Provozně ekonomická fakulta. Ústav účetnictví a daní. Diplomová práce. Brno 2008

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav účetnictví a daní Dopady vybrané změny spotřební daně z cigaret v České republice Diplomová práce Brno 2008 Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr David, Ph.D. Vypracovala: Bc. Eva Sikorová 8

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 27. 12. 2008.. Bc. Eva Sikorová 9

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu diplomové práce Ing. Petru Davidovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při zpracování diplomové práce. 10

Abstrakt Diplomová práce se zabývá problematikou daňového dopadu zvýšení sazby spotřební daně z cigaret v České republice k 1.1.2008. Práce je rozčleněna na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou definovány základní pojmy týkající se problematiky spotřebních daní, daňové incidence, harmonizace daní a daňové legislativy České republiky a Evropské unie. Ve druhé části jsou stanoveny ukazatele daňové incidence. Jsou sledovány ceny osmi vybraných značek cigaret před a po zvýšení sazby spotřební daně z cigaret a je klasifikován dopad zvýšení daňové sazby na výrobce a spotřebitele. Tato část se zabývá rovněž vývojem inkasa spotřebních daní v České republice a podvody na této dani. V závěru jsou formulována doporučení pro daňovou politiku České republiky. Abstract Thesis deals with problems joint with the incidence of the tax rate elevation of the consumption tax of cigarettes in the Czech Republic due to 1. st January 2008. This work is divided into two parts, theoretical and practical. Theoretical part deals with some basic concepts of consumption tax, tax incidence, tax harmonization and tax legislation of the Czech Republic and European Union. In the second part indexes of the tax incidence are shown. Some prices of eight chosen cigarette marks are compared before and after the increase of the consumption tax rate. Also the tax rate increase incidence to a producer and consumer is being classified. This part is also dealing with trend of state budget income of the Czech Republic and cheats in this tax. At the end some recommendations for the tax politic in the Czech Republic are formulated. 11

1. Úvod a cíl práce Diplomová práce se zabývá problematikou spotřební daně z tabákových výrobků. Zkoumá dopady zvýšení sazby spotřební daně z cigaret v České republice k 1.1. 2008. Daně ze spotřeby jsou nepřímými daněmi, které výrobci a obchodníci odvádějí do veřejného rozpočtu.výnosnost těchto daní je umocněna jednak nízkou elasticitou poptávky po těchto komoditách a jednak skutečností, že daň z přidané hodnoty je kalkulována z ceny včetně spotřební daně. Zvýšení těchto daní dopadá i na spotřebitele, a to v podobě zvýšené ceny. Reakce obchodníků na zvýšení spotřební daně může být různá. Může dojít k promítnutí celého zvýšení daně do cen produktů, k jeho částečnému promítnutí nebo i ke zvýšení ceny vyššímu, než je zvýšení spotřební daně. V ojedinělých případech zůstává cena komodity nezměněna. Práce je rozdělena na dvě části, část teoretickou a část praktickou. Teoretická část je rozdělena na šest kapitol. V první kapitole jsou stručně definovány základní daňové pojmy a funkce daní. Následující kapitoly jsou věnovány základní klasifikaci daní, teorii daňové incidence a teorii spotřebních daní. Pátá kapitola je věnována problematice harmonizace spotřebních daní v Evropské unii. Tato problematika je v současné době velice aktuální, protože stále dochází k harmonizačním procesům. Jsou zde také zmíněny uvažované změny v legislativě Evropské unie. Poslední kapitola teoretické části je věnována daňové legislativě České republiky. Praktická část je rozdělena na pět kapitol. První kapitola se zabývá vývojem sazeb spotřební daně z cigaret v České republice v letech 2004 až 2008, kdy ke změnám sazby spotřební daně z cigaret docházelo každoročně. Druhá kapitola se zabývá stanovením ukazatelů daňové incidence. Jsou zde sledovány změny cen cigaret před a po změně daňové sazby k 1. 1. 2008 a je kvantifikován dopad zvýšení spotřební daně na výrobce a spotřebitele. Třetí kapitola praktické části je zaměřena na vývoj inkasa spotřebních daní v České republice. S výběrem spotřební daně z cigaret je spojena funkce regulace spotřeby zdraví škodlivých látek, proto je čtvrtá kapitola věnována vývoji spotřeby cigaret v České republice. Zvyšování spotřební daně z tabákových výrobků má často za následek nárůst šedé ekonomiky. Poslední kapitola teoretické části je proto věnována podvodům na spotřební dani. 12

Cílem diplomové práce je kvantifikovat přesun daňového břemene vyvolaný změnou daňové sazby spotřební daně z cigaret k 1. 1. 2008 a identifikovat faktory ovlivňující daňovou incidenci. V této souvislosti sledovat efektivní dopad zvýšení daňových sazeb a s tím spojené změny v prodeji tabákových výrobků a formulovat doporučení daňové politiky v České republice. Dílčími cíli je zjištění cen vybraných značek cigaret před a po změně daňové sazby, stanovení zatížení spotřební daní a daní z přidané hodnoty, analýza spotřeby cigaret v České republice u různých příjmových skupin domácností a stanovení, jakým způsobem tuto spotřebu ovlivnila změna daňové sazby. Dílčími cíli v teoretické části je definování základních daňových pojmů a základních funkcí daní, klasifikace daní dle jejich vazby na důchod poplatníka, dle objektu, dle adresnosti a dle druhu daňové sazby. Dalším kriteriem třídění daní je dle jejich dopadu na tržní mechanismus. Dílčím cílem je rovněž vysvětlení problematiky daňové incidence, identifikace subjektů daňového dopadu a faktorů ovlivňujících daňový přesun a definování základních pojmů z oblasti legislativy České republiky a Evropské unie. 13

2. Metodika Po zadání diplomové práce byla shromážděna a prostudována odborná literatura týkající se daňových teorií a daňové incidence a byly prostudovány webové stránky Komise Evropských společenství. Podle metodiky Českého statistického ústavu s přihlédnutím k aktuálnímu vývoji spotřebitelských preferencí bylo vybráno osm značek cigaret, které reprezentují nejprodávanější cigarety na českém trhu. Výběr byl proveden tak, aby zde byly zastoupeny všechny cenové kategorie. Byly vybrány tyto značky: Marlboro, Petra, L&M, Start, Red&White,Viceroy, RGD a Ronson. Ceny těchto cigaret byly zjišťovány z obchodního věstníku ke čtyřem rozhodujícím datům, a to s dostatečným časovým odstupem, aby bylo možno zkoumat promítnutí se zvýšení sazby spotřební daně z cigaret k 1. 1. 2008 do spotřebitelských cen. Dále byla zjištěna data z webových stránek Českého statistického ústavu o spotřebě cigaret v České republice v letech 1999 až 2006. Z databáze celní správy byla zjištěna data o vývoji inkasa spotřebních daní z tabákových výrobků v letech 2004 až 2007 a data o výsledcích odhalování podvodů na spotřební dani. Pro vypracování teoretické části diplomové práce byla v jednotlivých kapitolách použita metoda definice. Byly vysvětleny základní pojmy a základní funkce daní. Daně byly klasifikovány podle několika základních kriterií, a to podle vazby na důchod poplatníka, podle objektu, na něž jsou uloženy, podle vztahu k platební schopnosti poplatníka a podle druhu sazby. Jako další byla použita klasifikace daní dle jejich dopadu na tržní mechanismus a dle jejich progrese. Byla vysvětlena problematika daňové incidence a popsány faktory ovlivňující daňový přesun. Metoda definice byla použita rovněž v kapitolách zabývajících se legislativou České republiky, legislativou Evropské unie a harmonizací daňových systémů uvnitř Evropské unie. V částech zabývajících se samotnou spotřební daní, vývojem sazby spotřební daně z tabákových výrobků, vývojem inkasa této daně od roku 2005 do roku 2007 a vývojem odhalování podvodů na této dani byla použita metoda analýzy. V praktické části k určení výše přesunu daňového břemene byla využita metoda kvantifikace a identifikace. Jako výchozí datum před změnou daňové sazby bylo stanoveno datum 1. 10. 2007, a to z toho důvodu, že někteří výrobci očekávané zvýšení 14

spotřební daně z cigaret promítli do cen s předstihem. Ke všem vybraným datům byly zjištěny ceny jednotlivých značek cigaret a vypočítána spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Spotřební daň byla vypočtena způsobem uvedeným v zákoně o spotřební dani. Byla vypočtena procentuelní sazba, k ní byla přičtena sazba na kus vynásobená dvaceti, což je počet cigaret v krabičce. Dále byla zjištěna minimální sazba spotřební daně vynásobením minimální sazby daně počtem cigaret. Pokud byla vypočtená sazba nižší než minimální, bylo použito sazby minimální. Daň z přidané hodnoty byla vypočtena vynásobením ceny krabičky cigaret koeficientem 0,1597. Celkový daňový dopad byl vypočítán jako rozdíl nepřímých daní (spotřební daně a daně z přidané hodnoty) před a po změně daňové sazby a to k datům 1. 1. 2008, kdy došlo ke změně sazby a dále k datům 1. 4. 2008 a 1. 8. 2008. Daňový dopad změny výše sazby spotřební daně z cigaret na spotřebitele je určen rozdílem cen před a po změně daňové sazby. Po určení přesunu daňového břemene byla použita metoda indukce a syntézy, prostřednictvím kterých byly zobecněny závěry týkající se jednotlivých značek cigaret. V kapitole zabývající se vývojem inkasa spotřebních daní byla použita metoda analýzy. Z webových stránek Českého statistického úřadu byla zjištěna potřebná data o spotřebě cigaret v České republice v letech 1999 až 2006 a byla analyzována spotřeba tabáku podle jednotlivých příjmových skupin domácností. Metoda analýzy byla použita rovněž v kapitole zabývající se podvody na spotřební dani. Z webových stránek Celní správy České republiky byly zjištěny informace o daňových podvodech. Tyto informace byly analyzovány a byly hodnoceny nejnovější trendy v této oblasti. V závěru diplomové práce byla použita metoda indukce a syntézy a byla formulována doporučení pro budoucí vývoj sazeb spotřební daně z cigaret v České republice. Ke zpracování diplomové práce bylo čerpáno z poznatků a znalostí získaných v průběhu studia na vysoké škole, byla využita odborná literatura, studium webových stránek a konzultace s vedoucím diplomové práce. Diplomová práce byla zpracována v aplikaci Microsoft Word, grafy a tabulky v aplikaci Microsoft Excel. 15

Etapy vypracování práce: Zadání diplomové práce prosinec 2007 Studium literatury květen až červenec 2008 Vypracování teoretické části září až říjen 2008 Zjištění cen cigaret říjen až listopad 2008 Vyhledání údajů o spotřebě tabáku říjen až listopad 2008 Analýza vývoje sazeb spotřební daně z tabáku říjen 2008 Analýza vývoje inkasa spotřebních daní říjen 2008 Analýza incidence spotřebních daní říjen až listopad 2008 Analýza spotřeby cigaret listopad 2008 Analýza podvodů na spotřební dani listopad 2008 Vypracování praktické části listopad až prosinec 2008 Zpracování závěru prosinec 2008 Odevzdání diplomové práce leden 2009 16

3. Teoretická část Tato část je zaměřena na daňovou teorii v oblasti spotřebních daní. Jednotlivé kapitoly se zabývají základními daňovými pojmy, klasifikací daní, teorií daňové incidence, současnou právní úpravou spotřebních daní v České republice a harmonizací selektivních spotřebních daní v Evropské unii. 3.1. Funkce daní Příjmy do veřejného rozpočtu mohou mít formu daní, poplatků nebo půjček. Daně představují transfery finančních prostředků ze soukromého do veřejného sektoru, aniž vzniká vládě povinnost tyto prostředky splácet. Proti půjčkám stojí slib vlády je k určitému datu splatit i s úroky. Daně jsou závazné dávky, zatímco poplatky a půjčky představují dobrovolné transakce. Daně zabezpečují ze všech těchto tří zdrojů daleko největší část. Úloha zdanění vyplývá podle Kubátové (2006) z hlavních ekonomických funkcí veřejného sektoru. Jsou to: funkce alokační uplatňuje se tehdy, když trh projevuje neefektivnost v alokaci zdrojů. Příčiny tržního selhání jsou: existence veřejných statků, statků pod ochranou, externalit a nedokonalá konkurence; funkce redistribuční je důležitá proto, že lidé nepovažují rozdělení důchodů a bohatství vzniklých fungováním trhu za spravedlivé. Veřejné finance (daně) mají za úkol přesunout část důchodů a bohatství směrem od bohatších jedinců k chudším; funkce stabilizační znamená zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice v zájmu zajištění dostatečné zaměstnanosti a cenové stability. Za nejdůležitější funkci daní se v daňové literatuře často označuje tzv. fiskální funkce. Tato funkce je nejpodstatnější a také nejstarší funkcí daní. Jedná se o získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů pro financování veřejných statků a potřeb. Fiskální funkce je považována za nástroj sloužící k naplnění stabilizačních snah především v rámci zaměstnanosti, stability cenové hladiny, ekonomického růstu a vyrovnanosti platební schopnosti. 17

3.2. Klasifikace daní Daně lze třídit dle několika kriterií. Jedno z nejzákladnějších rozlišení daní je dle jejich vazby na důchod poplatníka, a to na daně přímé a nepřímé. Dle objektu dělíme daně na důchodové, výnosové, obratové a spotřební. Dle adresnosti na daně osobní a daně in rem. Dalším kriteriem dělení je dle druhu sazby, jedná se o daně stanovené bez vztahu k daňovému základu, daně specifické a daně ad valorem. 3.2.1. Základní třídění daní Daně se dělí dle jejich vazby na důchod poplatníka na daně přímé a nepřímé. Nepřímé daně jsou poplatníkovi bezprostředně vyměřeny na základě jeho důchodu nebo majetku a předpokládá se, že jejich výše jde na úkor osoby, které jsou předepsány, a ta se jim nemůže vyhnout, nemůže jejich část přenést na další ekonomické subjekty. Daně jsou adresné a přihlížejí k majetkové či důchodové situaci osoby, která si jejich výši mnohdy vypočítává sama a sama si je odvádí, či alespoň jejich hodnotu zná. Přímé daně se dále dělí na důchodové a majetkové. Daně nepřímé jsou placeny a vybírány v cenách zboží, služeb, převodů a pronájmů. Rozhodujícím momentem zdanění je většinou samotný akt nákupu či spotřeby příslušné komodity. Daně nerespektují důchodovou ani majetkovou situaci osoby, protože jsou vyměřeny ve stejné výši pro osoby s vysokými i nízkými příjmy či bohatstvím. Daně jsou neadresné, a tak si jejich výši mnohdy ani běžný občan neuvědomí (například při nákupu potravin). Nepřímé (někdy též nazývané spotřební) daně se dále dělí na všeobecné (ty jsou uvalovány na velké skupiny výrobků či služeb a daň je konstruována jako ad valorem) a akcízy (uvalovány jako jednotková daň na vybrané komodity). Někdy se při tomto členění daní používá i kriterium shody osoby plátce a poplatníka, přičemž za plátce daně je považován ten, který je ze zákona povinen daň spočítat, vybrat a odvést; poplatníkem daně je ten subjekt, který nese daňové břemeno. Z vnějšího pohledu by se tedy mohlo zdát, že zatímco u daní přímých je poplatník a plátce osoba totožná, pro nepřímé daně je typickým oddělení osoby plátce a osoby poplatníka. 18

Další třídění rozlišuje daně podle objektu, na něž jsou uloženy. Hlavními jsou daně: důchodové - jsou uvaleny na důchody poplatníka plynoucí mu jednak v peněžní, ale i v naturální podobě; výnosové jejich výše je většinou odhadovaná podle vnějších reálných znaků výdělečné činnosti (počet zaměstnanců, druh podnikání, velikost budov apod.); majetkové zdaňují nemovitosti a movitá majetek, a to jeho držbu či nabytí; obratové daně uvalené buď na hrubý obrat každého výrobce podílejícího se na zpracování každého výrobku, nebo na čistý obrat, popřípadě na obrat docílený u posledního zpracovatele; spotřební postihují buď veškerou spotřebu, či spotřebu vybraných skupin výrobků. Podle Kubátové (2006) dělíme daně podle vztahu k platební schopnosti poplatníka na: osobní - jsou adresné a mají vztah ke konkrétnímu poplatníkovi tím, že zohledňují jeho platební schopnost. Osobními daněmi jsou daně důchodové, placené fyzickými osobami (tj. osobní daně důchodové); in rem - (latinsky in rem = na věc ) se platí bez ohledu na platební schopnost poplatníka. Proto daně spotřební, z přidané hodnoty, výnosové, ale také důchodové, placené společnostmi a majetkové, nezohledňující platební schopnost poplatníků, jsou in rem. Dalším kriteriem klasifikace daní je dle Kubátové (2006) druh sazby. Podle vztahu mezi velikostí daně a velikostí daňového základu rozlišujeme daně: stanovené bez vztahu k daňovému základu daně paušální a z hlavy. Všechny subjekty platí daň jenom proto, že existují. Paušální daň však nemusí být stejná pro všechny poplatníky a daňová teorie uvažuje daň uloženou každému poplatníkovi na základě platební schopnosti. Protože poplatník nemůže ovlivnit výši těchto daní, nemají tyto daně distorzní efekty; specifické jsou stanoveny podle množství jednotek daňového základu nebo množství jednotek užitečné vlastnosti v daňovém základu (např. počet litrů čistého alkoholu); 19

ad valorem (latinsky ad valorem = k hodnotě ) určují se podle ceny daňového základu. Patří sem daň z přidané hodnoty a daň obratová. 3.2.2. Třídění daní používaná k analýzám jejich dopadu Daně klasifikujeme dle jejich dopadu na tržní mechanismus. Každá daň ochuzuje daňový subjekt o určitou částku nominálního důchodu, se kterou by mohl při její absenci disponovat. Z tohoto širšího pohledu nemůže existovat daň, která by chování jedince nedeterminovala a byla neutrální k tržnímu mechanismu. Každá daň ze své podstaty vyvolává u poplatníka důchodový efekt, ekonomický subjekt má méně finančních prostředků a zdaněním se struktura jeho výdajů přesouvá ke komoditám s relativně nižší důchodovou elasticitou poptávky. V daňových analýzách je považována za neutrální taková daň, která kromě důchodového efektu nemá současně efekt substituční. Ten motivuje poplatníka ke změně jeho aktivit s cílem minimalizovat svoji daňovou zátěž. Daňový subjekt tak může nahrazovat zdaněnou mzdu zvyšováním volného času, spotřebu zdaňovaného zboží jeho blízkým substitutem, případně má tendenci přesunovat své aktivity do stínových částí ekonomiky. Čím větší bude substituční efekt, tím méně bude neutrální k ekonomickému mechanismu. Z tohoto pohledu jsou daně: distorzní - nesou v sobě oba efekty (substituční i důchodový) a narušují chování a volbu účastníků ekonomických aktivit; neutrální vyvolávají pouze důchodový efekt a jejich poplatník není motivován k přesunu svých aktivit, protože ho to nezbaví jeho daňové povinnosti. Další metodou je klasifikace daní dle jejich progrese. Různé skupiny osob platí v relaci ke svému příjmu jinou výši daní při rozdílné spotřebě stejně zdaněného zboží a služeb nebo při rozdílném způsobu výpočtu stejné daně. Například domácnosti s nízkými příjmy, u nichž tvoří výdaje na bydlení a další nezbytné výdaje vysoké procento jejich celkových výdajů, budou vydávat na daně obsažené v těchto platbách značnou část svých příjmů. 20

Podle toho, jak se míra zdanění mění se změnou důchodu, rozlišujeme daně: progresivní, kdy s růstem důchodu poplatníka dochází k růstu míry jeho zdanění. S růstem příjmu tak poplatník platí vyšší část svého důchodu jako daň. Platí vztah: daň / důchod = rostoucí funkce důchodu proporcionální, kdy se míra zdanění s rostoucím důchodem poplatníka nemění. Poplatníci s různou výší příjmu platí stále stejné procento ze svého důchodu jako daň. Platí vztah: daň / důchod = konstanta regresivní, kdy průměrná daňová zátěž klesá s růstem důchodu poplatníka, ten platí tím menší část svého důchodu jako daň, čím je jeho důchod vyšší. Platí vztah: daň / důchod = klesající funkce důchodu 3.3. Teorie daňové incidence Existence daní přináší mnohé ekonomické důsledky. Teorie zabývající se zkoumáním všech těchto aspektů se nazývá daňová incidence. Zkoumání daňové incidence je velmi důležité, protože má vliv na zkreslení (distorzitu) tržního mechanismu a výrazně modifikuje původní záměry daňové politiky. Je tedy podstatné identifikovat subjekty daňového dopadu. Daň dopadá na ekonomické subjekty dvěma způsoby: ze zákona tzv. zákonný dopad daně; skutečně (skutečný neboli efektivní dopad daně). Z hlediska daňové praxe je dle Kubátové (2006) důležitý dopad zákonný, neboť subjekty jsou povinny daň řádně a včas platit, jinak se vystavují nebezpečí sankce. Subjektem daňového dopadu jsou osoby fyzické i právnické. Naše daňová právní úprava pro ně používá termín plátce, čímž chce vyjádřit jejich úlohu v celém procesu. Plátci, na rozdíl od poplatníka, není daní zkrácen jeho reálný důchod. Plátce daň převádí na jiný subjekt. Statutárně se daně ze spotřeby netýkají spotřebitelů, neboť ti nemají vůči finančním úřadům žádné povinnosti. 21

Z hlediska ekonomického je důležitý dopad efektivní, nebo-li skutečný, který determinuje ceny a důchody. Efektivní dopad se týká pouze jednotlivců. Daně placené společnostmi dopadají ve svém konečném důsledku vždy na jednotlivce. Při efektivním dopadu se tedy zkoumá, kteří jedinci, resp. domácnosti nebo rodiny uvažovanou daň nesou. Dle Širokého (2008) daň placená subjektem, jednotlivcem či společností může být přesunuta dopředu nebo dozadu. Přesuny se realizují na trzích výrobků, faktorů či kapitálu, a to buď dopředu (na kupujícího na trhu) nebo dozadu (na prodávajícího na trhu). Podle výše daně, která se přesune do ceny odběratele může jít o přesun: parciální, kde zvýšení ceny pro spotřebitele je menší než velikost nové daně; plný, kdy se daň plně promítla do zvýšení ceny; neúnosný, kdy cena pro spotřebitele vzrostla o vyšší částku než činila velikost daně; nulový, kdy k přesunu vůbec nedojde. Podle Vybíhala (1995) přesun daňového břemene dozadu znamená přesun na dodavatele, na vlastní zaměstnance nebo na vlastníka výrobních faktorů (např. akcionáře). Věcně logickým projevem tohoto typu přesunu může být, při zvýšení ceny výrobku, snížení poptávky a omezování výroby, propouštění zaměstnanců, přesun kapitálu do jiných sfér podnikání, snížení tržní hodnoty akcií, atd. 3.3.1. Faktory ovlivňující daňový přesun Podle Širokého (2006) velikost a směr daňového přesunu a dopadu ovlivňují faktory, k nimž patří zejména: pružnost nabídky a poptávky; charakter trhu ( konkurenční, monopolní, oligopolní); míra otevřenosti ekonomiky; 22

význam zdaněného trhu; časový faktor; rozsah odvětví, které je zatíženo novou daní. Velikost daňového přesunu (podíl přesunuté daně) závisí zejména na cenových elasticitách nabídky a poptávky. Mikroekonomická analýza konkurenčního trhu dochází k následujícím poznatkům: Čím je poptávka elastičtější, tím větší část daně nese výrobce. Čím je poptávka méně elastická, tím větší část daně nese spotřebitel. V případě, že je elasticita poptávky nulová, kupující nakupuje stejné množství zboží při jakékoliv ceně a prodávající tak může zvýšit cenu o celou daň. Tím dojde ke stoprocentnímu přesunu daně dopředu. Nízkou elasticitu poptávky mají základní životní potřeby potraviny, ale také tabák, alkohol a jiné. U tabáku a alkoholu se stoprocentní přesun považuje za spravedlivý z důvodu výchovného postihu jejich spotřebitelů. Graf 1. Elasticita poptávky a přesun daně a) elasticita poptávky = 0 Zdroj: Kubátová (2006) Pokud je elasticita poptávky nulová, kupující trvá na stejném množství zboží při jakékoliv ceně a prodávající může cenu zvýšit o celou daň. Dojde ke stoprocentnímu přesunu daně. 23

b) elasticita poptávky = Zdroj: Kubátová (2006) Podle Širokého (2008) při nekonečné elasticitě poptávky nesou celou daň prodávající, neboť na jakékoli zvyšování ceny reagují kupující nekonečně pružně snížením požadovaného množství. Cena na trhu se nemění, ale čistá cena pro prodávajícího klesla přesně o jednotkovou daň. Velkou elasticitu poptávky mají luxusní předměty, takže jejich zdanění doléhá převážně na výrobce. Závislost na elasticitě nabídky ukazuje graf 2 a) a b). Graf 2. Elasticita nabídky a přesun daně a) elasticita nabídky = 0 Zdroj: Kubátová (2006) Při nulové elasticitě nabídky nese celou daň prodávající; daňový přesun je nulový. Proto daň z pozemků, domů apod., u nichž je elasticita nabídky velmi nízká, dopadne daň alespoň v krátkém časovém období vždy na jejich vlastníky, kteří mají jen malé možnosti přesunu na jiné subjekty. 24

b) elasticita nabídky = Zdroj: Kubátová (2006) Při nekonečně elastické nabídce nese naopak celou daň kupující, došlo ke stoprocentnímu daňovému přesunu. Elasticita nabídky zboží a služeb na trhu závisí na možnostech výrobců měnit výrobní kapacity, což je obvykle snazší v investičně nenáročných oborech. Rovněž v oborech s pružnou nabídkou práce je možno nabídku přizpůsobovat rychleji. Daňový přesun z prodávajícího na kupujícího je tím větší, čím větší je pružnost nabídky a naopak. Z hlediska času je poptávka a nabídka pružnější v delším časovém období. Platí, že každou daň okamžitě nese spíše její zákonný poplatník či plátce než ostatní subjekty. U daní spotřebních (ale i u daně z přidané hodnoty) však dochází k přesunu dopředu v cenách zpravidla okamžitě, někdy dokonce již při ohlášení budoucí změny. Je-li oznámeno zamýšlené zvýšení spotřební daně od určitého dne, často dochází k růstu cen dokonce už před tímto datem (jde o takzvaný oznamovací efekt daně ). Dlouhodobě je však daň stále více přesouvána i na jiné vlastníky, spotřebitele atd. Při zavedení nové daně nebo v případě změny v dani je uvažována neměnnost vládní výdajové politiky a také neměnnost ostatních daní. Ve skutečnosti však každá dílčí daňová změna je provázena jinou změnou ve veřejných příjmech nebo výdajích. Ke zvyšování daně dochází právě z toho důvodu, aby mohla být jiná daň snížena nebo aby mohl být financován nový vládní program. Proto přesun a dopad jedné daně probíhá simultánně s jinými daňovými a výdajovými přesuny a dopady. 25

3.4. Selektivní spotřební daně Daně ze spotřeby jsou jedny z nejstarších daní. Původním záměrem jejich ukládání bylo postihovat obraty a zisky, ale obchodníci tyto daně přesouvali do cen, a tak se reálnými plátci stali spotřebitelé. Daně ze spotřeby se později začaly diferencovat na daně obratové a jednotkové. Obratové daně byly ukládány jako procentní část z obratu zboží a jednotkové na základě jiné charakteristiky než ceny pouze na některé druhy zboží. Alternativou obratové daně se později stala daň z přidané hodnoty. Ve většině daňových systémů existuje kromě všeobecné spotřební daně také selektivní spotřební daň uvalená především na zboží s nízkou elasticitou poptávky. V současnosti se jedná o několik druhů výrobků a služeb převážně z jednotky produkce, zdaňovaných velmi vysokými sazbami. Hlavními spotřebními daněmi jsou daně z tabáku, alkoholických nápojů a pohonných hmot. Vysoké sazby spolu s nízkou elasticitou spotřeby činí z těchto daní významný výnos veřejného rozpočtu. Dle Širokého (2008) je to v zemích OECD v průměru více než pětina všech daní ze spotřeby. Tento výnos je ještě násoben technikou stanovování daně z přidané hodnoty, která je určována z ceny včetně spotřební daně. Dále je zboží zdaněné selektivní spotřební daní vždy zahrnuto do základní sazby daně z přidané hodnoty. Výše spotřebních daní je značná, někdy dosahuje i více než 100% ceny bez daně. Z těchto důvodů lze jednoznačně stanovit, že selektivní spotřební daně plní fiskální funkci a jsou stabilním a poměrně snadno predikovatelným příjmem rozpočtu. Spotřebními daněmi jsou zdaňovány vybrané druhy komodit, které mají nějaké negativní dopady nezahrnované trhem do cen. Jedná se o zboží, jehož spotřeba se vyznačuje vznikem negativních externalit. V současné době se uvádějí tyto dva důvody pro zdanění vybraných druhů komodit: odrazení lidí od škodlivé spotřeby ; fiskální záměry a potřeby státního rozpočtu. 26

Explicitně vyjadřovaný názor projevuje výchovné působení, kdy lidé mají být daní odrazováni od škodlivých návyků, nebo jakousi formu pokuty, jež má umožnit úhradu zvýšených nákladů společnosti (léčba nemocných kuřáků). Implicitně je tato daň považována za výnosově silnou a stabilní a umožňuje vládě zachovat rozsah výdajů. Uvedené dva argumenty však stojí dle Širokého (2008) v protikladu. Jestliže daně odradí lidi od spotřeby zdaněného zboží, není možné, aby byly zároveň výnosově stabilní. Míra obou vlastností je pak funkcí elasticity poptávky. Výzkumy ukazují, že poptávka po alkoholu a tabáku není zcela neelastická. Daň může konzumenty od těchto druhů zboží zčásti odradit, avšak příliš vysoké sazby mohou ohrozit saldo veřejného rozpočtu. Z hlediska výše uvedených funkcí selektivních spotřebních daní se tyto daně zdají být nezbytnou součástí moderních daňových systémů. Existují však také jisté nedostatky, pro které jsou akcízy často kritizovány. Incidence daně na nezbytné výrobky vykazuje tendenci být regresivní. Regresivní dopad selektivních spotřebních daní v současných daňových systémech vyplývá ze skutečnosti, že spotřeba tabáku, alkoholických nápojů, ale také výrobků z ropy není proporcionální důchodům poplatníků, nýbrž je na ni z menších důchodů určen větší podíl. U tabáku je v některých zemích absolutní spotřeba u nejchudších vrstev dokonce vyšší. Vysoké selektivní spotřební daně pak mohou nežádoucím způsobem ovlivnit celkovou spravedlnost daňového systému. Jestliže předpokládáme efektivní alokaci v ekonomice a nenulovou elasticitu poptávky po takto zdaněném zboží, pak při uvalení selektivní spotřební daně dojde k substituci tohoto zboží za jiné a je tak narušována efektivní alokace konkurenčního trhu. Hovoříme pak o distorzím působení selektivní spotřební daně. I přes uvedená negativa selektivních spotřebních daní jsou tyto běžně používány ve většině daňových systémů, protože jsou nezbytné při plnění funkcí, které jiné daně zajistit nemohou. 27

3.5. Harmonizace selektivních spotřebních daní v EU Daňová harmonizace znamená přizpůsobování a slaďování národních daňových systémů a jednotlivých daní na principu dodržování společných pravidel zúčastněných zemí. Harmonizace se může týkat jak konstrukce daní, tak i jejich administrativy (výběr daně, povinnosti plátce, daňová kontrola). Harmonizace každé daně probíhá vždy ve třech fázích : určení daně, která má být harmonizována, harmonizace daňového základu a harmonizace daňové sazby. Selektivní spotřební daně jsou v zemích Evropské unie harmonizovány, protože se promítají do cen a mohou se stát překážkou volného obchodu mezi státy Evropské unie. Pozornost je soustředěna zejména na vyrovnání výše jednotlivých sazeb tak, aby nedocházelo ke zvýhodňování domácích výrobců nižšími nebo nulovými sazbami daně. V oblasti spotřebních daní může totiž docházet k daňové konkurenci, zejména pak mezi sousedními státy, které uplatňují daňové sazby v rozdílné výši. Podle direktiv nesmí v členských zemích existovat jiná spotřební daň než daň z minerálních olejů a energetických produktů, tabáku, alkoholu, piva a vína. Výjimku tvoří daně, které nejsou volnému obchodu na překážku a nevyžadují hraniční kontroly nebo další úpravu daňového systému. Výběr daně je harmonizován podle direktivy z roku 1992, která byla přijata v souvislosti s jednotným trhem od roku 1993. Výrobky podléhají zdanění v okamžiku výroby nebo dovozu. Daň je však splatná až při uvolnění pro konečnou spotřebu. Režim je zajištěn institutem tzv. autorizovaných daňových skladů, v nichž jsou výrobky vyráběny, zpracovávány a skladovány. Mezi těmito sklady se výrobky pohybují po celém území Evropské unie, aniž by byly zdaněny. Daň se tudíž uvaluje ve výši odpovídající sazbě v zemi konečné spotřeby. Správa spotřebních daní přešla do kompetence celních úřadů, a to z důvodu, že neprobíhají kontroly na hraničních přechodech v rámci odstranění vnitřních hranic v Evropské unii. Celní správa má tak pro tuto správu kapacity. Ve většině zemí Evropské unie tak provádí správu spotřebních daní celní orgány a postupy ve správě spotřební daně podléhají celním postupům. 28

Hlavními dopady harmonizace spotřebních daní v rámci Evropské unie je zvýšení daňových sazeb a zavedení jednotného systému pro pohyb a zdaňování výrobků podléhajících spotřební dani po celé EU. Cílem harmonizace právních předpisů v oblasti spotřební daně je usnadnit volný pohyb výrobků podléhajících této dani v rámci Evropské unie. 3.5.1. Harmonizace v oblasti spotřebních daní z tabákových výrobků Původní sazby daní se mezi zeměmi značně lišily v důsledku obchodní politiky a národních zvyklostí. Harmonizace spotřební daně z tabákových výrobků byla provedena následujícími právními předpisy: Směrnice Rady č. 92/79/EHS, o sbližování daní z cigaret. Každý členský stát musí podle této směrnice od 1. ledna 1993 uplatňovat celkovou minimální spotřební daň, jejíž dopad je stanoven na 57 % maloobchodní prodejní ceny (včetně všech daní) cigaret nejžádanější cenové kategorie. Směrnice Rady č. 92/80/EHS, o sbližování sazeb spotřebních daní z jiných tabákových výrobků než cigaret. Směrnice rady č. 95/59/ES o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků. Tyto specifické spotřební daně nesmí být nižší než 5 % a vyšší než 75 % souhrnné výše specifické a poměrné spotřební daně ukládané na tyto cigarety. Specifická složka spotřební daně nesmí být nižší než 5 % a vyšší než 55 % celkového daňového zatížení, které vychází ze souhrnu poměrné spotřební daně, specifické spotřební daně a daně z obratu ukládané na tyto cigarety. Směrnice Rady č. 1999/10/ES, kterou se mění směrnice 92/79/EHS o sbližování daní z cigaret, směrnice 92/80/EHS o sbližování daní z jiných tabákových výrobků než cigaret a směrnice 95/59/ES o daní jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků. Směrnice rady č. 2002/10/ES, kterou se mění směrnice 92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES, pokud jde o strukturu a sazby spotřební daně z tabákových výrobků. 29

Každý členský stát uplatňuje celkovou minimální spotřební daň (specifická daň a valorická daň bez DPH), jejíž dopad je stanoven na 57 % maloobchodní prodejní ceny (včetně všech daní) a která nesmí být nižší než 60 EUR za 1000 cigaret nejžádanější cenové kategorie. Od 1. července 2006 se částka 60 EUR nahrazuje částkou 64 EUR. Členské státy, které vybírají celkovou minimální spotřební daň ve výši nejméně 95 EUR za 1000 cigaret nejžádanější cenové kategorie, nemusejí požadavek minimálního dopadu ve výši 57 % splnit. Od 1. července 2006 se částka 95 EUR mění na částku 101 EUR. 3.5.2. Uvažované změny současné struktury daní z cigaret Evropská komise v současné době posuzuje řadu změn současné struktury daní z cigaret. Zkoumá především to, zda by mohlo dojít ke zrušení konceptu nejžádanější cenové kategorie jako základního kriteria pro minimální požadavky. Dále prověřuje, zda by mohla být členským státům umožněna větší flexibilita při určování poměru mezi valorickými a specifickými daněmi a při stanovování minimální sazby spotřební daně z cigaret. Časté kritice bývá podrobována nejžádanější cenová kategorie, která je podle stávajících pravidel základním kriteriem pro minimální požadavky u cigaret. Jedná se totiž o koncept, který byl zaveden před třiceti lety. V té době obvykle na vnitrostátním trhu s cigaretami dominovala jedna značka. Nyní však činí průměrný podíl nejžádanější cenové kategorie na trhu přibližně 35 %. Nejžádanější cenová kategorie má tendenci kolísat při změnách spotřebních zvyklostí, což vede k nestálosti daňových příjmů státu. Narušuje rovněž cenovou konkurenci mezi výrobci tabáku. Dominantní výrobci tabáku mohou zvýšit daňové zatížení svých konkurentů. V některých členských státech spadá nejžádanější cenová kategorie do nízké cenové kategorie, zatímco v jiných členských státech patří k vysoké cenové kategorii. Proto nejžádanější cenová kategorie nemůže zaručit jednotnou minimální úroveň ve všech členských státech. Dle názoru Evropské komise používání nejžádanější cenové kategorie není v souladu s cíli vnitřního trhu. Zrušení této kategorie by značně zjednodušilo předpisy, zvýšilo transparentnost a vyzdvihlo cíle v oblasti zdraví. Pokud by byla nejžádanější cenová kategorie zrušena, 30

mohlo by se uvažovat o dvou alternativních přístupech: minimální požadavek na spotřební daň by se mohl uplatnit na všechny cigarety na trhu; s ohledem na zásady danění cigaret v minulých 35 letech by nejžádanější cenová kategorie mohla být nahrazena váženým průměrem cen. Vedle odstranění daňové nestability, kterou způsobuje koncept nejžádanější cenové kategorie, by minimální požadavek na spotřební daň ze všech cigaret stanovil daňový limit, což by byl nejlepší nástroj pro sbližování cen a zdanění cigaret na vnitřním trhu. Kromě toho se jedná o jedinou možnost, která by zaručila minimální úroveň cen a daní pro kontrolu tabáku a řešila obavy o zdraví v souvislosti se všemi kategoriemi cigaret. Další diskutovanou problematikou jsou valorické a specifické daně. Podle platných pravidel Společenství musí spotřební daně vybírané z cigaret obsahovat valorickou a specifickou složku. Důraz, jenž členské státy kladou buď na specifickou nebo valorickou daň, závisí na sledovaných politických cílech jednotlivých zemí. Valorické daně zvyšují absolutní cenové rozdíly a tím podporují levnější značky cigaret. Dříve se valorická daň používala ke zvýhodnění levnějších místních cigaret oproti dražším mezinárodním značkám. V současné době jsou však valorické daně zajímavé především pro ty členské státy, kde hrozí větší riziko, že se na trhu vytvoří monopol. Specifické daně snižují relativní cenové rozdíly a omezují kolísání cen na minimum. Specifické daně jsou proto z hlediska zdraví výhodnější. Mají kromě toho ještě řadu dalších výhod. Podle scénáře, ve kterém jsou všechny daně specifickými, by došlo ke snížení cenových rozdílů na úrovni Evropské unie o 50 %. Pokud tedy bude přikládán větší význam specifickým daním, může dojít k dalšímu sblížení maloobchodních cen v rámci Evropské unie. Jelikož specifické daně vycházejí spíše z objemu než z ceny, jsou stabilnější, dají se lépe předpovídat a spravovat a zvyšují stabilitu daňových příjmů. Specifické daně mají z hlediska vnitřního trhu, rozpočtu i zdraví jasné výhody, a proto by měla být umožněna větší flexibilita těm členským státům, které přikládají větší význam specifickým spotřebním daním. 31

Aby se však zabránilo tomu, že se v jednom státu použije čistě specifická daň a v sousedním členském státu pouze valorická daň, což by vedlo k přeshraničnímu toku cigaret vyšší cenové kategorie do druhého a toku levných značek opačným směrem, je určitá jednotnost spotřebních daní žádoucí. 3.6. Česká legislativa V daňové legislativě České Republiky existují tři druhy daní ze spotřeby (nepřímých daní): daň z přidané hodnoty; spotřební daně (akcízy); daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv; daň z elektřiny. Zatímco daň z přidané hodnoty a akcízy jsou součástí české daňové soustavy od reformy roku 1993, poslední tři uvedené daně (tzv. ekologické daně) byly zavedeny k 1. 1. 2008. V současné době jsou v České republice akcízy uvaleny na okruh komodit vymezený směrnicemi Evropských společenství (viz. kapitola 3.5.1.). V současnosti jsou stanoveny jako daň z minerálních olejů, daň z lihu, daň z piva, daň z vína a meziproduktů a daň z tabákových výrobků. Plátcem spotřebních daní jsou obecně provozovatelé daňových skladů, oprávnění příjemci či zástupci nebo výrobci uvedených komodit. Daňovým skladem rozumíme objekt, kde se akcízované výrobky (prozatím nezatížené daní) vyrábějí, skladují, zpracovávají přijímají nebo odesílají. Správu daní vykonávají celní orgány. Jelikož akcízy vstupují do základu pro výpočet daně z přidané hodnoty, zatěžují zdaňovanou komoditu podstatným způsobem. Všechny akcízy jsou stanoveny jako jednotkové daně vyjma daně z cigaret, která má pevnou část (jednotkovou daň) a procentní část (daň ad valorem). 32

3.6.1. Daň z tabákových výrobků Předmětem daně z tabákových výrobků jsou dle zákona č. 353/2003 Sb.cigarety, doutníky, cigarillos a tabák ke kouření. Pro účely tohoto zákona se rozumí a) cigaretami 1. tabákové provazce, které se kouří jako takové a nejsou doutníky ani cigarillos podle písmene b), 2. tabákové provazce, které se jednoduchou neprůmyslovou manipulací vloží do dutinek z cigaretového papíru nebo 3. tabákové provazce, které se jednoduchou neprůmyslovou manipulací zabalí do cigaretového papíru, b) doutníky a cigarillos tabákové smotky, které se kouří jako takové a které 1. obsahují výlučně přírodní tabák, 2. mají krycí list z přírodního tabáku, 3. obsahují tabákovou náplň, krycí list v normální barvě doutníku zakrývající celý výrobek včetně případného filtru, ale nezakrývající náustek v případě náustkových doutníků, a vázací list, oba listy z rekonstituovaného tabáku, 4. obsahují tabákovou náplň, krycí list v normální barvě doutníku z rekonstituovaného tabáku zakrývající celý výrobek včetně případného filtru, ale nezakrývající náustek v případě náustkovách doutníků c) tabákem ke kouření 1. tabák řezaný, popřípadě jinak dělený, kroucený nebo lisovaný do desek a způsobilý ke kouření bez dalšího průmyslového zpracování, 2. tabákový odpad upravený pro prodej konečnému spotřebiteli, který nespadá pod písmeno a) nebo b) a který je možné kouřit, nebo 3. tabák ke kouření obsahující více než 25% hmotnosti tabákových částic užších než 1 mm, jedná se o jemně řezaný tabák určený pro ruční výrobu cigaret. d) ostatním tabákem tabákové výrobky nespadající pod písmeno c), jsou určeny pro konečného spotřebitele a k jinému účelu, než ke kouření s výjimkou sňupavých a žvýkacích tabáků. 33

Cigaretami se pro účely tohoto zákona rozumí také výrobky, které obsahují zcela nebo částečně i jiné látky než tabák a které splňují podmínky uvedené v písmeni a) s výjimkou výrobků, které se používají výlučně k lékařským účelům a potvrzení o této skutečnosti vydá Ministerstvo zdravotnictví České republiky nebo jím pověřená instituce. Za základ daně u se u tabákových výrobků považuje: 1. základ daně pro procentní část daně u cigaret je cena pro konečného spotřebitele; 2. základ daně pro pevnou část daně u cigaret je množství vyjádřené v kusech; 3. základ daně u doutníků a cigarillos je množství vyjádřené v kusech a u tabáku ke kouření množství vyjádřené v kilogramech. Cenou pro konečného spotřebitele se rozumí cena, která je stanovena na základě zvláštního právního předpisu jako cena pro konečného spotřebitele jednotkového balení určeného k přímé spotřebě, nestanoví-li zákon jinak. Tato cena obsahuje i daň z přidané hodnoty. Výrobce nebo dovozce podá celnímu úřadu Kolín (dále jen pověřený celní úřad ) návrh na stanovení ceny pro konečného spotřebitele. Výrobce nebo dovozce se sídlem, popřípadě místem pobytu v jiném státě, může k podání návrhu na stanovení ceny pro konečného spotřebitele pověřit osobu se sídlem, organizační složkou svého podniku, popřípadě místem pobytu na daňovém území České republiky, která je oprávněna dopravovat tabákové výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně z jiného státu. Pro cigarety se stejným obchodním názvem a o stejném počtu kusů v jednotkovém balení musí být stanovena stejná cena pro konečného spotřebitele. Cenou pro konečného spotřebitele cigaret nejprodávanější cenové kategorie se rozumí nejrozšířenější cena cigaret pro konečného spotřebitele stanovená podle prodeje tabákových nálepek u pověřeného celního úřadu za předchozí kalendářní rok. Pro cigarety, které nejsou značeny tabákovými nálepkami, je cena pro konečného spotřebitele totožná s cenou stanovenou pro cigarety, které musí být značeny tabákovou nálepkou, se stejným obchodním názvem a o stejném počtu kusů v jednotkovém balení. Nelze-li určit cenu pro konečného spotřebitele tímto způsobem, je cenou pro konečného 34

spotřebitele cena pro konečného spotřebitele cigaret nejprodávanější cenové kategorie. Cena pro konečného spotřebitele cigaret nejprodávanější cenové kategorie slouží k výpočtu výše sazeb daně z cigaret v souladu s právním předpisem Evropského společenství. Sazby daně jsou stanoveny takto: Tab. 1: Sazby daně z tabákových výrobků Text Sazba daně Procentní část Pevná část Minimální Cigarety 28 % 1,03 Kč/kus Celkem nejméně však 1,92 Kč/kus Doutníky, cigarillos 1,15 Kč/kus Tabák ke kouření 1 280 Kč/kg Ostatní tabák 1 280 Kč/kg Zdroj: Zákon o spotřebních daních Výše daně u doutníků, cigarillos a tabáku ke kouření se vypočítá jako součin základu daně a pevné sazby daně, přičemž pro výpočet daně z tabáku ke kouření je rozhodující hmotnost tabáku ke kouření v okamžiku vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Výše daně u cigaret při použití pevné části a procentní části sazby daně se vypočítá jako součet následujících položek: a) součin procentní části sazby daně a ceny pro konečného spotřebitele těchto cigaret dělený stem; b) součin pevné části daně a počtu kusů. U cigaret se každých započatých 90 mm délky tabákového provazce považuje za jeden kus. Je-li výše daně u cigaret vypočtena při použití pevné a procentní části sazby daně nižší, než výše daně vypočtená při použití minimální sazby daně, použije se výše daně vypočtená při použití minimální sazby daně. Od daně jsou osvobozeny tabákové výrobky určené k použití pro nezbytné výrobní zkoušky nebo jako vzorky odebrané celním úřadem. 35

Povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká výrobou nebo dovozem tabákových výrobků na území České republiky. Tabákové výrobky vyrobené na území České republiky nebo na daňové území České republiky dovezené musí být značeny tabákovou nálepkou. Daňová povinnost ke spotřební dani z tabákových výrobků odpovídá hodnotě odebraných nálepek od pověřeného celního úřadu. Objednávka tabákových nálepek plní funkci daňového přiznání a daň je zaplacena použitím tabákové nálepky. Tabákové nálepky musí být použity v okamžiku, kdy vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. Tabákové výrobky lze značit nálepkami pouze v daňovém skladu nebo mimo daňové území České republiky. Použitím tabákové nálepky se rozumí umístění tabákové nálepky na jednotkovém balení pod průhledný přebal. 36

4. Praktická část Tato část se zabývá problematikou dopadu zvýšení spotřební daně z cigaret k 1.1.2008. Kapitoly jsou věnovány vývoji sazeb spotřební daně z cigaret, stanovení ukazatelů daňové incidence, vývoji inkasa spotřebních daní, vývoji spotřeby tabáku a podvodům na spotřební dani. 4.1. Vývoj sazeb spotřební daně z cigaret Vstupem do Evropské unie vznikla České republice povinnost harmonizace spotřebních daní z cigaret s právní úpravou Evropské unie. Došlo ke změně správy, výběru těchto daní a ke změně sazeb. V této oblasti bude harmonizace pokračovat i v následujícím období, a to zejména ve formě zvyšování sazeb u spotřební daně z cigaret. Tento přizpůsobovací proces proběhl v několika postupných krocích. K 1.5.2004, dni vstupu České republiky do Evropské unie, došlo ke stanovení pevné sazby 0,48 Kč/kus a procentní sazby 23 %. Minimální sazba daně byla stanovena na 0,94 Kč/kus. Ke zvýšení sazeb spotřební daně z cigaret potom došlo k 1. 7. 2005, 1. 4. 2006, 1. 3. 2007, a 1. 1. 2008. Tab. 1: Vývoj sazeb spotřební daně z cigaret Sazba daně Platnost sazby Procentní sazba Pevná sazba Minimální sazba 1. 5. 2004 23 % 0,48 Kč/kus 0,94 Kč/kus 1. 7. 2005 24 % 0,60 Kč/kus 1,13 Kč/kus 1. 4. 2006 25 % 0,73 Kč/kus 1,36 Kč/kus 1. 3. 2007 27 % 0,88 Kč/kus 1,64 Kč/kus 1. 1. 2008 28 % 1,03 Kč/kus 1,92 Kč/kus Zdroj: Vlastní zpracování 37

4.2. Stanovení ukazatelů daňové incidence Incidence spotřební daně z cigaret je zkoumána na základě sledování prodejních cen vybraných značek cigaret s filtrem délky nad 70mm. Tato práce se zaměřuje na změny cen v souvislostí se změnou sazeb k 1. 1. 2008. Ceny cigaret se měnily v průběhu roku 2008 hned několikrát. Zkoumané změny ceny jsou tři, a to k 1. 1. 2008, k 1. 4. 2008 a k 1. 8. 2008. Jako výchozí jsou stanoveny ceny před změnou daňové sazby k 1. 10. 2007, a to z toho důvodu, že očekávaná změna daňových sazeb z cigaret se promítla do jejich cen již v listopadu a prosinci roku 2007. Prodejní ceny jsou identifikovány na základě cen uvedených na kolku, kterým musí být opatřena každá krabička cigaret. Zkoumaná období jsou volena s dostatečným odstupem vzhledem k možnosti tvorby jistého množství zásob. Tab. 3: Vývoj cen vybraných značek cigaret Cena v Kč k datu Značka 1.10.2007 1.1.2008 1.4.2008 1.8.2008 Marlboro 74 74 82 82 Petra 57 65 65 65 L&M 63 63 70 71 Start 51 59 53 59 Red&White 50 58 53 58 Viceroy 50 58 50 58 RGD 48 48 56 Ronson 53 53 61 60 Zdroj: Cenový věstník, vlastní zpracování Zvýšení spotřební daně cigaret se k 1. 1. 2008 promítlo u cigaret značek Petra, Start, Red&White a Viceroy, a to ve výši 8 Kč na krabičku. U cigaret Marlboro, L&M a Ronson se zdražení promítlo až k 1. 4. 2008. Výrobci tyto značky několik měsíců dotovali, aby neklesaly prodeje a nemuseli zdražit dříve než konkurence. Cigarety RGD, které jsou od roku 2008 novinkou na Českém trhu zdražily až k 1. 8. 2008. 38

Pro větší přehlednost je vývoj cen vybraných značek cigaret znázorněn graficky: Graf 3. Vývoj cen vybraných značek cigaret 90,00 Kč 80,00 Kč 70,00 Kč 60,00 Kč 50,00 Kč 40,00 Kč 30,00 Kč 1.10.2007 1.1.2008 1.4.2008 1.8.2008 20,00 Kč 10,00 Kč 0,00 Kč Marlboro Petra L&M Start Red&White Viceroy RGD Ronson Zdroj: Cenový věstník, vlastní zpracování 4.2.1. Cigarety Marlboro K 1. 10. 2007, tzn. před zvýšením spotřební daně z cigaret, stála krabička cigaret Marlboro 74 Kč. Spotřební daň při procentní sazbě 27 % a pevné sazbě 0,88 Kč/kus činila 37,60 Kč na krabičku, což je částka vyšší než částka 32,80 Kč, vypočtená jako minimální daň při minimální sazbě daně 1,64 Kč/kus. Použije se tedy částka 37,60 Kč. Částka DPH při sazbě 19 % činila 11,80 Kč. Spotřební daň a DPH tedy dohromady činily 49,40 Kč, což je 66,8 % z prodejní ceny krabičky cigaret. Ke dni 1. 1. 2008 došlo ke zvýšení daňové sazby. Cena zůstala nezměněna ve výši 74 Kč na krabičku. Spotřební daň při procentní sazbě 28 % a pevné sazbě 1,03 Kč/kus činila 41,32 Kč, což je částka vyšší než částka vypočtená minimální sazbou 38,40 Kč. Použije se tedy částka 41,32 Kč na krabičku. Částka DPH při 19 % sazbě činila 11,80 Kč. Nepřímé daně celkem tedy činily 53,12 Kč, což je 71,8 % z prodejní ceny cigaret. 39

Celkový daňový dopad k 1. 1. 2008 odpovídá rozdílu nepřímých daní před a po změně daňové sazby, v tomto případě 3,72 Kč na krabičku. Protože však k tomuto datu nedošlo ke změně ceny, dopad této změny nesl ze 100 % výrobce. Zvýšení sazeb spotřební daně se v ceně cigaret značky Marlboro promítlo až k 1.4.2008. Cena krabičky tak k tomuto datu vzrostla na 82 Kč. Spotřební daň při procentní sazbě 28 % a pevné sazbě 1,03 Kč/kus činila 43,60 Kč na krabičku, což je částka vyšší než částka vypočtená minimální sazbou daně 1,92 Kč na kus, činící 38,40 Kč na krabičku. Použije se tedy částka 43,60 Kč. Částka DPH při 19 % sazbě činí 13,10 Kč. Spotřební daň a DPH tedy dohromady činí 56,70 Kč, což činí 69,1 % z prodejní ceny cigaret. Celkový daňový dopad k 1. 4. 2008 odpovídá rozdílu nepřímých daní před a po změně daňové sazby, v tomto případě 7,30 Kč na krabičku. Daňový dopad na spotřebitele odpovídá rozdílu spotřebitelských cen před a po změně daňové sazby. Zde činí 8 Kč, což znamená, že daňové břemeno bylo ze 101 % přeneseno na kupujícího a na výrobce to mělo záporný daňový dopad. K dalšímu sledovanému období, 1. 8. 2008, nedošlo k žádným cenovým změnám u značky Marlboro, rozklad daňového dopadu je tedy stejný jako ke dni 1. 4. 2008. Tab.4: Dopad daňového břemene u cigaret Marlboro ke sledovaným datům Datum P1 P2 P2-P1 SPD1+DPH1 SPD2+DPH2 D2-D1 1.1.2008 74,00 74,00 0,00 49,40 53,00 3,60 1.4.2008 74,00 82,00 8,00 49,40 56,70 7,30 1.8.2008 74,00 82,00 8,00 49,40 56,70 7,30 Vysvětlivky: P1 cena krabičky cigaret k 1. 10. 2007 ( před zvýšením daňové sazby); P2 cena krabičky uvedenému datu; SPD1 spotřební daň z krabičky cigaret k 1. 10. 2007; SPD2 spotřební daň z krabičky cigaret k uvedenému datu; DPH1 daň z přidané hodnoty z krabičky cigaret k 1. 10. 2007; DPH2 daň z přidané hodnoty z krabičky cigaret k uvedenému datu; D1-D2 rozdíl spotřebních daní před a po zvýšení daňové sazby z cigaret. 40