Účetní systémy 1 5. přednáška a) Účetní formy historické a současné b) Účtová osnova c) Regulace účetnictví v ČR a) Účetní formy historické a současné Současná podoba účetních zápisů: Zápisy a) chronologické (časové) deník b) systematické (věcné) hlavní kniha - syntetické účty aktiv a pasiv c) pomocné knihy - analytické a podrozvahové evidence Schéma účetních zápisů: Počáteční rozvaha - PZ rozv.účtů Konečná rozvaha - KZ rozv.účtů Výkaz zisku a ztráty D O K L A D Y Deník Hlavní kniha syntetické účty Obratová předvaha Kontr.soupiska AÚ Knihy analytické evidence Knihy podrozvahové evidence
Nejstarší forma dle zásad formulovaných ve 15. století Italem L. Pacioli - malé obchodní podniky až do konce 19. stol. 3 účetní knihy: memoriál - podrobný zápis operací deník - časově uspořádané operace, stručnější hlavní kniha účty a zápisy operací na ně (pro každý druh např. zboží byl veden samostatný účet) - podobné analytické evidenci Postupem času a s růstem počtu zachycovaných skutečností se stávaly nepřehlednými přechod k pojetí hlavní knihy jako soustavy syntetických účtů doplněné pomocnými účetními knihami (knihy analytické evidence). Rozšiřování úvěrových operací dva deníky: 1) pokladní 2) úvěrový (závazkový) ty operace, u nichž nejde o pohyb peněz Do 18. století se utváří ucelená forma podvojného účetnictví, označovaná jako rozšířená italská forma : doklad deník úvěrní doklad - deník pokladní - hlavní kniha bilance Také memoriál ztrácí svou funkci a zaniká Vázaná účetní hlavní kniha znemožňovala dělbu práce mezi účetními dílčí deníky (sborníky)
Rozvoj účetnictví v 19. století zejména v zemích západní Evropy nové formy podle těchto zemí nazývané : - anglická forma několik specializovaných deníků (deník nákupu, deník prodeje, deník výroby, pokladní deník) - poté na účty hlavní knihy a do pomocných knih nevýhoda : přílišná podrobnost hlavní knihy - německá forma jednotlivé případy (doklady) se nepřepisují z deníku do hlavní knihy, ale před zápisem se sdružují, sborníkují stejnorodé položky ve sbornících (např. takové, které se zapisují na tutéž stranu určitého účtu) a teprve úhrny se přepisují na účty hlavní knihy přehlednější - francouzská forma kombinace anglické a německé: specializované deníky, ale z nich se položky sdružují v souhrnném sborníku a teprve úhrnné obraty se zapisují do hlavní knihy Podle techniky provádění zápisů se tyto formy označují jako formy přepisovací Vhodné jsou pro velké podniky, kde byly také využívány a dál zdokonalovány. Malé a střední podniky rozvíjely účetní formy s požadavkem jednoduchosti a přehlednosti: - americká (tabelární) účetní forma spojuje časové a systematické zápisy = tabelární deník (synoptické účetnictví - omezený počet účtů, plýtvání místem - šachovnicová účetní forma viz Macík K.: Účetnictví pro manažerskou praxi Vedle přepisovacích forem se rozvíjejí (spolu s technikou) propisovací formy úspora práce : Hinzovo účetnictví : deník účet Rufovo účetnictví : účet deník (základ pro účtovací stroje)
Typy účtů (třídění účtů) - mnoho hledisek: a) podle obsahu: 1)rozvahové aktivní:inventární peněžní zúčtovací časového rozlišení - pasivní : kapitálu zúčtovací čas.rozlišení - s proměnlivým zůstatkem - podrozvahové 2) výsledkové : nákladové (druhově, účelově) výnosové b) podle funkce a způsobu účtování: 1) podle míry obecnosti : syntetické x analytické 2) podle vzájemného vztahu : hlavní x vedlejší (doplňkové, opravné) Účty se tvoří dvojím způsobem, jako účty a) průběžné nevykazují při účetní závěrce zůstatek (uspořádávají vstupy pro další účty ) rozlišují se dále na 1) jednoduché 2) komplexní b) vzniklé štěpením 1) ve vertikálním směru (analytické účty) 2) v horizontálním směru (rovnocenné, úžeji zaměřené) např. účet dlouhodobý hmotný majetek lze rozčlenit na účet Budovy haly a stavby samostatné movité věci a p. 3) štěpení nerovnocenné ve směru horizontálním = účty hlavní a vedlejší: účet doplňkový x účet kontrární Varianty: a) hlavní účet aktivní vedlejší účet doplňkový aktivní b) hlavní účet pasivní vedlejší účet doplňkový pasivní c) hlavní účet aktivní-vedlejší účet doplňkový kontraaktivní (opravný) d) hlavní účet pasivní-vedlejší účet doplňkový kontrapasivní (opravný) Podobně i kontranákladové a kontravýnosové účty,.
c) podle čistoty obsahu 1) účty smíšené plní funkci rozvahové i výsledkového účtu (zboží na skladě) 2) čisté účty buď rozvahové nebo výsledkové - k účtu Zboží (rozv.) by měl být zřízen účet Prodej zboží (výsl.) b) Účtová osnova v ČR součástí předpisů upravujících účetnictví (vyhláška řady 500 z r. 2004) 1) plná - uspořádává účty do účtových tříd,skupin (desetinné třídění a číslování) - stanovuje všechny účty, které je možno v daném subjektu vést - konkrétní rozsah a druhy účtů skutečně vedených v úč.jednotce = účtový rozvrh (výběr) - před zahájením vedení účetnictví + doplňky vždy od počátku nového úč. období) 2) směrná (neplná) obsahuje závazné pouze vymezení jednotlivých tříd a skupin účtů (jejich obsahové zaměření), konkrétní syntetické účty a jejich obsahové vymezení (účtový rozvrh) stanovuje účetní jednotka sama (tvoří jej) Pojetí (konstrukce) účtové osnovy může být různé: a) provozní typ účtové osnovy zachycuje hodnotové zobrazení koloběhu prostředků vstupy transformace vstupů výstupy dlouhodobý maj. Peněžní + zásoby Výroba Výrobky Prodej výrobků Pohledávky + mzdy (pen.prostř.) prostředky
b) bilanční typ účtové osnovy (technická, technicko-formální osnova) - uspořádává účty s ohledem na požadavky sestavovaných výkazů Rozvaha Výsledovka A ktiva P asiva N áklady V ýnosy Z Z Rozvahové účty Výsledkové účty Účtová osnova je jednodušší, přehlednější, umožňuje srovnání podniků (různé podmínky) Současná osnova má převážně charakter osnovy bilančního typu. c) smíšená účtová osnova využívá principů obou předchozích typů osnov vstupy transformace vstupů prodej výstupy A P N V N V