Základy informační vědy

Získávání informací Informace získáváme, když se dozvídáme nové věci Můžeme je získávat z různých informačních pramenů Prameny mohou být: dokumenty, knihy, noviny, časopisy, články Můžeme je najít: v knihovnách, na internetu

Knihovny Knihovna uschovává a poskytuje různé knihy a dokumenty k přečtení Dokumenty je možné vyhledávat v katalogu

Elektronický katalog

Název a edice Název: krátký text označující celé dílo, sloužící jako nadpis, často shrnující obsah či význam díla Vydávané knihy a časopisy mají své názvy, čím nápaditější název, tím pro vydavatele lépe Název nemusí být jedinečný Edice: řada knih, které vychází v jedné řadě, obvykle mají tyto knihy něco společného (autora, žánr, téma), popř. přímo jdou v řadě (chronologicky jeden autor) Příklady: edice Dějiny filozofie, Evoluční biologie, Sebrané spisy Bohumila Hrabala

Autor Autorem rozumíme tvůrce díla Některá díla mají více autorů, pokud jich je příliš mnoho, uvádějí se jen někteří a zbytek se shrne jako kolektiv (zkratka a kol. a kolektiv ) Některá díla (slovníky) mají přímo tolik autorů, že se ani neuvádějí Někdy je důležitější editor ( ed. ), který různé texty vybírá, upravuje a seřazuje I knihy, které třeba nemají autory (sebrané pověsti, písně, středověké texty) mají alespoň editora

Vydavatel Obchodní subjekt, který zajišťuje tisk a distribuci knihy Obvykle zajišťuje také korektury, propagaci apod. Vydavatel: vydává knihy Nerozlišuje se vždy a přesně Nakladatel: časopisy Někdy jde o jediného člověka, ale spíše o celé společnosti, specializující se na vydávání knih

Česká vydavatelství

Česká vydavatelství odborná literatura a učebnice

ISBN a ISSN ISBN: unikátní číslo každé v ČR vydané knižní publikace (je ovšem mezinárodní) International Standard Book Number ISSN: u časopisů International Standard Serial Number

Další parametry Signatura: unikátní číslo (resp. kód) v rámci dané knihovny Klíčová slova: pár krátkých slov či slovních spojení vystihujících dílo Např.: pírko, plot, hospodyňka, tragika, splav

Půjčování knih v knihovnách Knihy si je možné půjčovat: Prezenčně: přečtete si ji přímo v knihovně (ve studovně) Absenčně: můžete si knihu vzít domů

Typy knihoven Národní knihovny: zřizuje je přímo stát Krajské knihovny: zřizuje je kraj (třeba Moravskoslezský) Obecní knihovny: zřizuje je obec (třeba Bohumín) Odborné knihovny: např. technické, lékařské apod. Knihovny u institucí: např. univerzitní a školní knihovny Vědecké knihovny: knihovny s velkým množstvím knih, kterými disponují díky zákonu o povinném výtisku velkým množstvím (zejména v ČR) vydávaných knih; umožňují často také meziknihovní výpůjčky Soukromé knihovny: v soukromém vlastnictví

Národní knihovna ČR Je v Praze na Starém městě V areálu známém jako Klementinum

Ostravské knihovny Obecní (městská): Knihovna města Ostravy

Ostravské knihovny Vědecká: Moravskoslezská vědecká knihovna

Vyhledávání informací Vyhledává se obvykle podle řetězců Řetězec (angl. string ) sestává z několika za sebou jdoucích znaků Vyhledávačům obvykle stačí část hledaného názvu, popř. jen řetězec blízký hledanému názvu Někdy se při vyhledávání určuje, zda musí text odpovídat přesně či pouze přibližně Další parametr je blízkost slov

Konjunktivní a disjunktivní hledání Dalším parametrem bývá, zda musí nutně hledání odpovídat ve všech bodech zároveň, či stačí, aby odpovídalo pouze v některých Konjunkce: vyjadřována spojkou a, nutně musí platit všechny parametry Disjunkce: vyjadřována (někdy) spojkou nebo, stačí, aby byl splněn alespoň jeden parametr

Internet Inter + net čes. mezi sítěmi Počátky v 60. letech, nejprve pro úzký okruh lidí Rozmach pro veřejnost až v 90. letech, non-stop připojení pak záležitostí především 21. století Dnes nejznámější vyhledavač: Google (1996) Nejznámější online encyklopedie: Wikipedie (2001)

Wikipedie Anglická Wikipedia byla založena roku 2001 Svou povahou se jedná o encyklopedii K roku 2014 má Wikipedie přes 32 miliónů článků v různých jazycích, v angličtině 4.5 miliónu, v češtině asi 300 tisíc Články z Wikipedie ovšem nejsou vhodným zdrojem, neboť je (obvykle) může upravovat a tvořit každý Cenné jsou na Wikipedii odkazy na vědecké články

Práce s informacemi Informace je potřeba vhodně zpracovat Můžeme použít heslovité body Maximálně zhuštěné informace zapisujeme do osnovy Rozsáhlejší je potom výtah Osnova i výtah jsou shrnutím vlastními slovy Vedle toho výpisky jsou doslovnými částmi textu

Práce s informacemi Pokud se získanými informacemi pracujeme pomocí logiky, mluvíme o usuzování, jehož výsledkem je soud Informace můžeme zobecňovat či naopak specifikovat Hovoříme tehdy o deduktivním či induktivním usuzování: Indukce: z jednotlivých případů vyvozuji obecný závěr Jeden pes má čtyři nohy, druhý pes má také čtyři nohy, třetí pes má také čtyři nohy, tudíž všichni psi mají čtyři nohy. Dedukce: z obecného pravidla vyvozuji jednotlivé případy Všichni psi koušou, tudíž tento konkrétní pes bude také kousat.

Interpretace Pokud text není úplně jasný, musíme jej interpretovat Musíme tedy zjistit, co text znamená Např.: poezie, umění obecně, filozofie, náročné odborné texty Není obvykle vhodné vycházet pouze z vlastních dojmů, taková interpretace je příliš subjektivní I interpretace uměleckých děl by měly mít nějakou odůvodnitelnou a jednoduchou metodu

Citace Pokud část textu zkopírujeme do našeho textu, jedná se o citaci Citace by měla být doslovná a přesná Citaci dáváme do uvozovek, můžeme použít i kurzívu Musíme vždy uvést zdroj, ze kterého čerpáme Dobrá, svědomitá, pečlivá hospodyně má zajisté ve svých rukou jeden z nejdůležitějších úkolů ve státu. Jest to úkol tichý a nic o něm nevniká do veřejnosti. Čím tišeji lze ho provésti, tím jest domácnost šťastnější. PODLIPSKÁ, S. Studie o práci. Praha 1889, s. 1.

Citace Nejdůležitější je v celé práci citovat jednotným způsobem a ten v průběhu neměnit Názvy děl obvykle uvádíme kurzívou Jména autorů uvádíme kapitálkami, první je příjmení Je třeba zadat také datum a místo vydání Při citacích z konkrétní strany též číslo strany Citace řeší norma ISO, viz www.citace.cz International Organization for Standardization PODLIPSKÁ, S. Studie o práci. Praha 1889, s. 1.