Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Karviná Nové Město, tř. Družby 1383 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 9. ročník základní Dějepis Japonská agrese Tým tematických 3-Dějepis Datum zpracování 23. dubna 2011
Obsah: 1 JAPONSKÁ AGRESE... 3 1.1 JAPONSKO NA ZAČÁTKU 20. STOLETÍ... 4 1.2 WASHINGTONSKÁ KONFERENCE... 4 1.3 TANAKOVO MEMORANDUM... 4 1.4 MUKDENSKÝ INCIDENT... 5 1.5 DALŠÍ KROKY JAPONSKA... 5 1.6 KRUTOSTI VÁLKY... 5 2
1 Japonská agrese V této kapitole se dozvíte: O výbojných plánech Japonska O japonské zahraniční politice Budete schopni: Vysvětlit záminku k útoku na Mandžusko Popsat následky japonské agrese Klíčová slova této kapitoly: Japonsko, Mandžusko, Washingtonská deklarace, Tanakovo memorandum, mukdenský incident Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 1 hodina 3
1.1 Japonsko na začátku 20. století Jedinou samostatnou velmocí na Dálném východě bylo Japonsko. Válkou získalo značné územní zisky. Od vítězné války s Ruskem v roce 1905 udržovalo Japonsko v Mandžusku armádu na ochranu jihomandžuské dráhy, která přešla do japonského vlastnictví. V roce 1910 zabralo Japonsko Koreu a zmocnilo se německých pozic v Tichomoří a v Číně. Také vyslalo své jednotky do východních oblastí ruského Dálného východu. 1.2 Washingtonská konference Vyhrocující se vztahy mezi Japonskem a USA hrozily přerůst v ozbrojený konflikt. Uklidnění přinesla konference devíti států (USA, Velká Británie, Francie, Japonsko, Itálie, Belgie, Holandsko, Portugalsko a Čína), která probíhala od listopadu 1921 do února 1922 ve Washingtonu. Japonsko se muselo vzdát na Německu dobytých pozic v Číně a stáhnout své jednotky z Dálného východu. Naproti tomu si udrželo původně německé ostrovy v Tichomoří a vliv v Mandžusku. Americko britskou převahu v Tichomoří a na Dálném východě zajišťovala smlouva o vzájemném poměru námořních sil, tzv. smlouva pěti (USA 5, Velká Británie 5, Japonsko 3, Itálie 1,75, Francie 1,75). Washingtonská konference ukončila poválečné dělení světa. Proto bývá mezinárodní systém vzniklý po první světové válce označován jako versaillesko washingtonský. Císař Hirohito 1.3 Tanakovo memorandum Nástup císaře Hirohita v roce 1926 byl prohlášen za počátek období osvíceného míru. Vznikaly v něm ale dobyvatelské plány. V roce 1927 vzniklo tzv. Tanakovo memorandum, které vypracoval ministerský předseda generál Tanaka Giiči. Mimo jiné se v něm uvádí: pro to, abychom dobyli Číny, musíme nejdřív dobýt Mandžuska a Mongolska. Pro to, abychom dobyli světa, musíme nejdřív dobýt Číny. Podaří-li se nám dobýt Číny, všechny ostatní asijské země, Indie a rovněž země Jižních moří budou ve strachu před námi kapitulovat. Tehdy svět pozná, že východní Asie je naše a neodváží se nám upřít naše práva. 4
1.4 Mukdenský incident V září 1931 Japonsko zahájilo vojenské akce v Mandžusku. Záminkou se stal údajný pumový útok na jihomandžuské železnici nedaleko Mukdenu tzv. mukdenský incident. Mukdenský incident v noci z 18. na 19. září byl inscenován pumový atentát na jihomandžuskou železnici několik kilometrů jižně od Mukdenu a japonská armáda přešla v Mandžusku okamžitě do akce, obsadila řadu strategických bodů, aniž došlo k vážnějším bojům s čínskými jednotkami, které měly nařízeno nestavět se na odpor. Základní snahou japonské armády byla diskreditace vlády, která byla kritizována pro svůj smířlivý postoj vůči Číně. Postup japonských oddílů pokračoval i přes odpor vlády. Teprve 22. září zástupce Japonska ve Společnosti národů ujišťoval, že konflikt bude urovnán jednáním. Čínský zástupce již s Japonskem vyjednávat nechtěl. Během podzimu 1931 japonské oddíly dokončily okupaci Mandžuska. 1.5 Další kroky Japonska Japonsko odtrhlo dobyté Mandžusko od Číny a dosadilo mu projaponskou loutkovou vládu. Mezinárodní veřejnost japonskou agresi odsoudila. Společnost národů požadovala, aby Mandžusko bylo vráceno Číně a aby se japonská vojska stáhla. V březnu 1933 Japonsko Společnost národů opustilo. V námořním zbrojení se domáhalo rovnoprávnosti s USA a Velkou Británií. Když neuspělo, vypovědělo omezení vyplývající z washingtonské konference. Agresivní politika sbližovala Japonsko s evropskými fašistickými státy. V listopadu 1936 podepsalo Německo s Japonskem Pakt proti Kominterně namířený proti Sovětskému svazu. O rok později k tomuto paktu přistoupila Itálie a původní Osa Berlín Řím se rozšířila na Osu Berlín Řím Tokio. Japonsko neustále zasahovalo do poměrů v Číně. V roce 1937 rozpoutalo v Číně další konflikt, kterým zahájilo vleklou japonsko čínskou válku, která trvala až do roku 1945. Po útocích na Mandžusko a Čínu pokračovalo obsazování území v Indonésii a Zadní Indii. 1.6 Krutosti války Americká vláda zveřejnila zprávu o tom, jak se jednalo s válečnými zajatci a civilními osobami v japonských táborech: Proti zajatcům byla zahájena brutální kampaň. Nahánějí je na pochody smrti Zajatci museli ve skupinách po 500 a 1000 mužích pochodovat po silnici. Japonci je políčkovali a tloukli holemi, přitom zajatcům nepodali ani vodu, ani jídlo. Mnoho zajatců zešílelo, mnoho jich zemřelo. 5
1. Které území ovládalo Japonsko na začátku 20. století? 2. O čem jednala konference ve Washingtonu? 3. Čeho se týkala smlouva pěti? 4. Jaké cíle byly popsány v Tanakově memorandu? 5. Co je mukdenský incident? 6. S kterými státy uzavřelo Japonsko pakt? 7. Jak Japonci zacházeli se zajatci? Literatura: Mandelová, H.: Dějiny 20. století, Dialog, Liberec 2005 Kvaček, R. a kol.: Dvacáté století o sobě, dějiny v dokumentech, Dialog, Liberec 2005 Černej, P. a kol.: Dějepis pro střední odborné školy, SPN, Praha 2006 Jančík, D.: Dějiny moderní doby, Fortuna,Praha, 1997 Charvát, J.: Dějiny novověku IV., SPN Praha 1974 6