Přínosy canisterapie z pohledu canisterapeuta a z pohledu osoby pečující o klienta canisterapie

Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií Magisterská diplomová práce Přínosy canisterapie z pohledu canisterapeuta a z pohledu osoby pečující o klienta canisterapie Student: Ruth Steinerová Vedoucí práce: doc. PhDr. Adéla Mojžíšová, PhD. Brno 2008

PROHLAŠUJI, že jsem tuto závěrečnou práci vypracovala samostatně a cituji v ní veškeré prameny, které jsem použila. V Brně dne 9.4. 2008. Podpis:. 2

Za poskytovanou podporu, cenné rady a inspiraci děkuji především svým nejbližším - svému tatínkovi Jiřímu, svému manželovi Martinovi a svému bratrovi Davidovi, vedoucí své magisterské diplomové práce doc. PhDr. Adéle Mojžíšové, paní Michaele Freeman z Pomocných tlapek, o.p.s. a doc. PhDr. Ivaně Poledňové, CSc.. Svoji práci s vděčností věnuji všem canisterapeutům a jejich psům, kteří se mnou spolupracovali, a bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Pohlazení patří i Akimovi, který jednou bude canisterapeutickým psem. 3

Obsah... 4 Abstrakt... 7 Abstract... 8 1 Úvod... 9 2 Člověk a pes v současnosti... 12 2.1 Pes jako společník... 12 2.1.1 Potřeba jistoty a bezpečí... 13 2.1.2 Potřeba někam patřit a být milován... 14 2.1.3 Potřeba ocenění druhými a kladného sebehodnocení 15 2.2 Terapeutičtí psi cesta ke canisterapii... 15 3 Co je canisterapie?... 17 3.1 Metody canisterapie... 18 3.1.1 Animal Assisted Activities (AAA) - aktivity za pomoci zvířat... 19 3.1.2 Animal Assisted Therapy (AAT) - terapie za pomoci zvířat... 20 3.1.3 Animal Assisted Education (AAE) - vzdělávání za pomoci zvířat... 22 3.1.4 Animal Assisted Crisis Response (AACR) - krizová intervence za pomoci zvířat... 23 3.1.5 Omezení canisterapie... 24 3.1.6 Závěrem k metodám canisterapie... 25 4 Canisterapie a lidé s ní spojení... 26 4.1 Klienti canisterapie... 26 4.2. Osoby pečující o klienty canisterapie... 27 4.3 Canisterapeuté... 28 5 Canisterapeutický pes... 31 6 Možnosti uplatnění canisterapie v aplikovaných psychologických oborech... 33 6.1 Canisterapie v psychoterapii... 35 6.2 Přístup canisterapeutického týmu k dětem s emočními poruchami.. 37 6.3 Terapie za pomoci psa pozitivně působí na anhedonii u schizofrenických pacientů... 38 6.4 Vliv terapie za pomoci psa na pocity osamělosti u starších lidí žijících v zařízeních poskytujících dlouhodobou péči... 39 4

6.5 Další příklady... 40 7 Výzkumná část... 42 7.1 Cíl výzkumu... 42 7.2 Hlavní a dílčí výzkumné otázky... 43 7.3 Metoda výběru vzorku... 44 7.4 Metoda sběru kvantitativních dat dotazníky... 45 7.4.1 Dotazník pro canisterapeuta... 46 7.4.2 Dotazník pro osobou pečující o klienta canisterapie 47 7.4.3 Dvojice dotazníků... 48 7.4.4 Omezení dotazníků... 49 7.4.5 Distribuce dotazníků... 50 7.5 Způsob zpracování získaných dat... 50 7.5.1 Převod tištěných dotazníků do elektronické podoby 50 7.5.2 Statistické zpracování dat... 51 8 Prezentace výsledků výzkumu... 53 8.1 Popis získaného vzorku účastníků výzkumu... 54 8.1.1 Canisterapeuté... 54 8.1.2 Osoby pečující o klienty canisterapie... 55 8.2 Přínosy canisterapie z pohledu canisterapeuta a z pohledu osoby pečující o klienta canisterapie... 56 8.3 Přínosy canisterapie pro jednotlivé cílové skupiny klientů... 67 8.4. Současná situace canisterapie v České republice... 77 8.4.1 Cílové skupiny klientů, pro které se canisterapie v současné době v České republice používá... 78 8.4.2 Vzdělání v oblasti canisterapie... 79 8.4.3 Způsob práce canisterapeutů... 80 8.4.4 Plemena a ceněné povahové charakteristiky canisterapeutických psů... 81 8.4.5 Hlavní současné problémy v oblasti canisterapie... 82 9 Interpretace a diskuse výsledků výzkumu... 84 9.1 Možnosti aplikace výsledků výzkumu... 86 9.1.1 Možnosti aplikace výsledků výzkumu v budoucích výzkumných studiích... 86 5

9.1.2 Jak mohou výsledky výzkumu uplatnit psychologové a psychoterapeuti?... 88 10 Závěr... 89 11 Přílohy... 90 11.1 Základní minima pro uchazeče o post canisasistenta/canisterapeuta 91 11.2 Etický kodex canisterapeutického týmu Canisterapeutické asociace 92 11.3 Zkušební řád canisterapeutických zkoušek... 102 11.3.1 Zkušební řád canisterapeutických zkoušek podle Canisterapeutického centra Zlín... 102 11.3.2 Zkušební řád canisterapeutických zkoušek podle Pomocných tlapek, o.p.s.... 104 11.4. Seznam členských organizací Canisterapeutické asociace z roku 2006... 107 11.5 Úplné znění dotazníků použitých ve výzkumu... 111 11.5.1 Dotazník pro canisterapeuta... 111 11.5.2 Dotazník pro osobu pečující o klienta canisterapie 120 11.6 Citáty o tom, jak psi pomáhají lidem... 126 12 Citace literatury... 127 6

Abstrakt Cílem práce je nabídnout informace, které by mohly přispět k posílení zájmu psychologů a psychoterapeutů o možnostech využití psa v aplikovaných psychologických oborech. Autorka k tomu využívá jednak informace o takových možnostech využití psa v zahraničí, jednak prezentuje vlastní získané informace o využívání psa v péči o lidské zdraví v České republice. Zatímco v zahraničí existuje odborná literatura, jednotná terminologie, vypracované metodiky terapie za pomoci psa, vědecké výzkumy, legislativní úprava a zastřešující organizace, v Česká republice se toto vše postupně vytváří teprve od roku 1993, kdy bylo téma poprvé otevřeno. Ze zahraničních zkušeností práce uvádí zejména metody intervencí za pomoci psa a dále informuje o několika výzkumných studiích ověřujících účinnost terapie za pomoci psa. Informace o možnostech využívání psa v péči o lidské zdraví v České republice byly pro tuto práci získány výzkumem pomocí dotazníku. Autorce se podařilo získat spolupráci reprezentativního vzorku dvou skupin klíčových respondentů - canisterapeutů a osob pečujících o klienty canisterapie. Patrně dosud největší realizovaný výzkum na uvedené téma nabízí konkrétní statistické výsledky o přínosech využívání psa v péči o lidské zdraví. Výzkum identifikoval konkrétní přínosy canisterapie a zjistil pořadí jejich důležitosti. Výzkum rovněž identifikoval konkrétní přínosy canisterapie pro několik cílových skupin klientů canisterapie pro něž byl získán dostatek údajů. Poskytl první komplexnější obraz o situaci canisterapie v České republice, včetně údajů o účastnících výzkumu, spolupracujících canisterapeutických psech a hlavních současných problémech canisterapie. Výsledky by mohly naznačit cestu, jak využít psa i v aplikovaných psychologických oborech. V práci jsou uvedeny nejen výsledky, které byly cílem její výzkumné části, ale jsou také široce diskutovány nedostatky výzkumu. Tato diskuse poskytuje významné informace pro budoucí výzkumné studie obdobného rozsahu. 7

Abstract The aim of this thesis is to provide information which may promote interest of psychologists and psychotherapists in the opportunities of the utilization of a dog in the branches of applied psychology. The author exploits foreign sources of information concerning the utilization of a dog in applied psychology, in combination with more specific information regarding the utilization of a dog in the health care in the Czech Republic, which was collected during the author's research. Abroad, we can find broad range of information including literature, unified terminology, dog using methods of therapy (dog - assisted intervention so called canistherapy), legislative frameworks and specific organizations dedicated to the abovementioned issue, while in the Czech Republic this theme have emerged since 1993 and therefore is still in progress. Following the foreign experiences, the paper provides basic insight in the various dog - assisted methods of therapy and about effectiveness of this approach as a whole. Crucial information about the utilization of a dog in the health care in the Czech Republic were gathered using questionnaire research, which comprised two representative samples of respondents so called canistherapists and persons nursing canistherapists' clients. Probably being the largest field research so far, it provides tangible statistic results about the benefits of the utilization of a dog in the health care. Research identified the various benefits of canistherapy and ranked their importance, taking into account position of target groups of canistherapy clients as well. Concurrently, thesis provides first complex illustration of canistherapy in the Czech Republic, including information about the participants of the research, their dogs and current problems of this kind of therapy. Final conclusions can provide draft proposal for further utilization of a dog in applied psychology. Indeed, deep discussion about possible shortcomings of the research is included as well, which may provide significant background information for future similar research. 8

1 Úvod Počátky vztahů mezi člověkem a psem není možné spolehlivě určit. Vědci předpokládají, že proces domestikace různých druhů vlků, kteří jsou přímými předky psa, začal před šedesáti až desetitisíci lety. Ať už to bylo tak či tak, vztah mezi člověkem a psem se vyvíjel tisíce let a procházel mnohými změnami. Svědčí o tom nálezy jeskynních a nástěnných maleb, sošek psů a společných hrobů lidí a psů. O psech se zmiňují už i nejstarší písemné záznamy lidstva. Později se objevují v literatuře, na uměleckých a dekorativních předmětech i v hudbě. Pes se také stal součástí náboženských systémů mnoha starověkých národů (např. Asyřanů, Babylóňanů, Egypťanů, Etiopanů, jihoamerických Indiánů, Indů, Sumerů, atd.). Těšil se úctě a vážnosti, pamatoval na něj i Chamurapiho zákoník z roku 1780 př. n. l. nejstarší zapsaný zákoník na světě, který krutě trestal špatné zacházení se psem nebo jeho zabití. Zmínky o psech se objevují i u Keltů, Řeků, Římanů a později i v ranném křesťanství. V průběhu dějin plnil pes nejrůznější úlohy. Mnohé z nich zastává dodnes. Byl lovcem, dodavatelem kožešin a masa, hlídačem, pastevcem, tahounem, bojovníkem, ale také přikrývkou, ohřívadlem nohou, vyhledávanou lahůdkou nebo hledačem lanýžů. Australský pes dingo sloužil domorodcům jako teploměr podle toho, kolika psy se na noc přikrývali, určovali noční teplotu jako noc tří, pěti nebo šesti psů. Pes chránil svého pána, jeho rodinu a majetek, pevnosti i celá města. Dochovalo se mnoho zpráv o bitvách a válkách, kterých se psi zúčastnili. V souvislosti s nimi se poprvé objevily podrobné návody, jak pečovat a o psa, a jak jej pro tyto účely cvičit. Později sloužil u armády a policie, pátral po omamných a psychotropních látkách, výbušninách a zbraních i jiných předmětech, které mají souvislost s trestnou činností. Vyhledával a střežil uprchlé otroky, pachatele i oběti trestných činů a pohřešované osoby. Vyhledával raněné, léčil, olizoval rány a napomáhal rekonvalescenci nemocných a rehabilitaci válečných zraněných. Přispíval k udržování dobré psychické a fyzické kondice. Byl průvodcem postižených. Kromě praktických a ekonomických výhod, které člověku soužití se psem přinášelo, a které ani není možné všechny popsat, jednou z nejvýznamnějších úloh, které pes v průběhu dějin plnil, byla role přítele a společníka člověka. Když člověk psu věnoval přiměřenou péči a pozornost, vznikalo mezi nimi často silné citové pouto, přátelství a vzájemná důvěra. Tento typ vztahu mezi člověkem a psem byl vždy oboustranně dobrovolný. Nelze však opominout, že právě dobrovolnost vztahu mezi člověkem a psem člověk mnohokrát zneužil k nejrůznějším účelům. Například Rusové v období 2. světové války cvičili a posílali psi jako sebevražedné nosiče protitankových min proti německým tankům. 9

Jiným příkladem může využívání psů pro různé experimenty (např. let Lajky na oběžnou dráhu Země v roce 1957, pokusy na psech), psí zápasy nebo šlechtění plemen psů podle přání a vkusu člověka bez ohledu na psy. Vztah mezi člověkem a psem, jeho atributy a historie jsou důvodem, proč psi zůstávají, i přes všechny vymoženosti moderní doby, které přitahují zájem většiny lidí, a odklon od přírody, hluboko v lidském srdci. To je také důvodem, proč dokážou člověku pomáhat. O pozitivním terapeuticko psychologickém vlivu psa vědí lidé už tisíce let. Pes se využíval jako doplňující a podpůrný prostředek v léčebných zařízeních pro tělesně postižené a duševně nemocné. Moderní psychologie objevila pozitivní terapeuticko psychologický vliv psa až v sedmdesátých letech minulého století, prostřednictvím amerického dětského psychiatra B. M. Levinsona, který poprvé seriózně a podrobně popsal využití psa v dětské psychoterapii. V roce 1964 poprvé použil výraz pet therapy (terapie za pomoci oblíbeného domácího zvířete, mazlíčka). V České republice od roku 1993 se pro terapii za pomoci psa používá termín canisterapie. Jeho autorem je PhDr. Jiřina Lacinová, která se u nás jako první canisterapií zabývala, a v její práci pokračovalo mnoho dalších lidí. Zatímco v zahraničí v současné době existuje jednotná terminologie, vědecké výzkumy, studie ověřující účinnost terapie za pomoci psa, odborná literatura, systematické vzdělávání v této oblasti, legislativní úpravy, národní a mezinárodní zastřešující organizace a vypracované metodiky terapie za pomoci psa, v České republice se to všechno teprve postupně vytváří. Cílem mé magisterské diplomové práce je přispět k tomuto procesu a to především hledáním odpovědí na tyto otázky: 1. Jaké jsou přínosy canisterapie z pohledu canisterapeuta a z pohledu osoby pečující o klienta canisterapie? 2. Jaké jsou přínosy canisterapie pro konkrétní cílové skupiny klientů? Nikoliv stěžejním, ale důležitým cílem mé magisterské diplomové práce je také zmapování současné situace canisterapie v České republice zejména v těchto oblastech: 1. cílové skupiny klientů, pro které se canisterapie v současné době v České republice používá, 2. vzdělávání v oblasti canisterapie, 3. způsobu práce canisterapeutů (lidí, kteří canisterapii poskytují), 10

4. plemena a ceněné povahové charakteristiky canisterapeutických psů (psů využívaných pro canisterapii), 5. hlavní současné problémy v oblasti canisterapie. Pro hledání odpovědí na tyto otázky se mi podařilo získat, podle mého názoru, ty nejpovolanější canisterapeuty (lidé, kteří poskytují canisterapii) a osoby pečující o klienty canisterapie (např. rodiče, pedagogové, speciální pedagogové, psychologové, sociální pracovníci, ergoterapeuti, odborní lékaři, zdravotní sestry, atd.). Jejich zkušenosti a pohledy na přínosy canisterapie pro konkrétní cílové skupiny klientů se mohou shodovat, ale také být značně odlišné. Jejich srovnání může přinést zajímavé informace.. 11

2 Člověk a pes v současnosti Stejně jako v minulosti využívá člověk i v současné době psa k plnění nejrůznějších úkolů. I přes moderní techniku je v řadě oblastí pes dosud nenahraditelným pomocníkem. Jeho vynikajících čichových schopností se využívá zejména v armádní i policejní praxi a při nejrůznějších záchranných akcích (např. hledání lidí v terénu, zasypaných sněhovou lavinou nebo sutinami budov, atd.). V šedesátých letech minulého století se poprvé objevují také tzv. servisní psi, kteří pomáhají lidem se specifickými potřebami (např. tělesné nebo psychické postižení) kompenzovat jejich handicap. 1 K servisním psům patří vodící psi pro nevidomé 2, asistenční psi pro tělesně postižené a signální psi pro neslyšící, pro lidi trpící epilepsií a pro astmatiky nebo osoby se silnou alergickou reakcí na určité látky. Servisní psy lze využít i ve vysoce specifických oblastech - např. jako pomocníky pro osoby pečující o těžce tělesně postižené, balanční psy pro lidi s poruchami motoriky a rovnováhy, vodící psy pro osoby se ztrátami paměti nebo psy poskytující emocionální podporu lidem s psychickým onemocněním (např. fobické úzkostné poruchy - agorafobie, sociální fobie). Nejpočetnější skupinu psů tvoří psi, kteří jsou chovaní výhradně jako společníci svých majitelů. Podrobněji se jimi zabývá kapitola 2.1. Je však důležité zmínit, že i služební, záchranářští a zejména servisní psi mohou roli společníka naplňovat. 2.1 Pes jako společník V České republice nejsou k dispozici statistiky počtů psů. Česká veterinární správa eviduje v každém z třinácti krajů v průměru třicet až čtyřicet tisíc očkovaných psů, v Praze sedmdesát tisíc. Skutečný počet psů v České republice však bude vyšší o psy neočkované a neevidované. Lze tedy odhadnout, že počet psů v České republice se bude pohybovat mezi 525 000-550 1 Velemínský, M. a kolektiv autorů: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. Nakladatelství DONA, s.r.o.: České Budějovice, 2001, 1. vydání, 336 stran - strana115. 2 První vodicí psi pro nevidomé se objevují už kolem roku 1916-1917. Využívali je němečtí vojáci, kteří přišli o zrak následkem používání bojových plynů v první světové válce. 12

000. Znamená to, že přibližně každý 19 obyvatel České republiky má psa. 3 Šéfredaktor kynologického časopisu Psí kusy Dušan Stuchlík odhaduje, že v České republice má psa 41 % domácností. Co vede takové množství lidí k tomu, aby si pořídili psa i přes to, že chov psa je časově, prostorově a finančně mimořádně náročný? Domnívám se, že je to proto, že pes přináší svému pánovi a jeho blízkým radost a je schopen naplňovat důležité lidské potřeby. V roce 1954 vydal americký psycholog A. Maslow knihu Motivation and personality, ve které publikoval svoji hierarchizovanou klasifikaci lidských potřeb. Lidské potřeby rozdělil do pěti skupin: fyziologické potřeby, potřeba jistoty a bezpečí, potřeba někam patřit a být milován a potřeba ocenění druhými a kladného sebehodnocení a potřeba sebeaktualizace. První čtyři skupiny potřeb označil A. Maslow jako potřeby nedostatkové (deficientní). Pokud tyto potřeby nejsou přiměřeně naplňovány, dochází většinou k narušení fyzické a psychické rovnováhy člověka. Odstranění vzniklé nerovnováhy je obvykle silným motivačním prvkem. Lidé využívají různé způsoby řešení této situace. Jedním z nich je i soužití se psem. Každý pes je do určité míry schopen naplnit lidskou potřebu jistoty a bezpečí, potřebu někam patřit a být milován, potřebu ocenění druhými a kladného sebehodnocení. 2.1.1 Potřeba jistoty a bezpečí Anglický psychiatr J. Bowlby, který je společně s M. Ainsworthovou autorem teorie raného citového pouta/přilnutí (attachment), považuje potřebu jistoty a bezpečí za nejdůležitější lidskou potřebu. Tato potřeba se objevuje už v ranném dětství a v různé míře přetrvává po celý život. Uspokojuje se obvykle prostřednictvím vztahů s blízkými, pečujícími lidmi. Na jejím naplňování, zejména v raném dětství, závisí to, jestli bude člověk vnímat sebe, druhé a okolní svět jako bezpečný a neohrožující nebo naopak. Tato myšlenka se objevuje i v práci E. H. Eriksona, který dělí životní dráhu člověka do osmi oddělených stádií psychosociálního vývoje Ega. Podle toho, jak je naplněna potřeba jistoty a bezpečí, se v prvním z těchto stádií, tedy přibližně do jednoho roku věku dítěte, utváří základní důvěra nebo nedůvěra. Pes při naplňování potřeby jistoty a bezpečí nemůže nahradit člověka. Může ho však doplňovat (např. u dítěte příliš zaměstnaných rodičů) nebo zmírňovat strádání lidí, kteří pocit jistoty a bezpečí nikdy nezažili (např. dítě stěhující se po dětských domovech) nebo přišli o 3 Podle informací Českého statistického úřadu měla k 31.12. 2007 Česká republika 10 381 130 obyvatel. 13

ty, kteří jim ho poskytovali (např. senior po ztrátě životního partnera). Jak? Pocit jistoty a bezpečí může vzbuzovat už pouhá přítomnost psa. Při ohrožení totiž každý pes, podle svých možností, chrání svého pána, jeho rodinu a majetek. V životě lidí představuje pes jakýsi pevný bod. Vědí, že pes na ně bude čekat a vítat je, kdykoliv se budou vracet domů. Pes není náladový ani přepracovaný, nikam nepospíchá a nikdy svého pána neodmítne. Pes poskytuje dotekový kontakt a možnost svěřit se kdykoliv je to zapotřebí. Nedokáže sice porozumět lidským slovům, ale citům ano. Dokazují to mnohaleté výzkumy, přímá pozorování a mnoho příkladů a zaznamenaných zkušeností biologů, etologů, cvičitelů a psychologů. 4 2.1.2 Potřeba někam patřit a být milován Potřeba někam patřit a být milován úzce souvisí s potřebou jistoty a bezpečí. Je výrazně zvýšená v raném dětství a její nenaplňování vede k citové deprivaci, která negativně ovlivňuje budoucí vývoj osobnosti. Touto problematikou se jako jeden z prvních výzkumně zabýval J. Bowlby ve své práci Maternal care and mental heath (1951). Z jeho práce vycházeli i J. Langmeier a Z. Matějček, kteří jsou autory teorie psychické deprivace. Psychickou deprivaci chápou jako dlouhodobé neuspokojování čtyř základních psychických potřeb. Jednou z nich je i potřeba prvotních citových a sociálních vztahů (tj. vztahů k osobám prvotních vychovatelů) 5 - tedy jinými slovy potřeba někam patřit a být milován. Potřeba někam patřit a být milován však není důležitá pouze pro děti, ale také pro většinu dospělých lidí. Potřeba někam patřit se jako společenský cit nebo pocit sounáležitosti objevuje už u zakladatele individuální psychologie A. Adlera a později jako potřeba afiliace u amerického psychologa H. Murraye. Podobně jako člověk má i pes přirozenou potřebu někam patřit. Pokud nemůže patřit do psí smečky, považuje za svoji smečku svého pána a jeho rodinu. Dává to najevo svou oddaností a věrností, radostí při shledání a smutkem při odloučení nebo ztrátě člena své smečky. Působí tak jako pojítko mezi jejími jednotlivými lidskými členy. Tyto projevy mohou být zdrojem pro naplňování potřeby někam náležet a patřit. Domnívám se, že lidskou potřebu být milován může pes naplňovat především proto, že mu nezáleží na věku, vzhledu, zdravotním stavu ani na ekonomickém nebo sociálním 4 Masson, J. M. a McCarthyová, S.: Když sloni pláčou. Nakladatelství Rybka: Praha, 1998, 296 stran - 1. vydání. Masson, J. M.: Když se zvířata kamarádí.nakladatelství Rybka: Praha, 1999, 120 stran. 5 Matějček, Z.: Co děti nejvíc potřebují. Nakladatelství Portál, s.r.o.: Praha, 2003, 112 stran, 3. vydání - strana 37. 14

postavení svého pána. Nehodnotí ho podle školních známek, výše platu, značky mobilního telefonu nebo oblečení. Pes vždy nabízí bezpodmínečné přijetí, které mnozí lidé ve svém životě postrádají. Nelze nezmínit, že právě bezpodmínečné přijetí, je jedním ze základních principů rogersovské psychoterapie. 2.1.3 Potřeba ocenění druhými a kladného sebehodnocení Potřeba ocenění druhými a potřeba kladného sebehodnocení jsou spolu provázané. Je potřeba o nich uvažovat v interpersonálním kontextu. Jedním ze zdrojů sebehodnocení je totiž zpětná vazba, kterou dostáváme od druhých lidí, na kterých nám záleží (tzv. significant others). To, jestli od nich obdržíme pozitivní nebo negativní hodnocení, se na sebehodnocení většiny lidí projeví. Jak může pes přispět k naplňování potřeby ocenění druhými a kladného sebehodnocení? Za předpokladu, že člověk psu věnuje přiměřenou péči a pozornost, projevuje pes ke dostává od něj většinou pozitivní zpětnou vazbu. Pes chová ke svému pánovi obdiv a respekt. Obvykle mu důvěřuje a je pro něj jednou z nejdůležitějších bytostí na světě. Pro mnoho lidí je důležitý také pocit, že je jejich pes potřebuje. Obdiv, respekt, důvěru a lásku, které pes svému pánovi projevuje, mohou částečně naplňovat potřebu ocenění druhými a kladného sebehodnocení zvláště tehdy, chybí - li pozitivní ocenění od lidí. 2.2 Terapeutičtí psi - cesta ke canisterapii Ačkoliv jsou známy i dřívější případy využití psa jako doplňujícího a podpůrného terapeutického prostředku, pravděpodobně první řádný popis využití psa při psychoterapii se objevuje v denících S. Freuda. Kolem roku 1930 se stal majitelem Jo - Fi, která se později zúčastňovala téměř všech jeho terapeutických sezení. S. Freud věřil, že Jo - Fi dokáže odhadnout povahu pacientů a míru jejich napětí. Domníval se, že její přítomnost v ordinaci všechny pacienty, a především děti, uklidňuje a utěšuje. Zdá se, že tyto domněnky mu potvrzovala také jeho osobní zkušenost z doby, kdy kvůli rakovině čelisti podstoupil řadu bolestivých operací. Své přítelkyni, francouzské psychoanalytičce Marii Bonaparte napsal: 15

"Přeji si, aby jsi se mnou mohla vidět, jaké pochopení a soucit mi Jo - Fi během těchto pekelných dní dává najevo, jako by všemu rozuměla." 6 Pro budoucí canisterapii měl však větší význam pes Jingles, který patřil americkému dětskému psychiatrovi B. M. Levinsonovi. Na začátku sedmdesátých let minulého století pracoval B.M. Levinson s devítiletým chlapcem, který byl extrémně uzavřený a kontakt s okolím navazoval jen mimořádně obtížně. Po měsíčním úsilí B. M. Levinsona nebyly vidět žádné změny. Jednoho terapeutického setkání se nedopatřením zúčastnil také Jingles, který chlapce nadšeně vítal. Chlapec na Jinglese reagoval pozitivně a dokonce na něj promluvil. Toto ve skutečnosti zcela náhodné setkání otevřelo psům, ale i jiným zvířatům cestu do světa moderní psychologie a předznamenalo velký rozvoj terapie za pomoci psů a jiných zvířat, který nastal v osmdesátých letech minulého století, a pokračuje do současnosti. 6 Internetové stránky: http://www.medscape.com/viewarticle/545439_3. 16

3 Co je canisterapie? Zatímco v zahraničí se terapie za pomocí psů a jiných zvířat od osmdesátých let minulého století rozvíjela, u nás se jí poprvé zabývala PhDr. Jiřina Lacinová až v roce 1993. Canisterapie je český termín pro terapii za pomoci psa. Slovo canisterapie je složením latinského slova canis - pes a řeckého slova therapeia - léčba, léčebný postup. L. Galajdová, autorka první knihy, která u nás na téma canisterapie vyšla, ji definuje jako způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Zdraví chápe ve smyslu definice Světové zdravotnické organizace jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. Uvádí také, že canisterapie se zaměřuje na řešení problémů psychologických, citových a sociálně - integračních. Působení na fyzické zdraví člověka je druhotné a zahrnuje spíše motivační složku a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. 7 Novější odborná literatura označuje jako canisterapii metodu rehabilitace, která slouží k podpoře psychosociálního zdraví lidí všech věkových kategorií, při níž se využívá vztahu mezi člověkem a psem. 8 Canisterapie tedy vychází z myšlenky, že kontakt člověka a psa může být léčebný. Při tomto kontaktu se využívá etologie (chování, vlastnosti) a fyziologie (pohyb těla, teplota, tvar, velikost) psa. 9 Pes je však vždy součástí canisterapeutického týmu, který tvoří jeho psovod - canisterapeut 10 a lidé, které pečují o klienta canisterapie. Může se jednat o rodiče nebo odborné lékaře, pedagogy, speciální pedagogy, psychology, sociální pracovníky, ergoterapeuty, odborné lékaře, zdravotní sestry a jiné odborníky. Pro srovnání nelze uvést definice canisterapie od zahraničních autorů a organizací, které se touto problematikou zabývají, protože výraz canisterapie se v zahraničí příliš nepoužívá. Dříve se používaly významově podobné termíny pet therapy (terapie za pomoci oblíbeného domácího zvířete, mazlíčka) a později také pet - facilitated therapy a animal - 7 Galajdová, L.: Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. Nakladatelství Grada Publishing, s.r.o.: Praha, 1999, 1. vydání, 160 stran - strana 24. 8 Velemínský, M. a kolektiv autorů: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. Nakladatelství DONA, s.r.o.: České Budějovice, 2001, 1. vydání, 336 stran - strana 60. 9 Kolektiv autorů: Pravda o zooterapii - Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané dne 25.11. 2003 v Hluboké nad Vltavou. Vydala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: České Budějovice, 2004, 1. vydání, 55 stran - strana 30. 10 V České republice existují termíny psovod, canisasistent, canisterapeut a canisinstruktor. Jejich vymezení není zatím jednotné. Nejčastěji se však používá termín canisterapeut, který budu používat i já pro účely této práce. 17

facilitated therapy (terapie usnadněná oblíbeným domácím zvířetem, mazlíčkem/zvířetem). V osmdesátých letech minulého století se od používání těchto termínů upustilo. Hlavními důvody bylo jednak to, že domácí zvířata, mazlíčci ani jiná zvířata sama o sobě neléčí, a také to, že se jako terapie označovaly i interakce mezi člověkem a psem bez splnění podmínek terapie a bez účasti odborného terapeuta. Tyto termíny byly tedy jako nepřesné a zavádějící nahrazeny rozlišením na dvě základní metody - AAA (Animal Assisted Activities) - aktivity za pomoci zvířat a AAT (Animal Assisted Therapy) - terapie za pomoci zvířat. Později byly popsány také AAE (Animal Assisted Education) - vzdělávání za pomocí zvířat a AACR (Animal Assisted Crisis Response) - krizová intervence za pomoci zvířat. Podrobněji se jimi zabývá kapitola 3.1. Důležité však je, že tyto metody se značně liší - například v cílech, které si stanovují, v cílových skupinách klientů, pro které jsou určeny, v používaných technikách nebo v požadované odbornosti canisterapeuta. Z tohoto hlediska je i termín canisterapie poněkud problematický, protože uvedené metody a jejich specifika nerozlišuje. Druhou výhradou k termínu canisterapie je to, že ji legislativa České republiky neuznává jako léčebnou metodu a z právního hlediska ji proto nelze jako terapii označovat. 3.1 Metody canisterapie O rozlišením dvou základních metod - AAA (Animal Assisted Activities) - aktivity za pomoci zvířat a AAT (Animal Assisted Therapy) - terapie za pomoci zvířat se zasloužila americká nezisková organizace Delta Society, jejíž posláním je zlepšování lidského zdraví prostřednictvím servisních a terapeutických psů. 11 Dnes k metodám canisterapie patří také metody AAE (Animal Assisted Education) - vzdělávání za pomocí zvířat a AACR (Animal Assisted Crisis Response) byly popsány později. Jednotlivé metody se v mnoha ohledech liší. Jednoznačně je lze však rozlišit podle toho, jestli, kdo a na základě čeho stanovuje a posléze vyhodnocuje cíle canisterapie a podle toho, jaká se požaduje odbornost canisterapeuta. Metody aktivity za pomoci zvířat, terapie za pomoci zvířat a vzdělávání za pomocí zvířat mohou mít formu pravidelných návštěv klientů canisterapie nebo rezidentního programu, kdy je pes natrvalo umístěn ke klientům canisterapie. Existuje také možnost 11 Internetové stránky: http://www.deltasociety.org/aboutaboutfact.htm#mission. 18

jednorázových nebo pravidelných pobytových programů (např. tábor s canisterapeutickými psy, pravidelné navštěvování nějaké organizace, která poskytuje canisterapii ve svých prostorách) nebo různých jednorázových aktivit (např. přednášky pro žáky a studenty běžných škol). Mezi specifické formy patří ambulantní program (např. pes v ordinaci lékaře nebo v pracovně psychologa), péče o psa v rámci ergoterapie a canisterapie, kterou svým držitelům poskytují servisní psi. Tyto formy se mohou vzájemně, případně i s jinými typy terapie, kombinovat nebo být přípravou pro další navazující činnosti. 3.1.1 Animal Assisted Activities (AAA) - aktivity za pomoci zvířat Aktivity za pomoci psa umožňují zvyšovat kvalitu života klienta canisterapie prostřednictvím motivačních, vzdělávacích, odpočinkových a/nebo terapeutických výhod kontaktu člověka se psem. Mohou je zajišťovat odborníci s příslušným vzděláním, ale častěji je, pod jejich dohledem nebo i bez něj, zajišťují proškolení canisterapeuté ve spolupráci se psem splňujícím určitá kritéria. Obsah je obvykle spontánní a proto jsou cíle stanoveny jen obecně. Stanovuje je canisterapeut ve spolupráci s osobami, které pečují o klienta canisterapie. Cílem je obohacení a zpestření života klienta canisterapie prostřednictvím společnosti psa a canisterapeuta. Cílem mohou být například pozitivní pocity klienta canisterapie, spontánní komunikace nebo pohyb. Používanými technikami je česání, hlazení, krmení psa, péče o psa, hry a procházky se psem, atd.. Aktivity za pomoci psa mohou probíhat individuálně nebo skupinově. Jednotlivé aktivity je ve stejné podobě možné použit pro více klientů canisterapie. Podrobná dokumentace aktivit za pomoci psa není požadována a není ani součástí odborné dokumentace klienta canisterapie. Cílovými skupinami klientů aktivit za pomoci psa bývají často děti a senioři v pobytových zařízeních (např. ústavy sociální péče, léčebny dlouhodobě nemocných), kde je nedostatek pozitivní emocionální a dotekové stimulace. Aktivity za pomoci psa mohou sloužit také jako prevence nežádoucího chování (např. agresivita, šikana, atd.) v mateřských, základních, speciálních a praktických školách nebo v jiných zařízeních pro děti a mládež. Odhaduji, že aktivity za pomoci zvířat jsou v České republice nejčastěji používanou metodou canisterapie. 19

Aktivity za pomoci psa ve Speciální ZŠ Rakovník. Aktivity za pomoci psa u klienta s poruchou autistického spektra a mentálním postižením. Aktivity za pomoci psa v Domově seniorů Máj v Českých Budějovicích. Aktivity za pomoci psa v Charitním domě pro seniory v Otrokovicích. 3.1.2 Animal Assisted Therapy (AAT) - terapie za pomoci zvířat Terapie za pomoci psa je intervence zaměřená na určitý cíl, při které je pes, splňující určitá kritéria, nedílnou součástí procesu léčby. Terapii za pomoci psa v rámci vykonávání své profese řídí vždy odborník s příslušným pedagogickým, psychologickým, sociálním, speciálně pedagogickým nebo zdravotním vzděláním. Tento odborník může být zároveň psovodem - canisterapeutem nebo využívat služeb psovoda - canisterapeuta, který pro tyto účely poskytuje svého psa a v průběhu terapie za pomoci psa na něj dohlíží a pracuje s ním podle pokynů odborníka pečujícího o klienta canisterapie. Cíle tedy stanovuje a vyhodnocuje vždy odborník s příslušným vzděláním a to individuálně pro konkrétního klienta canisterapie. 20

Obecně je cílem terapie za pomoci psa napomáhat rozvoji nebo upevnění a udržení fyzických, psychických, sociálních, emočních a/nebo kognitivních funkcí. Takovým cílem může být například zlepšení jemné motoriky nebo rozšiřování slovní zásoby, jiným cílem může být snížení pocitu úzkosti nebo otevřené vyjadřování emocí. Používané techniky vždy směřují k dosahování stanoveného cíle - například česání, hlazení, krmení psa, připínání obojku a vodítka může přispět ke zlepšení jemné motoriky, popisování těla psa a dávání povelů může přispět k rozšiřování slovní zásoby, přítomnost psa, pozitivní zpětná vazba, kterou poskytuje, a možnost dotekového kontaktu může přispět ke snížení pocitu osamělosti nebo otevřenému vyjadřování emocí. První dva uvedené příklady cílů spojuje to, že pes je nesmírně atraktivním motivačním prvkem. Mnohdy se to, čeho se osobě pečující o klienta nedaří dosáhnout pomocí osobního příkladu, odborných metod nebo motivováním na mnoho způsobů, dokáže pes dosáhnout za překvapivě krátkou dobu. Zbývající příklady spojuje to, že souvisí s důležitými lidskými potřebami, které pes dokáže naplňovat. Terapie za pomoci psa může probíhat individuálně nebo skupinově. O terapii za pomoci psa se vede podrobná dokumentace, která je součástí odborné dokumentace klienta canisterapie. Cílových skupin klientů terapie za pomoci zvířat je nepřeberné množství. Často se jedná o děti s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením, děti, kterým se z různých důvodů nedaří ve škole (např. děti se specifickými poruchami učení, děti s ADD nebo ADHD), děti a mládež s výchovnými problémy (např. agresivita, šikana) nebo poruchami chování (např. lhaní, krádeže, útěky z domova, záškoláctví), lidé, kteří podstupují psychoterapii (u psychologa) nebo psychiatrickou léčbu, lidé azylových domech nebo v nápravných zařízení (např. vězení, diagnostické ústavy). Pes motivuje k pohybu. SZŠ a PŠ při DD ve Zlíně. Psí granule je možné rozdělovat podle barev, tvarů, počítat je dávat je na různé časti těla psa (tzv. pogranulování), pojme- - novávat je, krmit s nimi psa, atd. Cílem může být například zlepšení jemné motoriky nebo rozšiřování slovní zásoby. Ústav sociální péče v Hajnici. 21

3.1.3 Animal Assisted Education (AAE) - vzdělávání za pomoci zvířat Vzdělávání za pomoci psa je proces učení, procvičování a především rozvíjení dovedností, schopností a znalostí, kterému svou přítomností a využitím napomáhá pes. Pes je také zdrojem obohacení tohoto procesu. Vzdělávání za pomoci psa zajišťují proškolení canisterapeuté ve spolupráci s odborným pedagogickým personálem, který je mu vždy přítomen a dohlíží na jeho průběh. Cíle stanovuje a vyhodnocuje odborný pedagogický personál. Mohou být stanoveny individuálně (např. pro klienta s poruchou autistického spektra) nebo skupinově (např. pro skupinu klientů se specifickými poruchami učení). Vzdělávání za pomoci psa může mít také podobu přednášek pro žáky a studenty běžných škol. Cílem může být motivovat dyslektické dítě ke čtení, řešit agresivní chování žáků a studentů nebo obohatit výuku některých předmětů. Vzdělávání za pomoci zvířat může probíhat individuálně nebo skupinově. Psa lze použít jako názornou ukázku, jinými používanými technikami je péče o psa, polohování 12, tělocvik se psem, trénování smyslů prostřednictvím psa, hry se psem, atd.. Od stanoveného cíle se odvíjí podrobnost dokumentace vzdělávání za pomoci zvířat (např. zápis školního speciálního pedagoga nebo psychologa oproti zápisu ve třídní knize) a nutnost jejího zařazení do odborné dokumentace klienta canisterapie. Cílovými skupinami klientů vzdělávání za pomoci zvířat mohou být děti s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením, děti se specifickými poruchami učení, děti s ADD a ADHD, děti s vadami řeči, atd. Metodu vzdělávání za pomoci psů už v České republice využívá několik škol různých typů. 13 12 Polohování je rehabilitační metoda, při které je klient canisterapie v přímém fyzickém kontaktu se psem. Využívá toho, že pes má o dva stupně vyšší tělesnou teplotu než člověk. V důsledku prohřívání a stimulace dechem a tepem psa a dotekem různých částí jeho těla (srst, čenich, jazyk, atd.) dochází k intenzivnímu uvolnění spasmů a svalového třesu. Metoda polohování se uplatňuje zejména u klientů s tělesným postižením nebo onemocněním nervového systému (např. Alzheimerova nebo Parkinsonova nemoc), ale i u zdravých lidí jako metoda relaxace a zklidnění. Polohování a fyzioterapii vždy řídí fyzioterapeut. Pes se využívá také jako motivace k pohybu. Rozvíjí se jemná a hrubá motorika (např. uchopení a podání pamlsku psovi, házení míčkem psovi), koordinace (např. chůze za psem), orientace v prostoru (např. jít za štěkotem), atd.. 13 Jedná se například o: ZŠ Jičín - http://www.zssoudna-jicin.cz/?lang=cz&page=podpurne&add=3, ZŠ Lanškroun - http://www.zspr.cz/canisterapie.php, ZŠ a PŠ Svítání, o.p.s., Pardubice - http://www.svitani.cz/skola-projekty2007-08.html, ZŠ Tečovice - http://www.zstecovice.cz/index.php?page_name=canisterapie&dynamic=0&uid=, ZŠ v Třebíči - http://www.specskolytrebic.cz/, ZŠ Ústavní, Praha - http://www.zsustavni1c.estranky.cz/. 22

Canisterapie v ZŠ Tečovice. Canisterapie v ZŠ Jičín. 3.1.4 Animal Assisted Crisis Response (AACR) - krizová intervence za pomoci zvířat Při krizové intervenci za pomoci zvířat zasahují psovodi - canisterapeuté a jejich psi při krizových a mimořádných událostech (např. přírodní katastrofy, teroristický útok, hromadné nehody, úmrtí blízkého člověka, atd.). Krizovou intervenci za pomoci zvířat zajišťuje canisterapeut vždy ve spolupráci s Integrovaným systémem České republiky nebo pracovníkem krizové intervence (např. duchovní, psycholog, sociální pracovník, atd.). Cíle by měl stanovovat odborník s příslušným vzděláním, se kterým by měl psovod - canisterapeut spolupracovat, ale to při řešení krizových a mimořádných událostí není vždy možné. Psovod - canisterapeut musí počítat s tím, že krizová intervence za pomoci psa bude mimořádně náročná pro něj i pro psa. Měl by být poučen o chování a reakcích obětí krizových a mimořádných událostí, způsobu práce s nimi a o fungování IZS České republiky. Neměl by zapomínat na psychické a fyzické potřeby své a svého psa. Obecným cílem je stabilizování situace krizové a mimořádné události - snižování stresu a celkové zlepšení fyzického a psychického stavu klienta canisterapie. 14 Cílem může být snížit úzkost seniora, kterého povodeň připravila o domov, usnadnit komunikaci týraného nebo zneužívaného dítěte s psychologem nebo nabídnout krizovým pracovníkům možnost uvolnění a zklidnění. Používanými technikami je aktivní naslouchání (ale i chvíle ticha, mlčení), empatie, dotekový kontakt (hlazení, objímání, přitisknutí se, atd.), atd.. Krizová intervence za pomoci psa může 14 Velemínský, M. a kolektiv autorů: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. Nakladatelství DONA, s.r.o.: České Budějovice, 2001, 1. vydání, 336 stran - strana 25. 23

probíhat individuálně i skupinově. O své účasti při řešení krizových a mimořádných událostí si canisterapeut vede dokumentaci, kterou po ukončení intervence vyhodnocuje ve spolupráci s IZS České republiky nebo pracovníkem krizové intervence. Může se stát součástí odborné dokumentace klienta canisterapie. Cílovými skupinami klientů skupinami krizové intervence za pomoci zvířat jsou obecně lidé v silném stresu či akutní krizové situaci a jejich rodiny, příbuzní a přátelé. Mohou to být oběti trestných činů (např. týrání, zneužívání, znásilnění) nebo lidé, kteří prožili nějakou traumatickou událost. 3.1.5 Omezení canisterapie Canisterapie má svá omezení - a to s ohledem na klienta canisterapie, na zaměstnance školních, školských, sociálních nebo zdravotnických zařízení, kam klient canisterapie dochází, na vedení těchto zařízení i na canisterapeutického psa. Mezi omezení na straně klienta canisterapie patří především patologický strach z psů a alergie na zvířecí srst. Canisterapii nelze využít také u klientů s určitými typy onemocnění, úrazů či poranění (např. zoonotické nemoci 15, snížená imunita, otevřené rány, atd.). Problémy mohou nastat i u lidí, kteří v důsledku své nemoci nechápou následky svého jednání, a nevědomky mohou psu ublížit. Skupinová canisterapie je nevhodná, pokud se pes stává zdrojem přílišné rivality a soutěživosti ve skupině, případně pokud se některý člen skupiny snaží přivlastnit si psa pouze pro sebe. Důvodem odmítnutí canisterapie mohou být také odlišné kulturní zvyklosti a tradice (např. islám považuje psa za nečisté zvíře). Vedení a zaměstnanci školních, školských, sociálních nebo zdravotnických zařízení, kam klient canisterapie dochází, zásadním způsobem ovlivňují to, jestli a jakým způsobem bude canisterapie v jejich zařízení probíhat. Proto by všichni zaměstnanci, kterých se canisterapie nějakým způsobem dotýká, měli mít možnost se na procesu rozhodování o canisterapii podílet a být o ní dostatečně informováni. Patologický strach z psů a alergie na zvířecí srst je podobně jako u klientů canisterapie i v tomto případě její překážkou. Canisterapii mohou omezovat nebo zcela vylučovat také hygienické předpisy zařízení. Canisterapie nemůže být prováděna se psem, o kterého není přiměřeně pečováno, je nemocný nebo má nějaké zranění ať už v důsledku předchozí canisterapie nebo styku s 15 Jedná se o nemoci, u kterých je riziko jejich přenosu mezi člověkem a zvířetem. 24

nějakým jiným zvířetem. Canisterapii vylučuje také to, že psu nepřináší kontakt s lidmi radost a uspokojení. 3.1.6 Závěrem k metodám canisterapie Je zřejmé, že i přes řadu omezení zůstávají možnosti uplatnění canisterapie velmi široké. Lze ji využít pro nejrůznější cílové skupiny klientů a to v řadě oblastí péče o lidské zdraví - fyzické i psychosociální. Přínosů canisterapie mohou využít pedagogové, speciální pedagogové, sociální pracovníci, ergoterapeuté, odborní lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeuté, atd.. V zahraničí se canisterapie osvědčuje i v mnoha aplikovaných psychologických oborech - například v poradenské psychologii, školní psychologii a psychoterapii. Pro většinu českých psychologů a psychoterapeutů však zatím možnosti jejího uplatnění zůstávají neznámé. Jedním z cílů mé práce je nabídnout jim přínosy canisterapie ke zvážení. Možnostmi uplatnění canisterapie v aplikovaných psychologických oborech se zabývá kapitola 6. 25

4 Canisterapie a lidé s ní spojení Canisterapeutický tým tvoří canisterapeut a canisterapeutický pes. Canisterapie se účastní klient canisterapie a osoby pečující o klienta canisterapie. Členy canisterapeutického týmu mohou být také dobrovolníci, kteří pomáhají klientovi zejména při aktivitách za pomoci psa. Canisterapie se může odehrávat přímo v rodině klienta canisterapie nebo ve školním, školském, sociálním nebo zdravotnickém zařízení, kam klient canisterapie dochází. Kromě zaměstnanců tohoto zařízení se na canisterapii nepřímo podílí také chovatel psa, organizace, která sdružuje canisterapeutické týmy, a veterinární lékař. Podrobněji se budu zabývat pouze klienty canisterapie, osobami pečujícími o klienta canisterapie a canisterapeuty - v kapitolách 4.1, 4.2 a 4.3. Canisterapeutickému psovi je věnována kapitola 5. Je zřejmé, že na canisterapii se různou měrou podílí poměrně velké množství lidí. V zájmu klienta canisterapie je nezbytná vzájemná spolupráce a vstřícnost všech zúčastněných. 4.1 Klienti canisterapie Klientem canisterapie může být téměř každý. Nezáleží na pohlaví ani věku. Obecně lze říct, že ji nejčastěji využívají děti, různě handicapovaní lidé a senioři. Ve své knize Pes lékařem lidské duše L. Galajdová uvádí, že canisterapii lze použít navazování kontaktu s obtížně komunikujícími pacienty a při práci s emocionálně poškozenými a citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, mentálně postiženými, smyslově postiženými, u některých psychiatrických diagnóz (úzkost, deprese, fobie), v logopedické a rehabilitační praxi (zejména jako motivační prvek), jako socioterapie a psychoterapie tělesně postižených či jinak handicapovaných, při výskytu apatie, naučené bezmocnosti - postoje "já nemohu" u chronicky nemocných a zdravotně postižených, u nemocných dětí (zejména dlouhodobě - neurologicky, onkologicky, úrazy, atd., ale i krátkodobě - při špatné adaptaci na pobyt v nemocnici, strachu z operace nebo vyšetření, špatné spolupráci se zdravotnickým personálem), jako součást komplexní terapie v geriatrii (u demence, deprese, maladaptace, ztrátě důvodu k žití, 26

Alzheimerovy nemoci, Parkinsonovy nemoci). 16 Od roku 1999, kdy tato kniha vyšla, se canisterapie v České republice rozvíjela a postupně se odkrývaly další cílové skupiny klientů, pro které může být přínosná. V knize Zooterapie ve světle objektivních poznatků 17 k cílovým skupinám klientů L. Galajdové přibyly ještě tyto: školní třídy (např. programy prevence agresivity a šikany, děti se specifickými poruchami učení), děti v pobytových zařízení (např. kojenecký ústav, dětský domov), senioři v pobytových zařízeních (např. domov důchodců, hospic), pacienti a personál zdravotnických zařízení (zejména na odděleních léčebné rehabilitace, psychiatrických odděleních, onkologických odděleních, v léčebnách dlouhodobě nemocných), lidé v silném stresu či akutní krizové situace a jejich rodiny, příbuzní, přátelé, děti s ADHD, lidé s epilepsií a lidé s eklektivním mutismem. Zjistit, pro jaké cílové skupiny klientů (a v jakém rozsahu) se canisterapie v současné době v České republice používá, je jeden z dílčích cílů výzkumné části mé práce. 4.2 Osoby pečující o klienta canisterapie Osoby pečující o klienta canisterapie mohou být rodiče nebo osoby, které je zastupují, a odborníci se vzděláním, které odpovídá problematice daného klienta canisterapie (např. pedagogové, speciální pedagogové, psychologové, sociální pracovníci, ergoterapeuti, odborní lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, atd.). Důležité je, že tyto osoby jsou vždy odborníci na problematiku daného klienta. Tato odbornost je dána jejich životními zkušenostmi (např. u rodiče mentálně postiženého dítěte), odborným vzděláním (např. u speciálního pedagoga) nebo obojím (např. u speciálního pedagoga s dlouholetou zkušeností s prací s mentálně postiženými dětmi). Popis vzorku osob pečujících o klienta canisterapie (věk, pohlaví, vzdělání, současná profese, jak dlouho pracují s klienty canisterapie, atd.) obsahuje kapitola 8.1 ve výzkumné části mé práce. 16 Galajdová, L.: Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. Nakladatelství Grada Publishing, s.r.o.: Praha, 1999, 1. vydání, 160 stran - strana 25. 17 Velemínský, M. a kolektiv autorů: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. Nakladatelství DONA, s.r.o.: České Budějovice, 2001, 1. vydání, 336 stran. 27

4.3 Canisterapeuté Canisterapeut je v České republice nejčastěji používané označení pro člověka, který s canisterapeutickým psem různým způsobem pracuje s různými cílovými skupinami klientů. Problém spočívá v tom, že pod tento termín spadají všichni bez ohledu na to, jakou metodou canisterapie pracují, a jestli mají nebo nemají příslušné odborné vzdělání. Jako canisterapeut se tedy označuje jak člověk, který chodí jedenkrát týdně potěšit svým canisterapeutickým psem obyvatele léčebny dlouhodobě nemocných, tak školní psycholog, který svého canisterapeutického psa cíleně používá v programu prevence agresivity a šikany na základní škole. Nechci tím říct, že práce jednoho nebo druhého je hodnotnější nebo významnější. Je však zřejmé, že se liší, a že se k ní vážou různá očekávání. Z tohoto důvodu vytvořila Evropská asociace terapie za pomoci zvířat (ESAAT) normy pro praktikování canisterapie, které se odvíjí od počtu absolvovaných hodin teoretického vzdělávání a praxe v oblasti canisterapie. Podle těchto norem je jako canisterapeuta možné označovat pouze toho, kdo má příslušné pedagogické, psychologické, sociální, speciálně pedagogické nebo zdravotní vzdělání. Canisterapeut v rámci své odborné kvalifikace zná osobní anamnézu a případně diagnózu klienta canisterapie a podílí se na přípravě a realizaci jeho individuální plánu. Může pracovat samostatně. Pro canisterapeuta byla stanovena minimální hranice vzdělání na 220 hodin teorie a 40 hodin praxe, podmínkou je také odevzdání písemné práce v rozsahu padesáti až šedesáti stran a složení písemných zkoušek. V České republice však zatím chybí ucelený koncept vzdělávání v oblasti canisterapie. Nabídky, které by zajišťovaly splnění všech těchto podmínek, prakticky neexistují. Není také zřejmé, jak je to se splněním těchto podmínek pro odborníky, kteří vystudovali například psychologii nebo speciální pedagogiku, a chtěli by se canisterapii využívat ve své odborné praxi. Pro současné canisterapeuty, kteří tyto podmínky nesplňují, a kterých je pochopitelně většina, vzniklo označení canisasistent. Canisasistenti mohou canisterapii poskytovat pouze ve formě asistence odborníkům s příslušným vzděláním, kteří pracují s klientem canisterapie. Mohou pracovat i samostatně, ale pouze při aktivitách za pomoci psa. Minimální hranice vzdělání pro canisasistenty byla stanovena na 15 hodin teorie a 20 hodin praxe. Canisasistenti mohou využít nabídky vzdělávacích kurzů odlišné délky a kvality, které obvykle zajišťují organizace sdružující canisterapeutické týmy. Nejdelší vzdělávací kurz v oblasti canisterapie pořádá pražská organizace SVOPAP vzdělávací centrum, s.r.o.. Její kurz Canisinstruktor pro oblast rozvoje osobnosti má rozsah 125 hodin. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v 28