1. ÚVOD Hodnocení kumulativních vlivů VTE na Osoblažsku ve vztahu k VTE Dívčí Hrad VTE Dívčí Hrad Hodnocení kumulativních vlivů VTE v oblasti Mgr. RADIM KOČVARA Záříčí 92, CZ 768 11 Chropyně IČ: 730 68 021, DIČ: CZ7808155432 Tel: 573 355 298, 604 356 795, e-mail: burunduk@seznam.cz Na základě zadání objednatele (Regionální centrum EIA s. r. o.) byl zhotovitelem proveden rozbor možných kumulativních vlivů záměrů VTE v oblasti Osoblažska (na území ČR a PL) ve vztahu k VTE Dívčí Hrad a území ČR. Na území ČR se jedná o plánované VTE Dívčí Hrad (2 VTE, původně o výkonu 3MW, výška 196 m) ve fázi dokumentace EIA a VTE Slezské Pavlovice (7 ks VTE, původně o výkonu do 3 MW, max. výška 196 m) ve fázi úvah o možné realizaci. Na území Polska jsou plánované záměry VTE Lubrza (investor Green Bear, 29 VTE o výkonu 3 MW, max. výška 187,5 m), celá lokalita je rozdělená do 3 skupin VTE (Prezynka 6 VTE, Lubrza 12 VTE, Laskovice 11 VTE), nejbližší VTE je uvažována 0,6 km od státní hranice. Se záměrem se částečně překrývá záměr VTE Lubrza (společnost EWL, 24 VTE o výkonu 3 MW s max. výška 200 m), nejbližší VTE je uvažována 0,8 km od státní hranice. Dále se jedná o záměr VTE Biala, s celkovým počtem 36 ks VTE o výkonu 3 MW, max. výška 190 m, s nejbližší VTE 3,5 km od státní hranice. Vzhledem k tomu, že oba záměry na území Lubrza (Green Bear a spol. EWL) mají shodné/podobné umístění VTE, je pravděpodobné, že bude realizován pouze jeden ze záměrů. V maximálním rozsahu by mohlo být dle současných informací realizováno až 65 ks VTE na polské straně území (při realizaci VTE Lubrza spol. Green Bear). Výše uvedené záměry jsou hodnoceny i z pohledu použití rozdílného výrobce a technologií, obecně je tak u všech záměrů řešena otázka možné realizace různých typů VTE. Nezáleží na konkrétním výrobci, pro posouzení jsou relevantní parametry konkrétního typu VTE, tj. celková výška zařízení (je posuzováno do 200 m), celková výška tubusu (posuzováno do 140 m), průměr rotoru (posuzováno do 131 m), přičemž nejdůležitějším parametrem je zde hodnota počtu otáček rotoru za minutu, a výkon jednotlivých VTE (uvažován do 3,5 MW). Při hodnocení možných kumulativních vlivů je vycházeno z vlastní znalosti území ČR v dotčené oblasti, na základě předchozích návštěv a průzkumů v letech 1996 2013. Dále z průzkumu lokality ve vztahu k VTE Hlinka a Dívčí Hrad v r. 2012 (KOČVARA 2012), podobně z celoroční ornitologické studie stejného záměru (MANDÁK & MOLITOR 2012). V případě záměrů na území Polska je čerpáno z podkladů v rámci posouzení VTE Lubrza, zahrnující většinu Polského území uvažovaných VTE při hranici s ČR a řešící výskyty ptáků i netopýrů v oblasti (ŚWITAJSKI 2011, 2012, ŻYŁA 2011a, b, c, d, LONTKOWSKI 2009). Cíleně byl rovněž proveden aktuální průzkum území záměrů VTE dne 15. 2. 2014, jehož účelem bylo zejména seznámení se s charakterem území a biotopů na území Polska. 2. ZVOLENÝ POSTUP Pro potřeby vyhodnocení je potřeba přijmout některá východiska. Předně je třeba si uvědomit, že každá další VTE v určité zájmové oblasti představuje kumulativní vliv ze strany VTE na zde se vyskytující druhy. To je zcela logické, neboť s narůstajícím počtem VTE může narůstat akustické rušení (dle vzdálenosti výskytu druhů), vždy stoupá vizuální ovlivnění krajiny (vizuální rušení). Obecně lze také přijmout fakt, že stoupá riziko kolize ptáků i netopýrů, jako prosté funkce letové aktivity a počtu VTE, byť je velmi obtížné riziko skutečně odhadnout (objem kolizí často neodpo- 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 1 (celkem 21)
vídá objemu letové aktivity, kolize jsou druhově specifické), u větších skupin VTE jsou kolize často vázány jen na některé okrajové VTE. V praxi je tak nutné stanovit konkrétní limity (obvykle teoretické), které určí hraniční míru přijatelnosti kumulativních vlivů. Pak je možné alespoň zčásti odpovědět na správně položenou otázku, kterou je nakolik jsou přítomné kumulativní vlivy významné z pohledu populací druhů a jejich biotopů. S ohledem na předpokládané vlivy se cílovými druhy rozumí ptáci a netopýři. Možné kumulativní vlivy jsou řešeny ve třech rovinách. 1) ovlivnění významných biotopů a lokalit, 2) ovlivnění citlivých druhů v úrovni vlivu na jejich místa výskytu a hnízdění, 3) ovlivnění druhů z pohledu možného rizika kolize. Při vyhodnocení výše předpokládaných vlivů je vycházeno ze zkušeností zpracovatele a odborné literatury, zejména pak dále uvedených prací (REICHENBACH 2003, RÖSSLER & FRANK 2003, TRAXLER, WEGLEITNER & JAKLITSCH 2004, RATZBOR et al. 2005, HÖTKER, JEROMIN & THOMSEN 2006, MADDERS & WHITFIELD 2006, LUCAS et al. 2007, PIELA 2010), případně jsou studie citovány u konkrétní problematiky. V oblasti záměru se trvale nevyskytují mimořádně citlivé druhy nebo lokality, u kterých by bylo možné uvažovat o ovlivnění na vzdálenost nad 3 km (zejména do 6 km) od uvažovaných VTE. Proto je jako základní vzdálenost, vymezující možné vlivy záměrů, stanovena do 3 km od VTE. Protože je řešen možný kumulativní vliv záměru (VTE Dívčí Hrad) na území ČR, je z tohoto důvodu jako další hranice území možných vlivů stanovena státní hranice s Polskem se zónou 3 km na území Polska. Nad tuto vzdálenost není kumulativní vliv předpokládán ve smyslu záměrů na území ČR a ve smyslu lokalit a populací řešených druhů na území ČR. To zahrnuje i dálkovou migraci druhů, pro které je možné uvažovat o ovlivnění na daleko větší vzdálenosti (respektive při zahrnutí dalších a dalších záměrů). Na řešené lokalitě však není předpokládáno z důvodu prostorově omezeného území (bez ohledu na větší počet VTE se nejedná o měřítko, které by mohlo znamenat ovlivnění migrace) a z důvodu absence přítomnosti migračního koridoru, který by byl v tomto ohledu významný. To znamená, že záměry VTE situované dále jak 3 km od státní hranice na území Polska nemohou znamenat kumulativní vlivy ve smyslu možného ovlivnění cenných lokalit nebo biotopů na území ČR (a naopak). Možné kumulace dále (nad 3 km) uvažovaných VTE tak lze teoreticky uvažovat v případě ptáků i netopýrů v těch případech, kdy by populace těchto druhů migrovaly mezi (přes) lokalitami záměru, tj. mohly být dotčeny ze strany více než jednoho záměru (otázka zejména lokálních přeletů a rizika kolize). Dle provedených výzkumů v oblasti se zde nenachází významná migrační trasa nebo letové koridory, které by byly přímo dotčeny jednotlivými záměry. Rovněž zde platí, že většina cenných a citlivých druhů, byť se u řady z nich objevují pohnízdí přelety v širším okolí hnízdiště, nemají na území záměrů v Polsku vhodné biotopy. Tažné druhy populací v ČR pak táhnou jižním (JV/JZ) směrem, záměr VTE Biala tak nemůže představovat kumulativní vlivy na migrující druhy ve vztahu k VTE Dívčí Hrad, proto není blíže řešen. Je zcela zřejmé, že více VTE v oblasti ovlivní lokální přelety řady druhů, tyto vlivy však v prostorovém měřítku území, s ohledem na zjištěnou nízkou letovou aktivitu druhů, nelze označit jako kumulativní ve smyslu negativního ovlivnění populací některého z druhů v oblasti. Je to zejména proto, že těžiště výskytu většiny cenných druhů, jejich potravní stanoviště a místa hnízdění/rozmnožování se nacházejí mimo lokality záměru (výjimky jsou popsány u jednotlivých druhů). Totéž platí pro riziko kolize. Je velmi pravděpodobné, že minimálně v jednotlivých případech bude při realizaci i částí záměrů zjištěna kolize některého z druhů ptáků a netopýrů. Zjištěné hodnoty letové aktivity v daném území však vedou rovněž k závěru, že předpokládané hodnoty kolizí, právě z důvodu druhového složení a objemu pozorování, s největší pravděpodobností neovlivní některou z populací druhů v oblasti. Rizika kolize a možné kumulace budou rovněž rozebrány u jednotlivých druhů. 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 2 (celkem 21)
3. PŘEHLED ZNÁMÝCH VLIVŮ Negativní vlivy VTE lze obecně rozdělit do tří základních skupin: 1) rušení větrnými elektrárnami (hlukem, samotnou přítomností) vedoucí k přemístění případně vymizení některých druhů, včetně bariérového efektu na tažné druhy; 2) mortalita způsobená kolizí s těmito stavbami (jak s rotujícími vrtulemi tak samotnými stožáry i v klidovém stavu); 3) ztráta nebo narušení prostředí a biotopů v důsledku výstavby a přítomnosti staveb a s nimi spojenou infrastrukturou. Ztráta prostředí je obecně považována za malou a týká se téměř výhradně cennějších biotopů mimo zemědělskou půdu, případně jen některých specifických druhů. Podobně bariérový efekt je považován za malý a může nastat pouze ve specifických případech v souvislosti s realizací velkých projektů čítajících minimálně desítky VTE. Význam má především možné rušení druhů, které je typické zejména pro některé druhy ptáků i netopýrů, a zejména možná mortalita, jež je hlavní otázkou a problémem při řešení VTE. Nikoli z pohledu velkých objemů kolizí, ale především z hlediska možných kolizí některých vzácných druhů, u kterých je i nízké navýšení mortality nežádoucí. Zatímco rušení druhů lze často předpokládat a vyhodnotit, případná mortalita je velmi těžce odhadnutelná a obtížně se předvídá. Patrně první informace o negativních vlivech VTE na ptáky pocházejí z Holandska (WINKELMANN 1989) z mořského pobřeží, kde se VTE začaly stavět nejdříve. V souvislosti s realizací VTE i ve vnitrozemí dochází i ke zjišťování kolizí netopýrů. První informace o kolizích netopýrů jsou známy např. z Německa BACH et al. (1999). K výrazným a alarmujícím zjištěním pak dochází v USA v souvislosti s realizací velkých projektů (JOHNSON et al. 2000, 2003). Rušení lze všeobecně rozdělit na vizuální a akustické, které mohou mít všeobecný plašící efekt, tj. vyvolávají strach, případně úlekové reakce, což nejčastěji vede k vyhýbání se danému zařízení, případně opouštění hnízdiště nebo prostředí druhem obývané. V případě vizuálního rušení připadá v úvahu několik skutečností. Na listech rotoru se může za slunečních dnů vyskytnout nápadné zrcadlení, odlesky na listech rotoru, tzv. diskoefekt, případně další, tzv. stroboskopický jev, nebo vznik pohyblivého stínu způsobeného pohybem listů rotoru, které by mohly v krajním případě působit rušivě na živočichy. Vzhledem ke skutečnosti, že k tomuto jevu může docházet pouze v krátké části dne a v případě nových strojů jsou tyto jevy minimalizovány speciálními nátěry, není toto považováno za významné. Podobně vrh stínu, který by za jistých okolností mohl představovat negativní vliv, nepovažuji z hlediska možného působení za závažný. Tyto jevy nastávají za specifických situací a mohou trvat souhrnně max. 30 min./den, celkově zhruba do 30 h/rok. Obvykle trvají jen několik minut, jsou patrné zejména v měsících XI, I a II a působí rušivě do 500 m od VTE. Podrobně viz RATZBOR et al. (2005). Podobně i aerodynamický efekt a vznik turbulencí vzniká a je patrný do cca 700 m od VTE, vibrace půdy řádově do několika stovek metrů. Ačkoli jsou známy reakce na tyto jevy, negativní vlivy na druhy nebo populace nebyly popsány a jsou považovány za zanedbatelné. Možným negativním vlivem pak je samotná struktura VTE, představující dominantní stavbu v krajině, která může na některé organismy (ptáky) působit odpudivě. Toto rušení je druhově a sezónně specifické. Byly zjištěny jak negativní, tak i neutrální vlivy právě na jednotlivé druhy ptáků, v případě některých druhů se zdá, že kvalita stanoviště převažuje nad jakýmkoli negativním vlivem VTE (KETZENBERG et al. 2002). Některé druhy však tvoří výjimku, a jsou na přítomnost VTE mimořádně citlivé, např. čáp černý (Ciconia nigra), čáp bílý (Ciconia ciconia), labutě (Cygnus sp.), husy (Anser sp.), kachny (Anas sp., Aythya sp.), drop velký (Otis tarda) a někteří dravci (LANGSTON & PULLAN 2003, MÜLLER et al. 2003, REICHENBACH 2003, TRAXLER, WEGLEITNER & JAKLITSCH 2004). Přehled významných druhů z pohledu možných vlivů a doporučení odstupu od VTE v rámci spolkové země Brandenburg v Německu uvádí např. LANGGEMACH & DÜRR (2012). Z významných citlivých druhů autor uvádí doporučení pro druhy jako orel mořský (Haliaeetus albicilla), orel křiklavý (Aquila pomarina), moták lužní (Circus pygargus), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), čáp černý (Ciconia nigra), výr velký (Bubo bubo), orlovec říční (Pandion haliaetus), motáka pochopa (Circus aeruginosus), ostříže lesního (Falco subbuteo), čápa bílého (Ciconia ciconia), jeřába popelavého (Grus grus), bukače velkého (Botaurus stellaris), bukáčka malého (Ixobrychus minutus), hnízdní kolonie volavek, racků a rybáků, prioritní oblasti s výskytem 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 3 (celkem 21)
některých bahňáků, chřástala polního (Crex crex), tetřívka obecného (Tetrao tetrix), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), dropa velkého (Otis tarda), lelka lesního (Caprimulgus europaeus), luňáka červeného (Milvus milvus), husy, labutě, čejku chocholatou (Vanellus vanellus) a kulíka zlatého (Pluvialis apricaria). Důležitým faktorem je výška a hustota rozmístění VTE. Např. citlivost čápa bílého se zdá být individuální, opuštění hnízd bylo zaznamenáno i ve vzdálenostech přesahujících 1 km, naopak je známa řada případů, kdy čápi hnízdí v blízkosti VTE, např. i z území ČR na Vysočině (KUNSTMÜLLER in litt.). Zde záleží především na umístění VTE, vlivy lze obvykle vyloučit, pokud jsou VTE uvažovány mimo potravní koridor druhu, tj. prostor přeletů mezi hnízdem a místem sběru potravy. Obecně je pro mnoho běžnějších druhů rozhodující vzdálenost 200 m (REICHENBACH 2003) anebo nejsou rušeny vůbec. Tab. č. 1: Riziko vlivu VTE na netopýry dle BRINKMANNA (2006) v Bádensku-Württembersku, Německo. +++ velmi vysoké riziko, ++ vysoké riziko, + existující riziko, - pravděpodobně žádné riziko,? - nedostatečná data. Druh Vliv zařízení VTE v lese Vliv provozu VTE Kolonie Loviště Migrace Lovecké přelety Rhinolophus ferrumequinum vrápenec velký - + - - Myotis myotis netopýr velký + + + - Myotis bechsteinii netopýr velkouchý ++ + - - Myotis emarginatus netopýr brvitý + + - - Myotis nattereri netopýr řasnatý ++ + - - Myotis mystacinus netopýr vousatý ++ + - - Myotis brandtii netopýr Brandtův + + - - Myotis alcathoe netopýr menší? +?? Myotis daubentonii netopýr vodní ++ + - - Nyctalus noctula netopýr rezavý ++ - ++ ++ Nyctalus leisleri netopýr stromový ++ - +++ +++ Vespertilio murinus netopýr pestrý - - ++ ++ Eptesicus serotinus netopýr večerní - - ++ ++ Eptesicus nilssonii netopýr severní - - ++ ++ Pipistrellus pipistrellus netopýr hvízdavý - -? + Pipistrellus pygmaeus netopýr nejmenší + - +++ +++ Pipistrellus nathusii netopýr parkový ++ - ++ ++ Pipistrellus kuhlii netopýr jižní - - ++ ++ Barbastella barbastellus netopýr černý ++ + + + Plecotus auritus netopýr ušatý ++ + - - Plecotus austriacus netopýr dlouhouchý - + + - V případě akustického rušení záleží na typu VTE, u současných typů s výškou stožáru okolo 100 m a průměrem vrtule okolo 90 m nejsou mezi typy a výrobci znatelné hlukové rozdíly, nezáleží ani, zdali má VTE převodovku nebo ne. V případě strojního mechanismu je možno považovat hluk vzhledem k pokročilé technologii a izolaci strojovny za bezvýznamný, význam má hluk způsobený obtékáním větru okolo listů rotoru, tzv. aerodynamický hluk. Tento hluk bývá často slyšitelný i dále od VTE, obvykle 200 500 m. V souvislosti s produkovaným hlukem jsou předpokládány negativní vlivy na některé druhy ptáků. Pro ptáky je pak důležitá skutečnost, v jakém frekvenčním rozmezí (Hz) je produkovaný hluk VTE, a to s ohledem na frekvenční rozsah hlasových projevů ptáků, především v době rozmnožování. Problémem se v tomto ohledu jeví především akustické maskování, kdy zvukové frekvence VTE překrývají hlasové projevy některých druhů, které se ozývají na podobných frekvencích (DOOLING 2002). Je tedy zapotřebí brát v potaz především frekvenční rozsah hluku produkovaný VTE a hlasových projevů potenciálně dotčených druhů ptáků. Zmíněné typy VTE produkují hluk především v rozmezí 100 1500 Hz, s maximem v oblasti 500 550 Hz (MEYER 2004). Z našich druhů je vliv předpokládán u křepelky polní (Coturnix coturnix) a chřástala polního 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 4 (celkem 21)
(Crex crex), z dalších druhů mohou být dotčeni např. tetřevovití (Tetraodinae), ke kterým patří tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Tab. č. 2: Přehled uvažovaných vlivů na netopýry, upraveno dle RODRIGUESE et al. (2006, 2008). Známé kolize v rámci Evropy pak podle RODRIGUESE et al. (2012), číslo udává počet potvrzených případů v letech 2003 až 2012. Případně dle databáze DÜRRA (2013), stav k 20. 4. 2013. Druh Lov v blízkosti habitatu Migrace a daleké přesuny Vysoké přelety (> 40 m) Nízké přelety Přitahován světlem Riziko ztráty prostředí 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 5 (celkem 21) Známé kolize Rhinolophus ferrumequinum v. velký X X 1 X Rhinolophus hipposideros v. malý X X Rhinolophus euryale v. jižní X X Rhinolophus mehelyi v. Mehelyův 1 X Rhinolophus blasii v. Blasiův Myotis myotis n. velký X X X 5 X Myotis blythii n. východní X X 4 X Myotis punicus n. punský X X Myotis daubentonii n. vodní X X X 7 X Myotis emarginatus n. brvitý X X? X 2 X Myotis nattereri n. řasnatý X X Myotis mystacinus n. vousatý X X 4 X Myotis brandtii n. Brandtův X X 1 X Myotis alcathoe n. menší X X Myotis bechsteinii n. velkouchý X X 1 X Myotis dasycneme n. pobřežní X X 3 X Myotis capaccinii n. dlouhonohý X Nyctalus noctula n. rezavý X X X X 729 X Nyctalus leisleri n. stromový X X X X 357 X Nyctalus lasiopterus n. obrovský X X X 30 X Eptesicus nilssonii n. severní X X X 15 X Eptesicus serotinus/isabellinus n. večerní X X X 179/118 X Vespertilio murinus n. pestrý X X X X 89 X Pipistrellus pipistrellus n. hvízdavý * X X X X X 1083 X Pipistrellus pygmaeus n. nejmenší X X X X X 141 X Pipistrellus kuhlii n. jižní X X X X 151 X Pipistrellus nathusii n. parkový X X X X X 612 X Hypsugo savii n. Saviův X? X X X 156 X Plecotus auritus n. ušatý X X 5 X Plecotus austriacus n. dlouhouchý X X 7 X Plecotus macrobullaris n. alpský? X Plecotus kolombatovici n. balkánský Barbastella barbastellus n. černý X X 4 X Miniopterus schreibersii l. stěhovavý? X X X X 7 X Tadarida teniotis t. evropská X X X 35 X * v případě r. Pipistrellus existuje 786 dalších nálezů, kdy se jedná o P. pipistrellus/pygmaeus/kuhlii, u dalších skupin 816 nálezů bez určení druhu. Kolize. Ke kolizi s VTE může teoreticky dojít u kteréhokoliv druhu ptáka nebo netopýra, jsou však známy druhy, u kterých jsou kolize relativně časté, zatímco u mnoha druhů zjištěny nebyly. Všeobecně nejcitlivějšími skupinami ptáků ke kolizi s VTE bývají větší druhy ptáků a dravci, Riziko kolize
z našich druhů například orel mořský (Haliaeetus albicilla) a luňák červený (Milvus milvus). U netopýrů je ohrožena většina druhů, nejvíce pak ty, které využívají k přeletům volný prostor. Jedná se především o netopýra rezavého (Nyctalus noctula), netopýra večerního (Eptesicus serotinus) a netopýra parkového (Pipistrellus nathusii), blíže viz RODRIGUES et al. (2006, 2008, 2012). Obecně lze přijmout názor, že v celkovém měřítku jsou vlivy jako rušení a bariérový efekt na migraci druhů nevýznamné. Pozornost si zaslouží především riziko kolize, které může mít na populace některých druhů významný vliv, zejména pokud dochází k jejich koncentraci a VTE na jednom místě. Lze říci, že problematika vlivu VTE na ptáky a netopýry je velmi intenzivně studována, a že existují minimálně stovky odborných prací, které se jednotlivými vlivy zabývají. Z území ČR zatím existují jen dvě práce, které se vlivy VTE zabývaly. ŠŤASTNÝ & BEJČEK (1993, 1994) prováděli sledování změn hnízdních populací ptáků před a po výstavbě demonstrační větrné elektrárny EWT 315 kw (výška tubusu 30 m, průměr rotoru 30 m), přičemž nezjistili žádné vlivy ze strany VTE. Aktuálně je řada VTE na území ČR sledována, jedná se však vesměs o soukromé aktivity několika málo odborníků, případně dílčí sledování v rámci posuzování jednotlivých projektů. KOČVARA (2007) sledoval vlivy pěti VTE (Vestas V52, 850 kw, výška stožáru 74 m, průměr vrtule 52 m) u obce Břežany (okres Znojmo) v průběhu jednoho roku, s cílem posoudit mortalitu ptáků a netopýrů, a to vyhledáváním mrtvých těl obratlovců v okolí VTE. Tyto výsledky lze srovnat s poznatky ze zahraničí, neboť se jedná o relativně nové VTE, ze kterých jsou výsledky nejčastěji publikovány. K výsledkům z Břežan lze říci, že jsou srovnatelné (lze říci velmi podobné) jako poznatky z okolních států. Vhodné se jeví srovnání především s Rakouskými a Německými VTE, kde mají s posuzováním a výzkumem velké zkušenosti, a které jsou ČR geograficky nejblíže. Níže je popsán rozbor současných poznatků z VTE v Břežanech, které jsou zatím jediné svého druhu z území ČR. Lze také říci, že se jedná o poznatky prozatím nejzávažnější, nikde jinde na území ČR není tolik kolizí známo. Řada záměrů je přitom sledována autorem a Z. Poláškem od r. 2006, přičemž kolize v jiných lokalitách čítají jednotlivé nálezy, a není prozatím znám nález mimořádně vzácného druhu (KOČVARA 2010, 2013 in litt.). Nalezených 12 ptáků kolidujících s VTE v Břežanech představuje 4,3 jedince na VTE za rok při započítání korekčních faktorů. O všech zmíněných druzích je možné říci, že jejich kolize s VTE jsou známy (KINGSLEY & WHITTAM 2005) a navíc patří k běžným druhům, jejichž kolize lze považovat za bezvýznamné. S ohledem na celkový objem kolizí souvisejících s lidskými stavbami se jedná o naprosto zanedbatelné počty (ERICKSON et al. 2001). Výsledky potvrzují zjištění TRAXLERA, WEGLEITNERA & JAKLITSCHE (2004), kteří prováděli průzkum v oblasti nedalekého dolního Rakouska na srovnatelných typech VTE. Lze tedy předpokládat, že kolize větších a vzácných druhů ptáků budou vzácnou událostí, jak uvádějí již zmínění autoři. Kolize ptáků v Břežanech je tedy možno aktuálně považovat za bezvýznamné. Zde je vhodné se pozastavit u rizika kolize jako takového, ideálně na příkladu dravců (Accipitriformes), kteří jsou v mnoha ohledech nejrizikovější skupinou z hlediska kolize ve vztahu k jejich vzácnosti a nízké míře reprodukce. V praxi se lze mnohdy setkat s definováním rizika jako vzácné události. Toto tvrzení je pravdivé, odráží však dlouhodobý průměr ve vztahu k mnoha lokalitám a typům VTE. Jak uvádějí WHITFIELD & MADDERS (2006a, b), obecný model kolize dravců (Band CRM model) počítá s 5% pravděpodobností kolize (tzv. míra vyvarování se kolize činí 95%). Tento model zjednodušeně předpokládá, že na každých 100 průletů prostorem VTE zahyne pět jedinců. Současné poznatky pak říkají, že nejpravděpodobnější hodnoty leží někde mezi 98% a 100% (WHITFIELD & MADDERS 2006a, b), což znamená, že ke kolizi dojde v 0 2 % případů. Tato bilance je sice statisticky robustní a poměrně přesně odhaduje celkové riziko, problémem je však faktická kolize jedince ve vztahu ke konkrétnímu záměru za určité krátké období. V praxi je obtížné definovat jakousi míru rizika, kterou by se stanovil objem předpokládaných vlivů. Skutečnost, že riziko kolize činí na základě zjištěných dat např. 0,05 ex./vte/rok jaksi neodráží fakt, že ke kolizi jednoho jedince za rok reálně může dojít a tato situace se může opakovat. Např. výsledky ze sledování Navarry ze Španělska (LEUKONA & URSÚA 2006) uvádějí u luňáka červené- 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 6 (celkem 21)
ho (Milvus milvus) tři kolize při celkem 798 pozorovaných jedincích. Sledování probíhalo 3 roky na celkem 277 VTE, průměrné riziko tak lze odhadnout na 0,004 ex. na VTE/rok. Při této bilanci se jeví 168 mrtvých luňáků červených nalezených v Německu (období hledání od r. 1989, intenzivního pak od r. 2002, DÜRR 2013) jako vysoké hodnoty (zde ale pozor, nejsou sledovány všechny VTE, výsledné číslo bude vyšší, ne však řádově). Při velikosti Německé populace cca 13000 párů však hodnoty dostávají jiný rozměr a lze říci, že Německá populace luňáka červeného nemůže být významným způsobem ovlivněna (viz WHITFIELD & MADDERS 2006a). Naopak lze ale říci, že při velikosti např. jihomoravské populace luňáka červeného, čítající méně než 20 párů, lze kolizi jediného jedince považovat za nežádoucí. Spíše než bilance rizika kolize se v těchto případech (rámcově u druhů s velikostí populace méně než 50 párů) jeví vhodnější vymezit území, na kterém nebude výstavba VTE povolena v případě, že zde takovýto druh hnízdí anebo se pravidelně vyskytuje. Oblast omezení výstavby musí být definována rozumně, v rámci Německých prací se pohybuje zákaz výstavby obvykle v rozsahu 1 3 km (v určitých případech až 6 km) od hnízdiště citlivého nebo vzácného druhu (BERGEN 2002, RATZBOR et al. 2005, PIELA 2010, LANGGEMACH & DÜRR 2012). Nalezených 20 netopýrů kolidujících s VTE v Břežanech představuje 7,1 jedince na VTE za rok při započítání korekcí. O všech zmíněných druzích nalezených v Břežanech je možné říci, že jejich kolize s VTE jsou známy (TRAXLER, WEGLEITNER & JAKLITSCH 2004, RATZBOR et al. 2005). K netopýrům je možné říci, že patří k nejvíce ohrožené skupině obratlovců. Je tomu tak proto, že se dožívají vysokého věku a současně mají nízký reprodukční potenciál. Kolize jedince netopýra je tak větším problémem než kolize např. u většiny ptačích druhů, zejména pěvců (viz např. HÖTKER, THOMSEN & KÖSTER 2004 a modelování vývoje populací s ohledem na úmrtnost). Existuje řada hypotéz, předpokládajících možné souvislosti kolizí VTE s netopýry, které shrnuje např. AHLÉN (2003). Jako nejčastější příčina kolizí se uvažuje umístění VTE do migrační dráhy netopýrů a zvýšení výskytu v okolí VTE, nejpravděpodobněji v důsledku zvýšením potravní nabídky. Řada těchto faktorů je v současné době předmětem výzkumu. Kolize netopýrů však mají celosvětově společného jmenovatele, a to je nejvyšší míra kolizí v období července až září. Celkově je možné uvažovat o dotčení zejména 20 z 35 evropských druhů netopýrů, z nichž většina jsou migranti, některé však i stálé druhy (RODRIGUES et al. 2006, 2008, 2012). Kolize pak byly potvrzeny u celkem 27 evropských druhů netopýrů (RODRIGUES et al. 2012, DÜRR 2013a). Z netopýrů lze za dotčené označit většinu druhů, možnost ovlivnění se však liší. Dle aktuálně publikovaných údajů je uvažováno rušení ultrazvukem, lákání světlem, ztráta loveckého areálu a kolize druhu s VTE (RO- DRIGUES et al. 2006, 2008). Přehled uvažovaných vlivů s ohledem na jednotlivé evropské druhy shrnuje tabulka č. 2. Kolize jsou mimo USA nejlépe studovány v Německu, kde je aktuálně registrováno 1895 jedinců 17 druhů (DÜRR 2013a). V rámci Evropy pak uvádí DÜRR (2013a) 4911 jedinců 27 druhů, respektive RODRIGUES et al. (2012) 4482 jedinců 27 druhů (E. serotinus a E. isabellinus jsou řešeny jako dva samostatné druhy). Dle zjištění zmíněných autorů byla největší mortalita zjištěna v průběhu letního období a na podzim, tj. v době vzletnosti mláďat, rozpadu reprodukčních kolonií a podzimních migrací na zimoviště, tj. v období na rozmezí poloviny července až poloviny října. Na toto období spadá v Německu 91% nálezů mrtvých netopýrů, přičemž pouze 4% zaujímají kolize při jarních migracích (DÜRR 2007, blíže viz také DÜRR 2013a). Ke kolizím netopýrů dochází s největší pravděpodobností při rychlosti větru 3 9 m/s, častěji do 6 m/s, kolize jsou druhově specifické (GRUNWALD & SCHÄFFER 2007). Dle zmíněných autorů koliduje netopýr rezavý (Nyctalus noctula) nejčastěji při rychlosti větru 3 m/s, zatímco netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) při rychlosti 6 m/s. Podobnou skutečnost potvrzují výsledky z Břežan (KOČVARA 2007), kdy byly zjištěny kolize větších druhů netopýrů při nižší rychlosti větru, tj. s největší pravděpodobností okolo zmíněných 3 m/s. Dle současných poznatků (DÜRR 2007) tvoří 81% všech kolizí netopýr rezavý (Nyctalus noctula), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) a netopýr parkový (Pipistrellus nathusii). Z dalších druhů, zjištěných i na území ČR (KOČVARA 2007, KOČVARA 2010) také netopýr večerní (Eptesicus serotinus) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus). 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 7 (celkem 21)
V poslední době se objevilo několik zpráv o souvislostech kolizí (úmrtí) u netopýrů, nikoli však při střetu s lopatkou VTE, ale při interakci s oblastí podtlaku vznikajícího v okolí listu vrtule (dochází k tzv. barotraumatu, u člověka popisováno jako Kesonová nemoc). Na podtlak jsou netopýři daleko citlivější, což souvisí s odlišnou anatomií plic savců a ptáků. Lze tím také vysvětlit nízké procento zabitých ptáků, u kterých dochází k typickým kolizím, způsobujícím vnější zranění. U netopýrů jsou naopak zjištěné časté nálezy jedinců bez vnějších zranění. Toto uvádějí aktuálně autoři z Kanady (BAERWALD et al. 2008). Hypotézu lze považovat za velmi pravděpodobnou, i na našem území většina nalezených jedinců nejeví známky vnějšího zranění, nicméně s ohledem na malou početnost kolidujících netopýrů na území ČR toto nelze za současných podmínek testovat. S ohledem na závislost aktivity netopýrů na rychlosti větru, která u většiny druhů výrazně klesá s rychlostí větru nad 5 8 m/s (GRUNWALD & SCHÄFFER 2007), a nejčastější spouštěcí rychlost VTE při 4 m/s, lze uvažovat o omezování činnosti VTE ve specifickém období, kdy ke kolizím dochází. BAILEY (2008) uvádí, že při testování omezování činnosti VTE v Kanadě, kdy byly VTE zastaveny v období 1. 8. až 4. 9. při rychlosti větru pod 5,5 m/s, došlo k více jak 50% poklesu mortality. Dále se předpokládá, že při omezování rychlosti do 6 m/s by mohlo dojít až k 90% poklesu mortality, což je cílem autorů studie a což lze považovat za optimální stav z pohledu ochrany netopýrů. Zásadní poznatky o možnostech snižování rizika kolize přináší RODRIGUES et al. (2012). Současný stav poznání navrhuje dva způsoby možné redukce mortality netopýrů. 1) Změna programu VTE způsobující posun startovací rychlosti do větší rychlosti větru a zamezení samovolnému otáčení VTE při nízkých rychlostech větru (respektive umožnění otáčení rotoru pouze ve velmi malých rychlostech, tj. méně než jedna otáčka za minutu). Doposud byla provedena již řada experimentů s posunem startu VTE ve vyšší rychlosti větru, níže jsou uvedeny příklady, jež uvádí RODRIGUES et al. (2012): Německo, start 2 VTE posunut k rychlosti větru 6,0 m/s; kolize redukovány o 65% (BEHR & von HELVERSEN 2006 in RODRIGUES et al. 2012). Kanada, start 20 VTE posunut od rychlosti větru 4,0 m/s k 7,0 m/s, kolize redukovány (BROWN & HAMILTON 2006 in RODRIGUES et al. (2012), start 15 VTE posunut od 4,0 m/s k 5,5 m/s, kolize redukovány o 60% (BAERWALD et al. 2009 in RODRI- GUES et al. 2012). USA, start 12 VTE posunut z 3,5 m/s k 5,0 m/s a 6,5 m/s, kolize redukovány o 44 93%, bez rozdílu mezi oběma hodnotami (ARNETT et al. 2011 in RODRIGUES et al. 2012), start posunut z 3,5 m/s k 5,0 m/s a 6,5 m/s, kolize redukovány 50% v 5,0 m/s a 78% v 6,5 m/s (GOOD et al. 2011 in RODRIGUES et al. 2012). Portugalsko, start 6 VTE posunut k 3,3 m/s, kolize redukovány o 31,4% (LEA 2010 in RODRIGUES et al. 2012). V případě pokusů se zpomalováním volného otáčení rotoru při nízkých rychlostech bylo zjištěno následující: Kanada, zpomalení/zastavení 6 VTE, mortalita redukována o 57,5% (BAERWALD et al. 2009 in RODRIGUES et al. 2012). USA, zpomalení 16 VTE < 4 m/s během první poloviny noci (západ slunce + 5h) a druhé poloviny noci (východ slunce 5h), kolize redukovány o 72% pro první polovinu a 50% pro druhou polovinu noci (YOUNG et al. 2011 in RODRIGUES et al. 2012). Výše zmíněné poznatky ukazují, že je pravděpodobné, že lze účinně snižovat objem kolizí u činných VTE. K minimalizaci ekonomických ztrát je ideální, aplikovat tato omezení do citlivých období představujících nízkou rychlost větru a vysoké teploty. V tomto ohledu jsou v současné době prováděny další experimenty, ve Francii je např. testován systém (program) Chirotech (RODRI- GUES et al. 2012). Předběžné výsledky ukazují pokles mortality o 64 až 90,7%. Přitom ekonomické ztráty v důsledku ovlivňování činnosti VTE nepřekročily 0,15% (LAGRANGE et al. 2012a, b in RO- DRIGUES et al. 2012). Systém však zohledňuje řadu faktorů prostředí včetně místní aktivity netopýrů v prostoru VTE, je tak lokálně proměnlivý a nelze jej paušálně aplikovat. Podobný systém se v současné době testuje v Německu. V rámci jednotlivých spolkových zemí však neexistuje shoda pro specifickou rychlost větru. Ve spolkové zemi Brandenburg je dopo- 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 8 (celkem 21)
ručena startovací rychlost 5 m/s, pokud aktivita netopýrů ve výšce gondoly dosáhne hodnoty více jak 300 kontaktů v období poloviny července až poloviny října. V severozápadním Německu je startovací rychlost proměnlivá dle aktivity netopýrů, sezóny, rychlosti větru a teploty. Cílem je zde redukce mortality na úroveň náhodné kolize, která je determinována jako 1 jedinec/druh/vte/rok. Startovací rychlost VTE se tak pohybuje v úrovni 8 m/s (BACH & BACH 2009 in RODRIGUES et al. 2012) a 6,3m/s (BACH & NIERMANN 2011 in RODRIGUES et al. 2012). Lze jistě uvažovat o omezování činnosti VTE i na území ČR, dle zhotovitele by tak ale mělo být činěno pouze v případě, že bude prokázáno, že k významné mortalitě netopýrů dochází, respektive úvahám o omezování VTE by měl předcházet minimálně roční průzkum (období července až října) se zaměřením na vyhledávání netopýrů za metodicky stanovených podmínek. Navíc je toto omezování teprve v raném stádiu testování, lze předpokládat závislost na dalších faktorech, respektive typech VTE a jejich výšce nad zemí (srovnej se stanoviskem ČESON). Současné poznatky z našeho území (KOČVARA 2010) dokládají, že kolize jsou omezené a čítají u většiny záměrů žádné anebo jednotlivé nálezy za rok. Je to pochopitelně dáno i malým množstvím záměrů čítajících maximálně několik VTE. Údaje z ČR tak nejsou zatím nikterak alarmující, a je vhodné jim věnovat pozornost především s ohledem na místa početného výskytu netopýrů a přibývající počet VTE. Uvažované dotčení netopýrů shrnuje tabulka č. 1 a tabulka č. 2 4. VÝSLEDKY 4.1. PARAMETRY VTE Rozdílná výšky VTE (při zachování průměru rotoru) obecně může mít rozdílný vliv na rušení druhů (vizuální i akustické) i na případnou mortalitu druhů (kolize). V případě akustického rušení lze teoreticky očekávat zmírnění vlivů hluku (při vyšší VTE) s ohledem na větší vzdálenost zdroje hluku nad zemí, nicméně takovýto rozdíl je pro praktické vyhodnocení vlivů neměřitelný, zanedbatelný. V případě vizuálního rušení lze u některých druhů (v území např. čáp černý, čáp bílý, jeřáb popelavý) očekávat při vyšších VTE mírné navýšení negativního vlivu (některé práce vypočítávají předpokládanou vzdálenost vlivu na výskyt/hnízdiště dle výšky VTE a konstantního násobku). Rozdíly ve výšce uvažovaných VTE jsou ale ve smyslu možných vlivů zanedbatelné, a to jednak z důvodu minimálního rozdílu hodnot, zejména pak z důvodu absence hnízdění druhů, v případě kterých by se jednalo o vzdálenost mající na hnízdiště zásadní vliv. V případě rizika kolize je toto druhově specifické. Nárůst celkové výšky VTE spíše nepředstavuje navýšení rizika kolize. U většiny druhů se jedná o neměřitelný rozdíl, vzhledem ke skutečnosti, že využívají širokou letovou hladinu, často právě okolo kolizního prostoru cca 80 100 m nad zemí, kdy rozdíl výšky v rámci i několika desítek metrů nepředstavuje významný rozdíl v riziku kolize. Nárůst výšky rotoru nad zemí (má vliv jak průměr rotoru, tak výška tubusu) představuje u některých druhů snížení rizika kolize, zejména těch, využívajících nízkou letovou hladinu. Pro praktické měření rozdílů vlivu je ale takováto případná změna neměřitelná, lze ji však vnímat pozitivně. Týká se to zejména prostředí, kde převažují lokální populace s nižšími přelety a nedochází k migraci a přeletům ve větších výškách. To bylo zjištěno na území záměrů v Polsku (obecně odpovídá ploché zemědělské krajině v širším území), kde bylo 63% letové aktivity zjištěno do výšky 50 m a 36% aktivity ve výšce 50 150 m (ŚWITAJSKI 2011). Důležité je zejména poukázat na skutečnost, že při srovnání rizika kolize je rozhodující zejména průměr rotoru a s tím související rychlost otáčení rotoru (nejdůležitější parametr), která u většího průměru rotoru bývá z fyzikálních a technologických důvodů menší (menší počet otáček za minutu). Dle kolizního modelu (BAND et al. 2007) je riziko kolize, pro typ VTE s průměrem rotoru např. 90 m (s ohledem na parametry, zejména počet otáček, jednotlivé typy VTE se mírně liší), pro modelový druh většího dravce, ve výši 9%, pro průměr rotoru např. 112 m (s předpokladem menšího počtu otáček) je to 7,9% (tedy méně, ačkoli plocha rotoru je větší, rozhodující je zde hod- 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 9 (celkem 21)
nota počtu otáček za minutu a s tím související riziko střetu letícího jedince a listu vrtule). Hodnotou 9% je myšlena skutečnost, že při průletu jedince prostorem otáčejícího se rotoru existuje 9% pravděpodobnost, že jedinec bude zraněn nebo zabit. Je to uvedeno jako příklad, proč je možné považovat větší a vyšší VTE za bezpečnější pro řadu druhů (s nižšími vlivy). Tyto větší VTE (VTE s větším průměrem rotoru) mají nižší hodnoty počtu otáček za minutu, což přes větší potenciálně nebezpečnou plochu rotoru představuje obecně nižší očekávaný vliv z pohledu mortality, jakkoli je tato problematika složitější. Možným parametrem popisujícím vhodnost realizace, či objem zátěže na biotu, je také výkon větrných elektráren (v přepočtu na jednu větrnou elektrárnu, vhodnější je pak objem vyrobené el. energie). Souvisí to zejména s nahrazováním většího počtu starších typů VTE menším počtem novějších VTE s větším výkonem (viz např. HÖTKER 2006). Zjednodušeně řečeno při stejném vyrobeném objemu el. energie, ale menším počtu VTE, je tato zatížena menším objemem kolizí (vlivů). Máme-li např. dva záměry o dvou různých typech VTE (výkon 1MW a 2MW), pak očekávaný zisk záměru s větším výkonem je větší. Při zjištění jedné kolize v rámci každého ze záměrů je objem zjištěných kolizí v přepočtu na počet VTE v obou případech stejný (0,5 ex./vte/rok), vyrobená energie je však zatížena v případě výkonnějšího záměru méně (0,25 ex. oproti 0,5 ex./mw/rok). Má tedy smysl uvažovat o výkonnějších VTE, menší vlivy (zatížení) lze očekávat zejména v těch případech, kdy to znamená redukci počtu VTE v daném území. 4.2. VLIVY NA CENNÁ ÚZEMÍ Uvedení zpracovatelé posouzení vlivů na ptáky a netopýry na území Polska konstatují, že se nepředpokládá ovlivnění některých z cenných lokalit situovaných v Polsku pro velké vzdálenosti lokalizace území od uvažovaných VTE. Totéž lze konstatovat i z pozice záměrů na území ČR ve vztahu k území Polska. Pro území Osoblažského výběžku lze vymezit zejména dvě cenná území, a to PR Džungle a PR Velký Pavlovický rybník. Území nejsou cenná jen sama o sobě, ale především i ve vztahu k navazujícím nivám říček Prudníku a Osoblahy. Důvodem jsou hnízdění některých cenných druhů, které budou rozebrány dále. Jedná se zejména o jeřába popelavého (Grus grus), motáka pochopa (Circus aeruginosus), motáka lužního (Circus pygargus) a pravděpodobně raroha velkého (Falco cherrug), jehož hnízdění nebylo v posledních letech ověřeno, ale pravidelně zde hnízdil dříve a stále bývá pozorován v oblasti. S ohledem na umístění uvažovaných VTE lze konstatovat, že VTE Dívčí Hrad nepředstavuje ovlivnění těchto lokalit (dále jak 3 km). VTE Lubrza (oblast Laskowice) nepředstavuje přímé ovlivnění lokalit (dále jak 1,5 km), může ale již představovat kumulaci vlivu na jeřába popelavého (jeho přelety), neboť se nachází do 3 km od lokality, která byla vymezena jako citlivá. Podobně lze předpokládat ovlivnění lovišť motáka pochopa. Spolu s VTE Slezské Pavlovice, které v tomto ohledu představují nejvyšší míru vlivu, je konstatován kumulativní vliv. Je konstatováno, že dvě VTE ze sedmi (VTE Slezské Pavlovice) nejblíže PR Džungle představují přímý vliv na cenná území (jsou blíže jak 1,5 km) a jejich realizace je nežádoucí. Pro zbylé VTE ve vzdálenosti 1,5 až 3 km od těchto lokalit (Slezské Pavlovice i Lubrza) platí, že tyto představují kumulativní vliv na přelety jeřába popelavého a motáka pochopa. Tento kumulativní vliv ale není považován za významný z důvodu lokalizace uvažovaných VTE mimo hlavní oblast přeletů a mimo biotopy trvalého výskytu druhů. Obecně lze předpokládat, že oba záměry (při vyloučení zmíněných dvou VTE) představují omezení přeletů jeřába popelavého (bez vlivu na hnízdiště) a omezení loviště a přeletů motáka pochopa (bez vlivu na hnízdiště) s tím, že ovlivnění ze strany VTE Slezské Pavlovice je ve vztahu k motáku pochopovi na Velkém Pavlovickém rybníce pravděpodobně větší pro větší blízkost lokality. Nicméně dle uvedených pozorování zalétává tento druh z území i do okolí Lubrzy. 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 10 (celkem 21)
Nad rámec posouzení a dle názoru zhotovitele lze také konstatovat, že při uvažované kumulaci vlivů (mimo všechna uvedená rizika) proti sobě stojí dva rozdílné mechanismy v možném umísťování VTE. Z řady důvodů platí, že s nejmenšími vlivy jsou uvažovány VTE co nejblíže u sebe (technicky limitní je obvykle nejmenší vzdálenost 500 m). Zcela rozdílné vlivy tak má určitý počet VTE navržený na malé ploše ve srovnání se stejným počtem umístěným roztroušeně v krajině, který ovlivňuje výrazně větší část území a tím i druhů a jedinců. Cíl realizace co nejvíce VTE u sebe však naráží na řadu limitů, včetně ovlivnění velké části území u velkých větrných parků. Nabízí se tak otázka, nakolik negativně pohlížet na způsob umístění VTE z pohledu odstupu VTE mezi sebou v rámci jednotlivých záměrů a odstupů záměrů samotných. Lze vyslovit názor, že s negativním kumulativním vlivem lze uvažovat záměr, který nesplňuje pravidlo prostorové úspornosti a který je uvažován příliš blízko jinému záměru, přičemž vzdálenost mezi záměry by měla narůstat s velikostí každého jednotlivého záměru. Tím se nevylučuje realizace např. dvou záměrů vedle sebe (může to být i prostorově vhodné), logicky pak ale musí narůst i ochranná vzdálenost mezi lokalitami VTE. Stanovit univerzální vzdálenost nelze, neboť jsou vlivy druhově specifické a záleží na velikosti větrného parku, volném okolním území a zastoupených biotopech. Pro citlivější druhy lze však za zcela minimální vzdálenost považovat 1,5 3 km, přičemž existuje řada druhů s nároky na volný prostor a související omezení rizika kolize v rozsahu 6 km od VTE, v případě významných shromaždišť i 10 km od VTE. V dotčeném území lze za potřebný volný prostor označit min. 3 km širokou plochu s osou ležící v nivě Prudníku, který je při vyloučení dvou nejbližších VTE Slezské Pavlovice splněn. 4.3. VLIVY NA CENNÉ DRUHY Je pracováno s druhy, u kterých byl vysloven předpoklad jejich dotčení ze strany VTE Dívčí Hrad, případně dalšími citlivými druhy, u kterých lze předpokládat významný vliv ze strany ostatních záměrů. Raroh velký není blíže řešen, neboť nebyl pozorován v oblasti žádného ze záměrů a tyto splňují dostatečné odstupy od míst jeho dřívějšího výskytu a hnízdění. Níže jsou tak řešeny možné akustické a vizuální vlivy na cílové druhy ptáků a popsáno riziko kolize. Dle předchozích východisek je dále u jednotlivých druhů řešena otázka kumulace vlivů dvou VTE Dívčí Hrad, pěti VTE Slezské Pavlovice a 20 VTE Lubrza, které jsou uvažovány blíže než 3 km od státní hranice. Ačkoli i v případě netopýrů je známá řada vlivů ve smyslu rušení při přeletech a lovu, závěry z průzkumu lokalit lze omezit na konstatování, že aktivita netopýrů v otevřených oblastech lokalit je malá a postačující je odstup 200 m od většiny lesních lokalit, kdy lze očekávat nízké ovlivnění zjištěných druhů, respektive není očekávaná kumulace ve vztahu k VTE Dívčí Hrad a VTE Slezské Pavlovice. Jsou tak splněna základní kritéria odstupu od významných lokalit výskytů netopýrů a umístění VTE na lokality, kde byla zjištěna nízká letová aktivita. U každého druhu je dále uveden stupeň ohrožení, a to podle přílohy č. III vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky MŽP ČR č. 175/2006 Sb. k zákonu ČNR č. 114/1992 Sb., podle Červeného seznamu ČR (ŠŤASTNÝ & BEJČEK 2003, ANDĚRA & ČERVENÝ 2003). Dále je uvedeno, zda se druh nachází v Příloze I Směrnice 79/409/EHS. Zákonem chráněné druhy: O Ohrožený druh, SO Silně ohrožený druh, KO Kriticky ohrožený druh; Červené seznamy obratlovců ČR: EX Vyhynulý, RE Druh vymizelý na území ČR, EW Vyhynulý nebo vyhubený ve volné přírodě, CR Kriticky ohrožený druh, EN Ohrožený druh, VU Zranitelný druh, NT Téměř ohrožený druh, LC Málo dotčený druh, NE nevyhodnocené druhy, DD taxon, o němž jsou nedostatečné údaje. I druh je uveden v příloze Směrnice 79/409/EHS. 4.2 druh dle čl. 4.2 Směrnice. Druhy jsou rozděleny na ty, zjištěné na území a potenciálně ovlivněné ze strany VTE Dívčí Hrad a na ty, které zde nebyly zjištěny, ale jsou potenciálně dotčené ostatními záměry v řešené oblasti. Pak logicky platí, že druh nezjištěný na území VTE Dívčí Hrad nemůže být negativně ovlivněn kumulací ze strany tohoto záměru. Důvodem předpokládaného minimálního dotčení dalších, níže neuvedených druhů, jsou absence nebo velice nízké hodnoty zjištěných kolizí, absence nebo minimální předpokládané vlivy ze strany VTE, často spolu s velkými populacemi druhů, kdy i případný vliv lze hodnotit na úrovni 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 11 (celkem 21)
populace jako zcela zanedbatelný. Účelem předloženého hodnocení není jen vymezení negativního vlivu na zjištěné druhy, ale především posouzení, nakolik tento negativní vliv představuje ohrožení populace konkrétního druhu, což by měl být výchozí podklad pro úvahu nad nepřijatelností případného negativního vlivu. Druhy ve vztahu k VTE Dívčí Hrad volavka popelavá Ardea cinerea NT Bylo konstatováno, že ovlivnění druhu jako takového je ze strany dvou VTE Dívčí Hrad velmi nízké, známé jsou studie popisující ovlivnění i studie bez vlivu při migraci, podobně u hnízdění, kde převládají studie s nízkým vlivem (HÖTKER, THOMSEN & KÖSTER 2004). Za dostačující je možno považovat dodržení odstupu 1 km od kolonie druhu (RATZBOR et al. 2005, LANGGEMACH & DÜRR 2012). Pro druh je typický výskyt a přelet v bezprostředním okolí VTE, HÖTKER, THOMSEN & KÖSTER (2004) uvádějí střední vzdálenost již 30 m od VTE, přičemž lze za oblast vyloučení vlivu na přeletující/migrující druhy uvést 300 500 m od VTE (RATZBOR et al. 2005). Kolize druhu jsou vzácné, je známo sedm kolizí z Belgie, pět z Německa, dvě ze Španělska a Nizozemí a tři z Norska (KINGSLEY & WHITTAM 2005, DÜRR 2013). Druh byl zjištěn na území záměrů v Polsku ojediněle, výskyt v rámci VTE Slezské Pavlovice je také předpokládán ojedinělý (dle charakteru území). Kumulace vlivů včetně rizika kolize se neuvažuje. čáp černý Ciconia nigra SO, VU, I Druh je z pohledu rizika kolize dotčen minimálně, kolize jsou vzácné. Souhrnně je známo pouze pět kolizí v rámci Evropy (jedna z Německa, tři ze Španělska a jedna z Francie), viz KIN- GSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006, DÜRR 2013). U tohoto druhu je nutné posoudit zejména vizuální rušení, druh je vizuálně citlivý k VTE, přičemž je třeba zvážit riziko opuštění území ve vztahu k uvažované výstavbě VTE. Ačkoli je vzdálenost VTE od hnízda také důležitá, především záleží na skutečnosti, kde dochází k opakovaným přeletům druhu, respektive riziko opuštění hnízda hrozí zejména v případě umístění VTE do prostoru letového koridoru druhu, respektive mezi hnízdo a významná potravní stanoviště. Doporučení odstupových vzdáleností se u různých autorů liší, nejčastěji převládá paušální doporučení dodržení odstupu 3 km od hnízda, avšak bez zohlednění výše zmíněného, přičemž přísnost doporučení obvykle odráží vzácnost druhu v oblasti. Autoři, zabývající se podrobněji možnými vlivy na daný druh (např. MÜLLER et al. 2003) považují za důležitý min. odstup 1 až 2 km od hnízda, přičemž také zdůrazňují význam potravních lokalit a míst pravidelných přeletů. Předpoklad vlivů ze strany VTE Dívčí Hrad spočívá v lokálním omezení přeletů druhu v bezprostředním okolí VTE s předpokladem absence vlivu na hnízdiště druhu. Druh byl zjištěn na území záměrů v Polsku ojediněle, výskyt v rámci VTE Slezské Pavlovice je také předpokládán ojedinělý. Kumulace vlivů včetně rizika kolize se neuvažuje. čáp bílý Ciconia ciconia O, NT, I Vyhýbání se VTE lze očekávat při migraci do vzdálenosti 500 m (MÜLLER et al. 2003), přičemž je druh pravděpodobně méně citlivý než čáp černý, často se vyskytuje již v bezprostředním okolí VTE. Vyloučit vlivy lze v případě absence hnízdění v okruhu 3 km od VTE, kdy je i ošetřeno zalétání za potravou (stejné podmínky jako u čápa černého). Jinak je ovlivnění při absenci výskytu vyloučeno při dodržení 1,5 km od hnízda druhu. Tato vzdálenost je doporučována obecně jako bezpečná, bez ohledu na charakter okolí a konfiguraci terénu. Navíc jsou k dispozici některé přesnější údaje, především BERGEN (2002) a také již údaje u území ČR, konkrétně kraje Vysočina (KUN- STMÜLLER in litt.). Tyto údaje potvrzují předpoklad, že při realizaci malých záměrů, vnímá toto i většina ostatních citlivých druhů méně negativně, případně vůbec negativně, než větší počet VTE. Prokázaná opuštění hnízda (nejdále na vzdálenost 1,1 km u tohoto druhu) jsou vždy spojena s realizací větších větrných parků a především v situacích, kdy je VTE realizována mezi potravní stanoviště a hnízdo čápa. V případě VTE Dívčí Hrad není dotčení druhu považováno za významné z pohledu ovlivnění jeho populace, bude ovlivněno aktuálně neobsazené hnízdiště, což lze kompen- 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 12 (celkem 21)
zovat. Riziko kolize nelze úplně vyloučit, aktuálně je zhotoviteli známo 28 kolizí z Německa a 41 ze Španělska, jedna z Rakouska (DÜRR 2013, KINGSLEY & WHITTAM 2005). I v případě vyšší míry rizika kolize pro tento druh, podobně jako u ostatních, lze vyslovit předpoklad zvýšeného rizika tam, kde je možné očekávat častější výskyt druhu na přeletu za potravou a přímo na potravních stanovištích. V tomto ohledu (potravní stanoviště) není lokalita VTE Dívčí Hrad pro tento druh zajímavá, jiná je však situace v okolí některých hnízdišť v rámci záměru VTE Lubrza. V rámci území Polska hnízdí druh v obci Laskowice (obsazené hnízdo blíže jak 1,5 km od VTE Slezské Pavlovice a VTE Lubrza), Niemysłowice (neobsazené hnízdo cca 2 km od VTE Lubrza), Prężynka (obsazené hnízdo cca 1 km od VTE Lubrza), Nowy Browiniec (obsazené hnízdo cca 1 km od VTE Lubrza) a Skrzypiec (obsazené hnízdo více jak 2,5 km od VTE Slezské Pavlovice a 2 km od VTE Lubrza). Ačkoli zpracovatelé polských studií považují dotčení druhu za malé, přinejmenším v případě tří hnízd je velmi pravděpodobné ovlivnění nebo opuštění hnízdiště druhu (Laskowice, Prężynka, Nowy Browiniec), neboť VTE jsou uvažovány na větší ploše v okolí hnízdiště. Zde je spatřován kumulativní vliv na hnízdiště na území Polska, a to zejména části záměru VTE Lubrza, v případě VTE Slezské Pavlovice se tato kumulace týká jednoho hnízdiště (Laskowice). Kumulace na populaci hnízdící na území ČR se nepředpokládá, tedy ani ve vztahu k VTE Dívčí Hrad. husa běločelá Anser albifrons, husa polní Anser fabalis, husa velká Anser anser EN, čl.4.2 Zmíněné druhy hus s převahou husy polní byly pozorovány na přeletu prostorem VTE (okolí Dívčího Hradu), významné je především zjištění přítomnosti shromaždiště hus na polích u Karlova. Ovlivnění druhů lze očekávat u hnízdící (předpokládá se do 300 m) a především zimující populace (do 800 m). Ovlivnění druhu v rámci přeletů je známo, ačkoli je popisováno vyhýbání se VTE na vzdálenost řádově stovky metrů, druh běžně využívá k přeletům prostor širšího okolí VTE a nad VTE (vlastní pozorování VTE Břežany). Limitní vzdálenost je nejčastěji 200 600 m (TRAXLER, WEGLEITNER & JAKLITSCH 2004, LANGGEMACH & DÜRR 2012, HÖTKER, THOMSEN & KÖSTER 2004, REICHENBACH 2003, RATZBOR et al. 2005). Nejpřísnější ochrana je u nocovišť na vodních plochách, přičemž pro potravní stanoviště autoři nejčastěji doporučují min. odstup 1 km. Dotčení ze strany dvou VTE Dívčí Hrad je tak minimální. Podobně lze hovořit o VTE Slezské Pavlovice a VTE v Polsku, kde se husy na polích nezdržují a pouze lokálně migrují výše nad terénem. Kolize hus jsou vzácné, jsou známy pouze jednotlivé kolize všech tří druhů z Evropy. U husy velké celkem 13 kolizí, z toho pět z Německa, u husy běločelé čtyři a husy polní tři z Německa včetně dalších tří jedinců neurčeného druhu (DÜRR 2013). KINGSLEY & WHITTAM (2005) pak neuvádějí žádné kolize mimo Evropu. Ačkoli kolizi hus nelze teoreticky vyloučit, a je reálné lokální ovlivnění přeletů v prostoru uvažovaných VTE, je riziko kolize malé. Jak uvádí FERNLEY et al. (2006), existuje 99,93% pravděpodobnost vyhnutí se kolizi při průletu prostorem VTE, přičemž tato situace nastává za zhoršených podmínek, neboť se druh při přeletech VTE v rámci vizuální orientace vyhýbá na uvedenou vzdálenost, což je patrně důvodem nízkých počtů registrovaných kolizí. orel mořský Haliaeetus albicilla KO, CR, I Z pohledu dosavadních znalostí se jedná o nejohroženější druh ve vztahu k VTE obecně. Nejedná se o druh, který by byl ze strany VTE nějak výrazněji rušen, patrně i proto je to jeden z druhů, u kterého je mimořádně vysoké riziko kolize s VTE (ILLNER 2011, DÜRR 2013). Spolu se skutečností, že se jedná o velmi ohrožený druh, který má malé populace a nízkou míru reprodukce (ačkoli jeho populace v posledních letech narůstá), je výskyt tohoto druhu nejvíce limitujícím ve vztahu k VTE. Zejména proto, že v praxi lze jednoznačně přijmout názor, že lokalita opakovaného (častého) výskytu druhu (zejména pak hnízdiště) je důvodem k vyloučení výstavby VTE. Běžně je přijímán postup, kdy je doporučeno zakázat výstavbu VTE v okolí do 3 km od hnízda. Přičemž v okolí 3 6 km by neměla být výstavba VTE povolena v místech opakovaných přeletů druhu (obvykle za potravou), viz např. LANGGEMACH & DÜRR (2012), jejichž práce odráží nejčastější doporučení pro Německo. Uvažované záměry tuto podmínku splňují (2 VTE Dívčí Hrad), případně je lze předpokládat co do přítomných biotopů (VTE slezské Pavlovice). I na území Polska byl zjištěn ojedinělý výskyt druhu (pouze dvě pozorování). Není tak důvod vyslovit předpoklad kumulace vlivu 604 356 795, burunduk@seznam.cz Strana 13 (celkem 21)