Obchodování emisních povolenek v rámci EU ETS a jeho dopad na odvětví energetiky

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Obchodování emisních povolenek v rámci EU ETS a jeho dopad na odvětví energetiky Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Klára Plecitá Dana Doleželová Brno 2013

Děkuji své vedoucí bakalářské práce Ing. Kláře Plecité za odbornou pomoc a cenné rady při zpracování bakalářské práce. Poděkování náleží také celé mojí rodině za podporu a trpělivost po dobu mého studia.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, na základě pramenů a informací dostupných ze zdrojů uvedených v seznamu použité literatury a internetových zdrojů. V Brně dne 25. května 2013

Abstract Increasing volume of greenhouse gases in the atmosphere has a negative impact on the living conditions on Earth. The emissions trading instrument has been accepted to reduce amount of greenhouse gases emissions. This Bachelor thesis analyzes economic and environmental impacts on emissions trading system in the EU Emission Trading Scheme. The introduction of the thesis describes the impact of carbon dioxide emissions on the environment, flexible mechanisms that can reduce these emissions and the way of trading within the EU-ETS. The practical part analyzes the development in the energy sector in the Czech Republic considering the development of emission allowances. According to the analysis a recommendation for the regulator and companies in the energy sector is set up. Keywords the Kyoto Protocol, the National Allocation Plan, Cap and Trade, EU ETS, energy, emission allowances Abstrakt Rostoucí objem skleníkových plynů v atmosféře má negativní dopad na životní podmínky na celé Zemi. K redukci skleníkových plynů byl přijat nástroj emisního obchodování. Bakalářská práce analyzuje ekonomické a environmentální dopady systému emisního obchodováni v rámci EU Emission Trading Scheme. Úvod bakalářské práce popisuje vliv emisí oxidu uhličitého na životní prostředí, flexibilní mechanismy, kterými lze redukovat tyto emise, a způsob obchodování v rámci EU ETS. Praktická část analyzuje dosavadní vývoj v odvětví energetiky v České republice s ohledem na vývoj emisních povolenek. Na základě analýzy je vydáno doporučení jak pro regulátora, tak pro firmy v energetickém odvětví. Klíčová slova Kjótský protokol, Národní alokační plán, Cap and Trade, EU ETS, energetika, emisní povolenky

Obsah 5 Obsah 1 Úvod a cíl práce 7 2 Metodika práce 8 3 Environmentální politika a ochrana životního prostředí 9 3.1 Skleníkové plyny... 10 3.2 Stav a zdroje emisí... 11 4 Kjótský protokol 12 4.1 Flexibilní mechanismy redukce emisí... 12 4.1.1 Propojovací směrnice Linkingdirective (2004/101/EC)... 13 4.2 Národní alokační plány... 14 5 EU ETS Evropský systém obchodování 16 5.1 Obchodovatelná povolení Cap and Trade... 16 5.2 Fungování systému EU ETS na úrovni EU... 17 5.3 Fungování EU ETS v České republice... 18 5.4 Organizační zajištění fungování EU ETS v ČR... 20 5.5 Legislativní rámec systému EU ETS... 20 5.6 Obchodování s povolenkami... 20 5.7 Tržní cena na trhu s povolenkami... 21 5.8 Fáze implementace obchodovacích období EU - ETS... 21 5.8.1 I. Fáze EU ETS 2005 2007... 21 5.8.2 II. Fáze EU ETS 2008-2012... 23 6 Česká republika a odvětví energetiky 26 6.1 Vliv vybraných energetických zařízení na životní prostředí... 27 6.2 Ekonometrická analýza... 32 6.2.1 Proměnné použité v rámci ekonometrické analýzy... 32 6.2.2 Období 2002-2004 před zavedením systému EU ETS... 33 6.2.3 I. obchodovací období EU ETS... 34 6.2.4 II. obchodovací období EU ETS... 35

6 Úvod a cíl práce 6.3 Výhody a nevýhody emisního obchodování... 36 6.4 III. fáze obchodovacího období (2013 2020)... 37 7 Doporučení pro firmy a regulátora 41 8 Závěr 42 9 Diskuse Chyba! Záložka není definována. 10 Seznam obrázků 44 11 Seznam tabulek a grafů Chyba! Záložka není definována. 12 Seznam zkratek 46 13 Seznam použité literatury 47 14 Přílohy Chyba! Záložka není definována.

Úvod a cíl práce 7 1 Úvod a cíl práce V současné době se neustále řeší otázka znečišťování ovzduší. Neřeší to pouze odborníci, politikové, ale i široká veřejnost. Znečišťování ovzduší má negativní vliv na řadu faktorů jako je např. zdraví člověka, stav vegetace, klimatické změny a další. Dopady klimatických změn jsou odhadovány v globálním měřítku, proto i jejich řešení vyžaduje rozsáhlé projekty na mezinárodní úrovni. K tomu je zapotřebí politické spolupráce, zákonů o ochraně ovzduší. Jedním z možných nástrojů, které by měly sloužit ke snížení emisí skleníkových plynů, jsou emisní povolenky. Cílem je dosažení požadovaného snížení emisí co možná nejefektivnějším způsobem. Už samotné státy si začaly uvědomovat závažnost dané problematiky a prvním krokem vpřed při řešení emisních povolenek byl Kjótský protokol, který je základním dokumentem, který stanovuje emisní cíle, ve kterém se státy nejen Evropské unie zavázaly snížit emise skleníkových plynů. V praxi problematika životního prostředí vstupuje nejen do rozhodování států, ale i průmyslových společností. Obchodovatelná povolení představují efektivní nástroj pro dosažení vytyčeného cíle v oblasti ochrany životního prostředí. Cílem práce je shrnout dosavadní zkušenosti s obchodováním emisních povolenek a na základě analýzy bude zhodnocen environmentální a ekonomický dopad zavedení obchodování emisních povolenek EU ETS na energetické odvětví v České republice. V úvodu bakalářské práce je rozebrána environmentální politika a systém obchodování emisních povolenek EU Emission Trading Scheme, který si vytvořily státy Evropské unie. Evropský systém obchodování je jedním z nástrojů jak pomoci dosáhnout kjótského závazku. Tento systém je propojen s kjótskými mechanismy. Smyslem tohoto systému je snížení stanoveného objemu produkovaných emisí. Další část bakalářské práce se věnuje současné situaci v oblasti energetiky v České republice. Energie patří k základním potřebám naší civilizace. Každý energetický zdroj má jiná ekonomická a ekologická východiska a díky tomu různé sociální dopady. Na trhu s elektrickou energií existuje v současnosti řada subjektů, která se snaží být stále lepší než konkurence. Energetický průmysl a emisní obchodování je spolu provázáno tím, že ceny emisních povolenek mají vliv na cenu elektřiny. Poslední kapitola uvádí možný budoucí nástin vývoje evropského systému obchodovatelných povolení a uvádí doporučení. V rámci třetího obchodovacího období na základě legislativy o EU ETS je postupně omezeno stoprocentní rozdělení povolenek a přechází se na alokaci povolenek pomocí dražeb v aukcích. Až na sektor energetiky, u kterého se předpokládá plná,,aukciovanost, protože energetika je schopna tyto náklady plně přenést na spotřebitele.

8 Metodika práce 2 Metodika práce Při zpracování práce vycházím z poznatků získaných studiem odborné literatury, týkají se problému obchodování emisních povolenek v rámci EU ETS a také z informací dostupných z internetových zdrojů. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části a to, literární přehled a praktickou část. V literárním přehledu je definována environmentální politika a ochrana životního prostředí, Kjótský protokol a následuje část, která se věnuje problematice obchodování s právy vypouštět emise CO2 do ovzduší tedy problematice systému EU ETS (EU Emission Trading Scheme), který je rozdělen na fungování v rámci EU a na fungování systému v ČR. V neposlední řadě je popsán průbě I. a II. obchodovacího období EU ETS. Posledním bodem literárního přehledu je Česká republika a odvětví energetiky. V praktické části je provedena ekonometrická analýza pomocí programu Gretl. Analýza je rozdělena dle obchodovacích období, kterým i předchází období před samotným zavedením systému emisních povolení, kde musely být z důvodu omezenosti dat použita pouze průměrná čtvrtletní data za období 2002 2004. Data za I. a II. obchodovací období probíhající v letech 2005 2012 jsou použity průměrné měsíční ceny příslušného roku, vše je primárně vyjádřeno v Kč, kromě indexu průmyslové produkce, který je vyjádřen v %. Statistická analýza časových řad je provedena na datech získaných z evropské energetické burzy (EEX), zejména se jedná o ceny emisních povolenek, spotovou ceny silové elektřiny. Spotová ceny silové elektrické energie byla vybrána právě proto, že v sobě odráží aktuální průběh na energetickém trhu. Termínované ceny by nebyly vhodné, protože jsou ovlivňovány budoucím očekáváním situace na daném trhu a člení se také dle délky kontraktů. Některé údaje byly čerpány z internetových stránek Operátora trhu s elektřinou. Mimo to veškerá data, která jsem využila ke zpracování ekonometrické analýzy, jsou uvedena v Příloze č. 4 této bakalářské práce. Analyzovaná data jsou závislá na sezónním období. Pro sezónní očistění měsíčních dat jsem využila doplněk v softwaru Gretl ARIMU-X-12. Teprve potom jsem s výslednými daty pracovala. K analýze byla použita Metoda nejmenších čtverců OLS, která je také součástí programu Gretl a korelační matice, ze kterých budou vybrány některé proměnné. Dalším ukazatelem, který byl použit je Index průmyslové produkce, který byl čerpán z internetových stránek Českého statistického úřadu. Tento ukazatel měří vlastní výstup průmyslových odvětví i průmyslu celkem očištěný od cenových vlivů. Index je primárně počítán jako měsíční bazický index, v současné době k průměrnému měsíci roku 2010. Údaje o vlivu energetických zařízení na životní prostředí, výrobě elektřiny, instalovaném výkonu elektrizační soustavy, emisích CO2 byly použity z webových stránek Energetického regulačního úřadu, kde jsou každý rok zveřejňovány roční zprávy o provozu. V neposlední řadě byly využity webové stránky českého hydrometeorologického ústavu.

Environmentální politika a ochrana životního prostředí 9 3 Environmentální politika a ochrana životního prostředí Změna klimatu [1] je v současnosti jedním z nejzávažnějších a nejvíce diskutovaných globálních ekologických problémů. Již několik desítek let je přirozený skleníkový efekt zesilován pravděpodobně v důsledku lidské činnosti a nadměrného zvyšování emisí skleníkových plynů. Základními skleníkovými plyny jsou oxid uhličitý (CO 2 ), metan (CH 4 ), oxid dusný (N 2 O), částečně a zcela fluorované uhlovodíky (HFC, PFC) a fluorid sírový (SF 6 ). Abychom předešli negativním dopadům změny klimatu, je potřeba se zaměřit na snižování emisí skleníkových plynů a zároveň se těmto dopadům postupně přizpůsobovat. Ochrana klimatu patří mezi priority České republiky, proto je v tomto směru realizována řada opatření, která byla přijata v sektoru energetiky, v oblasti výroby a spotřeby energie. Jsou podporovány energeticky úsporné projekty. Na změnu klimatu [2] upozorňovali již vědci v 60. letech minulého století. Rozvoj lidské společnosti od počátku průmyslové revoluce způsobil výrazný nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. Tímto jevem nedochází pouze ke změně teploty, jedná se o řadu reakcí na globální i regionální úrovni. Pro získání vědeckých podkladů ke změně klimatu vznikl Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Jejich výsledky pak slouží pro politická jednání a následná rozhodnutí. Reakce na nastávající i předpokládané změny lze rozdělit do dvou skupin. První z nich je aktivní snaha o snížení emisí skleníkových plynů, aby rozsah změn byl ještě snesitelný. Druhou skupinou jsou pak opatření, která nám umožní určité přizpůsobení se těmto změnám. Nejvýznamnějším krokem pro mezinárodní ochranu klimatu bylo přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Na snížení emisí se v rámci EU výrazně podílí systém Evropského obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), který sdružuje největší emitenty odpovídající za zhruba dvě třetiny celkových vypouštěných emisí skleníkových plynů v EU [3]. Hlavním strategickým dokumentem České republiky v oblasti změny klimatu je Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR z roku 2004. V současnosti probíhá příprava nové koncepce ochrany klimatu, která byla předložena vládě České republiky ke schválení do konce roku 2012. V květnu 2009 představilo Ministerstvo životního prostředí návrh koncepčního dokumentu Politika ochrany klimatu, který by měl přispět k přechodu českého hospodářství k nízkouhlíkové, energeticky úsporné ekonomice s efektivním využitím materiálových vstupů, produkcí výrobků s vysokou přidanou hodnotou a větší orientací na služby. Poslední skupinou nástrojů ke snižování emisí skleníkových plynů je environmentální legislativa v oblasti ochrany ovzduší a nakládání s odpady, která vymezuje prostor pro energetické využívání kapalných a tuhých odpadních produktů včetně biomasy užívané jako paliva v některých výrobách. Z pohledu financování jsou zásadními nástroji Operační programy a národní programy pro snižování energetické náročnosti.

10 Environmentální politika a ochrana životního prostředí Největší potenciál snížení emisí spočívá v opatřeních napříč celým energetickým sektorem a v souvislosti s požadavkem na nezbytnou restrukturalizaci a modernizaci celého sektoru je nelze oddělit navzájem, ani od konečné spotřeby. Jednou ze zásad politiky životního prostředí je princip předběžné opatrnosti [4] který, úzce souvisí s principem prevence. Lze-li vzhledem k okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmějí být pochybnosti, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit. To znamená, že je třeba učinit veškerá opatření, aby se zabránilo možným negativním vlivům určité činnosti, ačkoli není vždy k dispozici dostatek přesných a nepochybných údajů dokazujících, že taková činnost negativní vliv na životní prostředí skutečně mít bude. 3.1 Skleníkové plyny CO2 je hlavní součástí skleníkového efektu. Do atmosféry se uvolňuje při spalování fosilních paliv, výrobě energie a odlesňování. V dnešní době dochází každý rok z důvodu lidské činnosti k úniku více než 25 miliard tun CO2. Hlavním zdrojem oxidu uhličitého je spalování. Pro představu, spálením 1 kg uhlí vzniknou přibližně 2 kg CO2. Elektřina a teplo jsou v dnešní době pro člověka nepostradatelné zdroje pro jeho každodenní činnost, tudíž je spalování velmi hojně využíváno a zkoumáno [5]. Pro představu o tom, jak v posledních letech roste koncentrace ve světě, je uvedeno v obr. 1. Obr. 1 Koncentrace CO2 za posledních 5 let (celosvětově měsíční průměry). ------hodnoty za jednotlivé měsíce v roce-------aproximace zohledňující hodnoty z delšího čas. období Zdroj: NOAA [6]

Environmentální politika a ochrana životního prostředí 11 3.2 Stav a zdroje emisí Z celkového počtu emisí skleníkových plynů v České republice produkuje přibližně 40% sektor energetiky, tedy výroby elektřiny a tepla. Vzhledem ke struktuře průmyslu a jeho vlivu na HDP, je tedy jeho zastoupení emisí skleníkových plynů z průmyslu relativně velké, tedy 32%. Zbývající emise pocházejí z dopravy (12%), ze spalování fosilních paliv v budovách (8%), ze zemědělství (6%) a z nakládání s odpady (2%) [7]. Obr. 2 Podíl zdrojů emisí CO2 v České republice rok 2012. energetika doprava zěmědělství ostatní 2% 1% průmysl spalování paliv v budovách nákládání s odpady 12% 8% 6% 39% 32% Zdroj: Freecompany [8]

12 Kjótský protokol 4 Kjótský protokol Kjótský protokol [9] je reakcí na problém klimatických změn na Zemi způsobených znečišťováním ovzduší. V prosinci 1997 byl na 3. konferenci smluvních stran v Kjótu přijat protokol, který zavazuje signatářské země k snížení emisí šesti skleníkových plynů (CO2, CH4, N2O, PFCs, HFCs, SF6), podepsán byl roku 1998. Základní cílem Kjótského protokolu je snížení celkových globálních emisí skleníkových plynů nejméně o 5 % v období 2008-2012, vůči základnímu roku 1990. Země Evropské unie mají stanoveny, v rámci Protokolu, své individuální redukční cíle. V případě České republiky se jedná o snížení celkových emisí skleníkových plynů o 8 % v období 2008 2012 vůči referenčnímu roku 1990. Ke konci roku 2009 přistoupilo ke Kjótskému protokolu 187 signatářů, kteří celkem produkují asi 60% světového objemu emisí. Bez spolupráce s USA, které ke smlouvě nepřistoupily, a spolupráce s rozvojovými zeměmi nelze globální klimatické problémy vyřešit. Požadavek na redukci emisí skleníkových plynů je vyjádřen jedním číslem, které v sobě zahrnuje kombinaci všech šesti skleníkových plynů. Tato kombinace vznikne pomocí tzv. agregovaných bilancí emisí CO2, tj. hodnoty emisí, která pomocí faktorů globálních radiačních účinností plynů hodnotí jejich rozdílný vliv na celkovou změnu klimatu. Do výsledné bilanční hodnoty jsou započítány i propady emisí. Pokud by smluvní stát v jednom kontrolním období snížil výsledné emise o větší množství, než je mu Kjótským protokolem uloženo, může využít vytvořené rezervy k plnění svého cíle v následném období. Kjótský protokol připouští i možnost obchodování s emisemi mezi státy, kterým Kjótský protokol stanovuje kvantitativní emisní cíl. Vyspělé země si také mohou pomoci tím, že budou financovat projekty vedoucí k snížení emisí v rozvojových zemích, získají tím dle stanovených podmínek určité odpustky. Vývoj emisí skleníkových plynů je v České republice je rozdělen dle pravidel stanovených Rámcovou úmluvou a jejím Kjótským protokolem rozdělen do šesti sektorů, z nichž nejvýznamnějšími jsou: energetika, průmyslové procesy, zemědělství, odpady a LULUCF. 4.1 Flexibilní mechanismy redukce emisí Základem splnění závazků vyplývajících z Kjótského protokolu má být redukce emisí na území příslušeného státu. Kjótský protokol však umožňuje část závazku splnit pomocí tzv. flexibilních mechanismů. Ty mají průmyslovým státům umožnit, aby zajistily snížení emisí na území jiného státu nebo odkoupily od jiného státu právo vypouštět skleníkové plyny. Jde,,pouze o způsob, jak pomocí tržních nástrojů snížit ekonomické náklady na omezení emisí. Pro využití těchto mechanismů nejsou žádné přesné limity, nemělo by se nicméně stát, že některý stát na snižování emisí na domácí půdě zcela rezignuje a potřebné kredity si nakoupí či vyslouží v zahraničí. Využití flexibilních mechanismů má být jen doplňkem k vnitrostátním opatřením pro snížení emisí [10].

Kjótský protokol 13 Kjótský protokol uvádí tři typy flexibilních mechanismů: obchodování s emisemi (EmissionTrading, ET) společně zaváděná opatření (Joint Implementation, JI) mechanismus čistého rozvoje (CleanDevelopmentMechanism, CDM). Obchodování s emisemi (EmissionTrading, ET) Jedná se o nejprůhlednější mechanismus obchodování s emisemi mezi státy. Vydané povolenky označované jako AAU (Assigned Amount Units) je možné koupit od subjektů, které splnily stanovený limit a ještě více, tzn., že jim zbyly i povolenky k prodeji. Například, když země A emituje o deset milionů tun CO 2 méně, než ji ukládá Kjótský protokol, může tento rozdíl prodat jiné zemi B. V konečné fázi země A i B splní stanovené závazky, jediné k čemu dochází, tak k redistribuci emisních limitů mezi A a B. Společně zaváděná opatření (Joint Implementation, JI) Společně zaváděná opatření umožňují, aby kterákoli z ekonomicky vyspělých,,investorských zemí, které jsou uváděny v Příloze č. 1 Kjótského protokolu vložila finance v podobě grantu do konkrétního projektu zaměřeného na snížení emisí v jiné rozvinuté zemi (tzv. JI projekty). Jednotky používané pro účely JI projektů se označují jako ERU jednotky (emission reduction unit). Schvalování JI projektů probíhá buď na národní úrovni prostřednictvím Ministerstva životního prostředí nebo na mezinárodní úrovni u JI Supervisory Committee [11]. Mechanismus čistého rozvoje (CleanDevelopmentMechanism, CDM) Účelem mechanismu čistého rozvoje je podpora trvale udržitelného rozvoje a zároveň i příspěvek k dosažení cílů rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu, jimiž je snižování emisí a k nimž se zavázalo 189 států, včetně České republiky. Jde o projektový mechanismus, který vyspělé země využívají v rozvojových zemích, které nemají žádné závazky vůči Protokolu. Investoři z vyspělých států se závazkem redukovat emise skleníkových plynů, realizují toto snížení v jiném státě, který tento závazek nemá (jedná se o stát se statutem rozvojové země).za dosažené emisní úspory získávají investující společnosti jisté množství kreditů ve formě jednotek certifikovaného emisního snížení (certified emission reduction - CER), které mohou být použity ke splnění vlastních závazků snižování nebo mohou být obchodovány na trhu CDM. 4.1.1 Propojovací směrnice Linkingdirective (2004/101/EC) Směrnice [11] přinesla flexibilnější propojení systému EU ETS a projektových mechanismů Protokolu. Provozovatel zařízení v EU ETS může použít pro pokrytí emisí ze svého zařízení nejen povolenky, ale částečně také levnější jednotky snížení emisí skleníkových plynů, tj. CER a ERU. To na jedné straně umožní rozšířit export investic a environmentálních technologií do

14 Kjótský protokol států s rozvíjející se ekonomikou. Na straně druhé by měl být vidět také pozitivní vliv na cenu všech druhů obchodovatelných jednotek. Cena povolenek v EU ETS by mohla mírně klesnout, naopak cena,,kjótských jednotek by mohla vzrůst, což by znamenalo vyšší příliv investic do realizovaných projektů. Celý systém však vyžaduje jak v rámci států tak i nadnárodních systémů implementaci celé řady procedurálních opatření. 4.2 Národní alokační plány Národní alokační plány [12] jsou klíčovým prvkem EU ETS. EU ETS je definováno směrnicí 2003/87/EC(dále jen Směrnice), která vstoupila v platnost 25. října 2003. Tato Směrnice vymezuje podmínky pro vstup do systému a definuje kategorie zařízení, jichž se systém povinně týká. NAP určují jednotlivým subjektům množství a distribuci emisních povolenek. Tento plán připraví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a stanoví v něm, kolik povolenek a komu bude na další období,,alokovat. Povolenky jsou v rámci systému převoditelné na území EU bez omezení a jejich držiteli se mohou stát i fyzické i právnické osoby, které nejsou znečišťovateli tzn., že je nedostanou přiděleny alokačním plánem a musí si je nakoupit na sekundárním trhu. Návrh plánu se připraví vládě ke schválení. Nejpozději 18 měsíců před začátkem obchodovacího období, se zašle Evropské komisi a ostatním členským státům. Komise se následně rozhodne, zda NAP přijme nebo odmítne. Komise může přijmout daný NAP i s výhradami, ale bude požadovat, aby stát tyto výhrady odstranil. Tímto postupem je stanoven,,cap. Vývoj alokace povolenek v ČR uvádí obr. 3 a 4. V případě že stát provede navrhnuté změny, nemusí už plán znovu předkládat a je automaticky schválen. Jestliže je plán schválen může být předložen vládě ve formě nařízení. Nejpozději měsíc předem před začátkem obchodovacího období vydá povolenky správce rejstříku. Obchodování s emisemi je založeno na tzv. principu cap-and-trade, tedy omez a obchoduj, což znamená, že se dle NAPU mezi producenty emisí (a jednotlivá zařízení) dopředu rozdělí určité omezené množství povolenek. NAP si každý členský stát připravuje samostatně na základě kritérií Přílohy III Směrnice, vlastních potřeb a obecných doporučení Evropské komise. Státy si stanoví maximální množství (limit) emisí CO2, které průmysl může v určitém období vypustit do ovzduší, a ve výši tohoto limitu vydají obchodovatelné povolenky EU. Na konci kalendářního roku jsou sečteny vyprodukované emise a společnost musí odevzdat tolik povolenek, kolik odpovídá výši jejich emisí. Společnosti, které vypustí více skleníkových plynů, než na jaké mají povolení, zaplatí pokutu a ještě si musí na další období obstarat potřebný počet povolenek. Monitoringem dodržování výše uvedených pravidel se zabývá ČHMÚ, každým rokem vydává statistiku NIS (národní inventarizační systém). Registry NIS má každá země zahrnutá v systému a jejich výstupy slouží ke kontrole spotřebovaných povolenek a k následnému rozdělování dalších. Důležitá je tato statistika zejména proto, že se sleduje plnění cílů Kjótského protokolu a stavu ovzduší.

Kjótský protokol 15 Obr. 3 Vývoj alokace povolenek za celou ČR Zdroj: www.eurostat.cz Obr. 4 Příděl povolenek oboru výroby elektrické energie Zdroj: www.eurostat.cz

16 EU ETS Evropský systém obchodování 5 EU ETS Evropský systém obchodování Důvodem vzniku mezinárodního systému obchodovatelných povolení byly v zásadě dva hlavní, nutnost ochraňovat, přírodní zdroje a možnost získat finance od znečišťovatelů. Vzhledem k tomu, že oxid uhličitý CO2 je považován za nejvíce škodlivý plyn pro životní prostředí, který je produkován zejména z průmyslových výrob, jsou obchodovatelná povolení zaměřena právě na tento druh plynu. 5.1 Obchodovatelná povolení Cap and Trade Obchodování s povolenkami na emise oxidu uhličitého je příkladem systému,,cap and Trade, založený na rozdělení určitého omezeného množství emisních práv (povolenek) mezi znečišťovatele, kteří mohou díky trhu s těmito obchodovatelnými právy zvolit individuální strategii dalšího postupu např. snižovat emise a prodávat povolenky, nechat emise na stávající úrovni, nebo dokonce i emise zvýšit a toto navýšení kompenzovat nákupem povolenek. Princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise ukazuje následující Obr. č. 5. Jde o systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví regulátor limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap. Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele. V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně, než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv. Pokud znečišťovatel emituje víc, než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv. Obr. 5 Obchodování s ex-ante rozdělenými právy Zdroj: KREUZ [13]

EU ETS Evropský systém obchodování 17 Koncept cap-and-trade obchodovatelných emisních povolenek jezaložen na následujících komponentech: Rozhodnutí o celkové kvantitě povolených emisí ( cap ). Celkový objem vydaných povolenek (měřeno v jednotkách znečištění) by měl být shodný s požadovanou úrovní znečištění. Pravidlo, že žádná firma není oprávněna produkovat znečištění (regulovaného typu) nad rámec povolenek, které vlastní. Systém, pomocí něhož jsou monitorovány emise a systém pokut, které jsou aplikovány v případě, že některý znečišťovatel emituje více, než kolik povolenek vlastní. Rozhodnutí kontrolní autority, jak má být celkové množství emisních povolenek počátečně rozděleno mezi potenciální znečišťovatele. Garance, že emisní povolenky mohou být volně směňovány mezi firmami za libovolnou cenu, která je pro tuto směnu dohodnuta. Obchodovatelná povolení lze převádět mezi jednotlivými znečišťovateli. Výměna povolenek mezi znečišťovateli je hlavní charakteristikou, která činí systém atraktivním. Ve svém důsledku vytváří obchodovatelnost trh s právem znečišťovat. Na tomto trhu má právo znečišťovat cenu stanovenou převládající tržní cenou, takže rozhodnutí znečišťovat přináší náklady příležitosti. Emise každé jednotky znečišťující látky spotřebovává jednu povolenku, a ta tedy nemůže být prodána jiné firmě. Tato skutečnost přisuzuje každé emitované jednotce znečišťující látky náklady o velikosti aktuální tržní ceny povolenky. Přinos systému spočívá v tom, že v zásadě se jedná o stanovení stropu emisí oxidu uhličitého v tunách a vydání povolenek v rozsahu odpovídajícímu tomuto stropu. Výnos je zrealizován následně prodejem těchto povolenek a je i motivací firem například investovat tento výnos do zařízení zvyšující efektivitu výroby a snižující objem emisí. Ovšem musí být pro firmy také výhodná cena emisní povolenky. 5.2 Fungování systému EU ETS na úrovni EU EU-ETS vznikl v roce 2005 a představuje v současné době největší trh s emisními právy na světě. Systém EU ETS [14] byl vytvořen Evropskou komisí (EK) jako prostředek boje proti globálnímu oteplování, v návaznosti na závazek EU snížit emise skleníkových plynů - konkrétně CO2. Úkolem EU ETS je vytvořit chybějící trh s právem emitovat skleníkové plyny a zabránit tak jejich neomezenému vypouštění do atmosféry. Prostřednictvím EU ETS by mělo dojít k přenesení části externích nákladů do ceny energií a napravení deformované alokace zdrojů energie. Zařízení spadající do systému musí mít povolení k emisím, které obsahuje monitorovací plán, kde je uvedeno, jakým způsobem budou emise sledovány. Před zahájením obchodovacího ob-

18 EU ETS Evropský systém obchodování dobí jsou emisní povolenky rozděleny mezi provozovatele Národním alokačním plánem. Každý alokační plán podléhá schválení ze strany Evropské komise. 1 povolenka představuje právo vypustit tunu emisí. Klíčová je cena povolenky určená trhem. Ceny v EU ETS ovlivňují velké elektrárenské společnosti, které generují asi 60 % veškerých emisí. Systém obchodování pokrývá v rámci EU přibližně 12 000 zařízení a více jak 50 % emisí skleníkových plynů, kde jeho základními funkcemi jsou [15]: 1. Vymezení regulovaných sektorů a látek 2. Definice redukčních cílů 3. Určení časového rámce - období 4. Alokace emisních povolenek způsoby rozdělení povolenek mezi zařízení jsou tři: grandfathering alokace na základě emisí daného zařízení ve stanoveném referenčním období v minulosti. benchmarking - stanovení určitých parametrů pro vypouštění CO 2 v souvislosti s výrobou v určitém zařízení. Povolenky jsou přidělovány dle toho, jak dané zařízení vyhovuje těmto podmínkám. aukce volná soutěž mezi provozovateli o povolenky. Povolenky se v případě aukčního způsobu rozdělování nakupují. V prvním a druhém obchodovacím období dostávali provozovatelé povolenky zdarma. Rozdělení povolenek v rámci aukce je charakteristické tím, že výnos z prodeje povolenek představuje příjem státu a vláda je pak může využít na různé účely. Samozřejmě firmy si zahrnou výdaje na získání povolenek do svých nákladů. 5. Přidělení povolenek na účty podniků a počátek obchodování 6. Monitoring a reporting emisních dat 7. Verifikace emisí jednotlivých zařízení za kontrolní období 8. Vyřazení příslušného množství povolenek 9. Kontrola ze strany autority (splnění, sankce) 10. Vyhodnocení splnění cílů 5.3 Fungování EU ETS v České republice Česká republika ratifikovala Kjótský protokol v roce 2001 a vstupem do Evropské unie v roce 2004 se zařadila již do I. fáze obchodování s povolenkami v rámci EU ETS. Česká republika si vytvořila cíl snížit emise o 8 %, ale ovšem tento závazek nesplnila. Bylo to způsobeno vysokými emisemi v roce 1990. Po změně politického režimu bylo životní prostředí ve špatném stavu, ale zároveň zde byla snaha na zlepšení životního prostředí v podobě zavádění odsiřovacích zařízení. Rozdělení povolenek mezi jednotlivé znečišťovatele určuje Národní alokační plán. Ten v České republice vypracovává Ministerstvo životního prostředí společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu, a poté se překládá ke schválení Evropské komisi. První verze NAP byla vypracová-

EU ETS Evropský systém obchodování 19 na na podzim roku 2004 a počítala s rozdělením 107,88 mil. povolenek ročně. Základní alokace byla založena na historických emisích zlet 1999-2001, projekcích růstu a individuálních jednáních. Na první tři roky 2005-2007 nakonec obhájila Česká republika v rámci Evropské unie emisní strop 97,6 milionů tun ročně. Povolenky byly přiděleny zdarma a celkové historické emise se u zařízení zahrnutých do systému obchodování v roce 2004 pohybovaly na úrovni 90,436 mil. t CO[2]/rok. To znamená, že alokace umožnila hospodařit s celkovým přebytkem více jak 6,5 milionu povolenek. Podniky mohly přebývající a ušetřené povolenky využít k pokrytí zvýšené produkce (vyšších emisí) nebo část z nich odprodat a získané finanční prostředky využít dle uvážení. Na konci každého roku bylo v rámci zařízení určité množství povolenek odpovídající ročním emisím vyřazeno. Toto množství bylo podnikům odečteno z elektronického emisního registru, který v České republice zajišťuje Operátor trhu s elektřinou,a.s. Podniky, které nedokázaly pokrýt emise zařízení dostatečným počtem povolenek, byly povinny zaplatit MŽP pokutu, která ve Fázi I činila 40 EUR a ve Fázi II odpovídá výši 100 EUR za každý ekvivalent CO2, pro který podnik nevyřadil povolenku. (Parlament ČR, 2004). K účasti na trhu s povolenkami jsou podniky povinny ze zákona žádat o povolení k obchodování. Povolení je vydáváno Ministerstvem životního prostředí (MŽP) a kromě vlastního souhlasu s obchodováním s povolenkami a jejich následným přidělením upravuje celkové schéma a postupy na zjišťování, monitorování a vykazování emisí, které jsou klíčové v dalším postupu evidence emisí CO2 a vyřazování stanoveného množství povolenek. Pro druhou fázi naplánovalo MŽP a MPO celkovou alokaci 101,9 milionů EUA. Evropská komise však v konečném NAP schválila - 86,8 milionů emisních povolenek, které budou rozdělovány mezi účastníky zapojené do systému EU ETS každý rok po dobu trvání NAP II, tedy mezi léty 2008 2012. Alokační plán rozděluje účastníky dle vypuštěných emisí a to na malá zařízení emitující ročně do 50 tisíc tun CO2 a velká zařízení emitující ročně nad 50 tisíc tun CO2 ročně. Poměr mezi těmito dvěma soubory účastníků je 4,5 : 95,5 (tzn. 3,9 milionů pro malá zařízení a 81,5 milionů pro velká zařízení). Dále je alokováno 1,3 milionu na rezervu na nové zdroje a 0,1 milionu povolenek náleží na projekty tzv. Joint Implemantation, což jsou projekty realizované společně soukromými firmami a státem, za které je možné též získat povolenky.

20 EU ETS Evropský systém obchodování 5.4 Organizační zajištění fungování EU ETS v ČR Zákon pověřil výkonem státní správy v oblasti implementace a zajištění fungování systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ministerstvo životního prostředí (MŽP). Další institucí je Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která vykonává činnost v oblasti kontroly dodržování ustanovení zákona a projednává zjištěná porušení. Uložené pokuty vybírá a vymáhá celní úřad a takto získané prostředky tvoří příjem Státního fondu životního prostředí a kraje, na jehož území se zařízení nachází. Aby bylo možné provádět technicky v praxi obchodování s povolenkami zřídilo MŽP Rejstřík obchodování s povolenkami, který spravuje společnost Operátor trhu s elektřinou (OTE). Rejstřík je elektronický systém, kde má každý provozovatel otevřený účet, na který jsou mu před začátkem obchodovacího období přiděleny povolenky, s nimiž pak může volně disponovat a provádět transakce. Subjekty, které jsou povinny řídit se rozhodnutím centrálních orgánů, jsou provozovatelé zařízení, pro jejichž činnost zákon vyžaduje povolení k emisi skleníkových plynů a obchodování s nimi. Jedná se o odvětví energetiky (výroba elektrické a tepelné energie), výroba a zpracování kovů, zpracování nerostů a další uvedené v příloze č. 1 Zákona. Organizační zajištění fungování EU-ETS v ČR poskytuje schéma Příloha č. 1 5.5 Legislativní rámec systému EU ETS Základním kamenem EU ETS je Směrnice 2003/87/ES, o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Směrnice byla několikrát novelizována a podobu EU ETS ve třetím obchodovacím období 2013-2020 udává Směrnice 2009/29/ES. Směrnice je implementována do českého právního řádu zákonem č. 383/2012 Sb. a prováděcí vyhláškou (v legislativním procesu). Na Směrnici navazuje řada podrobnějších evropských právních aktů nařízení, rozhodnutí, sdělení a vysvětlujících metodických pokynů. V ČR je EU ETS upraven zákonem č. 383/2012 Sb. Uvádí, na jaká zařízení se systém vztahuje a jaká jsou práva a povinnosti jejich provozovatelů. Provozovatelé monitorují své emise, vykazují je každoročně Ministerstvu životního prostředí a vyřazují za ně povolenky. Část povolenek dostanou provozovatelé bezplatně, zbytek si mohou koupit na trhu nebo v aukci. Povolenky existují a pohybují se na účtech v rejstříku povolenek, jehož národním správcem je OTE, a.s. [16] 5.6 Obchodování s povolenkami Podniky, které chtějí nakoupit nebo prodat povolenky, tak mohou učinit hned několika způsoby. Mohou využít buďto burzy, na nichž se s povolenkami obchoduje, a nebo mohou obchodovat přímo s jinými podniky [17]. Spotové obchody Na tzv. spotových burzách mohou zájemci uskutečnit plánované transakce nejrychleji. Největší

EU ETS Evropský systém obchodování 21 evropskou burzou tohoto druhu je BlueNext (derivát Powernext), sídlící v Paříži. Zde se provádí zhruba padesát procent všech spotových burzovních operací. Zájemce o prodej povolenek zde odevzdá svoje povolenky a případný zájemce složí odpovídající finanční prostředky. Jakmile je transakce uzavřena, první dostane do patnácti minut zaplaceno a druhý získá sjednaný počet povolenek. Forwardové obchody Při forwardových obchodech se kontrakty uzavírají v období příznivé tržní ceny a realizují se v čase určeném smlouvou, nedlouho předtím než nastane potřeba užití povolenek. Cena na forwardových trzích bývá o pár desítek centů vyšší než na spotových, protože kupující může až do chvíle uskutečnění obchodu se svými penězi libovolně nakládat a zhodnocovat je. Nevýhodou prodávajícího je, že prostředky mu přijdou až za několik měsíců. Největší forwardovou burzou, na které se povolenky obchodují, je ECX v Londýně. Futures obchody Jsou standardizované, termínované kontrakty obchodované na organizovaných trzích. Jde o pevnou dohodu mezi dvěma partnery, která dává právo a povinnost koupit/prodat ke standardizovanému termínu v budoucnosti standardizované množství daného finančního instrumentu za předem sjednanou termínovanou cenu. Přímý prodej Podniky také mohou obchodovat mezi sebou přímo, bez zprostředkovatele v podobě burzy. Tato možnost připadá v úvahu především u velkých společností a tedy velkých emitentů. 5.7 Tržní cena na trhu s povolenkami Podobně jako na ostatních trzích, je i na trhu s povolenkami cena určována nabídkou a poptávkou. Nabídka je stanovena pro celé obchodovací období v národním alokačním plánu. Na poptávkové straně stojí dva typy subjektů. První jsou ti, kteří nutně potřebují koupit povolenky a je jim jedno za jakou cenu. Druhý typ se snaží na nákupu povolenek přivydělat spekulací. Stranu nabídky tvoří subjekty, které chtějí na prodeji vydělat co nejvíce [18]. 5.8 Fáze implementace obchodovacích období EU - ETS 5.8.1 I. Fáze EU ETS 2005 2007 Probíhala od 1. 1. 2005 31. 12. 2007, byla pilotním tříletým obdobím získávání zkušeností a přípravou na klíčovou 2. Fázi [19]. Úspěšně v ní byla stanovena cena za uhlíkové emise, zřízeno volné obchodování s povolenkami v rámci EU a vybudovaná nezbytná infrastruktura pro monitorování, ohlašování a ověřování skutečných emisí produkovaných dotčenými podniky. Za každý rok byly nashromážděny ověřené údaje, které zacelily mezeru v informacích a vytvořily

22 EU ETS Evropský systém obchodování spolehlivou platformu pro stanovení stropů u přidělování povolenek jednotlivým státům ve fázi II. V prvním období, které probíhalo od roku 2005 2007, bylo každý rok České republice přiděleno dle Národního alokačního plánu pro I. obchodovací období celkem 292 miliónů emisních povolenek. Povolenky přidělené v této době byly přidělovány zdarma. Průměrné roční ověřené emise českých zařízení byly 84,63 miliónů tun CO2, což se podařilo v každém pozorovaném roce pohybovat pod stanoveným limitem určený NAP. Z každého roku pozorovaného období zůstalo nevyužito 12,64 miliónů povolenek, které firmy mohly prodat. Evropským provozovatelům bylo přiděleno na každý rok v průměru 2,15 mld. povolenek. Průměrné ověřené roční emise těchto zařízení činily 2,03 mld. tun, přebytek povolenek činil 120 miliónů. Z výše uvedeného lze říci, že charakteristickým rysem pro I. obchodovací období byl jednoznačně přebytek povolenek na trhu s emisemi. Obr. 1 Alokace povolenek na základě českého NAP a ověřených emisí EU za období 2005 2007 v mil.tun CO2 2007 9,44 87,83 97,27 2007 102 2049,93 2151,93 2006 13,65 83,62 97,27 2006 118,29 2033,64 2151,93 2005 14,82 82,45 97,27 0 50 100 150 2005 139,89 2012,04 2151,93 0 500 1000 1500 2000 2500 Rozdíl Ověřené emise NAP - ČR Rozdíl Ověřené emise NAP - EU 25 Zdroj: http://ec.europa.eu/environment/ets/ Při průměrné ceně povolenky 10 EUR a přebytku 12 miliónů kusů povolenek, dostáváme částku 120 miliónů EUR. Při tehdejším průměrném kurzu 28 CZK/EUR, znamená přebytek více jak 3,4 mld. Kč za jeden rok. Za celé obchodovací období činí přebytek povolenek 10 mld. Kč, které byly bezplatně přiděleny mezi české podniky nad rámec vypuštěných emisí.

EU ETS Evropský systém obchodování 23 Obr. 2 Vývoj cen evropských emisních povolenek 2005-2007 Zdroj: EEA I. obchodovací období II. obchodovací období Z obrázku č. 2 je zřejmé, že obchod s povolenkami nezkolaboval hned po zveřejnění souhrnných výkazů emisí za rok 2005, kdy vyšel najevo značný převis nabídky povolenek nad poptávkou. Po spuštění systému na začátku roku 2005, se začalo obchodovat za cenu okolo 7 EUR. Z této počáteční úrovně cena vzrostla až na 30 EUR. Po zveřejnění ověřených údajů za rok 2005 přišel první pád až pod hranici 10 EUR za povolenku. Poté se cena povolenky částečně vzpamatovala a skoro půl roku se držela okolo úrovně 15 EUR. Tedy zhruba na polovině svého maxima. Teplá zima 2006/2007 definitivně potvrdila, že celkové emise budou nižší než alokace a na trhu zůstane pro období 2005-2007 přebytek povolenek. Jako důsledek toho se na jaře 2007 cena povolenek definitivně propadla až pod hranici 1 EUR. Dne 31. 12. 2007 přestaly povolenky z prvního období platit a jejich cena se zastavila na 0,02 EUR. 5.8.2 II. Fáze EU ETS 2008-2012 Druhé obchodovací období [20] navazuje na první zkušební období a probíhalo v letech 2008-2012. Toto období se časově shoduje s obdobím, kdy mají být splněny závazky zemí stanovených v Kjótském protokolu. Na základě ověřených emisí nahlašovaných v průběhu fáze I. snížila Komise množství emisních povolenek ve fázi II. o 6,5 % oproti roku 2005, čímž zajistila, že dojde k opravdovému snižování emisí. Pro II. fázi došlo k rozšíření systému o 2nové členy EU a od roku 2008 se k EU ETS připojily Island, Lichtenštejnsko a Norsko. V tomto období vstoupila v platnost směrnice o obchodování s kreditními mechanismy, kterým lze kompenzovat nedostatek emisních povolenek EUA. Další změnou mělo být výrazné zpřísnění alokace, aby se zabránilo znehodnocení povolenky, které provázelo Fázi I. Tabulka č. 1

24 EU ETS Evropský systém obchodování nabízí srovnání skutečných emisí a alokovaných povolenek pro jednotlivé země za I. období, požadavků vlád evropských států v návrzích Národních alokačních plánů a Evropskou komisí schválený počet povolenek na II. období. Tab. 1 Srovnání přidělených emisních povolenek států EU (v mil.eua a Mt.) Členský stát Alokace na Fázi I Skutečné emise v roce 2005 Požadovaná alokace pro fázi II Schválená alokace pro Fázi II Limit pro využívání CER Belgie 62,10 55,58 63,30 58,50 8,40% ČR 97,60 82,50 101,90 86,80 10,00% Francie 156,50 131,30 132,80 132,80 13,50% Irsko 22,30 22,40 22,60 21,15 21,91% Itálie 223,10 225,50 209,00 195,80 14,99% Lucembursko 3,40 2,60 3,95 2,70 10,00% Maďarsko 31,30 26,00 30,70 26,90 10,00% Německo 499,00 474,00 482,00 453,10 12,00% Nizozemí 95,30 80,35 90,40 85,80 10,00% Polsko 239,10 203,10 284,60 208,50 10,00% Rakousko 33,00 33,40 32,80 30,70 10,00% Řecko 74,40 71,30 75,50 69,10 9,00% Slovensko 30,50 25,20 41,30 30,90 7,00% Slovinsko 8,80 8,70 8,30 8,30 15,76% Španělsko 174,40 182,90 152,70 152,30 cca. 20% Švédsko 22,90 19,30 25,20 22,80 10,00% Velká Británie 245,30 242,40 246,20 246,20 8,00% Celkem 2 057,80 1 910,66 2 054,92 1 859,27 - Zdroj: http://ec.europa.eu/environment/climat/2nd_phase_ep.htm Z tabulky č. 1 je vidět, že celkové požadavky států v Národních alokačních plánech byly srovnatelné s alokací v prvním období. Tentokrát však Evropská komise značně omezila objem rozdělených povolenek. Místo požadovaných 2 054,92 milionů tun přidělila Evropská komise státům o téměř 200 milionů tun méně. Ve Fázi II by tedy měly podniky EU celkem vypustit o 10% méně emisí CO 2, než ve fázi předcházející. Tímto značným omezením množství povolenek mělo dojít k ustálení ceny na takové úrovni, aby byl systém pro podniky dostatečně motivující. Od druhého období také vstoupila v platnost směrnice 2004/101/ES, díky níž došlo k propojení systému s kjótskými mechanismy flexibility. Firmy tak mohly využít především Certifikované redukční jednotky (CER), kjótské kredity Mechanismu čistého rozvoje (CDM). Limity pro jejich použití v jednotlivých zemích ukazuje poslední sloupec tabulky č. 5. Limity lze kumulovat v rámci obchodovacího období. V roce 2008 se začaly projevovat účinky krize, které se naplno projevily v roce 2009. V mnoha zemích tak firmám, i přes redukci ze strany Evropské komise, zbylo reaktivně velké množství

EU ETS Evropský systém obchodování 25 povolenek. I když celková bilance za rok 2008 byla ta, že emise byly vyšší než množství alokovaných povolenek. To bylo způsobeno dvěma důvody. Prvním z nich je, že firmy mohly použít povolenky přidělené pro rok 2009 pro pokrytí emisí z roku 2008. Druhým pak byla možnost využití kreditů z flexibilních mechanismů kjótského protokolu (CER, ERU). Výroba elektrické energie je největším zdrojem emisí. Potřeby elektráren nakupovat povolenky nad rámec alokace tedy značně poklesly a naopak množství povolenek z energetického sektoru se dostalo na trh. Ve II. fázi obchodování se zpozdilo schvalování NAP. Z výše uvedeného vyplývá, že některé podniky, které dostaly povolenky v množství odpovídajícím zamýšleným emisím nebo o něco méně, zjistily, že vzhledem k hospodářskému útlumu budou mít povolenek přebytek a začaly je prodávat. K tomu se připojily podniky, které dříve prodávat nemohly z formálních důvodů. Souběh těchto výprodejů způsobil paniku na emisních trzích, která cenu povolenek, klesající pod vlivem cen ropy, stlačila ještě razantněji.

26 Česká republika a odvětví energetiky 6 Česká republika a odvětví energetiky Výroba elektrické energie a energetika vůbec, patří k nejsledovanějším částem surovinové politiky každého státu. Proto většina států včetně České republiky formuluje svou energetickou politiku samostatně. Česká republika se těmito otázkami zabývá ve své Státní energetické koncepci, jejíž zpracování zajišťuje Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. V souladu s legislativním rámcem EU byla v roce 2002 zahájena liberalizace trhu s elektrickou energií v České republice. Od roku 2006 je trh v České republice plně liberalizován. Liberalizovaný trh zajišťuje všem zákazníků přístup k sítím a právo volit si svého dodavatele elektřiny. Regulovány i nadále zůstávají činnosti s monopolním charakterem, tedy přenosové a distribuční služby související s organizováním trhu 1. Trh s elektřinou v České republice [21] je tvořen dvěma trhy, velkoobchodním trhem a maloobchodním trhem. Na velkoobchodním trhu se pohybují výrobci a obchodníci s elektřinou, kteří zde prodávají elektřinu ostatním účastníkům trhu, nikoliv však spotřebitelům (konečným zákazníkům). Na maloobchodním trhu působí dodavatelé, mezi které patří i společnost ČEZ, a. s., kteří si elektřinu opatřují na velkoobchodním trhu a dodávají tuto spotřebu konečným spotřebitelům. Energetický průmysl se zabývá nejen výrobou elektrické energie, ale i dodávkami těchto energií ke spotřebitelům. Ve výrobě elektrické energie v ČR mají dominantní postavení ČEZ, a.s. Menšími výrobci elektrické energie jsou např. Sokolovská uhelná, a.s., International Power Opatovice, a.s., United Energy, a.s. Distribuci elektrické energie má na starosti ČEPS, a.s. pomocí přenosové soustavy. Na trhu s elektrickou energií jsou firmy, které nakupují určité množství energií od výrobců na burze a toto množství se snaží prodat koncovým zákazníkům [22]. Energetická problematika je stále aktuální téma, jsou zmiňovány problémy v oblasti: nárůstu cen energetických zdrojů zatěžování životního prostředí emisemi růst obav ze skleníkového efektu problémy spjaté s rostoucí závislosti země na dovozu prvotních energetických surovin. V roce 2004 byla schválena Státní energetická koncepce ČR, která je průběžně aktualizovaná a vyhodnocována, a vše je v souladu s prioritami EU. V této koncepci jsou uvedeny 3 hlavní priority: ochrana životního prostředí, bezpečnost dodávek energie a podpora konkurenční schopnosti energetiky. Energetický regulační úřad též stanovuje všeobecné emisní faktory druhů paliv, které určují kolik tun CO2 vyprodukuje jednotlivý zdroj elektrické energie. U elektřiny je emisní faktor 1,17t CO2 /MWh elektřiny více viz. vyhláška 454/2004 1 Přenosové a distribuční služby jsou přirozeným monopolem, těžko si u těchto činností představit konkurenci.

Česká republika a odvětví energetiky 27 6.1 Vliv vybraných energetických zařízení na životní prostředí Emise do ovzduší vypouští všechny elektrárny, ve kterých probíhá spalovací proces jakékoliv látky. Kvalita a kvantita vznikajících odpadů je závislá na kvalitě paliva. S rostoucí spotřebou elektrické energie narůstá i znečištění způsobené výrobou energie. Převážná většina elektrické energie se stále vyrábí v tepelných elektrárnách Tab. 2 spalováním fosilních paliv (fosilními palivy pro výrobu elektřiny jsou uhlí, zemní plyn, uran. Energetika má dopad na životní prostředí - ať už jde o ničení prostředí stavbou elektráren, nebo těžbou potřebných energetických surovin, či znečišťování ovzduší a tvorbou skleníkových plynů. Uhelné elektrárny Uhelné elektrárny patří k největším znečišťovatelům ovzduší, co se týká produkce CO2. Jde o technologické zařízení, které využívá spalování uhlí pro získání tepelné a elektrické energie. Jedná se o technologický celek, který vyrábí elektrickou energii přeměnou z chemické energie vázané v palivu (hnědé nebo černé uhlí) prostřednictvím tepelné energie. Parní a paroplynové elektrárny U toho typu přetrvává negativní vliv na životní prostředí (exhalace popílku, oxidů síry a dusíku). Všechny elektrárny skupiny ČEZ jsou provozovány v souladu s pravidly ochrany životního prostředí. V oblasti parních elektráren došlo k výrazným technologickým změnám. Součástí ochrany životního prostředí je zjišťování jeho kvality v imisních stanicích. Jaderné elektrárny Využívá jadernou energii uvolňovanou z atomového jádra na výrobu elektrické energie. Jaderné elektrárny mají a budou mít vliv na rozvoj ekonomiky, protože zatím neexistuje lepší energetický zdroj, který by uspokojil rostoucí nároky na energii a zároveň nepřispíval ke zhoršování kvality životního prostředí. Diskutovaným vlivem je radiační zátěž obyvatelstva, dále může docházet ke zvýšení teploty okolního prostředí v důsledku rozptylu odpadního tepla a další. Ovšem tento typ elektrárny nevypouští žádné produkty spalování, tzn. Co2. Tab. 2 Vývoj výroby elektřiny v ČR (GWh) Druh elektrárny Rok Paroplynové Celkem uhelné jaderné a plynové (GWh) 2001 55 114,3 14 749,3 2 316,0 72 719,6 2002 52 409,8 18 738,2 2 352,9 73 500,9 2003 53 045,6 25 871,9 2 511,0 81 428,5 2004 52 811,0 26 324,7 2 624,6 81 760,3 2005 52 137,2 24 727,6 2 665,4 79 530,2 2006 52 395,4 26 045,6 2 612,1 81 053,1 2007 56 728,2 26 172,1 2 472,9 85 373,2 2008 51 218,8 26 551,0 3 112,7 80 882,5

28 Česká republika a odvětví energetiky 2009 48 457,4 27 708,0 3 225,2 79 390,6 2010 49 979,7 27 988,2 3 600,4 81 568,9 2011 49 973,0 28 282,6 3 955,1 82 210,7 2012 47 261,0 30 324,2 4 435,1 82 020,3 Obr. 3 Podíl na výrobě elektrické energie v % 80 70 60 50 40 30 20 10 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 uhelné elektrárny jaderné elektrárny paroplynové a plynové elektrárny Emise CO2 V celkové skladbě vlastních zdrojů použitých pro výrobu elektřiny zaujímají největší podíl uhelné elektrárny viz. Obr. 7. Druhou dominantní část tvoří elektřina vyrobená v jaderných elektrárnách. Z výše uvedeného grafu lze usoudit, že více jak 50 % je elektřina vyrobena v uhelných elektrárnách, ovšem je zde patrný mírný pokles, který je způsoben řadou technických a biologických rekultivací a elektrárny jsou provozovány v souladu s pravidly ochrany životního prostředí. V případě jaderné elektrárny dochází k nárůstu, zejména díky tomu, že neprodukují emise CO2, a na rozdíl od ostatních fosilních paliv u kterých je rizikem vyčerpatelnost zásob, u jaderné energetiky se předpokládá zásoba na 85 let dopředu.

instalovaný výkon v MW Česká republika a odvětví energetiky 29 Obr. 4 Instalovaný výkon energetických zařízení v ČR 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Rok Uhelné Paroplynové a plynové Jaderné OZE Na obrázku č. 8 vidíme, že největší instalovaný výkon energetických zařízení v České republice je v rámci uhelných elektráren, výrazný nárůst je zaznamenán u jaderných elektráren. V posledních letech můžeme vidět trend zvyšování v instalovaném výkonu, ale také ve výrobě obnovitelných zdrojů energie, což je pozitivní pro snižování emisí CO2, což je jedním z možných způsobů jakými lze snížit emise CO2, což uvádím hned v následující části. Způsoby jakými lze radikálním způsobem snížit emise CO2 v oblasti energetiky jsou v podstatě dva a to: nahradit postupně elektrárny spalující fosilní paliva jadernými elektrárnami nebo nahradit zařízeními využívající obnovitelné zdroje energie. V České republice vyrábí energii z jádra Jaderná elektrárna Temelín, Dukovany. Z pohledu dlouhodobé udržitelnosti stojí se svými zásobami paliva jaderná energetika bezpochyby na vrcholu žebříčku paliv zejména pro rozsáhlé zásoby uranu. Jaderné elektrárny, zajišťují bezemisní provoz, díky kterému se mohou stát nejsnazším prostředkem k dosažení stanoveného cíle snížení emisí EU. Česká republika je v současné době dokonce jedinou zemí EU 25, kde je primární ložisko uranu dobýváno. Z ložisek uranových rud, která jsou aktuálně ve státní bilanci a z nichž některá představují zcela jistě perspektivu v budoucnosti, bylo v r. 2011 využíváno pouze zmíněné ložisko Rožná s roční produkcí v posledních letech kolem 250 t uranu, což je necelé 1% celosvětové těžby. Ačkoliv se může zdát, že tento podíl na světové těžbě je zanedbatelný, z hlediska evropského kontinentu se jedná o velmi významnou produkci, zejména s ohledem na stále aktuálnější téma energetické bezpečnosti a surovinové soběstačnosti. Ve střednědobém výhledu lze předpokládat, že světové ceny uranu nebudou nízké. Argumentem pro toto tvrzení je zejména fakt, že k jaderné energetice, jakožto efektivnímu a bezemisnímu zdroji, se hlásí řada zemí.

30 Česká republika a odvětví energetiky,, Jaderné elektrárny mají na životní prostředí méně škodlivý vliv, než ostatní významné zdroje výroby elektřiny: neprodukují skleníkové plyny, jejich (radioaktivní) odpady a výpusti jsou zcela pod kontrolou, nespotřebovávají takové primární zdroje, které by šlo využít k něčemu jinému. Kromě toho na malé ploše dokáží poskytnout velký výkon. Současná jaderná energetika šetří životní prostředí eliminací asi 2,4 Gt CO 2 /rok. Samozřejmě, že jaderné elektrárny nemají za úkol spasit svět od CO 2, jsou ale jednou z rozumných cest, jak koncentraci skleníkového plynu alespoň nezvyšovat [23]. Pro lepší představu uvádím porovnání jaderné a uhelné elektrárny viz. obr. 8. Obr. 5 Porovnání jaderné a uhelné elektrárny Typ Výkon (v MWe) Roční spotřeba paliva Emise CO2 Uhelná elektrárna 1000 2 6 mil. t 6,5 mil tun CO2 Jaderná elektrárna 1000 35 t 0 Zdroj: www.cez.cz Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů Využití obnovitelných zdrojů je celosvětovým trendem hnaný především politickými cíli se snahou o udržitelnost energetické výroby. OZE nelze prosazovat bez silné dotační a regulační politiky. Na druhou stranu výhodou tohoto typu produkce elektřiny je konkurenceschopnost. Společným znakem OZE je nižší míra poškození životního prostředí při produkci elektrické energie, ale stále ještě za výraznějších nákladů. Významnou změnou v OZE je schválení zákona o podporovaných zdrojích energie. Nová legislativa má zaměřit podporu především na cenu elektřiny pro koncového zákazníka, tj. zaměření se na OZE, u kterých jsou nejmenší náklady na MWh vyrobené elektřiny. To povede ovšem k tomu, že budou upřednostňovány, právě jen ty zdroje, které tuto podmínku splňují. Česká republika by měla splnit indikativní cíl, který slíbila splnit Energetickému regulačnímu úřadu a to dosažení 13,5 % podílu z hrubé domácí spotřeby elektřiny produkované z OZE [24].

Česká republika a odvětví energetiky 31 Vývoj hrubé výroby elektřiny z OZE (GWh) Druh OZE ROK 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Vodní elektrárny Biomasa 2019,4 2380,9 2550,7 2089,6 2024,3 2430,0 2789,5 2118,0 565,4 560,2 731,0 968,1 1170,5 1396,2 1492,2 1683,0 Bioplyn 138,7 160,8 175,8 215,2 266,9 441,3 634,6 933,0 Větrné elektrárny Fotovoltaika Tuhé komunální odpady 9,8 21,4 49,4 125,1 244,7 288,0 335,6 397,0 0,8 0,4 0,5 2,1 12,9 89,0 615,7 2182,0 10,0 10,6 11,2 11,9 11,7 10,9 35,6 90,0 Celkem Celková spotřeba elektřiny Podíl OZE na hrubé spotřebě elektřiny Vlastní zpracování 2771,7 3133,4 3518,8 3412,1 3731,0 4654,9 5903,2 7403,0 68 616 69 945 71 730 72 045 72 049 68 606 70 962 70 517 4 % 4,4 % 4,9 % 4,7 % 5,1 % 6,7 % 8,32 % 10,5 % Indikativní cíl za rok 2010 byl stanoven na 8 % z hrubé domácí spotřeby elektřiny. Z výše uvedené tabulky vyplývá, že indikativního cíle bylo úspěšně dosaženo, především díky vysoké míře státní podpory z obnovitelných zdrojů může tedy říci, že celkově se výroba elektrické energie z OZE podílela na hrubé domácí spotřebě elektřiny 8,32 %. Indikativní cíl vyjadřuje, kolik % z hrubé domácí spotřeby elektřiny musí minimálně tvořit energie vyprodukovaná z OZE - ČR

32 Česká republika a odvětví energetiky si jako cíl vytyčila dokonce 13,5 % do roku 2020. Tento cíl lze zjistit z výše uvedené tabulky, kde vycházejícím ukazatelem je spotřeba elektřiny v ČR. 6.2 Ekonometrická analýza Před samotným zpracováním ekonometrické analýzy uvedu různé faktory, které mají vliv jak na ceny silové elektřiny, tak na ceny emisních povolenek. Cenu elektrické energie ovlivňuje jak strana nabídky, tak strana poptávky. Nejdůležitějšími faktory, ovlivňující cenu elektřiny jsou z hlediska nabídky: - výrobní kapacita, neočekávané odstávky výroby - provozní náklady: palivo a emisní povolenky (když povolenky zdražují, cena elektřiny klesá a naopak). - počasí: velmi studená zima či velmi teplé léto znamenají nárůst spotřeby elektřiny, a tedy růst emisí a cen povolenek. Situace je ale ještě komplikovaná suchem. Čím větší je sucho, tím větší mají problémy vodní elektrárny a jsou nahrazovány uhelnými, což vede k růstu cen povolenek. Na straně poptávky se projevují zejména makroekonomické faktory, počasí. Důležité ale je, že každý uvedený faktor formuje trh v jiném období. Například počasí má krátkodobý vliv, oproti hospodářské politice, ekologické politice a regulaci, která má dlouhodobý vliv. Ceny emisních povolenek jsou ovlivňovány několika faktory, prvním z nich jsou informace. Na cenu emisních povolenek má především vliv cena uhlí. S rostoucí spotřebou uhlí rostou i emise a poptávka po povolenkách stoupá, čímž se zvyšuje jejich cena. K větší spotřebě dochází také vlivem počasí, neboť za velkých mrazů nebo nadprůměrných letních dní roste spotřeba elektřiny. Třetím faktorem ovlivňujícím cenu povolenek je hospodářský růst a ekologický program uvnitř průmyslu. Čím rychleji roste ekonomika, tím bude nejspíš více emisí. Zároveň ale lze také počítat s novými ekologickými investicemi. Podstatným faktorem pro ceny povolenek je také počasí. [14]. V případě nízkých teplot narůstá cena silové elektřiny díky její větší spotřebě, což znázorňuje výše uvedený graf. Při nárůstu spotřeby elektřiny dochází k růstu emisí, což má za následek zvyšování ceny emisních povolenek. Velkou nevýhodou u počasí je nejasná dlouhodobá předpověď obzvláště v poslední době jde počasí z extrému do extrému. 6.2.1 Proměnné použité v rámci ekonometrické analýzy V rámci analýzy jsou použity spotové ceny silové elektrické energie, protože v sobě odráží aktuální průběh na energetickém trhu. Termínované ceny by nebyly vhodné, protože jsou ovlivňovány budoucím očekáváním situace na daném trhu a člení se také dle délky kontraktů. Základními proměnnými vstupujícími do tvorby velkoobchodní ceny elektřiny jsou cena uhlí- tradiční zdroj výroby elektrické energie, emisní povolenky. Do analýzy je také zahrnut index průmyslové produkce. K testování bude využita korelační analýza a vícerozměrný model OLS, z kterého

Česká republika a odvětví energetiky 33 budou použity některé vybrané empirické výsledky. U jednotlivých komodit jsou použity hodnoty odpovídající jednotlivým měsíčním průměrným hodnotám příslušného roku, které jsou sezónně očištěny pomocí X-12-ARIMA. Výjimku tvoří data uvedená před samotným zavedením systému evropských emisních povolení v letech 2002-2004, kde jsou použity průměrné čtvrtletní údaje příslušného roku z důvodu největší možné dostupnosti dat za sledované období. 6.2.2 Období 2002-2004 před zavedením systému EU ETS Jako závislá proměnná u níže uvedeného modelu je stanovena průměrná čtvrtletní cena silové elektřiny. Nezávislými proměnnými jsou v tomto případě: cena uhlí, index průmyslové produkce označený jako Index PP. Dle níže uvedených empirických výsledků pomocí metody OLS je možné vyjádřit, že z vypočteného koeficientu determinace vyplývá, že se nám za použití daného ekonometrického modelu podařilo vysvětlit asi 96 % variability závislé proměnné. Dále z modelu vyplývá, že pokud vzroste cena silové elektřiny o jednotku, zvýší se cena uhlí o 0,109637 Kč, a index průmyslové produkce se zvýší o 7,78946 %. Nejtěsnější závislost 77 % s cenou silové elektřiny dle korelačního koeficientu (uvedeno v příloze č.) vykazuje index průmyslové produkce. Obr. 6 Období před zavedením systému EU ETS OLS, za použití pozorování 2002:1-2004:4 (T = 12) Závisle proměnná: silová elektřina Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota Uhlí 0,109637 0,142645 0,7686 0,45989 Index PP 7,78946 1,54753 5,0335 0,00051 *** Koeficient determinace 0,966815 Zdroj: výstup z programu Gretl

34 Česká republika a odvětví energetiky 6.2.3 I. obchodovací období EU ETS Do dalšího ekonometrického modelu byla zařazena nezávislá proměnná - cena emisní povolenky, z toho důvodu, že právě v roce 2005 bylo zahájeno obchodování s emisními povolenkami. Vývoj ceny emisní povolenky byl už od začátku velice,,bouřlivý, ale to bylo způsobeno zejména tím, že systém byl postupně zaváděn a firmy nevěděly, co dá od daného systému očekávat. Před zúčtováním za rok 2005 (duben 2006) dosáhla cena emisních povolenek svého historického maxima 30,4 EUR. Následný únik informací o tom, že Česká republika má nižší emise než je výše přidělených povolenek způsobila to, že ceny se propadly na úroveň 10 EUR. V dalším průběhu roku 2006 cena EUA oscilovala mezi 10 15 EUR. Na konci roku 2006 začaly ceny postupně klesat pod hranici 10 EUR za kus, až dosáhly opět svého historického vývoje - jejich cena se blížila k nulové hodnotě. Dle uvedených empirických výsledků za pomocí metody OLS je možné vyjádřit, že z vypočteného koeficientu determinace vyplývá, že se nám za použití daného ekonometrického modelu podařilo vysvětlit asi 97 % variability závislé proměnné. Dále z modelu vyplývá, že pokud vzroste cena silové elektřiny o jednotku, zvýší se cena uhlí o 0,189402 Kč, cena emisní povolenky o 0,472844 Kč a index průmyslové produkce se zvýší o 8,12502 %. Nejtěsnější závislost 57 % s cenou silové elektřiny dle korelačního koeficientu (uvedeno v příloze č.) vykazuje cena uhlí, a následuje cena emisní povolenky 39,5%. Testová statistika p-hodnota však zpochybňuje vliv ceny uhlí na cenu elektřiny. Obr. 7 I. obchodovací období EU ETS

Česká republika a odvětví energetiky 35 OLS, za použití pozorování 2005:01-2007:12 (T = 36) Závisle proměnná: silovael_d11 Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota uhlí 0,189402 0,238494 0,7942 0,43278 emisní povolenky 0,472844 0,138377 3,4171 0,00170 *** Index PP 8,12502 3,12472 2,6002 0,01383 ** Koeficient determinace 0,973466 Zdroj: výstup z programu Gretl 6.2.4 II. obchodovací období EU ETS Na obr. 8 můžeme vidět, že na začátku II. obchodovacího období od roku 2008 byla hodnota povolenky téměř nulová, díky přebytku povolenek z I. obchodovacího období. Ovšem v průběhu obchodování se cena emisních povolenek začala zvyšovat, může to být způsobeno tím, že firmy poptávaly větší množství povolenek, nebo firmy právě začala lákat cena okolo 28 EUR. Do roku 2009 měly ceny povolenek opět klesající tendenci firmy se začaly zbavovat povolenek, dokud jejich nákupy a zpětné prodeje byly výhodné. Od roku 2011 se ceny emisních povolenek z původních 20 euro propadly na 7 eur za tunu - ceny klesaly opět z důvodu přebytku emisních povolenek na trhu. Samozřejmě to nebude jediný důvod, který tak rapidně snížil cenu emisních povolenek, ale podle mého názoru za to můžou i chybná politická rozhodnutí z minulosti, určitě vliv ekonomické krize, neexistence účinného mechanismu, který by dokázal na podobné jevy reagovat. Z empirických výsledků za pomocí metody OLS je možné vyjádřit, že z vypočteného koeficientu determinace vyplývá, že se nám za použití daného ekonometrického modelu podařilo vysvětlit asi 98 % variability závislé proměnné. Dále z modelu vyplývá, že pokud vzroste cena silové elektřiny o jednotku, zvýší se cena uhlí o 0,16523 Kč, cena emisní povolenky o 0,850096 Kč a index průmyslové produkce se zvýší o 7,53197 %. Nejtěsnější závislost 55 % s cenou silové elektřiny dle korelačního koeficientu (uvedeno v příloze č.) vykazuje cena emisních povolenek, a následuje cena uhlí 36 %. Testová statistika p-hodnota nezpochybňuje vliv zahrnutých nezávislých proměnných do ekonometrického modelu.

36 Česká republika a odvětví energetiky Obr. 8 II. obchodovací období EU ETS Model OLS, za použití pozorování 2008:01-2012:12 (T = 60) Závisle proměnná: cena silové elektřiny Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota Cena uhlí 0,16523 0,0504099 3,2777 0,00179 *** Emisní povolenky 0,850096 0,159088 5,3436 <0,00001 *** Index PP 7,53197 1,134 6,6420 <0,00001 *** Koeficient determinace = 0,984862 Zdroj: výstup z programu Gretl 6.3 Výhody a nevýhody emisního obchodování Za dobu co již systému EU-ETS funguje, lze vymezit výhody a nevýhody, které z daného systému obchodování s emisními povolenkami CO2vyplývají. V Evropě je zavedena Evropská směrnice o obchodování emisemi (EU ETS). Společnosti zapojené do tohoto schématu budou muset omezit emise CO2 podle přidělených limitů. Společnosti, které své limity nedodrží, budou pokutovány, zatímco společnosti, jejichž produkce emisí zůstane pod limitem, mohou své rezervy prodat nebo si je nechat na pozdější dobu.

Česká republika a odvětví energetiky 37 V prvním obchodovacím období nebylo možné převádět povolenky do dalšího období, což se od druhé fáze obchodovacího období změnilo. Obchodování se mohou zúčastnit jak firmy, organizace tak i jednotlivci. Systém funguje na celosvětové úrovni, tzn., že nemůže dojít k situaci, že firmy přesunou výrobu do země, kde není daný systém zapojen. Je stanovená maximální produkce CO2, strop uhlíkových emisí, poplatky nemohou být podhodnoceny jedná se o společensky efektivní kontrolu. Náklady na administrativu jsou sice vysoké, ale na druhou stranu je zde určitá záruka, že bude závazek dodržen. Doposud mohly firmy získat více povolenek, než potřebovaly a měly z toho značné zisky, aby se tomuto způsobu zabránilo, měly by být povolenky od roku 2013 prodávány v aukcích a výnosy z aukce budou investovány do oblasti klimatických změn. Pro to, aby daný systému EU- ETS mohl fungovat, musely být zřízeny státní instituce a bylo zapotřebí následné regulace těmito institucemi. Dosavadní systém řeší pouze emise CO2, ale bylo by zapotřebí řešit i ostatní zdroje znečišťující životní prostředí. Pro malé zařízení je EU-ETS neefektivní. Energetické společnosti zahrnují cenu emisních povolenek do ceny elektřiny. Na trhu s emisními povolenkami je rizikem velkém množství nepředvídatelných vlivů, nejasný budoucí vývoj na trhu. Důležitým faktorem, který ovlivňuje obchodování v rámci EU-ETS je vývoj jednotlivých kurzů, ať už jednotlivých komodit, které vstupují do výroby elektřiny, tak i samotný vývoj silové elektřiny. Dalším faktorem je zdanění emisních povolenek, kde by energetické subjekty přišly o finanční prostředky, který by mohly vynaložit např. na modernizace zařízení. Výhodou systému EU ETS je, že funguje na mezinárodní úrovni a je možné využít mezinárodní spolupráce s ostatními státy, které jsou v uvedeném systému zapojeni. Srovnání s ostatními ekonomickými (cenovými) nástroji k ochraně ovzduší. Mezi tyto nástroje patří poplatky, ekologické daně a systém obchodovatelných emisních povolení. Rozdíl mezi poplatky a obchodovatelnými emisními povolenkami je ten, u poplatků stanovuje stát cenu za vypouštěné znečištění, u obchodovatelných emisních povolení stanovuje celkové množství znečištění, které je,,povoleno vypustit. Cena obchodní povolenky by se měla vytvářet na trhu střetáváním se nabídky a poptávky po těchto právech. 6.4 III. fáze obchodovacího období (2013 2020) Doposud [25] byly povolenky přidělovány zdarma, od roku 2013 se počítá s plně rozvinutým trhem emisních povolenek a bude probíhat jejich dražba. Je to opatření, které opět směřuje k podnikům, aby kroky ke snižování byly rychlejší, jednoduché a transparentní. V roce 2013 by se mělo dražit nejméně 50 % vydaných povolenek. Dražby budou pořádat vlády jednotlivých států, budou však otevřeny všem subjektům v rámci EU. Odhaduje se, že zisky zdražení emisních povolenek by mohly do roku 2020 dosáhnout výše 30 50 miliard eur. Vlády už odsouhlasily, že použijí polovinu těchto peněz na boj proti klimatickým změnám. Příjmy z prodeje emisních povolenek budou odvedeny z jedné poloviny do Státního fondu životního prostředí. Druhá polovina výnosů bude příjmem do Státního rozpočtu. Ovšem Evropská unie dala svolení k tomu, aby tři země Rumunsko, Bulharsko a Česká republika, daly svým

38 Česká republika a odvětví energetiky podnikům určitý objem emisních povolenek zdarma v průběhu období 2013 2019. Pro Českou republiku činí množství povolenek, se kterými může tímto způsobem naložit, celkem 107 miliónů kusů, tedy ekvivalent 107 miliónů tun CO2. Ovšem zdá se, že předpokládané příjmy nebudou tak vysoké, jak bylo původně plánováno a nelze to přesně odhadovat, protože cena emisních povolenek je těžko do budoucna odhadnutelná a v současné době se cena emisní povolenky pohybuje pod hranicí 7 EUR. Počítá se s rozšířením systému EU ETS začleněním více průmyslových odvětví a také s povolenkami pro více skleníkových plynů. Dosavadních 27 národních emisních stropů dle Národních alokačních plánů bude nahrazeno jediným stropem pro emisní povolenky pro celou Evropskou unii. Daný strop by měl být samozřejmě nastaven tak, aby náklady na dosažení cíle snížení emisí byl pro podniky v akceptovatelné výši. Tím, že ohlašovatelé vyhlásili výši a frekvenci snižování stropu, lze z pohledu podniků snadněji odhadovat předvídatelnost trhu, na jehož základě lze učinit řadu rozhodnutí o investicích do snižování emisí. V těchto letech se počítá s velkými investicemi firem do snižování emisí skleníkových plynů. Cílem EU je do roku 2020 získávat 20 % své energie z obnovitelných zdrojů a zároveň snížit spotřebu energií zvýšením účinnosti jejího využívání. Podstatnou změnou, která v systému EU ETS nastává je že, po uplynutí každého kalendářního roku musí zařízení odevzdat tolik povolenek, kolik odpovídá jejich ověřeným emisím CO2 v daném roce. Aby tyto povolenky nemohly být použity znovu, dojde k jejich zrušení. Zařízení, kterým povolenky zůstanou, si je můžou ponechat, popřípadě prodat. V případě, že zařízení neodevzdají dostatečné množství povolenek, hrozí jim pokuta. Za každou tunu nad limit vypuštěného CO2 musí být zaplacena odrazující finanční sankce. Celkový počet zařízení podléhající ETS pro NAP III je 321 ve 26 odvětví. Maximální počet zařízení 115 podléhajících ETS je v odvětví energetika, která zaujímá 36 % podíl. Opět je v tomto odvětví dominující společnost ČEZ, a. s. Sektory průmyslu, kterých se obchodování dotýká lze v zásadě rozdělit do tří skupin: Výrobci elektřiny 100% aukce od roku 2013. V ČR pak provozovatelé elektráren či tepláren vyrábějících elektřinu získají v roce 2013 v rámci uplatněné derogace až 70 % povolenek bezplatně. Toto množství bude klesat až na 0 % v roce 2020. Povolenky si budou muset také kupovat i zařízení na zachytávání, přepravu a geologické skladování skleníkových plynů, ale nebudou mít povinnost odevzdávat povolenky za uskladněné emise. Vláda ČR na svém zasedání dne 21. září 2011 schválila návrh Ministerstva životního prostředí o přidělení části bezplatných emisních povolenek výrobcům elektrické energie. Tento návrh odpovídá znění článku 10c směrnice 2009/29/ES. Výrobci elektřiny se zavázali, že ušetřené finanční prostředky musí elektrárenské podniky investovat do snížení zátěže na životní prostředí, kdy mezi lety 2013 až 2019 půjde o celkovou sumu investic v úhrnné výši 134 miliard korun. Výrobci elektřiny získají během let 2013-2020 celkem 107,8 milionů povolenek zdarma, zbylé povolenky budou muset nakupovat. V roce 2013 bude výrobcům elektřiny bezplatně přiděleno 27 milionů povolenek a jejich množství bude každoročně klesat až na nulu v roce 2020.

Česká republika a odvětví energetiky 39 Sektory ohrožené únikem uhlíku 100% bezplatná alokace po celé třetí obchodovací období založená na benchmarkingu. Příjemci budou především zařízení ze sektorů výroby vápna, cementu, železa a oceli a chemického průmyslu (seznam ohrožených odvětví je uveden v rozhodnutí Komise 2010/2/EU). Podle předběžných odhadů je podíl ohrožených sektorů na průmyslových emisích vykazovaných v EU ETS cca 75 %. Ostatní Jedná se o sektory neohrožené únikem uhlíku a výrobce tepla, kteří mohou obdržet až 80 % bezplatných povolenek v roce 2013 s poklesem na 30 % v roce 2020. V roce 2027 by pak neměli získat již žádné bezplatné povolenky. Alokace bude opět založena na benchmarkingu. V této poslední skupině jsou především teplárny a průmyslové sektory, které nebyly identifikovány jako ohrožené ztrátou konkurenceschopnosti (např. výrobci automobilů). Obrázek č. 1 : Rozdělení povolenek v roce 2013 podle jednotlivých sektorů Ostatní sektory Povolenky v aukci 32 % 35 % Povolenky v aukci 32 % Výroba elektřiny Zdroj: Odbor energetiky a ochrany klimatu MŽP 2011 Zdroj: Energetický regulační úřad V období 2013-2020 dle analýz renomovaných subjektů, dojde k výraznému růstu ceny emisních povolenek. V roce 2020 by tak mohlo vypuštění jedné tuny emisí CO2 stát až 712 Kč (ke