Digitized by the Internet Archive. in 2010 with funding from. University of Toronto. Iittp://www.arcliive.org/details/spisyjanal<ollr03l<oll

Digitized by the Internet Archive in 2010 with funding from University of Toronto Iittp://www.arcliive.org/details/spisyjanal<ollr03l<oll

SPISY JANA KOLLÁRA DÍL TETÍ ( -^-^ CESTOPIS PRVÝ 513774, 9. ( ( 'SO Nákladem knihkupectví: I. L. Kober, 1862.

CESTOPIS OBSAir.lí( í CESTU DO horní ITÁLIE A ODTUD PKES TYROLSKO A BAVORSKO SE ZVLÁŠTNÍM OHLEDEM NA SLAVJANSKÉ ŽIVLY KONANOU A SEPSANOU OD JAI\A KOLLÁRA ROKU 1841 SE SLOVNÍKKM SLAV.IANSKÝCH IMKLÍ f V VŠECH KMENÚV OD NEJSTARŠÍCH ASOv AŽ_ K NYNJŠÍMU VKU S KHÁTKÝM ŽIVOTOPISEM A UdAnÍM ZNAMENITfcjŠírH ZVlAsíTE NÁRODNÍriI VÝTVORIÍV NAkladem KNiHKiPErTví: L L. Koukií. 1.SG2.

Jeábkovská knéhtiskrna (K. Seyfrieda) v Praze.

Obsah. Díl I. Hlava I. Zadunajské Ubersko a Illyrsko. Cesta Zad unajským Uherskem. Marton- Vášár Bélohrad Vesprým Kestcl Salavár Kaniže Mina 11 Cakatorn Stryhova Hlava II. Mezimarí a Štýrsko. (Stridon) Varaždín Lepoglava Krapina Breše 33 Hlava III. Horvatsko. Záheb Karlovec Grobniko pole 43 str. Hlava IV. P o m o r í. Rjeka Velja iové Terst 55 Díl II. Ilalic: Bciitátsko a Lombardsko. ást I. Benátky. Hlava 1. More Jaderské 76 Hlava II. Slavsko-djepisné známosti o Bemitkách... 83 Hlava III. Benátky: Svato-Markovské námstí a jeho okolí. 94

II 6tr. Hlava IV. Benálky: Schiavoni Akademie krasonm Chrámy 111 PDava V. Benátky: Evropa Nábeže Slávv Zbroj- Paláce Hostince nice Okolní ostrovy 127 Oást n. Padova, Vicenza, Verona. Hlava I. Padova Arqua 153 Hlava II. Vicenca Verona 173 ást ni. Lombardsko. Hlava I. Jezero Garda a ostrov Sermione: Slavoslavnost 18tí Hlava II. Brescia Caravaggio Cassano Adva.. 192 Hlava III. Meduláa Monza 209 Brianza Como Leccho Veltlín Úva- Hlava IV. hy o Hornovlašich 233 Díl III. Nmecko : Tyrolsko a Bayorsko. Hlava I. Tyrolsko. Stelvio Mals Inomostí Samice 266 Hlava II. Bavorsko. Mittenwald Wilheim Mnichov Lechovské pole Augšpurk 276 Hlava III. Solnohrad Išel Trauna Gmund Linec Víde Ebersdorf Bietislava Vyšehrad 304 Píloha I. A. Memorabilia de Abbatia S. Adriáni M. de Szalavar 323 B. Zmínky o Salaváie pil snmích Uherských... 326 Píloha II. Etymologickohistor. pojednání o holubovi. 328

Slovník slavjanských umlcv. III A. Umlci Slavopohanátí 351 B. Umlci Slavokesfanátí 1. Vbec, piredbžná djepisná poznamenám... 355 2. Obzvlášt I, Malíi a kreslicí 363 II. Rytcové 408 III. ezbári 417 IV. Krasoatavitcle' 423 V, Slavjanskc pedmty od cizonárodních umelcii 432 str.

-f CESTOPIS. Kellárovy spisy, UI*

P i* e d s I o v i. 1 au Antoniu Doležúlek, editel ústavu slepých v Pešti, rozený Cech, má bratra mladšího jménem Vincence, jenž ve títýrsku císaskokrálovské hraniní stráže dohlédaoem jest a v msteku lírežci (nmecky Rann) bydlí. Pan Vincenc Doležúlek, navštíviv ped nkolika léty svého pana bratra v Pešti i se mnou pátelskou známost uinil, a práv toho léta, 1841 v msíci záí, do stavu manželského vstoupiti chtje, nás ku svatb své vlídn pozval. Píležitost tuto k cestováni já tím radostnji jsem uchopil, ím sytjší byl jsem obkliujících mne denn útokv a úkazftv panujícího ve vlasti naší neduhu Maaronumie, a ím více so pibližoval onen mn v celém roku nejnnzutjši as, totiž držení církevních snmv ili konventv v poátku msíce zái. Anol)rž sám úad mj, akoli jako takový vždy mi byl vážný a milý, pedce v Pešti skrze místní a nahodilé okolinosti 1^^

IV tak obtížný a nepotšený jest, jako sotvy kde jinde. Slovenský kazatel má zde netoliko svou církev a školu, ale i krajinské zde se zdržující, vtším dílem ze Slovákv záležející vojsko, mimo to osm rozlinýcli špitalv a nemocnic k duchovnímu obstarávání a navštvování, z nichž tyi v Pešti, tyi u Budíne jsou ; k tomu tyi žaláe vzv vojenských, stoliných, mstských a nad to ješt všeliké ústavy žebrákv, sirotkv a tm podobných ubožákv a nešastníkv. Každodenní pohled na tuto lidskou, tlesnou i mravnou bídu a neest zplodí naposledy v citnatém srdci neukojivou tužbu nejen po oddechu, ale i po promn místa a polohy, po obcování s onaejšími lidmi, po hlední na píjemnjší úkazy života a pírody. Proto upozadiv všecky jiné ohledy a práce a zaopativ sob prozatím námstníka, vystiojil jsem se na cestu tím ochotnji, že nejvyšší pravidlo života u mne bylo to : vzdlávej sebe samého všestrann a nepestann^ i v úadu, i ve starším vku až do konce života k nejmožnjší dokonalosti, a pak psob skrze to, co jsi, na jiné, zvlášt na tvj národ. Vydání se na cestu ustanoveno bylo na 4. den záí: a však dílem pro nastávající nedli, kde ješt já služby chrámovní vykonati jsem chtl, dílem pro oekávaný píchod dstojných pp. nadzíratelv, Seber i n i h o a Jo s e f i h o, s nimiž jsem se o nkterých, zvlášt vydání zpvníku a slovenské stolice v Betislave se týkajících dležitostech smlouvati žádal, naše odjití z Pešt o celé ti dny se protáhlo. Den ped naším odchodem, ráno o hodin 9. poctil mne svým navštívením všeobecný dohléda evangeuckých

církví v Uhrách velkom. hrabe Karel Z a y. Ponvadž rozmluva s ním jmná i na tuto cestu se vztahuje, zde ji klademe. Pan hrab ješt ve dveích byv, dle svého obyeje, silným ale pívtivým hlasem v nmin volal: Pane Kolláre! je to pravda, že od našich konventv kamsi na cestu utíkáte? Já: Pane hrab! to jest i pravda i nepravda; pravda jest, že se na cestu strojím, nepravda jest, že od konventv utíkám. Ilrah: Nc já, ale svt tak mluviti a Vaši cestu sob zle vykládati bude, jakobystc se konventv bál. Já: Já se svtem již dávno úty udlav nyní pi svých inech toliko na své svdomí a na Boha hledti obyej mám. Že pak bázn ped konventy a jakovýmikoli lidmi neznám, o tom tuším dvadcet let úadu mého a asi padesáte všelijakých konventv, vtším dílem proti mn a proti zdejšímu slovenskému sboru držených, dostatené svdectví vydávati mohou..íá se konventv nebojím, ale je sob, jak nyní jsou, ošklivím, ony nejsou více církevní a náboženská shromáždni, ale peleše divokých náruživosti: a v tom smyslu nedbám, jmenujte mou cestu Hrab: Jakž, Vy sob ošklivíte naše konventy y tebas hedžirou. Já: I arci, a to z celé duše. Bylif asové ovšem, kde jsem pi nich rád pítomen bý> al : ale

VI nyní jste nám všecken vplyv zamezili a všechno úinné podílubrúni na nich odebrali, uvedením do nich maariny. Já jsem celou mou mladost, mé horce nabyté jmní a ddict^i školám, akademii, theologii, slovem nábožeustm a církvi obtoval: a nyní v dosplém vku, kdebych podle hivny od Boha mi propjené, církvi a náboženstva prospšným býti mohl, zbaven jsem k tomu vší píležitosti a možnosti. Udlali jste z nás Slovákv maarsky neumjících jen prázné figuranty a nmé posluchae. Kdo nejlépe maarsky umí, tenf jest nyní nejvtší protestant, by i žádného náboženství neml, pedce soudí o náboženských a církevních vcech. Bh všemohoucí a sám tuto kivdu soudí, ona jest jedna z nejbolestnjších mého života. Já a mnozí jiní se mnou toho nezasloužili, an my ve mladosti naší ani poteby ani píležitosti sme nemli k u^ní PC maarin, a nyni ve starším vku k tomu ani asu ani chuti a schopnosti nemáme. Hrabe: Nu, mluvte latinsky pi konventech. Já: Nechci od Maarv ani vysmán ani litován býti. A jak mluviti tam, kde lovk ani protokolm, ani žalobníkm, ani soudcm a pedstaveným dokonale nerozumí, aby na každé slovo odpovd dáti mohl? Hrahé: Nu, ale jábych pedce žádal, abyste obzvlášt Vy a obzvlášt pi letošním církevním snme pítomen byl. Já: Nechápám pro Vaše hrabcí Milost mé

VH malikosti tak velikou cenu pipisuje : Váš konvent se beze mne obejde. Hrab: Má se jednati o sjednoceni evaiií^elikv s reformáty: a k Vám mají Slováci velikou dvrnost, Vy byste slovenské církve k tomu nakloniti a pipraviti mohl. Já: Náboženství, víru, církev jsou mn tak svaté vci, že rád v nich jednodui každému úplnou svobodu zanechávám háje se pilné všelikého v tom násilí a pemlouvání: a jakžebych já jiné k tomu vésti, ovšem ponoukati a bezditi mohl, o ehož dobrot a pravosti já sám pesvden nejsem? Hrabe : I jakž '? Vy sto tedy proti jednot 'i sdlte mi, prosím, o tomto pedmtu své náhledy upímn. Já: Proti sjednocení nejsem: ale proti asu a spsobu. K náboženskému sjednocení jest nyní v naší vlasti as a vk nepíhodný, ponvadž národnost všecky mysli zaujala, rozdráždila a mezi stranami ucdvrnost zplodila. Slováci jsou toho domnní, že evangelití Maai, cítíce se býti nemnohými a slabými, s Kalvíny, jenž tém vsickni pouzí Madai jsou, proto se sjednotiti chtji, aby se tak spojenými sílami tím klopotnji na Slováky oboiti a tím s jistjším prospchem je zmaaiti mohli. Zpsob pak, jak zaato jest toto sjednocení, chybný jest v tom, že Vaše Vclkomožnost sama o vlastní ujm, bez porady s církvemi a senioráty

vni vc tuto zaala, a to na nejnešastnjším miste, totiž v politick^fch novinách: to znamená miscere sacra profanis, a házeti perly do bláta. A nic o tom nedím, že Vaše Velkomožnost tžce slovenský náš národ urazila, dílem v ei své pi vyvoleni a úvodu, dílem v maarských novinách, dílem pronásledováním slovenských ústavv a uitelv na evangelických školách, a obzvlásté nechvalným soením a brojením proti stolici Betislavské. Hrabe: Mé úmysly a zámry jsou dobré, ale Slováci jim rozimiti nechtjí. Odložte svou cestn a zstate pi konventech, napomáhajíce dobré vci. Já: Dovolte, pane hrab! moje role a živly jsou náboženství, národ, e a literatura: tmito já, pokud možno, svým zpsobem a na své cest napomáhám. Hrab : Pro ne i církvi a konventm? Jd: To leží na bíledui. Církev jest nám nynf z rukou tém cele vyrvána a dána advokátm, do horších pak rukou se nikdy dostati nemohla. Tžké bylo papežství, mnohem tžší jest toto šablikárství v církví. Evangelická církev a knžstvo v Uhrách nalézá se nyní v tak žalostném stavu, že každý upímný protestant nad tím v srdci svém hluboce lkáti musí. Ale dosti o tom, pane hrab! I tato slova mi jen Vaše žádání upímnosti ode mne z úst vynutilo. Po odchodu hrabte bylo tímto rozmlouváním srdce mé tak rozileno, že jsem za nkolik dnv poád práci mel je KOjiti.

šastnou náhodou, aneb ladéji IX zvláštním ízením božím, se stalo, že jsem pravé minulé zimy s mou paní veerními chvílemi takové knihy ítal, které mne k této nadnadjné cesté zdaleka a nevdomky pipravovaly a pak v samém cestování znamenitou službu mi prokazovaly, jmeno\it : Denonovo vypsání a vyobrazení egyptských starožitností; Goetheho vlaskou cestu, Eherhardovu, Fórsl>'rovu a jiných Itálii. Nic mén však pedce chránil jsem Se všudy piln všeliké pedpojatosti, kvapnosti a obyejných, tením cizých 8})Í8v psobených, })edsudkv o Itálii: všudy chtl jsem všecko vlastním okem vidti, vlastní cit svj následovati a samostatný soud sob o všem utvoiti. Možno, že tento snad není vždycky pravý, aniž s citem a soudem jiných se srovnávající; to však upímnost mou nikde nemýlí. Boga v pomo, nikomu v Sljcd." Co tedy zde naleznou naši pp. tenáové, to necha považují jen co mé podmtné náhledy a osobné donmní, an já zde nepsal jsem tak cc8to])is, jako radji djepis tch vtiskv a úinkv, teh citv a myšlének, které tyto vci ve mn vzbudily. Já nepodávám zde všeobecná ))ravidla cestovatelm a milovníkm pírody, ani zákony umlcm a posudníkm podle emesla, jimiž by se oni íditi mli: nýbrž vyjaduji toliko to, co pi tom mého jest, co jsem já sám pi tchto vcech cítil a myslel, jak se zde zevnitní svt v zrcadle m duše ukazoval a zodrážel. Moje zajisté cele a úplné jen to jest, co mimo sebe pedstaviti, jiným sdliti a na mj národ penésti mohu; odtud i pvod tohoto cestopisu.

Necht nit cestopisu samého delšími ousuvkami petrhovati, pipojil jsem na konci ve tech pílohách dkazy, pojednání a pehled slavjanských unilcftv, které se nám k jeho úplnosti podstatné sloužiti zdají. Cokoli zajisté v djinách, v zempisu, v umních našeho jest, pabrkujme a koisfujme to veliké budoucnosti, pivlastnme to sobe a národu.

díl i. Zadunajskc Uhersko ii Illyrsko. irt.aya T. csla zadiinajskýiu Uliorskciii. Mártoii-Vásár Blohrad Vesprij/a Kestel ^ Salnvdr Kanise Mra. Dne 7. záí ráno opustiv Vest pr;'iv v tom okamžení, když se most ku propuštní lodí otvíral, o hodin šesté na koár spolu i s dvma druhy sedl jsem. Jakýsi biahocit roiširoval se v mých vnitnostech s knidým pleskem bie, když se hrkotání vozu po dlažb Budineké skonilo : nebo dv veliké neesti vždy více za sebou jsem zanechával, totiž prach Pešfanský a národošálenství. Nenepodoben byl jsem ptáku z klece na svobodu propuštnému. Spolu s nitmi sedla tam i jedna matka z Blohradu se švarným veselým ililapekem, který mi svou švílomoslí nepítomnost uié dcerky LudmiiUy, obzvlášt v první den bolestn cítnou, nspoii i ástky vynahradil, Totol bylu zajisté první cesta, kterou jsem s manželským a otcovským citem zaal a od vroucn milovaných duší na delší as vzdáliti se musel. Vedle Dunaje prs Sarhstmdorf, rromontor. Telin. kde ješt všudy šlépje nešíastné oné povodn Dunujsiié od r. 1838 ku spatení byly, o polednách do M;irton-Vášáru pijeli jsme. Má první pée zde byla vyhlášenou zahradu a obrazárnu liriibcí Brunsvikovské rodiny i.uvštiviti ; oboje pevýšilo mé oekávání n pipravilo smysly mé hodn k vyšším tm pírodným a umleckým krásám, které jsem dále na cest, obzvlášt v lliilii, cítiti a jí se ob-

12 divovati ml. Park zdejší jest jeden z nejušlecbtilejších, které jsem v Uhrách vidél. ^a jelio kvtnatý ostrov peplavila nás lodika ne vesly, ale poboními co na parolodi ustrojenými a rukami pevozníka liýbanými kolesy hnaná. V pozadí kastelu jsou dv svtnice v nichž se sbírka ohrazv, 373 kusov silná, Dachází, z nichž nkteí obrazové conu 800 zl. stíbra v poznamenání piloženou mají..isouf dle díla od Kranacha, Holbeina krásný angel od Zuccnrellilio a jiných vlaských mislrv. Mou pozornost nejvíce na sebe táhlo poprsí Kupeckého, od nho samého malované. Již všickni diváci z obrazárny dávno byli odešli, ant já v myšlénkách pohíženého a samotného zde jsem se ped Kupeckým tváí ve tvá nalezl. Otimské osudy Kupeckého vyryty jsou na jeho tmavovznešeném oblieji : ob se zdá pináležeti k onm Tacitovským a Juvenalským charakterm, jejichž ousmch hrozba jest a kletba. Na štstí nikdy nenadužíval v krásoum této, více vnucené než pirozené, vlohy. Bolesti jeho eské oko nad ztrátou a zkázou své vlasti, nebo pro nábožeustvo musel, ješt co nemluvné v Inu matky, z Mladé Boleslavi do Uher, msteka Pezinku, utíkati r, 1667. Krátký životopis tohoto eskoslovenského malíe podali jsme již ve výkladu ku Slávy Dcee. Vlaský blesk a arovnost barev se severnou silou nikdo tak sjednotiti neuml jako náš Kupecký; proto jeho portréty slušn evropejské slávy dosáhly. Dva Slávové mli veliké zásluhy o Kupeckého, totiž Alexander Sohieski, Polák, jenž Kupeckého v ím ze tmy na svtlo vyvedl, a Petr car Ruský, jenž ho velice miloval, ctil a práce jeho odmoval. Kupecký, jeho vrstevník, Slovák Bogdan, ti Schiavonové, Frederico Benkovich, Losenko a tmto podobni, okazují dostaten svtu schopnost našeho národu, nejen ku pluhu a rolnictví, ale i ku šttci a malíství. Coby tito mužové byli našemu národu, kdybysme my mli národní malíské školy, akademie, obrazárny; kdyby oni nebyli pinuceni byli k cizincm se pipojiti, ale v duchu slavoiiárodnim vychováni jsouce ve prospch našeho národa byli pracovali a jej vzd-

13 lúvali i oslavovali! Ka^.dý rozvrlaný u roktoeoý národ jest nešlaslný : on ani nežije ani neumírá. Každý jebo syn, jenž se z první pirozené surovosti oisti a z bláta cbutry k povdomosti svobodiiéiio a osvíceného iuvéka pozdvihne, pemyšlujeli o stavu a neštstí svého národu, jest opravdový muceník. Takovéto myšlénky a city rozrývaly mé vnitnosti ped obraem Kupeckého. Co nevidt, zablesklo se v oích našich na levici jezero a vesnice Benátky, nebo lak se vlastn v našeui jazyku nazývati má to, co MaJarm Velentze sluje. Jest to dosti dlouhé, ouzké, moálovité jezero, na jehož poátku ves Benátky vystavena, kteréž jméno nepochybné od podobnosti se vlaskými Bcnalky pjeno. Již zde nedokavá obrazotvornost má tvoila sob pedkem všelijaké podobizny onoho zázranéiio mst.-i v moi, které však sama skutenost všecky pevýšila. V Blohrade ohledli sme, mimo chrámy, tamjší kasino, cliyže isté ale tabákovým dýmem zanešváené. V jedna s nich na stole množství maar.ských a nmeckých novin a asopisiiv, ale illyrské, eské a vbec njaké slavské noviny zde, jako i ve Vesprým, v Kaniži ald. na darmo jsem hlediil: an{ naproti tomu v Ilorvatsku v každó ítalníci i ma(f<irské noviny se nalézaly. Podáno nám v témž kusin knihu k zopsáni našich jmen : což když jsmo (já v eskoslovenském jazyku) uinili a na vz sedali, obklíilo nás nejen v pozemi hejno divákv, ale i všickni v Kasiné se tehdáž nalézající Maai, šlechta a vojenští dstojníci na pavlaé a okna se vydavše oi na nás malomšláckým obyejem pásli, až pokud jsme nezmizeli. Jsou jistá hrzy plná místa na zemi^ ku kterým se každý pocestný jen s tesením blíži: ale ani Scylla a Charybda na moi, ani smrtonosné laviny v Helvetsku, ani banditv plné hory Abruzzi v Itálii nenabánji jak pespolním tau domácím tolik strachu, jako ten les, který se nyní ped námi rozprostírati poal, totiž majarský Bako. Cim více jsme se k Vesprýmu blížili, tiin více jsme so jeden druhého tšili, posilovali a zmužilosti sob dodávati museli : nebo kam jsme se koli obrátili, O niem jiném než o zbojnicicu a zbojích, o žaláích a

14 šibenicech, jsme neslyšeli. Strašná jména: Sobri, Milfay, Wog:or, Király, Pap Andor, rozprávky o jejich loupežech a popravách ozývaly se ve všech hostincech. Loupež.níci tito záležtjí vtším dílem ze svinských pastýv (mágy. kanasz, sr. kan, kanec) k nimž se nkdy i vojenští ouskokové a vyobcovaní žákové pi^idružují. Oni žijí v jisté zákony ízené obci, lozvétveni po mnohých krajech a stolicech, aby ukradené véci tím lépe ukrývati mohli. Houn anebo bunda, mšec s dohaiiem, uaž, sekera, fokoš, dv pistole u pasu a duplonka u boku jsou jejich odv a zbroj. Tu i tam v hustém lese vidti kiž aneb hromadu kameni, tot jsou jejich chrámy a popravišté, kamž knze anebo mnichy ze sousedních klášlerv se svázanýma oima vodívají, aby tm, jenž z nich na smrt odsouzeni jsou, posledním potšením posloužil podle onoho pedsudku podobné chátry: Pop svoje a ert svoje! Uuchovuiku tomu, jdeli ochotn, nic se nestane, asto i obdarován zpátkem se vrací: ale bda té fae aneb tomu klášteru, kterýby jim tuto službu odepel; v nejbližší noci jisté celý popelem lehne. Podivu hodno, že my všeho toho jsme so nebáli, bes ropaku pes husté lesy, pres pustá pole v msíné noci cestujíce, asto se zpvem, tak že teprv o plnoci do Vesprýmu jsme dospli, kde pátelé a známi až do jedenácté hodiny na náš píchod ekati, chtéjice nás s hudbou a zpvem pivítati. Dne 8. záí já vasné vstana pospíchal jsem na hrad a jeho vži, kde strážný protíraje sob oi ze spáni, nemálo se divil píchodu takového hosta. V povaze mé pirozenosti to vzí, že, kde jen mohu, všudy na nejvyšší punkt postaviti so snažím, abych odtud rázeii nejprve celost a pak ástky prohlednouti a tím pedbžný liplný obraz v mysli o každém pedmtu sob udlati a dlouho v pamti zachovati mohl. Rozpomínám se živ, že již v dtinství a mládenectví mém vylezeni na chlumy a kopce, stromy a vže zvláštní radost mi psobilo. Colé hodiny strávil jsem v takové vysokosti samoten ve blažených snách a výhledech. Hrad Vesprýmský má podobnost s Budiuskou pevností, jenže tam

všecko menší; Lrad, véže, zdi nesou na sobe podohu 15 tureckého díla. Vyhlídka s véže této jest rotkošuá, kormoutí jí vsak u severu blízký Bakoii TpAvodné snad BukoM, bukový les,) povstná peleš maífurských loupežníkv. Z letopisv známo, ze již ped píchodem Ma- JarQv msteko zde bylo a chrám kresíanský od knížete slovenského Kooelo vystaven : mén zejmo jest, odkud povstala povést u lidu a kronikáv, že zde staroslavští králové sídlem byli. Pvod jména Vesprým odvozují Nmci od Weiss-Brunn ili bíhí studnice ; a v samém skutku ukazují v pedmstí na studnici, zvanou Fons Leprosorum, majarsky Arany-kut ili zlatá studnice, jejíž voda prý neduhy zvlášt malomocenství hojí. Slávové íkají, že zde byla Ves Perunova: tito tedy mají božský, titam vodní dkaz a dvod. Mezi 8 9 hodinou navštívili jsme dstojného pana kanovníka Karla Bogdima, anc práv u stolu sed nábožnost svou ranní vykonával. Uslyšev slovenskou mou pímluvu k nmu, tento velebný staec, zdálo se, jakoby nebyl chtl svým vlastním uším a oím vili, ant slovenská e, zde od Maarv pohrdaná, zídka se, zvlášt ze vzdlanjších úst. ozývá. Když nás ale blíže poznav pivítal, stkvla se tvá jeho radostí, byl jako v oslaveni, místa nám neznaje. Jak živ jsem neslyšel sloveninu krásnji, dstojnji o utéšenji i list plynouti jako zde. Z každého slova bylo poznali, že pan Bogdan, akoli, jak sám žertovn ekl, zde jako na ostrov Patmos odsouzen, pedce knihy eskoslovenské piln ítá a u prosted madariny milovníkem materiny jest. Sokrates a Plato sotvy mli pozornjších posluchav, jako p. Bogdan nás, když asi za pl hodiny o zákonodárství vbec, n pak o zákonech madariny se týkajících, moude n svobodn mluvil. Krátký obsah jeho rozmluvy byl asi tento: Každý moudrý znkonodavalel na to pozorovati musíj aby se ty vci nedotkl, pedn náboženstva, po druhé ei a národností, po tetí obyejv a po tvrté starých zákon v." Mrzel se i na knžstvo, národnost a e ua ujmu cnosti a pobožnosti rozšiující a lidu v cizí ei kážící. Bh prý dal apoštolm dar roelié -

16 ných jaeykúvj aby každému národu v prirozedé refci Evangelium zvstovali Dokud se v církvi i jen jedna jedinká baba slovenská nachází : knéz povinen jest ji slovensky uiti, tésiti, vzdlávati. Hle naše milostivá rakouská vláda a monarchie poddané sob národy negermanizuje ; i jakže to jednotliví národové a provincie s jiuýnii spolunárody inili mohou?^ Tak zdravý rozum, z úst vážného nad hrobem stojícího starce již sám v sob na nás úinkoval : ale úinek teuto promnil se ve hluboké poiinutí, když nám odcházejícím požehnání dával s tím naložením, abysuie jetio jménem všech mladých Slovákv pozdravili a ku stálosti ve pítomném pokušení napomínali. Zlatem by bylo psáti jelio slova. Já dav jemu na znamení úcty jeden výtisk nov vyšlé Apologie ili Obrany, sebe i národ pízni jeho jsem porouel. On a celý rod Bogdanský ke slovenským šlechticm pináležející pochodí ze Zvolenské stolice, ze vsi Velká Slatina jmenované. Jeden z jeho predkv Jakob Bogdan ili Bogdaui. jest, co malí, chlouba našehi) národu. On putoval do Anglicka, kde pod královnou Annou mnoho práce i odmny našel od r. 1699 1714. Maloval zvlášt kvty, ovoce a ptáky; jeho obrazy vyznamenávaly se pirozenou pravdivostí a krásnou barvitostí, proto i velice hledány a vysoce váženy byly. Jrtnohé z jeho výtvorfiv ozdobují posavad královské paláce. V Londýué žil on asi padesáte let : pro jeho šlechetný charakter od Auglianv velice ctn. Jeho 'diké umním nashromáždné jmní, nezdailý syn v krátce promrhal. Obšírnji píše o nm /. D. Fiorillo Geschichto der Mahlerei, B. V. S. 519. A, Fússli Allg. Kúnstler Lex. I. 27. píše o nm : Mun hat den gutea Fortgaug in der Kuust, dem Genie dieses Mahlers alleia zuzuschreiben." Kupecký a Bogdan jsou, pokud mi známo, nejslavnjší slovenští malíi. Nechybuje! Slovákm na schopnostech k malíství, ale radji na píležitostech ku zdokonalení se a vyznamenáni v nm. Já sám jsem se, již za pacholetství a mládenectví v Kremnici rejsovánim a malirstvim s náruživostí obíral. Uitelé a vzorové moji v tom b^li Krištof Šimay, u6itel

-. 17 iia tamnéjši rejsovní škole, a pak dva kototití mládenci a žákové Slovák Hanuš, a Nmec Vierer, výbor ui malíi, kteí oba nevdomé peveliký vplyv mli na mou aesthetickou vzdlanost. Ydé6néjáilio ueníka a vychovance tito jist nemli, nade mne. Tito poátkové umní malíského celý mj život mi okrašlovali a oslazovali : oni mi zvlášt na této poutí vdk pišlí, sprovodili mne do všech obrazáren a dílen umleckých, vyvýšili mi každou rozkoš z považování malby plynoucí a propjili mi zpsobnost krásu nejen cítiti, ale o ní i souditi, píin libosti, jmen a zásluh slavných mistr&v, rozdílu slohíiv a tmto podobných vcí sob živ povdomu býti moci. To jsem nikde tuk nezkusil, jako ua cest v Itálii. Proto radím našim Slováluím mladým, aby ve školách, pí vdecké stran života, i na umleckou nikdy neznpomínaii.^) Tato rndost, kterou mi navštívení dst. p. Bogdana zpsobilo, kalena byla v samém vrácení se do hostince nepíjemným uražením mého národního citu. Fotkul nás totiž na cest jedeu Cech ili Moravan z Holomouci- ) Již v Kremnici vymaloval spisktel tohoto celý skvostný Betlehcm, t. J. narození Pán, so všemi k tomu pislouchajícími osobumi, ovcemi, stiomy i\ t. d., což tehdáž v Kremnici velmi v obyeji bylo a asto mnoho penéz stálo; akoli nejednou starán hýval o prodání jeho, neuinil to zachovav až do nynjška tuto památku mladosti V Bystrici dával hodiny nkterým mladým šlechticm a dcerám p. Magdy pvofessora a rektora. Pi povýšení Bysdieké školy na gymnasium shotovil, na rozkaz professorv obraz Bystikou školu a chrám pedstavující, ano jo východ síunce osvéeuje. a ped nimi podobizna uro/.. p. Ondr. Kubiniho nejvétšiho dobrodince školy, an mu Minerva vnec na hlavu kladla : který obraz byl pak jemu 8 mnohými versi obtován. V Bietislavó uil též kreslení krajúv a kvétúv syny nkterých bohaty.h kupcv, a však toliko ve práznináeh, za kteréž peníze sob pak znamenitou sbírku obrazv. rytin a knih nakoupil. Poslední joho práce jsou nástiny pro kamonotisk ku Výkladu Slávy Dcery, ku Siáv Bohyni a ji ne zábavy na této cestí". Kže v Pražském Museum jest jen s ástky jeho práce. KttUán.v;, spisy, III. 2

18 p. Š I, znamenitý hudebník, mladý muž, od nkolika let editel kru ve Vesprým : my echa esky oslovivše dostali jsme odpovéd nmeckou, že ale my na svém stáli jsme, i on pozdji mateským hlaholem k nám se ozval. Nerozumný stud, stydti se za vlastní národ 8 JMzyk v cizí zemi! Cas jest, abysme podobným bludm více oblázniti se nadadouce, všudy i v cizin vrn k národu svému stáli. Na cest pes Bélohradskou a Veprýmskvu stolici srdce mé smutnými úkazy a nárudnimi zpomínkami bolestné dotknuto bylo. V BloUradé na námstí stálo oékulik vozíhv tuším s ovocem neb s obilím : pi mé procházce uvidím se rázem dvma muži obstoupeného, ani ruce mé s jakousi klopotností chytali k políbení: já iitáhnn ruce zpátkem léiné s nevoli, aut líbáuí rukou mey.i mužským pohlavím nikdy jsem vystáti nemohl, eknu: Kdo jste a co chcete? My jsme z Velegu." Po ei i obliejích poznal jsem, že to byli onioo poslové z Velešské církve, kteí od nkolika let každoron do Pešté chodívali k generálnímu církví a škol evangelických inspektorovi a konventm s prosebuým listem, aby se jim ve chrám služby boží ádn ve slovenském jazyku konaly, a dílky též ve škole týmž jazykem, ne pak maarským obzvlášt v náboženství vyuovaly. *y, Nu", plám se jich, jakže vc Vaše stojí?" Ach, Pane!" odpovdli, zle, zle, z roka na rok he, nikde pomoci a rady! asi desetkráte byli jsme již v Šopron u dst. pana superintendenta, byli na muohých seniorálních shromáždních^ byli jsme v Pešti astokráte všudy se nám slibuje a za spravedlivé uznává, ale nic 86 neiní." A v Lajoš-Komárn jak to vyhlíží? ^Asi tak jako u nás. Štpán Vrabec, ooen vážný staec zemel ve krátkém Hse po onom bezbožném bití, kde mu ped stoliuým domem, ve Vesprým 24 ran lískovou holí dáno." Milý Bože, myslil jsem sob, pro pak slavná Vesprýmská slolice radji tyto své Bakonské žívané^) a loupežníky nepronásleduje a netresce, kteí *) Pytláky, uuzare.

19 zde všudy vruždu a krádež páchají, tau že cestajicí krok 8 bázní a s tesením konali musí? pro a na6 bije lidi proto, že milují e od Boha jim danou? Vesnice Veleg leží nedaleko od Blohradu k severu, Lajoá- Koinarno nedaleko od Vesprýmu k jihu. A však i více eskoslovenských a vendickýcli vesnic úpí tam pod podobným bemenem národního šálenství a jazykotyranství. INbš národ ztratil est a vážnast ped svtem proto, že ztratil povdomost své velkosti, že v ustaviné nesvornosti a rozptylenosti živ jsa sám nad sebou zoufal o povolání svíéhc, skrze skutky velikým a vážným se státi, již dávno se odekl. V takovémto náladu aneb radji rozladu mysli, metaný mezi hnvem a outrpností, opustil sem Vesprým. Od Vesprýmu dalo rozprostírá se nelepý, chudý, kamenitý a neourodaý kraj až do Pelenlu a K-ipoe. V celé tém Saladské stolici nespatili sme pívtivého u pkného oblieje. Obyvatelé zrastu nízkého, postavy silné, tvánosti více mené totožné, zasmušilé, odv Jlilfayovský : houn ervenými pásy ozdobené. Zboeniny bradúv, v právo Hedešdyvár, v levo Kesivár, Sigavár atd. romantickou polohu mají a k hásnéní bnllád anebo ke spisováni novel a romanfiv obrazotvornost lákají. V Egrii, vsi ve blízkosli jezera Blatona, shromažovaly se oblaky vlaštovic k podzimnímu odletu do jižních krajin, bylí jich nesíslný poet, tak že celý chrám i vže, dílem i sousední domy jimi pokryty byly. Hledli jsme dlouho na tuto zanímavé divadlo. Nkteré z nich byly jako královny u vdkyn, jiné strážkyné na poádek a nebezpeenství pozorující. létavé n^^' štbetalky, myslel jsem sob, divé moe a jih pozdravíte nežli my rozumní tvemohovc se všemi našimi že leznodráhami a parolodmi " S napnutou nedokavosti vstoupili jsme do on(»ho pole a chotáru, kde ústav hospodáský ili tak eené Qeorgikon od mnoha let kvete, totiž do Kostelského^ ili ma(farsky Kesthelského. Zdejší uení odvozuji sice jméno Kestheli/ Kestel^ ant v madariuc koene a významu nemá, od ímského Castelluni: ale pamatujemeli 2*

20 na to, že zde slovenská knížata Privina^ Kocel a jiná žili a clirámy ili kostely (k. p. Mosburg, Pét Koslelv) stavli; pamatujemelt, že Maai naše o aslo v e promuji (k. p. Goisa-Geisa, Homát-Hernát, obd-ebéd, kopa-kepe atd.), anobrž že i sami Slováci íkají hospoda i hespoda, kolko i kelko, doska i deska ; liledimeli na nesíslné množství míst slavských toto anebo podobné jméno (Kostel, Kostelišl, Kostolany, Kostelné, Pét Koslelv atd.) nosících: pochybovati nelze, že Kesthely jest a bylo naše Kostel. V listin Štpána krále, opatství Salavarskému dané, stojí ves Kestel bez h. Zgejší Georgikon však na okrášlení a vzdlání okolního kraje zhola žádného vplyvu nemlo. Nebo cesty zdejší jsou špatné, ploty zahrad a vinic nemotorné, starobou hnijící ; rolnictví a vinaství tak jak jinde spoádané. Sám ústav již v nedobrém stavu se nalézá ; neistota ve dvoe, na stnách i ve školách: a pedce se minulého roku žákv 63 poítalo. Škola ili semeništ vinaské jest bohaté, anf asi 800 rozliných kmenv vínových chová: rovn i stromovna moude jest zízena, jelikož pokolení, plemena a druhové stromv, ne roztracen, ale pohromad a soustavn rozsazena se nalézají, imž se pehled a poznání rostlin velmi usnaduje. Do hostince pišlo k veei nkolik elnjších obyvatelv a panských úedníkv : kterých když jsem se ptal: dalekoli Salavár? oui, že asi dv hodiny cesty, odpovdli, mezitím že do Kaaiže a Horvat prý tady nám jetí nepotebí, auf i kratší cesta tam vede. Já ale chci schváln Salavár navštíviti, ekl jsem, abych vypátral nenalézajili se tam njaké staré zíceniny, na nichž mn mnoho záleží, jako na pozstatcích nejstaršího chrámu kesíanského v tomto kraji. Jeden z písedících, muž okázalé postavy, nad jiné vzdlanjší a výmluvnjší, jménem Bedich Speil, Nmec, rodilý i Heching-eii-Hohenzollem, nyní v Kestheli soiikromující (privatizující), upel i hned oi své na mne ka: Pane, já byl ped nkolika dny v Salaváe u tamnjšího faráe, pi mém odchodu šel on a mne spolu zval k olilédnutí jakýchsi památných starožitných zborenio chrámu prý

21 -flékdy pohanského ve blízkostí vesnice u reky Sály se nacházejících, ani prý Slavná stolice je již skrze lid rozkopávati dává, aby kamením odtud tiskaným nové založená silnice se dlážditi mohla. Celá pak ta práce svena jest panu BoJaimu, služnodvorskému, zde v Keslheli bydlícímu." Tato slova proletla jako blesk srdce mé a zbavila mne pokoje i noního spaní. O, že mne mé tušení nezklame? ekl jsem k spolupocestným : o, že to jsou zboeniny hradu a chrámu Privinova? Vzav i hned prvodího pospíchal jsem k nadzmíuénému panu shižnodvorskému, abych s ním o teto vci osobn mluvil: odpovéd jeho paní manželky, žef ho doma není, aniž ž,e se té noci vrátí, nemálo mne zkormoutila. Najavše erstvé kon nazejtí vasn do Salavúru (ivi """^ vzdálí) jsme dojeli, práv anf dvojict. p. Vojtcii Goiicz, administrátor tamjši fary, do chrámu k runním služliám šel. My spolu s ním šedše, jíž ped a vkol chrámu, na stupních, a pak ve dvoe farním spatili jsme zlomky starokestanskýcb, tu i tam nápisy ozdobených, kamen&v: im zvdavost má ješt více rostla. Sám nynjší Salavarský chrám prý vtším dílem z takových rnmv a svalin vystaven. Ve chráme samém padlo nám do oí nosivo ili kroj zdejších maarských ženštin. Plachta, joko bílý šlár visí se hlavy a pikrývá polovici tla, což zvláštní polosvlskou, polomnišskou postavu ženám dává. Po kratiké té poct boží pospíchali jsme s návrši, na nmž vesnice Salavár stoji, do doliny ili roviny moálovité, rákosí, sítí, šašjny, a polobných rostlin plné. Cesta védo násypem schválné udlaným. Z daleka uzeli jsme zástupy dlnikv, kopáv, nosiv a voziv, kteí nu jakémsi povýšeném od vesnice asi tvrt hodiny vzdáleném miste se hemžili. Tot jest, to musí býti Pivinuv hrad a chrám, to jest co Bezejmenec Solnohradský ^Privinae eivitas^ mtinimen, castrum in nemore et paliide Salae^, Nmetí pak kronikái ^Mosburg ili Moorburg* jmenují. I pistoupiv k dohledai té práce, jenž byl p. Salesius Gáspar, zákounik ádu Benedictinského a administrátor klášterních statkfiv, prosil jsem ho, jménem všech ke-

;: 22 lanskýcii Slávv, aby rozkázal tm dlníkm a kopóflm> pestati a mn aby nkolik chvilek daroval, ie se s ním o jedné vážné dležitosti smlouvati mám. r^^eine, ekl jsem, toto místo má nám svaté a nedotknutelné býti: zde stál jeden z prvních chrámv kesfanských. práv ped tisíci léty totiž r. 840, skrze slovenské kníže Pivinu vystaven; roku pak 850 skrze Luiprama arcibiskupa Solnohradskébo posvcen, ke cli pann Marii první knz pi nm byl jistý Dominicus latinskéiio obadu ; ve chrám tom pochován byl S. Adrian muenik roku 865 slavil zde u Kocela syna Privinova slavnost vánoní arcibiskup Solnohradský Adalvin, kterého asu Nmci hrad tento Moabiirkem nazvali, od staronmeckého slova Mos Mor t. j. Bláto, jezero, moál : roku 870 uvedl Melhod do chrámu tohoto obad a jazyk slavjanský. Vlachové, Francouzi, Angliané ctji takovéto rumy prvochrámv kesfanských jako svale po/.ftslatky stavjíce nad nimi pomníky, a chráníce je ped vtrem, deštm a jinými nehodami ohradou a stechou ; slušná vc jest, abysme i my podobným zpsobem ukázali, že sob drahého daru kesfanství vážiti známe." Nové a neslýchané byly tyto vci muži tomuto jako i jioým zde bydlícím kescanm, a já sám byl jsem jako u vytržení, že jsetn stál na té samé pdé. na které nkdy nohy Priviny, Kocela, Methoda a Braclava stály a kráely. To mysl mou ladilo k jakési slavné písnosti a svaté smlosti u prosted tchto boitelv a karitelv. ale vru i k bolu a smutku, který jen lim nejstízlivjším sebeopanovúním ubiahán a ututlán byli mohl. an( bych tém hotov byl býval v rozhorlenosti s\é piklad Onoho následovati, jenž ze chrámu.icruzalemského kupce a prodavae vyhánl ka: Dum niuj dm modlitby jest, neíiitež z nho peleš rušitetskou! Nejinae jsem myslil v prvním okamžení, než ie tito lidé náhoní a nájemníci jsou onéno francouzské spoleností lichváv La band noire jmenované, které v Paíži a jinde staré neobydlené budovy a zrutiny kupujíc je bourá, se zemí srovnává a pak kamení, cihly i pdu ortachruje. ímž se stává, že ve Francouzsku nejpamátnjší zboeniny

23 denn více mizejí a krajina tím malebné okrasy, historie pak kamenné pomníky tralí. Takovéto lakomství a t- lesné živoení, které všecko jen na peníze anebo liniotuý, makový zisk obrátili hledá, jest mi již vbec ošklivé, ale nejvíce tudy, když své nesvaté ruce oa svatyn vzkládá. K životu pináleží nejen chléb, peníze, zisk a užitek, ale i krása o radost, vdnost ku pedkm a uctivost ku starožitnostem. Sám p&vodce toiioto hradu a chrámu Pivine, a co Slavjan nesvorný, co kesían horlivý a dobroinný, vdnosti potomstva krescanského hoden jest a Sum. Simon Imag. Ilung. 1. 2 C. 15. slušné o nm praví: ^^Privina novns erat Christianus professione vivendi, re et factis vetustus," Pan Gáspar cítil bolest srdce mého a vážnost mých slov, proto nedlené udlal kucílné pípravy, odstraniv dlníky a našeho vozníka zpátkem do Kcslhele poslav, zval nás na svém koí do kláštera ili opatství Satuvarského, které asi hodinku cesty odtudlo vzdálené leží ve vesnici Salaaputliy ili Salapatliy, Uainž opatství toto po zboeni Mosburku, a zvlášt v bouech a vojnách Inreckýcli, peneseno bylo. My však prvé ješt kopali, hrabali, mili, kreslili a ohledali jsme všelijak tyto svaté starožitnosti slavokostmské 8 jakýmsi nevýmluvným citem uciivusti a nábožnosti. Pro jasnjší pedstavení vci klademe zde opis nejprve okolíf polom krada jak c(j lio formy tak i co do látky, a naposledy nalezených v nm starožitnosti. Okolí jest rovinatá dolina, pes niž eka ili potok Sála ne tak tee, jako radji podrývá a trati so pod ernou rašelínatou zemí. Vodu íky 6asto cele z oí zmizi a opt, co nevidli, z tasovísk pod nohami se peli) bujících vjkukává. Na obou be/.ích Sály jsou mnozí roztroceni a osamotnélí bajkové aneb kusy n chomáe lesilv na vtším díle volšových, které všechny zdejší MaJai jedním slovem SzalaU(jet t. j. Sálsltý háj jmenuji; oni jsou pozstatky onoho bývalého zde velikého a celistvého lesu, o nmž anonym Solnohradský píše, že brad Pivinuv stál in nemore et palude SaJae." Tylo háje a stromy zdejší obvvat«lé poad ješt vypaluji a kolují, aby z nich rolo a louky milí mohli.

od 84 Kde hrad tento stál, jest místo nco povýšené na spfisob schváln udlaného ostrovu. Celý hrad byl ohdlouhlý tverohran, otoený píkopem, jehož stopy posavad vidno. Z plánu i ze všeho stavení vysvitá oblíbený tehdáž v Evrop byzantický stavitelský sloh. Povrcbnost a pda zboeništ porostlá jest bodláím a rozlinými uponkovatými zrostlinami. Zboeništ hradu tohoto jest nyní od vesnice Salaváru, jižnozápadné ležící, šáhv 760, nov vykopaného retišt Sály 160; od oustí této íky do Blatenského jezera šáhv 3,235 vzdáleno. Dlouhost hradu od severu k jihu obnáší 34, širokost od východu k západu 24 sáhy. V kout mezi severní a východní stranou stál chrám, nebo jsou tam posavad rumy svatyn ili kaplnky na jejichž odpadlých stnách a zdech ješt i nyní malování vidti; ponvadž podobné, a zbledlé, však nepoškozené staromalby i v Ptikostelském, tomuto souvkém chrám posamid se nalézají, pravd podobno, že i tyto Salaviirského chrámu pocházejí ješt od onch malív, o nichž anonym Salisb. píše: Roganti Privinno mísit Luiprammus archiepíscopus magistros de Salzhurch muratores el pictores qui intra civitatem Privinuae honorabilem ecciesiam construxerunt." Na blízce byl pístavek ili pavla a na všech tyech úhlech hradu byly hosty. Pozoru bodno, že již hrad tento na kolích (pilíech) hluboko do zem vbitých a nyní asem zkamenlých stál, což obzvlášt u úhlv podkopaných okem zejm spatiti lio. Základy ili fundamenty jsou z tesaného tverhraného kamení. Zdi záležejí nejvíce z pískovce s cihlami míchaného. Cihly jsou dvojí, jedny 1 1 Va coulv zdelí, 5 Vg 7.Sií, 2V2 ztlouští, tmnvocrvené barvy, druhé 12^/2 coul v, jasuoervenou barvu mající, které nepochybné z rozdílných cihelen brány byly. NaleztMia zde i hluboká jáma plná hašeného vápna, které i nyní ješt dohe se potebovati dá. Zisklivost a baživost po stavcicii látkách zrušila nejen vtší díl hlavních zdí, nýbrž tém i všecky mezizdi a stny u vnitku, tak že z tchto pozstalkv nelze pojemu nabyti o vnitrném rozdleni a uspoádání hradu. Jak valný byl tento hrad, odtud

25 zavírati lze, ze nynjší Salavarský kostel, Fara a mnoué hospodáské budovy, jako i vtší díl Saiaopatovskélio kláštera, pak mosty a silnice v tomto okolí i rumu a staviva tohoto hradu vystaveny jsou; a ješt nyní asi 70 sáhav zde nalámaných kamenv a cihel v sousedství zboeništ stojí, která ke dlaženi silnic ureny byly, nyní ale, jak nadji máme, snad ku svétjšínm cíli k vystavení zde njaké památky sloužiti budou. Že na severní stran brána byla, zavírati lze odtud, že stará cesta od Snlaváru k Barandske pustatin, na této stran hradu se naléz.á, a že asi ped 6 léty na tomto míst nalezen byl prastarý a ošoustaný kámen s následným Vyrytým nápisem :,jgou(ie apto," kteréž poslední slovo za aperto se vykládá: kámen tento nyní nad Salnopntovským vinným sklepem se nachází. Jiine ve vnitrném hradu byla hrobka ili krypta, ua zpsob ttverhrané chyže ; zde nalezen hrobní blomramorový (dle mého zdáni radji kemenový) kámen 3 stevíce 2 coule dlouhý, 2 st. 4 coule široký, na nmž ti souvisné vnce krásné vyezány jsou, v jednom z nich jest angel, ve druhém orel, ve tetím lev vyobrazen. Z nápisu na nm ješt toto zachováno j-andreas vi- : tam resoiutis " zde kámen rozlomen a kus z nho chybí níže opt : snb ponitur isti.'' Vedle tohoto kamene nalezeno mnoho lidských, zvlášt dítcích hlav, hnátv a kosti. Pod limto rumem nalezen i jiný blomramorový ili kemenokamcnný pomník, na nmž»s. Jií (patron ecké církve : Melhod zde ecký obad uvdl) co rytí na koni sedící vyezbován, hlava však jeho jest ulomena aniž více nalezena; na krajích jsou hezké slavesky ili ozdoby. Tetí takový kámea asi 3 stev, dlouhý, 2 st. 9 coulftv široký, zde nalezený, jemuž spodek a pravý bok chybí, má též mnohé strojné eiby, mezi nimiž obzvlášt jedna ruka, jojíž první ti prstové ku písaze pozdviženi jsou ; pak vtší Malteský kíž, v jehož stedku rytíská ruka, ima též ti první prsty ku pisaháni zdvihá a drží. Poslední tito dva kamenové jsou pod stechou ve farském dvoe v Salaváe co vlastnictví kláštera Saía-Opatovskélio.

: 26 K vybopaným zde menším starotínám náleží 5 kusv stíbrných penz a 4 mdné : kovový zvonec snad pii službách potebovaný ; kus vtšího zvonu ; dva kusy kovových trubic ili rurek, jak se zdá k umýváni rukou slouživších,- dno z modré lahvice promalované ervenými a bílými pásy; železné jilce z mee, pl železné uzdy, gtarosvétská zámka ; dva kusy z koských podkov, hrdlo z pipky s tureckým nápisem : všecko toto chová se v opatství. Mimo to nalezen kus zelené pece, na niž hlava (ímská?) vyobrazena ; dv ostrohy s dlouhými hrdly a konitými koleky; železná forma k lití kulí; dva nože ; nožnice, ocílka, postruška : okrouhlé mdné koleko snad z hodin atd. tyto poslední vci zdržuji se u p. Jos. BoJaiho. My sami našli jsme stepy hlinných nádob storého slohu a jiné ídkostí. Jakovou radosti zaplesnlo srdce mé, když pi vchodu nade dvemi Sala-Opatovského klášteru spatil a etl jsem nápis tento : Abballa SaLaVarlensIs DlVl HaDrlanl athlelae Chrltsl glorlosi gratla Del favenle restltvta.^ Tento nápis zajisté stojí v souvisu se slovy anonyma Solnohradského, píšícího : Privina aedíficavit munimem in inferiori Pannonia ín nemore et pulude Salae, construxit iiitra ecclesiam : in qua ecciesia Adrianus martyr humatus pausat.'' z tohoto nápisu a jeho chronosticbu vidti i to. že opatství toto obnoveno a sem peneseno bylo r. 1594. ISade dvemi pak klášterního chrámu stojí též letoelný nápis tento ECCLesla abbatlslis sanctl HaDrlanl fellclter exslrvcta et plo rit V heuedicta. 1. Sept. Což na rok 1731 ukazuje. Na peeti sboru tohoto vyryt jest sv. Adrian, pravou korouhev, levou lemeš ili radlo držící. Ve kláštee tom nalézá se nyní osm bratrv ádu Benediktinského, totiž : Martin Akóry superior a fará, Adrian Cillag, Štpán Kelle, Salesius Gáspar,

27 Ondej Berger knihovník, Konrád Horvát, Ludvík Mulec^ Kehor illodrovi. Všickní nás s velikým radohosnslvím pijali, kil starým r.e Salaváru sem peneseným a do stn vezdným, dílem nápisy opalreuým kariunqm nás vodili. Ve knihovn ukazovali nám staré knihy; v archivu, kde locus credibilis, staré rukopisy a listiny, mezi nimiz i nadaci list, kterým císaovna Maria Tlieresia opatství tomuto jeiio pedešlá dobra a statky znovu potvrzuje. Sotvy jsem ješt krásnjší ženské písmo vidl, jako zde vlastnoruní podpis jména Marie Theresie. Zde jsme našli i rukopis, jenž krátký djepis tohoto opatství od nejstarších do nejnovjších íasv obsahuje: nemálo se divili tito bratrové slyšíce pi tení tohoto rykopisu, ie se mé \ý )ové(li s ním cele srovnávají. Sedl jsem i hned a piložil se ku práci chtje aspoii výtah z Hukopisu tohoto památného sob vypsnti: ale pan Yojtcli Goncz pevzav práci mou slíbil, že mi celý ten rukopis pozorn pepsati a do Pesu- zaslati chce: což i skute6n uinil, a my jej zde na kcmci tohoto cestopisu v píloze 1. celý n vrn vyfišioný sdlujeme. Pozdjší osudy tohoto hradu a opalstvi. \ážené ze snmovních uzávérkíív království Ulterskéíio pikládáme tež lam v 'píloze II. Ponvadž pak se kláštcniíci na naízeni a rozkaz zdejší Saladské stolice z tohoto ohlodu uinný odvolávali, za dobré jsme mli hned odtudto slovutnému tnaurskému eníku a snmovnímu vyslanci v. urozeiirmu panu Frant. Dedkovi, v této stolici bydlícímu a ni:ioliomohoucímu, list psáti náslertujíciho znní : V dvro ku všeobecn známé vlídnosti a (irnvému vlestenectví Vaší Milosti bereme sob svobodu, Vaši urozenou Milost uctivé za to prosili, uby moudrým a mocným prostedkovánim Vaší Ur. M. onen ro/.kas slavné stolice Saladské, dle kterého zrušení zboenin u Salaváru a vozeni odtud uodobytcho knmení na dlažbu silnic naídila, ím spíše zastaven byl a k vykonáni nikoli nepišel..lest to svátost všem kesfanm. (»bivlášté všem obyvatelm naší uherské vlasti, drahá a památná : ponvadž zde jeden z nejprvnjáich chrám&v

28 kescanských v Panonii byvších stál totiž r. 840 od Priviiiy vystavený, a od arcibiskupa Solnohradského posvcený. Toto svaté místo jako kolébku kestanskélio Dáboženství v naši vlasti považovati mžeme, odkud se svllo Evangelium rozšiovalo. Zachováni jfho, tebas již slabijch, pozstatkiív podlužni jsme pedkm, sobe, potomkm i historií. Zpytatelé starožitnosti vlasteoskokesfanských budou za to asem Vaší Uroz. Milosti jist vroucné dkovati, nebo podobné místnosti slouží ku zpritomnní dávné minulostí, k objasnní tmavých djin a ku potvrzení jistých letopisv. Tuto zásluhu chce ale obzvlášt slavjanský národ Vaší Milosti vším dobrým zpcmínati. V nadjí, že Vaše Milost nši prosbu oslyšeli nerácí, zstáváme atd. V Sálských Opatovicech, dde 9. záí, r. 1841.* Knžíj jenž ve chrám tomto Salaborském od roku 845 885 ouadovali, známe pt, jejichž jména jsou: Dominik, Svarnagal, Altfried, Ríchbaid a Method. Kdo po Meíliodovi byl, djepis mlí. O Mosburku však ješt se v lislinách Solnohradského arcibiskupského archivu olyrykráte zmínka iní, totiž r. 890 v diplome Arnulfa krále, kde král tento nadecenému arcibiskupství obnovuje a potvrzuje pedešlé nadání a statky, mezi nimiž i Mosaburch Abbatia, ubi S. Adrianus requiesci^ ; potom r 895, kde Arnulf Bracislavovi dává ubem Paludarum", dále r. 978 v diplome Olta H. císae potvrzujícím listinu Arnulfovu od r. 890; a naposledy r. 1199 v diplome Filipa krále, tcž onu listinu tém bez promny potvrzujícím. Vpád pohanských Maarv, r. 900 907, pošlapal i tuto, tak utšené se rozvinující, kvtinu kesfanstva. Tato kvtina však nebyla cele zmaena a zniena, ona, akoli skryt, veždy zde svéžovala. jako píše Piigrinius Laureaceusis v listu k papeží Benedictovi VII. (u Hansizia Germ. Sacra T. I. sir. 21 1): Terror gentis Magyarorum ex longo tempore etiam aliarum provinciurum praedicatoribus meae dioecesis hacteuus aditum clausít : Christiani autem, quorum major pars populi est, quí ex omni parte mundi iliuc tracti šunt captivi, quibus nunquam soboles suas

licuit, nisi furtive Domino consecrare atd." Teprv 1019 za 6asu Vojíka ili Stepána krále uherského, Salavár 29 ili Mosburg' znovu na svtlo vychází, kde král tento klášter Benediktinský založiv v nm latinského opata jménem Fatra ustanovil, srov. Diplomatar FejérSv pod r. 1019 khe toto sloji: ^ divino instinctu fimdavimus monaslerium in insula Zaladicnsi Ordinis S. Benedictí, qiiod a. 101 i) ad finem perduximus; in quo jussu nostro dodieata est Ecclesia beati Adriáni, quaa esl iu Žala, simul cum duabus capellis, una quae est in honorem S, Georgii, altera quae esl in honorem 5 Lawentii, a duobus Episcopis fliodeslo (Vesprimiensi) t Bpnipcrto (Quinqueecclesiensi), ubi ordiiiavimus Abbatem latinm nomine Petrm atd " Z onoho výrazu, ie Šlpáií láfi latinského oputa uvedl, patrno, že slavenský jazyk a ohrad od Methoda až po tu dobu ku Štpánovi zde tr^al a leprv nyni odstrann byl. Jak slaveniua tohoto asu v Panonii a v Uhrách rozširena a oblíbena byla, vidti již z tolio velikého portu slavských jmen, která vkol Štpána a v celé jeho rodin nalézáme. Štpán se prvé jmenoval Voik, Vaik, to jest, Voyk Vojík, které jméno v tom vku u Slávv všední bylo, srov. Dobrovský, Gesch. d. Bóhm. Liter. S. 94 kde sloji Voi/k, a Palackého v asop. Mus. 1832 I. sir. 97. VoJík ; jemu podobná jména jsou Vojek, Vojko, Vojin^ Vojata, Vojha^ a složená Vojtech, Vojslav, Boivoj, Chotivoj, Zbivoj. Vaik tak se má ku Voik, jako Vsjvoda ku Vojvoda. Vftkol Vojika-Štpána i jiná slavská jména nalézáme, jeho matka slula Béloknegini. jeho bratranec Ladislav, manželka tohoto Frimislava, bratranec druhý Vazul Valizej (slavská íorma, z eckého Basilecs). Sem patí i jméno jeho otce Goisa Gai/sa, pozdji Geisa, (Srov. Bohusn, Ilnvsa, Vaksa ald. Goisa lak se má ku Geisa jako hospoda a hespoda (v Irenfc. stol.) hodbav a hedbáv, hoslo a heslo, Ilornal a Hernat, Honil n llcniio, Kovin Keve, Kostel Keslcl atd. Sem pináleží i jméno jeho vojenského vdce Pozna a jiná. Že vsak ale predce Vojik-Štpán místo slaveoíny latinu v Salaváre uvedl : snadno pochopíme, povážimeli

30 to, áe Vojtcha (latin píznivého) za uitele a rádce ml. I to se jist nestalo náhodou, ole zúmysla, že památku S. Adriana král Stepán zde uložil, ani ode zdejších knží pouen byl. že již pedtím zde chrám a klášter tclioi jniena stál, který obnoviti slušnost vyhledává. Kdo nám ale poví : co a kdo byl onen sv. Adrian a muenik, jehož télo Privioa ve chrám svého Saloboru pochovati dal? Známot jest, že více jest svatých Adriánv v církvi krešfanské: byif Adrian Niltomedský r. 290 šfatý, Adrian mnich Fuldenský a jiui. Byif ale i s. Adri.in Pauonský ili Uherský, z královské prý krve pošlý, který práv v témž století, v kterém Privina chrám tento stavl, totiž v 9. byl biskupem v Panonii, kde mnoho duši Kristu získal. Potom se 6600 kesany do Skotska se vysthovav i zde množství pohanv k- kestanslví obrátil až i za biskupa v mst Svatý Omlrej vyvolen byl. Potom jakž Dánové Skotsko plenili, utekl s biskupem Stoihrandem, Glodianom, ajem a muoliými jinými na ostrov Mája, kde roku 870 všickni od Dánv muenickou smrt podstoupili. K jejich památce jest 4. bezen naízen. Srov. Hist. Univ. Lex. pod tímto lánkem. Mo7.no, že vdnost obyvatelv Panonie tu télo z ostrova Mája sem penesla, asi lak jako tlo Vojtchovo z Pruska do Polska a ecli. Toto penesení státi se muselo mezi 870 a 973 rokem, nebo anonymus Saiisburgensis psal r. 873 svj spis De Conversione Bojoaríorura et Carantanorum, kde o pochováni jeho v Mosburku zmínku iní. Kde tento sv. Adrian byl v Uhrách ili v Panonsku biskupem a ze kterého národu pocházel? tžko uriti. Povážímeli však, že Slavové již dávno ped Pivinou Panonii zaliduili, jako ze jmen knížat taméjších (Pibislav, Mojmír atd.) patrno jest; povážímeli, že muenik tento a jeho tlo vo chrám ^lavského knížete pochován byl : ne nepodobné zdati 80 bude, že i on z našeho národa pocházel, a snad sneženim Solnohradských arcibiskupv a kuéži ku kreafanstvi piveden byl. Jako upatství Salavarské s. Adriánovi Panonskému, tak i opatství Nartinovrchovské (sa-