Sborník z konference. Mezinárodní studentská konference. Demokracie. versus extremismus. Principy všedního hrdinství

Sborník z konference Mezinárodní studentská konference Demokracie versus extremismus Principy všedního hrdinství

Mezinárodní studentská konference DEMOKRACIE VERSUS EXTREMISMUS. Principy všedního hrdinství 4. 6. 10. 2013, GASK Kutná Hora Sborník z konference Uspořádalo o. s. Asi-milovaní v rámci projektu Hrozby extremismu/příležitosti demokracie výchova k aktivnímu občanství

Konference je věnovaná památce hudebníka, básníka a spisovatele Filipa Topola (12. 6. 1965 19. 6. 2013) a dramatika, disidenta a bývalého prezidenta Václava Havla (5. 10 1936 18. 12. 2011). Projekt občanského sdružení Asi-milovaní Rok vydání: 2013 Místo vydání: Praha Tisk: Carter/Reproplus s.r.o. Grafika a DTP: Radim Stuchlík Editorky: Dana Gabaľová a Marie Zahradníková Odpovědná redaktorka: Marie Zahradníková 1. vydání Fotografie: Tomki Němec, Radek Smutný Tato publikace byla financována ze Strukturálních fondů EU prostřednictvím ESF a z rozpočtu ČR prostřednictvím OP VK MŠMT jako součást projektu Hrozby extremismu / Příležitosti demokracie výchova k aktivnímu občanství. Asi-milovaní ISBN: 978-80-905551-3-6

Motto: Kdo se chce stát hrdinou, ten si způsob najde Juraj Kušnír, student

OBSAH I. ÚVOD 5 II. MEZINÁRODNÍ STUDENTSKÁ KONFERENCE Demokracie versus extremismus. Principy všedního hrdinství 7 III. VYBRANÉ ESEJE ÚČASTNÍKŮ KONFERENCE 11 IV. ODBORNÉ PŘÍSPĚVKY 47 V. WORKSHOPY 94 Výstupy workshopů 97 VI. ZÁVĚR 103 PODĚKOVÁNÍ 104 4

Úvod I. ÚVOD Občanské sdružení Asi-milovaní se dlouhodobě zabývá projekty, které seznamují žáky a pedagogy s principy fungování demokracie, způsoby soužití lidí z různého národnostního, kulturního a sociálního zázemí a zejména s mechanismy, které demokracii ohrožují. Snažíme se reflektovat postoje lidí, pomáhat jim tyto postoje vyjádřit a přemýšlet nad nimi. Zejména mladé lidi vedeme k pocitu občanské odpovědnosti, uvědomění si možností volby a odpovědnosti za její důsledky a snažíme se podporovat schopnost a chuť mladých lidí měnit aktivně stávající skutečnost, pokud s ní nejsou spokojeni. Tomu byla také věnována konference Demokracie versus extremismus Principy všedního hrdinství, která se konala 4. 6. října 2013 v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. Konference byla jedním z výstupů tříletého projektu Hrozby extremismu / Příležitosti demokracie výchova k aktivnímu občanství, podpořeného ze Strukturálních fondů EU a rozpočtu ČR prostřednictvím OP VK MŠMT. Hlavním cílem konference bylo umožnit setkání středoškolských studentů z České republiky i ze zahraničí, jejich učitelů a dalších pedagogických pracovníků, 5

Úvod umožnit jim své postoje a zkušenosti vyjádřit a vést je k poznání, že oni sami mohou společnost aktivně utvářet. K tomu sloužily přednášky a workshopy odborníků, kteří se tématy demokracie, extremismu, totality a lidských práv soustavně a z nejrůznějších pozic zabývají. Obsah příspěvků se stal základem sborníku, který držíte v rukou. Pro účastníky konference jsme připravili nabídku interaktivních workshopů zkoumajících předkládaná témata z různých úhlů a snažili jsme se vytvořit studentům prostor pro diskusi mezi sebou i se svými profesory a umožnit jim vyjádřit své vlastní názory a postoje. Jelikož sjednocujícím motivem konference byl důraz na principy aktivního občanství pojatého jako všední hrdinství, snažili jsme se nabídnout účast pedagogům a studentům, kterým není lhostejné veřejné dění. Pokud by se jim podařilo navázat kontakty, vyměnit si zkušenosti, porovnat společenské problémy, které jsou aktuální v jednotlivých zemích a regionech, podařilo by se mírou vrchovatou naplnit naše očekávání. Již při vytváření programu jsme usilovali o to, aby účastníci nebyli pouze pasivními příjemci, ale aby každý přicházel se svým postojem, konfrontoval jej s názory přednášejících i ostatních účastníků konference a odcházel s vizí svých vlastních možností, jak se zapojit do občanské společnosti. Proto jsme účastníkům zadali práci ještě před začátkem konference a požádali jsme je o vypracování eseje na téma všední hrdinství. Tyto eseje, jejichž výběr najdete i v tomto sborníku, byly zároveň základem společných aktivit. Pozvání přednést svůj příspěvek na konferenci přijali politolog Jan Charvát, bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, historik a politolog Ondřej Matějka, Vít Lesák a Filip Pospíšil z Agentury pro sociální začleňování, výzkumnice zaměřená na pravicový extremismus Adéla Zelenda Kupcová z Národního ústavu pro vzdělávání, historik Ivo Cerman z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity, Jiří Hruška z o. s. Pant provozujícího vzdělávací portál www.moderni-dejiny.cz, generální tajemník Mezinárodní asociace pro interkulturní vzdělávání Barry van Driel a romská aktivistka Ivanka Mariposa Čonková. Záštitu nad konferencí převzal Ivo Šanc, starosta Kutné Hory, která byla hostitelským městem. Záštitu poskytl rovněž starosta sousedního Kolína, Vít Rakušan, který vystudoval historii a působil jako středoškolský učitel dějepisu na kutnohorském gymnáziu Jiřího Ortena. Konferenci jsme se rozhodli věnovat památce hudebníka a básníka Filipa Topola, který v červnu 2013 předčasně zemřel a který je pro nás ztělesněním celoživotní touhy po svobodě, a památce Václava Havla, bývalého prezidenta, ale zejména disidenta, kritika předlistopadového režimu, obránce politických vězňů a spoluzakladatele občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77, na jehož 77. výročí narození připadl druhý den konference. 6

Mezinárodní studentská konference II. MEZINÁRODNÍ STUDENTSKÁ KONFERENCE Demokracie versus extremismus. Principy všedního hrdinství Mezinárodní studentská konference Demokracie versus extremismus Principy všedního hrdinství proběhla ve dnech 4. 6. října 2013 v Galerii středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře. Účastnilo se jí 60 studentů středních škol z České republiky, Slovenska, Německa, Nizozemí, Thajska a 30 pedagogů z České republiky a Slovenska. Po slavnostním zahájení byli účastníci rozděleni do skupin, čtyř studentských a dvou skupin pedagogů, které pracovaly ve workshopech vycházejících z výstupů jejich esejí na téma Všední hrdina. Páteční odpoledne a sobotní dopoledne byly věnovány odborným panelům zakončeným diskusí s přednášejícími na témata demokracie a extremismus, totalita a lidská práva a následným odborným workshopům. 7

Mezinárodní studentská konference Anotace odborných přednášek: Ondřej Matějka, o. s. Antikomplex Demokracie jako nejlepší systém vlády? Je naše demokracie v krizi? Co od demokracie můžeme a co nemůžeme očekávat? Jak se buduje důvěra v demokracii? Co znamená být aktivní občan v současné demokracii? To jsou jen některé z otázek, na něž by současný demokrat měl znát odpověď. V příspěvku se pokusíme společně s hledáním odpovědí alespoň začít. Jan Charvát, politolog, Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Extremismus, radikalismus, demokracie a jejich společné kořeny V posledních letech jsou debaty na téma politického extremismu víc než časté. Extremismus vnímáme, často podvědomě, jako cosi nenormálního, odpudivého, něco, co vybočuje z normálu, či něco, co do slušné společnosti nepatří. Ve skutečnosti jsou ale krajní politické postoje zakořeněny v evropském politickém myšlení a vyrůstají ze stejných kořenů jako demokracie. Dokážeme se tomuto faktu postavit tváří v tvář? Adéla Zelenda Kupcová, speciální pedagožka Národního institutu pro vzdělávání, doktorandka aplikované etiky na FHS UK v Praze Cesty k extrému. Kdo po nich kráčí a proč? Příspěvek představí různorodost životních příběhů nacionalistických aktivistů a jejich cestu k pohledu na svět, který je nazýván jako extremistický. Ukáže, že tito aktivisté nemusí být jen zamindrákovaní jedinci, kteří si něco potřebují dokázat, jak se o nich obecně soudí. Spikleneckým teoriím, rasové nesnášenlivosti a odmítání demokracie mohou podlehnout i lidé z dobrých rodin, vzdělaní a schopní. Lidé jako Vy? Fenomén extremismu navíc vypovídá mnohé i o naší společnosti, její otevřenosti a vztahu ke svobodě a demokracii. Barry van Driel, generální tajemník Mezinárodní asociace pro interkulturní vzdělávání a Mezinárodní ředitel pro vzdělávání učitelů a rozvoj studijních programů v Anne Frank House Amsterdam Demokratické vzdělávání, co to je a může něco ovlivnit? Je to vhodná reakce na extremismus? Konkrétní příklady vzdělávacích demokratických programů na školách. Ivo Cerman, historik, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Totální stát Kdy je oprávněné používat pojem totalitarismus či totalitní stát? V širší i užší odborné veřejnosti se tato otázka zatím řešila bez ohledu na reálné dějiny této klíčové kategorie nacistického státního práva. Nepřihlížejí k ní 8

Mezinárodní studentská konference ani ti čeští historici a politologové, kteří zpochybňují oprávněnost tohoto pojmu, a jako důkazy často používají volné asociace, které vyvolává adjektivum totální. Otázka není blíže objasněna ani v podkladech k maturitním zkouškám z Občanského a společenskovědního základu, kde se v jednom z okruhů požaduje po žákovi/žákyni, aby dokázal rozlišit demokratické a totalitní státy. Zastáváme názor, že tuto otázku nelze řešit jen s odvoláním na osobní fantazii, ale že je třeba se seznámit s tím, co kategorie totálního státu znamenala v nacistickém státním právu. Pokusíme se velmi stručně vysvětlit, jak nacističtí právníci došli k tomuto pojmu, proti čemu byl zaměřen a jaké byly jeho hlavní atributy. Džamila Stehlíková, bývalá ministryně pro lidská práva Koncept lidských práv a společenská praxe Žádný demokratický stát nemůže být legitimní, pokud nezajišťuje ochranu základních lidských práv a svobod. Proto tak často zdůrazňujeme univerzální charakter konceptu lidských práv. Realizace tohoto ideálu, ke kterému se zavázala většina zemí světa, se však výrazně liší od státu ke státu. Společenskou praxi v oblasti lidských práv v konkrétních zemích určuje celá řada faktorů především historická zkušenost, specifický kulturní a společenský kontext, způsob fungování právního systému a politických institucí, míra demokratické participace, hodnoty, aktuální potřeby a priority skupin a jednotlivců. A jaký vliv na ochranu lidských práv má a měla by mít politická praxe? Vít Lesák, Agentura pro sociální začleňování Zapojení veřejnosti v kontextu řešení sociálního vyloučení kdo je tady hrdinou? Snahy o řešení sociálního vyloučení a chudoby na místní úrovni jsou v době všeobecného společenského rozladění a rok před komunálními volbami politicky velmi nepopulární. Stavba azylového domu pro matky s dětmi, zřízení centra volnočasových aktivit či otevření přípravné třídy na základní škole, to vše vyžaduje nejen analýzu potřebnosti a finanční prostředky, ale především podporu veřejnosti. V mnohých městech se ale aktivizují spíše ti občané, kteří vyjadřují svou obavu či častěji nenávist vůči menšinám a chudým lidem. Hrdinou zde není člověk, který sepíše petici proti nepřizpůsobivým a občansky se tak angažuje, ani ti, kteří se masově vydávají protestovat do ulic, ale spíše lokální politik, ředitel školy či farář, kteří se veřejně zastanou integračních politik, a jdou tak proti proudu. Toto jsou neviditelní disidenti dnešní doby. Ivanka Mariposa Čonková, aktivistka, herečka a performerka, o. s. Konexe, členka platformy Blokujeme! Když se boj za lidská práva Romů nazývá provokací Horké léto 2013 přineslo sérii protiromských pochodů. Staly se součástí léta a všichni jsme si na ně zvykli. Vymezení se vůči nim je označováno za provokaci. Přesto je to silné lidskoprávní téma. Ovšem nepovšimnuté 9

Mezinárodní studentská konference Témata odborných workshopů: Ivo Cerman: Totální stát jak ho poznáme? Jiří Hruška, o. s. Pant, redaktor vzdělávacího portálu Moderní dějiny.cz a učitel na Jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida v Ostravě: Moc bezmocných aneb Havel stále aktuální. Vít Lesák a Filip Pospíšil, Agentura pro sociální začleňování: Hrdina všedního dne Jak se zachováte ve vyhrocené situaci? Ivana Gabaľová, oddělení vzdělávacích projektů, Anne Frank House Amsterdam: Free2choose hranice svobody Lenka Šmídtová, o. s. Antikomplex: Nemusíme, chceme aneb co znamená být aktivní občan Jan Charvát: Současné trendy na krajně pravicové scéně a jejich střetávání s demokracií Adéla Zelenda Kupcová: Cesty k extrému. Kdo po nich kráčí a proč? Barry van Driel: Co jsou to demokratické školy a mohou něco změnit? Vyústěním konference byla pro účastníky prezentace výstupů workshopu nazvaného Demokracie jako cesta. Anotace a výstupy jednotlivých workshopů najdete v páté části této publikace a na našich stránkách www.moznosti-demokracie.cz. Doprovodný program: výstava Domácí umění (www.domaciumeni.cz), jež shromažďuje výtvarné díla, které v období socialismu lidé vytvářeli ve volném čase a zdobili jimi své domácnosti, výstava Stopy totality (www.stopytotality.org), která představuje výsledky pátrání žáků po osudech lidí z jejich okolí zejména v padesátých létech prohlídka expozic GASK. 10

Vybrané eseje účastníků konference III. VYBRANÉ ESEJE ÚČASTNÍKŮ KONFERENCE Motivem konference bylo aktivní občanství vyjádřené jako principy všedního hrdinství. Toto spojení bylo zároveň výzvou k hledání odpovědi, co vlastně hrdinství je a zda je možné rozlišovat mezi všedním a neobyčejným hrdinstvím. Jelikož pedagogické principy celého projektu vychází z konstruktivismu a interaktivity, pokládali jsme za smysluplné, pokud při koncipování konference vyjdeme z názorů účastníků, a to jak studentů, tak pedagogů. S několikaměsíčním předstihem jsme proto zadali přihlášeným účastníkům náměty k zamyšlení. Obdržené eseje byly nám i pozvaným hostům částečným vodítkem při koncepci panelových přednášek i interaktivních workshopů. Podařilo se shromáždit několik desítek prací, z nichž část uveřejňujeme ve sborníku, ostatní pak na webových stránkách projektu. Formu a rozsah eseje jsme nechali na vlastním uvážení účastníků. Eseje záměrně ponecháváme v původním znění včetně stylistiky. 1 1

Vybrané eseje účastníků konference NÁMĚTY ESEJE: Co je podle vás hrdinství? Co je podle vás všední/obyčejné hrdinství? A co je velké hrdinství? Je mezi nimi zásadní rozdíl? Vysvětlete. Uveďte příklady všedního a velkého hrdinství (příklady z časového intervalu od počátku 20. století do současnosti). Příklady můžete čerpat ze své osobní zkušenosti, ze zkušenosti svých přátel, příbuzných, známých, zkrátka svého okolí, anebo z tisku, literatury, dějepisu, dokumentárních filmů apod. Mezi příklady mohou být i kontroverzní, sporné, protichůdně vnímané a interpretované případy, můžete uvést i více příkladů. Svůj výběr zdůvodněte. Zkuste se zamyslet nad tím, co je cílem hrdinství? Jinými slovy, je to cesta či cíl? A jak je tomu v případě, pokud hrdinský skutek nedosáhl svého cíle, měl smysl nebo ne? Myslíte si, že se můžete stát hrdiny vy sami? Jakým způsobem? 12

Vybrané eseje účastníků konference Studentské práce: Tereza Reichelová, Arcibiskupské gymnázium Praha / Filozofická fakulta UK, obor filozofie Obávám se, že hrdina je vyprázdněné slovo. Antický archetyp hrdiny je něco diametrálně odlišného od Hrdiny naší doby, natož od titulu mať gerojnica, který udílel Sovětský svaz matkám, které překročily hranici deseti dětí. A je velice pravděpodobné, že lidé, kteří mají na určitou kontroverzní postavu stejný názor, by měli odlišné stanovisko, zda jí nazývat či nenazývat hrdinou jednoduše proto, že mají jiné představy o pojmu hrdina. Samozřejmě, že není nutné souhlasit s tím, jak pojem hrdina vnímám a používám já, ale cítím se povinna to vyjasnit dříve, než se jím začnu ohánět a posléze snad i jmenovat hrdiny. Klíčových otázek k vymezení novodobé hrdinnosti mě napadá pět: Co je to hrdinský čin? Je to pro mě rozhodnutí v nechtěné krizové situaci, kvůli kterému se člověk sám vědomě dostává do ohrožení, protože věří v nějaké ideály. Člověk, který krizovou situaci sám vyhledává, aby se stal hrdinou, je pro mě blázen, pokud v to, co tím sleduje, skutečně nevěří. Jestliže se v současné době rozhodnu jet na humanitární misi do Aleppa, protože cítím, že musím a protože je humanitární pomoc v Aleppu skutečně potřeba, dobrá. Ale pokud se nudím, mám ráda vzrušení a tohle se jeví jako docela sympatické dobrodružství s hustým podtextem, jsem idiot. Aspekt ohrožení i vědomosti rozebírám v následujících otázkách v širším kontextu. Je hrdinství ctnost? Aby člověk byl hrdinou, musí být hrdinný (tedy k hrdinskému činu stále ochotný a připravený), nebo musí alespoň jednou spáchat hrdinský skutek (nezávisle na tom, jaký ve svém všedním životě je)? Hrdinou je pro mě člověk druhého typu. Jsou lidi, u nichž jsem přesvědčena, že dostat se do situací, jež vyžadují hrdinské postoje a činy, neváhali by. Ale i když si jich samozřejmě velmi vážím, nemohu je nazývat hrdiny, jednoduše protože k tomu nedostali příležitost; jistěže učit se od těchto potenciálních hrdinů je stejně důležité, jako učit se od těch, kteří už svou hrdinnost prokázali, protože základ morální integrita a ochota se jí nevzdat je stejný. Na druhé straně jsou pro mě hrdiny lidé, kteří vykonali jeden hrdinský čin i ti, kteří své hrdinství museli dokazovat mnohokrát za život. Není to nespravedlivé: hrdinství není něco, co by mohli dosáhnout jen ti největší z hrdinů; hrdinu z člověka dělá jeho čin, nechci se inspirovat beze zbytku celým jeho životem (byť jsou samozřejmě lidé, u nichž je nesmírně inspirativní většina jejich života). A protože se snad někdo, kdo se odvážně postavil nacistům i komunistům ve stáří bojí táhlého umírání, nepřestane pro mě být hrdinou. A samozřejmě, že také není nutné přijímat jen hrdinství za jediné hodno 1 3

Vybrané eseje účastníků konference inspirování se když pro mě kdosi není hrdinou, ale člověkem s obdivuhodnými názory, nebudu si ho pro to vážit méně, a pokud někdo není hrdinou, ale má zdravou životosprávu, v jiném ohledu si mohu za vzor vzít zase jeho. Je nutný morální podtext činu? Ano. Líbí se mi, jak uvažuje Kant: statečnost je výborná věc, ale spíše doufáme, že zloděj či vrah, který na nás má zálusk, statečný nebude. Jistěže nebudeme vždy sto určit, kdo skutečným hrdinou je a kdo není kdo třeba nebyl partyzánem právě proto, že mu dělalo dobře zabíjet ale na tom nezáleží, dokud pohnutky nepřijmeme jako správné; a nakonec není vůbec na škodu, když se nebudeme schopni shodnout, které pohnutky správné jsou a které ne, a pokud si z toho něco dokážeme odnést, můžou nám být nakonec prospěšnější než jasní hrdinové. Ale člověk sám by si měl být vědom, proč dělá, co dělá; pokud sedím v Borech, protože jsem se narodila do disidentské rodiny a chovají se tak všichni, jsem úplně stejným člověkem jako lidé, kteří jsou na straně totalitního či autoritativního režimu, protože jim to přijde normální. Jak je to se zodpovědností za hrdinské činy? A jde v něm i o následky? Tuhle otázku vnímám jako nejkritičtější. Na jednu stranu se zdá, jako by následky na hrdinnost činu neměly mít vliv (příklad: Jan Palach, kterého čin měl mnohem větší dopad, než sám tušil, a na druhé straně Elijahu Rips, který se upálil v Lotyšsku z týchž důvodů a jeho čin zaznamenalo pár desítek lidí) a jakoby mělo záležet jen na činu samém, vytrženém z kontextu; na druhou stranu se poněkud zdráhám brát si za vzor lidi, kterých (hrdinné) činy dopadly katastrofálně věřím, že hrdinné činy vyžadují také hrdinnou soudnost, a přestože si myslím, že člověk má nárok být pevný a morální pouze v hranicích oběti jeho samého (vyhrocený příklad: člověk má nárok nechat se popravit za své názory, ale v žádném případě nesmí nechat popravit někoho jiného. Svého svědomí si sice mohu vážit víc než svého života, ale cizí život je pro mě nedotknutelný, a vůbec si ho nepřipouštím do možnosti obětovat jej.), netroufám si mimo akademickou rovinu posuzovat konkrétní případy sofiiných voleb, zda se lépe choval člověk, který za zradu svého svědomí zachránil druhé nebo člověk, kvůli jehož pevnému přesvědčení museli lidé umírat. S klidným svědomím lze říci, že u hrdinských činů mi jde o pohnutky, nikoli o následky roli hraje, co hrdina věděl, že způsobuje, nikoli jak to skutečně dopadlo a je nutné hrdinovo rozhodnutí posuzovat, jako kdyby dopadl, jak hrdina čekal, že dopadne. Záleží na formě? Nemám nejmenší potíže přijímat za hrdiny lidi, kteří hrdinně rozhodně nevypadali, když konali, co konali. Obdivuji, jak se před popravou dokázala Milada Horáková tvářit, ale i kdyby plakala a omdlévala, a přesto ze svého neslevila, nic by se tím pro mě neměnilo. 14

Vybrané eseje účastníků konference Nedávno jsem se dostala do nepříjemné debaty o lidských právech. Podporování lidských práv na školách zní podobně jako (řízený) zájem o všední hrdiny (nemyslím tím zapomenuté nebo málo známé hrdiny, na něž jsou orientovány třeba Příběhy bezpráví nebo Mene Tekel) jasně a zřetelně jde o správné a dobré aktivity, podporují správnou výchovu dětí, rozvíjí kritické myšlení, a tak dále. Z tohoto hlediska mi tato dvě témata připadají blízká, jde na první pohled o jednoduché otázky: je správné podporovat lidská práva? Ano. Je správné zajímat se o minulost a současnost a brát si z ní příklad, inspiraci, ponaučení, pojmenovávat hrdiny a zlo pravými jmény? Ano. Proč tedy ta nepříjemná debata: nevidím lidská práva ani všední hrdiny jako bezproblémové otázky a napadá mě k nim jistá kritika (nevidím problém jen v nedostatku peněz, času nebo zájmu, jak se často podobné debaty vedou: neziskové organizace vs. nedostatek prostředků). Ale jako by člověk nemohl uvnitř jedné strany řekněme pro lidsko-právní hledat argumenty proti ní; přestože nebude-li námitky vznášet sám, nebo nebude-li si je připouštět, nadnesou je jiní a najednou nepůjde o hledání pravdy, ale o střety dvou názorových táborů. A přestože hrát v přátelské debatě u piva roli oponenta lidských práv byl jeden z nejhorších zážitků v posledních měsících, mám pocit, že to bylo nezbytné. V tomto textu nechci v žádném případě tvrdit, že jsem proti projektům a neziskovkám, které se zabývají tím, co bych nazvala občanské hrdinství; že nic jako všední hrdinství neuznávám a hrdinové pro mě jsou jen velikáni jako Mandela, Bialiatski, Kolbe. Nicméně tento text vnímám jako skvělou příležitost k formulování obav a argumentů proti všední a obyčejné hrdinnosti. Obávám se, že když někomu přiřkneme pomyslný titul hrdina, říkáme tím vlastně, že jeho chování, resp. čin považujeme za něco neobyčejně ušlechtilého, že nebylo samozřejmostí, jak se měl zachovat, a on si dobrovolně vybral etickou cestu. Jistěže to není problematické tedy do té doby, dokud jsou hrdiny rytíři, vojáci, pracovníci červeného kříže, misionáři, atd. Tito čelili mnohdy nám nepředstavitelným hrůzám (a tedy i pokušení chovat se nehrdinsky), ale podobně jako u opačného konce problému doba plodí hrdiny, stejně jako zločince. Tak jako světové války v první polovině století vytvořily velké hrdiny, vytvořily velké zločince a stejně jako dnes (na evropském území, jistě) nikdo doslova nezachraňuje tisíce lidí, nikdo tisíce nevraždí, nevydává pokyny k jejich vraždění. Dnešní doba je řekněme klidnější než celé minulé století, samozřejmě že mluvím jen v evropském kontextu, a proto nevytváří tak dramatické hrdiny ani zločince. Dalo by se říci, že se společnost jaksi zprůměrovala, většina lidí není ani výslovný zločinec, ani výslovný hrdina; v dobách pogromů a deportací se přes noc stávalo zločinci a hrdiny úplně jiné číslo lidí. Jenže společnost hrdiny potřebuje. A po studené válce která ještě byla schopná rodit velkoformátové hrdiny nám schází ono drama (nechci tímto slovem zlehčovat hrůzné momenty dějin), z nějž hrdinové 1 5

Vybrané eseje účastníků konference vychází: války, totalitní režimy, genocidy, revoluce, pogromy. Stručně řečeno je v naší české společnosti ačkoli poslední události naznačují, že doba, kdy budeme na půdách reálně schovávat rodiny Romů, není až tak nemyslitelná prakticky nemožné stát se přirozeně velkým hrdinou, protože k tomu člověk nedostane šanci, spíše než na hrdiny a zločince (války), lidi žijící v právu a zelináře (totalita) se naše společnost dělí na slušné lidi a ty méně slušné. Ti méně slušní mají mnoho tváří: neonacistickou, neúplněrasistickou, kmotrovskou, korupční, farmaceuticko-firemní, kariéristickou-přednostní, ; zatímco si troufám říci, že slušný člověk nesouhlasí s celým tímto balíčkem. Ale zpět k hrdinům: v posledním roce jsem tuším zaznamenala nějaké titulky o hrdinovi, který oznámil jakýsi případ veliké korupce, hrdince, která se i přes riziko vyhazovu z práce bránila nevhodným návrhům svého nadřízeného, hrdinech, kteří bránili Šumavu, hrdinech, kteří se bránili nespravedlivému zatčení a formálními cestami se zdlouhavě dožadovali svých práv, hrdince, která se postavila zvůli farmaceutických diktátů, atd. Aniž bych chtěla jejich činy znevažovat, přijde mi, že se spíše všichni chovají, jak by se měl každý slušně vychovaný člověk chovat. Že jejich chování nebylo, nebo přinejmenším nemělo by být, nesamozřejmé a neobyčejně morální. Tím, že obyčejnou občanskou slušnost povyšujeme na hrdinství, vlastně tvrdíme, že to není samozřejmé. Že jde o jakousi hrdinskou nadstavbu. Že kdo není hrdina, nemá povinnost postavit se na diskriminované a šikanované, nemá povinnost postavit se aroganci a svévolnému chování nadřízených, politiků a celých koncernů a může zůstat doma. Z obrovského průměru, kde 1 by byla slušný a 5 neslušný vlastně vytváříme posunutou stupnici 1-2 hrdina (neobyčejné, nesamozřejmé, nenutné), 3 4 (obyčejný, slušný, dobře vychovaný), 5 (padouch). Pokud je ten, kdo nahlásí korupci, titulovaný hrdinou, znamená to, že nenahlásit korupci není nic proti ničemu, jen to není ani výslovně dobré (hrdinství), ani výslovně špatné. A pak tu máme tedy ty malinké menšiny občanských hrdinů, kteří nahlašují korupce, pořádají protirasistické demonstrace a připravují 1000 obědů pro bezdomovce, a tu obrovskou, tolik nadávanou mlčící většinu, protože není jejich povinností být hrdinsky slušný. Jistě by se dalo namítnout, že v dnešním prostředí je hlášení korupce skutečně neobyčejná věc, i když bychom si přáli pravý opak a heroizování podobných činů, které by v ideální společnosti měly být samozřejmé, je správná reakce. Alespoň zviditelňuje ony slušné a dejme tomu snad inspiruje lidi ke slušnějšímu chování. To nepopírám. Nicméně přesně toto heroizování bezpochyby současně podporuje i onu nesamozřejmost slušnosti stejnou měrou, jakou se proti ní staví. 16

Vybrané eseje účastníků konference Hrdinství Nikol Kusáková, gymnázium Kyjov Hrdinou je ten, kdo zachrání uvízlého psa z řeky. Hasič, který vběhne do hořícího domu, aby pomohl malé holčičce dostat se do bezpečí k rodině. Svobodná matka, která má dvě práce, aby zabezpečila a uživila své děti. Voják, který jde do války, aby bojoval za svou zem. Zda jde o dobrý skutek nebo hrdinství, nezávisí na tom, kdo ho uskutečnil, ale na tom, koho ovlivnil. Pes nikdy nezapomene na pach svého zachránce. Rodina malé holčičky bude do konce života vzpomínat na chrabrost v očích hasiče, který pro jejich andílka riskoval svůj život. Děti budou milovat a ctít svou matku za všechno utrpení, které snesla, aby jim zajistila lepší budoucnost. A vlast bude hrdá na každého vojáka, který se za ni kdy postavil. Hrdinství je pouze slovo, kterému my, obyčejní lidé, dáváme význam. Hrdina je ten, kým chce každý být, ten, kým většina nikdy nebude. Být materialistou, řeknu, že ten, kdo obětoval svůj život, aby zachránil třicet dětí před sériovým vrahem, byl větší hrdina, než ten, kdo darem ledviny zachránil život svému nemocnému partnerovi. Cožpak ale není hrdinou každý, kdo upřednostnil potřeby jiného před svými vlastními, aby mu pomohl? Když vidíte muže, který pomáhá staré paní s nákupem, co si pomyslíte? Někteří řeknou, že je to samozřejmost, ale přitom si sami uvědomují, že oni to nikdy v životě neudělali. Dalajláma jednou řekl, že skutečné změny ve společnosti musí začít od iniciativy jednotlivců. Pokud by každý začal konat i ty nejmenší dobré skutky, svět by již nepotřeboval hrdinů. Tohle slovo by ztratilo svůj význam. Takže ne, opravdu nevím, co znamená všední hrdinství. Všední je život, všední jsme my. Hrdiny ale nejsme. Výše jsem napsala, že hrdinou je ten, kdo koná dobrý skutek. K tomu potřebuje ušlechtilé srdce. Mohla bych tu vypsat desítky příkladů z novin, kdy někdo někomu zachránil nebo určitým způsobem zlepšil život (neměla bych problém napsat stovky obdivných slov například o Nicolasi Wintonovi). Já jsem si ale vybrala jiný, pro některé nepochopitelný příběh o ženách, které jediným činem předčily nás všechny. Přítel z Ameriky četl dokument o známé náboženské skupině, která si říká Amish. Jednou do jejich osady přišel ozbrojený muž a zastřelil sedm dívek, následně sám spáchal sebevraždu. Motivy nejsou známé. Matky těchto dívek se rozhodly navštívit rodinu muže, který chladnokrevně zavraždil jejich dcery. Jakmile matky přišly do jeho domu a setkaly se s jeho manželkou a synem, tak jediné, co udělaly, bylo to, že k nim přistoupily, objaly je a řekly, že tomu muži odpouští a milují ho. Manželka se synem nerozuměli, chtěli vysvětlení. Matky řekly, že sice nenávidí čin, který tento muž spáchal, 1 7

Vybrané eseje účastníků konference ale zároveň jeho jako lidskou bytost milují. Protože my všichni jsme velká rodina a v rodině není místo pro nenávist. Uvědomuji si, že tento přístup závisí také na společnosti, ve které tyto ženy žily, ale je to pro mne skvělý příklad dobrého srdce a hrdinství. V zájmu ostatních zapomněly na pomstu a nenávist Nejde tu o klasický příklad hrdinství, který jste po nás asi požadovali, já ale věřím, že tohle cesta odpuštění a ušlechtilosti je to, o čem by se měl dozvědět celý svět. Dozvědět se o těchto neskutečně statečných ženách, které navzdory ztrátě milovaných osob dokázaly opět milovat. Dle oxfordského slovníku je definice hrdiny následovná: Člověk, typicky muž, který je obdivován pro svou odvahu, vynikající úspěchy nebo ušlechtilé cíle. Nevím, zda s tímto souhlasit, nebo ne. Ano, odvaha, úspěchy a ušlechtilost jsou znaky hrdiny, znamená to ale snad, že voják, který bojoval ve válce, není hrdinou jen proto, že válku jeho národ přeci jen prohrál? Hrdinství bych tedy označila za cestu. Cestu, u které nemůžete předem vidět její konec. A právě to je důvod, proč jen odvážný a obětavý člověk je ochotný se na ni vydat. Koncem může být sláva nebo i smrt, pravý hrdina se ale tak daleko dopředu nedívá. A já? Bojím se, že v sobě nemám dostatek nesobeckosti a odvahy pro činy, které jsem tu na příkladech uvedla. Není to ale důvodem, proč se vzdát. Napsala jsem, že hrdinství je cesta. A já bych po ní ráda pomalu postupovala dál a dál 18

Vybrané eseje účastníků konference Princípy všedného hrdinstva Soňa Majerová, Súkromné bilingválne gymnázium Prešov Čo je to vlastne hrdinstvo? To je otázka, ktorú si už určite položil nie jeden z nás. Odpoveď na túto otázku je veľmi zložitá a nie presne definovatelná, a to z toho dôvodu, že každý z nás si pod slovom hrdinstvo predstaví niečo iné. V synonymickom slovníku máme slovo hrdinstvo definované ako prejav ušľachtilej odvahy alebo prejav veľkého činu. Čo si pod týmto slovom predstavíte vy? Pre niekoho je hrdinstvo hrdina ten člověk, ktorý bojoval vo vojne a bol ochotný položiť život napríklad za svoju vlasť, pre niekoho môže byť hrdina jeho vlastný rodič, iní zasa považujú za svoje osobné hrdinstvo pretĺkanie sa vlastným životom a zdolávanie každodenných prekážok a starostí. Každopádne, každá z týchto veci je hrdinstvom. Záleží len od uhla pohľadu, ako sa na danú vec pozrieme. Podľa môjho názoru nemusí byť hrdinstvom žiaden veľkolepý či obdivuhodný čin. Malo by to byť niečo, čo robíme z čisto nezištných dôvodov. Nič bysme nemali za to očakávať a mali pritom myslieť na iných ľudí. No myslím si, že hrdinom sa môže stať každý z nás. Môže sa nám to zdať smiešne, ale hrdinom nás naozaj môžu spraviť bežné dobré skutky, s ktorými sa máme možnosť stretnúť a napĺňať ich v každodennom živote. To sú napríklad situácie, v ktorých pomôžeme staršej pani cez cestu alebo spolužiakovi s učivom, ktorému nerozumie. Potom tu máme kategóriu našich osobných hrdinstiev, pri ktorých prekonávame seba samých. Pre niekoho je napríklad nereálne, priam hrdinské, odprezentovať svoj projekt pred širokým publikom a porotou, iný to berie ako úplne banálnu záležitosť. Za tieto hrdinstvá nás nikto nebude oslavovať, ani sa nezapíšeme do dejín, no myslím si, že aj tento druh hrdinstva hoci aj malého by sme mali raz za čas praktizovať v našom živote. Rozhodne nás to môže nesmierne obohatiť a priniesť nové a vyššie méty do nášho osobného života. Na druhej stráne tu máme takzvané veľké hrdinstvo. Sú to činy, ktoré sú masovo chápané ako hrdinské. Sú to rôzni vojenskí hrdinovia, vládcovia a mnoho ďalších, o ktorých sa zvykneme učiť v škole. Ďalej sú to rôzne nebezpečné povolania, ako sú napríklad hasiči, ktorí nasadzujú vlastné životy za život iných ľudí, či lekári alebo obyčajní dobrovoľníci, ktorí odchádzajú do chudobných časti sveta na misie, kde žijú spoločne s domorodými obyvateľmi. Ošetrujú ich, vzdelávajú, poskytujú jedlo a pitnú vodu. Jednoducho snažia sa im pomáhať v každej oblasti bežného života. Bez týchto oddaných ľudí by boli niektoré časti sveta absolútne stratené a nemali by taký kvalitný život, ako vďaka týmto ochotným a obetavým ľuďom majú. O týchto ľuďoch 1 9

Vybrané eseje účastníků konference môžeme naozaj povedať, že sú to hrdinovia, ktorí si zaslúžia náš obdiv. Sú to ľudia, ktorí našli odvahu bojovať za svoje presvedčenie a boli ochotní urobiť naozaj všetko na dosiahnutie svojho cieľa, aj keď mnohokrát sa museli stretnúť s neúspechom. Bez týchto ľudí hrdinov by sme dnes možno neboli tam, kde sme teraz. No cesta za úspechom a dosiahnutím konečného cieľa nie je priama, ale vždy hrboľatá a kľukatá. Pravý hrdina by mál brať každý pád, ranu ako povzbudenie do ďalšieho boja a nevzdávať sa. Ďalej by sme si mali uvedomiť fakt, že žiaden čin, ktorý chceme, aby mal prívlastok hrdinský, nie je zbytočný. Samotná snaha na dosiahnutie určitého cieľa, činu z nás robí hrdinov a som presvedčená o tom, že má zmysel, aj keď nie vždy je to tak, ako si predstavujeme. Ako povedal Johann Wolfgang Goethe: Nie je možné vždy byť hrdinom, ale človekom áno. Tak sa snažme aspoň o to. 20

Vybrané eseje účastníků konference Princípy všedného hrdinstva Lenka Margicinová, Súkromné bilingválne gymnázium Prešov Ako je písané v knihe Kazateľ, cestou životom sa môže prihodiť všeličo. To, čomu rozumieme, aj čo nechápeme. Čo sa nám páči, aj na čo by sme najradšej hneď zabudli. Ba i príhody, ktoré by sa vôbec nemali stať, ale prežili sme ich. Život. Čo nás ráno rozosmeje a večer rozplače. Pohladí aj udrie. Poteší aj zarmúti. Ponúka príležitosť. Žiť ho podľa seba. Pre seba. Aj pre druhých. Len pre druhých. Je neľútostne jedinečný. Je aj geniálne jedinečný. Cestou po cestách to spoznáme, veď všetko má svoj čas. Hrdinstvo. V dnešnej dobe bežne používané slovo a s ním často spojený výraz hrdinský čin. Každý človek vníma hrdinstvo inak. Myslím si, že hrdinstvo je niečo, čo je vnímané ľuďmi ako niečo odvážne, mimoriadne, no bohužiaľ v dnešnej dobe niečo veľmi zriedkavé. Mnou vnímané hrdinstvo je prejav ušľachtilej odvahy a vykonanie veľkého činu, pričom človek nemyslí na seba, ale na iných. Každý môže mať iné kritériá na posudzovanie mimoriadnych skutkov, činov. Niekto môže nájsť mnoho rozdielov medzi všedným a veľkým hrdinstvom. Z môjho pohľadu sa nedá jednoznačne rozlíšiť všedné, obyčajné hrdinstvo od veľkého hrdinstva. Myslím si, že medzi nimi nie je zásadný rozdiel. Hrdinstvo je jednoducho hrdinstvo. Nedá sa naplánovať s istotou úspechu. Ľudia môžu povedať, že všedné hrdinstvo konajú ľudia, ktorí sa venujú napríklad charite, a že veľké hrdinstvo je skutok, ktorý človek vykoná pre záchranu života bez váhania. No dá sa porovnať skupinka mladých ľudí, ktorý si myslia, že sa stanú hrdinami, pretože sa nebáli zničiť hlavnú stanicu metra svojimi grafitmi, s ľuďmi, ktorí sa neboja položiť vlastný život za záchranu iného ľudského života? Mladíci sú hrdinami len pred svojou skupinou, lebo oni sa nebáli následkov ich činov. Ale človek, ktorý sa nebojí položiť svoj život za život iného človeka, nepotrebuje svoju odvahu dokazovať iným ľuďom navonok. Počas druhej svetovej vojny ľudia prežívali mnohé útrapy, čo ich viedlo k pomoci druhým. Osud Židov počas vojny je označovaný za tragédiu. Ale aj napriek tomu mnoho ľudí pomáhalo Židom, ukrývali ich aj za cenu svojho života a života svojich blízkych, o čom mnohé roky nikto nevedel. Až teraz sa dozvedáme o ich statočných hrdinských činoch, o záchrane, za ktorú nikto nič nežiadal. Pre mňa je toto príkladom hrdinstva, pretože ich vôľa pomôcť bola silnejšia ako ich strach. A popritom zato nič neočakávali. 2 1

Vybrané eseje účastníků konference Ale aj matka pri výchove svojho dieťaťa je hrdinkou, dá všetko pre svoje deti, urobí aj to nemožné, odopiera si mnohé veci, aby dopriala svojim blízkym a dopomohla im k lepšiemu životu. Taká je jej cesta života, toto je jej cieľ. Jej rodina a starostlivosť o ňu ju napĺňa. Aj toto je jeden príklad všedného hrdinstva, s ktorým sa bežne stretávame, no ani si ho mnohí z nás neuvedomujú. A či môžeme pri myšlienkach o hrdinstve premýšľať o určitom cieli, ktorý chce človek dosiahnuť, alebo iným slovom o ceste k hrdinskému skutku? Mnoho ľudí, ktorí sú nejako svojim činom považovaní za hrdinov, nikdy nerozmýšľali nad tým, že raz sa stanú pre ostatných hrdinami. Nemyslím si, že to bol ich cieľ. Jednoducho si daná situácia vyžadovala konať a oni svojim činom a svojim správaním vykonali skutok, ktorý považovali za správny a v ten moment najlepší. Okoliu sa to možno javí ako určitá cesta k dosiahnutiu cieľa, no ľudskí hrdinovia podľa môjho názoru takto nerozmýšľajú. Človek sa stane hrdinom v danej chvíli, keď pohotovo reaguje a zachráni ľudský život. Hrdinami sú pre mňa taktiež ľudia, ktorí si vyberú svoje povolanie, v ktorom sa venujú pomoci iným. Napríklad charite a sociálnej práci. Majú svoj cieľ, ktorý chcú dosiahnuť určitou cestou. A v tom im veľakrát pomáha aj ich povolanie. Nie každý človek je natoľko silný, aby obetoval svoj život na záchranu toho druhého a nie stále sa všetko končí šťastne ako vo filmoch. Mnohokrát aj dobre myslený čin neskončí šťastlivo, no z môjho pohľadu nemôžme o tom hovoriť ako o nedosiahnutom cieli. Veď každý človek sa môže stať hrdinom. A či si myslím, či sa môžem stať hrdinom? Ako povedal Wilhelm Raabe: Rozvíjajúci sa kvet nerobí nijaký hluk, lebo krása, pravé šťastie a pravé hrdinstvo sa v dennom svetle prejavujú mlčky. Netúžim sa stať hrdinom, ale moju cestu životom chcem nasmerovať tak, aby moja práca a jej výsledky pomáhali ľuďom. 22

Vybrané eseje účastníků konference Hrdinstvo je byť tu pre iných Nina Holičková, Gymnázium Milana Rúfusa Žiar nad Hronom Nevedela som, ako začať môj pohľad na hrdinstvo. Nezamýšľala som sa nikdy nad tým. So slovom hrdina som sa najčastejšie stretávala pri rozbore literárnych diel... Nuž som si zavolala na pomoc vševeda dnešných dní internet a položila som mu otázku, kto je hrdina. Zavalili ma odkazy: Hrdina leta, každý darca krvi je hrdina, falošní hrdinovia dneška, zabudnutí hrdina, toto je hrdina Daniel... zmysluplné aj nezmyselné texty od ľudskosti po celebrity a Spidermanov. Pomaly som sformovala prvé závery. Ak správne vnímam, toto slovo nemá len jeden význam. Z môjho pohľadu sú dôležité minimálne dva významy: hrdina obetavý človek a hrdina ten, kto sa nevzdáva nepriazni osudu, bojuje s ním. V prvom význame slova hrdinstvom pre mňa je to, do akej miery sme ochotní riskovať svoje osobné šťastie a vlastné záujmy v prospech niekoho iného alebo pre všeobecné blaho. Cieľ, v mene ktorého konáme (uskutočňujeme hrdinský čin), musí byť ale šľachetný a nezištný. Inými slovami, konáme dobro bez akéhokoľvek nároku na odmenu i s vedomím, že nás toto naše konanie môže určitým spôsobom poškodiť alebo ohroziť. Takto konalo veľa statočných ľudí, ktorí zachraňovali obete holokaustu, vzdorovali totalite, nebáli sa vyjadriť postoj protirečiaci mocným. Krásnym príkladom takéhoto hrdinstva je Nicholas Winton, ktorý zorganizoval hromadný odchod detí z ČSR, ktoré boli ohrozené nacistickou totalitou. Vyriešiť tento problém bolo nesmierne ťažké, detí boli tisíce. Dal zostaviť zoznam, z ktorého boli vybraté najviac ohrozené deti. Zariaďoval transporty, hľadal pestúnske rodiny. Vďaka jeho nasadeniu prežili stovky detí. Winton bol presvedčeným pacifistom a aj po vojne sa angažoval v Červenom kríži a zastával rôzne funkcie v humanitárnych organizáciách OSN. Na jeho činy by sa asi zabudlo, keby jeho žena Grete v roku 1988 neobjavila dokumenty so zoznamami detí a listami rodičov, ktoré chcel Winton vyhodiť. Na otázku, prečo o záchrannej misii nepovedal ani svojej žene, odpovedal: Predsa každý muž má pred svojou manželkou nejaké to tajomstvo. Jeho chránenci Wintona objavili až päťdesiat rokov po tom, čo im zachránil život... Hrdina nekoná v mene slávy, často o vykonanom nehovorí. Koná v mene svojho svedomia a morálky. Takisto však hrdinov vidím aj v ľuďoch v diametrálne odlišných situáciách. Možno nekonajú priamo v prospech iných. Často by im na to nezostali sily. 2 3

Vybrané eseje účastníků konference Ide o tých, čo sa pod ťarchou osudu nevzdali, verili v úspech, dobro, návrat šťastia, zdravia a svojím príkladom dokázali motivovať i ostatných. Aj ja sa stretávam s takými ľuďmi. V rámci školského projektu Darujme čas, prinesme úsmev chodievame na Detskú onkohematológiu v Banskej Bystrici. Tam nás zakaždým ohromí vlna pozitívnej energie, sily a odhodlania žiť a byť šťastný... Vďaka týmto deťom sa mi často moje veľké problémy ukážu ako smiešne malicherné. Tieto deti nás učia, že žiť je krásne a netreba sa vzdávať. Sú mojimi hrdinami všedného dňa. Je toto hrdinstvo menšie a menej podstatné, ako príklad Sira Wintona? Je ťažké rozlíšiť, čo je všedné a čo veľké hrdinstvo. Neviem jednoznačne odpovedať, stanoviť kritériá. Čím sa dá zmerať nevšednosť či všednosť hrdinstva? A dá sa vôbec hrdinstvo rozdeliť do škatuliek podľa veľkosti? Nemyslím si. Veď všetko, čo človek vykoná, priveľmi závisí od jeho osobných vlastností, okolností, možností, kontextu... Nedá sa určiť čo i len približne rovnaké meradlá. Talmud hovorí jednoznačne: Keď zachrániš jeden život, zachrániš svet. Je teda zachránený ľudský život mierou hrdinstva? A čo potom ľudia, pre ktorých záchrana je náplňou práce, či dokonca adrenalínom? A čo iné statočné a dobré skutky? Ako teda zhrnúť tému? Viem už odpovedať na otázku, čo je hrdinstvo, kto je hrdina? V mojom vnímaní podstatou hrdinstva je, že hrdinom sa človek nerodí, no môže sa ním stať. A čo z človeka urobí hrdinu? Je to jeho sila postaviť sa strachu, ťažkým okolnostiam a niekedy aj väčšine v spoločnosti v mene viery, že jeho skutok má zmysel. A či malo hrdinstvo zmysel aj v prípade, že jeho primárny cieľ nebol naplnený? Myslím si, že rozhodne áno. Už len svojím zámerom pomôcť. Tým, že niekto iný bol pre nás dôležitý a prinútil nás aktivizovať sa a konať... uprednostniť DOBRO. Dobro želané iným je spoločné pre všetky hrdinské skutky. 24

Vybrané eseje účastníků konference Daniel Dvořák Gymnázium Třeboň Co je podle vás hrdinství? Čin, který nejsme povinni vykonat, jednáme tak pouze z vlastního rozhodnutí na úkor vlastního bezpečí. Takový čin je vždy subjektivní a neznamená, že daný čin bude hrdinstvím pro všechny viz bratři Mašínové Za hrdinský čin by nemělo být považováno jednání, jehož cílem je vytvoření hrdiny ze sebe samého. Člověk by tudíž neměl konat jen z důvodu vidiny slávy a publicity. Na druhou stranu je zde i druhá strana hrdinství, kde nejde o samotný čin a důvody, které člověka vedly k jeho vykonání, nýbrž o dopad na lidi, kteří se o činu dozvědí, a může je motivovat k dalším důležitým činům. Z morálního hlediska ovšem platí, že největší hrdinství je takové, o němž se nikdo nedozví. Co je podle vás všední/obyčejné hrdinství? A co je velké hrdinství? Je mezi nimi zásadní rozdíl? Vysvětlete. Hlavní rozdíl vidím v plánovanosti. Za to obyčejné považuji činy, kdy člověk jedná v rychlosti, bez času na vyhodnocení rizik jedná okamžitě, bez předchozí přípravy. Neznamená to ovšem, že takto vykonaný čin nemůže být významný. Za pojmem velké hrdinství vidím plánovanou činnost, kde si účastník onoho činu předem svoje jednání naplánuje, zná většinu úskalí, která na něj čekají a do jakého nebezpečí se vydává, a přesto není odrazen a ve svém úsilí pokračuje. Uveďte příklady všedního a velkého hrdinství (příklady z časového intervalu od počátku 20. století do současnosti). Příklady můžete čerpat ze své osobní zkušenosti, ze zkušenosti svých přátel, příbuzných, známých, zkrátka svého okolí, anebo z tisku, literatury, dějepisu, dokumentárních filmů apod. Mezi příklady mohou být i kontroverzní, sporné, protichůdně vnímané a interpretované případy, můžete uvést i více příkladů. Svůj výběr zdůvodněte. Všední mediálně známý čin Michala Velíška v roce 2005, kdy se zastal ohrožené ženy s dítětem. 2 5

Vybrané eseje účastníků konference Velké jednání p. Nicholase Wintona těsně začátkem Druhé světové války, kde zachránil přes 600 dětí z Československa. Odůvodnění najdete v odpovědi na předchozí otázku. Zkuste se zamyslet nad tím, co je cílem hrdinství? Jinými slovy, je to cesta či cíl? A jak je tomu v případě, pokud hrdinský skutek nedosáhl svého cíle, měl smysl nebo ne? Pokud jde o plánované hrdinství, tak oním hrdinstvím bude pravděpodobně vždy cíl. Člověk jedná, aby něčeho dosáhl, ne aby na cestě sebe obohatil. U všedního /okamžitého hrdinství je hlavní onen čin, tudíž cíl. Vážíme si onoho člověka, že dokázal v rychlosti zareagovat a jen nestál opodál. To zda měl nezdařený čin smysl, nebo ne, se musí hodnotit případ od případu. Pro názornou ukázku použijí fiktivní události. Za předpokladu, že člověk blízký nějakému tyranovi na něm spáchá nezdařený atentát a nikdo se o tom činu nedozví, pak čin smysl postrádá, protože pokud by onen člověk zůstal v tyranově blízkosti místo toho, aby se ho pokusil zabít, mohl svým úsilím tyranovi stěžovat práci, mohl pomáhat ostatním atd. Pokud by ale svůj čin provedl na místě, kde by se nedalo toto jednání ututlat, může svým pokusem, ačkoliv je neúspěšný, vyvolat reakci u velikého počtu lidí, pro které tento čin byl určitým spouštěcím mechanismem, bez kterého by se sami o nic nepokusili. Myslíte si, že se můžete stát hrdiny vy sami? Jakým způsobem? Jak jsem uvedl na začátku, hrdinství je subjektivní čin a označovat sám sebe za hrdinu není (alespoň pro mne) morálně správné. Ale myslím si, že každý člověk je schopen dopustit se činu, který může být ostatními považován za hrdinský. Stačí být jen ve správný čas na správném místě. 26

Vybrané eseje účastníků konference Patrícia Žigová, Gymnázium Milana Rúfusa Žiar nad Hronom... pravé hrdinstvá sa v dennom svetle prejavujú mlčky. (Wilhelm Raabe) Je ťažké povedať pár slov o niečom, čo o sebe neuvažuje, nerozpráva. Možno jeden z poznávacích znakov hrdinstva je to, že človek za dobrý čin nepotrebuje uznanie, fanfáry a slávu... Nakoniec, veď skutok nevykonal preto, že čakal odmenu. Slovo skutok ma priviedlo k ďalšiemu znaku hrdinstva: hrdina je človek, ktorý niečo vykoná. Je teda hrdinom akčný človek? Áno aj nie. Činnosť hrdinu má jednu dôležitú podmienku: Nekoná pre seba, v mene svojich výhod. Koná pre iných. Pomáha im v ťažkej situácii, napriek problémom, nepohodliu, nebezpečenstvu pre seba samého. Hrdina je ten, čo si zachová tvár a nevzdá sa toho, čo je správne. Bol to veľký hrdina... Sú hrdinami všedných dní. Také vyjadrenia často počujeme v súvislosti s hrdinstvom. Sú teda hrdinovia veľkí a malí, zázrační a všední? Ja sama vnímam všedných hrdinov ako pozorných ľudí. Sú to tí, čo si všímajú svoje okolie. Reagujú na zlo, nespravodlivosť, agresivitu, krivdy. Všedné hrdinstvo je, podľa mňa, niečo, čo by malo byť pre každého samozrejmosťou. Nebyť ľahostajný... Jeden slovenský básnik povedal: Vám, čo máte v erbe heslo nehas, čo ťa nepáli vravím, ste na strane podpaľača... Hrdinstvom teda je nesplynúť s davom, ak to, čo robíte, je proti morálke. Takýto čin ale neznamená pre človeka existenčný problém, neohrozuje ho na živote. Tejto téze zodpovedá výrok Goetheho: Nedá sa vždy byť hrdinom, vždy sa ale dá zostať človekom. Ako veľké hrdinstvo vnímam činy, ktoré človek vykoná, napriek nebezpečenstvu, ktoré mu hrozí. Ide teda o niečo, čo sa spája s frázou byť ochotný položiť aj život za... O takých ľuďoch neskôr často píše literatúra, z nich vznikajú symboly národa. Možno teda tiež povedať, že hrdinstvo sa dá odmerať aj počtom ľudí, ktorých zasiahne kladný príklad či dobro, ktoré hrdina vykonal. Mala som 9 rokov a išla som domov zo školy. Stretla som trojicu chlapcov, ktorí sa bavili tým, že ma odchytili a nechceli pustiť domov. Samozrejme, že som sa bála a bola úplne bezmocná. Vtedy sa na mieste zjavil jeden pán a pomohol mi v tejto nepríjemnej situácii. Bola som mu veľmi vďačná. Pre mňa bol na dlhý čas najväčším hrdinom. Ale odkaz statočnosti mal vplyv len na mňa. 2 7

Vybrané eseje účastníků konference Príkladom veľkého hrdinstva (aj keď možno pre malý čin) je napríklad Rosa Parksová, ktorá odmietla rasový príkaz uvoľniť miesto bielym, alebo Martin Luther King a jeho sen. ( Mal som sen... Jedného dňa sa synovia bývalých otrokov a bývalých otrokárov zídu pri jednom stole bratstva! ) Stali sa odrazom pre mnohých, vzorom... Vďaka nim je svet rasovo spravodlivejší. Aj z tohto môžem vycítiť odpoveď na poslednú podotázku môjho zamyslenia sa nad hrdinstvom: Je hrdinstvo cesta alebo cieľ? Hrdinstvo je cesta, jej cieľom je humanita a lepší svet. Túto cestu dláždia každodenné drobné hrdinstvá, malé činy ľudskosti. Mnohé z nich možno vyrástli vďaka pozitívnym príkladom, vzorom tých veľkých hrdinov. Hrdinstvo je cesta, lebo ak by bolo cieľom, končilo by vykonaním skutku. Nejde však o jednorazový akt ide o to, aby sme konali dobro v prospech iných. 28

Vybrané eseje účastníků konference Hrdinství Michal Fischer, Gymnázium Matyáše Lercha Brno Pokusím se v následujících větách ukázat svůj názor na HRDINU a s tím spojené HRDINSTVÍ. a) HRDINA Člověk nebo postava, která svým činem nebo chováním, většinou vědomě a na vlastní popud, podle svého rozhodnutí, v přesně daném kontextu a době naplňuje naše ideály, tužby nebo očekávání. Postava, která svým činem vybočuje z proudu normálnosti a která na sebe v daný okamžik strhne všechnu pozornost. Vezmeme si třeba takového Petra Svobodu. Když v čase 48.08 (www.wikipedie.cz) propálil od modré lajny ruskou obranu a puk skončil v síti, naplnil tím očekávání a tužby milionů fanoušků. V daný okamžik na sebe strhnul všechnu pozornost. A národ měl svého hrdinu. Jenže takový cejch hrdiny není ani náhodou až do konce života. Je velice vrtkavý, a může se lehce stát, že padne do kategorie Zapomenutých hrdinů. Příkladem může být zase Petr Svoboda. Jeden gól. I to stačí na to, být tím oslavovaným. Jenže, lidská paměť je sakra krátká, a když se nedaří naplnit další očekávání, vystřelit další titul, je tedy logické, že se nestačil vytvořit kult a zájem opadl. Co teda dělá hrdinu? Je to jednoduchá rovnice. Čin + jeho síla + kultura (kontext doby a doba samotná (není náhoda, že se opravdový hrdina pozná v těžkých časech), zvyky, tradice) = Hrdina. Je tu však ještě jedna proměnná, a tou je štěstí. Hrdina by měl být také inspirací pro druhé. K tomu mu můžou dopomoct média. Vzpomeňme si na Spidermana! Pak tu jsou hrdinové kulturní. Vzory, idoly. Jejich hlavní posláním by mělo být inspirovat. Jde jen o to, do jaké míry si svoje postavení uvědomují. Jenže, daleko víc je hrdinů neznámých. A od těch je potřeba se učit A těm patří můj obdiv. Obětovali se pro ostatní, udělali něco pro ostatní, nemysleli na sebe. Jednali podle morálních zásad. A těm patří můj obdiv. b) HRDINSTVÍ Co je to pojem hrdinství? Podle mě se nedá přesně určit, co to je. Nemůžeme přesně říct, jaký je rozdíl mezi hrdinstvím, dobrým skutkem a tak trochu bláznovstvím. Někdo ho totiž chápe jako určité vybočení z normálu, ze zaběhnutého pořádku, nebo je často spojeno s konáním dobra. 2 9