Seznámení s počítačem

Seznámení s počítačem Základní části počítače POČÍTAČOVÁ SESTAVA Nejrozšířenější typy osobních počítačů tvoří tzv. písíčka - PC (zkr. Personal Computer). Ať již koupíte počítač od jakéhokoliv výrobce, pokud je kompatibilní s IBM PC, máte jistotu, že na něm lze spouštět tytéž programy jako na jiných počítačích řady PC. Při pohledu na počítač je zřejmé, že se skládá ze čtyř základních komponentů: Skříň počítače. Bedna, v níž jsou umístěny všechny potřebné součástky, které dělají počítač počítačem. V podstatě je to nejdůležitější část počítačové sestavy. Monitor. Čistě výstupní zobrazovací zařízení. Prostřednictvím monitoru s námi počítač komunikuje - zobrazuje vše, co nám chce sdělit. Klávesnice. Čistě vstupní zařízení. Pomocí klávesnice můžeme počítači zadávat data (informace), povely, příkazy, text apod. Myš. Čistě vstupní polohovací zařízení počítače. Myš není nezbytně nutná pro chod počítače. Používá se v grafi ckých operačních systémech a programech. Uvedené komponenty jsou mezi sebou propojeny a tvoří takzvanou počítačovou sestavu. Mimo uvedené komponenty může být k počítači připojeno další libovolné zařízení. Obvykle je to tiskárna nebo modem aj. Počítačová sestava Monitor - výstupní zobrazovací zařízení Skříň počítače. Obsahuje veškeré důležité komponenty počítače. CD-ROM mechanika Disketová jednotka Tlačítko pro restart počítače Klávesnice - vstupní zařízení Tlačítko pro zapnutí a vypnutí počítače Dioda signalizující činnost disku Dioda signalizující zapnutý počítač Počítačová myš Základní jednotka - skříň počítače Základní jednotkou je ona bedna, resp. skříň, v níž jsou umístěny všechny potřebné součástky k tomu, aby počítač mohl správně pracovat. Právě uvnitř skříně se odehrávají veškeré výpočty a operace, které počítač zpracovává. Každá skříň má zepředu ovládací prvky - tlačítko pro zapnutí a vypnutí počítače, tlačítko pro restart a obvykle dvě diody. Jedna signalizuje zapnutí počítače (obvykle zelená), druhá práci s harddiskem (obvykle červená). Na zadní skříni počítače jsou umístěny konektory pro připojení periferií (tzv. porty a rozhraní). Podle toho, jak je skříň počítače velká a v jaké poloze je umístěna na pracovním stole (nebo na zemi), rozlišujeme desktop, minitower a tower. 9

S počítačem na základní škole PCI SLOTY Slot je možné specifi kovat jako konektor uvnitř počítače, který slouží k vložení dalších přídavných karet. Přídavné karty pak rozšiřují možnosti počítače o další funkce. Jedná se vlastně o konektor, který slouží jako prostředník mezi sběrnicí na základové desce a přídavnou kartou. Sloty jsou umístěny přímo na základní desce a obecně jich existuje několik typů to podle toho, z jakého typu sběrnice zprostředkovávají vstupně-výstupní informace. To znamená, že do určitého typu slotu (jenž zastupuje určitý typ sběrnice) je možné vložit pouze tu rozšiřující desku, která je pro daný typ slotu vyrobena. Naštěstí se u moderních počítačů používá jeden, maximálně dva typy slotů, a proto většinu přídavných karet určitě bude možné vložit právě do vašeho počítače. Na obrázku vlevo je příklad tzv. PCI slotu. PCI sloty je možné najít prakticky na každé základní desce současných PC. Jedná se jednoznačně o nejrozšířenější typ slotu u osobních počítačů. Zvuková karta PŘÍDAVNÉ KARTY Přídavné karty jsou samostatná hardwarová zařízení umožňující rozšířit možnosti počítače o nové funkce, které základní hardwarová sestava neumožňuje. Přídavné karty se zasunují do slotů, umístěných na základní desce. Musí splňovat určité normou stanovené požadavky, jako je typ konektorů, umístění výstupních prvků nebo maximálně možný rozměr. Nejčastější typy přídavných karet: Zvuková karta je určena pro zprostředkování zvuku v počítači. Umožňuje obvykle analogový zvukový vstup a výstup do i z počítače, přičemž v samotném počítači je zvuk zpracováván digitálně. Zvukové karty již bývají na mnoha základních deskách integrovány (přímo na základní desce je obvod se zvukovou kartou), není tedy nutné je dokupovat. PCI konektor, který se zasune do PCI slotu na základní desce. Zapojení karty (nejen zvukové) je velmi snadné, protože konektory jsou záměrně vytvořeny tak, aby kartu nebylo možné zapojit špatně. Vlastní tělo karty s řadou elektrotechnických komponentů a obvodů. Zvukové i ostatní karty mají na svém těle čip, který je podobně jako procesor v počítači řídicím prvkem karty. Konektory, které jsou po instalaci karty vidět na zadní části skříně počítače. Zapojují se sem reproduktory, mikrofon a další audio vstupy/ výstupy. Síťová karta slouží k připojení počítače k počítačové síti. To, že je síťová karta součástí počítače, poznáte podle specifi ckého konektoru pro připojení síťového kabelu. Síťové karty již rovněž bývají na moderních deskách přímo integrovány. Televizní karta slouží k příjmu TV signálu a k jeho zobrazení na obrazovku počítače. Instalací televizní karty tak z počítače rázem vyrobíte plnohodnotný televizor. 14

Seznámení s počítačem DATAPROJEKTOR V počítačových učebnách, školicích střediscích a všude tam, kde je nutné, aby přednášející prezentoval to, co se objeví na obrazovce počítače, většímu počtu lidí, se používají takzvané dataprojektory. Jedná se o speciální zařízení, které je připojeno podobně jako monitor k videokartě počítače a které promítá zvětšený obsah obrazovky počítače na plátno nebo na zeď. Existuje velké množství typů a konstrukcí dataprojektorů. Při jejich výběru rozhoduje zejména účel, k jakému je daný typ určen (s tím pak přímo souvisí i cena). Vyrábí se dataprojektory s velkým světelným výkonem, které lze použít ve velkých přednáškových sálech, ale stejně tak je možné sehnat menší dataprojektory určené pro běžné učebny. INTERAKTIVNÍ TABULE Interaktivní tabule je pokrokový prvek ve výuce a prezentaci. Jedná se o systém pracující podobně jako dataprojektor (tj. informace z počítače se promítají na plochu), ale k dispozici je navíc i tzv. interaktivní ukazovátko. To funguje jako myš na podložce, ale s tím rozdílem, že je možné jím ovládat operace v počítači ukázáním přímo na promítanou plochu. Klepnutí myši pak probíhá např. stisknutím tlačítka palcem na ukazovátku. Celá výuka nebo prezentace pomocí interaktivní tabule je velmi snadná a interaktivní. Přednášející nemusí při výkladu obsluhovat počítač, ale stojí před tabulí a ukazovátkem přímo ovládá dění na pracovní ploše. USB DISKY (USB ZÁZNAMOVÁ MÉDIA) V poslední době vznikl akutní problém přenášení větších objemů dat mezi nepropojenými počítači (například programů, hudby, textů, obrázků apod.). Klasické diskety tomuto požadavku dávno zdaleka nevyhovují, protože kapacita 1,44 MB je tak malá, že i běžný obrázek v lepší kvalitě zabere více místa, než se na celou disketu vůbec vejde. Vyvstal proto požadavek na médium, které by dokázalo snadno, bez komplikované instalace a s přijatelnou rychlostí přenést větší objemy dat mezi jednoltivými nepropojenými počítači. Jednou z variant řešení problému jsou tzv. USB disky. USB disk je (jak již název napovídá) zařízení připojitelné k počítači přes tzv. USB port (o něm více dále). Jeho hlavní výhodou je, že je velmi univerzální. USB port totiž má dnes už každý modernější počítač přímo na základní desce. Navíc USB disk se nemusí vůbec instalovat. Stačí jej pouze zasunout do portu a v počítači se objeví jako další klasický disk (s dalším písmenkem v pořadí). Jedná se o velmi malé zařízení - cca 4 x 2 cm - a jeho kapacita se počítá podle zakoupeného typu ve stovkách MB až jednotkách GB. Díky malé velikosti a relativně velké kapacitě můžete tedy například celou svou databanku obrázků nosit jako přívěsek na klíčence nebo na krku. COMPACTFLASH KARTY CompactFlash karta je zařízení svou funkcí podobné USB disku. Opět se jedn o miniaturní (cca 3,5x4 cm) přenosné záznamové médium, které se ovšem používá především v digitálních externích přístrojích, jako například v digitálním fotoaparátu či speciálních kapesních minipočítačích. Kapacity USB disků a CompactFlash karet jsou podobné, tj. řádově ve stovkách MG až jednotkách GB. 21

Seznámení s počítačem SÉRIOVÝ PORT Sériový port bývá označen jako COM1, COM2. Data jsou portem vysílána sériově, tj. bit za bitem za sebou. Proto je přenos dat sice podstatně pomalejší než u paralelního portu, ale zato spolehlivější. K sériovému portu se připojuje obvykle myš nebo modem. USB PORT USB rozhraní je poměrně nové a tedy nejmodernější ze všech zde uvedených. Výhodou USB je velká rychlost přenosu dat, spolehlivost a možnost připojit na jeden USB port až 127 zařízení (k tomu existují USB rozbočovače), takže odpadají potíže s nedostatkem portů. S připojením na USB se běžně vyrábějí skenery, myši, tablety, ZIP mechaniky, digitální fotoaparáty atd. Záznamová média a jejich porovnání V předchozích částech knihy jste se již seznámili se záznamovými médii, jednotkami, způsobem čtení a zápisu dat. Nyní si tedy proveďme orientační porovnání kapacit nejpoužívanějších médií ve výpočetní technice. Disketa 3,5 Dříve populární. Dnes nevyhovující - příliš malá kapacita, nespolehlivá. CD Dokáže zaznamenat relativně mnoho dat, na klasický disk nelze zapisovat. DVD Podobné jako CD, ale má podstatně větší kapacitu. Navíc může být oboustranné. Harddisk Záznamové médium uvnitř počítače. Data se po vypnutí PC nesmažou. ZIP disketa ZIP je větší disketa. Nutnost mít speciální mechaniku - vyšší pořizovací náklady. USB disk Moderní, nastupující trend. Malá velikost, velká kapacita, univerzální. CompactFlash Záznamové médium pro přenosná zařízení. Spolehlivé, dostatečná kapacita. 1,44 MB 650 MB 17 GB x 7 cca 80-240 GB x 50 100 / 250 MB 16 MB - cca 1 GB 16 MB - cca 1 GB 23

S počítačem na základní škole Další druhy počítačů Kromě standardního počítače, tj. počítače, který se skládá ze skříně, monitoru, klávesnice a myši, existuje ještě řada dalších druhů, které mají s klasickou podobou počítače více či méně podobného. Notebook Sklopná LCD obrazovka Vestavěná klávesnice Touchpad, tj. dotykové zařízení namísto myši Tlačítka myši Vestavěné reproduktory NOTEBOOK LED diody indikující zapnutí notebooku, práci harddisku, vybití baterií apod. Porty a rozhraní pro připojení periferií Notebooky jsou malé přenosné a poměrně lehké počítače o velikosti kufříku. Umí vše co velké resp. klasické stolní počítače a obsahují také všechny běžné (nicméně zminiaturizované) součástky podobně jako klasické počítače. Rozdíl od stolních počítačů je právě v podstatné miniaturizaci, která je u notebooků nezbytná. Klávesnice je zmenšená a namísto klasické myši obsahuje notebook dotykovou plochu (touchpad), nebo vestavěné ovládací kolečko (trackball). Rovněž monitor je u notebooků nahrazen vestavěnou plochou LCD obrazovkou. Notebook je mobilní zařízení napájené z baterií. Je tedy možné pracovat s ním doslova kdykoliv a kdekoliv. Velká plochá obrazovka ovládaná dotykem Prostor pro psaní písmen (opět dotykem speciální tužkou) KAPESNÍ POČÍTAČ Tlačítka pro spuštění nejdůležitějších programů Palm Kapesní počítače jsou v poslední době velmi populární. Kapesní se jim říká proto, že jejich rozměry jsou úctyhodně malé - cca 7 x 10 cm, šířka cca 1 cm. Nejedná se o čistokrevné počítače v pravém slova smyslu. Obvykle mají svůj vlastní operační systém a vlastní aplikace a zdaleka nejsou tak výkonné jako běžné stolní počítače. Na kapesních počítačích můžete v základní podobě provozovat podobné programy jako na velkých stolních počítačích. Navíc dokáží komunikovat s klasickým počítačem například přes USB port a předávat si vzájemně data (tj. dokumenty, maily, tabulky atd.). Kapesní počítače obvykle nedisponují žádnou klávesnicí a ovládají se pomocí dotykové obrazovky. SÁLOVÉ POČÍTAČE A SUPERPOČÍTAČE Sálové počítače a superpočítače jsou určeny zejména pro vědecké (nebo vojenské) účely. Vyznačují se především velkým výpočetním výkonem, kterého je dosaženo speciální konstrukcí (tzv. speciální architekturou) a obrovským množstvím procesorů (řádově stovky až tisíce). Superpočítače jsou nejen velmi výkonné, ale také velké. Zabírají až několik místností. POČÍTAČE APPLE Počítače typu Apple připomínají svým vzhledem klasické počítače. Počítač typu Apple (a programy pro něj) poznáte mimo jiné podle specifi ckého loga - nakousnutého barevného jablíčka. Mají sice podobnou logiku jako klasická písíčka, ale zcela odlišnou konstrukci. Práce s počítačem Apple je velmi podobná jako s počítačem kompatibilním s PC, tj. existuje zde grafi cký operační systém, složky, soubory apod. Programy pro Apple a PC jsou ale vzájemně nekompatibilní.

Windows ZÁKLADNÍ POPIS OKNA Okno a jeho popis Minimalizuje okno Název okna Titulní lišta Tažením okna levým tlačítkem myši za titulní lištu dojde k přemístění okna na jinou pozici pracovní plochy Maximalizuje okno Zavře okno Hlavní nabídka Panel nástrojů Adresní řádek Obsah okna Složka SnagIt Catalog uvnitř složky Dokumenty Tabulka Excelu uvnitř složky Dokumenty Stavový řádek s informacemi o obsahu složky (okna) Počet objektů ve složce Velikost všech objektů ve složce nebo právě označených objektů Po nastavení, stisknutí a následném tažení levého tlačítka myši na okraji nebo v rohu okna dojde ke změně velikosti okna. Otevření okna (složky, programu) Abychom vůbec mohli s nějakým oknem pracovat, je třeba mít ho otevřené. Jakékoliv okno (ale i program) otevřete tak, že dvakrát za sebou klepnete levým tlačítkem myši na ikonu složky nebo programu. 2x Zavření okna (složky, programu) Každé otevřené okno nebo spuštěný program je třeba jednou ukončit. K tomu slouží tzv. zavírací tlačítko ve tvaru X, umístěné v pravém horním rohu okna. Zavření okna neznamená jeho smazání. Zavřené okno pouze přestane být aktivní a kdykoliv později ho můžete standardním způsobem otevřít. Minimalizace okna Každé okno ve Windows má určité neměnné charakteristické prvky. Jedná se mimo jiné o tři tlačítka v pravém horním rohu okna. První tlačítko zleva je tlačítko minimalizační. Minimalizací se rozumí odsunutí programu do pozadí. Okno programu zmizí z obrazovky (minimalizuje se), ale program je stále aktivní a pracuje. Návrat z minimalizace lze provést například klepnutím na tlačítko programu na hlavním panelu. 35

Excel Aby bylo možné se v buňkách orientovat, je každá buňka označena písmenem ve vodorovném směru a číslem ve směru svislém (podobně jako u populární hry Lodě ). Na obrázku je zvýrazněna buňka C4. Těsně nad mřížkou, resp. nad písmeny (A, B, C, D ), je velmi důležitý řádek vzorců. Tato oblast zobrazuje aktuální obsah každé buňky a zároveň může sloužit i k editaci buněk. Ve spodní části jsou patrné listy (LIST1, LIST2 ). Jeden soubor zde může mít několik listů. Přitom každý list je samostatná tabulka, nezávislá na ostatních. Možnost implementace několika listů do jednoho souboru je velmi výhodná. Dejme tomu, že bude existovat soubor žáci.xls obsahující 10 listů. Každý list bude seznamem jmen žáků v jedné třídě. Protože jsou všechny informace uložené v jednom souboru (ale zároveň rozdělené do několika tabulek), je evidence snadno přenosná a zároveň pohromadě. Poměrně jednoduchými funkcemi lze jednotlivé listy mezi sebou provázat. Posledním řádkem ve spodní části Excelu je stavový řádek, jenž má informační charakter - zobrazuje, v jakém režimu pracujete, co se právě s Excelem děje apod. ZÁKLADNÍ OPERACE S BUŇKAMI TYPY BUNĚK Každá buňka může nést informaci nezávisle na jiné buňce. Přitom typ informace v buňce může být následující: Řetězec (text) textová buňka může obsahovat prakticky cokoliv (čísla, text, znaménka). Pokud například buňka obsahuje zápis 15300 tun, nejedná se o číselnou buňku, ale o buňku textovou, protože číselná buňka nesmí obsahovat žádný text. Jednotky je možné defi novat v nastavení formátu buňky. Číslo jakákoliv číselná hodnota. Číselná buňka nesmí obsahovat text. Vzorec vždy začíná znakem =. Vše, co je za rovnítkem, bere Excel jako defi nici vzorce. Datum buňka obsahuje datum v předem stanovené formě zápisu. Typ buňky datum se používá výhradně pro zápis data. POHYB PO BUŇKÁCH ZADÁVÁNÍ DAT DO BUNĚK Po buňkách se v Excelu můžete pohybovat kurzorovými šipkami, nebo klepnutím myší na tu buňku, kterou si přejete vybrat. Aktuální buňka je vždy zvýrazněna tučnou černou čarou. Buňku, se kterou budete pracovat, je nutné zvýraznit, resp. postavit se na ni. Kromě toho, že obsah je vidět v buňce samotné, její skutečný obsah je také zobrazen v řádku vzorců. Řádek vzorců Obsah buňky v mřížce tak, jak je standardně vidět Obsah aktivní buňky, tj. té, na které právě stojíte (C2), je zobrazen i v řádku vzorců. Obsah buňky v mřížce tak, jak je standardně vidět Obsah aktivní buňky, tj. té, na které právě stojíte (C2). V buňce se ve skutečnosti nachází vzorec. Na řádku vzorců se proto zobrazuje skutečný obsah, tj. vzorec. Termín skutečný obsah používám proto, že ne vždy musí být skutečný obsah takový, jaký vidíte v buňce. Může být pozměněn formátem, může být delší apod. Text, číselnou hodnotu, datum nebo vzorec zadáte do buňky pouhým napsáním. Obsah buňky potvrdíte klávesou Enter, nebo některou z kurzorových kláves. 97

S počítačem na základní škole Digitální fotografie Digitální fotografi e je oblast, která se zejména v posledních letech rozvíjí neuvěřitelně dynamicky. Je to dáno především možnostmi, které digitální proces fotografování nabízí, a také rapidně klesající cenou digitálních fotoaparátů a dostupností zpracování fotografi í z těchto přístrojů. Co to tedy digitální fotografi e vlastně je? Oblast digitální fotografi e zahrnuje snímání fotografi ckých snímků tzv. digitálním fotoaparátem, jeho zpracování na počítači a následně vytištění snímku na tiskárně připojené k počítači či ve fotosběrně. Výhody digitálního fotografování jsou zřejmé na první pohled. V procesu digitální fotografi e je od prvotního pořízení snímku až po jeho výstup možné provádět operace, které by nikdy s klasickým fotoaparátem na fi lm nebyly možné. Digitální fotografování umožňuje: Okamžitě prohlédnout vyfotografovaný snímek. Většina současných digitálních fotografi ckých přístrojů umožňuje snímek ihned po expozici prohlédnout na miniaturním displeji a případně okamžitě smazat. Upravit vyfotografované snímky. Protože po vyfotografování můžete snímky nahrát do počítače, je možné s nimi v počítači dále pracovat - retušovat je, ostřit, provádět výřezy apod. Použít snímky pro libovolný výstup. Snímek v digitální podobě je možné vytisknout na jakékoliv tiskárně ve zvolené kvalitě, nechat jej ve speciálním fotolabu převést na klasickou fotografi i, vytvořit z něj na plotteru plakát formátu A0 apod. To by opět s klasickou fotografi í nebylo tak jednoduché (ovšem ne nemožné). Snadno archivovat snímky. Díky tomu, že snímky jsou v digitální podobě, lze je snadno archivovat. Na jednom CD tak můžete mít např. kompletní dovolenou nebo oslavu narozenin. Princip digitálního fotografování Celý proces fotografování prostřednictvím digitální fotografi e je velmi jednoduchý. V první fázi se pořídí digitálním fotoaparátem snímek, ten se pak přehraje do počítače a po následném zpracování se buď vytiskne na papír, nebo například po internetu pošle do fotolaboratoře ke zhotovení klasické fotografi e. Přitom v celém procesu není počítač nutný. Je totiž možné nechat snímky přímo z fotoaparátu vyvolat ve fotolaboratoři. Proces digitální fotografie Digitálním fotoaparátem pořídíme fotografii. Z počítače se fotografie mohou Snímky se v přístroji ukládají na speciální karty. Z těch pak můžete data přenést do PC, nebo ve fotosběrně nechat vytvořit fotografie. Fotografie se přehraje do počítače a může se zpracovat. Z počítače se fotografie mohou třeba na CD přenést do sběrny a nechat fotosběrna Buď přímo z fotoaparátu, nebo po zpracování v počítači se může nechat vyrobit klasická fotografie. 152

Moderní technologie Technologie tisku Jedním ze základních požadavků na textový editor, tabulkový procesor či jiný program podobného charakteru je možnost vytisknout výsledný dokument na papír. V současné době je na trhu k dispozici obrovské množství typů tiskáren, přičemž pro běžné uživatele se mezi nejrozšířenější řadí tiskárny inkoustové a laserové. DPI Kvalita a požadavky na tiskárnu se kromě ostatních aspektů určují podle rychlosti tisku, hlučnosti, kvality vytištěného dokumentu a také podle tzv. rozlišení, jehož jednotkou je dpi (dots per inch). Jedná se o počet bodů vytištěných tiskárnou v úseku dlouhém jeden palec (asi 2,54 cm). Pro zdárné dokončení tisku je třeba poslat tiskárně data v takové formě, aby je byla schopna rozpoznat. Každý výrobce má obvykle vlastní jazyk tiskárny (PCL, HPL), nicméně jediným všeobecně uznávaným a rozšířeným standardem se stal Postscript. JEHLIČKOVÉ TISKÁRNY Jehličkové tiskárny se dnes používají velmi zřídka. Obvykle se používají pouze pro nejrůznější výpisy, sestavy nebo jiné, na kvalitu nenáročné tisky. Jehličková tiskárna je schopna též tisknout na několikavrstevný papír a tak pořídit několik kopií téhož tisku najednou. Ohromnou ne je jejich neobyčejná pomalost a hluk. INKOUSTOVÉ TISKÁRNY Inkoustové tiskárny jsou mezi běžnými uživateli zřejmě nejrozšířenějšími typy tiskáren. Jejich obliba je způsobena především výhodnou cenou. Inkoustová tiskárna je dostupná téměř každému, a přitom kvalita výsledného tištěného dokumentu je u lepších tiskáren srovnatelná i s laserovým tiskem. Za nevýhodu inkoustových tiskáren lze považovat menší odolnost vytištěného dokumentu, například proti rozpití nebo ro Relativní nevýhodou inkoustových tiskáren je i pomalá rychlost tisku a ani cena inkoustové patrony není nejlevnější. Jaký je princip inkoustového tisku Základním prvkem inkoustového tisku je tisková hlavice. Jedná se o zařízení, které se skládá z patrony obsahující speciální inkoust a samotné hlavy, jež inkoust přenáší na papír. Celé zařízení je umístěno na speciálním ramenu a pohybuje se v podélném směru nad papírem. Papír prochází pod hlavou ve směru příčném (kolmém k pohybu hlavy). Inkoust je na papír vstřikován prostřednictvím malých otvorů v tiskové hlavě - komůrek. Rychlým ohřevem inkoustové kapky se v komůrce zvýší tlak a inkoust je z komůrky vypuzen velkou rychlostí. Poté se okamžitě do komůrky přivede další kapička inkoustu a celý proces se opakuje. Výsledný obraz je, podobně jako u jehličkových tiskáren, složen z malých teček, které jsou ovšem tak přesně a kvalitně naneseny, že kvalita tisku dosahuje často 600, ale i více dpi. Tiskárna stihne vytisknout jeden řádek během zlomku sekundy přitom tryska musí až několiksetkrát celý proces vytrysknutí inkoustu opakovat. Při takových rychlostech je velmi důležitá přesnost vystříknutí kapky inkoustu, která je závislá na elektronice a ovladačích tiskárny. Princip inkoustového tisku Prázdná komůrka. Na schématu je patrný přiváděcí kanálek (nahoře) a tryska (dole). Při práci (tisku) komůrka ve skutečnosti nikdy prázdná není. Kapka inkoustu opouští komůrku a současně se podtlakem doplňuje nový inkoust. Proces se může mnohonásobně opakovat. 165