPI, stav k 06. 03. 2013). 6 NOVOTNÝ, František a kol. Trestní zákoník 2010: stav k 1. 4. 2010: komentář, judikatura, důvodová zpráva. Praha: Eurounion, 2010, s. 70-74. ISBN 978-80-7317-084-4. 5

2. 3. 1. Objektivní, subjektivní a smíšená teorie Objektivní teorie čili zásada odpovědnosti za zaviněný (bez zavinění není TČ) následek stojí na dvou pilířích. První klade důraz na vnější stránku TČ (naplnění znaků skutkové podstaty TČ). Druhý spočívá v nebezpečnosti jednání pachatele (nelze zaměňovat se společenskou nebezpečností, resp. škodlivostí). Čerpá se z koncepce odplatného práva (punitur, quia peccatum est), kde nedošlo-li k následku, není důvod se mstít, požadovat odplatu. Důvod a míra trestání jsou spatřovány v nebezpečnosti jednání pachatele. V objektivní teorii je zásadně beztrestná příprava.7 Subjektivní teorie staví na zásadě odpovědnosti za vinu (obecně za zavinění). Trestní odpovědnost pachatele závisí nejen na projevu daného jednání ve vnějším světě, ale i v obsahu zločinného úmyslu spáchat TČ (punitur, ne peccetur). Důvodem trestání je pachatelova nebezpečnost pro chráněné statky s tím, že ona nebezpečnost vyplývá z okolností a závažnosti daného činu, popřípadě pachatelových pohnutek. V této teorii pokus samotný konzumuje přípravu, neboli příprava je vlastně pokusem samým.8 Samotný vznik teorie subjektivní byl zapříčiněn obrovským nárůstem zločinnosti. Z policejních statistik dostáváme signál, že zločinnost v České republice mezi lety 2008-2011 ustupuje. V roce 2008 vykazovala kriminalita číslo 343799. V roce 2011 se pohybujeme na hodnotě 317177.9 Rád bych prostřednictvím tohoto elaborátu vzdal hold Eduardovi Eysseltovi, jenž byl nejen vysoce erudovaným a fundovaným odborníkem na pokus TČ, ale i neústupným člověkem, který se nepodvolil tlaku tehdejší doby a politickému režimu. Tento jeho hrdinný postoj ho ovšem stál profesní kariéru. Pro trestněprávní nauku to byla ohromná ztráta. 7 KUČERA, Pavel. Objektivní teorie, subjektivní teorie a pokus trestného činu 1. část. Trestněprávní revue, 2009, č. 1, s. 6-9. ISSN 1213-5313. 8 SOLNAŘ, Vladimír, FENYK, Jaroslav a CÍSAŘOVÁ, Dagmar. Základy trestní odpovědnosti. 1. vyd., (jako Zákl. trest. odpov. vyd. 2., podstatně přeprac. a dopl. vyd). Praha: Orac, 2003, s. 317318. ISBN 80-86199-74-6. 9 http://www.policie.cz/clanek/policie-cr-web-informacni-servis-statistiky-statisticke-prehledy.aspx (citováno dne 1. 11. 2012). 6

Smíšená teorie byla kompromisem pozitivistické (subjektivismus) a klasické nauky (objektivismus), jež stojí a padá na právu odplatném, kterému se ale přiznává funkce preventivní. Vznikla jako požadavek laické i odborné veřejnosti.10 2. 4. Zákon č. 117/1852 Ř. z. (1. 9. 1852-31. 7. 1950) Základem československého trestního práva se stal mezi lety 1852 1950 zákon č. 117/1852 Ř. z., který novelizoval Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích z roku 1803. Obsahoval již jen právo hmotné a měl celoříšskou platnost. Tento kodex (jako celek) byl pojat v duchu teorie objektivní. 2. 4. 1. Příprava Trestnými se považovaly jen určité typy přípravného jednání jako TČ sui generis, když bylo přípravné jednání přímo obsaženo ve znacích skutkové podstaty TČ ve zvláštní části kodexu. Nebyla zde obecná trestnost přípravy. 2. 4. 2. Pokus Podstata pokusu ( 8) záležela v tom, že pachatel nedosáhl zamýšleného výsledku z příčiny na jeho vůli nezávislé. K vyslovení pokusu nebylo třeba zločin dokonat. Judikatura aplikovala dané ustanovení v duchu objektivní teorie. V otázce rozhraničení přípravy od pokusu se uplatňovala subjektivní teorie, když se akcentoval pachatelův zlý úmysl spáchat TČ projevený ve vnějším světě. Odmítal se objektivistický prvek tzv. počátek provádění. U nezpůsobilého pokusu soudní praxe zásadně nepostihovala absolutně nezpůsobilé pokusy, trestaly se jen relativně nezpůsobilé pokusy. Upuštění od pokusu směřujícího k spáchání TČ nebylo zákonem upraveno (praxe vycházela z objektivní teorie díky 8). V rámci trestání se mohla brát skutečnost, že zůstalo pouze u pokusu, jako polehčující okolnost. Jinak se vycházelo z trestní sazby jako za dokonaný TČ. Obligatorními znaky pokusu bylo jednání skutečně vedoucí k dokonání, zavinění ve formě úmyslu, nedostatek dokonání. Jako zajímavost může sloužit fakt, že samotné vymezení pojmu pokusu ve světle zákona č. 117/1852 Ř. z. nebylo novinkou, nýbrž bylo 10 S ohledem na rozsah diplomové práce není zde dostatečný prostor na praktické vymezení jednotlivých institutů, které se váží na vývojová stadia TČ ve světle teorie subjektivní, objektivní, resp. smíšené. 7

přejato ze zákoníku o zločinech a těžkých policejních přestupcích z roku 1803 ( 7). Z toho se dá vyvodit, že dané ustanovení bylo v naší zemi účinné po více než 150 let. 11 2. 4. 3. Dokonaný trestný čin U dokonaného TČ se vyžadovala objektivizace pachatelovy zlé vůle a pachatelův zlý úmysl. Za samotnou myšlenku nebo vnitřní zamyšlení spáchat TČ nešlo činit subjekt trestně odpovědným. Aplikovalo se formální pojetí TČ. Soudně trestné delikty se rozlišovaly na tripartici zločin, přečin, přestupek. Za zmínku stojí v době účinnosti tohoto kodexu zákony č. 50/1923 Sb., zákon na ochranu republiky, resp. zákon č. 231/1948 Sb., zákon na ochranu lidovědemokratické republiky, které též upravovaly vývojová stadia TČ. Trestnou byla např. příprava úkladů12 nebo pokusy zničit samostatnost nebo ústavní jednotnost republiky13. 2. 5. Zákon č. 86/1950 Sb. (1. 8. 1950 31. 12. 1961) Po Únoru 1948 se začalo intenzivně pracovat na způsobu, jak potlačit protikomunistický odpor a zavést diktaturu proletariátu. Řešení se nalezlo v rámci právnické dvouletky vypracováním zákona č. 86/1950 Sb., jenž se nese v duchu subjektivní teorie a jímž se současně zpřetrhalo pouto se středoevropským vývojem trestněprávní nauky a právní kulturou. Následně se navázalo na sovětský model trestního práva (třídní charakter). Vyvrcholením perzekuce se stal projev K. Gottwalda, jenž ve své plamenné řeči zdůrazňoval funkci trestního práva jako práva, které má určitou zvláštní roli ve vytváření společenských vztahů nutných pro budování společnosti odlišné od společnosti kapitalistické. Stát vycházel z představy, že účinnost trestu je úměrná 11 EYSSELT. Eduard. Pokus o trestný čin. Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart / Sbírka právních pojednání. Sv. 80, V Praze. 1947. s. 145-147. 12 MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 4. přeprac. vyd., (v nakl. Leges 1.). Praha: Leges, 2010, s. 404. ISBN 978-80-87212-39-4. 13 KUKLÍK, Jan a kol. Dějiny československého práva 1945-1989. Vyd. 1. Praha: Auditorium, 2011, s. 108-109. ISBN 978-80-87284-17-9. 8

jeho přísnosti (následné přeceňování úlohy trestu a s tím spojená deformace morálky a svědomí).14 Společenská nebezpečnost15 se stala novým znakem skutkové podstaty TČ. Rozdíl mezi přípravou a pokusem byl tedy shledáván v oné míře společenské nebezpečnosti, kdy příprava jen zdánlivě ohrožuje, kdežto pokus bezprostředně ohrožuje zájmy chráněné trestním právem. Solnař pojal institut společenské nebezpečnost tak, že Materiální chápání trestného činu převažovalo nad jeho správným významem jako korektivu formálního vymezení trestného činu. 16 2. 5. 1. Příprava Obdobně jako u zákona č. 117/1852 Ř. z., i zde byly trestnými jen určité typy přípravy jako TČ sui generis upravené ve zvláštní části trestního kodexu (např. srocení podle 108 odst. 2, či 166 v rámci spolčení). 2. 5. 2. Pokus Společenská nebezpečnost se promítla v definici pokusu ( 5), kdy se bralo pokusné jednání jako Jednání pro společnost nebezpečné, jehož se pachatel dopustil v úmyslu způsobit výsledek uvedený v zákoně, je pokusem trestného činu, jestliže tento výsledek nenastane.. U nezpůsobilého pokusu se plně prosadil subjektivismus, v němž se nečiní rozdíl mezi absolutně a relativně nezpůsobilým pokusem. Prvně bylo legálně definováno upuštění od pokusu směřujícího k spáchání TČ ( 5 odst. 3). Muselo se tak stát dobrovolně z pachatelovy čisté pohnutky. Znaky pokusu se spatřovaly ve společenské nebezpečnosti daného jednání, v úmyslu způsobit výsledek uvedený v zákoně a nedostatku dokonání. Vypustil se charakterizující prvek objektivismu spočívající v jednání skutečně vedoucí k dokonání.17 14 Srov. VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 50-51. ISBN 80-210-4056-4.; dále MALÝ, Karel, ed. a SOUKUP, Ladislav, ed. Vývoj práva v Československu v letech 1945-1989. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2004, s. 75-83. ISBN 80-246-0863-4. 15 Rozhodnutí Krajského soudu Brno ze dne 22. 08. 1961, sp. zn./čj.: 13 To 189/60 (získáno dne 08. 03. 2013 z programu ASPI, stav k 06. 03. 2013). 16 SOLNAŘ, Vladimír, FENYK, Jaroslav a CÍSAŘOVÁ, Dagmar. Základy trestní odpovědnosti. 1. vyd., (jako Zákl. trest. odpov. vyd. 2., podstatně přeprac. a dopl. vyd). Praha: Orac, 2003, s. 98. ISBN 80-86199-74-6. 17 KUČERA, Pavel. Pokus trestného činu. Nástin historického vývoje. Trestní právo, 2008, č. 6, s. 38-40. ISSN 1211-2860. 9

2. 5. 3. Dokonaný trestný čin Pod vlivem sovětského práva přijala naše trestněprávní nauka tzv. materiální pojetí TČ (podle stupně společenské nebezpečnosti), kdy formální stránka nebyla vypuštěna, existovala vedle ní. Při bližším zkoumání účelu trestu ( 17) se nám musí evokovat myšlenka, že zákonodárcovým hlavním cílem bylo zneškodnění nepřátel pracujícího lidu. Dělo se to v rámci tzv. exemplárního trestání. Až pak přicházel účel trestu spočívající v zabránění pachateli v dalším páchání TČ. Společenská nebezpečnost byla jedním z rozhodujících kritérií pro výměru trestu. Zavedl se jednotný pojem TČ, později zákonem č. 38/1961 Sb. se vnáší do právního řádu i tzv. provinění (nedosahuje takového stupně společenské nebezpečnosti jako TČ), které ale působilo mimo sféru trestního kodexu a rozšiřovalo rádius policejní represe. 2. 6. Zákon č. 140/1961 Sb. (1. 1. 1962 31. 12. 2009) Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen TZ ) prvně přijala myšlenku, aby trestem nebyl postižen jen ten, kdo dokoná TČ, ale i ten, kdo podnikne jednání nebezpečné povahy směřující k spáchání TČ (příprava k TČ podle 7 TZ), anebo kdo se pokusí TČ dokonat (pokus TČ podle 8 TZ).18 Nově se začlenilo organizátorství jako jedna z forem účastenství. Samotný kodex byl koncipován na bázi objektivní teorie. 2. 6. 1. Příprava Prvně se zavedla obecná trestnost přípravy k TČ ( 7 TZ), která se postihovala stejně jako za TČ, k němuž směřovala, jestliže zákon ve zvláštní části nestanoví jinak. Přípravou je myšleno úmyslné vytváření podmínek pro spáchání TČ. Příprava vyvolává zatím jen vzdálené nebezpečí, že nastane následek, jenž je znakem skutkové podstaty TČ. Příprava tedy ještě nevykazuje povahu jednání, kterou charakterizuje daná skutková podstata TČ, jen zjednává podmínky pro spáchání.19 Vymezením tohoto stadia se najednou stala přípravou i některá dříve (v době účinnosti zákona č. 86/1950 Sb.) pokusná jednání. Zákonodárce v tomto 18 Důvodová zpráva k zákonu č. 140/1961 Sb. SOLNAŘ, Vladimír, FENYK, Jaroslav a CÍSAŘOVÁ, Dagmar. Základy trestní odpovědnosti. 1. vyd., (jako Zákl. trest. odpov. vyd. 2., podstatně přeprac. a dopl. vyd). Praha: Orac, 2003, s. 325. ISBN 80-86199-74-6. 19 10

spatřoval možnost přesnějšího a přísnějšího potrestání pachatele za jeho protiprávní jednání. Obligatorními znaky přípravy byly úmysl, nedostatek dokonání, společenská nebezpečnost a úmyslné vytváření podmínek pro spáchání individuálně určitého TČ. Pokud se nedalo určité protiprávní jednání klasifikovat jako příprava k TČ, mohlo být dané jednání postiženo jako přestupek podle zákona č. 60/1961 Sb.20 2. 6. 2. Pokus Se zavedením obecné trestnosti přípravy se následně potřebovala vymezit ona hranice, kdy se bude určité jednání posuzovat ještě jako příprava, nebo kdy už jako pokus ( 8 TZ). Dělo se to slovem bezprostředně, které rozdělilo přípravu a pokus podle kvality jednání. Ke stávajícím znakům pokusu se tak nově přidalo i jednání bezprostředně směřující k dokonání TČ. Nezpůsobilý pokus či příprava se trestaly podle společenské nebezpečnosti s tím, že se nerozlišovalo na absolutně či relativně nezpůsobilou přípravu nebo pokus (buržoazní přežitek). Beztrestnými zůstaly pouze pokus či příprava iracionální. V rámci upuštění od dalšího jednání směřujícího k spáchání TČ se opět vyžaduje dobrovolnost. Příprava a pokus byly trestnými podle trestní sazby stanovené za TČ ( 7 odst. 2, resp. 8 odst. 2 TZ), k němuž směřovaly, pokud u přípravy TZ ve zvláštní části nestanoví něco jiného (např. 138 TZ). Kvůli nedostatku následku, jenž měl za následek nižší společenskou nebezpečnost, byl zpravidla čin posuzován mírněji než čin dokonaný (i když spáchán za stejných podmínek). Při stanovení výměry trestu bylo potřeba hodnotit stupeň společenské nebezpečnosti, zejména tu okolnost, že nenastal následek. Co se týče míry přiblížení se dokonání, soud přihlížel ke stupni připravenosti zločinného útoku, k povaze jednání, pachatelově záměru, k rozsahu ohrožení, k okolnostem a důvodům, pro něž k dokonání nedošlo.21 2. 6. 3. Dokonaný trestný čin Podstata TČ byla vyjádřena v 3 odst. 1 TZ, kdy Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. Avšak 20 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 51. ISBN 80-210-4056-4. 21 NEZKUSIL, Jiří, ed. et al. Československé trestní právo: Učebnice pro vysoké školy. Sv. I, Obecná část. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Orbis, 1976, s. 129-139. 11

Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je pouze nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu ( 3 odst. 2 TZ). Samotný stupeň společenské nebezpečnosti se určoval zejména významem chráněného zájmu, jenž byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění či jeho pohnutkou ( 3 odst. 4 TZ). Navíc k trestnosti činu se vyžadovalo úmyslného zavinění, nestanovil-li TZ výslovně, že postačovalo zavinění z nedbalosti. Aplikovalo se opět materiální pojetí TČ, když muselo být rovněž dostáno i formálnímu znaku (tj. naplnění znaků, jež jsou uvedeny v TZ; oproti předchozímu výsledku uvedeného v zákoně; materiálně-formální pojetí TČ). Následně mohla trestnost činu, který byl v době spáchání pro společnost nebezpečný, zaniknout, jestliže vzhledem k změně situace či k osobě pachatele pominula nebezpečnost TČ pro společnost. Nově navíc mohl soud upustit od potrestání pachatele, který spáchal TČ menší nebezpečnosti pro společnost, jestliže jeho spáchání lituje a současně s tím projevuje účinnou snahu po nápravě. Při stanovení druhu a výměry trestu se přihlíželo ke společenské nebezpečnosti.22 TZ byl založen na koncepci jednotného pojmu TČ (vedle provinění), avšak zákonem č. 150/1969 Sb., zákon o přečinech, se rušilo provinění a nově se nahradilo tzv. přečinem (následná bipartice na TČ a přečin; posílení trestní represe). 2. 7. Zákon č. 175/1990 Sb. (1. 7. 1990 31. 12. 2009) 2. 7. 1. Příprava Trestní kodex z roku 1961 obsahoval obecnou trestnost přípravy k TČ. Zákon č. 175/1990 Sb., jenž byl jeho novelou, zrušil obecnou trestnost přípravy k TČ s tím, že nadále bylo trestné přípravné jednání pouze u zvlášť závažných TČ. Stalo se tak změnou obecné části bodem druhým, jímž se za 7 odst. 1 TZ dosadilo za slovo organizování slovo zvlášť závažného ( 41 odst. 2). Podle tohoto nového ustanovení jsou zvlášť závažnými TČ ty TČ uvedené v 62 TZ a ty úmyslné TČ, na něž tento zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby 22 NOVOTNÝ, Oto et al. Trestní právo hmotné. 1., Obecná část. 5., přeprac. vyd. Praha: ASPI Publishing, 2007, s. 109-114. ISBN 978-80-7357-258-7. 12

nejméně osm let. Došlo tak k limitaci trestnosti přípravy na zvlášť závažné TČ (obecná trestnost přípravy u zvlášť závažných TČ). 2. 7. 2. Pokus Úprava pokusu zůstala novelizujícím zákonem nedotčena. 2. 7. 3. Dokonaný trestný čin Nadále platilo materiální pojetí TČ pojící se s formální stránkou TČ (materiálně-formální pojetí TČ).23 Novelizující zákon zrušil bipartici, jedinou kategorií soudně trestných deliktů se stal TČ. Navíc se jím prohlubovaly zásady humanismu tím, že se např. zrušil trest smrti (nahrazen výjimečným trestem odnětí svobody na doživotí). 23 KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestný čin v československé a české trestněprávní vědě a trestním zákonodárství: pojem (struktura), dělení, klasifikace. 1.vyd. Brno: PF MU v Brně, 1995, s. 21. ISBN 80-210-1066-5. 13

3. Příprava k trestnému činu 3. 1. Legislativní změny přípravy k trestnému činu Zákon č. 157/1990 Sb. novelizující TZ z roku 1961 zrušil obecnou trestnost přípravy k TČ. Trestnost přípravného jednání se zúžila pouze na zvlášť závažné TČ. Zákonnými znaky přípravy se od 1. 7. 1990 stalo zavinění ve formě úmyslu, úmyslné vytváření podmínek pro spáchání individuálně určitého zvlášť závažného TČ, společenská nebezpečnost a nedostatek dokonání. Hovoří se zde o tzv. obecné trestnosti přípravy u zvlášť závažných TČ. Zákon č. 40/2009 Sb. pokračuje v nastoleném trendu a limitovanou obecnou trestnost přípravy dále zužuje a zpřesňuje. Z důvodů nové bipartice TČ na přečiny a zločiny (oproti původní jednotné úpravě ve formě TČ) se nově upravila i otázka zvlášť závažných deliktů. V 14 odst. 3 TrZ se praví, že zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné TČ, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (dříve 8 let). V nové konstrukci trestního práva hmotného se připouští trestnost přípravného jednání nyní pouze se splněním dvou kumulativních podmínek, jedná se o tzv. dvoustupňovou trestnost přípravy. První stupeň zabezpečuje obecná část TrZ pojmem zvlášť závažný zločin. Druhý zabezpečuje zvláštní část TrZ ustanoveními o trestnosti přípravy.24 Trestnost přípravy musí být tedy výslovně uvedena ve zvláštní části TrZ u příslušného TČ a současně musí být splněno, že se jedná o zvlášť závažný zločin ( 14 odst. 3 TrZ). Vychází se ze zásady, že čím společensky závažnější je TČ, tím širší škála vývojových stadií by měla podléhat trestnosti. Při samotném posuzování závažnosti přípravy se přihlíží zejména k její náročnosti, jak byla organizována, kolik osob se na ní účastnilo, jakou formou. Můžeme zde shledat pokračující tendenci zákonodárce limitovat trestnost přípravy.25 Samotnou legální definici přípravy najdeme v 20 odst. 1 TrZ, kde se přípravou myslí Jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu ( 14 odst. 3), zejména v jeho organizování, 24 KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2009. xxxvii, s. 282. ISBN 978-80-7400-042-3. 25 ŠÁMAL, Pavel, ed. Osnova trestního zákoníku 2004-2006. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006. xxii, s. 57-58. ISBN 80-7179-527-5. 14

opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. Z toho plyne, že příprava je první trestněprávní relevantní stadium TČ. Samotné přípravě předchází pojetí myšlenky, eventuálně i projev úmyslu spáchat TČ. 3. 2. Znaky přípravy 3. 2. 1. Úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu Trestní kodex se charakterizuje jednak obecnou konstrukcí přípravy, v níž je příprava jednání, kterým pachatel úmyslně vytváří podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu, tak i předkládá demonstrativní výčet určitých nejtypičtějších forem přípravného jednání, jež spočívají zejména v organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků či nástrojů, ve spolčení, srocení, v návodu či pomoci. Jednání pachatele směřuje vůči objektu individuálně určitého zvlášť závažného zločinu nepřímo (zákonodárce to definoval slovy vytváření podmínek pro spáchání ). Příprava vytváří určité podmínky pro spáchání vlastního zvlášť závažného zločinu (opatřování, přizpůsobování prostředků), pro spáchání zločinu jinou osobou (návod), či vlastnímu, tak i jiné osoby (spolčení).26 3. 2. 2. Úmysl pachatele směřuje k individuálně určitému zvlášť závažnému zločinu Úmyslem musí být kryty všechny znaky zvlášť závažného zločinu, k němuž směřuje, a současně musí být v úmyslu zahrnuto i zaměření přípravy k spáchání individuálně určitého zvlášť závažného zločinu. Postačí však taková představa pachatele (v takové míře), aby se čin jevil dostatečně individualizovaný. Proto není nutné, aby byl pachatel např. dopodrobna seznámen s plánem akce, místem činu, 26 KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2009. xxxvii, s. 281-282. ISBN 978-80-7400-042-3. 15

jeho povedením.27 Beztrestné jednání se od přípravy k TČ liší v subjektivní stránce (absentuje úmysl), kdy navíc samotné dokazování úmyslu u přípravy je velice obtížné (pořízení kladiva do dílny nebo v úmyslu vraždy?). Individuálně určitý zvlášť závažný zločin musí splňovat kumulativní podmínky, že jde o zvlášť závažný zločin a TrZ tak u příslušného TČ ve zvláštní části výslovně stanoví trestnost přípravy (např. 145 odst. 4 TrZ). Jedná se o již zmíněnou dvoustupňovou přípravu. 3. 2. 3. Nedostatek následku Příprava je možná jen za podmínky, že nedošlo k pokusu nebo dokonání zvlášť závažného zločinu. Příprava vyvolává jen určité vzdálené nebezpečí, že může nastat následek, jenž je znakem skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu. Jinými slovy, vždy bude chybět jeden ze znaků skutkové podstaty TČ, tj. následek. Nikdy nebude zcela naplněna objektivní stránka TČ, jelikož nedostatek následku pramení z nerozvinuté příčinné souvislosti mezi přípravou a dokonaným zvlášť závažným zločinem.28 3. 2. 4. Společenská škodlivost F. Novotný v komentáři29 uvádí jako jeden ze zákonných znaků přípravy i společenskou škodlivost, kde o míře a závažnosti společenské škodlivosti bude rozhodovat zejména forma přípravy či počet osob, které se na ni podílely. Stejný autor však v jiné odborné publikaci30 společenskou škodlivost jako jeden ze znaků přípravy neuvádí. Oproti tomu v učebnici Kratochvíla31 se praví, že společenskou škodlivost jako jeden ze znaků přípravy v její zákonné dikci ( 20 TrZ) sice nenalezneme, což se děje v důsledku formálního pojetí TČ, avšak s ohledem k zásadě subsidiarity trestní represe ( 12 odst. 2 TrZ) je společenská škodlivost 27 NOVOTNÝ, Oto et al. Trestní právo hmotné. 1., Obecná část. 6., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 293. ISBN 978-80-7357-509-0. 28 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2012, s. 281. ISBN 978-80-7400-428-5. 29 NOVOTNÝ, František a kol. Trestní zákoník 2010: stav k 1. 4. 2010: komentář, judikatura, důvodová zpráva. Praha: Eurounion, 2010, s. 72. ISBN 978-80-7317-084-4. 30 NOVOTNÝ, František a kol. Trestní právo hmotné. 3., rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, s. 190. ISBN 978-80-7380-291-2. 31 KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2009. xxxvii, s. 282. ISBN 978-80-7400-042-3. 16

dána hlavně povahou konkrétního zvlášť závažného zločinu, jehož přípravu pachatel realizuje. 3. 3. Formy přípravy Patří sem taková jednání, která zásadně nejsou uvedena ve znacích TČ ve zvláštní části TrZ. Nesměřují bezprostředně k dokonání zvlášť závažného zločinu, pouze vytvářejí podmínky k jeho spáchání. 3. 3. 1. Demonstrativní (neuzavřený) výčet Nejtypičtější zákonodárcem předpokládané formy přípravy jsou obsaženy v demonstrativním výčtu ( zejména ) v 20 odst. 1 TrZ. - Spolčením se rozumí výslovně nebo mlčky uzavřená dohoda dvou a více osob o budoucím spáchání individuálně určitého (obligatorní podmínka) zvlášť závažného zločinu (nemusí být dohodnuto do přesných detailů). Obsahem budoucího spolčení je buď spolupachatelství, nebo u jedněch pachatelství (spolupachatelství) a u druhých účastenství. Nelze zaměňovat s účastí na organizované skupině, jelikož ta je zaměřena na páchání soustavné trestné činnosti. Spolčení se bere jako přitěžující okolnost ( 42 písm. o TrZ). - Srocením zákonodárce předpokládá shluk (může k němu dojít i bez předchozí domluvy) minimálně tří osob k individuálně určitému (zpravidla násilnému) zločinu, ke kterému má aktuálně (ihned; nezaměňovat s bezprostředností) dojít. Jde tedy o okamžité či velmi blízké spáchání zvlášť závažného zločinu. Aby se proto dalo hovořit o trestnosti srocení, musí proběhnout příprava v tento velice krátký okamžik, než se dané jednání přesune do fáze pokusu. Velice dobře rozdílnost institutů aktuálnosti a bezprostřednosti vysvětlil Kratochvíl, kdy Nelze aktuálnost srocení zaměňovat s bezprostředností jako znakem pokusu o trestný čin. To by pak automaticky znamenalo, že každé srocení patří již do stadia pokusu, v důsledku čehož by se zostřovala trestní represe. 32 - Návodem, resp. návodcem se myslí ten, kdo vzbudil (navedl jiného) v jiném rozhodnutí spáchat zvlášť závažný zločin. Čin, ke kterému je naváděno, musí být dostatečně určitý a musí směřovat vůči konkrétně individualizové osobě 32 KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2009. xxxvii, s. 283. ISBN 978-80-7400-042-3. 17

(jinak by se mohlo jednat o podněcování dle 364 TrZ). V tomto ohledu dlužno dodat, že zákonodárce nedostatečně vyložil institut návodu. - V rámci pomoci se pomocník vyznačuje tím, že umožňuje či usnadňuje jinému spáchat zvlášť závažný zločin, zejména opatřuje či odstraňuje prostředky, láká poškozeného na místo činu, hlídá při činu, poskytuje radu, utvrzuje v předsevzetí nebo dává slib přispět po TČ svojí pomocí.33 - Organizátorství se dělí na zosnování a řízení TČ. U zosnování TČ se požaduje činnost spočívající nejen v iniciování dohody o spáchání TČ, ale např. i ve vypracování plánu na jeho spáchání, vyhledání osob, které by se na něm podílely, zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělování úkolů těmto osobám před spácháním TČ apod. Za řízení TČ jsou chápány úkony vyplývající např. z usměrňování všech osob podílejících se na trestné činnosti, vydávání konkrétních pokynů těmto osobám apod. Organizování se bere jako přitěžující okolnost. Rozdíl mezi organizováním, návodem a pomocí k TČ jiné osoby ve stadiu přípravy a ve formě účastenství se spatřuje v institutu akcesority účastenství. Pokud přímý pachatel nepřekročí fázi přípravy, posuzuje se jednání účastníka jako příprava k TČ za podmínky, že jde o zvlášť závažný zločin a TrZ tak u příslušného TČ ve zvláštní části výslovně stanoví trestnost přípravy. Spolčení a srocení mají povahu trestné součinnosti. - Opatřením a přizpůsobováním prostředků nebo nástrojů k spáchání zvlášť závažného zločinu se rozumí např. výroba paklíče, opatření náčiní na padělání bankovek.34 3. 3. 2. Obecná konstrukce formy přípravy Vedle nejtypičtějších příkladmo uvedených zákonných forem přípravy zákonodárce předkládá i obecnou konstrukci přípravného jednání, jež se spatřuje v jiném úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (např. ve sbírání informací, tipování společníků, obhlídce budoucího místa spáchání zvlášť závažného zločinu). Aby se dalo hovořit o obecné (nekonkretizované) formě přípravy, tak se dané jednání musí svým významem a závažností blížit formám, 33 Přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 05. 2010, sp. zn./čj.: 6 Tdo 345/2010 (získáno dne 08. 03. 2013 z programu ASPI, stav k 06. 03. 2013). 34 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2012, s. 283-285. ISBN 978-80-7400-428-5. 18

které jsou uvedeny v zákonném demonstrativním výčtu. V rámci celého jednání pachatele musí následovat kroky natolik konkrétní, aby z nich bylo možné vyvodit, že se jedná o přípravu k určitému zvlášť závažnému zločinu.35 3. 4. Předčasně dokonané trestné činy v poměru speciality k přípravě Předčasně dokonané TČ jsou ve vztahu speciality k obecným ustanovením o přípravě, tudíž tyto samostatné TČ musíme odlišovat od těch deliktů, které mají sice také podobu samostatných skutkových podstat TČ obsažených ve zvláštní části TrZ, jež ale navzdory své typicky přípravné povaze předčasně dokonanými TČ nejsou.36 Uveďme si to na příkladech TČ výroba a držení padělatelského náčiní ( 236 TrZ) a TČ padělání a pozměnění peněz ( 233 odst. 3, 4 TrZ). Jak už víme, příprava musí směřovat k individuálně určitému TČ. Z dikce 236 TrZ plyne, že dané ustanovení slouží obecně k padělání, bez vztahu k individuálně určitému TČ. TČ je samo o sobě opatření (výroba, prodej) bez ohledu na to, zdali má pachatel úmysl je použít k spáchání TČ dle 233 odst. 3, 4 TrZ. Děje se tomu tak proto, že je škodlivost takového jednání ( 236 TrZ) na takové úrovni, že by nebylo limitování trestnosti pouze na zvlášť závažné zločiny ku prospěchu. 35 Tamtéž, s. 285. ISBN 978-80-7400-428-5. KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2009. xxxvii, s. 294. ISBN 978-80-7400-042-3. 36 19

4. Pokus trestného činu 4. 1. Obecně k pokusu Nová právní úprava trestního práva hmotného účinná od 1. 1. 2010, která přerušila téměř 60letou kontinuitu se sovětským trestním právem a jež nastolila zásadu odpovědnosti za vinu, měla pro základy trestní odpovědnosti zásadní význam. Upozorňuji na to hned v úvodu této kapitoly, jelikož se v nauce o pokusu odráží veškeré klíčové principy zakládající trestní odpovědnost. Legální definice pokusu je obsažena v 21 odst. 1, kdy se pokusem myslí Jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Vypadl tedy dřívější obligatorní materiální znak spatřující se ve společenské nebezpečnosti. Samotná dikce ustanovení staví sice na materiálně-objektivní teorii, ale nauka a praxe aplikuje pojetí individuálněobjektivní teorie. Pokus se bere jako obecná forma trestné činnosti, kdy je trestnost pokusu zachována u všech kategorií TČ (není dotčena trestní odpovědnost pachatele za předčasně dokonané TČ ve formě pokusu). V podstatě bude postihnuto každé protiprávní jednání, i když se nenaplnily všechny znaky skutkové podstaty TČ (musí se ovšem dostát zásadě zákonnosti vyjádřené v 12 odst. 1 TrZ). Trestní odpovědnost za pokus není omezena na zvlášť závažné zločiny jako u přípravného jednání. Jinými slovy, konstrukce pokusu tkví v tom, že pachatel měl pevně daný úmysl spáchat individuálně určitý TČ, ale k jeho dokonání nedošlo (např. kvůli překážce, okolnosti, kterou nedokázal vyřešit či překonat aj.). Pro pokus i přípravu je společné nenaplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty TČ čili chybí u nich následek (jeden ze znaků skutkové podstaty TČ), resp. absentuje jeho nedostatek. Pokus vyvolává jen nebezpečí způsobení tohoto následku.37 Zásadní rozdíl mezi přípravou a pokusem se nachází v kvalitě jednání. Příprava vytváří pouze podmínky pro spáchání individuálně určitého TČ, kdežto 37 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou: zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o výkonu vazby, zákon o výkonu trestu odnětí svobody, advokátní tarif: podle stavu k 1. 1. 2010. 1. vyd. Praha: Leges, 2009, s. 36-38. ISBN 978-80-8721222-6. 20