SMĚS SLAVNÝCH BÁSNÍ 1 Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Práce s klíčovými texty české poezie 1. poloviny 20. století, ukázky, práce s textem, interpretace Očekávaný přínos Procvičení čtenářské gramotnosti, procvičení navazujících znalostí (autor, dílo, literární teorie) Tematická oblast Umění a literatura (česká poezie 1. pol. 20. stol.) Téma Směs slavných básní 1 Předmět Český jazyk a literatura Ročník 3. Obor vzdělávání Maturitní obory Stupeň a typ vzdělávání SOŠ Název DUM Š7/S2/18 Datum 31. 12. 2013 SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN ZLÍNSKÝ KRAJ
Směs slavných básní 1 Cvičení 2
Otokar Březina Moje matka Šla žitím matka má, jak kajícnice smutná, den její neměl vůně, barev, květů, jasu; plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná, bez osvěžení trhala se stromu času. Prach ostrý chudoby jí v tváří krásu šlehal a řezal do očí a v slzách zánět hasil, jak samum v závějích se v její cesty sléhal a ve svých vlnách umdlené ji sklenul asyl. Pod tíží tmavých let svou naklonila šiji, žeh práce žíravý jí z nervů svěžesť leptal, smrť svojí líbala a v těžké agonii ret její s úsměvem jen slova díků šeptal. Na vlhký mramor chrámů klekávala v snění v hrobových vůních voskovic a před oltáři, a vonných útěch déšť i vizi vykoupení v své duše kalich chytala jak rosnou záři. Tvé mrtvé krve vychladlé jsem bledým květem jenž vláhou zraků tvých se rozpučel a vzrůstal; chuť trpkou života svým vlíbalas mi retem a tvojím dědictvím mi v duši smutek zůstal. A půlnoc zelená když svítí nočním tiším, ty z hrobu povstáváš a se mnou lože sdílíš; v svém dechu známý rythmus tvého dechu slyším a vlnou mého hlasu oživená kvílíš. V mých žilách zahřívá se teplo tvého těla, tvých zraků tmavý lesk se do mých očí přelil, žeh víry mystický, jímž duše tvá se chvěla, v mé duši v oheň žíhavý a krvavý se vtělil. A jako tvoje kdys i moje cesta smutná; bez vůně den je můj, bez barev, květů, jasu; plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná, tvým stínem ovíván se stromu trhám času. Ó matko má, dnes v světlo proměněná, ty šípe zlatý, vystřelený do ohniska Tajemství věčně planoucích! Zvuk tvého jména na našich vlnách dochvěl se, však vím, jsi blízka! 3
Otokar Březina Moje matka Otázky Do jaké literární generace patří autor? S jakým programem a kulturním okruhem je spojen? Prvky jakého stylu jsou pro básníka typické? Vyhledejte v básni tyto nápadné znaky? Jak náročná vám tato poezie připadá? Kdo jsou možní čtenáři? O čem báseň hovoří? Jaký obraz matky je zde vytvořen? Srovnejte vlastnosti lyrického subjektu s vlastnostmi matky. 4
Otokar Březina Tys nešla Příliš brzy jsem rozsvítil lampy a do váz natrhal kvítí a vůněmi, jež v plamenech šlehají krví, své síně jsem nadech: koberce prostřel jsem, naléval vína, v nichž slunce minulá svítí, jež před lety usínala v chudých mých vinohradech. Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla a dýchala na tvůj neznámý obraz ověnčený liliemi; čas vadl, růže mé chřadly, vína má hořkla, rudla má světla, a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy. Tys nešla. Zaklínal jsem tě magií Vůle, jež prostorem sálá proudy tajemných spojení a přenáší nejhlubší chvění. Větrům jsem házel setbu své touhy, aby v duši ti vzplála v ohnivé keře a sugescí vůně vedla tvé snění. S dušemi básníků jsem hovořil o tvé váhavé chůzi; naděje má s umdleným úsměvem seděla na prahu dveří; oněmly cesty, bázní se schoulily stromy a v soumraku hrůzy šlépěje přátelských kroků jak černým sněhem se zaváty šeří. Tys nešla. Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad? Či leká tě oblak, jenž zhaslými slunci se pozdvih a nad mým domem se prostřel? Či smrt, která zabíjí na křižovatkách mé hosty a čeká, až sám se přiblížím k oknu, blízko na osudný dostřel? Je pozdě již. Záclony zdvihám, okna svá bez bázně otvírám výším a od hvězd zvoní mi píseň započatá před staletími; neznámý hlas tvůj chladivým nárazem éteru slyším z té písně věčné se třásti tóny přitlumenými. V noci všech světů padá, kde polibků jásavá bouře se sráží, jež rozžehá v křížem blesků nesčetné životy příští. Věř, my se to líbáme tisíci retů, objetím tisíců paží ve věčnosti bolestné něhy, jež od věků do věků prýští! Ve vášnivém tepotu věčného Srdce, jež tisíci údery buší, v tušení, jež prochází hroby a svítí z budoucích zoří, v tajemství Zrání, jež v jedné duši slívá tisíce duší a pohledem letícím věky na tváři spřízněné hoří. 5
Otokar Březina Tys nešla Otázky O čem/o kom báseň hovoří? Co víte o rozsáhlosti básnického díla Otokara Březiny? Pokuste se zdůvodnit autorův vztah k básnictví. Proč podle vás zůstalo dílo tak sporé? Pojmenujte zjednodušeně myšlenkový vývoj autora v po sobě vydaných sbírkách. Jsou v básni nějaké symbolistní prvky? Charakterizujte rýmový aparát básně. 6
Richard Weiner - Uvedení Jenž narozen jsi vedle světelných zřídel a od povrchu země odvracíš zrak, v němž čte se touha i zhrdání šetři svých křídel! Šetři svých křídel! Neboť někdy, jak pták uděšen v strnulost pohledem hadím, měl bys jich silných potřebí. Já, smutně zkušený, dobře radím. Vidíš-li slunce na nebi, vidíš-li hvězdy a slyšíš-li vítr, jak řádí, v oddaném srdci k prvkům se pohybu, k prvků se světla druž. Nerozplýtvej však své mládí v družnosti s nimi. Neb někdy za chybu, spáchanou takovým rozpětím síly, víš-li, čím splatíš? V mých těžkých a strohých slovech je bědno dnes číst. Je jako raněné divoké zvíře srdce mé dneska, bez myšlenky, bez pohnutí, bez citu Jen svist, jen svist suchým listím slyším. Byl pták a byl had - - - O ptačím životu se zachtělo mi psát. Teď, když jsem otevřel zděšením zavřené oči, tu slyším a vidím ptačí ten život, jenž šťastných příhod byl pln. Slyším jej zpěvem a šveholným letem jej vidím, slyším jej v trylcích, ach, slyším jej v šumotu vln. Kde je, kde je, kam se poděl? Byl, zpíval, létal - není. Od těžké práce denní zvedni již hlavu svou. A slyš, jak vypravuji příhody, jež se snují mým mládím v zradu daným, mou myslí tesklivou. Soucitné děti pláčí nad smutnou smrtí ptačí. Jim není života krom snadných ptačích písní, krom nadšení, jež vysní: jim ptačí bytost lehkou zpěvánkou kolotá. Ty však pohlédni hlouběj. Po denní práci hloubej, proč skonal tento pták. Ne smrt, zřím život ptačí. A odtud bázliv stáčí se k lidem udolaným můj zamlžený zrak. Zřím ty, již klesli mladí. Ty, kterým pohled hadí zavelel stát. Proč tážeš se? Kdo ví tu? Snad že v těch očích svitu je hrůzný majestát závisti zeměplaze, jenž čeká v bídné snaze - a v chvíli příhodné, zvítěziv nad únavou životů šťastných, dravou svých očí skelností jim srdce probodne. Byl, létal, zpíval není. Já v němém podivení zřím jeho život teď. Jdu poli z lesa k městu a zdá se mi, že jest tu ve ptačím zhynutí života přípověď. Kdo chcete se mnou jíti? Tam ptačí život svítí duhových světel hrou. Byl, létal, zpíval není. Pohleďme usmíření do bran, jež se nám s tichou teď hudbou otevrou. 7
Richard Weiner Uvedení Otázky Jak rozumíte obsahu básně? Je vám sdělení těchto nesnadných veršů jasné? Které obraty vám činí potíže? Zdůvodněte. Lze v básni nalézt nějaký systém rýmů? Co víte o Richardu Weinerovi? Do kterých literárních forem zasáhl? Vyhledejte subjektivně působivé verše a jejich výběr zdůvodněte. S jakou zahraniční literární skupinou byl spojen? Jakém byly projevy tohoto sdružení a jak jsou patrny v jeho díle? Proč se jedná mezi běžnými čtenáři o víceméně opomíjeného autora? Jaké nároky na čtenáře dílo tvůrce klade? 8
Jaroslav Seifert Maminčino zrcátko Zrcátko v zlatém oválu ztrácelo stříbro pomalu, až bylo nakonec slepé. Půl života snad bez mála maminka se v něm česala. Kdys ukazovalo lépe. U okna visí na skobě, dívá se po mně, po tobě, proč by se neusmívalo? Maminka byla veselá a žádné vrásky neměla, a když, tak určitě málo. A zpívává si nad mlýnkem valčíky, které s tatínkem tančila šťastná snad trochu. Když vzpomíná si na mládí, letmo jen okem zavadí o jeho třpytivou plochu. Odvíjejíc pak s hřebene truchlivou kořist plamene, v chomáček vlasy stočí. Když pak jej hodí do dvířek, vidím na skráních vějířek a drobné vrásky kol očí. 9
Jaroslav Seifert Maminčino zrcátko Otázky Jaký vztah je mezi je zrcátkem a matkou? Pojmenujte tento literární prvek. Vyhledejte personifikace. Jaké proměny se dějí se zrcátkem? Proč se tak děje? Vyhledejte jednotlivé fáze matčina života. Sestavte schéma rýmů. Z jaké sbírky nejspíše báseň pochází? Lze podle vás charakterizovat celé sbírky několika větami? Pokud ano, pokuste se o to právě nyní. 10
Jindřich Hořejší Paní z námoří Jediné světlo nehoří nad temnou stezkou rozloučení, na sochou Paní z námoří a Cizince. Jen bílé mžení, jak oko cize v oko zří, je halíš v rubáš jasnozření. Jak ze záhrobí hrob jsem zřel uskutečněné skutečnosti. Sen dovršený z něho zel, pustota prázdných nesmírností: poznaných dálek slepá běl, krás světa ohlodané kosti, Jak obraz slunce zašplíchal neslyšně prsten na hladině, jak hlas, který se klnout bál, jak sbohem tone v těžkém víně, jak červ, jenž srdce uhlodal, jak mizí tělo v mrtvé hlíně. Aby se svět můj nezřítil, duhová stavba pohádková, bylo mi třeba nových sil, stavět jej stále znova, znova. Tys přišel. Tys mě posílil. Tvá kouzelná a slastná slova. - Vyplul jsem s touhou dobýt svět. Drásala, sládla, slibovala dosíci nejpyšnějších met. Poznal jsem pozdě: oklamala. Uvadla, jako vadne květ. Jako tvá láska, lhala, lhala. oněmlé zpěvyplanet tmám, osleplá vidma cizích krajů, hlubokých moří mělký klam, vyčichlá vůně blízkých tajů, vesmírných výšek bludný mam, past osamělých, marných rájů. - Byls pro mne ztracen onen den, kdy moře si tě odváželo a v tobě vzalo mi můj sen. Co na mně potom záleželo? Nebylo zrady. Lhalo jen bezduché, živočišné tělo. Dávala srdci jistotu, že jeho tepot bude snění, že vyrveš se mnou životu tresť věcí, kterých v světě není, že přemůžeme nicotu pro neskutečné naplnění. Útržek novin promluvil, když vše už bylo dokonáno, když pozbyl jsem už všech svých sil, k všem porážkám už řekl ano, když ze sna jsem se probudil v střízlivé, chladné, bílé ráno. Ze všech mých touh jsi zbyla ty. Ze všech mých touh mi zbyla láska. V loži mých touh jsi spala ty, má prvá touha, ty, má luska, jediná touha, živá ty. Mou touhou bylas ty, tvá láska. To, co tys teprve poznával, když tisk jsi kořist prázdných dlaní, jsem znala. By l to též můj žal. Svět, to je dlouhé umírání v prázdnotě, v temnu holých skal, o které bije moře zdání. Byls pro mne ztracen tehdy už, když jsme se spolu rozloučili. Šels uskutečnit v ruce nůž, iluzí zabít přízrak bílý. Snad jinaks nemoh, byl jsi muž. Vracím ti prsten, mrtvý milý Nad hlavou den, tvůj zrak, nad hlavou noc tvých černých vlasů, na srdci, smutném jako vrak, tvou zaslíbenou nahou krásu, já plul jsem, opuštěný vrak, k majáku smrtelného jasu. Útržek novin promluvil, když ze všech touh jen ty jsi zbyla. Nic nezkazil, jen dovršil. Jak bys ty také nezradila! Pozdě jsem sebe pochopil. Vracím ti prsten, mrtvá milá. Vracím jej moři, mrtvá milá. Abych svůj život mohla nést, zkrášlila jsem jej tajemstvími, blaženstvím iluzorních cest, sladkými ráji vysněnými, rty svlažovala hrozny hvězd za nocí touh, jež byly tvými. Vracím jej moři, mrtvý milý. Jak obraz luny zašplíchal neslyšně prsten na hladině, jak povzdech na rtu kdyby tál, jak bloudí duše v meluzíně, jak úsměv kdyby z mrtvých vstal na tváři smutné otrokyně. 11
Jindřich Hořejší Paní z námoří Otázky Jaký formální charakter má tato báseň? Pojmenujte vztah mezi oběma mluvčími. Vysvětlete vývoj poměru. Jaký postoj k životu dává najevo žena? Citujte. Jaký postoj k životu je vlastní muži? Doložte. Vyhledejte obrazy skepse. Z jaké časové perspektivy je příběh básně vyprávěn? Jedná se o záznam vztahu dvou lidí. Jaké verše mohou promlouvat k čtenářům, ač na příběhu nejsou účastni? Které z nich by se daly považovat za nadčasové? 12
Zdroje Literatura: BŘEZINA, Otokar. Nevlastní děti země. Praha: Československý spisovatel, 1988. HOŘEJŠÍ, Jindřich. Paní z námoří. Praha: Československý spisovatel, 1966. SEIFERT, Jaroslav. Maminka. Praha: Albatros, 1985. WEINER, Richard. Žít a nebýt. Praha: BB/Art, 2004. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 13