SOUHRN OTÁZEK A ODPOVĚDÍ PRO INSTALATÉRY

SOUHRN OTÁZEK A ODPOVĚDÍ U Č Ň O V S K Á K N I Ž N I C E PRO INSTALATÉRY AUTOŘI: ING. LADISLAV LUPTÁK ZDENĚK HLÁSEK URČENO III. ROČNÍKŮM SOŠ a SOU K TEORETICKÉ A PRAKTICKÉ VÝUCE ODBORNÉ PŘEDMĚTY 1. VYTÁPĚNÍ 2. INSTALACE VODY A KANALIZACE 3. PLYNÁRENSTVÍ Cech topenářů a instalatérů ČR Pražská 38b, 642 00 Brno-Bosonohy E-mail: cti@cechtop.cz www.cechtop.cz

III. R O Č N Í K Tato učňovská knižnice by nevznikla bez finanční účasti těchto firem: VELETRHY BRNO, a. s. GRUNDFOS OLOMOUC, s. r. o. NOVASERVIS, s. r. o., BRNO KORADO, a. s., ČESKÁ TŘEBOVÁ K-IMPORT, s. r. o., BRNO Vydal: Cech topenářů a instalatérů, Pražská 38b, 642 00 Brno-Bosonohy, tel.: 543 234 746 Cech topenářů a instalatérů ČR, 2001 ISBN 80-86208 - 12-5 Kopírování, znovupublikování nebo rozšiřování kterékoliv části publikace se povoluje pouze s písemným souhlasem vydavatele Vydavatelství: Mgr. František Meitner, Rousínovská 1, 627 00 Brno, tel.: 545 217 842

III. R O Č N Í K Vážení, Cech topenářů a instalatérů ČR vedený snahou o zlepšení úrovně učňovského školství a tím i související podporu řemeslné aktivity přistoupil k vydávání Učňovské knižnice pod názvem Souhrn otázek a odpovědí pro instalatéry. Obsahem jednotlivých svazků je souhrn učiva za příslušný ročník a daný předmět. Zde jsme volili novou koncepci, a to formou otázek a odpovědí. Jednotlivé tituly, jak se můžeme přesvědčit, jsou a budou tisknuty ve formátu A4. Postupně byly vydány svazek I. a II. Svazek III. ročníku bude vydán do konce srpna 2002. Chceme, aby tato Učňovská knižnice byla distribuována na jednotlivá učiliště v ČR, rekvalifikační střediska i dalším zájemcům. Dnes vám předkládáme Souhrn otázek a odpovědí pro instalatéry, které jsou určeny III. ročníkům SOŠ a SOU k teoretické výuce. V této publikaci, kterou připravili ing. Ladislav Lupták a Zdeněk Hlásek, najdete otázky a odpovědi na odborné předměty: Instalace vody a kanalizace, Plynárenství a Teplovodní vytápění. Věříme, že Vás, učně, vyučující či ředitele SOŠ a SOU, tato publikace zaujme a budete se zájmem očekávat i další následné knihy. Budeme rádi, když se nám vyjádříte i k tomuto vydání, obsahu či jednotlivým předmětům. Nikdo totiž není dokonalý, stále je co zlepšovat. A toho jsme si vědomi i my v naší Učňovské knižnici, takže další svazky jistě budou, za přispění vašich rad, ještě lepší. Franz Ziegler prezident CTI ČR

III. R O Č N Í K

III. R O Č N Í K OBSAH: 1. Vytápění... str. 7 2. Instalace vody a kanalizace... str. 24 3. Plynárenství... str. 41

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K Představujeme autora Zdeněk Hlásek Vyučil se v roce 1955. Absolvoval SPŠ strojní v Jihlavě v roce 1959 a po maturitě nastoupil v učňovském školství jako učitel. Doplňkové pedagogické studium postupně získával v Jihlavě, při PF v Hradci Králové a na PF UK v Praze. Od roku 1962 je učitelem odborných předmětů na SOU stavebním v Rybitví s převažující specializací na obor instalatér. (fm) 6

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K VYTÁPĚNÍ 7

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 1. Popiš princip parního vytápění. Pára přivedená ze zdroje odevzdá v otopném tělese kondenzační teplo zkondenzuje a ve formě kondenzátu se vrací zpět do zdroje. 2. Jak se pohybuje pára v soustavě od zdroje ke spotřebiči? Rozdílem tlaků v soustavě rozpínáním. 3. Jaké způsoby vracení kondenzátu do zdroje se používají? Kondenzát se vrací samospádem nebo přečerpáváním. 4. Jak dělíme parní otopné soustavy podle provozního tlaku páry? Nízkotlaké do 70 kpa, vysokotlaké nad 70 kpa a podtlakové. 5. Kde se nejčastěji uplatňuje parní vytápění? V průmyslových provozech pro vytápění konvekčními tělesy nebo pro ohřev vzduchu ve vzduchotechnických soustavách. 6. Které typy konvekčních otopných těles jsou vhodné pro parní vytápění? Převažuje použití trubkových hadů a registrů. 7. Jaké armatury montujeme na parní otopná tělesa? Na přívodu páry regulační ventil s omezenou regulací, na výstupu odvaděč kondenzátu. 8. Který druh sdílení tepla je u parních těles nejčastější? Převažuje konvekce sálavá složka je méně podstatná. 9. Kde se používá vysokotlaké parní vytápění s použitím sálavých ploch? Pro vytápění výrobních, skladových i sportovních hal, tržnic, nádraží apod. 10. V čem je princip vytápění se zavěšenými sálavými panely? Princip spočívá v předávání tepla je sdíleno převážně sáláním. 11. Jaké konstrukce sálavých otopných ploch se nejčastěji používají? Sálavé pásy nebo panely někdy upravené jako podhledy dotvářející interiér. 12. Co rozumíme pod pojmem nízkotlaké parní vytápění? Otopnou soustavu, která pracuje s přetlakem páry do 70 kpa. 13. Které části má nízkotlaká parní otopná soustava? Zdroj páry, zabezpečovací zařízení, potrubní síť, otopná tělesa, uzavírací a regulační armatury, odvodnění a odvzdušnění. 14. Uveď výhody a nevýhody nízkotlakého parního vytápění. Výhodou je rychlý zátop, malá setrvačnost a malé nebezpečí zamrznutí, nevýhodou je obtížná regulace výkonu, vysoká povrchová teplota otopných těles a korozní vlivy zejména kondenzátu. 8

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 15. Jaké typy a konstrukce uzavíracích a regulačních armatur používáme na nízkotlakém parním vytápění? Ventily a šoupátka s odolností proti teplotnímu a tlakovému působení páry (těsnění kov kov, povlakované těsnící plochy apod.) 16. Jak je vedeno vodorovné parní potrubí? Je vedeno v minimálním spádu 3 5 % ve směru toku páry nebo kondenzátu. 17. Jaký je princip odvaděče kondenzátu? Pracuje na termostatickém principu nebo na principu plovákového ventilu. Termostatický propouští vzduch a kondenzát, plovákový je opatřen odvzdušněním propouští kondenzát, páru nepropouští. 18. Jak je řešeno odvzdušnění parní soustavy? Je řešeno odvzdušňovacími nástavci na kondenzátním potrubí ve výšce min. 300 mm nad nejvyšší hladinou kondenzátu. 19. Jaké otopné soustavy nízkotlakého parního vytápění známe? Podle uspořádání přívodního parního a kondenzátního potrubí známe soustavy s horním nebo spodním rozvodem a suchým nebo mokrým kondenzátním potrubím. 20. Jak jsou zabezpečeny nízkotlakého parního vytápěcí soustavy proti přetlaku? Pro zabezpečení je použito přetlakové zařízení. Klasické řešení používá pojistnou smyčku, novější pak pojistný pružinový ventil s dostatečnou přesností nastavení a propustností. 21. Jaké je technické řešení zabezpečení kontroly stavu vody v parním kotli? Je to zařízení, které při poklesu hladiny pod přípustnou mez uvede do činnosti akustické zařízení (parní píšťalu) někdy i světelnou signalizaci. U kotlů plynových, elektrických nebo na kapalná paliva je přerušen přívod primární energie. 22. Jak je regulován výkon parních otopných soustav? Regulace je téměř výhradně kvantitativní, u malých soustav ruční, u větších a velkých automatická. 23. Jaké regulační prvky jsou používány? Jsou to téměř vždy uzavírací a regulační ventily. 24. Jak se řeší potíže se vznikem kondenzátu v delších potrubních trasách? Nahrazujeme regulační ventil dvoupolohovým uzávěrem. 25. V kterých případech je nejčastěji řešena automatická regulace parních otopných soustav? Je to v případě rozsáhlých systémů a při použití páry k ohřevu vzduchu ve vzduchotechnice a klimatizaci. 9

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 26. Jak je prakticky řešena automatická regulace pro průmyslové odběry a vytápění? Je řešena v několika úrovních stupních a snímače teploty u odběrů ovládají přímo nebo s použitím převodníku parní armatury. Informace z měření průtoku páry zpracovává řídící člen zdroje a upravuje jeho výkon. 27. Jaké vlastnosti musí mít těsnící materiál spojů parních potrubí? Musí mít odolnost proti vysokým teplotám, dostatečnou pevnost a zdravotní nezávadnost. 28. Jak těsníme závitové spoje parních rozvodů? Použijeme: a) konopí + fermež (nebo jiný impregnační prostředek) b) konopí + teflonová pasta (Siseal Neofermit) c) teflonová páska (nesnáší zpětný pohyb) 29. Jaké materiály jsou vhodné pro těsnění ve šroubeních a v přírubových spojích? Lze použít: klingerit nebo paronit, elastomery, měkké kovy, teflon, fluorový kaučuk a pro nejvyšší nároky perfluorelastomer (Karlez Sahara). 30. Jak zabráníme připečení těsnění ve spojích? Některé druhy těsnících materiálů doporučuje výrobce před zamontováním natřít grafitovou pastou. 31. Jak je řešena izolace potrubí parních rozvodů? Technicky je shodná s izolací teplovodních rozvodných systémů, výpočtem však bývá stanovena větší tlouštka izolace, případně materiály odolávající vyšším teplotám. 32. Vysvětli princip vytápění podtlakovou párou. Pracovní tlak v soustavě je napojenou vývěvou snížen na nižší než atmosférický, tedy i bod varu vody v kotli a tím i teplota páry je nižší než 100 C. 33. Co označujeme názvem kombinované vytápění? Je to otopný systém, kdy část objektu je vytápěna nízkotlakou párou a jiná část teplovodní vytápěcí soustavou. 34. Které hlavní části má strojovna kombinovaného vytápění? Obvykle zdroj páry, výměník pro ohřev vody pro vytápění a zařízení pro vracení kondenzátu. 35. Které zdroje nízkotlaké páry jsou při kombinovaném vytápění používány? Může to být nízkotlaký parní kotel, vyvíječ nízkotlaké páry a nebo je pára dodávána z jiného zdroje přes redukční stanici. 36. Jaké prvky tvoří redukční stanici? Je to hlavní uzávěr, redukční ventil a rozdělovač vybavený tlakoměrem, pojistným ventilem a odvodněním. Ve zdůvodněných případech (požadavek nepřerušované dodávky páry) je redukční stanice doplněna o ochoz redukčního ventilu s dvěma ventily a pak musí být před i za redukčním ventilem uzávěr. 10

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 37. Jak je řešena teplovodní část zdroje kombinovaného vytápění? Primární parní část je napojena na výměník a pára předá teplo vodě v sekundární části výměníku. Sekundární teplovodní část je tlakově nezávislá a proto musí být jištěna proti přetlaku nejčastěji expanzní nádobou. 38. Jaká hlediska používáme při rozdělení tepelných zdrojů kotelen? Je běžné použít rozdělení: podle účelu = kotelny a výtopny podle velikosti zásobované oblasti = kotelny domovní a blokové okrskové podle paliva = kotelny na pevná, kapalná a plynná paliva podle obsluhy = kotelny s ruční obsluhou a automatické dále pak: elektrokotelny a zařízení pro využívání netradičních zdrojů tepla solární, geotermické, s tepelným čerpadlem apod. 39. Jak dělíme kotelny podle výkonu? Současná norma dělí kotelny do kategorií: Kotelny III. kategorie s výkonem nad 50 kw do výkonu 0,5 MW Kotelny II. kategorie s výkonem nad 0,5 MW do výkonu 3,5 MW Kotelny I. kategorie s výkonem nad 3,5 MW 40. Jaké jsou stavební předpisy pro umístění kotelen? Kotelny III. a II. kategorie mohou být instalovány v domě nebo přístavku k domu. Umístění plynové kotelny na střeše objektu je vázáno na některé speciální předpisy. Kotelny I. kategorie musí být umístěny v samostatném objektu. Stavební řešení vychází z platné normy a upřesňuje vlastní konstrukční řešení budovy, komína, vybořitelných stěn apod. 41. Jaké hlavní požadavky jsou kladeny na nízkotlaké kotelny? Platné normy, předpisy a vyhlášky se zaměřují zejména na bezpečnost a hygienu provozu, hospodárnost při výrobě tepla a možnosti kvalitní regulace výkonu. 42. Která hlediska jsou zejména sledována v platných předpisech pro kotelny? 1. Stavební provedení kotelny výška, materiál podlahy, stěn, únikové cesty, osvětlení, teplota a povinné příslušenství. 2. Větrání kotelny, umístění kotlů, palivové hospodářství, odstraňování popela a škváry. 3. Podmínky bezpečného provozu 43. Co patří do příslušenství kotelny? Příslušenství kotelny zahrnuje část sociální, kterou tvoří místnost pro obsluhu, sprcha, WC a šatna dále část technickou, kterou tvoří strojovna, v níž bývá osazeno zařízení pro úpravu vody pro kotel, dále oběhová čerpadla, rozdělovače, sběrače a ohříváky TUV. Do technické části patří též dílna pro údržbu a opravy, sklad náhradních dílů, velín centrální řídící pult a případně další specifické prvky. 44. Jakými způsoby je vracen kondenzát do kotle? Vracení kondenzátu samospádem je možné tehdy, když uložení těles a vedení kondenzátního potrubí odpovídá tlakové výšce H + Ho nad hladinou vody v kotli. 11

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K Při nuceném vracení kondenzátu do kotle je kondenzát z otopné soustavy nebo jiných odběrů páry shromažďován ve sběrné nádrži a kondenzátní čerpadla jsou ovládána nejčastěji plovákovým spínacím zařízením. 45. Jak je zajištěna správná výška hladiny vody v kotli? Kondenzát je z doplňovací nádrže veden do kotle přes regulátor hladiny vody. Nejčastějším typem je regulátor plovákový. Kontrolu stavu vody v kotli umožňuje vodoznak. 46. Kdy je nezbytné napojit na parní kotel vyrovnávací nádrž? Je to v případě rozsáhlých systémů, kde po zahájení provozu je třeba velké množství páry pro naplnění potrubí a odběrů. Tím by nastal velký pokles hladiny vody v kotli a provoz zařízení by byl ohrožen. Připojená vyrovnávací nádrž s velkým objemem vody pokles hladiny zmenší. 47. Co rozumíme pod pojmem Uvádění vytápěcí soustavy do provozu? Je to provedení předběžných zkoušek v průběhu montáže a předávací zkoušky po skončení montážních prací. O výsledku všech zkoušek musí být záznam v montážním deníku, v případě předávací zkoušky pak na předepsaném tiskopisu. 48. Jaké činnosti zahrnují předběžné zkoušky? Jde o zkoušky těsnosti jednotlivých částí a tlakovou zkoušku zařízení před zakrytím zazděním potrubí a to za studena podle předepsaných hodnot a postupů uvedených v projektu soustavy. 49. Jak je prováděna dilatační zkouška? Je prováděna za provozu zařízení, je považována za součást předběžných zkoušek a obvyklý postup je: 1. Kontrola stavu vody v zařízení 2. Pozvolný zátop s postupným uvedením všech větví na rozdělovači do provozu až do dosažení plného výkonu. 3. Naregulování vyvážení celého systému 4. Ukončení zkoušky, vychladnutí soustavy 50. Jak probíhá předávací zkouška? Je prováděna za přítomnosti odběratele podle stejného postupu jako zkouška dilatační. Odběratel je při ní seznámen s obsluhou zařízení a je mu předán tištěný popis zařízení a jeho obsluhy jeden výtisk je součástí vybavení kotelny. Originál protokolu o předávací zkoušce dostane zákazník, kopie ukládá dodavatel zařízení. 51. Kdy se provádí schvalovací kolaudační zkouška? Nejdříve za 6 měsíců a nejdéle za 1 rok od data předávací zkoušky. Tato zkouška je prováděna na přání a náklady odběratele na rozdíl od ostatních zkoušek, které jsou prováděny na náklady dodavatele. Pokud nebyla odběratelem vyžádána, je předávací zkouška považována za schvalovací. 12

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 52. Co víš o bezpečnostních předpisech pro kotelny? Jsou součástí školení i zkoušek pracovníků pro obsluhu kotlů a jejich přesné dodržování snižuje nebezpečí poškození zdraví při výkonu služby. Jsou zahrnuty v souboru bezpečnostních předpisů pro obsluhu energetických zařízení. 53. Která hlavní pravidla bezpečnosti práce v kotelně musí znát a dodržovat montážní pracovníci? 1. Větrání přívod vzduchu do kotelny zejména při obsluze kotlů na tuhá paliva při odstruskování kotlů a doplňování paliva hrozí únik jedovatého oxidu uhelnatého. 2. Zákaz kropení žhavé škváry v kotelně vzniká dusivý plyn a víří se prach. 3. Výfuky pojistných ventilů a pojistných tlakových nádob, odvodnění a odvzdušnění je nutno řešit promyšleně tak, aby nemohlo dojít k opaření párou nebo vodou. 4. Při otevírání dvířek kotle stát stranou může dojít k nebezpečné explozi odhořívajících plynů. 5. Elektroinstalace v kotelně musí splňovat předpisy ESČ z hlediska odborné montáže i pravidelných revizí. 6. Platí zákaz vstupu do kotelny nepovolaným osobám. Vstupní dveře musí být opatřeny příslušným nápisem. 54. Co víš o vytápění průmyslových staveb? Malé objekty jsou řešeny klasickými způsoby teplovodní nebo parní soustavou, velké výrobní haly a podobné prostory jako sklady, sportovní haly, letištní odbavovací prostory, výstavní a nákupní centra a podobné objekty jsou vytápěny jinými způsoby. Rozhodující pro stanovení způsobu vytápění jsou hygienická pravidla, ekonomický rozbor projektu z hlediska pořizovacích nákladů i návratnosti vložených investic. 55. Které vytápěcí soustavy jsou používány pro vytápění průmyslových staveb? Jsou voleny soustavy s použitím nástěnných teplovzdušních souprav, sálavé plochy a panely, kde teplonosnou látkou je teplá případně horká voda nebo pára. Dnes převažují sálavé přímotopné soustavy, používající tmavé nebo světlé zářiče vytápěné zemním plynem. Méně často je používáno vytápění elektrickým proudem. 56. Jakým způsobem je sdíleno teplo při použití zářičů? Sdílení tepla je převážně sáláním, kdy dlouhovlnné záření zahřívá předměty pod zářičem i podlahovou plochu. Od nich se ohřívá okolní vzduch a tím odpadá vytvoření nevyužité tepelné vrstvy u stropu a náklady na vytápění klesají až o 30 %. Rozložení teplot ve výškovém směru je výhodnější rozdíl teplot v 1 m a 10 m je 3 C (při klasickém vytápění až 16 C ). 57. Vysvětli pojem sálání. Tepelné sálání je přeměna tepelné energie ve vlnění záření a jeho předání do prostoru tzv. emise. Tepelné záření dopadající na těleso je pohlcováno absorbováno hmotou a mění její teplotu. Vzájemné vyzařování a pohlcování tepelných vln mezi dvěma nebo více tělesy s různou povrchovou teplotou označujeme jako sdílení tepla sáláním = radiací. 13

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 58. Popiš konstrukci tmavého zářiče a jeho použití. Je konstruován jako sálavý panel, jeho povrch je tmavě šedý až černý matný a uvnitř probíhá spalování obvykle zemního plynu. Spaliny jsou odváděny mimo vytápěný prostor přes rekuperátor, kde ohřívají vzduch. Tmavý zářič je zavěšován pod strop vytápěného prostoru do výšky 6 i více metrů. 59. Jak jsou řešeny světlé zářiče? Jsou vyráběny ve velkém rozsahu výkonů a jsou používány jak v menších tak i ve velkých prostorech. Spalování plynu probíhá na povrchu keramických destiček, kde je dosahována teplota 900 950 C. Tím je omezen vývin oxidů dusíku a proto není nutné odvádět zplodiny hoření od každého zářiče mimo objekt. Navrhuje se pouze hygienické větrání pod stropem. 60. Jaké je další použití světlých zářičů? Jako výhodná konstrukce se osvědčila mobilní sestava světlého zářiče upraveného na spalování PB. Ta je používána na rozmrazování půdy při zemních pracích v zimním období nebo jako zdroj tepla v případech nutných oprav a prací v terénu i v objektech. 61. Co je dálkové vytápění DV? Je to systém vytápění většího počtu objektů z jednoho nebo více zdrojů umístěných mimo vytápěné budovy. 62. Kdy hovoříme o centralizovaném zásobování teplem CZT? Je to tehdy, když je zdroj tepla použit i k jiným účelům, než jen k vytápění. Nejčastěji je to kromě vytápění: ohřev TUV, teplovzdušné větrání a napojení průmyslových nebo jiných technologických spotřebičů. 63. V čem je význam CZT centralizovaného zásobování teplem? Hlavní význam je ve snížení exhalací z malých tepelných zdrojů zejména v hustě obydlených oblastech. Centralizace výroby tepla zásadně ovlivňuje kvalitu životního prostředí.vysoké náklady na výstavbu systému jsou vyváženy možností využít vysokou úroveň regulace a automatizace provozu, spalování méněhodnotných paliv a využívání netradičních zdrojů tepla. 64. Jak je volen druh tepelných zdrojů pro DV a CZT? Pro volbu tepelného zdroje je nutné provést v projektové přípravě průzkum potřeby tepla v zásobované oblasti. Na základě analýzy je pak stanoven denní a roční odběrový diagram a je stanoven druh teplonosné látky pára nebo voda. Pro zajištění potvrzených odběrů je stanoven výkon zdroje nebo zdrojů. 64. Které druhy tepelných zdrojů jsou pro DV a CZT nejčastější? Podle požadovaného výkonu zdroje a velikosti zásobované oblasti je navrhována okrsková kotelna nebo výtopna osazená horkovodními, případně parními kotli. V oblastech blízko tepelných elektráren se řeší dodávka tepla z teplárny, kde teplo potřebné pro zásobování odběratelů je získáno jako zbytkové z provozu elektrárny. 14

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 65. Jak je v teplárně připravována teplonosná látka pro dálkovou soustavu? Pro parní tepelné sítě je pára z výstupu turbin vyjímečně přímo z elektrárenského kotle upravena redukční stanicí na potřebný tlak a napojena na dálkovod. Pro výrobu horké vody je pára z výstupu turbin přivedena do ohříváků ve výměníkové stanici a obvykle dvoustupňovým ohřevem je dosažena potřebná teplota vody. 66. Popiš další nezbytné vybavení zdroje horké vody! Horkovodní systém pracuje s vysokými tlaky a proto je jištěn tlakovou expanzní nádobou nebo soustavou pojistných ventilů a automatického řízení doplňovacích čerpadel. Pro zajištění oběhu vody v tepelné síti jsou osazena oběhová čerpadla. Oba uvedené systémy jsou napojeny na vratné potrubí. Efektivita provozu je dosažena připojeným regulačním systémem. 67. Která teplonosná prostředí jsou používána v dálkových soustavách? 1. Vodní pára mírně přehřátá nebo sytá s tlakem 0,5 až 1,6 MPa 2. Horká voda s teplotou 110 200 C 3. Teplá voda s teplotou do 110 C 68. Které výhody a nevýhody má použití páry v dálkovém přenosu tepla? Výhody: 1. Použití nejen k vytápění ale i k technologickým účelům 2. Malá hmotnost a tím i malé hydrostatické tlaky 3. Dopravuje se vlastní energií 4. Poměrně snadná údržba a opravy vedení Nevýhody: a) nesnadná regulovatelnost = časté přetápění b)nutnost zřizování výměníkových stanic pro teplovodní vytápění c) rychlejší koroze hlavně kondenzátního potrubí d)nutnost odvodňování parního potrubí 69. Které výhody a nevýhody má použití horké vody v dálkovém přenosu tepla? Výhody: 1. Možnost dopravy na velké vzdálenosti s malými ztrátami 2. Možnost ústřední kvalitativní i kvantitativní regulace 3. Jednoduché připojení spotřebitelských topných soustav i přípravy TUV 4. Zachování veškerého kondenzátu pro napájení elektrárenského kotle Nevýhody: a) vodu lze dopravovat potrubím jen s použitím čerpadel b)horká voda se musí dopravovat při vyšších tlacích c) při větších výškových rozdílech na trase narůstá podíl hydrostatického tlaku v potrubí d)při teplotě HV nad 150 C nutnost použít předávací výměníkové stanice. 70. Které nejčastější soustavy dálkového přenosu tepla známe? Parní soustavy s tlakem páry 0,5 až 1,6 MPa o teplotě 150 200 C.Pro průmyslové odběry se podle požadavků odběratele volí tlak až 3,0 MPa. Kondenzační teplo páry je 2 260 kj/kg to je vyhovující výkon pro dálkové vedení. Soustavy jsou dvoutrubkové, jedna trubka parní a druhá kondenzátní. Horkovodní soustavy s teplotou vody 110 200 C. Hodnoty parametry jsou udávány tzv. tlakovým rozdílem (spádem) teplot přívodní a vratné vody např. 140/90 C, 180/80 C atd. Soustavy jsou dvoutrubkové a třítrubkové. Třítrubková pro CZT má 2 trubky přívodní a jednu společnou vratnou. 15

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 71. Jak jsou technicky řešeny tepelné sítě dálkového přenosu tepla? Stavební provedení musí být v souladu s platnými normami a předpisy. V městských oblastech je obvyklé podzemní vedení, mimo obydlené oblasti pak vedení nadzemní. Podzemní vedení je uloženo v kanálech, nové projekty využívají podle místních podmínek často bezkanálové řešení sítě. To spočívá v použití předizolovaných trubek (Izoplus) uložených na upravené dno výkopu. Pro kompenzátory, přípojky, odvodnění i odvzdušnění je prostor vybetonovaný nebo je řešen jako jímka. Nadzemní vedení používá pro uložení nízké sloupy (patky) a vysoké sloupy. Důležitá je kvalitní tepelná izolace a ochrana proti poškození. 72. Jak připojujeme budovy na dálkové vedení? Parametry horké vody a páry (tlak a teplota) nedovolují přivést tyto teplonosné látky do otopných těles a proto je nutné mezi dálkovod a spotřebitelskou soustavu zamontovat připojovací zařízení. To rozdělí tepelnou síť na část přívodní primární a část spotřebitelskou sekundární. Pro toto zařízení je používán název: Předávací stanice. 73. Jak jsou řešena připojovací zařízení? Podle primární teplonosné látky jsou připojovací zařízení řešena pro parní sítě a horkovodní sítě. Vlastní připojení spotřebitelské soustavy je řešeno jednou ze dvou variant: a) tlakově závislé = přímé připojení při kterém teplonosná látka z dálkovodu jde po úpravě parametrů do těles. b)tlakově nezávislé = nepřímé připojení při něm je spotřebitelská soustava oddělena od primární výměníkem tepla. 74. Jak jsou vybaveny předávací stanice CZT? Rozhodující je teplonosná látka primární a požadované sekundární teplonosné látky. V předávací stanici pak mohou být osazeny: výměníky tepla, nádrže na kondenzát, ejektory, směšovací, kondenzátní a oběhová čerpadla, zabezpečovací zařízení, redukční, regulační a uzavírací armatury a další potřebná zařízení. Projekt předávací stanice zahrnuje i projekt regulace a měření to znamená, že regulační a měřící obvody patří do základního vybavení. 75. Co je automatická předávací stanice? Je to v podstatě prefabrikát dodaný výrobcem podle projektu. Je to kompletizovaný zakapotovaný celek osazený do budovy. Výhodou je snížení objemu montážních prací na minimum. Velké panelové domy v sídlištích opouštějí čtyřtrubkové připojení a centrální přípravu TUV provádí přímo v zásobovaném objektu pomocí uvedených stanic. 76. Vysvětli pojem regulace dálkových sítí Regulace je ovládání výkonu regulované soustavy prostřednictvím změn hodnot regulované veličiny. Je předpokladem hospodárného provozu soustavy a v případě dálkového přenosu tepla je využívána jak ve zdroji tepla tak i v předávacích stanicích. Vylučuje přetápění, prodlužuje životnost zařízení, umožňuje automatické řízení a zvyšuje bezpečnost celé soustavy. 16

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 77. Které druhy a způsoby regulace jsou používány? 1. Úprava parametrů nebo množství teplonosné látky a) kvalitativní regulace úprava teploty a tlaku teplonosné látky b) kvantitativní regulace úprava množství dodávané teplonosné látky 2. Podle místa působení regulátoru: a) regulace ve zdroji tepla b) regulace v předávacích stanicích 3. Podle závislosti regulátoru na energii: a) přímočinná regulátor pracuje bez přívodu další energie b) s pomocnou energií regulátor potřebuje k činnosti hydraulickou,pneumatickou nebo elektrickou energii 4. Podle umístění snímače teploty: a) ekvitermní snímá venkovní teplotu vzduchu b) podle vnitřní teploty ve vytápěných (referenčních) místnostech 5. Podle dosahu regulační techniky: a) ovládání v místě přístroje b) dálkové ovládání 78. Které druhy regulačních armatur jsou nejčastěji používány? 1. Regulační ventily v průměrech DN 25 až DN 150, v tlakových řadách PN16 a PN 40 v provedení z tvárné litiny, ocelolitiny a nerez oceli. Teplotní odolnost do 260 C. 2. Regulační ventily bronzové v průměrech 3/8" až 2" připojené závitem s možností přednastavení průtoku nebo tlakové ztráty. 3. Směšovací ventily trojcestné a čtyřcestné v provedení závitovém, přírubovém a nebo jako přivařovací. Materiál: šedá litina, ocel, bronz, ovládání ruční nebo servomotorem. 79. Které měřící přístroje jsou montovány v dálkových soustavách? 1. Teploměry s rozsahem do 200 C mechanické i elektronické. 2. Tlakoměry manometry s rozsahem do 10 MPa mechanické i elektronické. Důležitou skupinu tvoří diferenční tlakoměry pro měření rozdílu tlaků v přívodním a vratném potrubí. 3. Termomanometry jsou sdružené měřící přístroje k měření tlaku i teploty.pro dálkové ovládání jsou opatřeny elektronickým převodníkem, který umožňuje přenos dat na displej ve velíně. 4. Měřiče tepla vyhodnocují množství tepla prošlého přístrojem. Bývají umístěny ve zdrojích tepla, v předávacích stanicích a na patě jednotlivých vytápěných domů. Hodnoty jsou uváděny v MJ, GJ, kwh, MWh. Princip měření je založen na snímání teploty přívodní a vratné vody a měření průtoku. Doplněny o datovou paměť umožňují odečítání k určitým dnům, volbu zobrazovaných hodnot atd. 80. Jaký se předpokládá vývoj dálkové vytápěcí techniky? Bude směřovat k nejvyšší hospodárnosti, bezpečnosti a minimalizaci zatížení životního prostředí s ohledem na snižování spotřeby energie. S tím souvisí výstavba budov s dobrou tepelnou izolací, kvalitní regulace topných soustav a využívání tepelných zdrojů s nejvyšší účinností. Preferováno bude CZT (centralizované zásobování teplem). 17

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 81. Jak se projeví v praxi výsledky výzkumu a vývoje dálkového přenosu tepla? Projeví se v používání: a) kombinované výroby elektřiny a tepla b)kotlů velkého výkonu s vysokou účinností c) regulační techniky a automatizovaného provozu d)předizolovaných potrubí e) ekologického spalování paliva s vysokou účinností f) stavebnicových automatizovaných úpraven parametrů 82. Jak vysvětlujeme pojem větrání a vytápění teplým vzduchem? Čistotu ovzduší v místnostech zajišťujeme větráním, tepelné ztráty kryjeme vytápěním. Větrání je zejména v chladnějším období vždy spojeno s ohřevem vzduchu, neboť prostá výměna vzduchu by způsobila ochlazení místnosti. Přiváděný vzduch je obvykle ohříván na takovou teplotu, aby byly pokryty tepelné ztráty místnosti. 83. Které činitele považujeme za hlavní při vytváření pohody prostředí? a) tepelný stav daný teplotou vzduchu, jeho prouděním,vlhkostí a činností člověka v daném prostoru b)čistotu vzduchu, kterou hodnotíme podle druhu a množství škodlivin v něm obsažených c) tělesné vlastnosti člověka jeho zdravotní stav, schopnost aklimatizace d)další vlivy jako hluk,osvětlení, vznik škodlivin z provozu místnosti, kontakt s technologickým zařízením apod. 84. Jakými způsoby je řešeno větrání místností a objektů? Přirozené větrání je uskutečněno na základě rozdílu hustoty chladného a teplého vzduchu. Vzduch proudí větracími otvory ve stavebních konstrukcích, netěsnostmi oken a dveří a zčásti též infiltrací přes stavební materiály. Nucené větrání je uskutečněno pomocí ventilátorů různých konstrukcí. Je dnes častější, neboť těsnost moderních oken a dveří infiltraci spárami neumožňuje. 85. Co je podstatné pro kvalitní větrání? Dostatečný výkon větracího zařízení s možností jeho regulace, vhodně umístěné přívodní a odvodní větrací otvory, správné usměrnění proudu vzduchu,úprava přiváděného vzduchu z hlediska čistoty a teploty a minimální hluková zátěž. Nejrozšířenější způsob je kombinovaný, kdy znečištěný vzduch je nuceně odváděn a přívod čerstvého je zabezpečen otvorem ve stěně nebo větrací jednotkou. 86. Jakými úpravami omezujeme hlučnost vzduchotechnických zařízení? Hluk vzniká nejen prouděním vzduchu v potrubí zejména v kolenech, přechodech ale hlavně chodem ventilátorů a chvěním částí vestavěných do potrubí. Protihluková úprava spočívá ve volbě vhodného průřezu a materiálu vzduchovodu, pozvolné změny směru, dostatečné větvení,vkládání tlumičů do potrubí, vhodné osazení a odhlučnění ventilátoru. 18

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 87. Které soustavy teplovzdušného vytápění znáš? Rozdělení soustav může být provedeno z řady hledisek. Podle způsobu oběhu vzduchu již známé dělení na soustavy s přirozeným a nuceným oběhem. Podle způsobu přípravy teplého vzduchu a polohy tepelného zdroje používáme toto dělení: a) s ústřední přípravou vzduchu (soustavy ústřední centrální ) b) s přípravou vzduchu v jednotlivých místnostech (soustavy jednotkové) Způsob ohřevu vzduchu dělí soustavy na: a) s přímým ohřevem plynové, na lehký topný olej a elektrické b) s nepřímým ohřevem pomocí výměníku tepla Podle podílu čerstvého vzduchu: a) cirkulační ohřívá vzduch z vytápěné místnosti větrání neřeší b) s větráním všechen přiváděný vzduch se ohřívá (energeticky náročné) c) kombinované upravují směs čerstvého a oběhového vzduchu 88. Jaké je použití teplovzdušných soustav? Určení základní koncepce vytápění je prováděno na základě rozboru projektu objektu. Teplovzdušná soustava nebývá jediným zdrojem tepla pro daný prostor. Častější řešení je takové, že základní temperování na 10 15 C je řešeno klasickou například teplovodní soustavou a teplovzdušná soustava jako doplňující slouží v provozní době k docílení teploty v daném objektu nebo jeho části podle ČSN. 89. Kdy je použita centrální a kdy jednotková teplovzdušná soustava? Při soustředěných prostorech se shodnou provozní dobou je výhodná centrální soustava, při rozptýlených provozech s různou dobou činnosti je obvykle volena lokální příprava vzduchu s použitím jednotkových soustav. Často pak bývá použita vzduchotechnika jen ve využívané části prostoru. 90. Vysvětli pojem rekuperace odpadního tepla při větrání budov! Rekuperace tepla je proces, při kterém se vzduch přiváděný do objektu ohřívá vzduchem odváděným z budovy. Pro tuto funkci je používán nejčastěji rekuperační výměník dnes obvykle deskový s křížovým uspořádáním desek čtvercového tvaru. Materiál desek je dnes převážně houževnatý polystyrén hps,který svými vlastnostmi splňuje požadavky na tepelnou odolnost i vodivost, odolnost proti korozi, působení páry i řady škodlivých látek obsažených v odváděném vzduchu. 91. Co je klimatizace? Klimatizace je souhrnný název pro vzduchotechnická zařízení zajišťující tzv. umělé ovzduší. Zařízení je konstruováno tak, aby proudění, čištění, ohřívání, chlazení, vlhčení či sušení vzduchu bylo vhodně řízeno připojeným regulačním systémem. 92. Jak rozdělujeme klimatizaci podle účelu? Podle účelu rozdělujeme klimatizaci na: a) zdravotně hygienickou komfortní pro divadla, hotely, nemocnice, laboratoře apod. b)průmyslovou pro textilní, elektrotechnický, chemický a jiný průmysl vyžadující umělé ovzduší k zajištění bezporuchového provozu c) speciální pro zvláštní provozy, kde nepracují lidé (velíny) 19

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 93. Jaké další rozdělení klimatizace známe? Podle provedení: a) kompaktní (okenní) kdy celé zařízení je umístěno v jedné skříni b)oddělené jedna jednotka umístěna uvnitř klimatizovaného prostoru a jedna jako venkovní jednotka Podle umístění klimatizační jednotky: a) vnitřní umístěné na stěně, stropu, podlaze nebo i ve stavební konstrukci klimatizovaného prostoru b)vnější (většinou většího výkonu) umístěné na střeše, terase nebo v přístavku budovy. 94. Co víš o centrální úpravě vzduchu pro klimatizaci? Je to systém upravující vzduch ve strojovně centru a pak je vzduchovody rozváděn do klimatizovaných místností. Jsou používány dva systémy a to: 1. nízkotlaký kde rychlost proudění vzduchu nepřesáhne 12 m/s 2. vysokotlaký s rychlostí vzduchu nad 12 m/s 95. Jaké je řešení a použití nízkotlakých klimatizačních zařízení? Rozvádějí upravený vzduch takto: a) z jedné hlavní větve je vzduch upravený v centrální úpravně na stejné parametry rozváděn do klimatizovaných prostorů s menšími nároky na přesnost teploty. b)vzduch upravený centrální klimatizační úpravnou na nejnižší požadovanou teplotu a průměrnou vlhkost je tzv.vícezónovým systémem dopraven do místností s různou tepelnou zátěží. Před výdechem do místnosti se vzduch pomocí dohřívače nebo chladiče upraví na požadované parametry. Zařízení je ovládáno centrálním řídícím modulem a vybaveno snímači, termostaty, zónovými a obtokovými klapkami a dalšími prvky automatické regulace. 96. Jak je řešena vysokotlaká klimatizace? Vyhovuje požadavkům použití ve výškových a rozlehlých budovách. Vyšší tlak vzduchu a rychlost proudění nad 12 m/s snižuje rozměry vzduchovodů. Vysokotlaké systémy se projektují jako jednokanálové a dvoukanálové. Jednokanálový se příliš neliší od nízkotlakých rozdíly jsou v rozvodech a řešení výdechů. Dvoukanálový systém má jedno potrubí pro dopravu studeného vzduchu a druhé pro dopravu teplého vzduchu. Smíchání obou je řešeno před výdechem do jednotlivých klimatizovaných místností a potřebná regulace je provedena termostatem doplněným o automatické řízení požadovaného množství přiváděného vzduchu. 97. Které hlavní části má klimatizační zařízení? Čerstvý vzduch je přiváděn přes směšovací komoru, filtry, předehřívač vzduchu, chladič vzduchu,pračku vzduchu a dohřívač vzduchu do ventilátoru, kterým je dále dopravován vzduchovody do klimatizovaných místností. Pro bezproblémový provoz jsou zabudovány tlumiče hluku a systém automatického řízení. 98. Co víš o filtrech vzduchu? Slouží k čištění vzduchu od mechanických nečistot. Jsou nezbytnou součástí vzduchotechnických a klimatizačních zařízení. Nejčastěji jsou používány tzv.vložkové filtry skládané z buněk, které připomínají svoji konstrukcí filtry vzduchu u automobilu, v počtu potřebném pro čištění 20

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K požadovaného množství vzduchu. Jsou ale také řešeny jako suché, olejové, vodní, látkové, elektrostatické a jiné. 99. Jak se upravuje vlhkost vzduchu v klimatizačním zařízení? Pro účely vlhčení jsou používány pračky různých konstrukcí - blánové nebo sprchové, ve kterých proudící vzduch odpařuje vodu a zvyšuje tak svoji vlhkost. Vysokou úroveň hygieny dosahujeme parními zvlhčovacími zařízeními. Tato zařízení jsou nezbytná zejména v zimním období, kdy je přiváděný venkovní vysušen mrazem. Odvlhčování vysoušení vzduchu je potřebné ve vlhkých provozech a v letním období, kdy je v přiváděném venkovním vzduchu vysoké množství vodních par. Vzduch zbavíme vlhkosti ochlazením dojde ke kondenzaci vodní páry v něm obsažené. 100. Jak jsou konstruovány ohřívače a chladiče vzduchu? Jsou technicky řešeny jako lamelové trubkové hady nebo registry, kde je jako teplonosná látka použita pára nebo voda. Ve zdůvodněných případech je použit elektrický ohřev nebo ohřívač spalující plyn nebo topný olej. Chladiče vzduchu jsou stejné konstrukce lamelové trubkové hady mají však větší plochu z důvodu menšího tepelného spádu mezi chlazeným vzduchem a chladící vodou v trubkách. Ve vysoušečích vzduchu však mohou být látky používané jako náplně chladniček a mrazniček. Shodný je i kompresor, kondenzátor a výparník. 101. Co víš o regulaci klimatizačních soustav? Každé moderní klimatizační zařízení má dnes některý z regulačních systémů. Volba regulačního systému je záležitost nejen technická ale i ekonomická. Ruční regulace je jako nejméně kvalitní stále častěji nahrazována částečnou, nebo i komplexní regulací automatickou. Základními regulačními obvody ovládáme tepelný výkon,dopravované množství vzduchu i jeho vlhkost, ve vedlejších obvodech řídíme provoz, provádíme změny průtoku a chráníme zařízení. Ovládání regulace je zásadně dálkové z ovladačů umístěných na stěně klimatizované místnosti, nebo mobilními ručními ovladači. 102. Co označujeme jako obnovitelné a netradiční zdroje tepla? V odborné literatuře je používána pro tyto zdroje zkratka OZE což značí obnovitelné zdroje energie. Řadíme mezi ně spalování dřevní hmoty, tuhých odpadů průmyslových, komunálních a zemědělských a netradiční zdroje např. sluneční energii, geotermální energii, větrnou energii, tepelná čerpadla, bioplyn a využívání odpadního tepla z průmyslu i jiných zdrojů. 103. V čem je význam využívání obnovitelných zdrojů energie? Využíváním OZE je omezováno spalování tradičních fosilních paliv a významně se snižuje ekologické zatížení životního prostředí spalinami z činnosti při získávání zejména tepelné energie. Při postupu narovnání ceny energií v evropském prostoru je to významný přínos. Technické řešení kotlů na spalování např. biomasy je u nás na vysoké úrovni. 104. Co je označováno jako biomasa? Je to organická hmota rostlinného nebo živočišného původu. Získává se nejčastěji jako odpad ze zemědělské nebo průmyslové činnosti, případně jako komunální odpad. Nejčastěji je to dřevo pro tento účel pěstované jasany, olše, vrby a jiné rychle rostoucí dřeviny, sláma z obilí, zbytky 21

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K z olejnatých rostlin, brambor, řepy, piliny a kůra po zpracování dřevní hmoty a další. Patří sem i průmyslové organické odpady a kaly z odpadních vod, odpady ze stájí a další. 105. Jakými způsoby je u nás využívána sluneční energie? Sluneční záření v našich zeměpisných šířkách přináší na 1m 2 asi 1 MWh za rok. Můžeme ho využívat dvojím způsobem: a) slunečními kolektory což je přeměna slunečního záření na teplo b)fotovoltaickými články které mění sluneční záření na elektrickou energii V zimním období je množství využité energie kolektorem menší než v létě ale i tento zisk se projeví v celkové bilanci spotřeby energie zejména pro ohřev TUV. 106. Popiš základní předpoklady účinného využití slunečního kolektoru! Kolektor je izolovaná prosklená deska v níž je černý absorbér naplněný vodou nebo nemrznoucí kapalinou. Pro přitápění v jarním a podzimním období jsou používány vzduchové kolektory. Pro dosažení vysoké účinnosti je využíván skleníkový efekt v prostoru pod sklem a některé typy kolektorů používají pro zasklení tzv. lineární Fresnelovy čočky. Je to speciální ploché sklo se specielním rastrem na povrchu.nejvyšší účinnosti se dosáhne nastavením plochy kolektoru kolmo na sluneční paprsky a absorbéry jsou umístěny v ohniskové vzdálenosti čočky. 107. Jaké jsou u nás podmínky pro využívání energie větru? Nejsou příliš vhodné, energii větru lze využívat jen občas, a to v horských oblastech a na Vysočině. Větrné elektrárny u nás vybudované v oblasti Orlických hor, na severní Moravě a na několika dalších místech se setkaly s odporem obyvatel pro svoji hlučnost a pro narušení rázu krajiny. 108. Co je tepelné čerpadlo? Je to strojní zařízení umožňující odebírat teplo nějaké látce a předat ho látce jiné. Principielně se jedná o chladničku, která odebírá teplo vzduchu, vodě nebo půdě a předává ho ve výměníku vodě, kterou tím ohřeje. Získáme tak TUV, nebo vodu pro nízkoteplotní vytápění. Pracovní látkou je chladivo, které cirkuluje v systému opatřeném kompresorem. Pohon kompresoru je elektromotorem a při spotřebě tepelného čerpadla 4 kw lze získat tepelný výkon 12 14 kw. 109. Co je bioplyn a jak se využívá? Bioplyn je hořlavý plyn vyrobený z odpadu zemědělských, potravinářských a jiných provozů nebo z biomasy záměrně pěstované. Výroba spočívá v kompostování, kvašení nebo jiném postupu a vyrobený plyn obsahuje různé množství hořlavého metanu. Dalším zdrojem bioplynu jsou městské skládky komunálního odpadu, čistírny odpadních vod a zemědělské provozy, kde vzniká slamnatý hnůj. 110. Jak je využívána geotermální energie? Je to využívání teplých a horkých pramenů vyvěrajících ze země na některých místech a takto získané teplo je vhodným způsobem ve výměníku předáno použitelné teplonosné látce. Přímé použití minerálních teplých pramenů přináší problémy se zarůstáním zařízení vodním kamenem. Jiným způsobem je využívání hlubokých geologických vrtů, kam přivádíme vodu k ohřátí teplem zemské kůry a ohřátou ji použijeme jako zdroj tepla pro ohřev TUV nebo nízkoteplotní vytápění. 22

V Y T Á P Ě N Í III. R O Č N Í K 111. Jak se využívá odpadní teplo v průmyslu a jiných oborech? Při průmyslové výrobě nastává často potřeba chlazení např.při chemických reakcích, hutním zpracování kovů, větrání apod. Využití tohoto odpadního tepla je postupně věnována stále větší pozornost, neboť rostoucí ceny energií ovlivňují hospodářský výsledek firmy. V řadě zemědělských podniků je využíváno teplo získané při chlazení mléka k ohřevu teplé užitkové vody. Podobně je využíváno teplo v potravinářském průmyslu získané při chlazení a mražení výrobků. 112. Které novinky ve vytápění znáš? V oboru vytápění jde zejména o zkvalitňování výrobků z hlediska zvyšování jejich účinnosti, úrovně regulace, snižování množství produkovaných emisí, spotřeby paliva apod. Rozšiřuje se používání různých kombinací ohřevu vody označované jako bivalentní způsoby ohřevu vody a vytápění budov. Jde o využití dvou zdrojů tepla v různých variantách zapojení. Známe kombinace: tepelné čerpadlo krb, kotel na dřevo a elektřinu, kotel na dřevo solární ohřev, plynový kotel krb a další. Zajímavým řešením jsou kogenerační jednotky pro rodinné domky označované jako minikogenerace. Jde o kombinaci spalovacího motoru a generátoru elektrické energie. Motor spalující zemní plyn nebo LPG pohání generátor a teplo vzniklé spalováním je využito k vytápění nebo ohřevu TUV. Podmínkou využití vyrobené elektrické energie je výkonová elektronika, která provádí úpravu elektrického proudu na potřebné parametry. Stále častější je teplovzdušní vytápění rodinných domků s využitím teplovzdušní vložky krbu a rozvod krátkými vzduchovody do jednotlivých místností. 23

INSTALACE VODY A KANALIZACE III. ROČNÍK Představujeme autora Ing. Ladislav Lupták Absolvoval v letech 1977 81 gymnázium Dolný Kubín. Poté studoval v 1981 1986 stavební fakultu VUT Brno, obor pozemní stavby, specializace Technická zařízení budov. Během let 1986 1987 byl projektantem ve Státní projektovém ústavu obchodu Brno. Od roku 1987 je učitelem odborných předmětů na Středním odborném učilišti, Jílová 36g Brno (dříve Havlenova 16). Ze začátku učil všechny stavební obory, v posledních letech pouze obor instalatér a maturitní obor Technická zařízení budov. (fm) 24

INSTALACE VODY A KANALIZACE III. ROČNÍK INSTALACE VODY A KANALIZACE 25

INSTALACE VODY A KANALIZACE III. ROČNÍK 1. Co je to voda? Voda je nestlačitelná kapalina jejíž hlavními složkami je kyslík a vodík. Voda nacházející se v přírodě obsahuje též nejrůznější anorganické, popřípadě organické látky a rozpuštěné plyny, které mají rozhodující vliv na jakost vody. 2. Jak se dělí voda podle původu? Prakticky každá voda má původ ve srážkové vodě z ovzduší. V zásadě ale používáme rozdělení na vodu srážkovou, vodu povrchovou a vodu podzemní. 3. Jak se dělí voda z vodárenského hlediska? Z vodárenského hlediska rozlišujeme vodu podzemní a vodu povrchovou. 4. Co je to voda srážková? Srážková voda je poměrně čistá, měkká, se značným obsahem plynů (O, N, CO 2 ). Může být znečištěna bakteriemi, prachem a spalinami ze vzduchu. 5. Co je to voda povrchová? Jedná se o vodu z potoků, řek, jezer, přehrad. Má nejrůznější složení a znečištění, především podle toho z jakého území odtéká. 6. Co je to podzemní voda? Je to voda která prosákla různými vrstvami půdy do podzemí. 7. Jaké druhy podzemní vody se využívají ve vodárenství? Z několika druhů podzemních vod se ve vodárenství využívá podzemní voda gravitační, voda poříční a voda krasová. 8. Co je to podzemní voda gravitační? Lze použít též názvy pravá podzemní voda nebo voda studniční. Je soustředěna buď na jednom místě v proláklinách a puklinách, nebo teče ve spádu po zemních vrstvách, popřípadě tryská ze země jako voda artéská. 9. Co je to voda poříční? Je to voda vyskytující se v říčních náplavech a v území podél řeky. Je směsí vody infiltrované z řeky, vody vsáklé z vod srážkových a pravé podzemní vody. 10. Co je to voda krasová? Vyskytuje se ve vápencových horninách, do podzemí se dostala většími průtokovými otvory v hornině. 11. Které škodlivé látky ovlivňují jakost vody? Jedná se především o ropné látky, dusičnany z hnojiv, kaly a odpady. 12. Co je to pitná voda? Je to zdravotně nezávadná voda, která ani po dlouhodobém užívání není příčinou zdravotních poruch a odpovídá požadavkům určeným normou. 26

INSTALACE VODY A KANALIZACE III. ROČNÍK 13. Co je to užitková voda? Je stejně nezávadná jako pitná, ale nemá tak přísné požadavky na fyzikální vlastnosti (teplota, barva, zákal). 14. Co je to voda technologická? Je to voda, která není zabezpečena zdravotně a je určena pro výrobní účely, kde se neklade požadavek na zdravotní nezávadnost. 15. Co je to voda minerální? Je-li v pramenitých vodách nejméně 1000 mg/l rozpuštěných látek nebo 1000 mg/l volného kysličníku uhličitého a nebo mají-li vody vyšší teplotu než 20 C řadí se mezi minerální vody. 16. Jaký je účel vodárny? K základním úkolům vodárny patří jímání, úprava a doprava vody. 17. Co jsou to prameny? Pramenem nazýváme každý soustředěný přirozený vývěr podzemní vody. 18. Jaké způsoby jímání podzemní vody používáme? Podzemní voda se nejčastěji jímá studnami, které mohou být vodárenské nebo domovní. 19. Jak rozdělujeme studny podle konstrukce? Podle konstrukce rozeznáváme studny šachtové, studny vrtané a studny kombinované. 20. Co jsou to šachtové studny a kdy se používají? Jsou to studny většího průměru s kruhovým nebo čtvercovým půdorysem. Nejčastěji se zhotovují kopáním nebo spouštěním. Jsou vhodné pro menší hloubky. 21. Co jsou to studny vrtané a kdy se používají? Jsou to studny menších průměrů používané do větších hloubek. Zhotovují se pomocí ručních vrtacích souprav nebo speciálními vrtnými agregáty. 22. Které způsoby jímání používáme u povrchových vod? K jímání se používají různé úpravy v okolí zdroje. Nejčastěji se jedná o jímací zářezy, břehové studny, jímání v řečišti a jímání drenáží. 23. Jak z hlediska vodárenského posuzujeme vlastnosti vody? Z vodárenského hlediska rozlišujeme vlastnosti fyzikální, chemické, biologické a bakteriologické. 24. Které základní fyzikální vlastnosti u vody posuzujeme? Posuzuje se teplota vody, barva, zákal, pach, chuť, průhlednost a množství sedimentů. 25. Co patří k základním chemickým vlastnostem vody? Jedná se o kyselost a zásaditost, tvrdost vody a obsah chemických látek ve vodě. 27

INSTALACE VODY A KANALIZACE III. ROČNÍK 26. Čím je dána tvrdost vody? Tvrdost vody je jedním z hlavních posuzovacích znaků. Je dána obsahem vápenatých a hořečnatých solí. Celková tvrdost je součtem tvrdosti přechodné a tvrdosti trvalé. 27. Čemu říkáme přechodná tvrdost vody? Přechodná tvrdost je způsobena kyselými uhličitany vápníku a hořčíku. Odstraní se ohřátím vody, přičemž se látky vyloučí jako kal nebo tvrdá sraženina na stěnách (např. kotelní kámen). 28. Co je trvalá tvrdost vody? Trvalá tvrdost vody je způsobena neutrálními solemi minerálních kyselin ve formě síranů a chloridů vápenatých a hořečnatých, které se ohřátím nevyloučí. 29. Jak udáváme tvrdost vody? Tvrdost vody se udává v tzv. německých stupních tvrdosti ( N), přičemž jeden stupeň značí obsah 10 mg kysličníku vápenatého nebo 7,14 mg kysličníku hořečnatého v 1 litru vody. 30. Proč není tvrdá voda vhodná na praní? Při praní se sráží mýdlo a zvyšuje se jeho spotřeba. 31. Na co slouží bakteriologický rozbor vody? Bakteriologickým rozborem se určuje, zda pitná voda neobsahuje zárodky vyvolávající infekční choroby. 32. Jaký je účel biologického rozboru vody? Biologickým rozborem vody se zjišťuje přítomnost bakterií, mikroskopických rostlin (řas) a mikroskopických živočichů (mikrobů). 33. Jaké jsou základní způsoby úpravy vody? Podle potřebného stupně úpravy vody se volí tyto základní postupy: mechanické předčištění, usazování (sedimentace), čiření (chemická úprava), filtrace a zabezpečení vody ze zdravotního hlediska. 34. Jak se provádí mechanické předčištění? Mechanické předčištění se provádí na lapačích písku, na sítech, na česlích a na pásových filtrech s otvory 0,35 až 2 mm. 35. Co je to usazování? Usazování (sedimentace) je postup, kterým se z vody odstraňují látky suspendované v usazovacích nádržích nebo v mikrosítech s jemnou síťovinou. 36. V čem spočívá chemická úprava vody? Čiření (chemická úprava) spočívá v přidání vhodných chemikálií, jejichž vlivem se převádějí rozpuštěné látky ve sraženinu, která se pak z vody odstraní filtrací. 28