Profil: Zdeněk Pokorný Autor: Vlastimil esl, 13. 1. 2012 15:41 Vypracovaná postava by Zdeňka Pokorného předurčovala k roli v akčních filmech. Však také posilovna a dravá výživa jsou jeho koníčkem či spíše životním stylem. Už od dětství ale také inklinoval k automobilovým soutěžím. Jeho první ávodní pokus koncem sedmdesátých let minulého století ukončila po necelých dvou seónách havárie. Vrátil se až v roce 2008 se silnou impreou a po vystřídání několika spolujedců snad konečně našel tu správnou učitelku v Kláře Šillerové. Poseení s touto sympatickou posádkou, opepřené mnoha vtípky a narážkami, bylo velmi příjemnou dvouhodinovkou a vnikl při ní následující profil. allyové ačátky Automobilové soutěže sleduji od malinka. Pocháím Teplic a v roce 1974 jsem poprvé avítal na tehdy velmi populární ally Teplice. Nabíela nádherné rychlostní koušky, především Fojtovice Nakléřov, vedoucí po hřebenech Krušných hor, a pak Dubí nádraží Mikulov. Sledovat ropálené brdové kotouče soutěžních aut při kalupu kopců dolů bylo fascinujícím ážitkem. V roce 1979 jsem ačal pod hlavičkou týmu Sklo Union Teplice ávodit. Další rok jsem však svoji Škodu 120S allye při večerním tréninku hodně robil. Tím mi došly peníe, auto jsem v nabouraném stavu prodal a šel do Prahy studovat ČVUT. Získat vysokoškolský titul jsem koušel nadvakrát, ale ani jednou se to nedalo. Pochopil jsem, že a těch komančů to nemělo cenu.
Učitelé a rádci Veškerý áklad, například co se týče ropisu, mám od mých dávných teplických kolegů. Když se
Vory dnes potkáme s Hynkem Středou, který tehdy navigoval Mirka Pláničku, máme vždy na co vpomínat. On je pro mě legendou a Panem spolujedcem. Současní mladí naše kaky vůbec nechápou. V týmu tehdy jedili také Jirka Šen a Pepík Sítník, který pak odešel do Slušovic. Nikdy nebyli skoupí na radu. Jednonačně preferuji starší generaci. To byli oproti dnešním pilotům skuteční borci. Nikdy neapomenu na průjedy takového Franca eccata s Fiatem 131 Abarth při mých návštěvách ally Škoda, když na legendárním dálničním okruhu bral atáčky po třech kolech. Dalším obrovským esem té doby byl Belgičan obert Droogmans. Když mi bylo nějakých čtrnáct, dělal můj strejda mechanika Pavlu Janebovi. Právě podější šéf továrního týmu Škoda mě při tréninku ávodu do vrchu svel ve své červené stovce. Seděl jsem vadu v trubkách ochranného rámu a měl toho druhé Vánoce. Ze současných pilotů žádné vory nemám. Budu-li brát Dona arlose Saine a člena té mladší generace, pak snad jedině jeho. A Loeb? Kdeže. Proč Loeb? Přijde mi, že kdysi be tolika technických vymožeností a elektroniky to bylo daleko větší umění a sport.
Spolujedci První dvě seóny mě navigovala Martina Nacháelová Kalistová. Když jí pak bouchnul můj kamarád Kalda (Jiří Kalista, pon. autora), nahradil jí on. Sešli jsme se tak v autě dva piloti a po bytečném krkonošském odstoupení mi onámil, že pokud se chci posunout dále, potřebuji skutečného mitfáru. Loňskou Kopnou jsem proto odjel s Veronikou Teplou. Ta však také otěhotněla. Zde chci odpřísáhnout, že ani s jedním těhotenstvím nemám nic společného. Na Vysočině mi noty četla kušená enáta Ottová. Tu ale ase vytěžuje její rodina a autokrosové ávodění jejich dětí. Pro Pačejov byl volný výborný týmový spolujedec Jarda Vrečka, ovšem opět šlo jen o áskok. Fotograf David Jeřábek mi následně doporučil Martinu Zikmundovou, přestože je to prý nepřístupná psycholožka Prahy a kdoví, dali by měla čas. Ta však na moji esemesku vůbec nereagovala. David pak dostal další nápad a poskytl mi kontakt na Kláru Šillerovou.
Svolení pro účast v rallysprintech Kláru jsem, stejně jako předtím Martinu, kontaktoval esemeskou. Učinil jsem tak i přes varování některých přátel. Například Veronika Teplá mi poslala odka na jeden starší rohovor na ewrc se vkaem: Dej si poor, aby tě neronesla jako Votavu!. Klára odpověděla, že se nejdříve musíme společně svét a kusit si napsat ropis, a pak se rohodne. Očekával jsem společné sveení kolem Počernic, ale ouha. Frajerka mě hnala na Vinec Skalsko. Prý na nějakých rovinách kolem Prahy bychom nic neponali. Připadal jsem si jako v autoškole a cestou domů se mi klepala noha na plynu. Na můj dota, dali je to úplně blbě odvětila, že úplně ne. V padesáti letech jsem ískal její svolení pro účast v rallysprintech.
Výživné onboardy s Klárou Pro představu fanoušků, jak moc mi to dává Klára vše sežrat, plánuji udělat sestřih onboardů. Některé její napomínání mi ní v uších dosud. Například Kudy to jedíš?, Už se na to vykašli!, Uklidni se!, nebo Takhle toho Mulače nechytíme! Přinávám však, že po čistém průjedu jednoho vracáku be použití ruční brdy mi dokáala okamžitě i poděkovat. učku by mi nejraději ablokovala tak pečlivě, jako jsou v pražském metru a jídy blokovány dveře. Ale teď úplně vážně. Spolujedec přispívá ke klidu a rychlení a to Klára splňuje stoprocentně. Navíc není žádná blbka, je opravdu chytrá, sportuje, s ní může člověk podniknout opravdu cokoliv co víc si přát?:-)
Ášínova pochvala Důkaem mého progresu v posledních soutěžích je ážitek Pražského allysprintu. Mnohonásobný domácí šampión Vašek Pech využil chvilky volna a šel se podívat na jeden hupů. Po návratu do servisní óny mě přišel pochválit. Všichni enkaři prý brdili, atímco já jediný držel. Od takového mistra to moc potěší. Povbudit se mě snažil i Pepík Semerád. Když jsem se mu svěřil s nespokojeností se svými výsledky, odvětil: o bys chtěl? Vždyť jedíš první pořádnou seónu. Když mě občas pochválí Klára, mám také radost. To se ale vždy hned ačnu kochat a o kus dál vytvořím nějaký kiks.
Vtahy v rallye Přátelštější vtahy určitě panují ve slabších třídách. Už naprosto chápu, že Klára raději chodí kalit s pětkařema (účastníci třídy 7, kdysi A5, pon. autora). Osobně letos plánuji více se spřátelit s Pavlínou Tydlačkovou. Ta se mi líbí moc. My s velkými auty se nějak neumíme dát dohromady. V našem týmu JT Říha Group vycháím s každým a užiji de i spoustu legrace. Fantastickým ážitkem bylo sveení při testu s Jaromírem Tomaštíkem v impree W. Na Pražském sprintu jsme se pak s Klárou ohromně pobavili nad modrou, latě vyšitou kombinéou Dana Landy. U takového drsného rockera bychom spíše očekávali vytetovanou lebku.
Úsporné časy nás avedly k ovědčíkovi V době ávodění s Martinou jsme se také snažili šetřit třeba i na ubytování. Vedle mnoha nocí strávených na jednom pokoji a následném poslouchání narážek, na něž jsem odpovídal: Lidi, nebláněte, je to holka mého kamaráda., jednou objednala nóbl hotel pro celou naši partičku. Po hruba hodinové cestě do lesa před námi vyvstal typicky komančovský hotel ovědčík. A to nás ještě paní vedoucí původně hnala do přilehlých chatek a do hotelu nás pustila až po výšení saby. Opravdové hardcore. Martina spala s Kaldou, Hynek Středa s Mártym a já s Beouškou na palandě. Původně jsem očekával, že mě probudí Mártyho chrápání, ale Hynek ho ještě bohatě přehlušil a probudil nás všechny.
Subaru versus Mitsubishi Když Valouškové nabíeli k pronájmu jejich lancera, poprvé jsem se senámil s mladým Valdou. Do té doby jsem si při mínce jména Valoušek vybavil jeho tátu. Jída s mitsubishi se mi moc líbila a přestože jsem nakonec ůstal věrný stávající impree N14, touhy svét se s EVO mám pořád. Subaru jedeme především proto, že startujeme pod hlavičkou týmu JT Říha Group, provoujícího tuto načku v kategorií W i N. S lancerem bychom tam přece jen působili jako černá ovce. Navíc si uvědomuji nutnost hledat reervy v sobě a ne v autě. Týmový kolega Tomáš ůžička je totiž atím rychlejší i se starším modelem N12.
Největší havárie Velkou havárii jsem ažil kdysi v Litvínově. V novodobé historii pak loni v Kralovicích. Klára se mnou odmítla jet. Prý nemá apotřebí riskovat ve volném podniku s mierným bepečnostním ajištěním. Nahradil jí málomluvný Petr Vojta. Ten je schopen celou cestu na ávody omeit se na konstatování Beroun při průjedu tímto středočeským městem. Přípravu na ávod jsem hrubě podcenil. Pět let staré pneumatiky A10 se v mínus třech stupních pod nulou neukáaly optimálním volbou. Po levé tři následovala pravá šest a v té jsme se poroučeli po střeše do lesa. Velkou krii jsme s Klárou ažili na třetí eretě ve Vsetíně v levé dva přes horiont do pravé čtyři. Hodně mi atrnulo, když se auto pakovalo směrem k davu diváků. V tomto místě ažilo podobnou situaci asi dalších patnáct posádek. Když jsme se o tom poslée vájemně bavili, nikdo nebyl schopen určit příčinu.
Životní styl dravá výživa a posilovna Sport a návštěva posilovny už snad ani nejsou mým koníčkem, jako spíše životním stylem. Ohromně mě ajímají také věci ohledně stravování. Ke snídani mi bohatě stačí tyčinka s rychloropustnými sacharidy, která dodá dostatek energie. Dnes jsem obědval dvě tyčinky a ionťák. Nic jiného do sebe cpát nemá cenu. Bylo by mi toho akorát blbě. Takhle se cítím fajn, dovedu se o sebe postarat, nemusím se bát vylét auta a poprat se na křižovatce:-) Klára je mým pravým opakem. Většinou si vždy objedná to nejméně dravé. Povečeřet ovarové koleno či prejt jí nečiní žádný problém.
Oblíbená soutěž X factor:-) A v rallye? Ze soutěží, které jsem osobně absolvoval, mě nejvíce aujal Kostelec. Proto mě moc těší jeho ařaení do sprinterského šampionátu. Nádherné šotoliny působily trochu jako hardcore, městský okruh bohužel současná pravidla sprintů nepovolují. Díky šotolinám se mi líbil i Vyškov. Pokud mi budou peníe, aby to neruinovalo mě i moji firmu STK Spořice u homutova moc rád bych konečně absolvoval vytouženou Bohemii. Zde však budu muset navíc řešit otáku spolujedce. Klára je totiž na velký mistrák domluvena s omanem Štefanem na OPO LIO 3 ech Trophy. Z dvoudenních podniků mě láká také Příbram.
Speciální poděkování htěl bych poděkovat firmě Nutrend, že jsem se dožil takového věku:-) Foto: obert Balcar a archiv