MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav Jan BLAŽEK PERMAKULTURA A KOMUNITA trvalá udržitelnost na příkladu socioenvironmentálních komunitních projektů Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Ivan Andráško, PhD. Brno 2013

Bibliografický záznam Autor: Název práce: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Ing. Jan Blažek Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav Permakultura a komunita - trvalá udržitelnost na příkladu socioenvironmentálních komunitních projektů Geografie a kartografie Sociální geografie a regionální rozvoj Mgr. Ivan Andráško, PhD. Akademický rok: 2013 Počet stran: 70 Klíčová slova: Permakultura, trvalá udržitelnost, záměrná komunita, ropný zlom, Dánsko, Portugalsko

Bibliographic Entry Author: Title of Thesis: Degree Programme: Field of Study: Supervisor: Ing. Jan Blažek Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography Permaculture and Community Sustainability in the Case of Socioenvironmental Intentional Communities Geography and Cartography Social Geography and Regional Development Mgr. Ivan Andráško, PhD. Academic Year: 2013 Number of Pages: 70 Keywords: Permaculture, sustainability, intentional community, peak oil, Denmark, Portugal

Abstrakt Cílem diplomové práce Permakultura a komunita - Trvalá udržitelnost na příkladu socioenvironmentálních komunitních projektů je odpovědět na otázku, jaký je přínos socioenvironmentálních komunitních projektů z hlediska řešení problémů energetické krize, tak, jak tato řešení představuje permakultura. V první části práce nejprve vymezujeme pojem permakultura a následně odhalujeme, co stojí za permakulturní představou o cestě za nízkoenergetickou udržitelnou budoucností a jaká řešení permakulturní myšlení nabízí. Ve druhé části práce potom definujeme, co rozumíme pod pojmem komunita a záměrná komunita a vysvětlujeme její fungování na základě konceptů liminality, heterotopie a kolektivní identity. Ve třetí části práce potom představujeme tři případové studie fungujících socioenvironmentálních komunitních projektů a hodnotíme, jakým způsobem se tyto projekty blíží permakulturní představě o energeticky udržitelném způsobu organizace. Abstract The goal of diploma thesis Permaculture and Community Sustainability in the Case of Socioenvironmental Intentional Communities is to answer, what is the contribution of socioenvironmental community projects to the solution of problems of energy crisis from the view of permaculture. In the first part of the thesis we define the concept of permaculture and reveal the permacultural conception of low-energy sustainable future and the solution which permaculture offer. In the second part we define the concept of community and intentional community and explain its functioning on the base of concepts of liminality, heterotopy and collective identity. In the third part we present three case studies of existing socioenvironmental community projects and discuss how close are these projects to the permacultural conception of energy sustainable way of organization.

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Student: Studijní program: Studijní obor: Jan Blažek Geografie a kartografie Regionální geografie a regionální rozvoj Ředitel Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU Vám ve smyslu Studijního a zkušebního řádu MU určuje diplomovou práci s tématem: Permakultura Permaculture Zásady pro vypracování: Permakultúra predstavuje (nielen) myšlienkový a aplikačný koncept, orientovaný na trvalo udržateľný spôsob života ľudskej spoločnosti na Zemi. Napriek tomu, že v súčasnosti koncepcia permakultúry ry nie je veľmi známa, už v neďalekej budúcnosti tomu môže byť celkom inak. Prispieť by k tomu mala i navrhovaná diplomová ová práca. Jej cieľom by malo byť prehľadné zhodnotenie problematiky permakultúry v širšom spektre parciálnych kontextov (napr. produkcia potravín, nakladanie s odpadmi, objavovanie nových spôsobov súžitia človeka s prírodou atd.). V empirickej rovine by práca mala taktiež zhodnotiť vybrané prípadové štúdie, a to jak na území ČR, ako aj v iných krajinách. Predpokladaná štruktúra práce (podľa potreby môže byť upravená): 1. úvod, ciele práce, základná špecifikácia vybraných pojmov 2. literatúra, zdroje informácií 3. permakultúra a vo svete, permakultúra v Českej republike (príp. v SR) 4. prípadové štúdie 5. diskusia a závery

Rozsah grafických prací: Rozsah průvodní zprávy: podle potřeby cca 60 až 80 stran Seznam odborné literatury: Holmgren, D. (2006): Permakultura: principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. Svojanov, PermaLot, 296 s. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ivan Andráško, PhD. Podpis vedoucího práce:... Datum zadání diplomové práce: říjen 2011 Datum odevzdání diplomové práce: do 10. května 2013 RNDr. Vladimír Herber, CSc. pedagogický zástupce ředitele ústavu Zadání práce převzal(a):... dne...

Prohlášení Prohlašuji tímto, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Ivana Andráška, PhD. a uvedl v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje. V Brně dne vlastnoruční podpis autora Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Ivanu Andráškovi, PhD. za jeho přístup k vědě i ke mně osobně, přeji mu vše dobré. Všem zaměstnancům školy děkuji rovněž. Mým rodičům a dalším blízkým lidem děkuji za podporu, kterou mi poskytovali po 21 let ve vzdělávacím systému. Dále děkuji všem dobrým lidem, které jsem na projektech obsažených v této práci potkal a diskutoval nejen o permakultuře a komunitě, jmenovitě Xaně, Gándhímu a Anně, Wallaymu, Line, Larsovi, mnoha Emilům, Steenu Møllerovi, Tove, Karolovi, Bohušovi a mnoha dalším. Jsou mi velkou inspirací. Rovněž děkuji fosilním palivům desítek řidičů, kteří mne za mým poznáním vozí stopem a já tak z permakulturního hlediska nezvyšuji svou ekologickou stopu.

OBSAH ÚVOD... 9 1 ŽÍT PERMAKULTURU: RECEPT NA ENERGETICKÝ PŘECHOD?... 15 1.1 SCÉNÁŘE BUDOUCÍHO VÝVOJE... 15 1.1.1 Čtyři cesty budoucího vývoje... 16 1.1.2 Čtyři cesty poklesu... 18 1.1.3 Role permakultury ve scénářích energetického poklesu... 19 1.2 SUKCESNÍ VÝVOJ SPOLEČNOSTI A UCHOVANÁ ENERGIE... 20 1.2.1 Ekologické modely sukcese... 20 1.2.2 Klasická sukcese lidské společnosti... 22 1.2.3 Puls fosilních paliv... 22 1.2.4 Uchovaná energie... 23 1.3 PERMAKULTURNÍ PRINCIPY... 25 1.3.1 Etické principy... 25 1.3.2 12 principů permakulturního designu... 26 1.3.3 Energetické principy... 28 1.4 DOSAH PERMAKULTURY... 29 1.5 SHRNUTÍ... 30 2 ŽÍT KOMUNITU: UDRŽITELNOST ZÁMĚRNÝCH KOMUNIT... 31 2.1 KOMUNITA JAKO SOUNÁLEŽITOST... 33 2.1.1 Komunita a stát... 33 2.1.2 Komunita a společnost... 33 2.1.3 Komunita a město 1 ztráta identity... 34 2.1.4 Komunita a město 2 - urbánní hnutí... 34 2.1.5 Komunita a sociální hnutí - vznik záměrných komunit... 35 2.2 ZÁMĚRNÁ KOMUNITA... 35 2.2.1 Záměrná komunita a útěk od společnosti... 36 2.2.2 Záměrná komunita a hledání identity... 38 2.2.3 Záměrná komunita jako organizační struktura... 39 2.2.4 Opravdová komunita?... 41 2.3 TYPY ZÁMĚRNÝCH KOMUNIT A JEJICH UDRŽITELNOST... 43 2.3.1 Ekovesnice... 44 2.3.2 Cohousing... 45 2.4 SHRNUTÍ... 47 3 ŽÍT SOCIOENVIRONMENTÁLNÍ KOMUNITNÍ PROJEKTY... 48

3.1 MAKVÄRKET: A CULTURAL AND ENVIRONMETAL COLLECTIVE... 50 3.1.1 Jádro... 50 3.1.2 Vnitřní kruh... 51 3.1.3 Tok energie... 51 3.1.4 Environmentální udržitelnost a řešení energetického poklesu... 53 3.2 VALE DA LAMA... 54 3.2.1 Jádro... 55 3.2.2 Vnitřní kruh... 55 3.2.3 Tok energie... 56 3.2.4 Environmentální udržitelnost a řešení energetického poklesu... 56 3.3 EKOVESNICE FRILAND... 57 3.3.1 Charakter... 57 ZÁVĚR... 59 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 61 SEZNAM OBRÁZKŮ... 69 SEZNAM TABULEK... 69 SEZNAM PŘÍLOH... 69 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 70 PŘÍLOHY... A

ÚVOD I feel deeply grateful to have lived through the Age of Cheap Oil and all the opportunities it has brought me, but it s time to move on. Rob Hopkins 1 Ropný zlom nastal. 2 Jakkoli můžeme věřit v nové neobjevené zásoby ropy, je zřejmé, že době levné ropy je ceteris paribus konec. Stejně tak se hovoří o zlomu produkce plynu a dalších fosilních paliv, na kterých je naše industriální společnost závislá. Neudržitelnost současného systému netkví v samotné závislosti na fosilních zdrojích, historický nárůst relativního blahobytu a technologického pokroku vznikl právě na jejich základě. Problémem je ovšem nerespektování základní ekonomické poučky o vzácnosti zdrojů. 3 V neoliberální doktríně růst výroby generuje zaměstnanost, a tím i individuální spotřebu domácností. Ekonomové se snaží očistit rostoucí spotřebu surovin efektivitou výroby (produktivitou práce) a technologickým pokrokem, nicméně jak upozorňují mnozí v našich kruzích např. JOHANISOVÁ (2011), jinde ve světě Boulding či SCHUMACHER (1973), spotřeba roste rychleji, než tyto proměnné. Pokud jsme schopni se zadlužit v době energetického rozmachu, jak tomu bude v době poklesu? Samotná produkce energetický zdrojů má navíc mnoho geopolitických, socioekonomických a environmentálních dopadů. 4 Jakkoli jsou znečištění životního prostředí či exploatace území a obyvatel rozvojových zemí významnými prvky debaty, zásadní je z ekonomického hlediska fakt, že trh ropy je ve vzájemné korelaci s agroprůmyslem, a to díky biopalivům, pesticidům a hnojivům či technizaci zemědělství. Volatilita a růst cen ropy tak ovlivňuje nejen globální ekonomiku a finanční trhy (8 z 10 největších korporací jsou ropné a energetické společnosti 5 ), ale také individuálního spotřebitele při uspokojování základních potřeb jako je jídlo (např. potravinová krize v roce 2008). V době, kdy se znakem modernity mimo jiné chápe pokles zaměstnanosti v zemědělství a agrární průmysl se vyznačuje značnou koncentrací, monokulturizací a závislostí v energetických vstupech i ve výstupu - exportech/importech, můžeme při přijetí premisy o poklesu produkce fosilních zdrojů hovořit nikoli pouze o ekonomické, ale o civilizační energetické krizi. Není úlohou této práce rozebírat velké množství parciálních kontextů energetické a ekonomické krize, ani charakterizovat trhy energetických zdrojů a potravin. Rovněž se systematicky nesnažím o dekonstrukci neoliberálního paradigmatu, byť v textu a priori vycházím z předpokladu, že současné paradigma není v době energetického poklesu 1 HOPKINS (2009). Rob Hopkins je zakladatel Transition Initiative a permakulturní designér. 2 V dubnu 2011 hlavní ekonom IEA (International Energy Agency) Fatih Birol oznámil, že tzv. ropný zlom, tedy situace, kdy lidstvo vytěžilo a zpracovalo polovinu dosažitelných zásob ropy, globálně nastal pravděpodobně v roce 2006 (GRUBB, 2011). 3 Autor je ekonom. 4 Problematikou energetických zdrojů jsem se věnoval v bakalářské práci Konflikt v deltě Nigeru, ropná implikace (BLAŽEK, 2011) i v diplomové práci Environmentální a sociálněekonomické dopady produkce biopaliv v mezinárodním měřítku (BLAŽEK, 2012). Dovoluji si tudíž krátce uvést svou pozici v debatě. 5 WIKIPEDIA (online). Kromě energetických společností se v žebříčku čelně umisťují také finanční instituce, výrobci automobilů a dodavatelé spotřebního zboží a potravin. 9

udržitelné. 6 Kromě energetické a ekonomické krize žijeme navíc v krizi environmentální. I zde bychom mohli dlouze vysvětlovat a zkoumat antropogenně podmíněné změny v atmosféře či hydrosféře ovlivňující globální klima, pokles biodiverzity, znečištění vod, půd, ovzduší, degradaci půd způsobenou zemědělskými praktikami či deforestaci na lokální úrovni. Všechny zmíněné problémy jsou samozřejmě provázány, koncepce této práce však není nastavena pro studium jednotlivých dopadů. V předmluvě knihy Permakultura: Principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti, spoluzakladatele permakulturního konceptu Davida HOLMGRENA (2006), Stuart B. Hill přiznává permakultuře vlastnost, která jí zvýhodňuje oproti jiným více rigidním možnostem řešení civilizačního přechodu: umožňuje nám vyhnout se problémům na konci systému a minimalizovat je tím, že se zaměřuje na začátek, na vytváření designu. HOLMGREN (2006) dodává v úvodu knihy slovy Billa Mollisona, kolegy a druhého otce permakultury, že permakulturu musíme chápat jako pozitivistickou odpověď na environmentální krizi: Je spíše o tom, co chceme a můžeme udělat, než o tom s čím nesouhlasíme a chceme, aby ostatní změnili. Ve skutečnosti byl permakulturní koncept těmito dvěma australskými ekology vytvořen v 70. letech 20. století jako odpověď na ropné šoky a zprávu Římského klubu - Meze růstu. Přestože se jedná o poměrně známý a používaný termín, dodnes se vedou mezi permakulturisty spory, co vlastně permakultura je a co zahrnuje. GREER (2010) toto komentuje: One of the reasons I tend to be a bit wary about permaculture is that I have yet to hear a simple, clear, jargon- and promotion-free description of what permaculture, as a contemporary social movement, actually means. Slovo permakultura bylo Holmgrenem a Mollisonem vymyšleno pro integrovaný, vyvíjející se systém trvalek a sebeobnovujících se rostlinných a živočišných druhů, které jsou užitečné pro člověka, resp. v širší definici jako uvědoměle přeměněná krajina, napodobující přirozené vztahy a vzorce z přírody, která poskytuje dostatek potravy, vlákna a energie k uspokojení místních potřeb, k vytvoření udržitelných lidských obydlí a životního prostředí. Tato definice zdála se být široká již samotným autorům, Holmgren ji přetransformoval na použití systémů a designových principů vedoucích k přiblížení se uvedené vizi. V této koncepci tak permakultura neznačí krajinu či ekologické zahradničení, udržitelné farmaření, energeticky efektivní stavby či ekovesnice jako takové. Je to způsob navrhování, zakládání, řízení a vylepšování těchto snah o udržitelnou budoucnost, o udržitelné lidské obydlí a jeho okolí, o udržitelné živobytí. Pro tento účel bylo zakladateli vytvořeno 12 principů permakulturního designu. Slovo permakultura (permaculture) vzniklo ze spojení slov PERMAnent agriculture, v obecném používání, stejně však již ve zmíněných 6 Krátkou poznámku si neodpustím, byť bych se nerad na úzkém rozsahu dostal k bezpředmětné normativnosti. Nebezpečí vidím z ideového pohledu v politickém konstruktu záměny kapitalismu a svobody, vytváření hodnotového rámce materiální spotřeby a individualismu, představě amerického snu ve smyslu everyone can make it či self-made man a na druhé straně v nerovnoměrném ohodnocení práce a kapitálu, deformaci motivačního faktoru k práci alokovaného v orientaci na zisk, nikoli na kvalitu a v chybějící kolektivní zodpovědnosti za lokální i globální nerovnoměrnost spotřeby zdrojů. V technické rovině se jedná o neschopnost reagovat na společenské změny, (ne)neutralitu peněz, racionalitu aktérů, i přesouvání problémů a krizí v prostoru příp. čase. 10

definicích se používá i ve smyslu PERMAnent CULTURE. FERGUSON (2012) se ve své studii ptá permakulturních designérů, co pro ně permakultura znamená. Výsledky jsou značně široké koncepce pro designování a plánování, filozofický náhled na svět, sociální hnutí, množina farmářských a zahradnických postupů, ale i profese. Stejně jako si dodnes prochází definiční polysémií paralelní koncept trvalé udržitelnosti, permakultura, byť vznikla na akademické půdě, není ve vědeckých kruzích výlučně definována a každý ji chápe trochu jinak v různých kontextech. Lepšímu ukotvení zřejmě nepomohli ani autoři zakladatelé. Začněme tedy od definice udržitelného rozvoje dle OSN 7 rozvoj, který je schopen uspokojit potřeby současné generace, aniž by potlačoval schopnosti generací budoucích uspokojit své potřeby. Jinými slovy, lidská kultura se považuje za udržitelnou, pokud má schopnost reprodukovat se a zabezpečit materiální potřeby bez hrozby úpadku. Tezi nad rámec udržitelnosti z Holmgrenovy knihy pak chápeme tak, že současná vysoce energetická společnost udržitelná není a my nejsme schopni naplnit potřeby (pro nás stejně neznámé) budoucích generací. Permakulturou pak chápeme principy a cesty vedoucí k poznání, které ve světě změn a nejistot aplikujeme při postupném přizpůsobování se energetickému poklesu vedoucímu rovněž k poklesu populačnímu. Všimněme si citátu Greera, permakulturu pak můžeme chápat jako kulturu poklesu, cestu k budoucí nízkoenergetické udržitelné struktuře. Vývoj technické společnosti pravděpodobně směřuje ke vzniku udržitelné společnosti tím, jak vyčerpáme limitované zásoby fosilních paliv. J. M. Greer 8 Dle mého názoru nejšťastněji se šíři pojmu podařilo vysvětlit HEMENWAYI (2012b) pomocí Kuhnova paradigmatu. Základní cíl společnosti se mění z uspokojování lidských potřeb na uspokojování lidských potřeb a zlepšování kvality ekosystému - jedná se tedy o přesun z degenerativní na regenerativní fázi nikoli zachování statusu quo, ke kterému se hlásí trvale udržitelný rozvoj tedy o změnu paradigmatu. Dle Hemenwaye je nepraktičnost permakulturní definice v tom, že ji nelze jako designový přístup k naplnění těchto cílů plně chápat a ani jako nástroj používat, zůstaneme-li v paradigmatu starém. Velká část sociálně-ekologického hnutí se snaží na podobných základech o paradigmatickou změnu, proto permakulturu často zaměňujeme za hnutí či filozofický směr. Jedná se však o designový přístup, vedoucí k řešení problémů v novém paradigmatu, který může sociální hnutí a filozofie použít k naplnění cílů a nadesignovat svět, ve kterém jsou lidské potřeby uspokojeny a zdraví ekosystému zlepšeno. 9 Rámcově podobných či doplňkových definic je nespočet, a to i díky tomu, že se informace, zkušenosti a hodnoty přesouvají mezi lidmi horizontálně, resp. zdola nahoru. To je pro šíření permakultury sice 7 Jednalo se o zprávu A/42/427 tzv. Brundtlandovy komise Valnému shromáždění OSN v roce 1987 (UN, 1987, 43). 8 GREER (2009). Autor je spisovatel, blogger a futurolog. 9 GREER (2010) má však na takovou definici svůj názor: Permaculture is a design system. It can therefore be compared with other design systems, some of which will be more useful for specific applications than it is. No design system is universally applicable to all problems, and anyone who claims that their design system is universally applicable demonstrates, by that claim, that they don't actually understand the design system they're promoting; you don't actually know how to use something until you can name three worthwhile things that it can't do. 11

velkou výhodou, ale i základním kamenem zranitelnosti celého permakulturního systému založeném na holistickém myšlení shora dolů. Holismus a rozsah měřítka od pozorování a navrhování lokálních mikroekosystémů po celospolečenský design je největší výzvou badatele snažícího se permakulturu uchopit. Byť se z australských pionýrských iniciativ koncept rozšířil po celém světě, zakládají se permakulturní akademie a vyučují se kurzy permakulturního designu (PDC Permaculture Design Courses), akademickou obcí nebyl koncept do dnešní doby veskrze přijat. Jak říkají mnozí praktikanti, permakultura se nestuduje, permakulturně se žije. Na základě permakulturní etiky, principů a vzorů se lidé snaží často experimentálně vytvářet podhoubí znalostí, které se šíří povětšinou horizontálním směrem. V závislosti na lokálních zdrojích, místních podmínkách i vlastnostech lidí se pak přetransformovávají dále. Mnohé z nástrojů, které byly ozkoušeny a mají své opodstatnění např. v Austrálii (např. mulčování), je obtížné uplatnit v mírném klimatu střední Evropy, základní principy a pohled na ekosystém ale zůstávají stejné. Upřímně, veskrze permakulturně žily mnohé komunity v předindustriální době a i dnes bychom našli jedince i celé tradiční kultury, které vyznávají podobné principy, aniž by měly o permakultuře ponětí. Permakultura si tedy nečiní nárok na originalitu, copyright 10 všech technik. Rozdílem je ale holistický pohled a systémové myšlení postmoderny u dnešních experimentátorů. Domnívám se, že právě systémové myšlení má z permakulturního konceptu největší potenciál akademického uplatnění, jakkoli bych si přál, aby designování permakulturních zahrad bylo součástí studia zemědělských univerzit, stavění hliněných domů akceptováno fakultami architektury a stavebními a odrůstová teorie přijata mainstreamovou ekonomií. Na předchozích řádcích jsem nabídl poněkud problematicky stanovenou definici permakultury a uvedl čtenáře do debaty. V této práci budu zkoumat, jak se permakultura žije. Pro svůj etnografický výzkum jsem se rozhodl permakulturu také žít. Nejsem sociolog ani krajinný ekolog, domnívám se ale, že v debatě sociální geografie má permakultura své důležité místo. Jako v tradičním geografickém přístupu objevování slepých míst na mapě světa se mi podařilo objevovat méně či více viditelné projekty. Vyjdeme-li z předpokladů, že permakulturu chápeme jako designový přístup pro cestu k nízkoenergetické udržitelné lidské společnosti, dle mého názoru zásadním faktorem je sdílení zdrojů, vytváření lokálních ekosystémů a lokálních ekonomik založených na kolektivizaci a kooperaci. Nejsilněji je takový vzorec patrný u tzv. záměrných komunit (intentional communities), nicméně o podobný přístup se snaží i družstevní spolky, komunitní prostory a zahrady, systémy komunitou podporovaného zemědělství či LETS (Local Exchange Trading Systems). Nejorganizovanější je z tohoto pohledu síť Transition Initiatives. 11 Já se však budu věnovat záměrným komunitám. Osobně se mi horizontálním tokem informací podařilo dostat na několik sociálně-environmentálních komunitních 10 Copyright pojmu permakultura je ale poměrně diskutovaným tématem. Pro používání pojmu pro komerční účely, je třeba mít alespoň PDC kurz (PECHOVÁ, 2011, 10). 11 Transitionnetwork.org (online) 12

projektů. Na základě nabídnuté teorie a případových studií se snažím odpovědět na otázku: Jaký je přínos socioenvironmentálních komunitních projektů z hlediska řešení problémů energetické krize, tak, jak tato řešení představuje permakultura? Toto považuji za cíl práce. V práci vycházím z předpokladu, že zkoumané projekty mohu považovat za komunity permakulturní, jelikož nastupují a hledají cestu k nízkoenergetické udržitelné společnosti 12 na základě širší definice permakultury - nikoli proto, že se a priori snaží pouze o design permakulturních zahrad a ekosystémů. V průběhu let 2011-2013 jsem strávil zhruba 5 měsíců dobrovolnictvím a navštěvováním projektů v Dánsku a Portugalsku Najel jsem více než 11000 km autostopem a utratil (bez započtení zdravotního pojištění a podobných poplatků) méně než 7000 Kč. Nejen geograficky, ale také svou strukturou a zaměřením aktivit se jedná o poměrně rozdílné projekty. Hloubka etnografického výzkumu zásadně koreluje s rozdílnou dobou strávenou na projektech pohybující se od několikadenní po 3 měsíční aktivitu. Jmenovitě v práci zkoumám níže zmíněné projekty: - environmentální a kulturní kolektiv Makvärket - projekt přestavby továrny na komunitní centrum v rurálním prostředí ostrova Sjælland v Dánsku; a v širší rovině sociálněenvironmentální komunitní projekty v Kodani - vzdělávací permakulturní centrum Vale da Lama v regionu Algarve v jižním Portugalsku; - ekovesnici Friland na severu poloostrova Jutland v Dánsku zabývající se experimentálními technikami ekologického stavění, bydlení a hospodaření; 13 Pro etnografickou metodiku je nutné důsledně usměrnit výzkumný prostor. Proto v práci nejprve deduktivní metodou odvozuji, co stojí za permakulturní představou o cestě za nízkoenergetickou udržitelnou budoucností. Z těchto představ pak poukazuji na permakulturní principy jako možnosti řešení. V druhé kapitole přináším teoretický rámec 12 Je nutné si uvědomit, že trvalá udržitelnost je rozměrné téma, kterého se dotýkají jak krajně neudržitelné mocenské struktury přijímáním různých kritérií a udržitelných politik, tak i aktéři ekosociálního hnutí, formující a aplikující etické platformy hlubinné ekologie, levicového biocentrismu, ekoanarchismu, ekosocialismu, ekofeminismu, aj. Tyto platformy jsou vzhledem k předpokladům práce v úzkém vztahu k permakultuře i komunitě. Bylo by však mylné je mezi sebou zaměňovat (markantní je např. rozdíl v radikálním biocentrismu hlubinné ekologie, oproti výrazným vlivům antropocentrismu v permakulturním designu). Jak již ale bylo zmíněno, permakulturu bychom neměli brát jako hnutí samu o sobě, ale spíše jako přístup, který má nástroje vedoucí ke změně. Ekosociálnímu hnutí by pak tento přístup měl pomáhat plnit své cíle. V případových studiích tak nenalezneme pouze experimentální permakulturní projekty (zkoumající nové techniky a možnosti designu zahrad a lidských obydlí či se zaměřením na vzdělávání), ale také projekty, které se základními permakulturními principy a etikou řídí, nejedná se však o experty na designování pozemků. Tyto projekty jsou součástí ekosociálního hnutí, které s permakulturou sympatizuje. Více o ekosociálních hnutích nabízí např. WALL (2010) či RUMAN (2006). 13 Nejprve jsem měl v plánu hodnotit i ekovesnici Zaježovou. Tu jsem však navštívil v průběhu neočekávaného místního letního festivalu, nemohu zde tedy hovořit o etnografickém výzkumu. Je třeba říci, že Zaježka je v našem okolí nejznámější ekovesnicí, o níž bylo mnohé napsáno a o níž se nejen v českých kruzích hovoří. Kupříkladu je zajímavé, že obyvatelé Zaježové nejsou s přijetím termínu komunita ztotožněni (stejně jako mnohé další komunitní projekty). Jeden víkend dobrovolnictvím jsem strávil také na rodinné usedlosti v Jindřichovicích pod Smrkem, a byť nese tato obec některé rysy ekovesnice, nelze již ji považovat za záměrnou komunitu vytvořenou aktivitami zdola (podobně jako např. obec Hostětín), proto součástí výzkumu nebude. Rovněž jsem navštívil projekt DVP (Different Vision Point), který je zajímavý tím, že se z potenciální komunitního prostoru stal prostorem experimentálním, a poněvadž na něm dnes pracuje 1 člověk jako správce a 1 člověk na rozšíření projektu, nejedná se o záměrnou komunitu, a tudíž součástí práce nebude. Nepodařilo se mi totiž zjistit důvod neúspěchu projektu jako komunity. 13

komunity jako společenského fenoménu. Nabízím teoretické představy o vzniku záměrné komunity na základě konceptů liminality, heterotopie a kolektivní identity. Vysvětluji, jakým způsobem se záměrná komunita jako entita utváří a jaké vlastnosti, které ovlivňují její udržitelnost, jsou pro ni obvyklé. Pomocí typologie záměrných komunit se snažím diskutovat význam komunity, jako řešení energetické krize. V empirické rovině aplikuji teoretické kontury na etnograficky nabyté informace a zkušenosti, text doplňuji dalšími příklady a v závěru práce diskutuji základní otázku práce. Jak již jsem zmínil, permakultuře se v akademickém prostředí nevěnuje mnoho pozornosti, kromě dostupných knih zakladatelů HOLMGRENA a MOLLISONA bych doporučil knihu People & Permaculture od Looby MACNAMARA (2012), k pochopení rozsahu permakulturního učení mimo rámec zemědělství a ekologie. 14 Z geografického a českého pohledu je zajímavou práce PECHOVÉ (2011), která permakulturu nabízí jako alternativu současné silně lobbované zemědělské produkce s mnoha důsledky. Navíc poskytuje studii permakulturních projektů a zahrad v ČR a na Slovensku. Většina informací týkajících se praktických technik řešení je obsažena v knihách, článcích a videích zkušenějších permakulturistů, např. v Permaculture Magazine. Problematika komunit je sociology poměrně probírané téma, já vycházím např. z publikace DELANTYHO (2003), studie MEIJERINGA (2006), a dále pak z knih vydaných v New Society Publishers, např. Diany Leafe CHRISTIAN (2003; 2007), a také z Community Magazine od instituce Fellowship for Intentional Community (FIC). Obecně lze říci, že tématem se zabývají většinou lidé, žijící permakulturní život v některé z komunit. Ti jsou poté často propojení místními a národními organizacemi, jejich webové stránky a blogy tvoří významnou sít znalostí. 15 Touto prací bych chtěl napomoci k vytvoření akademického prostoru pro permakulturu a záměrnou komunitu, stejně jako se podělit a aplikovat získané zkušenosti i ve vědeckých kruzích. 14 Např. knihovna české organizace Permakultura CS nabízí velké množství praktických permakulturních manuálů, od designování pozemků po kompostování. 15 Pokud není u citace zdroje uvedena strana, značí to buď použití zdroje online, nebo aplikaci tezí z předmluvy díla. V některých případech si autor vypůjčil knihy přes systém ebrary, omezená doba výpůjčky online mu správnou citaci stran znesnadnila. Jinak jsou citace v textu i ve vysvětlivkách standardní. 14

1 ŽÍT PERMAKULTURU: RECEPT NA ENERGETICKÝ PŘECHOD? If something cannot go on forever, it will stop. Herb Stein 16 Permakulturní koncept vychází z kontinuální práce Davida Holmgrena a Billa Mollisona. Obsáhlý svou šíří jako myšlenkový směr vychází ze tří základních etických principů (péče o lidi, péče o Zemi, určení hranice spotřeby a přerozdělování přebytků), jež byly vypozorovány studiem tradičních kultur žijících v harmonii se svým okolním prostředím. 17 MACNAMARA (2012, 1) principy transformuje do cíle: vytvořit harmonii vnitřní, mezilidskou a k Zemi. Mohli bychom namítnout, že se jedná o universální recept na hodnotný a udržitelný život, na udržitelnou kulturu, jehož nenaplnění tíží mnoho obyvatel této planety. Permakultura však vychází z předpokladu, že současná vysokoenergetická postmoderní společnost udržitelná není a je třeba kreativně reagovat na změny, které společnost do stavu udržitelné kultury dovedou. K tomu bylo vytvořeno 12 principů permakulturního designu. Ambicí této části práce není podat kritický pohled na konkrétní nástroje designového systému, ani hodnotit jejich ekologickou efektivitu, spíše čtenáři poskytnout hodnotový rámec, z něhož permakulturně myslící a jednající člověk vychází. Již v úvodu práce jsme si všimli, jak rozdílné úhly pohledu permakulturisté zaujímají. Dokonce zakladatelé Mollison s Holmgrenem se časem ve svém studiu rozešli. Mollison se nadále věnuje úzkému konceptu designování udržitelných systémů lidských obydlí a zahrad, Holmgren využívá permakulturních principů v systémovém myšlení hledajících vztahy mezi lidskou společností a přírodním prostředím. Pro koncepci této práce je vhodné vycházet z Holmgrenova měřítka a orientovat se na vztah permakultury k energetické krizi, byť si uvědomuji, že čtenáře ochudím o mnohé zajímavé myšlenky a víceúrovňovost permakulturního učení. V této kapitole nejprve naznačím možné scénáře vývoje společnosti ropného zlomu a funkci permakultury v jednotlivých situacích, dále se pokusím vysvětlit, z čeho pramení permakulturní předpoklad energetického poklesu, abych mohl na závěr představit reakci v podobě principů permakultury. 1.1 Scénáře budoucího vývoje Chápeme-li vizi permakultury jako cestu k nízkoenergetické udržitelné společnosti, je třeba nejprve dekódovat představy jejich představitelů o budoucím vývoji. Tab. 1 porovnává základní vlastnosti mezi průmyslovou a udržitelnou kulturou. Jakkoli uměle je 16 Herb Stein byl ekonomický poradce prezidenta Nixona. Poukazoval na fakt, že některé situace skončí samy o sobě, a není tak potřeba vynakládat politického úsilí k jejich ukončení. 17 Zadáte-li do Googlu výmluvné hesla people, Earth, care, v prohlížeči se objeví permakulturně zaměřené odkazy. 15