Z P R A V O D A J. č í s l o 1 /2002

Z P R A V O D A J č í s l o 1 /2002 Snaha o legislativní úpravu světelného znečištění v České republice - Světelné znečištění z pohledu mezinárodních doporučení Mezinárodní konference SVETLO Vysoké Tatry - Svetelná technika pre nové storočie - Vývoj veřejného osvětlení v České republice - Provozní bezpečnost osvětlovacích soustav - XX. Kurz osvětlovací techniky - Ostrava - Výpočet uličního osvětlení - Projektová dokumentace veřejného osvětlení - Dílčí výsledky terénních zkoušek sodíkových vysokotlakých výbojek - Úskalí projektů elektrických rozvodů VO - Vliv regulace napětí na parametry sodíkových výbojek - Požadavky na osvětlení podle evropských norem Zpravodaj SRVO č. 1/2002, vyšlo únor 2002 Redakční rada: Ing. Luxa šéfredaktor (mobil: 0602 200 756, e-mail: luxaf@eltodo.cz), Ing. Horák, Ing. Kotek Lektor: Ing. Polan Adresa redakce: Eltodo EG, a.s., Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4, tel.02/61343712, tel. fax 02/61343769 Pro vnitřní potřebu členů Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení.

I v tomto čísle Zpravodaje se budeme zabývat otázkami světelného znečištění, které rozvířila Sekce pro temné nebe, jejíhož představitele jsme měli možnost vyslechnou v Děčíně. Tyto otázky jsou, zejména v souvislosti se Zákonem o ochraně ovzduší, který byl projednáván parlamentem ČR, stále více aktuální. Jménem Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení a celé české světelně technické odborné veřejnosti se v této záležitosti velmi angažuje Ing. Kotek. Pravidelná Setkání členů SRVO nejsou jedinými odbornými semináři k tématu světlo a osvětlení. V roce 2001 se konala ve Vysokých Tatrách mezinárodní konference Svetlo, které se někteří naší členové zúčastnili. Další významným setkáním odborníků byl XX. Kurz osvětlovací techniky na TU VŠB v Ostravě a v Malé Morávce. O těchto akcích vás informuje náš Zpravodaj a ze sborníků přetiskujeme zajímavé příspěvky, které se zabývají otázkami souvisejícími s veřejným osvětlením. Snaha o legislativní úpravu světelného znečištění v České republice (úprava stejnojmenného článku pro časopis Světlo 1/2002) Ing. Jaroslav Kotek, předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení Světelné znečištění začalo být poslední dobou velmi frekventovaným pojmem. Zasloužili se o to především členové Sekce pro temné nebe České astronomické společnosti. Usoudil jsem, že by širší odborná veřejnost měla být informována o cestách, kterými se ubírala jejich snaha o prosazení světelného znečištění do zákona o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů, zkráceně zákona o ovzduší. První část tohoto článku je věnována především nedávné historii projednávání zákona o ovzduší a o souvisejících aktivitách Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení (SRVO). Aby čtenář mohl posoudit argumenty SRVO proti včlenění navržené úpravy světelného znečištění do projednávaného zákona o ovzduší, je následně uveden dopis rozeslaný jménem SRVO poslancům Poslanecké sněmovny Parlamentu. Jeho součástí je i příloha, zabývající se světelným znečištěním z pohledu mezinárodních doporučení. Nejprve tedy ke zmíněné historii: Dne 25.4.2001 předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu návrh zákona o ovzduší. Zástupcem navrhovatele byl ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Návrh zákona byl poslancům rozeslán dne 30.4.2001. V té době v něm ještě světelné znečištění nefigurovalo. Pak přišlo zasedání Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Ten na své 52. schůzi, dne 7.11.2001, po odůvodnění Ing. Evy Tylové, náměstkyně ministra životního prostředí, po zpravodajské zprávě poslance Ing. Jiřího Drdy a po rozpravě doporučila Poslanecké sněmovně Parlamentu příslušný sněmovní tisk projednat a schválit ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který už obsahoval ustanovení, týkající se světelného znečištění. S obsahem těchto ustanovení jste se již měli možnost seznámit ve Zpravodaji SRVO číslo 4/2001 strana 19 až 22 v článku Nastane doba temna?. Dne 14.12.2001 byl jménem SRVO odeslán ministru Kužvartovi dopis (v papírové i elektronické podobě) s žádostí o vytvoření odborné komise pro problematiku světelného znečištění. Dne 17.12.2001 byli poslanci informováni o připomínkách SRVO k navržené úpravě světelného znečištění v projednávaném zákoně o ovzduší. Odpověď na výzvu ze 14.12.2001 byla datována 3.1.2002 a doručena 8.1.2002. Ing. Tylová, náměstkyně ministra ředitelka sekce technické ochrany životního prostředí, v ní informuje o tom, že souhlasí s potřebou vytvoření odborné komise, která bude řešit problematiku světelného znečištění, bude se podílet na zohledňování problému světelného znečištění v legislativních předpisech i na vytváření nových prováděcích předpisů. V dopise bylo dále uvedeno, že vytvoření komise bude iniciovat odbor ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí, jehož ředitelkou je MUDr. Eva Rychlíková, a že odborným garantem pro tuto oblast byla jmenována Ing. Jana Kotlíková. Od ní byl dne 18.1.2002 obdržen návrh vyžádaného návrhu příslušného prováděcího předpisu (je uveden jako druhá příloha dopisu poslancům) a tzv. věcný podklad k zahrnutí prevence světelného znečištění ovzduší do zákona o ovzduší a navazující vyhlášky Ministerstva životního prostředí. Návrh zákona o ovzduší byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu schválen na 43. schůzi dne 19.12.2001, a to včetně výše uvedených ustanovení, upravujících světelné znečištění. Senátu byl zákon doručen 7.1.2002. Dne 15.1.2002 byli senátoři prostřednictvím elektronické pošty informováni o výhradách SRVO k přijetí zákona o ovzduší v podobě předané Poslaneckou sněmovnou a bylo navrženo vypuštění úpravy světelného znečištění ze zákona. V Senátu byl zákon projednán Výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dne 25.1.2002 a Výborem pro evropskou integraci dne 30.1.2002. Oba doporučily Senátu, aby vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, mezi nimiž byl i návrh na úplné vypuštění světelného znečištění ze zákona. Dne 31.1.2002 Senát tento návrh schválil 2

a 1.2.2002 byl návrh zákona vrácen Poslanecké sněmovně. Jeho projednání bylo zařazeno na pořad 46. schůze s tím, že by měl přijít na řadu dne 14.2.2002. Následující dopis byl v elektronické podobě rozeslán poslancům Parlamentu ve dnech 5. a 6.2.2002 s tím rozdílem, že rozeslaný dopis ale ještě navíc obsahoval druhou přílohu s návrhem prováděcího předpisu, jenž jsem obdržel z Ministerstva životního prostředí a s nímž jste se již měli možnost seznámit ve Zpravodaji SRVO číslo 1/2001na straně 22 až 25. Vážený pane poslanče, dovolte mi, abych Vás jménem Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení, jejíž aktivity, související se světelným znečištěním, podporují i další odborníci na techniku osvětlování, sdružení v České společnosti pro osvětlování a vyučující na našich vysokých školách (např. prof. Ing. Jiří Habel, DrSc. z ČVUT Praha, prof. Ing. Karel Sokanský, CSc. z VŠB Ostrava a doc. Ing. Jiří Plch, CSc. z VUT Brno), informoval o základních důvodech pro vypuštění světelného znečištění z návrhu zákona o ovzduší: Návrh příslušných statí zákona a prováděcího předpisu vzešel z jednostranné iniciativy astronomů, bez ohledu na důsledky pro dotčené strany, především na ekonomické a pracovní zatížení obcí. Předložené dokumenty jsou zpracovány na velmi nízké odborné úrovni, což mimo jiné souvisí s absencí veřejné odborné diskuse. Návrh zákona a prováděcího předpisu nerespektují existující mezinárodní doporučení. Jedná se především o publikaci Mezinárodní komise pro osvětlování CIE 126-1997 Guidelines for minimizing sky glow (Směrnice pro minimalizaci záře oblohy), jež byla vytvořena ve spolupráci s International astronomical union (Mezinárodní astronomickou společností, IAU) a za spoluúčasti International dark-sky association (Mezinárodní společnosti pro temné nebe, IDA). Navíc chceme vstoupit do Evropské unie, ale tam, pokud vím, pravidla upravující světelné znečištění zatím ani nechystají. Náš národní dokument by proto měl mí charakter doporučení. Výchozím podkladem pro jeho zpracování by měla být výše zmíněná publikace CIE. I tento dokument je ovšem třeba aplikovat na konkrétní místní podmínky, což představuje provedení analýzy stávající situace a spoustu další práce pro tým odborníků. Stručné seznámení s obsahem uvedeného dokumentu CIE uvádím v příloze, kde je provedeno i porovnání s požadavky uvedenými v návrhu prováděcího předpisu. V důvodové zprávě chybí rozbor ekonomických důsledků navrhovaných opatření ke snížení světelného znečištění. To je opět práce pro odbornou komisi. Poslaneckou sněmovnou byl návrh zákona schválen bez znalosti konkrétních navrhovaných opatření (zákon byl předložen bez návrhu prováděcího předpisu, přestože už existoval) a zmíněných ekonomických důsledků, jež je možno odhadnout na miliardy korun. My, světelní technici, všichni souhlasíme s potřebou omezovat světelné znečištění. K tomu se v každodenní praxi snažíme přispět nejen navrhováním efektivních soustav venkovního osvětlení, ale i jejich výstavbou, provozem, správou a údržbou. Souvislost světelného znečištění s efektivností osvětlení je zdůrazněna i ve výše probírané publikaci CIE 126-1997. Jistě ne všechny osvětlovací soustavy v ČR jsou dokonalé, ale v řadě případů už mnoho rezerv ve smyslu omezení světelného znečištění a energetické spotřeby nemáme. Každopádně je v ČR ještě prostor pro zlepšování. Ať tedy odborná komise zpracuje analýzu využitelných dokumentů, ať zmapuje situaci v ČR a vypracuje kvalitní návod k omezování světelných emisí v naší republice. V něm je také nutno rozlišovat, jedná-li se o veřejné osvětlení, tedy veřejně prospěšnou službu obyvatelstvu, nebo o osvětlení z komerčních důvodů. Odpovědně mohu prohlásit, že nesoudnými a dogmatickými bojovníky za temné nebe propagovaný tzv. faktor 4, tedy potenciální možnost snížení energetické náročnosti venkovního osvětlení na čtvrtinu, je v celostátním měřítku ČR absolutně nereálné. Ti, co o tom mluví, možná ani nevědí, že např. v uličním osvětlení se v naší republice provozují v naprosté většině vysokotlaké sodíkové výbojky, tedy prakticky nejefektivnější dostupné světelné zdroje. Při rekonstrukcích používaná svítidla jsou obvykle účinnější než ta s plochým sklem, jejichž použití zákon předpokládá. 3

V závěru bych ještě rád uvedl to, co jsem už vyslovil i v televizi, kde jsem měl možnost ke světelnému znečištění v souvislosti s návrhem zákona o ovzduší říci několik vět. Věřím, že poslanci neodsoudí pozměňovací návrh na vypuštění statí o světelném znečištění jen proto, že vznikl v Senátu. Poslanecká sněmovna neměla v dostatečném předstihu odborné argumenty proti začlenění světelného znečištění do zákona (původní vládní návrh světelné znečištění nezahrnoval), jež bude mít nyní. Je to především chyba moje, tedy předsedy Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení, protože jsem včas nereagoval. Moc se za to všem omlouvám. Nyní jsem připraven poskytnout doplňující informace písemnou formou i při osobních setkáních. Se srdečným pozdravem Ing. Jaroslav Kotek předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení Příloha: Světelné znečištění z pohledu mezinárodních doporučení Ing. Jaroslav Kotek, předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení, místopředseda Českého národního komitétu CIE, člen 4. divize CIE Nejnovějším mezinárodním dokumentem, zabývajícím se světelným znečištěním je, pokud je mi známo, publikace Mezinárodní komise pro osvětlování s označením CIE 126 1997. Číslo 126 je pořadovým číslem publikace, číslo 1997 je rokem vydání. CIE ji vydala pod názvem Guidelines for minimizing sky glow (Směrnice pro minimalizaci záře oblohy). Tato publikace byla vytvořena technickou komisí CIE TC 4-21 Interference by light of astronomical observations (Působení světla na astronomická pozorování) ve spolupráci s International astronomical union (Mezinárodní astronomickou společností, IAU). Pro zajímavost, členem TC 4-21 byl, a je dosud, i pan Dr. D. L. Crawford (USA), dlouholetý aktivista, výkonný ředitel International dark-sky association (Mezinárodní společnosti pro temné nebe, IDA). Publikace CIE 126 1997 je technickou zprávou, jež se zabývá teoretickými aspekty záře oblohy (dále jen ZO) a v níž jsou zformulovány všeobecné zásady pro omezení ZO. Jsou v ní uvedeny i limitní hodnoty podílu světelného toku svítidel do horního poloprostoru pro jednotlivé kategorie zón prostředí z hlediska potřeb astronomických pozorování (E1 až E4), uvedené v následující tabulce: Zóna Podíl světelného toku svítidel do horního poloprostoru v % E1 0 E2 5 E3 15 E4 25 Co si pod jednotlivými zónami představit? E1 - oblasti se skutečně tmavým prostředím, např. národní parky apod., kde se komunikace obvykle neosvětlují E2 - oblasti s nízkými jasy, obecně venkovské obytné oblasti s nízkými stupni osvětlení komunikací E3 - oblasti se středně nízkými jasy, obecně městské obytné oblasti E4 - oblasti s vysokými jasy, obecně městské čtvrti s pozemky k bydlení i ke komerčnímu využití se značnými aktivitami v noci Technická zpráva zdůrazňuje, že světelné znečištění v určité zóně nezávisí pouze na množství znečisťujícího světelného toku vyprodukovaném ve vlastní zóně, ale je také třeba uvažovat světelné znečištění v sousedních zónách. Proto jsou navrženy vzájemné vzdálenosti zón různých kategorií. Např. v případě zóny E1 by hranice zóny E2 měla být vzdálena nejméně 1 km, zóna E2 od hranice zóny E3 nejméně 10 km a zóna E3 od hranice zóny E4 nejméně 100 km. Uvedené hodnoty byly získány z praktických zkušeností a odpovídají právě přijatelným úrovním záře oblohy. K dosažení příznivých pozorovacích podmínek je doporučeno zdvojnásobení uvedených vzdáleností. 4

I kdybychom kategorii E4 připustili pouze v centru Prahy a Brna, znamená to, že v ČR podle tohoto kritéria nemohou být splněny podmínky pro existenci kategorie E1 s dobrými pozorovacími podmínkami. Taková je realita. Nelze asi očekávat, že špičková astronomická pozorování bude možno provádět kdekoliv na světě. Aktivisté Sekce pro temné nebe České astronomické společnosti podle návrhu prováděcího předpisu k zákonu o ovzduší naopak chtějí zařadit celou naši republiku do zóny E1! V 5. odstavci 1 totiž uvádějí: Osvětlovací svazky a reflektory používané k osvětlení parkovišť, železnic a ulic, velkých náměstí, dvorů, průmyslových závodů, sportovních arén a území všech typů musí mít takový náklon, vzhledem k danému terénu, aby nevyzařovaly více než 0 cd na 1000 lumenů do směru 90 od terénu a dále, nebo takový náklon, aby nevyzařovaly více než 0 cd na 1000 lumenů do směrů vodorovných a výše. K tomu už snad není třeba nic dodat. Máme-li z něčeho vycházet při tvorbě národního dokumentu pro omezování světelného znečištění, pak jsou to jistě především dokumenty CIE. Ty stávající jsou dobrým podkladem pro práci tuzemské odborné komise pro světelné znečištění. Uvedené požadavky jsou pojaty obecně a musejí být přizpůsobeny místním podmínkám. V zákonodárné ani normotvorné činnosti EU se zatím, pokud vím, na žádném takovém dokumentu nepracuje. Bylo by proto vhodné, aby toto bylo při tvorbě uvedeného českého dokumentu respektováno. Vytvořený dokument by měl mít formu doporučení. Vraťme se ale ještě k publikaci CIE 126 1997. V záležitostech týkajících se návrhu osvětlení se odvolává na následující dokumenty: 1. Guide on the limitation of the effects of obtrusive light from outdoor lighting installations (Návod k omezení vlivů rušivého světla vyvolaného venkovním osvětlením), třetí návrh publikace ze srpna 1995, CIE TC 5-12: Obtrusive light. 2. Guidance notes for the reduction of light pollution (Návod k omezování světelného znečištění), the Institution of lighting engineers ILE (britská Světelnětechnická společnost). Rugby. 1994. 3. Road lighting and the environment (Silniční osvětlení a životní prostředí). Londýn. Ministerstvo dopravy. 1993. První z uvedených dokumentů je rozsáhlý a obsahuje zásady správné techniky osvětlování. Vychází ze stejné kategorizace prostředí jako publikace CIE 126 1997. V budoucnu se očekává sloučení obou uvedených publikací CIE. Druhý dokument je velmi stručný. Rovněž vychází ze čtyřstupňové kategorizace E1 až E4, ale uvádí přísnější limitní hodnoty podílu světelného toku svítidel do horního poloprostoru: Zóna Podíl světelného toku svítidel do horního poloprostoru v % E1 0 E2 2,5 E3 5 E4 15 Navíc uvádí např. požadavky na omezení vnikání světla do oken, mezní svítivosti zdrojů světla a limity povolených průměrných a maximálních hodnot jasů na fasádách budov. Jedná se opět o nezávazná doporučení. S obsahem třetího dokumentu jsem zatím neměl možnost se seznámit. 5

Konferencia Svetlo Light 2001, Vysoké Tatry, hotel Patria V kongresovej sále hotela Patria vo Vysokých Tatrách na Štrbskom Plese v dňoch 10. až 12. októbra 2001 sa uskutočnil veľký sviatok svetelnej techniky. Slovenská svetelnotechnická spoločnosť v spolupráci s Českou spoločnosťou osvětlování tu usporiadali dvanástu medzinárodnú konferenciu SVETLO LIGHT 2001. Na organizácii konferencie významnou mierou participovala aj Sekcia výrobcov a dodávateľov svetelnej techniky pri SOPK. Organizačne konferenciu zabezpečil Dom techniky ZSVTS Bratislava s. r. o. Konferencia sa konala pod záštitou ministra hospodárstva SR a rektora Slovenskej technickej univerzity. Na konferencii sa zúčastnilo takmer 200 účastníkov, prevažne z firiem zaoberajúcich sa svetelnou technikou. Na škodu veci bola pomerne nízka účasť projektantov a architektov. S troškou nadsadenia však možno konštatovať, že na konferencii sa zúčastnil každý, kto vo svetelnej technike v SR niečo znamená. Cieľom konferencie bolo prezentovať najnovšie trendy vývoja a výroby svetelnotechnických výrobkov u nás a v zahraničí. Na základe objektívnych analýz stavu navrhovania a využívania svetelnej techniky vo všetkých oblastiach spoločenského života konferencia ukázala nové možnosti využitia perspektívnych a racionálnych svetelných zdrojov, svietidiel a osvetľovacích sústav s akcentom na znižovanie spotreby elektrickej energie, tvorbu, ochranu a udržiavanie životného prostredia v krajine, estetické a ďalšie aspekty aplikácií. Na konferencii vystúpilo 48 prednášateľov zo SR, ČR, Maďarska, Nemecka, Talianska, Fínska, Francúzska, Slovinska a Holandska s najnovšími poznatkami zo svetelnej techniky v 37 prednáškach. Súčasťou konferencie bola aj posterová sekcia s pätnástimi odbornými postermi. Je veľmi ťažké vyzdvihnúť niektoré z prednášok. Dovoľte iba z úcty k širokej medzinárodnej účasti spomenúť príspevky prednášateľov mimo SR a ČR. Pán Di Fraia rozobral problematiku verejného osvetlenia z hľadiska ekonomických a energetických aspektov. Pán Müller z Nemecka zaujal publikum problematikou inovatívnych svetelných zdrojov a osvetľovacích sústav. Pán Medda z Francúzska sa venoval tiež problematike ekonomických aspektov verejného osvetlenia. Načrtol možnosti financovania rekonštrukcie osvetľovacích sústav v SR. Pán Sommer z Fínska informoval odborné publikum o problematike implementácie inteligencie v osvetlení so zameraním na elektronické predradníky a protokol DALI. Pán Schwarz z Maďarska sa venoval problematike verejného osvetlenia z pohľadu kritérií moderných svietidiel pre tento účel. Pritom poukázal na význam medzinárodnej spolupráce pri racionalizácii spotreby elektrickej energie vo verejnom osvetlení. Pán Horváth z Maďarska sa zaoberal svojou typickou problematikou iluminácií miest. Predniesol poznatky získané pri osvetľovaní Kráľovského paláca v Budapešti. Pán Pages z Holandska zaujal publikum prednáškou na tému osvetľovania športovísk. Zaoberal sa dôsledkami zavedenia novej európskej normy pre tieto svetelnotechnické aplikácie. Pán Lo Verso z Talianska na konferencii uviedol veľmi akcentovanú problematiku denného osvetlenia témou zameranou na realizáciu a skúšanie umelej oblohy s delenou polguľou. Veľmi zaujímavé boli aj prednášky kolegov z Českej republiky, ale aj našich prednášateľov zo SR. Odborný program konferencie umocnilo najmä pekné tatranské prostredie, dobré počasie, ako aj zaujímavý spoločenský večer, na ktorom boli prítomný pravdepodobne všetci účastníci konferencie. O úrovni konferencie svedčia mnohé pozitívne vyjadrenia účastníkov už počas konania konferencie, ale aj písomné ohlasy najmä zahraničných účastníkov, v ktorých oceňujú jej úroveň a zároveň sa tešia na stretnutie na ďalšej konferencii. Záverom možno konštatovať, že konferencia SVETLO LIGHT 2001 bola skutočným vyvrcholením snahy nového vedenia Slovenskej svetelnotechnickej spoločnosti v oblasti tvorby odborného svetelnotechnického programu. Treba vyzdvihnúť aj význam konferencie z hľadiska zjednotenia záujmov slovenskej svetelnotechnickej odbornej komunity. Tak ako bolo konštatované v úvodnom prejave, bola konferencia aj bratislavská, aj novozámocká, banskobystrická či košická, slovensko-česká či česko-slovenská, no v každom prípade medzinárodná so všetkými atribútmi, čo ktakejto konferencii náležia. Odovzdávame štafetu České společnosti pro osvětlování, ktorá v budúcom roku zorganizuje medzinárodnú konferenciu na pôde Českej republiky, a želáme jej mnoho úspechov. Budeme radi, ak sa na organizácii konferencie budeme môcť spolupodieľať. Úprimne sa tešíme na našu ďalšiu vzájomnú spoluprácu. doc. Ing. Alfonz Smola, PhD., predseda Slovenskej svetelnotechnickej spoločnosti 6

Světelná technika pre nové storočie Doc. Ing. Alfonz Smola, PhD, FEI STU Bratislava, SR Pojednanie o stave svetelnej techniky v súčasnosti by iste naplnilo program celej konferencie. Preto príspěvok sa iba stručné dotkne najdôležitejších oblastí svetelnej techniky. Je si potrebné uvědomit', že práve naša svetelná technika je jedno z najbúrlivejšie sa rozvíjajúcich odvetví hospodárstva. Akým smerom sa uberá a čo prináša spotřebitelom na začiatku nového storočia? Harmonizačný proces noriem (nielen technických) v Európe sa bezprostredné dotyka aj svetelnej techniky (viď CEN TC 169). O tejto oblasti bude pojednávať' niekoľko ďalších príspevkov. Veľa dôležitého prinesie najmä EN 12 464 Osvetlenie pracovných miest. Budeme si musieť zvyknúť' na nové pojmy a postupy. Zmeny sa budú týkať' hodnôt osvětlenosti, jasov, udržiavacieho činiteľa, ale aj pracovných postupov pre návrh osvetlenia. V ďalšom sa zameriame na technickú problematiku jednotlivých oblastí svetelnej techniky. Z hľadiska osvetľovacích zariadení možno súčasné obdobie charakterizovať' rozvíjaním myšlienky ponúkať nie svetelné zdroje, nie svietidlá, ale svetlo pre dánu činnosť'. V tejto súvislosti existujú dve na prvý pohľad rozdielne modeme koncepcie. V prvom prípade je to využitie výkonného účinného centrálneho zdroja svetla (s možnosťou využitia aj denného svetla) a následná distribúcia svetla pomocou odrazných či vodivých svetlovodov. Druhá koncepcia predpokladá umiestnenie malých decentralizovaných svetelných zdrojov v bezprostredné blízkosti osvětlovaných objektov či priamo v nich. Obe koncepcie máju svoje výhody i nedostatky. Problematika osvetlenia jednotlivých priestorov podlieha v súčasnosti značnej diverzifikaci. Osvetlenie projektujeme na špecifickú činnosť', ktorá sa v danom priestore vykonáva. Pre určité činnosti sa navrhujú speciálně osvetľovacie zariadenia, vyrábajú sa speciálně svetelné zdroje a svietidlá. Moderné osvetľovacie systémy využívajú čo v najväčšej miere denné svetlo. Jeho význam pre pracovňu činnosť' a duševné zdravie ľudí čoraz viac sústreďuje pozornosť' projektantov a architektov na projektovanie dostatočnej úrovne denného osvetlenia v budovách. V oblasti osvetľovacích zariadení je mimoriadne významná aj úloha riadenia osvetlenia. Moderné riadiace systémy zvyšujú komfort pôsobenia osvetľovacej sústavy a prinášajú významné úspory v spotrebe elektrickej energie. Súčasné obdobie je v tejto oblasti charakterizované digitalizáciou riadiacich procesov. Za významný krok pri zavádzaní riadenia možno považovať' systém DALI, digitálny riadiaci protokol, ktorý už v súčasnosti využívajú všetci dôležití európski výrobcovia elektronických predradníkov a ďalších prvkov riadiacej techniky. Mimoriadne dôležitá je možnosť' spolupráce riadiacich systémov umelého osvetlenia so systémami denného osvetlenia a s riadiacimi systémami ďalších funkci prostredia v budove. V exteriérovom osvetlení bude z hľadiska osvětlovacích systémov potrebné pamätať na prebudovanie systémov spojenia jednotlivých estakád. V modernom městě pribúdajú mosty a tunely, ako súčasť estakád no aj vnútromestskej dopravy. Nové možnosti sa ukazujú najmä v osvetľovaní športovísk (štadiónov). Rozvoj leteckej dopravy prinesie iste nové osvetľovacie systémy určené pre osvetlenie letísk. Do popredia vystupuje farebnosť osvetlenia najmä v oblasti iluminácií. Návestidla sa čoraz viac konštruujú pomocou LED technológie. Boli vyvinuté nové kvalitné retroreflexívne materiály, zvyšujúce bezpečnosť cestnej dopravy. Z oblasti technických prostriedkov svetelnej techniky zaznamenali veľmi búrlivý rozvoj zaznamenali svetelné zdroje. Svetelný zdroj je v prevažnej miere rozhodujúci prvok osvetľovacích sústav. Napr. pri energetických auditoch sa ukazuje, že rozhodujúce a najľahšie realizovateľné racionalizačné opatrenia súvisia s používaním moderných svetelných zdrojov. Aj pri návrhu osvetľovacej sústavy začíname s výberom svetelného zdroja, čo má rozhodujúci podiel na charaktere celého svetelnotechnického projektu. Zo sortimentu obyčajných žiaroviek je potrebné spomenúť vývoj žiaroviek s tónovaným svetlom. Čoraz viac sú používané kryptónové žiarovky. Je potrebné tiež spomenúť PAR žiarovky, ktoré sa vyznačujú presne definovaným rozdelením svetelného toku. Predpokladá sa širšie využitie lineárnych žiaroviek v interiéroch, najmä pre osvetľovanie zrkadiel, obrazov a pod. Je potrebné uviesť, že parametre svetelných zdrojov podliehajú rýchlym zmenám najmä čo sa týka životnosti a merného výkonu. V oblasti halogénových žiaroviek sa v poslednom období vývoj orientoval najmä na konštrukciu banky žiaroviek, ktoré sa pokrývajú reflexnými vrstvami pre infračervené žiarenie, čo znižuje tepelné straty z banky a zvyšuje merný výkon žiaroviek. Týmito vrstvami sa pokrývajú banky všetkých typov, žiaroviek na nn aj žiaroviek na mn. Osobitne je tento fakt dôležitý pri žiarovkách s dichroickým zrkadlom. Tu sa vývoj orientuje najmä na zlepšenie selektívnych vlastností odrazovej vrstvy ako aj na optimalizáciu geometrie vlákno - reflektor. Uvedené opatrenia dovolili zvýšiť deklarovanú životnosť väčšine výrobcov halogénových žiaroviek na 5000 hodín, pri zachovaní teploty chromatickosti tohto zdroja. Selektívne pokrytie banky halogénových žiaroviek zvýšilo merný výkon až o 25 %. 7

Predpokladá sa však čoraz väčšie uplatnenie halogénových žiaroviek na sieťové napätie v domácnostiach a halogénových PAR žiaroviek v interiéroch všeobecne. Banky halogénových žiaroviek výrobcovia vybavujú filtrom na zabránenie priestupu ÚV žiarenia. Žiarivky sú v súčasnosti jedným z najpoužívanejších svetelných zdrojov. Toto dominantné postavenie si vydobyli svojimi vlastnosťami, ktoré najmä v súvislosti s posledným vývojom sa neustále a výrazne zlepšujú. Majú vysoký merný výkon, obyčajne dobré farebné podanie a široké rozmedzie farby svetla. V moderných svietidlách s elektronickým predradníkom dosahujú vysokú životnosť. Uvedené neplatí však pre všetky žiarivky. Prevažnú časť u nás predávaných žiariviek predstavujú žiarivky s orgánofosfátovým luminoforom. Predpokladáme, že prijatie novokoncipovanej európskej normy pre osvetľovanie pracovných priestorov zredukuje používanie nekvalitných žiariviek na minimum. Čoraz väčšie uplatnenie budú mať žiarivky s priemerom 16 mm. Program T5 bude dominantný v interiérovom osvetlení prvých rokov nového storočia. Oproti programu T8 prináša úsporu prevádzkových nákladov (žiarivky majú vyšší merný výkon a životnosť), ale aj úsporu investičných nákladov. Tieto žiarivky majú merný výkon až 110 lm/w. Predpokladáme, že najmä vývoj nových typov luminoforov dovolí ešte viac zmenšiť rozmery žiarivky a tým znížiť náklady na inštaláciu a prevádzku osvetľovacích sústav. Kompaktné žiarivky s integrovaným elektronickým predradníkom, používané ako náhrada za žiarovky sa vyvíjajú smerom k miniaturizácii banky, ako aj celého zdroja. Ako rúrky dominujú predovšetkým trojité články, v poslednom období sa čoraz viac používajú rôzne tvary špirál, ktoré lepšie modelujú tvar banky žiarovky. Predpokladá sa vývoj žiariviek tohto typu aj v širšom sortimente prídavných reflektorov a difúzorov, aby mohli byť nasadené v čoraz jednoduchších svietidlách. Kompaktné žiarivky vo vyhotovení bez predradníka (i s predradníkom) konvergujú smerom k čoraz vyšším príkonom. Týmto spôsobom je možné nahradiť viaczdrojové žiarivkové svietidlá oveľa kompaktnejším jednozdrojovým svietidlom osadeným výkonnou kompaktnou žiarivkou. Použitie čoraz výkonnejších luminoforov dovoľuje zmenšovať ich rozmery. Preto sa dá očakávať rast príkonov kompaktných žiariviek prevyšujúci 100W. Halogenidové výbojky sú jedným z najperspektívnejších svetelných zdrojov. Ich vývoj nie je zďaleka ukončený. Dokazuje to aj ich uplatnenie napr. v automobilovom priemysle. Svojimi vlastnosťami sú podobné žiarivkám, na rozdiel od nich majú veľmi kompaktný tvar, ktorý umožňuje ich aplikáciu prakticky všade - na exteriérové osvetlenie, na osvetlenie administratívnych budov, obchodov, ale v poslednom období aj bytov a spoločenských priestorov. Je veľmi ľahké si predstaviť (dokonca i kúpiť) bytové svietidlo s halogenidovou výbojkou 35 W. Vývoj v oblasti halogenidových výbojok sa uberá niekoľkými smermi. Ide napr. o zmenšovanie príkonov, tak, aby sa rozšírila oblasť ich aplikácií. Hľadajú sa tiež cesty, ako ešte zvýšiť ich merný výkon. Pôjde zrejme o nové typy prvkov používaných v horáku výbojok. Nádejné sú tiež cesty zvýšenia životnosti týchto svetelných zdrojov. Najzaujímavejšie sú aplikácie nových materiálov pre horáky halogenidových výbojok. Sodíkové výbojky sú najčastejšie používaný svetelný zdroj pre exteriérové osvetlenie. Najmä vo vysokotlakovom prevedení sú našim nepostrádateľným spoločníkom pri osvetľovaní komunikácií. Majú vysoký merný výkon, a v súčasnosti aj vysokú životnosť. V poslednom období sa podarilo zlepšiť farebné podanie týchto svetelných zdrojov, že ich je možné použiť aj na osvetlenie interiérov. Známe sú sodíkovo- xenónové výbojky s možnosťou prepínania svetelného toku, či farby svetla. Dvojhorákové sodíkové výbojky sa vyznačujú najmä veľmi dlhou životnosťou. Moderné sodíkové výbojky majú postupné dávkovanie sodíka zo zásobníka, čo umožňuje optimalizáciu ich prevádzkových vlastností počas dlhého obdobia. Očakáva sa, že vývoj sodíkových výbojok bude v určitom zmysle konvergovať s vývojom halogenidových výbojok tak, aby bolo možné spojiť vysoký merný výkon jedných s vynikajúcimi kolorimetrickými vlastnosťami druhých. V každom prípade 21. storočie si je nie možné predstaviť bez sodíkových výbojok. Induktívne výbojky majú už dávno známy princíp, ale iba miniaturizácia elektronických prvkov v poslednom období umožnila zostrojiť tento svetelný zdroj, ktorý sa od ostatných líši principiálne, a to v použití elektromagnetického poľa na budenie výboja. Toto umožňuje postaviť svetelný zdroj s mimoriadne dlhou životnosťou. Už v súčasnosti induktívne výbojky môžu pracovať 60 000 hodín. S vývojom nových typov luminoforov bude možné túto hodnotu zniekoľkonásobiť. Nevidí sa to však účelné a preto vývoj induktívnych výbojok bude smerovať k ich miniaturizácii. Elektroluminiscenčné zdroje svetla sú známe už niekoľko desaťročí. V poslednom období sa podarilo zvýšiť merný výkon týchto svetelných zdrojov na prijateľnú hodnotu a znovu sa uvažuje o ich nasadení pre špeciálne druhy osvetlenia (najmä pre poruchové, orientačné, náhradné a núdzové osvetlenie). Luminiscenčné diódy predstavujú v súčasnosti možno najperspektívnejšiu oblasť svetelných zdrojov. E- normný nárast merného výkonu v poslednom období pri zachovaní mimoriadne vysokej životnosti, ako aj veľké výskumnovývojové pracoviská svetových výrobcov orientovaných na LED technológie dávajú tušiť, že práve tento 8

svetelný zdroj sa stane dominantným pre systémy núdzového, orientačného či automobilového osvetlenia, ale zároveň aj umožní aj aplikácie v exteriérovom ale aj interiérovom osvetlení. Nové aplikačné možnosti pre uplatnenie v svetelnej technike poskytujú LED diódy najmä kvôli už spomínanému mernému výkonu (dá sa predpokladať že merný výkon týchto zdrojov už v blízkej budúcnosti dosiahne hodnotu 50 lm/w), ako aj spektrálnemu zloženiu ich žiarenia, ktoré môže mať prakticky ľubovolný priebeh. Tak dokážeme vyrobiť pomocou LED diód svetlo takého farebného tónu, aký potrebujeme. Nezanedbateľnou výhodou LED diód je ich dlhá životnosť, presahujúca niekoľko desaťtisíc hodín. Predpokladáme, že čoraz väčší význam dostanú svetelné zdroje na iných než spomenutých princípoch, napr. výboj v parách síry a pod. Predpokladáme, že výskum odhalí možnosti využitia fotobiologických javov aj na osvetľovanie. Je nádej, že práve tieto svetelné zdroje bude možné nazvať svetelnými zdrojmi 21. storočia. V oblasti svietidiel je pokrok ešte očividnejší. Je to zrejme dané aj tým, že pokiaľ v oblasti svetelných zdrojov pracuje iba niekoľko významných výrobcov, z ktorých iba veľmi malá časť pestuje vlastný výskum a ostatní sa venujú iba vývoju, v oblasti svietidiel je počet špičkových výrobcov oveľa širší. O nesmiernych možnostiach sa možno presvedčiť na svetelnotechnických výstavách. Nové materiály, nové koncepcie vedenia svetelného toku a jeho rozdeľovania, elektronická výzbroj, čoraz vyššie krytie svietidiel dominujú vo vývoji. Moderné svietidlá pracujú často na hranici možnosti prerozdelenia svetelného toku. Požiadavky architektov na čoraz menšie svietidlá, ktoré by nezasahovali svojimi rozmermi do vzhľadu priestoru prinášajú aj nevyhnutné problémy. Túto myšlienku podporujú čoraz menšie svetelné zdroje u ktorých svetlo vychádza z čoraz menšieho priestoru. Svietidlá sú potom konštruované často na hranici možných teplotných režimov. Súčasné moderné kompaktné zdroje dovoľujú konštruovať svietidlá s veľmi malými rozmermi. Napr. výrobcovia ponúkajú žiarivkové svietidlo s príkonom 72 W s priemerom iba málo nad 20 cm. To však prináša riziká spojené s odvedením tepla z priestoru svietidla. Riešiť tento problém je možné klimatizovaným svietidlom. Je potrebné uviesť, že konštrukcia svietidiel je determinovaná novými svetelnými zdrojmi. V tejto súvislosti možno dnešný stav charakterizovať dominanciou svietidiel so žiarivkami T5. Žiarivkové svietidlá pre program T8 (T12) sa už prakticky na výstavách neobjavujú a ak tak iba u menších firiem, či v svietidlách pre špeciálne účely. V tejto súvislosti pôsobí ako paradox, že v našich novostavbách a rekonštruovaných budovách možno realizácie svietidiel so žiarivkami T5 spočítať na prstoch jednej ruky. To ani tak nesvedčí o kvalitách a vedomostiach našich projektantov, ani o finančných možnostiach investorov, ako o finančných podmienkach (zákonoch, vyhláškach a pod.) na jednej strane a všeobecnej informovanosti technickej verejnosti o technickom pokroku. Mimoriadne zaujímavé sú moderné konštrukcie svietidiel pre celý sortiment moderných zdrojov. Napr. výrazne dizajnovo riešené svietidlá pre bytové a spoločenské priestory s nízkopríkonovou halogenidovou výbojkou, špeciálne svietidlá pre halogenidové výbojky s keramickým horákom a pod. Začínajú sa uplatňovať prvé svietidlá pre LED diódy. Pokiaľ pred niekoľkými rokmi sa používali tieto svetelné zdroje iba pre prídavné brzdové svietidlá automobilov možno v súčasnosti vidieť uplatnenie týchto svetelných zdrojov pre celý sortiment automobilových svietidiel, od obrysových svetiel, cez interiérové osvetlenie až po združené svietidlo. Objavujú sa však prvé aplikácie bytových svietidiel na báze LED diód a čoskoro sa iste zjavia svietidlá tohto typu aj pre iné aplikácie. Pokrok v oblasti svietidiel by nebol možný bez uplatnenia nových materiálov (nové umelé hmoty, tenké vrstvy, selektívne vrstvy a pod.). Pritom ale zaznamenávame aj návrat k tradičným materiálom (sklo, oceľový plech), ktoré práve v spojení s novými technológiami na báze tenkých vrstiev umožňujú konštruovať finančne nenáročné komponenty s dobrými mechanickými vlastnosťami a vynikajúcimi svetelnotechnickými parametrami. Sklo sa používa najmä ako nosný prvok pre reflektory získané naparovaním tenkých vrstiev. Lisované oceľové reflektory s dobrým odvodom tepla sa vybavujú tiež odraznou plochou vytvorenou technológiou tenkých vrstiev. Táto technológia umožňuje rozdeliť žiarenie svetelného zdroja na svetelnú a infračervenú zložku a túto konštrukciou odviesť z priestoru svietidla. Takéto svietidlá je možné vidieť aj u nás najmä pri inštalácii v supermarketoch, predajniach áut a pod. Hliník a jeho zliatiny sa používajú najmä ako materiál nielen pre reflektory svietidiel, ale aj konštrukčný nosný materiál. Z tohto hľadiska majú hliníkové zliatiny vynikajúce parametre, najmä nízku hmotnosť a vysokú pevnosť. V oblasti interiérových svietidiel sa konštruujú špeciálne svietidlá pre určité použitie. Špecializácia použitia postupuje v súčasnosti veľmi výrazne (napr. svietidlá iba pre osvetlenie obrazov, iba pre osvetlenie zrkadiel. Obsahujú špeciálne komponenty, ktoré determinujú oblasť ich použitia. Pre miestne osvetlenie sa používajú čoraz častejšie stojanové, alebo závesné systémy zabezpečujúce aj priame osvetlenie. Vytláčajú stolové svietidlá, ktoré nezabezpečujú dostatočne rovnomernú osvetlenosť pracovnej plochy. Súčasnosť je charakterizovaná aj modulárnosťou osvetľovacích systémov, najmä svietidiel. Modulárnosť 9

umožňuje kombináciu rôznych prvkov osvetľovacej sústavy s možnosťou vytvárania rôznorodých modulov. V oblasti exteriérových svietidiel je tendencia smerujúca k vyššiemu krytiu. Na bežné exteriérové osvetlenie sa používa krytie aspoň IP54, pre náročnejšie aplikácie je úplná prachotesnosť samozrejmosťou. Svietidlá obyčajne obsahujú zariadenia na kompenzáciu objemovej rozťažnosti vzduchu v svietidle a pod. Vývoj svietidiel smeruje k oddeleného priestoru pre predradník a optickú časť. Vývoj veřejného osvětlení v České republice Ing. Jaroslav Kotek, Eltodo a.s. Listopad 1989 se stal počátkem zásadních změn ve všech sférách našeho života. Tento příspěvek se zabývá změnami v oboru veřejné osvětlení (VO) v České republice v období od uvedeného data. I.Pokrok v jednotlivých oblastech VO 1. Správa, provoz, údržba a modernizace VO Do roku 1989 se o veřejné osvětlení ve městech staraly většinou Technické služby ve formě rozpočtových nebo příspěvkových organizací. Dnes je správa, provoz a údržba veřejného osvětlení zajišťována nejrůznějšími způsoby, jimiž se tento článek podrobněji nezabývá. Vzhledem k tomu, že většina nových osvětlovacích soustav veřejného osvětlení vybudovaných před rokem 1990 byla předimenzována (podle výsledků průzkumu provedeného pracovištěm Výzkumu veřejného osvětlení v letech 1986 a 1987 bylo toto předimenzování zhruba 2,5 násobné), bylo v průběhu uplynulého desetiletí, a je dodnes, realizováno snižování instalovaného příkonu stávajícího uličního osvětlení. Za negativní jev současnosti je možno považovat silné omezení účasti státu (jeho ústředních orgánů) na řízení sídel. Prakticky veškerá odpovědnost za veřejné osvětlení byla přenesena na města a obce, přičemž povinnost osvětlovat veřejná prostranství se v aktuální verzi zákona o obcích vůbec nevyskytuje. Z kompetence Ministerstva vnitra, pod které před rokem 1990 veřejné osvětlení příslušelo, bylo vyňato a dnes se k němu nehlásí ministerstvo žádné. Dříve republikové Ministerstvo vnitra metodicky řídilo veřejné osvětlení a využívalo k tomu tzv. Gescí veřejného osvětlení a kapacit pracoviště Výzkumu veřejného osvětlení v Tesle Holešovice. Dnes již neexistuje ani jedno z těchto pracovišť, která zpracovávala metodické příručky, sledovala pokrok v oboru ve světě, zpracovávala rozbory stavu veřejného osvětlení u nás a díky podrobnému přehledu o jeho stavu mohla zpracovávat i fundované návrhy opatření. Z výše uvedených důvodů je dnes velmi obtížné získat přesnější údaje o veřejném osvětlení v republice. Kladem jistě je, že se již nemůže opakovat situace z let 1976 a 1981, kdy bylo formou centrálních byrokratických opatřeních veřejné osvětlení postiženo drastickým omezením přidělené elektrické práce o 50%. Dnes už se zdá neuvěřitelné, že se el. energie pro veřejné osvětlení přidělovala (limitovala) dokonce usnesením vlády. Přitom to není tak dávno. Příslušné limity byly stanoveny na léta 1984 až 1990. Pozitivní trend je ve veřejném osvětlení možno pozorovat v případě osvětlení středů měst a obcí a jejich významných dominant. Na zrekonstruovaných náměstích a ulicích začalo staré osvětlení kazit celkový dojem. V rámci snah o zkrášlení měst a obcí se dnes ve větší míře osvětlují kostely a jiné památky a je kladen větší důraz na estetiku osvětlení významných náměstí a ulic. Častěji se osvětlovací stožáry využívají i pro jiné účely než upevnění svítidel (např. ozvučení, využití pro městský informační systém, vlajkovou nebo vánoční výzdobu apod.) nebo se kombinují s lavičkami a odpadkovými koši atd. Silnice a dálnice se zatím, až na výjimky (některé dálniční křižovatky a krátké úseky na okrajích velkých měst), stále neosvětlují. Vzhledem k růstu nákladů na materiál, elektrickou energii, pohonné hmoty, mzdy apod. a vzhledem k omezeným rozpočtům měst a obcí, se projevuje chvályhodné zvýšení snahy o minimalizaci nákladů na správu, provoz a údržbu veřejného osvětlení nejrůznějšími způsoby (výměna svítidel za nová s vyšší účinností a kvalitními předřadníky, používání kvalitních výbojek, umožňujících efektivní zavádění skupinové výměny světelných zdrojů, instalace regulátorů příkonu osvětlovací soustavy, dimenzování osvětlení podle aktuálního zatřídění komunikace, omezení svícení během dne provozováním noční údržby, optimalizací a sledováním tras vozidel údržby a jinými technicko organizačními opatřeními apod.). Řada měst a obcí stojí před otázkou, jakým způsobem zajistit co nejefektivněji finanční prostředky na modernizaci soustav veřejného osvětlení, jestli zachovat plně komunální péči o veřejné osvětlení, jestli využít, a do jaké míry, soukromých firem pro údržbu a rekonstrukce, nebo dokonce i pro jeho provoz a správu, jak ji např. pro magistrát města Prahy zajišťuje Eltodo. 2. Technické předpisy 10

Stejně jako na Slovensku, i v českých zemích dosud platí soubor norem pro veřejné osvětlení (ČSN 36 0400, ČSN 36 0410 a ČSN 36 0411), který nabyl účinnosti 1.10.1985. Vzhledem k tomu, že český Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví se 1.dubna 1997 stal 19. řádným členem Evropského výboru pro normalizaci (CEN), bude ČR muset do šesti měsíců od schválení evropské normy pro veřejné osvětlení (dále jen EN) zajistit její převod do svého národního systému technických norem. Definitivní dokončení EN se neustále odkládá (už asi tři roky), takže se stále neví, od kdy bude platit. Doporučuje se však, je-li to možné, brát v úvahu znění stávajícího návrhu EN při výstavbě a rekonstrukcích veřejného osvětlení už dnes. Totéž platí pro příslušné publikace Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE), jež byly podkladem pro zpracování návrhů EN nebo s nimi úzce souvisejí. Je to např. publikace CIE číslo 115 1995 Recommendations for the lighting of roads for motor and pedestrian traffic (Doporučení pro osvětlování komunikací pro motorovou a pěší dopravu), publikace CIE číslo 136 2000 Guide to the lighting of urban areas (Průvodce osvětlováním obytných zón) a publikace číslo 140 2000 Road lighting calculations (Výpočty osvětlení silničních komunikací). Osvětlení tunelů je součástí technologického vybavení tunelu, jež je v rámci soustavy českých technických norem zmíněno v ČSN 73 7507 Projektování tunelů pozemních komunikací, s účinností od 1.9.1999, ale podrobněji se jím nezabývá. V kapitole 11 Vybavení tunelu se v této normě uvádí, že podrobné pokyny pro návrh technologického vybavení tunelu stanovuje zvláštní předpis, konkrétně technické podmínky Technologické vybavení tunelů pozemních komunikací (TP 98), zpracované společností Eltodo a.s. a vydané pod hlavičkou Ministerstva dopravy a spojů v roce 1997. TP 98 se tím tedy staly platným doplňkem normy. Do TP 98 je zapracováno znění publikace CIE číslo 88-1990 Guide for the lighting of road tunnels and underpasses (Průvodce osvětlením tunelů a podjezdů. Pro osvětlování tunelů v ČR tedy nepřímo platí požadavky specifikované v publikaci CIE číslo 88. 3. Prvky osvětlovacích soustav VO Zásadně se změnila šíře nabídky a schopnost dodat výrobky pro veřejné osvětlení. Dřívější stav, spočívající v monopolní výrobě svítidel v Elektrosvitu Nové Zámky a monopolní výrobě světelných zdrojů v Tesle Holešovice, je již dávnou historií. Zrušením tohoto monopolu byla odstraněna jedna z podstatných překážek rozvoje veřejného osvětlení v ČR za socialismu, spočívající ve špatném materiálně technickém zásobování. Rovněž se tak vyřešil problém tlumivek s elektrickými parametry mimo povolené tolerance. Zlepšily se tedy provozní podmínky světelných zdrojů a tím se prodloužila doba jejich provozního života. Na druhé straně jsou, vzhledem ke zrušení uvedeného monopolu, těžko získatelné celkové objemy dodávek svítidel a světelných zdrojů. V případě nosných konstrukcí (stožáry, výložníky, převěsy) je rovněž možno zaznamenat změny. Většinou se sice stále instalují ocelové osvětlovací stožáry a výložníky, ale obvykle povrchově upravené žárovým zinkováním. Nově se používají i tzv. hraněné stožáry, někdy se uliční svítidla instalují přímo na dřík stožáru bez použití výložníku. 4. Ovládání a monitorování VO Malého pokroku bylo v ČR dosaženo v řešení ovládání veřejného osvětlení a sledování jeho provozních stavů. Nové technologie obousměrné komunikace (pomocí radiových modemů, pevných telefonních linek, systému GSM apod.) se zatím využívají jen v malém zlomku souboru veřejného osvětlení ČR. Totéž platí pro dálkové odečty stavu elektroměrů. Regulátory příkonu (stmívače) veřejného osvětlení byly v ČR instalovány v počtu snad stovek kusů, ale kvůli snaze o dosažení co největších úspor bývá osvětlení často stmíváno téměř po celou dobu provozu VO, bez ohledu na intenzitu dopravy a na normami požadované hladiny osvětlení. 5. Napájecí systém VO V napájecích rozvodech VO jsou kabely s hliníkovým jádrem postupně nahrazovány kabely s jádrem z mědi. V nové výstavbě a při rekonstrukcích napájecí sítě VO se dnes měděné kabely používají snad výhradně. V souvislosti se zavedením nového účtování spotřeby el. energie ve VO (od 1.7.2001 platí nová dvousložková sazba, označená C 62, která se skládá z platu za odběr elektřiny ve výši 1,38 Kč/kWh a z měsíčního platu za příkon, podle jmenovité proudové hodnoty hlavního jističe před elektroměrem - od 80 Kč při hodnotě do 3 x 10 A, do 8 Kč/A při hodnotě nad 3 x 160 A), provozovatelé VO řeší otázku, na jakou úroveň snížit zmíněné hodnoty jističů, aby neplatili zbytečně mnoho. 11

6. Pasportizace VO Ve větších městech se pro pasportizaci VO využívá výpočetní techniky, přičemž se pasport VO skládá ze dvou částí, a to z části tabulkové (databáze údajů o jednotlivých prvcích osvětlovací soustavy) a z části grafické (zákresu osvětlovací soustavy do digitální mapy), přičemž grafická část bývá propojena s tabulkovou. II. Vývoj spotřeby elektrické energie Velikost spotřeby elektrické energie je dnes asi jediným parametrem VO, o němž je dnes v ČR možno získat v celostátním měřítku údaje. V následující tabulce je uveden vývoj sazeb pro veřejné osvětlení, celkové tuzemské spotřeby elektřiny, spotřeby ve VO, podíl VO na celkové tuzemské spotřebě a ceny zaplacené za elektřinu spotřebovanou ve VO v letech od roku 1989 do roku 2000. Vývoj celkové spotřeby el. energie v ČR a spotřeby ve VO je dále znázorněn i graficky. Rok Sazba pro veřejné osvětlení (Kč/kWh) Tuzemská spotřeba el. energie (GWh) Spotřeba ve VO (GWh) Podíl VO(%) na celk.spotřebě el.enegie Cena el. energie spotřebované ve VO (mil.kč) 1989 0,40 45 570 580,2 1,27 232,1 1990 0,40 45 632 599,5 1,31 239,8 1991 1,26 42 841 597,0 1,39 752,2 1992 1,26 40 411 544,0 1,35 685,4 1993 1,32 40 982 609,0 1,49 803,9 1994 1,32 41 803 549,2 1,31 724,9 1995 1,32 44 243 559,9 1,27 739,1 1996 1,32 47 031 571,4 1,21 754,2 1997 1,32 46 683 566,7 1,21 748,0 1998 1,53 44 861 586,1 1,31 896,7 1999 1,53 44 886 661,1 1,47 1 011,5 2000 1,64 52 292 608,8 1,16 998,4 55 000 50 000 Celková spotřeba el. energie v ČR Tuzemská spot 45 000 40 000 35 000 30 000 ř eba (GWh) 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Rok Spotřeba el. energie ve VO Spot (GWh) ř eba el energie 700 650 600 550 500 450 400 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Rok 12

Provozní bezpečnost osvětlovacích soustav František Štourač MSE CZ s.r.o., Brno Pod pojmem osvětlovací soustava rozumíme funkčně ucelený soubor osvětlovacích prostředků, tj. svítidel včetně světelných zdrojů a jejich příslušenství s instalovaným systémem napájení a ovládání. Při projektování, realizaci, ale i za běžného provozu osvětlovacích soustav je nutno zajistit veškeré aspekty zabezpečující jejich bezpečnost a provozní spolehlivost. Osvětlovací soustavy rozdělujeme podle zdroje napájení a provozního účelu. Rozdělení podle napájení je odvislé od použité napájecí sítě osvětlovací soustavy. Rozdělení podle účelu je přímo definováno v normě ČSN 360450 na: 1) Normální osvětlení a) Hlavní osvětlení aa) celkové osvětlení b) Pomocné osvětlení ab) odstupňované osvětlení c) Bezpečnostní osvětlení ac) místní osvětlení. ad) kombinované osvětlení 2) Poruchové osvětlení a) Náhradní osvětlení, b) Nouzové, únikové osvětlení 3) Technologické osvětlení Základní bezpečnostní požadavky můžeme rozdělit na dvě hlavní skupiny. "Světelné vlastnosti" a "Technické vlastnosti Světelné vlastnosti Provozní bezpečnost osvětlovacích soustav bude zajištěna, budou-li splněny požadované vlastnosti světelného prostředí. Jedná se o celý komplex požadavků na osvětlení vyplývající z požadavku kmenové normy pro návrh a provoz osvětlení. Jednotlivé požadavky a jejich parametry se uvádějí ve světelně - technickém projektu a jsou závislé na mnoha faktorech (např. druh práce, konstrukce budovy aj.) Hlavními požadavky na světelné vlastnosti jsou např.: kategorie osvětlení, osvětlenost, kritický detail, kontrast, rovnoměrnost osvětlení, stálost osvětlení, oslnění, rozložení jasů, směrovost a svítivost, chromatičnost světla aj. Pro zajištění bezpečnosti osvětlovací soustavy je nutno udržovat výše uvedené parametry v souladu s projektovou dokumentací. V praxi to představuje zajištění pravidelné kontroly a měření světelných parametrů, dále provádění pravidelného čistění svítidel, výměny světelných zdrojů po ukončení jejich životností nebo poruchy, výměny vadných komponentů svítidel a v neposlední řadě i provádění čištění osvětlovaných prostor (okna, stěny ap.). Důležité a v praxi často zanedbávané je přehodnocování světelně-technických parametrů osvětlovacích soustav v případě stavebně, prostorově, dispozičně nebo technologicky prováděných změn. Technické vlastnosti Technické vlastnosti a jejich zkoušky jsou dány technickými normami. Zkoušky svítidel jsou popsány v ČSN EN 60598-1 (360600), jako zkoušky typové, předepsané pro jednotlivé typy nebo reprezentativní vzorky svítidel. Tyto zkoušky zajišťuje výrobce, popřípadě autorizované zkušebny. Pro orientaci je dále uvedeno o které zkoušky se jedná: Při zkoušení svítidel v běžné praxi se obvykle postupuje dle požadavku ČSN 331610/99. OCHRANNÉ SPOJENÍ Ustanovení o ochranném spojení: Ty kovové části svítidel třídy l, které jsou přípustné v nainstalovaném svítidle nebo ve svítidle opatřeném pro výměnu zdroje světla nebo vyměnitelného startéru nebo pro čištění a které se mohou stát živými v případě poruchy izolace, musí být trvale a spolehlivě připojeny na ochrannou svorku nebo na ochranný kontakt. POZNÁMKA - Kovové části oddělené od živých částí takovými kovovými částmi, které jsou spojeny s ochrannou svorkou nebo ochranným kontaktem a kovové části oddělené od živých částí dvojitou nebo zesílenou izolací se pro tento požadavek nepovažují za takové, které by se mohly stát živými v případě poruchy izolace. Ty kovové části svítidel, které se mohou stát živými v případě poruchy izolace a nejsou přístupné po nainstalování svítidla, ale mohou přijít do styku s podlahovou plochou, musí být trvale a spolehlivě připojeny na ochrannou svorku. Základní požadavek na ochranná spojení je, že musí mít co nejmenší přechodový odpor. Šrouby do plechu se mohou použít pro zajištění kontinuity ochranného spojení, jestliže se pro každé spojení použijí minimálně 13

dva šrouby. Šrouby vytlačující závit se mohou použít pro zajištění kontinuity ochranného spojení, jestliže splňují požadavky pro šroubové svorky. Ve svítidlech třídy l s oddělitelnými částmi osazenými konektory nebo podobnými spojovacími zařízeními se ochranné spojení musí spojit dříve, než se spojí kontakty vedoucí proud a kontakty vedoucí proud se musí oddělit dříve, než se přeruší ochranné spojení. Povrch stavitelných kloubů, teleskopických trubek apod., které zajišťují kontinuitu ochranného spojení, musí být takové, aby zajistily dobrý elektrický kontakt. Splněni požadavků výše uvedených článků se kontroluje prohlídkou a touto zkouškou: Mezi ochrannou svorkou nebo ochranným kontaktem a postupně každou z přístupných kovových částí se nechá procházet proud minimálně 10A ze zdroje s napětím naprázdno nepřekračujícím 12 V. Změří se úbytek napětí mezi ochrannou svorkou nebo ochranným kontaktem a přístupnou kovovou částí a z proudu a úbytku napětí se vypočítá odpor. Odpor nesmí v žádném případě překračovat 0,5 Ω. Ochranné svorky musí splňovat požadavky článku pro ochranné spojení. Spojení musi být náležitě zajištěno proti náhodnému uvolnění. Na šroubových svorkách se svírající prostředky nesmí dát uvolnit rukou. Na bezšroubových svorkách se svírající prostředky nesmí dát uvolnit neúmyslné. Ve svítidle obsahujícím přívodku pro napájení ze sítě musí být ochranný kontakt integrální součástkou přívodky. Ve svítidle, které se připojuje na napájecí kabely nebo má neoddělitelnou ohebnou šňůru, nebo kabel, musí být ochranná svorka v blízkosti síťových svorek. U jiných než obyčejných svítidel musí být všechny části ochranné svorky takové, aby nebezpečí elektrolytické koroze způsobené stykem svorky s ochranným vodičem nebo jiným kovem bylo sníženo na minimum. Buď šroub nebo druhá část ochranné svorky musí být zhotovena z mosazi nebo z jiného nerezavějícího kovu nebo z materiálu s nerezavějícím povrchem a stykové plochy musí být z čistého kovu. Je-li ve stacionárním svítidle třídy II určeném pro průběžné vedení vnitřní svorka pro umožnění elektrické kontinuity ochranného vodiče, který nekončí ve svítidle, tato svorka musí být izolována dvojitou nebo zesílenou izolací od přístupných kovových částí. Jestliže se svítidlo třídy l dodává s připojenou ohebnou šňůrou, musí tato šňůra mít ochrannou žílu zeleno - žluté barvy. Žádný vnitřní nebo vnější vodič označený zeleno - žlutou kombinací barev se nesmí připojit na jiné než ochranné svorky. Izolační odpor a elektrická pevnost Svítidla musí mít přiměřený izolační odpor a elektrickou pevnost. Splnění se kontroluje zkouškami ve vlhkostní komoře nebo v místnosti, ve které byl vzorek ohřát na předepsanou teplotu po opětovném namontování těch částí, které byly odstraněny.jestliže má svítidlo spínač, dá se do polohy sepnuto" při všech zkouškách s výjimkou zkoušek mezi živými částmi, které jsou odděleny spínačem, aby zkušební napětí působilo na izolaci součástek, ale ne na kapacitní nebo induktivní funkční prvky těchto součástek, jsou během těchto zkoušek odpojeny podle potřeby tyto součástky: a) paralelně připojené kondenzátory b) kondenzátory mezi živými částmi a tělesem c) tlumivky nebo transformátory připojené mezi živé části. Jestliže se kovová fólie nedá umístit na obložení nebo přepážky, zkouška se provede na třech kusech obložení nebo přepážek, které byly vyjmuty a umístěny mezi dvě kovové koule o průměru 20 mm, které jsou k sobě přitlačovány silou 2N+ 0,5 N.Podmínky zkoušky tranzistorových předřadníků jsou uvedeny v IEC 924. Zkouška - Izolační odpor Izolační odpor se měří stejnosměrným napětím přibližně 500V, 1 min po přiložení napětí. Izolační odpor nesmí být nižší než hodnoty uvedené normě. Zkouška - Elektrická pevnost Na izolaci se přiloží na 1 min. napětí, které má v sinusový tvar s kmitočtem 50 Hz nebo 60 Hz o velikosti dle normy. U svítidel třídy II, ve kterých je použita zesílená i dvojitá izolace, je třeba dbát, aby napětí přiložené na zesílenou izolaci nenamáhalo nadměrně základní nebo přídavnou izolaci. V průběhu zkoušky se nesmí vyskytnou žádný přeskok nebo průraz. Ve svítidlech se zapalovači se elektrická pevnost těchto částí svítidla, které jsou namáhány impulsivním napětím, zkouší se zapalovačem v činnosti, ale bez zdroje světla v obvodu, aby se zjistilo, zda jsou izolace svítidla, vodiče a podobné součástky vyhovující. 14

Pro hodnocení bezpečnosti jednotlivých druhů osvětlovacích soustav je nutno vždy postupovat podle příslušných předmětových norem. Problematika osvětlovacích soustav z hlediska bezpečnosti v praxi Při realizaci a provozu osvětlovacích soustav se setkáváme v praxi s nedostatky v jejich bezpečnosti, které vyplývají z nekomplexního pohledu na řešení a provoz těchto soustav. Přestože se použijí svítidla, která splňují výše uvedené požadavky, opomíjí se ostatní elektrotechnické předpisy, které přímo nebo nepřímo souvisí s těmito soustavami. Z těchto problému uvádíme několik příkladů, které se vyskytují nejčastěji a) Dimenzování vodičů z hlediska proudové zatížitelnosti. b) Ochrana před nebezpečným dotykovým napětím c) Připojování svítidel d) Měření soustav po montáži z hlediska provádění výchozí revize e) Tuhost, mechanická pevnost, nosnost nosných prvků pro osvětlovací soustavy f) Vhodnost umístnění z hlediska prostředí a podkladů ad a) Při realizaci osvětlovacích soustav, které se tvoří z více svítidel zapojených v různých uskupeních pro osvětlování větších ploch se vyskytují následující nedostatky: Překračování povoleného proudu připojovacích svorek.toto vzniká při průchozím propojení svítidel. Je nutno vycházet z povoleného proudu výrobcem použitých svorek ve svítidlech a dle tohoto stanovovat počet zapojených svítidel, případně zapojovat tyto svítidla z pomocných svorkovnic. Překračování povoleného proudu vedení a vypínacích prvků. Při stanovování proudového zatížení vedení a spínacích prvků se v praxi často vychází z výrobcem stanoveného výkonu svítidla. Opomíjí se skutečnost, že příkon zářivkových, výbojkových a halogenových svítidel je vždy větší.(např. zářivkové svítidlo staršího provedení se zářivkovou trubicí délky 120 cm a výkonem 40 W mělo příkon 47 W, což je o 17,5% více). Dále je nutno vzít v úvahu i účiník svítidel. Je nutno pro dimenzování uvažovat i jalovou složku napájecího proudu, která namáhá vedení a spínací prvky. Během provozu osvětlovacích soustav dochází často k poruchám kompenzačních prvků, které jsou běžně opraváři odpojovány. Tento stav vede k tomu, že během životnosti osvětlovací soustavy je v praxi často zjišťován značný nárůst proudu osvětlovací soustavy. ad b) Ochrana před nebezpečným dotykovým napětím U osvětlovacích soustav je nutno zajistit ochranu před nebezpečným dotykovým napětím ochranou, kterou je nutno při montáži akceptovat. Norma např. nepřipouští u svítidel ochranu polohou. Vyplývá to z nutnosti, že nutno za provozu provádět čištění svítidel a jejich údržbu, výměnu zdrojů a zapalovačů ap. Zde je nutno upozornit na připojování svítidel s plným počtem vodičů s ohledem na síť a třídu ochrany. Norma ČSN 332000-5-54 stanoví nejmenší průřez vodiče PEŇ na 10 mm2 při provedení v mědi. ad c) Připojování svítidel Při připojování svítidel je nutno respektovat zásady pro provádění spojů, použití typu a průřezů vodičů dle instalovaných svorek, ochranné svorky, deklarované krytí svítidla. V praxi se často vyskytují případy nevhodných vodičů vzhledem k připojovacím možnostem svorek, připojování ochranných vodičů na nevhodná místa ap. Připojovací vedení musí procházet připravenými otvory od výrobce opatřenými patřičnými průchodkami, aby nebylo sníženo požadované krytí a aby nebyly poškozovány přívodní vodiče. ad d) Měření soustav po montáží z hlediska výchozí revize Provedení osvětlovací soustavy musí respektovat požadavky na provedení revize elektrických zařízení. Musí být umožněno měření izolačního odporu, impedance vypínacích smyček, přechodový odpor aj. V praxi při soustavách s vodičem PEŇ na kovových uzemněných konstrukcích v průmyslových halách je skoro nemožné měřit izolační stav svítidel. V některých prostorách, např. výbušných, norma přímo nařizuje provést připojení svítidel tak, aby bylo umožněno měření izolačních stavů. Pro provádění výše uvedených měření je nutno také zajistit přístup k jednotlivým svítidlům. 15

ad e) Tuhost, mechanická pevnost, nosnost prvků pro osvětlovací soustavy. Při realizaci osvětlovacích soustav je nutno zajistit správné provedení nosných částí osvětlovacích soustav. Toto lze provést např. výpočtem nebo na základě ustanovení norem. Například norma stanoví minimální nosnost závěsného háku pro svítidlo na 10ti násobek hmotnosti svítidla. Nosná konstrukce musí bezpečně unést osvětlovací soustavu. Dále musí počítat s nosností při provádění údržby osvětlovací soustavy. Nosnou konstrukci zřizujeme pouze pro osvětlovací soustavu. V případě využití jiných konstrukcí je nutno zvlášť pečlivě řešit nosnost této konstrukce. Nosná konstrukce musí být dostatečně tuhá, aby nedocházelo ke kývání svítidla, což norma nepřipouští. ad f) Vhodnost umístnění z hlediska prostředí a podkladů Při umísťování osvětlovacích soustav musíme respektovat požadavky na jednotlivá prostředí a k tomu volit vhodná svítidla s ohledem na stupeň krytí, povrchovou teplotu, bezpečnost aj.stupeň krytí musí být z hlediska ochrany před nebezpečným dotykem minimálně IP20, horní kryt pak IP40. Povrchová teplota nesmí překročit povolené teploty z hlediska prostředí, ve kterém se svítidla nachází, případně z hlediska možnosti jejich dotyku. Toto nebezpečí je zvláště v poslední době aktuální v souvislostí s používáním módního malonapěťového halogenového osvětlení. Pro zajištění bezpečnosti z ohledem na prostředí je nutno provést správnou volbu svítidla, jeho provedení a připojení. Např. v ložnicích jeslí, školek se nesmí použít žárovková svítidla bez ochranného skla z důvodu možnosti úrazu sklem při destrukci žárovky. Další častý příklad je používání halogenového osvětlení na malé napětí např. v koupelnách, kdy se napájecí transformátor umístí současně se svítidlem, čímž se poruší požadavky na splnění ochrany bezpečným malým napětím. Z hlediska podkladů pro osvětlovací soustavy je nutno respektovat stupně hořlavosti podkladových hmot a provádět podkládání svítidel nehořlavými podložkami, případně používat svítidla schválená na montáž na hořlavé podklady, případně přímo do hořlavých hmot. Zde je nutno upozornit na nutnost zajistit správné chlazení osvětlovacích zdrojů. Toto nebezpečí se vyskytuje zpravidla při použití halogenových svítidel, které pracují s vysokou teplotou světelného zdroje. V těchto případech je nutno zajistit i výrobcem stanovenou vzdálenost hořlavých hmot i před instalovaným svítidlem. Z výše uvedeného je nutno konstatovat, že bezpečnost provozovaných osvětlovacích soustav je závislá na dokonalých znalostech předpisů a norem. Jak pro fázi konstrukční a projekční, tak i pro činnost montážní a kontrolní. V řadě případů je cíl projektanta a architekta znehodnocen nekvalifikovanými zásahy a změnami montážních organizací při realizaci díla. Mimořádnou důležitost při provozování osvětlovacích soustav je dodržování předpisů a návodů výrobců jednotlivých komponentů zvláště pak ve fázi udržovacích prací, neboť nutnost kvalitní a fundované činnosti údržby se projeví jak na bezpečnosti zařízení tak i na jeho životnosti. Požadavky na bezpečný a také spolehlivý provoz je základním požadavkem provozovatele zařízení zvláště z pohledu obvykle neoddělitelnou obsluhou osobami bez elektrotechnické kvalifikace, kteří musí do styku s osvětlovací soustavou přijít (výměna světelných zdrojů, zapalovačů atd.). Samozřejmostí je požadavek výrobců, že práce na elektrickém zařízení jak při montáži tak při údržbě osvětlovací soustavy je základním předpokladem kvalifikace a tudíž tyto činnosti jsou doménou elektrotechniků s elektrotechnickým vzděláním a s odpovídajícími návyky a dovednostmi pro dodržování základních bezpečnostních pravidel a technologických postupů. 16

XX. Kurz osvětlovací techniky v Ostravě. V Ostravě proběhl ve dnech 30. 31.10.2001 v pořadí XX.Kurz osvětlovací techniky. Kurzy jsou pořádány regionální skupinou ČSO, Technickou univerzitou, katedrou elektroenergetiky VŠB Ostrava a KHS Ostrava na půdě VŠB a letos premiérově i v rekreačním středisku Důl Paskov Morávka. Nosným tématem bylo projektování vnitřního a venkovního osvětlení. Odborným garantem byl Prof. Ing. Karel Sokanský, CSc, organizačním garantem RNDr. Juklová. Dvacet kurzů, dvacet setkání odborníků, světelně technická tradice, přátelské návraty. První přednáškové akce v oboru osvětlování v Ostravě se datují ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století. U jejich kolébky stáli průkopníci a nadšenci oboru, projektant a pedagog Ing. Jindřich Dufka, fyziolog a hygienik Doc.MUDr. Vladimír Maňák, projektant Ing. Ludvík Šopík a pedagog Prof. Ing. Karel Sokanský, CSc. Vroce 1984 byla poprvé uspořádána akce s názvem Kurz osvětlovací techniky organizovaná Prof. Ing. Karlem Sokanským,CSc.z VŠB a RNDr. Marií Juklovou z KHS Ostrava.. Kurzy se pravidelně opakovaly a začaly získávat na zájmu a popularitě. Rostl o ně zájem přednášejících i účastníků nejen z ostravského regionu, V devadesátých letech kurzy obohatili vystavovatelé světelně technických prvků a výpočetních programů. Ostravští organizátoři pružně reagovali na aktuální problémy uspořádáním několika jednodenních seminářů k speciálním tématům S úspěchem se ujali i uspořádání posledních dvou mezinárodních konferencí. Jarní a podzimní kurzy v Ostravě se staly pravidlem, stejně jako ojedinělý zájem odborné veřejnosti o ně. V rámci uvedených akcí bylo Ostravě vydáno 26 sborníků s celkem 420 přednáškami, což v každé odborné knihovně představuje úctyhodné místo. Rozvoj tohoto vědního oboru, nástup výpočetní techniky a dostupnost světelně technických prvků zvláště v posledním desetiletí posunuly obor osvětlování nebývale kupředu. To však kladlo zároveň vysoké požadavky na všechny pracovníky, kteří se osvětlováním zabývají. Cílem všech ostravských akcí bylo nejen udržet krok s požadavky doby a poskytnout posluchačům aktuální informace, ale vytvořit i neformální prostředí pro kuloárové diskuse, vznik nových a upevnění starých přátelství. Ať ještě mnohokrát v Ostravě rozezní číše moravského vína tradiční přípitek Na světlo a na zdraví a jejich třpyt, ať je symbolem krásy oboru osvětlování. Redakce podle podkladu RNDr. Marie Juklové Letošní podzimní XX. Kurz osvětlovací techniky proběhl v duchu kurzů předešlých. Po bloku společných přednášek následovaly dvě samostatné sekce sekce vnitřního a sekce venkovního osvětlení. Kurzu se zúčastnilo více než 100 posluchačů, 33 přednášejících a 11 vystavovatelů. Pozvání na společenský večer přijalo asi 160 hostů. Jen sfouknutí dvaceti svíček na narozeninovém dortu připomnělo ohlédnutí za uplynulými léty a víru, že i nadále bude mít Ostrava odborné veřejnosti co nabídnout. Kurz měl tradičně vysokou odbornou i společenskou úroveň. Výpočet uličního osvětlení Ing. Jaroslav Kotek, Eltodo a.s. Mezinárodní komise pro osvětlování vydala v roce 2000 technickou zprávu CIE 140 2000 Road lighting calculations (Výpočet osvětlení silničních komunikací), jež nahradila technickou zprávu CIE 30.2 1982 Calculation and measurement of illuminance and luminance in road lighting (Výpočet a měření osvětlenosti a jasu při osvětlování silničních komunikací). Publikace CIE 140 2000 uvádí metody výpočtu parametrů osvětlení požadovaných publikacemi CIE 115 1995 Recommendations for the lighting of roads for motor and pedestrian traffic (Doporučení pro osvětlování komunikací pro motorovou a pěší dopravu) a CIE 136 2000 Guide to the lighting of urban areas (Návod pro osvětlování osídlených území), z nichž vychází návrh evropské normy pro osvětlování silničních komunikací pren 132 01 Road lighting (dále jen EN). Předpokládá se, že by tato norma měla být přijata během příštího roku, takže i doba jejího zavedení do našeho národního systému technických norem se nezadržitelně blíží. Výpočtem osvětlení se zabývá druhá část uvedené EN, označená pren 132 01 Road lighting - Part 2: Calculation of performance. Řekl bych, že tvůrci výpočetních programů uličního osvětlení mají nejvyšší čas pustit se do přípravy nových verzí, respektujících požadavky nových předpisů. Něco podobného platí také pro výrobce svítidel a měřicí laboratoře ve vztahu k tabulkám svítivosti svítidel. Vzhledem k tomu, že návrh EN, který mám k dispozici, je z roku 1998, a nemůže tedy být sladěn s publikací CIE 140 2000 (vychází z již nahrazené publikace CIE 30.2 17

1982), budu se dále zabývat požadavky publikace CIE 140 2000 a budu ignorovat neaktuální návrh zmíněné EN. Zaměřím se přitom především na odchylky od dosavadní praxe, s cílem upozornit na některé z těch důležitých. Obecně lze říci, že nové předpisy kladou větší nároky na přesnost výsledků výpočtů. Požadavky na fotometrická data Obecně jsou požadovány svítivosti svítidel získané a zpracované v souladu s publikací CIE 121 1996 The photometry and goniophotometry of luminaires. Tabulky svítivosti a související data mají mít formu doporučenou publikací CIE 102 1993 Recommended file format for electronic transfer of luminaire photometric data. Obecně je doporučeno použití známého souřadného systému fotometrických polorovin C,γ. Poloroviny C mají mít interval nejvýše 5, krok úhlu γ má být nejvýše 2,5. V rámci těchto tabulek svítivosti je možno použít lineární nebo kvadratické interpolace, případně přesnějšího matematického postupu. Dosud se svítidla neměřila tak podrobně. Hustější tabulky svítivosti podle nových požadavků lze vytvořit ze stávajících, vycházejících z publikace CIE 30.2 1982, použitím kvadratické interpolace nebo ekvivalentního matematického postupu. Použití lineární interpolace se zde nepřipouští. Údaje o odrazných vlastnostech povrchu silničních komunikací Pro zjištění mezilehlých hodnot v rámci r-tabulek je požadováno použití kvadratické interpolace. Počet kontrolních míst při výpočtu osvětlenosti a jasu povrchu vozovky - Podélný směr Na rozdíl od ČSN 36 0400 Veřejné osvětlení, kde se v podélném směru sítě kontrolních míst připouštěla rozteč kontrolních míst až 5 m, publikace CIE 140 2000 nepřipouští větší rozteč než 3 m. Při rozteči svítidel S 30 m se výpočet provádí v deseti kontrolních místech, pro S > 30 m je počet kontrolních míst N roven nejmenšímu děliteli rozteče svítidel S, splňujícímu podmínku, že rozteč kontrolních míst D 3m. - Příčný směr Zůstávají tři kontrolní místa na jeden jízdní pruh, jak uvádí ČSN 36 0400. Pozn. 1: V případě chodníků a cyklistických stezek o šířce do 1 m se v příčném směru použije jedno kontrolní místo, pro šířku větší než 1 m se počet kontrolních míst v příčném směru rovná nejmenší hodnotě dělitele šířky komunikace, splňující podmínku, že rozteč kontrolních míst je menší nebo rovna 1 m. Pozn. 2: V případě prostorů nepravidelného tvaru se výpočet osvětlení provádí v pravoúhlé síti kontrolních míst s roztečí nejvýše 5 m.v důležitých úsecích osvětlovaného prostoru se volí síť kontrolních míst s roztečí přibližně 1m Poloha pozorovatele Při stanovení průměrného jasu a celkové rovnoměrnosti jasu se výpočet provádí pro polohu pozorovatele v ose každého jízdního pruhu podobně, jak jsme zvyklí u podélné rovnoměrnosti jasu. Příklady poloh pozorovatelů ve vztahu k výpočetnímu poli jsou zobrazeny na obr. 1. Výslednými hodnotami průměrného jasu a jeho celkové a podélné rovnoměrnosti jsou nejmenší hodnoty zjištěné výše uvedenými výpočty. Při výpočtu oslnění (činitele zvýšení prahového kontrastu) se pozorovatel nachází v příčném směru ve vzdálenosti rovné jedné čtvrtině šířky komunikace a v podélném směru ve vzdálenosti 2,75 (H 1,5) před výpočtovým polem, přičemž H je závěsná výška svítidel v metrech. Výpočet se pak opakuje pro další polohy pozorovatele. Pozorovatel se ze základní polohy posouvá vpřed po krocích o délce rovnající se rozteči kontrolních míst při výpočtu jasu povrchu komunikace. Počet kontrolních míst je stejný jako počet kontrolních míst v podélném směru při výpočtu jasu povrchu komunikace. Počet svítidel zahrnutých do výpočtu Při výpočtu jasu povrchu vozovky se do výpočtu zahrnují svítidla nacházející se z pohledu pozorovatele v úseku do pětinásobku závěsné výšky svítidel (5H) před, do dvanáctinásobku závěsné výšky svítidel (12H) za kontrolním místem a do pětinásobku závěsné výšky svítidel (5H) vedle kontrolního místa. Při výpočtu osvětlenosti se do výpočtu zahrnují svítidla nacházející se ve vzdálenosti do pětinásobku závěsné výšky svítidel (5H) od kontrolního místa. Při výpočtu oslnění (činitele zvýšení prahového kontrastu) se při výpočtu závojového jasu bere v úvahu první svítidlo ve směru pozorování a svítidla před ním, až do vzdálenosti 500 m. Poměr osvětlení okolí (SR) Poměr osvětlení okolí (SR) je definován jako poměr průměrné horizontální osvětlenosti dvou podélných pruhů ležících mimo vozovku, přilehlých z obou stran k okrajům vozovky a průměrné horizontální osvětlenosti dvou 18

pruhů opět přilehlých k okrajům vozovky, ale nacházejících se v prostoru vozovky.tyto pruhy mají být široké 5 m nebo mají mít šířku rovnou polovině šířky vozovky, nebo šířku volného pruhu mimo vozovku (bez překážek), podle toho, která z uvedených hodnot je nejmenší. V případě vozovek s oddělenými jízdními směry se středovým dělicím pruhem širším než 10 m se k oběma částem přistupuje jako k samostatným vozovkám. Komunikace s šesti jízdními pruhy se středovým dělicím pásem Komunikace se třemi jízdními pruhy a jednostranná osvětlovací soustava Komunikace se třemi jízdními pruhy a párová osvětlovací soustava Komunikace se třemi jízdními pruhy a vystřídaná osvětlovací soustava Komunikace se dvěma jízdními pruhy a jednostranná osvětlovací soustava Komunikace se dvěma jízdními pruhy a párová osvětlovací soustava Komunikace se dvěma jízdními pruhy a vystřídaná osvětlovací soustava Poloha pozorovatele Výpočetní pole Obr. 1 Příklady poloh pozorovatelů ve vztahu k výpočetnímu poli Závěr Jak již bylo uvedeno v úvodu, zaměřil jsem se především na odchylky požadavků publikace CIE 140 2000 od dosavadní praxe, opírající se o ČSN 36 0400, s cílem upozornit na některé z těch důležitých rozdílů. Myslím skutečně, že tvůrci výpočetních programů uličního osvětlení mají nejvyšší čas pustit se do přípravy nových verzí, respektujících požadavky nových předpisů. Výrobci svítidel a měřicí laboratoře se zase musí rychle přeorientovat na nové požadavky na hustotu tabulek svítivosti svítidel. Publikace CIE 140 2000 je samozřejmě mnohem obsažnější než, by bylo možno usoudit z tohoto stručného příspěvku. Velmi podrobně např. popisuje postup interpolací v tabulkách vstupních veličin, specifikuje matematické konvence popisu polohy svítidel vůči souřadnému systému x,y,z a výpočtu jednotlivých úhlů. Pokud bude tato pub- 19