Current Opinion in Allergy and Clinical Immunology

Current Opinion in Allergy and Clinical Immunology ČESKÉ A SLOVENSKÉ VYDÁNÍ 26 Má význam kombinovat anti IgE terapii se specifickou alergenovou imunoterapií? Eckard Hamelmann, Claudia Rolinck Weninghaus a Ulrich Wahn 33 Můžeme geneticky připravit bezpečnější a účinnější imunoterapeutická reagencia Kerstin Westritschnig a Rudolf Valenta 38 Chronická idiopatická kopřivka Malcolm W. Greaves 43 Aktuálny stav v imunoterapii jedom hmyzu Troy A Scribner a David I. Bernstein 46 Výskumné a klinické použitie provokačného testu bodnutím žihadlom Anthony E. J. Dubois Current Opinion in Allergy and Clinical Immunology 2004 Lippincott Williams & Wilkins Editors: Mark Ballow, MD, G. Walter Canonica, MD České a slovenské vydání Licence poskytnuta vydavatelstvím Lippincott Williams & Wilkins Výběr článků a odborná redakce: Doc. MUDr. Petr Panzner, CSc. Vydavatel: Medical Tribune CZ, s. r. o., Na Moráni 5, 128 00 Praha 2 tel.: 224 916 916, fax: 224 922 436; e mail: mt@medical tribune.cz Šéfredaktor: Mgr. Jaroslav Hořejší Redakce: Mgr. Dagmar Lipovská, Bc. Jitka Štěrbová Grafická úprava a zlom: Blanka Halašková, Medical Tribune CZ, s. r. o. Tisk: TISKÁRNA REPROPRINT, s. r. o. Vychází díky edukačnímu grantu firmy Medical Tribune CZ, s.r.o., má výhradní právo na překlady a publikaci článků z časopisu Current Opinion in Allergy and Clinical Immunology a Current Opinion in Pulmonary Medicine. Pořizování kopií jakéhokoli článku nebo jeho části a jejich šíření v jakékoli formě bez předchozího souhlasu nakladatelství Lippincott Williams & Wilkins a Medical Tribune CZ, s. r. o. je zakázáno. Redakce neodpovídá za obsah uveřejněné reklamy. 2004 Medical Tribune CZ, s. r. o. ISSN 1214 472X Registrováno MK ČR pod č. j. E 14820

Má význam kombinovat anti IgE terapii se specifickou alergenovou imunoterapií? Eckard Hamelmann, Claudia Rolinck Weninghaus a Ulrich Wahn Význam přehledu V současnosti prochází klinickým zkoušením řada nových terapeutických postupů, jejichž cílem je zasahovat přesněji do patologických procesů vyvolaných alergenem. Nejrozvinutější z těchto postupů je anti IgE terapie, cíleně zasahující sérové protilátky IgE, čímž je inhibován ústřední mechanismus reakce okamžitého typu přecitlivělosti. Vedle toho je v poslední době pozornost upřena též ke specifické alergenové imunoterapii (SAIT) pro její potenciál alergické nemoci léčit. Autoři článku podávají přehled současného stavu léčby alergických chorob pomocí anti IgE terapie i specifické imunoterapie a zvažují eventuální kombinace obou těchto léčebných postupů. Aktuální výsledky Použití anti IgE terapie účinně snižuje sérové hladiny IgE bez ohledu na specifitu alergenu. Tento léčebný postup byl úspěšně vyzkoušen u pacientů s alergickou rýmou, astmatem i potravinovou alergií. Výsledkem bylo jak významné snížení příznakového skóre, tak snížení užití úlevové medikace. Anti IgE terapie je omezena vysokými náklady a nutností opakované aplikace. Nejsilnějším argumentem hovořícím ve prospěch specifické alergenové imunoterapie je možnost kauzální léčby alergických onemocnění, což bylo prokázáno u pacientů s alergickou rýmou, alergií na hmyzí bodnutí a v menší míře i u pacientů s astmatem. Širší užití specifické alergenové imunoterapie brání někdy až život ohrožující nežádoucí reakce. U dětí a adolescentů s alergickou rýmou bylo prokázáno, že kombinace terapie anti IgE protilátkou a specifické alergenové imunoterapie je účinnější než léčba pomocí jen jedné z těchto metod. Souhrn Existují pádné argumenty pro kombinaci anti IgE terapie a specifické alergenové imunoterapie v léčbě alergických nemocí: lepší účinnost, snížení nežádoucích účinků a potenciálně modifikující efekty. Klíčová slova Antialergická léčba; specifická alergenová imunoterapie; anti IgE terapie Cur Opin Allergy Clin Immunol 2003;3:501 510. 2003 Lippincott Williams & Wilkins Oddělení dětské pneumologie a imunologie, Charité, Humboldtova univerzita, Berlín, SRN Adresa pro korespondenci: Eckard Hamelmann MD, Pediatric Pneumology and Immunology, Charité, Augustenburger Platz 1, D 13353 Berlin, Germany E mail: eckard. hamelmann@charite. de 2004 Lippincott Williams & Wilkins 1528 4050 Použité zkratky IgE imunoglobulin E IKS inhalační kortikosteroidy SAIT specifická alergenová imunoterapie SAR sezónní alergická rýma Th1 pomocný Th lymfocyt 1 Th2 pomocný Th lymfocyt 2 Úvod V posledních několika desetiletích ve vyspělých zemích výrazně stoupla prevalence astmatu, polinózy a jiných nemocí zprostředkovaných IgE [1], a tak se alergická onemocnění stávají vážným celospolečenským problémem [2,3]. To platí zvláště pro dětský věk, kde se astma stalo nejčastějším chronickým onemocněním [4]. Navzdory stoupajícímu poznání patofyziologie alergických nemocí je současná léčba nespecifická a zasahuje až v pozdních fázích alergické kaskády (např. antihistaminika, β 2 -sympatomimetika, topické a systémové kortikosteroidy, kromony) [5,6]. Proto se hledají stále nové léčebné možnosti, které by ovlivňovaly patofyziologickou kaskádu reakcí vyvolaných alergenem v daleko časnějším stadiu a více komplexně [7,8]. Takovýto nový a slibný přístup v léčbě alergických chorob skýtá přímá inhibice odpovědi zprostředkované IgE pomocí anti-ige protilátek [9]. Tento přehled sleduje na základě dostupných klinických dat efektivitu a mechanismus účinku anti-ige terapie v léčbě alergických onemocnění a možnosti použití kombinace anti-ige terapie a specifické alergenové imunoterapie. Anti IgE v léčbě alergických onemocnění Použití monoklonálních protilátek zaměřených proti IgE je jednou z prvních dostupných možností v řadě nových léčebných strategií zasahujících přímo specifické imunologické reakce. Mechanismus účinku anti IgE terapie Klíčovými buňkami v rozvoji alergické reakce zprostředkované IgE jsou lymfocyty T a B. V důsledku jejich aktivace alergenem začnou zejména lymfocyty Th2 produkovat interleukiny IL-4, IL-5, IL-9 a IL-13, které indukují tvorbu IgE v lymfocytech B. Imunoglobulin E se naváže na specifické receptory exprimované žírnými buňkami a basofily, jež posléze uvolňují preformované i nově syntetizované mediátory, především leukotrieny, prostaglandiny, cytokiny a chemokiny, což vede ke spuštění časné alergické reakce [10 ]. Další produkce cytokinů aktivuje i jiné efektorové buňky, např. eosinofily, čímž dochází k rozvoji pozdní alergické reakce [11]. Vazebné místo IgE pro vysokoafinní receptor FcεR1 se nachází na třetí doméně těžkého řetězce, Cε3 (obr. 1) [12]. Myší protilátka MAE1 je tvořena tak, aby rozpoznala stejná rezidua na Cε3 doméně IgE, která jsou zodpovědná za vazbu na FcεR1 [13]. Aby bylo zabráněno senzibilizaci cizorodými bílkovinami, byla vyrobena humanizovaná monoklonální protilátka E-25, omalizumab (Novartis), která obsahuje 95 % lidské IgG1 proti- 26 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:26 32

Anti IgE a specifická alergenová imunoterapie Hamelmann et al. Obr. 1 Struktura IgE a pozice vazebného místa pro FcεR1 Obr. 2 Anti IgE terapie snižuje hodnoty volného IgE v séru F(ab) V H 200 Cε1 V L Volný IgE (ng/ml) 150 100 Placebo 0,15 i.v. 0,15 s.c 0,15 i.v Cε2 C L 50 Vazebné místo pro FcεR1 Cε3 Cε4 0 7 14 28 42 56 70 84 112 140 Dny Intravenózní (i.v.) a subkutánní (s.c.) aplikace anti IgE protilátky snižuje celkové hodnoty IgE v séru podobně rychle a na dobu až 12 týdnů. Publikováno dle Casale et al. [21]. IgE obsahuje dva stejně těžké (H) a dva stejně lehké (L) polypeptidové řetězce spojené disulfidickými můstky. Variabilní domény (VH a VL) obsahují vazebné místo pro alergen (Fab), zatímco konstantní domény (Cε) obsahují vazebné místo pro vysokoafinní IgE receptor, FcεR1. Publikováno se souhlasem Hamel manna et al. [16 ]. látky a pouze 5 % myšího IgE-specifického epitopu [14]. Podobně působící monoklonální protilátka je vyrobena i jinou společností pod názvem TNX-901 (Tannox) [15 ]. Hlavní vlastnosti anti-ige protilátky [16 ]: 1. Rozpozná a naváže IgE, nikoli IgG či IgA. 2. Inhibuje vazbu IgE na FcεR1. 3. Neváže se na IgE již navázaný na žírné buňky či basofily, a tak nezpůsobuje degranulaci ( ne-anafylaktická protilátka ). 4. Blokuje degranulaci žírné buňky, jak při pasivní senzibilizaci in vitro, tak při provokaci alergenem in vivo. 5. Je nespecifická, na rozdíl do specifity protilátky IgE, což znamená, že se váže na jakoukoli molekulu IgE. Bezpečnost, tolerance, způsob podání Byla provedena řada jak preklinických studií, tak klinických studií I. fáze za účelem testování bezpečnosti a účinnosti anti-ige. Studie na opicích ukázaly, že výsledkem vazby anti-ige a IgE jsou malé imunokomplexy (~1 000 kda), které neprecipitují ani neaktivují komplement a nejsou schopny vázat další IgE-receptory. Největší koncentrace E25 byla nalezena v séru, naopak nebyla nalezena žádná specifická orgánová depozice. Imunokomplexy jsou vylučovány močí [17]. Léčba pomocí anti-ige navíc potlačuje expresi IgE-receptorů na basofilech in vitro [18], což podporuje současnou představu o tom, že exprese IgE-receptorů je regulována ve spojitosti se sérovou koncentrací IgE. Experimenty s podáváním jedné či opakovaných dávek dospělým, ať trpících alergií či zdravých, prokázaly velmi dobrou toleranci anti-ige a pokles sérových koncentrací IgE do 5 minut po intravenózní aplikaci a do 24 hodin po subkutánním podání [19,20]. Pokles IgE přetrvával v závislosti na dávce 4 6 týdnů po jedné injekci anti-ige. Zatímco subkutánní a intravenózní aplikace byly podobně účinné [21] (obr. 2), aplikace anti-ige v aerosolu sérové koncentrace IgE významně nesnižovala a neovlivňovala časnou alergickou odpověď navzdory detekovatelným hladinám omalizumabu [22]. Fc Anti IgE v léčbě astmatu Léčba astmatu se posledních několika desetiletích podstatně zlepšila. Inhalační kortikosteroidy se staly standardem protizánětlivé léčby a dokáží účinně kontrolovat příznaky mírného a středně těžkého astmatu. Někteří pacienti se středně těžkým až těžkým astmatem přes trvalou léčbu běžnými dávkami inhalačních kortikosteroidů zůstávají symptomatičtí a vyžadují ke kontrole svého onemocnění vysoké dávky IKS či systémově podávané steroidy. Především tato skupina pacientů by mohla profitovat z nových léčebných možností specifičtěji cílených na patofyziologii alergických onemocnění. Účinky anti IgE terapie na časnou a pozdní alergickou odpověď (I. a II. fáze klinických studií) Byly provedeny dvě dvojitě slepé, placebem kontrolované studie na malém vzorku pacientů s mírným astmatem s cílem zjištění schopnosti anti-ige inhibovat časnou a pozdní alergickou reakci po bronchiální provokaci alergenem [23,24]. Anti-IgE byla aplikována intravenózně v dávce 2 mg/kg v den 0 a dále v dávce 1 mg/kg ve dnech 7, 14, 28, 42, 56 a 70. Tato terapie významně snížila sérové koncentrace IgE a časnou alergickou odpověď, prokazovanou menším snížením hodnot FEV 1 (usilovně vydechnutý objem vzduchu za 1 vteřinu) a zvýšením střední hodnoty PC15 po provokaci alergenem ve dnech 27, 55, a 77 [23]. Podobný účinek byl pozorován u pozdní reakce, zjišťované za 2 7 hodin po provokaci alergenem [24]. Ve srovnání s placebem nebylo pozorováno žádné zlepšení v nespecifické hyperreaktivitě, ve skóre příznaků astmatu ani v hodnotách plicních funkcí. Účinky anti IgE terapie na skóre příznaků astmatu (II. fáze klinických studií) Slibné výsledky počátečních studií by měly být potvrzeny v multicentrických randomizovaných, dvojitě slepých, placebem kontrolovaných studiích, zjišťujících účinnost anti-ige terapie v léčbě astmatu. Anti-IgE protilátka byla aplikována intravenózní cestou, dávka byla individuálně přizpůsobena podle tělesné hmotnosti a sérové koncentrace IgE tak, aby byl zajištěn stálý poměr IgE k anti-ige protilátce [25]. Pacienti byli prvních 12 týdnů léčeni stálou dávkou steroidů, pak byla dávka steroidů během osmi týdnů snižována. Léčba anti-ige protilátkou rychleji snížila sérovou koncentraci IgE, která zůstala stálá po dobu 20 týdnů. Po následné léčbě nízkými nebo vysokými dávkami anti-ige byl počet pacientů s alespoň 50% redukcí astmatických sympto- Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:26 32 27

Anti IgE a specifická alergenová imunoterapie Hamelmann et al. mů významně vyšší než v placebové skupině. Snížení příznakového skóre bylo zaznamenáno především ve dvou skupinách léčených vysokými či nízkými dávkami anti-ige, ačkoli pacienti dostávající placebo se během studie zlepšili také [25]. Souhrnem lze konstatovat, že zlepšení pacientů léčených anti- IgE bylo mírné, ale signifikantní oproti skupině placebové, a objevilo se navzdory snížení dávek steroidů i β 2 -sympatomimetik. Tyto slibné výsledky vedly k provedení dalších studií s anti-ige protilátkou. Účinky anti IgE terapie na exacerbace astmatu (III. fáze klinických studií) Byly provedeny tři identicky navržené velké studie, aby byla zjištěna účinnost anti-ige protilátky v terapii astmatu: protokol 008 v USA [26], protokol 009 v Evropské unii, USA, Jihoafrické republice a Austrálii [27] a protokol 010 v léčbě dětského astmatu v USA [28]. Na rozdíl od II. fáze klinického zkoušení [25] byla anti-ige podávána subkutánně místo intravenózně a pouze jednou za čtyři týdny pacientům s nízkou a střední sérovou koncentrací IgE. Primární sledovanou veličinou byla frekvence exacerbací astmatu. Na rozdíl od studií prováděných s dospělými byli dětští pacienti při vstupu do studie dobře kontrolováni (asymptomatičtí). Rozdíly mezi skupinou léčenou anti-ige a placebem byly proto po vysazení steroidů méně zřetelné. Celkově však výsledky III. fáze klinického zkoušení potvrdily výsledky z II. fáze [25]. Terapie pomocí anti-ige protilátky byla výrazně účinnější než placebo, snížila počet exacerbací (hlavní sledovanou veličinu), a to jak ve fázi se současně podávanou dávkou steroidů, tak po vysazení steroidů (obr. 3). Snížení exacerbací bylo zřejmé navzdory nižší dávce inhalačních kortikosteroidů nebo dokonce úplnému vysazení beclomethasonu. Skóre příznaků se snížilo jak u skupiny léčené placebem, tak ve skupině léčené anti-ige protilátkou, ale zlepšení bylo vyšší ve druhé skupině, přestože tito pacienti dostávali menší dávku inhalačních kortikosteroidů. Podobně i spotřeba β 2 -sympatomimetik byla nižší u pacientů aktivně léčených než u pacientů dostávajících placebo (obr. 4). Hodnota plicních funkcí měřená jak vzestupem FEV 1, tak výdechoměrem se také významně zlepšila u pacientů dostávajících anti-ige oproti placebové skupině. Dvě nedávno provedené studie ukázaly, že kontrola příznaků Obr. 3 Procento pacientů s exacerbacemi během období podávání a vy sazení steroidní léčby Pacienti (%) 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 p < 0,0009 Období podávání steroidní léčby E25 Placebo p < 0,0004 Období vysazení steroidní léčby Pacienti dostávali buď anti IgE protilátku (E25) nebo placebo (Plac). Publikováno dle Busse et al [26]. Obr. 4 Příznakové skóre a použití úlevové medikace během období po dávání a vysazení steroidní léčby Změna oproti výchozímu stavu 0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 * *** 0 4 4 8 8 12 12 16 16 20 20 24 24 28 28 32 32 36 36 40 Období podávání steroidní léčby Publikováno se souhlasem dle Solera et al. [27]. * ** *** Období snižování steroidní léčby Příznakové skóre v rozsahu 1 9 Stav u astmatu Úlevová medikace Omalizumab Omalizumab Placebo Placebo * p < 0,05 ** p < 0,01 *** p < 0,001 a snížení medikace je provázeno i zlepšením v dotaznících sledujících kvalitu života [29,30 ]. Podobně i astmatické děti léčené anti-ige protilátkou vykazovaly signifikantně lepší výsledky, tj. snížení frekvence exacerbací, vyšší průměrné snížení dávky inhalačního beclomethasonu, snížení užití úlevové medikace oproti dětem léčeným placebem, a to jak ve fázi snižování, tak v době úplného vysazení inhalačních kortikosteroidů. Naproti tomu nebyly pozorovány žádné statisticky významné rozdíly mezi těmito skupinami v hodnotách příznakového skóre a spirometrických měření [28]. Souhrnně možno konstatovat, že klinické studie ve III. fázi ukazují, že léčba dospělých i dětí s mírným či středním astmatem pomocí anti-ige protilátky je bezpečná, významně snižuje počet exacerbací, snižuje dávku podávaných inhalačních kortikosteroidů a snižuje potřebu akutních ambulantních ošetření i hospitalizací [31 ]. Anti IgE v léčbě alergické rinitidy Sezónní alergická rinitida je často podceňovaná diagnóza, významně však ovlivňuje kvalitu života postižených pacientů. Vyvarování se kontaktu s alergenem je jako prostředek sekundární prevence jen těžko dosažitelný u těch, kteří jsou přecitlivělí vůči většímu počtu venkovních alergenů. Alergen-specifická imunoterapie, jediný modifikující léčebný přístup [32], je vyhrazena pacientům senzibilizovaným více alergeny, vyžadujícím terapii po dobu několika měsíců v roce, jejichž kvalita života je výrazně snížena [33] a produktivita omezena [34]. Přes optimalizované léčebné režimy, zahrnující antihistaminika, kortikosteroidy nebo stabilizátory žírných buněk, mnoho pacientů s alergickou rinitidou nedosahuje dostatečné kontroly onemocnění [32]. * ** * * ** ** *** ** *** ** ** 28 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:26 32

Anti IgE a specifická alergenová imunoterapie Hamelmann et al. Účinnost anti IgE protilátky v léčbě sezónní alergické rinitidy u dospělých (II. fáze klinických studií) Byla provedena celá řada dvojitě slepých, placebem kontrolovaných multicentrických studií s cílem najít optimální dávkovací režimy a zjistit účinnost anti-ige v léčbě SAR [21]. Pacienti v aktivních ramenech studií dostávali různé dávky anti-ige intravenózně jednou za dva týdny po dobu 12 týdnů, po níž následovala šestitýdenní pozorovací fáze. Anti-IgE snížila sérovou koncentraci IgE v závislosti na dávce a výchozí hodnotě IgE (obr. 2), ale hladiny IgE neklesly trvale pod 25 IU/ml v žádné z léčených skupin. Vedle toho průměrné příznakové skóre před vrcholem a během vrcholu sezóny bylo nízké a použití úlevové medikace bylo podobné u obou skupin. Přes tato omezení získané výsledky ukázaly, že klinické účinnosti je dosaženo pouze u pacientů s významně sníženou hladinou IgE, k jejímuž dosažení je však třeba podat vyšší dávky anti-ige protilátek. Tato zjištění vyústila v dávkovací režimy, které braly v úvahu individuální hmotnost a výchozí hodnoty IgE: 0,005 mg anti-ige/kg hmotnosti/ týden na každou 1 IU výchozí hodnoty IgE/ml séra, dávky mezi 150 a 375 mg v intervalu 2 4 týdny. Protože bylo dosahováno stejných výsledků pomocí intravenózního i subkutánního podávání, byla pro jednoduchost dána přednost podávání subkutánnímu. Účinnost anti IgE protilátky na skóre příznaků u dospělých pacientů se sezónní alergickou rinitidou (III. fáze klinických studií) Výsledky předchozí studie [21] si vyžádaly další zkoumání účinnosti anti-ige terapie u SAR ve dvou multicentrických studiích [35,36]. Ve švédské studii byly podávány vyšší dávky anti-ige [35]. Sérové koncentrace IgE v týdnech 3 a 4 byly u 113 (69 %) léčených pacientů sníženy pod 25 IU/ml, tj. pod kritickou prahovou hodnotu z hlediska klinické účinnosti. Hodnoty přesahující 50 IU/ml byly zaznamenány jen u tří pacientů. Průměrné denní nasální a okulární skóre příznaků se nezměnilo nebo dokonce kleslo během podávání anti-ige, zatímco u placebové skupiny významně vzrostlo. Nejdůležitější je, že průměrná spotřeba úlevové medikace byla signifikantně nižší a počet dnů zcela bez medikace byl téměř dvakrát vyšší v léčené skupině oproti skupině kontrolní. Statisticky významné rozdíly ve prospěch skupiny léčené anti-ige protilátkou byly podobně pozorovány i ve zjišťování kvality života [35]. Klinický přínos byl spojen s protizánětlivými účinky na buněčné markery v krvi a nosní sliznici [37 ]. Studie ovlivnění symptomů sezónní alergické rinitidy provedená ve Spojených státech, kde byl omalizumab dávkován třemi různými způsoby, potvrdila významnou spojitost mezi nasálním příznakovým skórem, užitím antihistaminik a redukcí IgE [36]. Studie potvrdila bezpečnost a účinnost anti-ige terapie při kontrole SAR vyvolané pylem břízy za použití menších dávek úlevové medikace a zlepšené kvality života oproti placebu. Anti IgE terapie v léčbě dalších alergických onemocnění Nedávno byl prokázán velmi dobrý protialergický účinek anti-ige terapie u pacientů s potravinovou alergií [15 ]. V této studii byl po injekční aplikaci anti-ige protilátky signifikantně zvýšen práh množství burských ořechů vedoucí k alergickým příznakům (obr. 5). Obr. 5 Prahové dávky mouky z burských oříšků vyvolávající alergické pří znaky po orálním provokačním testu u pacientů s alergií na burské oříšky Prahové množství mouky z burských oříšků (mg) 4400 Screening Týden 14 15 3900 3400 2900 2400 1900 1400 900 400 100 Placebo 150 mg TNX 901 300 mg TNX 901 450 mg TNX 901 Prahové hodnoty před a po aplikaci subkutánní terapie buď anti IgE protilátkou (TNX 901, 150, 300 nebo 450 mg) nebo placeba každé 4 týdny ve 4 dávkách. Publikováno dle Leunga et al. [15 ]. Specifická alergenová imunoterapie v léčbě alergických onemocnění SAIT představuje aplikaci specifického alergenu za účelem oslabení nebo potlačení stavů vyvolaných reakcí s alergenem. Pacient dostává podle standardních dávkovacích protokolů týdně injekce se stoupajícími dávkami alergenu, dokud není dosaženo udržovací dávky, která je podávána jedenkrát měsíčně po dobu tří až pěti let. Alternativní protokoly pracují s více či méně urychleným dávkováním, s výhodou rychlejší ochrany, ale zvýšeným rizikem vážných nežádoucích reakcí. Přestože SAIT byla použita již před sto lety, dvojitě slepé studie prokázaly její účinnost teprve nedávno. Mechanismy specifické alergenové imunoterapie Klinické účinky SAIT mohou být vysvětleny několika mechanismy [38 ]: 1. Snížení specifických IgE 2. Indukce tvorby blokujících IgG protilátek 3. Vzestup tvorby Th1 cytokinů 4. Indukce specifické T-buněčné tolerance Donedávna byly účinky SAIT vysvětlovány ovlivněním tvorby imunoglobulinů. V pozdních fázích SAIT bylo pozorováno snížení hodnot specifických IgE a zároveň zvýšení specifických IgG protilátek, o kterých se předpokládalo, že vazbou na alergen blokují alergickou odpověď. Rozdíl mezi časovým průběhem a vzestupem koncentrace specifických IgG na jedné straně a nástupem klinických účinků na straně druhé činí tento mechanismus spíše nepravděpodobným. Naopak přibývá důkazů, že účinky SAIT jsou dány působením na alergenově specifickou odpověď buněk T. Specifická alergenová imunoterapie je provázena vzestupem produkce Th1 cytokinů, tj. IL-2, IFN-γ a IL-12 [39,40]. Navíc bylo prokázáno, že úspěšná SAIT indukuje tvorbu tzv. regulačních buněk T, které produkují zvýšené množství IL-10, a tak je potlačována alergenem indukovaná T-buněčná odpověď [41]. Tím je možno vysvětlit efektivitu SAIT u pacientů s přetrvávající zvýšenou hladinou IgE v séru. Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:26 32 29

Anti IgE a specifická alergenová imunoterapie Hamelmann et al. Bezpečnost specifické alergenové imunoterapie Širší užití SAIT v terapii alergických onemocnění, zvláště astmatu, je omezeno značným rizikem vážných, potenciálně fatálních nežádoucích reakcí. Proto je SAIT v současnosti vyhrazena pacientům s velkou pravděpodobností klinické odpovědi a žádným či nízkým rizikem závažných nežádoucích reakcí. V současnosti se hledají další léčebné postupy, jak snížit riziko nežádoucích reakcí, a tím umožnit širší použití této léčebné metody. Specifická alergenová imunoterapie v léčbě astmatu Astma je běžnou indikací pro SAIT v USA a v kontinentální Evropě [42,43 ]. Na rozdíl od jiných léčebných metod je SAIT schopna modifikovat přirozený vývoj alergického onemocnění, např. rozvoje astmatu z alergické rinitidy. Metaanalýza z roku 2003, zahrnující všechny studie se SAIT za posledních 35 let, prokázala účinnost tohoto postupu v léčbě astmatu dospělých [43 ]. Ve srovnání s placebem pacienti léčení SAIT zaznamenali významné zlepšení v hodnotách příznakového skóre, snížení užití úlevové medikace a snížení bronchiální hyperreaktivity po provokaci alergenem, ale žádné zlepšení v hodnotách plicních funkcí. Výsledky této analýzy dále podpořily dvojitě slepé placebem kontrolované studie účinnosti SAIT u pacientů s pollinárním astmatem. Pacienti léčení SAIT vykazovali oproti pacientům dostávajícím placebo nižší příznakové skóre a zlepšení hodnot vrcholové výdechové rychlosti během pylové sezóny [44]. Nevýhodami, které stále brání širšímu užití SAIT, zůstávají relativně vyšší náklady ve srovnání se symptomatickou medikací a možnost vážných nežádoucích reakcí. Specifická alergenová imunoterapie v léčbě alergické rinitidy SAIT je pokládána za jedinou kauzální léčebnou metodu v léčbě alergické rýmy za dodržení těchto nezbytných podmínek: malý počet senzibilizujících alergenů a použití přiměřených dávek standardizovaných alergenů [42, 45 ]. Klinická účinnost SAIT byla potvrzena řadou studií u pacientů s přecitlivělostí na pyly trav, ambrózie a břízy. Specifická alergenová imunoterapie byla dokonce úspěšná i v těch případech sezónní alergické rinitidy, kde konvenční medikamentózní léčba selhala [46]. Naopak specifická alergenová imunoterapie u pacientů s celoroční rýmou je méně účinná, protože toto onemocnění způsobují i jiné faktory než jenom alergie [47]. Tím je znovu zdůrazněna nezbytnost výběru pacientů s jasně prokázanými obtížemi vyvolanými kontaktem s alergenem. Jedním z hlavních rozdílů mezi specifickou alergenovou imunoterapií a symptomatickou léčbou je přetrvávaní účinku SAIT i po letech od ukončení léčby [48,49 ]. Navíc SAIT může preventivně bránit rozvoji nové senzibilizace [50,51 ] a je schopna zabránit rozšíření onemocnění z horních cest dýchacích na dolní cesty dýchací [51 ]. Specifická alergenová imunoterapie v léčbě dalších alergických onemocnění SAIT hmyzími jedy je velmi účinná ve snižování rizika vyvolání těžké anafylaktické reakce po hmyzím bodnutí. Tato léčba, zvláště ve fázi zvyšování dávek a při užití rush protokolů, je provázena značným rizikem nežádoucích reakcí. Přídatná antialergická medikace typu anti-ige protilátek by mohla usnadnit podávání zvyšujících se dávek alergenu, a tím dodržení léčebného protokolu. Anti IgE terapie v kombinaci se specifickou alergenovou imunoterapií (III. fáze klinických studií u dětí se sezónní alergickou rinitidou) Poté, co bylo prokázáno, že anti-ige terapie snižuje sérové koncentrace IgE, a tím omezuje reakce zprostředkované IgE, byla vyslovena hypotéza, že současná léčba anti-ige protilátkou a SAIT by mohla zlepšit poměr rizika a přínosu SAIT u mnohočetně senzibilizovaných pacientů během následující pylové sezóny. Byla proto provedena randomizovaná dvojitě slepá klinická studie s dětmi, které trpěly sezónní alergickou rinitidou, aby bylo zjištěno, zda je kombinovaná terapie anti-ige a SAIT účinnější než léčba jen jednou z těchto metod [52 ]. Po dobu 14 týdnů se v době před začátkem pylové sezóny břízy podrobilo SAIT 221 pacientů ve věku 6 17 let se střední až těžkou alergickou rinitidou a přecitlivělostí k pylu břízy (2 skupiny) a trav (2 skupiny). Poté byla polovině pacientů přidána anti-ige protilátka a polovině placebo na dobu 24 týdnů. Anti-IgE protilátka byla podávána subkutánně ve dvou- či čtyřtýdenních intervalech v minimální dávce 0,016 mg/kg/1 IU IgE/ml v séru na čtyři týdny. Kombinovaná léčba anti-ige protilátkou a SAIT snížila celkovou zátěž (součet průměrného denního příznakového skóre plus průměrného denního použití úlevové medikace) během celé pylové sezóny (břízy a trav) o 48 % oproti samotné SAIT (p < 0,001). Snížení bylo vysoce signifikantní pro obě sledované skupiny: SAIT pylem břízy + anti-ige versus SAIT pylem břízy + placebo a SAIT pylem trav + anti-ige versus SAIT pylem trav + placebo (obr. 6). Pohlédneme-li blíže na obě složky tvořící celkovou zátěž, zjistíme, že hlavním faktorem přispívajícím k pozorovanému zlepšení bylo snížená spotřeba úlevové medikace. Během obou částí pylové sezóny přidání omalizumabu způsobilo snížení užití úlevové medikace o 80 % ve srovnání se skupinami léčenými pouze SAIT. Kortikosteroidy per os, poslední povolenou studijní úlevovou medikaci, použilo 15 pacientů ve skupině SAIT + placebo ve srovnání s pěti pacienty ve skupině SAIT + anti-ige protilátka. Tíže příznaků, druhá složka celkové zátěže, byla také nižší v obou skupinách léčených kombinací anti-ige protilátky a SAIT. Navíc pokles hodnot IgE v séru provázející anti-ige terapii koreloval se sníženým uvolňováním leukotrienů po stimulaci žírných buněk alergenem in vitro [53 ]. Tyto výsledky významně podpořily primární hypotézu, že kombinovaná léčba anti-ige protilátkou a SAIT je účinnější než Obr. 6 Celková zátěž Průměrná celková zátěž 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 0 n = 54 A SAIT bříza + placebo p < 0,001 p < 0,001 0,82 0,43 n = 54 B SAIT bříza + anti IgE n = 53 C SAIT trávy + placebo n = 59 D SAIT trávy + anti IgE Celková zátěž (součet příznakového skóre + skóre úlevové medikace) během celé pylové sezóny (bříza a trávy) po léčbě SAIT pylem břízy (SAIT bříza) nebo alergeny trav (SAIT trávy) kombinované s anti IgE protilátkou nebo placebem. Publikováno se souhlasem dle Kuehra et al. [52 ]. 0,6 0,31 30 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:26 32

Anti IgE a specifická alergenová imunoterapie Hamelmann et al. SAIT samotná. Pacienti dostávající navíc anti-ige protilátku nevyžadovali prakticky žádnou další léčbu rinitidy. Závěr Anti-IgE terapie a specifická alergenová imunoterapie jsou dva významné a účinné, i když velmi rozdílné přístupy k léčbě alergických onemocnění. Anti-IgE terapie je jednou z několika nových imunologických metod v antialergické terapii s modifikujícím přístupem k onemocnění. Zasahuje přímo fenotyp všech pacientů trpících alergickým onemocněním, a to zvýšenou hladinu IgE v séru. Anti-IgE terapie je velmi rozumným léčebným postupem, neboť četné studie prokázaly hlavní roli IgE v rozvoji bronchiálního astmatu i jiných alergických diagnóz [2,54]. Nálezy II. a III. fáze klinických studií prokázaly účinnost anti-ige terapie v léčbě dětských i dospělých pacientů s alergickou rýmou a středním či těžkým alergickým astmatem. Tato léčba úspěšně snižuje sérové hodnoty IgE, zvyšuje kvalitu života pacientů s rinitidou, snižuje frekvenci exacerbací astmatu a snižuje potřebu steroidní léčby. Léčba je bezpečná a velmi dobře snášena. Tyto nesporné přednosti anti-ige terapie jsou zneváženy několika nevýhodami. Anti-IgE není kauzálním léčebným postupem, protože nedokáže potlačit indukci alergické reakce, ani navodit specifickou toleranci alergenu. Proto se musí terapie anti-ige protilátkou opakovat, kdykoli může být vyvolána další reakce, např. během pylové sezóny nebo před požitím potravinového alergenu. Mimoto anti-ige terapie zasahuje pouze jeden z mnoha mediátorů uvolňovaných během alergenem vyvolané kaskádové imunologické reakce, a tak zcela opomíjí další cesty, které jsou nezávislé na IgE. Toto tvrzení podpořila experimentální data ze studií na myších, kde se ukázalo, že rozvoj onemocnění dýchacích cest podmíněného kontaktem s alergenem může být zcela nezávislý na buňkách B [55], tvorbě IgE [55,56] i aktivaci žírných buněk. Terapie anti-ige protilátkou je pak zcela neúčinná [58]. Specifická alergenová imunoterapie je naopak opravdu imunologicky modifikujícím přístupem, který kauzálně léčí alergické onemocnění vytvořením specifické tolerance alergenu. Její použití je však omezeno na velmi pečlivě vybrané stavy s určením odpovědného alergenu a získáním vysoce purifikovaných či rekombinantních alergenů. Specifická alergenová imunoterapie je samozřejmě alergenově specifická, tudíž není vhodná pro mnohočetně senzibilizované pacienty, navíc přináší riziko těžkých anafylaktických reakcí s možností fatálních následků, což omezuje její aplikaci zejména astmatickým pacientům. Z těchto důvodů může být v budoucnosti kombinace SAIT s anti-ige terapií velmi úspěšnou volbou. Anti-IgE protilátky nejsou alergenově specifické, tudíž mohou přispět k účinkům SAIT u pacientů se sezónní alergickou rinitidou, kteří často trpí v důsledku senzibilizace k mnoha pylovým alergenům po mnoho měsíců, včetně zhoršení v oblasti dolních dýchacích cest. Léčba anti-ige protilátkou může pomoci v prevenci rozvoje nových senzibilizací, zejména rozvoje astmatu u pacientů s alergickou rinitidou. Účinná kontrola sezónní alergické rinitidy tak představuje i prevenci onemocnění respiračních nemocí. Současná léčba anti-ige protilátkou a SAIT snižuje rizika závažných nežádoucích účinků a umožní častěji využívat rychlejší aplikaci a vyšší dávky alergenu při aplikaci SAIT. Další studie by měly zkoumat účinnost anti-ige terapie a SAIT ve srovnání se standardními postupy v léčbě těžkých alergických onemocnění. Dále je potřeba stanovit poměr nákladů a účinků u této terapie. Měly by být hledány nové oblasti pro využití této léčebně kombinace, obzvláště u chorob, kde ústřední roli hraje imunoglobulin E. Potravinové alergie v dětském věku vyžadují drahé diety, pacienti alergičtí na hmyzí bodnutí zažívají rizika anafylaktických reakcí a dětské astma je často spojeno s vysokou hladinou specifických IgE. Ve všech těchto případech může být kombinace anti-ige terapie a SAIT cenným a náklady snižujícím terapeutickým postupem. Úkolem příštích studií bude vymezit cílové skupiny pacientů, které budou mít největší prospěch z anti-ige terapie v kombinaci se SAIT. Odkazy a doporučená literatura Práce zvláštního významu, publikované v období časově blízkém naší zprávě, byly zvýrazněny: = mimořádný význam = důležitý význam 1. Johansson S, Hourihane J, Bousquet J, et al. A revised nomenclature for allergy: an EAACI position statement from the EAACI nomenclature task force. Allergy 2001; 56:813 824. 2. Anonymous. Worldwide variations in the prevalence of asthma symptoms: the International Study of Asthma and Allergies in Childhood (ISAAC). Eur Respir J 1998; 12:315 335. 3. Beasley R, Crane J, Lai C, Pearce N. Prevalence and etiology of asthma. J Allergy Clin Immunol 2000; 105:S466 S472. 4. Mitchell E. Asthma epidemiology: clues and puzzles. Pediatr Pulmonol 1999; 18 (Suppl):31 33. 5. British Thoracic Society. British guideline on the management of asthma. Thorax 2003; 58 (Suppl 1):i1 94. 6. National Asthma Education and Prevention Program. Expert panel report: guidelines for the diagnosis and management of asthma update on selec ted topics 2002. J Allergy Clin Immunol 2002; 110:S141 S219. 7. Fick R, Fox J, Jardieu P. Immunotherapy approach to allergic disease. Im munopharmacology 2000; 48:307 310. 8. Bryan S, Leckie M, Hansel T, Barnes P. Novel therapy for asthma. Expert Opin Investig Drugs 2000; 9:25 42. 9. Barnes P. Anti IgE therapy in asthma: rationale and therapeutic potential. Int Arch Allergy Immunol 2000; 123:196 204. 10. Busse W, Rosenwasser L. Mechanisms of asthma. J Allergy Clin Immunol 2003; 111:S799 S804. Recentní článek dokládající imunologické mechanismy astmatu. 11. Hamelmann E, Gelfand E. IL 5 induced airway eosinophilia: the key to asthma? Immunol Rev 2001; 179:182 191. 12. Presta L, Shields R, O Connell L, et al. The binding site on human immuno globulin E for its high affinity receptor. J Biol Chem 1994; 269:68 73. 13. Saban R, Haak Frendscho M, Zine M, et al. Human Fc ERI IgG and huma nized anti IgE monoclonal antibody MaE11 block passive sensitization of human and rhesus monkey lung. J Allergy Clin Immunol 1994; 94:836 843. 14. Presta L, Lahr S, Shields R, et al. Humanization of an antibody directed against IgE. J Immunol 1993; 151:2623 2632. 15. Leung D, Sampson H, Yunginger J, et al. Effect of anti IgE therapy in pa tients with peanut allergy. N Engl J Med 2003; 348:986 993. První publikace o protektivním účinku anti IgE terapie (TNX 901) de monstrovaném na pacientech s těžkou alergií na burské oříšky. 16. Hamelmann E, Rolinck Werninghaus C, Wahn U. From IgE to anti IgE: where do we stand? Allergy 2002; 57:983 994. Standardní přehled publikovaných údajů o in vitro i klinických účincích anti IgE terapie. 17. Fox J, Hotaling T, Struble C, et al. Tissue distribution and complex forma tion with IgE of an anti IgE antibody after intravenous administration in cy nomolgus monkeys. J Pharmacol Exp Ther 1996; 279:1000 1008. 18. MacGlashan D, Bochner B, Adelman D, et al. Down regulation of FcεR1 expression on human basophils during in vivo treatment of atopic patients with anti IgE antibody. J Immunol 1997; 158:1438 1445. 19. Fick R. Anti IgE as novel therapy for the treatment of asthma. Curr Opin Pulm Med 1999; 5:76 80. 20. Jardieu P, Fick R. IgE inhibition as a therapy for allergic disease. Int Arch Allergy Immunol 1999; 118:112 115. 21. Casale T, Bernstein L, Busse W, et al. Use of an anti IgE humanized mo noclonal antibody in ragweed induced allergic rhinitis. J Allergy Clin Immu nol 1997; 100:110 121. 22. Fahy J, Cockroft D, Boulet L, et al. Effect of aerolized anti IgE (E25) on airway responses to inhaled allergen in asthmatic subjects. Am J Respir Crit Care Med 1999; 160:1023 1027. 23. Boulet L, Chapman K, Côté J, et al. Inhibitory effects of an anti IgE antibo dy E25 on allergen induced early asthmatic response. Am J Respir Crit Care Med 1997; 155:1835 1840. 24. Fahy J, Fleming H, Wong H, et al. The effect of an anti IgE monoclonal antibody on the early and late phase responses to allergen inhalation in asthmatic subjects. Am J Respir Crit Care Med 1997; 155:1828 1834. 25. Milgrom H, Fick R, Su J, et al. Treatment of allergic asthma with monoclo nal anti IgE antibody. N Engl J Med 1999; 341:1966 1973. Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:26 32 31

Anti IgE a specifická alergenová imunoterapie Hamelmann et al. 26. Busse W, Corren J, Lanier B, et al. Omalizumab, anti IgE recombinant hu manized monoclonal antibody, for the treatment of severe allergic asthma. J Allergy Clin Immunol 2001; 108:184 190. 27. Solèr M, Matz J, Townley R, et al. The anti IgE antibody omalizumab redu ces exacerbations and steroid requirement in allergic asthmatics. Eur Re spir J 2001; 18:154 161. 28. Milgrom H, Berger W, Nayak A, et al. Treatment of childhood asthma with anti immunoglobulin E antibody (omalizumab). Pediatrics 2001; 108:e36. 29. Buhl R, Hanf G, Soler M, et al. The anti IgE antibody omalizumab improves asthma related quality of life in patients with allergic asthma. Eur Respir J 2002; 20:1088 1094. 30. Finn A, Gross G, van Bavel J, et al. Omalizumab improves asthma related quality of life in patients with severe allergic asthma. J Allergy Clin Immunol 2003; 111:278 284. Data demonstrating the benefit of add on anti IgE (oma lizumab) treatment on QOL in severe allergic asthma. Data ukazující prospěšný vliv na kvalitu života u těžkého alergického ast matu přidáním anti IgE terapie (omalizumab). 31. Corren J, Casale T, Deniz Y, Ashby M. Omalizumab, a recombinant huma nized anti IgE antibody, reduces asthma related emergency room visits and hospitalizations in patients with allergic asthma. J Allergy Clin Immunol 2003; 111:87 90. Shrnutí tří multicentrických studií s anti IgE protilátkou (omalizumab) u pa cientů se steroidně dependentním bronchiálním astmatem. Demonstruje snížení závažných exacerbací a potřeby akutní péče. 32. Malling H. Immunotherapy as an effective tool in allergy treatment. Allergy 1998; 53:461 472. 33. Juniper E, Guyatt G, Dolovich J. Assessment of quality of life in adoles cents with allergic rhinoconjunctivitis: development and testing of a question naire for clinical trials. J Allergy Clin Immunol 1994; 93:413 423. 34. Malone D, Lawson K, Smith D, et al. A cost of illness study of allergic rhinitis in the United States. J Allergy Clin Immunol 1997; 99:22 27. 35. Ädelroth E, Rak MS, Haahtela T, et al. Recombinant humanized mab E25, an anti IgE mab, in birch pollen induced seasonal allergic rhinitis. J Allergy Clin Immunol 2000; 106:253 259. 36. Casale T, Condemi J, LaForce C, et al. Effect of omalizumab on symptoms of seasonal allergic rhinitis. JAMA 2001; 286:2956 2967. 37. Plewako H, Arvidsson M, Petruson K, et al. The effect of omalizumab on nasal allergic inflammation. J Allergy Clin Immunol 2002; 110:68 71. Zkoumání účinků anti IgE terapie (omalizumab) na lokální zánětlivou reakci u pacientů se SAR. 38. Frew A. Immunotherapy of allergic disease. J Allergy Clin Immunol 2003; 111:S712 S719. Komplexní pohled na imunologické pozadí a význam SAIT v terapii alergic kých onemocnění. 39. Durham S, Ying S, Varney V, et al. Grass pollen immunotherapy inhibits allergen induced infiltration of CD4+ T lymphocytes and eosinophils in the nasal mucosa and increases the number of cells expressing mrna for interferon gamma. J Allergy Clin Immunol 1996; 97:1356 1365. 40. Ebner C, Siemann U, Bohle B, et al. Immunological changes during specific immunotherapy of grass pollen allergy: reduced lymphoproliferative respon ses to allergen and shift from Th2 to Th1 in T cell clones specific for Phl p1, a major grass pollen allergen. Clin Exp Allergy 1997; 27:1007 1015. 41. Bellinghausen I, Knop J, Saloga J. The role of interleukin 10 in the regulation of allergic immune responses. Int Arch Allergy Immunol 2001; 126:97 101. 42. Bousquet J, Lockey R, Malling H J, the WHO panel members. Allergen immunotherapy: therapeutic vaccines for allergic diseases. WHO Position Paper. J Allergy Clin Immunol 1998; 102:558 562. 43. Abramson M, Puy R, Weiner J. Allergen immunotherapy for asthma [Cochra ne review]. In: The Cochrane Library, issue 3. Oxford: Update Software; 2003. Metaanalýza účinnosti SAIT u astmatu. 44. Creticos P, Reed C, Norman P, et al. Ragweed immunotherapy in adult asthma. N Engl J Med 1996; 334:501 506. 45. American Academy of Allergy, Asthma and Immunology, American College of Allergy, Asthma and Immunology: Joint Task Force on Practice Parame ters. Allergen immunotherapy: a practice parameter. Ann Allergy Asthma Immunol 2003; 90:1 40. Současná doporučení, týkající se užití SAIT. 46. Varney V, Gaga M, Frew A, et al. Usefulness of immunotherapy in patients with severe summer hay fever uncontrolled by antiallergic drugs. BMJ 1991; 302:265 269. 47. Varney V, Edwards J, Tabbah K, et al. Clinical efficacy of specific immuno therapy to cat dander: a double blind placebo controlled trial. Clin Exp Allergy 1997; 27:860 867. 48. Durham S, Walker S, Varga E M, et al. Long term clinical efficacy of grass pollen immunotherapy. N Engl J Med 1999; 341:468 475. 49. Eng P, Reinhold M, Gnehm H. Long term efficacy of preseasonal grass pollen immunotherapy in children. Allergy 2002; 57:306 312. První studie ukazující perzistující účinky SAIT u dětí se SAR. 50. Pajno G, Barbiero G, De Luca F, et al. Prevention of new sensitizations in asthmatic children monosensitized to house dust mite by specific immuno therapy: a six year follow up study. Clin Exp Allergy 2001; 31:1392 1397. 51. Möller C, Dreborg S, Ferdousi H, et al. Pollen immunotherapy reduces the development of asthma in children with seasonal rhinoconjunctivitis (the PAT Study). J Allergy Clin Immunol 2002; 109:251 256. Multicentrická studie, která prokazuje, že SAIT je u dětí s alergickou rýmou spojena se snížením výskytu další senzibilizace a rozvoje astmatu. 52. Kuehr J, Brauburger J, Zielen S, et al. Efficacy of combination treatment with anti IgE plus specific immunotherapy in polysensitized children and adolescents with seasonal allergic rhinitis. J Allergy Clin Immunol 2002; 109:274 280. První studie, která zkoumala přídavný účinek a prokázala vynikající efekt kombinace SIT a anti IgE terapie (omalizumab) u dětí a adolescentů se SAR. 53. Kopp M, Brauburger J, Riedinger F, et al. The effect of anti IgE treatment on in vitro leukotriene release in children with seasonal allergic rhinitis. J Allergy Clin Immunol 2002; 110:728 735. Analýza in vitro účinků kombinace SIT a anti IgE terapie (omalizumab) na snížení uvolňování leukotrienů. 54. Platts Mills T. The role of immunoglobulin E in allergy and asthma. Am J Respir Crit Care Med 2001; 164:S1 S5. 55. Hamelmann E, Takeda K, Schwarze J, et al. Development of eosinophilic airway inflammation and airway hyperresponsiveness requires interleukin 5 but not immunoglobulin E or B lymphocytes. Am J Respir Cell Mol Biol 1999; 21:480 489. 56. Oettgen H, Martin T, Wynshaw B, et al. Active anaphylaxis in IgE deficient mice. Nature 1994; 370:367 370. 57. Takeda K, Hamelmann E, Joetham A, et al. Development of eosinophilic airway inflammation and airway hyperresponsiveness in mast cell deficient mice. J Exp Med 1997; 186:449 454. 58. Hamelmann E, Cieslewicz G, Schwarze J, et al. Anti interleukin 5 but not anti IgE prevents airway inflammation and airway hyperresponsiveness. Am J Respir Crit Care Med 1999; 160:934 941. 32 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:26 32

Můžeme geneticky připravit bezpečnější a účinnější imunoterapeutická reagencia? Kerstin Westritschnig a Rudolf Valenta Význam přehledu Pokrok v alergen specifické imunoterapii, jediné kauzální formě alergické léčby, byl až dosud omezen nedostatkem alergenových molekul nutných k přípravě vakcíny. V současnosti již byla získána genetická informace nejběžnějších alergenů. V tomto sdělení uvádíme přehled technologií založených na rekombinantních alergenech, které se užívají ke zlepšení diagnostiky a léčby alergie. Aktuální výsledky Ke zdokonalení alergen specifické imunoterapie byly vyvinuty mnohé postupy včetně genetické přípravy alergenů s omezenou alergenovou aktivitou. In vitro a in vivo byly charakterizovány geneticky modifikované alergenové deriváty s omezenou alergenovou aktivitou, se zachovaným repertoárem epitopů pro buňky T a se zachovanou imunogenicitou. Souhrn Na základě souhrnu nejnověji publikovaných údajů souhlasíme s tím, že je možné geneticky vytvářet bezpečnější a účinnější imunoterapeutická reagencia. Klíčová slova Rekombinantní alergeny; alergická reakce I. typu; genové inženýrství; diagnostika; imunoterapie Curr Opin Allergy Clin Immunol 2003;3:495 500. 2003 Lippincott Williams & Wilkins Oddělení patofyziologie, Vídeňská všeobecné nemocnice, Vídeňská univerzita, Rakousko. Adresa pro korespondenci: Rudolf Valenta, Molecular Immunopathology Group, Department of Pathophysiology, Vienna General Hospital, AKH, Medical School, University of Vienna, Waehringer Gürtel 18 20, A 1090 Vienna, Austria E mail: rudolf.valenta@akh wien.ac.at 2004 Lippincott Williams & Wilkins 1528 4050 Úvod Naše znalosti o molekulové podstatě alergenů v posledním desetiletí výrazně vzrostly [1 ]. Užití molekulárně biologických metod charakterizace alergenů umožnilo badatelům získat DNA sekvence nejběžnějších alergenů a kromě toho byly vytvořeny i rekombinantní alergeny se stejnými imunologickými vlastnostmi jako jejich přirozené protějšky [2,3,4 9]. Užití rekombinantních alergenů umožnilo studovat mechanismy alergických onemocnění a alergen-specifické imunoterapie na molekulární a epitopové úrovni [10]. Navíc byly vyvinuty diagnostické testy pro in vitro a in vivo diagnostiku založené na rekombinantních alergenech. Hlavní výhodou těchto diagnostických testů je, že mohou být využity k určení profilu reaktivity pacienta, a tak umožnit lepší rozdělení pacientů do skupin, pro něž jsou vhodné odlišné formy léčby. V rozhodnutí, zda mají být pacienti léčeni symptomaticky protizánětlivými léky nebo alergen-specifickou imunoterapií, by měly klinickým pracovníkům pomoci testy s rekombinantními alergeny, které jsou nově vyvíjeny [11 ]. Alergen-specifická imunoterapie je jedinou antigen-specifickou, a proto i kauzální formou léčby alergie. V poslední době bylo prokázáno, že alergen-specifická imunoterapie může preventivně působit proti přechodu alergického onemocnění od lehkých forem (např. rinokonjunktivitidy) k těžkým formám onemocnění (např. astmatu) [12 ]. Na druhé straně byl pokrok, který je spojen s léčebnými vakcínami pro alergen-specifickou imunoterapii, svázán nedostatkem definovaných alergenových molekul a některými nevýhodami spojenými s léčbou. Nevýhody imunoterapie alergenovými extrakty V současnosti jsou v imunoterapii užívány surové alergenové extrakty, složené ze směsi různých alergenních i nealergenních složek [13]. Některé faktory (např. zralost pylu, degradace bílkovin) však mohou nepředvídatelným způsobem ovlivnit charakter složení alergenových extraktů, a proto se pak může významně lišit i obsah alergenu v různých extraktech [13]. Mimoto byla popisována kontaminace extraktů alergeny z jiných zdrojů [14] a nedávná studie prokázala i přítomnost vysokých hladin endotoxinů v léčebných alergenových přípravcích [15]. Ačkoli bylo vytvořeno několik ELISA systémů užívajících monoklonální protilátky, je standardizace alergenových extraktů všech důležitých alergenů jen obtížně řešitelným problémem [16]. Užití rekombinantních molekul alergenů nám v současnosti umožňuje analyzovat imunologický účinek imunoterapie prováděné extrakty. V této souvislosti zkoumali Mothes a spol. IgG a IgE odpovědi u pacientů léčených specifickou imunoterapií pyly trav a zjistili velké rozdíly v léčbou indukovaných IgG odpovědích na jednotlivé druhy alergenů pylů trav [17 ]. Autoři to uzavřeli tak, že nízká stimulace tvorby IgG protilátek proti určitým hlavním alergenům (např. Phl p 1, Phl p 2) může být způsobena jejich nízkým zastoupením v extraktu, případně také nízkou vlastní imunogenicitou, což podtrhuje potřebu zvýšení kvality léčebných alergenových přípravků. Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:33 37 33

Geneticky připravená reagencia Westritschnig a Valenta Moverare a spol. [18 ] navíc prokázali, že imunoterapie alergenovými extrakty může indukovat tvorbu specifických IgE protilátek proti novým alergenům. Autoři užili k sérologické analýze rekombinantní alergen pylu břízy a zjistili, že z 24 pacientů alergických na pyl břízy, kteří byli léčeni rush-imunoterapií specifickou pro tento pyl, vytvořilo 29 % léčených specifické IgE protilátky proti novým alergenům, na něž nebyla alergie před léčbou zjištěna. Tyto údaje jsou v souladu s dřívější studií Balla a spol. [19], poukazující na fakt, že se u pacientů, kteří byli po dobu jednoho roku léčeni imunoterapií pylovými alergeny, de novo vytvořily imunitní odpovědi nejen proti novým epitopům, ale také proti dalším novým alergenům, přítomným v podaném extraktu. Ačkoli klinická závažnost těchto zjištění nebyla zatím zkoumána, zmíněné údaje naznačují, že pro pacienty může být výhodná léčba purifikovanými rekombinantními alergeny, která je zvolena v souladu s jejich individuálním senzibilizačním profilem. Jiným významným problémem alergen-specifické imunoterapie je to, že podání alergenů může způsobit těžké nežádoucí účinky [20] až s případnými fatálními následky [21]. Zjišťování profilů IgE reaktivity pomocí diagnostických testů s rekombinantními alergeny: krok ke zlepšení specifické imunoterapie Užíváme-li diagnostické testy s alergenovými extrakty, je možné jen hádat, které zdroje alergenů jsou přitom zahrnuty do senzibilizace. K přesné identifikaci molekul, které vyvolaly alergické onemocnění, jsou nezbytné purifikované alergeny [22]. Nejnověji byly vyvinuty nové formy multialergenních testů, založené na čipech nebo jiných platformách obsahujících mikročipy [23,24,25]. Tyto testy umožňují rychlé vyšetření kompletního profilu senzibilizace proti mnoha molekulám alergenů během jediného měření, a tím i monitorování profilů IgE a IgG reaktivity v průběhu časné fáze rozvoje alergie, v přirozeném průběhu onemocnění a v odpovědi na různé druhy léčby. Testováním pomocí rekombinantních alergenů byly u různých populací alergiků odhaleny významné rozdíly v senzibilizaci vůči jednotlivým alergenům z různých zdrojů [26,27 ]. Například bylo zjištěno, že několik pacientů z jižních oblastí Evropy, kteří se při testování extraktem pylu břízy jevili jako pozitivní, nereagovalo s hlavním alergenem pylu břízy Bet v 1, nýbrž se zkříženými pylovými alergeny. Tito pacienti byli pravděpodobně ve skutečnosti senzibilizováni nikoli vůči bříze, ale spíš vůči ostatním pylům [26]. Kromě Bet v 1 byly identifikovány některé další význačné alergeny, s jejichž pomocí lze určit, zda jsou pacienti opravdu senzibilizováni vůči konkrétnímu alergenovému zdroji. Hlavní alergeny pylu trávy bojínku, Phl p 1 a Phl p 5, mohou být využity k potvrzení senzibilizace proti pylu trav [28] a hlavní alergen Parietaria judaica, Par j 2, odlišuje pacienty s pravou senzibilizací vůči drnavci od těch, kteří jen zkříženě reagují s ostatními plevelovými pyly [29 ]. Uvedené alergeny tak umožňují klinickým pracovníkům vybrat pro pacienty nejvhodnější léčbu. Existuje mnoho strategií využívajících rekombinantních alergenů ke zlepšení imunoterapie. Kterou vybrat? Od doby, kdy je možno zrekonstruovat podobu mnoha alergenových zdrojů pomocí rekombinantních alergenů, se nabízí možnost nahradit dosavadní imunoterapii pomocí alergenových extraktů jinými postupy, které využívají rekombinantních alergenů [30 ]. Kromě injekční imunoterapie byly na pokusných zvířecích modelech studovány i alternativní cesty podání rekombinantních alergenů (perorální, sublinguální, nasální). Několik nedávných studií hlásilo přednostní indukci (nástup) tolerance [31,32] nebo aktivní imunitní odpovědi [33]. Mimoto byla na myších modelech vyzkoušena současná aplikace alergenů s bakterií [34,35] nebo užití nových adjuvancií, která obsahují imobilizované rekombinantní alergeny [36 ]. A konečně byla na myších modelech vyhodnocena vakcinace pomocí DNA, která kóduje alergen [37,38], a vyvinuty byly i rekombinantní protilátky navozující pasivní imunitu [39 ]. Velmi podrobně bylo studováno a v klinických pokusech i zhodnoceno několik strategií, směřujících ke snížení alergenní aktivity vakcín. V zásadě byly použity tři základní přístupy: první užívá peptidů, které jsou odvozeny od alergenu a obsahují krátký epitop pro buňky T. Předpokládá se, že jejich užití vede k navození T-buněčné tolerance, aniž by způsobilo uvolnění zánětlivých mediátorů (vzhledem k nedostatku IgE vážících epitopů). Tento přístup přinesl alespoň při jeho dřívějším užití u alergie na kočičí srst nebo hmyzí jed kontroverzní výsledky [40 42]. Jednou z uvažovaných příčin výskytu nežádoucích účinků, jež se u peptidů reagujících s buňkami T objevily bez ohledu na absenci epitopů IgE, může být to, že peptidy reagující s buňkami T mohou vyvolat systémové účinky pomocí aktivace buněk T, která je závislá na HLA systému [43]. Novější studie [44], která opět zkoumala účinky podání peptidů obsahujících epitop pro buňky T v jedné injekční dávce, prokázala potlačení pozdní odpovědi zprostředkované buňkami T, jemuž předcházela u 50 % léčených pacientů aktivace buněk T. Tyto novější výsledky byly potvrzeny klinickou studií, v níž se ukázalo, že opakované injekční podání stejných peptidů zeslabuje pozdní kožní reakci, a hlavně se zdá, že má rovněž prospěšný vliv na časnou kožní reakci [45 ]. Druhý z výše uvedených přístupů se zaměřuje na užití peptidů, které jsou odvozeny z alergenu a z epitopu pro buňky B. Oproti prvnímu přístupu si vybírá na povrchu vystavené, od alergenu odvozené peptidy, které jsou delší než zmíněné peptidy reagující s buňkami T (> 25 aminokyselin) a využívá je k zablokování protilátek IgG. Na základě poznatků o trojrozměrné struktuře alergenu nebo na základě údajů získaných mapováním pokusného epitopu je možné vybrat takové peptidy, které nedostatečně váží IgE, avšak mohou vyvolat IgG odpověď, která pak inhibuje vazbu protilátek IgE [46,47]. Peptidy stejných vlastností mohou být získány mimotopovou technologií z fágových knihoven expresí náhodných peptidů [48]. Třetím, nejrozvinutějším přístupem je vytváření rekombinantních derivátů alergenů se sníženou alergenní aktivitou. Za tímto účelem jsou využívány různé strategie. Bylo zjištěno, že rozpoznání inhalačních alergenů protilátkami IgE výrazně závisí na přítomnosti konformačních epitopů IgE [1 ]. A proto se mnohé strategie, které usilují o omezení alergenní aktivity a snížení schopnosti alergenů vázat protilátky IgE, zaměřují na pozměnění nebo přímo odstranění místa strukturálního kontaktu alergenu s protilátkou. Užité strategie zahrnují rovněž produkci izoalergenů (např. alergenové varianty, které obsahují několik vyměněných aminokyselin), alergenové mutanty, oligomery, fragmenty, deleční varianty, hybridní molekuly a další (obr. 1) [49 55]. Oproti epitopům buněk T a peptidům buněk B si zachovávají gene- 34 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:33 37

Geneticky připravená reagencia Westritschnig a Valenta ticky utvořené alergenové varianty v mnoha případech současně jak repertoár epitopů reagujících s buňkami T, tak imunogenní struktury nezbytné k navození blokády protilátkové odpovědi. Mechanismy imunoterapie nebyly dosud plně objasněny, a tak nemůže být zatím definitivně zodpovězena ani otázka, zda jsou účinnější postupy založené na buňkách T nebo postupy založené na protilátkách. Zdá se, že geneticky připravené alergenové deriváty, které kombinují obě uvedená pojetí, mohou skloubit i jejich výhody. V několika in vitro a in vivo prováděných studiích se prokázalo, že alergenní aktivita geneticky vytvořených alergenových derivátů je v porovnání s divokým typem alergenových molekul výrazně snížena (více než stonásobně) [49 51,56]. Ve zmíněných studiích bylo zjištěno oslabení vazebné kapacity IgE protilátek, snížení stimulace uvolnění histaminu z basofilů a zbrždění rozvoje časných příznaků při provokačních testech in vivo. Toto silné snížení alergenní aktivity nám dává naději, že geneticky připravené alergenové varianty mohou vykazovat nižší alergenní aktivitu i při jejich užití v imunoterapii. Existuje sice možnost, že by geneticky modifikované alergenové deriváty byly schopny vyvolat pozdní nežádoucí reakci zprostředkovanou buňkami T (podobnou těm, jež byly hlášeny po podání rozpustných peptidů reagujících s buňkami T), ale tento problém může být zvládnut adsorpcí geneticky modifikovaných alergenů na adjuvancia. Užita mohou být adjuvancia vhodná k těmto účelům (např. hydroxid hlinitý) anebo nově vyvinuté látky. Díky nim by se mělo předejít systémovému rozptýlení molekul modifikovaných alergenů a očekávat lze i imunomodulační efekt [36 ]. V uvedených souvislostech můžeme geneticky modifikované alergeny považovat za novou generaci velmi dobře definovaných alergoidů, které mohou být již nyní získány za přesně kontrolovaných podmínek. Zveřejněné údaje dosud jasně ukazovaly, že genové inženýrství představuje standardizovanou metodu, sloužící ke kontrolovanému snížení alergenní aktivity. Autoři článku pevně věří, že tato technologie může přinést pacientovi bezpečnou a účinnou vakcínu, která je mu šitá na míru a která dosahuje vysokých kvalit vzhledem k terapeutické i profylaktické vakcinaci proti alergii I. typu. Nicméně úspěch této metody bude kriticky záviset na tom, zda různé výzkumné týmy užijí systémových přístupů. Předně bude nezbytné identifikovat nejsilnější a nejběžnější zdroje alergenů pomocí imunologických kompetitivních testů (obr. 1). Kompetitivními testy s protilátkami IgE je třeba určit, který z alergenových zdrojů obsahuje nejvíce epitopů vyvolávajících alergii. Za druhé musejí být identifikovány nejdůležitější alergeny s největším množstvím epitopů vážících protilátky IgE, tyto alergeny musejí být vyrobeny jako rekombinantní a musejí mít stejné vlastnosti jako alergeny přirozené. Jen při dodržení těchto postupů bude možné dosáhnout změn, které budou pacientovi poskytovat ochranu před alergeny způsobujícími alergické onemocnění. Pozměněné alergenové deriváty musejí vykazovat nejvyšší možné oslabení vazby na protilátky IgE a co nejvyšší snížení alergenní aktivity, a zároveň musí dosahovat nejvyšší možné imunogenicity (např. stimulace tvorby protilátek blokujících přirozený alergen) (obr. 1). Nedávno byl publikován zajímavý přístup k řešení problému vlastní nízké imunogenicity daného alergenu. Jednalo se o fragmentní peptid či derivát. Linhart a spol. Obr. 1 Strategie pro vývoj geneticky připravených imunoterapeutických reagencií Výběr alergenových zdrojů a alergenů, které obsahují většinu chorobu vyvolávajících epitopů Výroba derivátů alergenů pomocí genového inženýrství a peptidové chemie Mutanty Fragmenty Oligomery Deleční varianty Hybridy Peptidy reagující s buňkami T Peptidy reagující s buňkami B Mimotopy Zhodnocení a výběr derivátů alergenů Snížení alergenní aktivity in vitro a in vivo Udržení imunogenicity / tolerability Klinické studie Při tvorbě a hodnocení hypoalergenních derivátů pro alergen specifickou imuno terapii je nutný systematický postup. [57 ] popsali metodu spojování různých antigenů (např. alergenů) pomocí rekombinantní DNA technologie, a vytvořili tak hybridní molekuly s vyšší imunogenicitou. V této studii byly vyrobeny kombinované vakcíny, vytvořené z rekombinantních hybridů, které obsahovaly nejdůležitější a nejběžnější, leč imunologicky nepříbuzné alergeny pylů trav (Phl p 1 a Phl p 2, Phl p 5 a Phl p 6). Vědci prokázali, že hybridy obsahují většinu z epitopů, které reagují s protilátkami IgE a buňkami T, a jsou přítomny v přírodním extraktu pylu trav. Rovněž ukázali, že imunizace myší nebo králíků hybridními molekulami vyvolává u těchto zvířat silnou a alergen-specifickou IgG odpověď, která silně blokuje vazbu protilátek IgE, získaných od pacientů alergických na pyl trav, na jednotlivé alergeny i na extrakt pylu trav. Zjištění, že imunogenicita alergenů, které jsou jinak slabě imunogenní (např. Phl p 2, Phl p 6), vzrůstala, pokud byly podány ve formě hybridní molekuly, podporuje myšlenku, že slučování různých antigenů nebo epitopů do hybridních molekul může být obecně použitelnou metodou pro tvorbu vysoce imunogenních molekul, vhodných pro alergen-specifickou imunoterapii a vakcinaci vůbec. Závěr Jsme přesvědčeni, že systematické využití genového inženýrství k tvorbě hypoalergenních alergenových derivátů vyústí ve vznik nové generace bezpečnějších a lépe standardizovaných vakcín pro terapeutickou a profylaktickou vakcinaci proti alergii. K dosažení pokroku na tomto rychle se rozvíjejícím poli poznání bude nezbytné vyvinout geneticky modifikované hypoalergenní deriváty alergenů pro imunoterapii alergie na nejběžnější typy alergenů. V této oblasti imunoterapie bude nezbytné provedení kontrolovaných klinických pokusů k analýze mechanismů, které probíhají na pozadí této nové formy léčby. A pak na základě těchto poznání může být postup dále rozvíjen. Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:33 37 35

Geneticky připravená reagencia Westritschnig a Valenta Odkazy a doporučená literatura Práce zvláštního významu, publikované v období časově blízkém naší zprávě, byly zvýrazněny: = mimořádný význam = důležitý význam 1. Valenta R, Kraft D. From allergen structure to new forms of allergen speci fic immunotherapy. Curr Opin Immunol 2002;14:718 727. Souhrnná zpráva, která pohlíží na vliv struktury alergenu a rekombinant ních alergenů na výzkum alergie, její diagnostiku a léčbu. 2. Thomas WR, Smith WA, Hales BJ, et al. Characterization and immunobiolo gy of house dust mite allergens. Int Arch Allergy Immunol 2002;129:1 18. Ucelená zpráva o imunologických a biologických vlastnostech alergenů do mácího prachu (roztočů). 3. Andersson K, Lidholm J. Characteristics and immunobiology of grass pol len allergens. Int Arch Allergy Immunol 2003;130:87 107. Zpráva poskytuje detailní přehled o alergenech pylu trav. 4. Breiteneder H, Ebner C. Molecular and biochemical classification of plant derived food allergens. Int Arch Allergy Immunol 2000;106:27 36. 5. King TP, Spangfort MD. Structure and biology of stinging insect venom allergens. Int Arch Allergy Immunol 2000;123:99 106. 6. Kurup VP, Shen HD, Vijay H. Immunobiology of fungal allergens. Int Arch Allergy Immunol 2002;129:181 188. 7. Rodriguez R, Villalba M, Monsalve RI, Batanero E. The spectrum of olive pollen allergens. Int Arch Allergy Immunol 2001;125:185 195. 8. Colombo P, Bonura A, Costa M, et al. The allergens of Parietaria. Int Arch Allergy Immunol 2003;130:173 179. 9. Roux KH, Teuber SS, Sathe SK. Tree nut allergens. Int Arch Allergy Immu nol 2003;131:234 244. 10. Valenta R, Ball T, Focke M, et al. Immunotherapy of allergic disease. Adv Immunol (in press). 11. Kazemi Shirazi L, Niederberger V, Linhart B, et al. Recombinant marker allergens: Diagnostic gatekeepers for the treatment of allergy. Int Arch Al lergy Immunol 2002;127:259 268. Autoři popisují vývoj systematické koncepce užití rekombinantních forem význačných alergenů k diagnostickému výběru pacientů, sloužícímu k je jich léčbě a sledování její úspěšnosti. 12. Moller C, Dreborg S, Ferdousi HA, et al. Pollen immunotherapy reduces the development of asthma in children with seasonal rhinoconjunctivitis (the PAT study). J Allergy Clin Immunol 2002;109:251 256. Tato multicentrická studie, která byla provedena u 250 dětí trpících sennou rýmou, hlásila významně nižší výskyt příznaků astmatu u dětí, které byly po dobu 3 let léčeny specifickou imunoterapií v porovnání s otevřenou kontrol ní skupinou. 13. Bousquet J, Lockey RF, Malling HJ. Allergen immunotherapy: therapeutic vaccines for allergic diseases. A WHO position paper. Allergy 1998;53 (Suppl 44):4 42. 14. Van der Veen MJ, Mulder M, Wittman AM, et al. False positive skin prick test responses to commercially available dog dander extracts caused by contamination with house dust mite. J Allergy Clin Immunol 1996;98:1028 1034. 15. Trivedi B, Valerio C, Slater JE. Endotoxin content of standardized allergen vaccines. J Allergy Clin Immunol 2003;111:777 783. 16. Grier TJ, Hazelhurst DM, Duncan EA, et al. Major allergen measurements: sources of variability, validation, quality assurance, and utility for laborato ries, manufacturers, and clinics. Allergy Asthma Proc 2002;23:125 131. 17. Mothes N, Heinzkill M, Drachenberg KJ, et al. Allergen specific immuno therapy with a monophosphoryl lipid A adjuvant vaccine: reduced seaso nally boosted IgE production and inhibition of basophil histamine release by blocking antibodies. Clin Exp Allergy 2003;33:1198 1208. Studie užívá rekombinantních alergenů k analýze mechanismů, probíhají cích na pozadí imunoterapie, a přináší důkazy existence různých ochran ných účinků alergen specifických blokujících protilátek. 18. Movérare R, Elfman L, Vesterinen E, et al. Development of new IgE speci fities to allergenic components in birch pollen extract during specific immu notherapy studied with immunoblotting and Pharmacia CAP system. Aller gy 2002;57:423 430. Testování rekombinantními alergeny odhaluje vyvolání IgE odpovědi na nové alergeny v průběhu imunoterapie alergenovými extrakty. 19. Ball T, Sperr WR, Valent P, et al. Induction of antibody responses to new B cell epitopes indicates vaccination character of allergen immunotherapy. Eur J Immunol 1999; 29:2026 2036. 20. Nettis E, Giordano D, Pannofino A, et al. Safety of inhalant allergen immu notherapy with mass units standardized extracts. Clin Exp Allergy 2002; 32:1745 1749. 21. Lockey RF, Nicoara Kasti GL, Theodoropoulos DS, Bukantz SC. Systemic reactions and fatalities associated with allergen immunotherapy. Ann Aller gy Asthma Immunol 2001; 87:47 55. 22. Valenta R, Lidholm J, Niederberger V, et al. The recombinant allergen based concept of component resolved diagnostics and immunotherapy (CRD and CRIT). Clin Exp Allergy 1999; 29:896 904. 23. Hiller R, Laffer S, Harwanegg C, et al. Microarrayed allergen molecules: diagnostic gatekeepers for allergy treatment. FASEB J 2002; 16:414 416. První studie, která prokázala, že rekombinantní alergeny ve formě mikroči pů mohou být využity k diagnostice alergie. 24. Harwanegg C, Laffer S, Hiller R, et al. Microarrayed recombinant allergens for diagnosis of allergy. Clin Exp Allergy 2003; 33:7 13. 25. Suck R, Nandy A, Weber B, et al. Rapid method for arrayed investigation of IgE reactivity profiles using natural and recombinant allergens. Allergy 2002; 57:821 824. 26. Movérare R, Westritschnig K, Svensson M, et al. Different IgE reactivity profiles in birch pollen sensitive patients from six European populations revealed by recombinant allergens: an imprint of local sensitization. Int Arch Allergy Immunol 2002; 128:325 335. 27. Westritschnig K, Sibanda E, Thomas W, et al. Analysis of the sensitization profile towards allergens in central Africa. Clin Exp Allergy 2003; 33:22 27. Studie s rekombinantními alergeny odhaluje významné rozdíly v profilech IgE reaktivity u evropské a africké populace. 28. Niederberger V, Laffer S, Froschl R, et al. IgE antibodies to recombinant pollen allergens (Phl p 1, Phl p 2, Phl p 5, and Bet v 2) account for a high percentage of grass pollen specific IgE. J Allergy Clin Immunol 1998; 101:258 264. 29. Stumvoll S, Westritschnig K, Lidholm J, et al. Identification of cross reacti ve and genuine Parietaria judaica pollen allergens. J Allergy Clin Immunol 2003; 111:974 979. Autoři popisují určení rekombinantního Par j 2 jako alergenu významného pro diagnostiku pravé senzibilizace proti Parietaria judaica s užitím v imu noterapii. 30. Valenta R. The future of antigen specific immunotherapy of allergy. Nat Rev Immunol 2002; 2:446 453. Provokativní vize budoucnosti alergen specifické imunoterapie pomocí re kombinantních alergenů. 31. Winkler B, Baier K, Wagner S, et al. Mucosal tolerance as therapy of type I allergy: intranasal application of recombinant Bet v 1, the major birch pollen allergen, leads to the suppression of allergic immune responses and air way inflammation in sensitized mice. Clin Exp Allergy 2002; 32:30 36. 32. Hufnagl K, Wagner B, Winkler B, et al. Induction of mucosal tolerance with recombinant Hev b 1 and recombinant Hev b 3 for prevention of latex aller gy in BALB/c mice. Clin Exp Immunol 2003; 133:170 176. 33. De Weerd N, Bhalla PL, Singh MB. Oral immunization with a recombinant major grass pollen allergen induces blocking antibodies in mice. Int Arch Allergy Immunol 2003; 130:119 124. 34. Li XM, Srivastava K, Hulaett JW, et al. Engineered recombinant peanut protein and heat killed Listeria monocytogenes co administered protects against peanut induced anaphylaxis in a murine model. J Immunol 2003; 170:3289 3295. 35. Repa A, Grangette C, Daniel C, et al. Mucosal co application of lactic acid bacteria and allergen induces counter regulatory immune responses in a murine model of birch pollen allergy. Vaccine (in press). 36. Grönlund H, Vrtala S, Wiedermann U, et al. Carbohydrate based particles: a new adjuvant for allergen specific immunotherapy. Immunology 2002; 107:523 529. Studie odhaluje dosud neznámé užití částic odvozených z uhlohydrátů jako bezpečných a všestranných adjuvancií v alergen specifické imunoterapii. 37. Hochreiter R, Stepanoska T, Ferreira F, et al. Prevention of allergen speci fic IgE production and suppression of established Th2 type response by immunization with DNA encoding hypoallergenic allergen derivatives of Bet v 1, the major birch pollen allergen. Eur J Immunol 2003; 33:1667 1676. První studie ukazující, že DNA vakcíny, které kódují hypoalergenní deriváty alergenů, chrání pokusné myši před alergickou senzibilizací proti divokému typu molekul alergenů. 38. Peng HJ, Su SN, Chang ZN, et al. Induction of specific Th1 responses and suppression of IgE antibody formation by vaccination with plasmid DNA encoding Der f 11. Vaccine 2002; 20:1761 1768. 39. Flicker S, Steinberger P, Norderhaug L, et al. Conversion of grass pollen specific human IgE into a protective IgG(1) antibody. Eur J Immunol 2002; 32:2156 2162. Konverze alergen specifické IgE protilátky v IgG protilátku specifickou pro rekombinantní formu alergenu s ochrannou aktivitou dokazuje léčebný po tenciál blokujících protilátek. 40. Pene J, Desroches A, Paradis L, et al. Immunotherapy with Fel d 1 pepti des decreases IL 4 release by peripherial blood T cells of patients allergic to cats. J Allergy Clin Immunol 1998; 102:751 758. 41. Müller U, Akdis CA, Fricker M, et al. Successful immunotherapy with T cell epitope peptides of bee venom phospholipase A2 induces specific T cell anergy in patients allergic to bee venom. J Allergy Clin Immunol 1998; 101:747 754. 42. Simons FE, Imada M, Li Y, et al. Fel d 1 peptides: effects on skin tests and cytokine synthesis in cat allergic human subjects. Int Immunol 1996; 8:1937 1945. 43. Haselden BM, Kay AB, Larche M. Immunoglobulin E independent major histocompatibility complex restricted T cell peptide epitope induced late ast hmatic reactions. J Exp Med 1999; 189:1885 1894. 44. Oldfield LG, Kay AB, Larché M. Allergen derived T cell peptide induced late asthmatic reactions precede the induction of antigen specific hypore sponsiveness in atopic allergic asthmatic subjects. J Immunol 2001; 167:1734 1739. 45. Oldfield WLG, Larché M, Kay AB. Effect of T cell peptides derived from Fel d 1 on allergic reactions and cytokine production in patients sensitive to cats: a randomised controlled trial. Lancet 2002; 360:47 53. Dokument popisuje klinické a imunologické odpovědi, pozorované v průbě hu imunoterapie T buněčnými peptidy odvozenými od kočičího alergenu Fel d 1. 46. Ball T, Fuchs T, Sperr WR, et al. B cell epitopes of the major timothy grass pollen allergen, Phl p 1, revealed by gene fragmentation as candidates for immunotherapy. FASEB J 1999; 13:1277 1290. 36 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:33 37

Geneticky připravená reagencia Westritschnig a Valenta 47. Focke M, Mahler V, Ball T, et al. Nonanaphylactic peptides derived from B cell epitopes of the major grass pollen allergen, Phl p 1, for allergy vaccina tion. FASEB J 2001; 15:2042 2044. 48. Ganglberger E, Sponer B, Schöll I, et al. Monovalent fusion proteins of IgE mimotopes are safe for therapy of type I allergy. FASEB J 2001; 15:2524 2526. 49. Swoboda I, De Weerd N, Bhalla PL, et al. Mutants of the ryegrass pollen allergen, Lol p 5, with reduced IgE binding capacity: candidates for grass pollen specific immunotherapy. Eur J Immunol 2002; 32:270 280. 50. Ferreira F, Ebner C, Kramer B, et al. Modulation of IgE reactivity of aller gens by site directed mutagenesis: potential use of hypoallergenic variants for immunotherapy. FASEB J 1998; 12:231 242. 51. Vrtala S, Hirtenlehner K, Susani M, et al. Genetic engineering of a hypoal lergenic trimer of the major birch pollen allergen, Bet v 1. FASEB J 2001; 15:2045 2047. 52. Vrtala S, Akdis C, Budak F, et al. T cell epitope containing hypoallergenic recombinant fragments of the major birch pollen allergen, Bet v 1, induce blocking antibodies. J Immunol 2000; 165:6653 6659. 53. Tang B, Banerjee B, Greenberger PA, et al. Antibody binding of deletion mutants of Asp f 2, the major Aspergillus fumigatus allergen. Biochem Bio phys Res Commun 2000; 270:1128 1135. 54. King TP, Jim SY, Monsalve RI, et al. Recombinant allergens with reduced allergenicity but retaining immunogenicity of the natural allergens: hybrids of yellow jacket and paper wasp venom allergen antigen 5. J Immunol 2001; 166:6057 6065. 55. Bonura A, Amoroso S, Locorotondo G, et al. Hypoallergenic variants of the Parietaria judaica major allergen Par j 1: a member of the non specific lipid transfer protein plant family. Int Arch Allergy Immunol 2001; 126:32 40. 56. van Hage Hamsten M, Johansson E, Roquet A, et al. Nasal challenges with recombinant derivatives of the major birch pollen allergen Bet v 1 indu ce fewer symptoms and lower mediator release than rbet v 1 wild type in patients with allergic rhinitis. Clin Exp Allergy 2002; 32:1448 1453. 57. Linhart B, Jahn Schmid B, Verdino P, et al. Combination vaccines for the treatment of grass pollen allergy consisting of genetically engineered hyb rid molecules with increased immunogenicity. FASEB J 2002; 16:1301 1303. Tato studie s celkovým dopadem na vývoj vakcíny dokazuje, že geneticky připravené hybridní molekuly mají významně zvýšenou imunogenicitu. Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:33 37 37

Chronická idiopatická kopřivka Malcolm W. Greaves Význam přehledu Chronická idiopatická kopřivka byla dlouho demoralizujícím onemocněním, které bylo ke škodě pacienta stejnou měrou nepochopitelné jak pro alergology, tak dermatology. Nejnovější poznatky již nicméně odhalily příčinu této choroby u mnoha (i když ne u všech) pacientů. Cílem tohoto sdělení je přinést čtenáři aktuální, důkazy podpořené poznatky o etiologii a patogenezi onemocnění. Tento přehled se rovněž snaží vyzdvihnout racionální přístupy v diagnostice a léčbě ve světle současných poznatků. Aktuální výsledky Chronická idiopatická kopřivka zahrnuje minimálně dvě podskupiny onemocnění. Jednou z nich je v současnosti dobře zavedená jednotka autoimunitní chronická kopřivka, která je způsobena autoprotilátkami, namířenými buď proti vysokoafinnímu IgE receptoru FcεR1 nebo méně často proti IgE protilátkám. Tato skupina, do níž bývají přiřazováni i pacienti, kteří mají kromě chronické idiopatické kopřivky i vyšší výskyt autoprotilátek proti štítné žláze, zahrnuje 30 50 % nemocných, jimž byla předtím přisouzena diagnóza chronické idiopatické kopřivky. Vhodné rutinní diagnostické testy pro tuto podskupinu nejsou zatím k dispozici. Zbývající pacienti (50 %) s chronickou idiopatickou kopřivkou zůstávají vpravdě idiopatickými, ačkoli podle některých předpokladů by i tato skupina onemocnění mohla mít autoimunitní základ. Současné techniky detekce bohužel neumožňují případné autoprotilátky odhalit. Pro některé pacienty s autoimunitní kopřivkou může být přínosná imunoterapie. Souhrn V současnosti je známo, že u 30 50 % pacientů s chronickou idiopatickou kopřivkou má jejich onemocnění autoimunitní podklad, i když potvrzení této diagnózy není jednoduché. U vybraných pacientů jsou pokusy potvrdit tuto diagnózu užitečné, neboť to může mít dopad na jejich léčbu. Klíčová slova Autoimunitní chronická kopřivka; autoimunita; chronická idiopatická kopřivka; vysokoafinní IgE receptor; imunoterapie Curr Opin Allergy Clin Immunol 2003;3:363 368. 2003 Lippincott Williams & Wilkins Kožní oddělení, Singapurská všeobecná nemocnice, Outram Road, Singapur Adresa pro korespondenci: Malcolm W. Greaves MD PhD FRCP, Department of Dermatology, Singapore General Hospital, Outram Road, Singapore E mail: mwatsong@hotmail. com 2004 Lippincott Williams & Wilkins 1528 4050 Použité zkratky AICU autoimunitní chronická kopřivka CIU chronická idiopatická kopřivka Úvod Chronická idiopatická kopřivka (CIU) je definována jako denní nebo téměř denní výsevy kopřivkových pupenů, které jsou spojeny se svěděním, trvají po dobu minimálně šesti týdnů a nemají žádnou zjevnou příčinu. Dosud se nestala předmětem podrobných epidemiologických studií. Zveřejněné údaje o výskytu jsou znehodnoceny nejistotou diagnózy, protože termín chronická idiopatická kopřivka často zahrnuje i fyzikální kopřivky. Nicméně hodnota 0,5 % pro celoživotní prevalenci není nejspíš chybná a zřejmě se příliš neliší v různých oblastech světa. V každém případě se všeobecně uznává, že chronická idiopatická kopřivka je velkým utrpením a působí vážné postižení [1] srovnatelné s ischemickou chorobou srdeční. Fyzikální kopřivky, obzvláště pak pozdní tlaková kopřivka [2], se často vyskytují souběžně s chronickou idiopatickou kopřivkou, ale prognóza a léčba těchto dvou dosti odlišných typů chronické kopřivky může být velmi rozdílná. Je proto důležité všímat si obou těchto jednotek odděleně od pacientovy anamnézy a klinického vyšetřování, abychom určili, která z nich je za pacientovo postižení více zodpovědná. Kolem 90 % pacientů s chronickou idiopatickou kopřivkou má rovněž angioedém [2]. V následujícím textu zahrnuje chronická idiopatická kopřivka obě jednotky. V posledních letech přineslo největší pokrok v pochopení chronické idiopatické kopřivky zjištění, že u 30 50 % pacientů je kopřivka vyvolána autoimunitním procesem, a není tedy přesně vzato idiopatická. U autoimunitní kopřivky reagují cirkulující IgG autoprotilátky specificky s α-řetězcem vysokoafinního IgE receptoru na kožních mastocytech a basofilech, což následně vyvolává uvolnění histaminu a dalších mediátorů, které pak způsobují kopřivku a angioedém [3 6]. Zbytek tohoto sdělení se zabývá diferenciální diagnostikou chronické idiopatické kopřivky, patofyziologií autoimunitní chronické kopřivky (AICU) a její diagnostikou, významem, klinickými a laboratorními rysy a konečně i léčbou. Rovněž je zde rozebrána problematika CIU bez autoimunitního podkladu a navrženy přístupy k jejímu výzkumu a léčbě. Nedávno byla uvedená témata probírána i v jiných sděleních [7,8,9 ]. Diferenciální diagnostika chronické idiopatické kopřivky Pacienti jsou často posláni do péče k alergologovi nebo dermatologovi s diagnózou chronické idiopatické kopřivky, která se následně ukazuje být mylnou. Kožní onemocnění, která často napodobují CIU, jsou uvedena v tabulce 1 a několik z nich je zde probráno podrobněji. 38 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:38 42

Chronická idiopatická kopřivka Greaves Tab. 1 Kožní a jiné poruchy, které jsou běžně nesprávně diagno stikovány jako chronická idiopatická kopřivka s angioedémem či bez něj Kožní porucha Kontaktní alergická dermatitida Dermatomyositida Celulitida Lymfedém Rekurentní erythema multiforme Hypalbuminémie (např. nefrotický syndrom) Polymorfní světelná erupce Fixovaný polékový exantém Crohnova choroba Komentář hlavně v obličeji hlavně v obličeji hlavně končetiny a obličej hlavně končetiny a obličej hlavně končetiny a obličej angioedém tváře a končetin hlavně v obličeji mukokutánní spojení angioedém rtů Alergická kontaktní dermatitida Pacienti s oteklými a svědícími očními víčky mohou mít kopřivku nebo angioedém, kontaktní alergickou dermatitidu nebo dermatomyositidu (viz dále). Kontaktní alergická dermatitida může být intermitentní, relabující nebo chronická v závislosti na expozici specifickému alergenu. U kontaktní dermatitidy postihující oční víčka jsou typickými antigeny, např. lak na nehty, nikl, latex nebo oční kapky obsahující sulfonamidy nebo benzalkonium. Nicméně v těchto případech bývá (na rozdíl od chronické idiopatické kopřivky) otok trvalý a když ustoupí, objevuje se olupování, což je příznak, který u chronické idiopatické kopřivky nevídáme. Kožní testy by měly diagnózu potvrdit. Dermatomyositida Častým rysem dermatomyositidy je otok očních víček spojený s erytémem a telangiektaziemi, kdy se může rovněž vyskytovat nepříjemné svědění. Tak bývá obličejový rash při dermatomyositidě snadno zaměněn za chronickou idiopatickou kopřivku. Ovšem správnou diagnózu by měla prozradit přítomnost Gottronových papulek na hřbetech rukou a také nález nehtových telangiektazií. Užitečné může být i vyšetření sérové koncentrace kreatinfosfokinázy. Rekurentní erythema multiforme Rozvoj kokardovitých (terčovitých) lézí, které se objevují symetricky na končetinách v opakujících se (často měsíčních) výsevech a jsou spojeny s edémem a krustací mukokutánních spojení, může občas vést k chybné diagnóze relabující chronické idiopatické kopřivky. Léze u rekurentního erythema multiforme však zanechávají zbytkové pigmentace a olupování, což se jen málokdy vídá u běžné chronické idiopatické kopřivky, která se navíc neprojevuje erozivními mukózními lézemi. Kožní biopsie nám u rekurentního erythema multiforme ukáže kožní zánět na rozhraní vrstev s účastí mononukleárů, exocytózu buněk CD8 + do epidermis a nekrózy satelitních buněk. Celulitida Opakované celulitidy tváře nebo končetin mohou být nesprávně považovány za relabující angioedém, obzvláště pokud se objevují na pozadí lymfedému jako u Melkersson-Rosenthalova syndromu (lymfedém tváře, povleklý jazyk, Bellova obrna). Léze u celulitidy jsou zarudlé a teplé, obvykle spíše bolí než svědí, ale mohou vzniknout velmi rychle, čímž připomínají angioedém. Odlišení těchto dvou jednotek provedeme na základě kliniky: bolest, citlivost a olupování obvykle bývají u celulitidy, nikoli u angioedému v rámci chronické idiopatické kopřivky. Fixní polékový exantém Protože se eflorescence u nehybného fixního exantému, stejně jako angioedému CIU, predilekčně vyskytují v mukokutánních spojeních, objevují se rychle a často a jsou v časných stadiích zarudlé a edematózní, mohou být považovány za chronickou idiopatickou kopřivku. Avšak téměř pravidelně vytvářejí puchýřky a zanechávají pigmentace, což jsou rysy, které u chronické idiopatické kopřivky nevídáme. Je třeba pečlivě odebrat lékovou anamnézu. Autoimunitní kopřivka Otoky, zarudnutí a svědění jsou u chronické idiopatické kopřivky způsobeny uvolněním histaminu a dalších mediátorů, jako jsou eikosanoidy, cytokiny a proteázy, z kožních mastocytů. Spouštěcí podnět, který u chronické idiopatické kopřivky způsobuje nepředvídatelnou aktivaci kožních mastocytů, nebyl zatím nalezen. Například Rorsman [10] a Gruber a spol. se dříve domnívali, že by mohlo jít o protilátkami zprostředkovanou reakci [11]. Existovaly rovněž některé nepřímé důkazy pro domněnku, že chronická idiopatická kopřivka může mít autoimunitní podklad, alespoň u některých pacientů, protože např. incidence autoimunitních chorob štítné žlázy je v této skupině významně vyšší [12 15] a vysoká je i frekvence výskytu HLA alel charakteristicky spojených s autoimunitními chorobami [16]. Důkaz, že chronická idiopatická kopřivka je u některých pacientů způsobena autoimunitním procesem První důkaz účasti funkčních autoprotilátek proti vysokoafinnímu receptoru kožních mastocytů a basofilů (FcεR1) v patogenezi chronické idiopatické kopřivky byl poprvé publikován v roce 1993 a 1996 Hidem a spol. [3,4]. Vědci zde použili basofily a kožní mastocyty zdravých lidských dárců k tomu, aby prokázali, že sérum a purifikovaný IgG, které byly získány od části (25 %) ze skupiny pacientů s CIU, mohou vyvolat uvolnění histaminu z buněk zdravých dárců, a toto uvolnění může být inhibováno preinkubací s rekombinantním FcεR1α, α-řetězcem vysokoafinního IgE receptoru. U dalších 5 % pacientů byl faktor uvolňující histamin inhibován nikoli α-řetězcem FcεR1, ale IgE samotným. Pacienti s chronickou idiopatickou kopřivkou tedy, jak se zdá, mají funkční autoprotilátky třídy IgG se specificitou pro FcεR1 nebo IgE. Předpoklad, že tyto autoprotilátky jsou u pacientů s chronickou idiopatickou kopřivkou příčinou eflorescencí, podporuje jejich schopnost vyvolávat tvorbu pupenů u zdravých dobrovolníků po intradermální injekci [17] a také schopnost uvolnit histamin z basofilů a mastocytů u zdravých dárců [3,4]. Plazmatické koncentrace zmíněných autoprotilátek kolísají v závislosti na stupni aktivity nemoci [18] a jejich odstranění (plazmaferézou) navozuje remisi. Tato zjištění byla potvrzena mnoha na sobě nezávislými skupinami výzkumníků, přičemž procento pacientů s nálezem anti-fcεr1 autoprotilátek kolísalo od 35 do 55 % ze všech nemocných s chronickou idiopatickou kopřivkou [5,6,20]. Je důležitá identifikace těchto pacientů? Pacienti s autoimunitní chronickou kopřivkou (AICU) bývají rezistentnější k léčbě a průběh nemoci bývá agresivnější než u pacientů s CIU bez autoimunitního podkladu [2]. Pokud tedy Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:38 42 39

Chronická idiopatická kopřivka Greaves pacienti s AICU neodpovídají dostatečně na léčbu H 1 -antihistaminiky (dokonce ani v mimořádných dávkách) a trpí navíc v důsledku onemocnění vážným postižením, je nutno sáhnout k imunosupresivní léčbě (cyklosporin [21], intravenózní imunoglobuliny [22] nebo dokonce plazmaferéza [18]). V případech, kdy má pacient pozitivní autoprotilátky, ale není vhodný pro imunosupresivní léčbu, může pochopení autoimunitního podkladu kopřivky pomoci nemocnému vyrovnat se s jeho problémem a v neposlední řadě také vyhnout se zbytečnému vyšetřování. Diagnostika autoimunitní kopřivky: kožní test autologním sérem Bohužel neexistuje žádný jednoznačný test pro potvrzení nebo vyloučení autoimunitní kopřivky. Klinická nebo histologická vyšetření zde nejsou přínosná. Ačkoli existuje propracovaná diferenciální diagnostika, neposkytuje nám dostačující rozlišení mezi autoimunitní a idiopatickou chronickou kopřivkou. Jako užitečný screeningový test AICU jsme vytvořili kožní test autologním sérem. Při něm je 0,05 ml pacientova séra, získaného v období aktivity nemoci, podáno intradermálně v objemu 0,05 ml do nepostižené oblasti předloktí, přičemž souběžně se do přilehlých míst aplikuje stejný objem fyziologického roztoku a histaminu (10 μg/ml). Výsledek testu je odečítán po 30 minutách. Výsledek je pozitivní tehdy, je-li rozměr pupenu v místě aplikace séra o 1,5 mm větší než puchýřek v místě aplikace fyziologického roztoku. Vypočtená senzitivita testu je 65 81 % a specificita 71 78 % [24]. Pokud jsme jako zlatý standard užili in vitro test uvolnění histaminu z basofilů zdravých dárců (viz dále), byl kožní test autologním sérem negativní u 39 ze 40 zdravých kontrolních osob, u 23 ze 24 pacientů s fyzikální kopřivkou (symptomatický dermografismus, cholinergní kopřivka) a u všech pacientů s atopickým ekzémem. Doporučujeme potvrzovat pozitivní výsledek provedením in vitro testu. Diagnostika autoimunitní kopřivky: in vitro testy Byly již provedeny četné pokusy navrhnout specifické a senzitivní in vitro testy autoimunitní chronické kopřivky (včetně ELISA a dalších vazebných metodik [25]), ale pokud jde o specificitu výsledky byly zklamáním. Kikuchi a Kaplan [26] nedávno dospěli na základě studie 260 pacientů s chronickou kopřivkou k závěru, že vazebné metodiky jsou pro diagnostiku AICU nevhodné a že je nutné vytvoření funkčních testů. Imunoreaktivní anti-fcεr1 autoprotilátky bývají navíc příležitostně nacházeny i u autoimunitních chorob pojiva a imunobulózních onemocnění [25]. Zlatým standardem laboratorního testu pro AICU je průkaz uvolnění histaminu (nebo jiného mediátoru) z basofilů nebo kožních mastocytů a jeho změření. Basofily jsou normálně získávány od zdravých dárců. Užity by měly být basofily dárců s vysokou i nízkou hladinou IgE protilátek, aby se tak umožnila identifikace pacientů s anti-fcεr1 nebo anti-ige autoprotilátkami. Kožní mastocyty bývají získávány z kůže odstraněné při obřízce [3,4]. Alternativně mohou být užity i krysí basofily získané z leukemické linie, do nichž byly transfekcí přeneseny geny kódující α, γ1 a γ2 řetězce receptoru FcεR1 [6]. Tyto buňky exprimují funkční vysokoafinní IgE receptory a mohou být použity k detekci anti-fcεr1 autoprotilátek pomocí uvolnění histaminu nebo serotoninu jako kvantitativních markerů aktivace. Současné kritické články o autoimunitní chronické kopřivce: způsob působení anti FcεR1 autoprotilátek Prvotní studie polemizovaly s úvahami o úloze aktivace komplementu v patogenezi AICU [3,4]. Nejnovější práce však na základě následujících pozorování naznačuje, že to může být příliš zjednodušené tvrzení. Protilátkami, které při autoimunitní chronické kopřivce působí, jsou predominantně IgG1 a IgG3, tedy izotypy s předpokládanou účastí v aktivaci komplementu [25]. Užití vysoce purifikované IgG protilátky anti-fcεr1 a pacientského séra zbaveného komplementu vedlo u všech sér (kromě těch bez komplementu) k uvolnění histaminu z kožních mastocytů [26 28]. Rovněž bylo prokázáno, že uvolnění histaminu z kožních mastocytů pomocí anti-fcεr1 protilátky může být inhibováno protilátkou proti C5a-receptoru a je závislé na koncentraci C5a. Uvolnění histaminu kožními mastocyty, spjaté s FcεR1 receptorem, se tedy zdá být aktivací komplementu přinejmenším zesilováno. Toto zjištění nám může vysvětlit dobře známý, leč záhadný fakt, že pacienti s těžkou autoimunitní chronickou kopřivkou netrpí bronchospasmem, a to proto, že plicní (ale nikoli kožní) mastocyty nemají receptory pro komplement [29]. Úloha basofilů Že je basopenie u chronické kopřivky [10] a AICU [30] pravidelným jevem, bylo zjištěno již dávno [31]. Sníženým počtům basofilů odpovídá snížený celkový obsah histaminu v krvi [31]. Příčinou malého počtu cirkulujících basofilů může jednoduše být jejich aktivace a spotřeba, které jsou způsobeny cirkulujícími autoimunitními činiteli. V posledních kvantitativních histometrických a cytometrických studiích byla rovněž zvažována možnost, že při chronické idiopatické nebo autoimunitní kopřivce dochází k přesunu basofilů do tkání postižených kopřivkou, tedy do kůže a sliznic [32]. Tyto předpoklady se však nepotvrdily. V každém případě byl průkaz basopenie uznán za diagnostický screeningový test AICU [33 ]. Aby však mohl být pro tento účel použit, musí být nalezena vhodná a reprodukovatelná metoda zjištění počtu basofilů v periferní krvi. Léčba autoimunitní chronické kopřivky Úvodní léčba nemocných s AICU bývá stejná jako u pacientů s chronickou idiopatickou kopřivkou. Ovšem AICU má sklon k rezistenci vůči léčbě běžnými H 1 -antihistaminiky, a tak jsme byli často nuceni uchýlit se k mimořádným dávkám novějších nesedativních antihistaminik, jako je fexofenadin (120 mg dvakrát denně) nebo desloratidin (5 mg dvakrát denně) [9 ]. Podání sedativních antihistaminik na noc, jako je hydroxyzin (25 mg), může být rovněž prospěšné ke zmírnění nočního svědění, ale pacient musí být upozorněn na oslabení kognitivních funkcí, které trvá i po následující den. Léčba antihistaminiky tedy může být z výše uvedených příčin nevhodná, a tak musíme u těžce postižených pacientů někdy volit imunosupresivní léčbu. Krátké pulsy perorálních kortikosteroidů mohou být v naléhavých případech přijatelné, ovšem dlouhodobá kortikoterapie není u AICU běžně doporučována. Někteří odborníci [34] však obhajují alternativní dlouhodobou léčbu kortikoidy, při níž bylo dosaženo očividně uspokojivých výsledků. Cyklosporin jako přijatelnou alternativu často užíváme u pacientů s AICU, kteří jsou kopřivkou těžce postiženi a neodpovídají na léčbu antihistaminiky. V dvojitě slepé, placebem kontrolované studii se ukázalo jako účinné podávání cyklosporinu v dávce 3 5 mg/kg/den po 40 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:38 42

Chronická idiopatická kopřivka Greaves dobu až tří měsíců [21]. Do ní byli zařazeni pacienti trpící chronickou idiopatickou kopřivkou, kteří měli všichni pozitivní kožní test autologním sérem a v séru známky uvolňování histaminu. S velkou pravděpodobností se tedy jednalo o pacienty s AICU. Cyklosporin je kontraindikován u pacientů s malignitou v anamnéze, s pozitivním cervikálním testem nebo sníženou funkcí ledvin. Dle autorových zkušeností (nepublikováno) dochází minimálně u 75 % léčených pacientů k navození úplné nebo téměř úplné remise. Asi třetina pacientů, úspěšně léčených po dobu 2 3 měsíců, zůstává v remisi i po vysazení léčby. Třetina prodělá lehký relaps, který je snadno zvládnutelný běžnými antihistaminiky. U třetiny pacientů však může dojít k těžkému relapsu, což někdy vyžaduje opakování kúry, případně nasazení alternativní léčby, jako jsou intravenózní imunoglobuliny [22] nebo plazmaferéza [19]. Chronická idiopatická kopřivka Minimálně 50 % pacientů s prvotní diagnózou CIU opravdu nemá detekovatelné autoprotilátky a správně jsou označeni jako nemocní s pravděpodobnou idiopatickou kopřivkou. To klinika samozřejmě nezbavuje odpovědnosti ujistit se, že byla provedena příslušná vyšetření ke zjištění hlavní příčiny onemocnění (na to občas upozorní náhlý pozitivní výsledek). U většiny pacientů však nelze nalézt žádnou příčinu a diagnóza CIU jim zůstává. Tito pacienti často podstoupí dlouhou řadu zbytečných, leč drahých vyšetření. Klinické příznaky a diagnostika chronické idiopatické kopřivky Detailní výčet klinických příznaků CIU byl již souhrnně uveden v jiných pracích [34,35]. Jak bylo zmíněno, klinické příznaky chronické idiopatické a autoimunitní kopřivky jsou v zásadě neodlišitelné [2] a angioedém se souběžně vyskytuje asi u 90 % pacientů. Minimálně 50 % pacientů má rovněž průvodní pozdní tlakovou kopřivku. Přidružené celkové příznaky bývají vzácné. Jsou-li významné (dyspnoe, gastrointestinální příznaky, návaly zrudnutí), měla by být zvážena diagnóza idiopatické anafylaxe. Kopřivková vaskulitida, třebaže vzácná, může mít klinický obraz, který nelze od CIU odlišit [36]. Na tuto diagnózu bychom měli pomyslet u pacientů s přetrvávající, na léčbu rezistentní chronickou kopřivkou. Jednotlivé pomfy přetrvávají déle než 24 hodin a mohou po sobě zanechávat zbytkové pigmentace. Nicméně tyto příznaky nemusejí být vyjádřeny. Pro potvrzení diagnózy je nezbytná kožní biopsie. Potraviny jako příčina chronické idiopatické kopřivky O této problematice se nedávno hodně diskutovalo [37]. Potravinová alergie byla rozpoznána jako příčina akutní, nikoli však chronické kopřivky, ale o nealergických reakcích na potravinová aditiva (konzervancia, barevné přísady) jako příčině chronické kopřivky uvažovali převážně evropští autoři [38 40]. Tyto studie byly však nedostatečně kontrolované a reprodukovatelnost výsledků nebyla potvrzena. V sérii 1 200 pacientů z let 1995 2003 byla zjištěna nulová hodnota incidence potravinové alergie coby příčiny chronické kopřivky (A. P. Kaplan, osobní sdělení), což je podobné mé vlastní zkušenosti. Osobně mám sklon souhlasit s Mathewsem [41], že za příčinu chronické kopřivky nebo angioedému může být potravinová alergie považována jen vzácně. Chronická idiopatická kopřivka a onemocnění štítné žlázy Hashimotova thyreoiditida a Graves-Basedowova choroba bývají s chronickou idiopatickou kopřivkou často spojeny [12,13]. Autoprotilátky proti štítné žláze nacházíme u 27 % pacientů s CIU a 19 % má porušenou funkci štítné žlázy [14]. Není však k dispozici žádný důkaz, že by léčba dysfunkce štítné žlázy jako základního onemocnění měnila i průběh souběžně probíhající kopřivky. Onemocnění štítné žlázy a chronická kopřivka bývají často spojeny, ale nemáme žádný důkaz, že by autoprotilátky namířené proti štítné žláze působily patogenně v souvislosti s chronickou kopřivkou. Význam souběhu obou poruch spočívá v jejich rozdílných autoimunitních mechanismech [15]. Helicobacter pylori Ačkoli několik drobných sdělení přisuzovalo H. pylori roli v etiologii chronické idiopatické kopřivky, nebylo to potvrzeno. Toto téma bylo diskutováno nedávno [42]. Až 50 % populace vykazuje známky proběhlé nebo současné infekce H. pylori a nejméně 30 % pacientů s CIU je infikováno tímto mikroorganismem. Léčba infekce však nemá na CIU žádný vliv [43]. Greaves [42] se domnívá, že H. pylori může působit nepřímo, neboť je známo, že vyvolává tvorbu autoprotilátek díky imunogenicitě svých obalových polysacharidů Lewis x a y ze skupiny krevních antigenů. Autoprotilátky mohou být tvořeny i na podkladě molekulárních mimikrových analogů s účastí Campylocater jejuni u Guillain-Barrého syndromu. H. pylori tedy může mít nepřímý vliv v etiologii CIU díky omezení imunitní tolerance a stimulaci tvorby autoprotilátek, včetně anti-fcεr1. Vyšetřování chronické idiopatické kopřivky Toto téma bylo zahrnuto obsáhle v několika posledních článcích [44,45,46] a není zde dále rozebíráno. Závěr Chronická idiopatická kopřivka již není diagnózou beznaděje, jak tomu bývalo. Objev autoimunitního základu choroby může pacientům pomoci vyrovnat se s jejich problémem a v některých případech vést k účinné léčbě. U zbývajících může mít úspěch symptomatická léčba a pacientovi můžeme stejně tak pomoci radou, aby se vyhnul zbytečným a nákladným laboratorním vyšetření, dietním opatřením a podobně. Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:38 42 41

Chronická idiopatická kopřivka Greaves Odkazy a doporučená literatura Práce zvláštního významu, publikované v období časově blízkém naší zprávě, byly zvýrazněny: = mimořádný význam = důležitý význam 1. O Donnell BF, Lawlor F, Simpson J, et al. The impact of chronic urticaria on quality of life. Brit J Dermatol 1997; 136:553 556. 2. Sabroe RA, Seed PT, Francis DM, et al. Chronic idiopathic urticaria: com parison of clinical features of patients with and without anti FcεR1 or anti IgE autoantibodies. J Am Acad Dermatol 1999; 40:443 450. 3. Hide M, Francis DM, Grattan CEH, et al. Autoantibodies against the high affinity IgE receptor as a cause for histamine release in chronic urticaria. New Engl J Med 1993; 328:1599 1604. 4. Nimii N, Francis DM, Kermani F, et al. Dermal mast cell activation by auto antibodies against the high affinity IgE receptor in chronic urticaria. J Invest Dermatol 1996; 106:1001 1010. 5. Fiebiger E, Maurer D, Holub H, et al. Serum IgG autoantibodies directed against the α chain of FcεRI: a selective marker and pathogenetic factor for a distinct subset of chronic urticaria patients. J Clin Invest 1995; 96:2606 2612. 6. Tong LJ, Balakrishnan G, Kochan JP, et al. Assessment of autoimmunity in patients with chronic urticaria. J Allergy Clin Immunol 1997; 99:461 465. 7. Greaves MW. Current concepts: chronic urticaria. New Engl J Med 1995; 332:1767 1772. 8. Greaves MW. Chronic urticaria as a new autoimmune disease? In: Hertl M, editor. Autoimmune diseases of the skin. New York: Springer Wien; 2001. pp. 283 302. 9. Greaves MW. Pathophysiology of chronic urticaria. Int Arch Allergy Appl Immunol 2002; 127:3 9. Dokument popisuje experimentální základ jednotky, nyní známé jako auto imunitní chronická kopřivka. 10. Rorsman H. Basophilic leucopenia in different forms of urticaria. Acta Aller gologica 1962; 17:168 184. 11. Gruber BL, Baeza ML, Marchese MJ, et al. Prevalence and functional role of anti IgE autoantibodies in urticarial syndromes. J Invest Dermatol 1988; 90:213 217. 12. Leznoff A, Josse RG, Denburg J, et al. Association of chronic urticaria and angioedema with thyroid autoimmunity. Arch Dermatol 1983; 119:636 640. 13. Leznoff A, Sussman GL. Syndrome of idiopathic urticaria and angioedema with thyroid autoimmunity: a study of 90 patients. J Allergy Clin Immunol 1989; 84:66 71. 14. Zauli D, Grassi A, Ballardini G, et al. Thyroid autoimmunity in chronic idio pathic urticaria. Am J Clin Dermatol 2002; 3:525 528. 15. Kaplan AP, Finn A. Autoimmunity and the aetiology of chronic urticaria. Can J Allergy Clin Immunol 1999; 4:286 293. 16. O Donnell BF, O Neill CM, Francis DM, et al. Human leucocyte antigen class 2 associations in chronic idiopathic urticaria. Br J Dermatol 1999; 140:853 858. 17. Grattan CEH, Francis DM. Autoimmune urticaria. Adv Dermatol 1999; 12:311 340. 18. Sabroe RA, Fiebiger E, Francis DM, et al. Classification of anti FcεR1 and anti IgE autoantibodies in chronic idiopathic urticaria and correlation with disease severity. J Allergy Clin Immunol 2002; 110:492 499. 19. Grattan CEH, Francis DM, Barr RM, et al. Plasmapheresis for severe unre mitting chronic urticaria. Lancet 1992; 339:1078 1080. 20. Zweiman B, Valenzano M, Atkins PC. Modulation of serum histamine rele asing activity in chronic idiopathic urticaria. Immunopharmacology 1998; 39:225 234. 21. Grattan CEH, O Donnell BF, Francis DM, et al. Randomised double blind study of cyclosporin in chronic idiopathic urticaria. Br J Dermatol 2000; 143:365 372. 22. O Donnell BF, Barr RM, Black AK, et al. Intravenous immunoglobulin in chronic autoimmune urticaria. Br J Dermatol 1998; 138:101 106. 23. Sabroe RA, Poon E, Orchard G, et al. Cutaneous inflammatory cell infil trate in chronic idiopathic urticaria: comparison of patients with and wi thout anti FcεR1 or anti IgE autoantibodies. J Allergy Clin Immunol 1999; 103:484 493. 24. Sabroe RA, Grattan CEH, Francis DM, et al. The autologous serum skin test: a screening test for autoantibodies in chronic idiopathic urticaria. Br J Dermatol 1999; 140:446 452. 25. Fiebiger E, Hammerschmid F, Stingl G, Maurer D. Anti FcεR1α autoantibo dies in autoimmune mediated disorders. J Clin Invest 1998; 101:243 251. 26. Kikuchi Y, Kaplan AP. Mechanisms of autoimmune activation of basophils in chronic urticaria. J Allergy Clin Immunol 2001; 107:1056 1062. 27. Ferrer M, Nakazawa K, Kaplan AP. Complement dependence of histamine release in chronic urticaria. J Allergy Clin Immunol 1999; 104:169 172. 28. Kikuchi Y, Kaplan AP. A role for C5a in augmenting IgG dependent hista mine release from basophils in chronic urticaria. J Allergy Clin Immunol 2002; 109:114 118. 29. Fureder W, Agis H, Willheim M, et al. Differential expression of comple ment receptors on human basophils and mast cells. J Immunol 1995; 155:3152 3160. 30. Grattan CEH, Walpole D, Francis DM, et al. Flow cytometric analysis of basophil numbers in chronic urticaria: basopenia is related to serum hista mine releasing activity. Clin Exp Allergy 1997; 27:1417 1424. 31. Sabroe RA, Francis DM, Barr RM, et al. Anti FcεR1 autoantibodies and basophil histamine releasability in chronic idiopathic urticaria. J Allergy Clin Immunol 1998; 102:651 658. 32. Ying S, Kikuchi Y, Meng K, et al. TH1/TH2 cytokines and inflammatory cells in skin biopsy specimens from patients with chronic idiopathic urtica ria: comparison with the allergen induced late phase cutaneous reaction. J Allergy Clin Immunol 2002; 109:694 700. 33. Grattan CEH, Sabroe RA, Greaves MW. Chronic urticaria. J Am Acad Der matol 2002; 46:645 657. Práce poskytuje úplný přehled k tématu chronická kopřivka. 34. Kaplan AP. Urticaria and angioedema. In: Kaplan AP, editor. Allergy, 2nd ed. Philadelphia: Saunders; 1997. pp. 573 592. 35. Greaves MW. Chronic urticaria. J Allergy Clin Immunol 2000; 105:664 672. 36. O Donnell BF, Black AK. Urticarial vasculitis. Int Angiol 1995; 14:166 174. 37. Greaves MW. Food intolerance in urticaria and angioedema and urticarial vasculitis. In: Brostoff J, Challacombe S, editors. Food allergy and intole rance, chapter 44, 2nd ed. Saunders; 2002. pp. 623 629. 38. Henz BM, Zuberbier T. Causes of urticaria. In: Henz B, Zuberbier T, Grabbe J, Monroe E, editors. Urticaria: clinical diagnostic and therapeutic aspects. Berlin: Springer; 1998. p. 19. 39. Michaelsson G, Juhlin L. Urticaria induced by preservatives and dye additives in food and drugs. Br J Dermatol 1973; 88:525 532. 40. Doeglas HMG. Reactions to aspirin and food additives in patients with chronic urticaria including the physical urticarias. Br J Dermatol 1975; 93:135 144. 41. Mathews KP. Urticaria and angioedema. J Allergy Clin Immunol 1983; 72:1 14. 42. Greaves MW. Chronic idiopathic urticaria and H pylori: not directly causative but could there be a link? ACI International 2001; 13:23 26. 43. Burova KP, Mallet AI, Greaves MW. Is Helicobacter pylori a cause of urticaria? Br J Dermatol 1999; (Suppl 51):42. 44. Kaplan AP. Chronic urticaria and angioedema. New Engl J Med 2002; 346:175 179. Vynikající a současná práce, která spojuje dohromady všechny proudy nej novějšího výzkumu zabývajícího se chronickou kopřivkou a angioedémem. 45. Bindslev Jensen C, Finzi A, Greaves MW, et al. Chronic urticaria: diagnos tic recommendations. J Eur Acad Dermatol Venereol 2000; 14:175 180. 46. Kozel MMA, Moein MCA, Mekkes JR, et al. Evaluation of a clinical guideline for the diagnoses of physical and chronic urticaria and angioedema. Acta Derm Venereol 2002; 82:270 274. 42 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:38 42

Aktuálny stav v imunoterapii jedom hmyzu Troy A Scribner* a David I. Bernstein** Význam prehľadu Táto práca podáva prehľad o nových indikáciách podávania rýchlej a ultrarýchlej imunoterapie jedom hmyzu a uvádza výhody podania antihistaminík pred začiatkom samotnej liečby. Aktuálne výsledky Protokoly pre rýchlu a ultrarýchlu imunoterapiu jedom hmyzu sa úspešne použili na rýchle dosiahnutie protektívnych udržiavacích dávok jedu. Miera systémových reakcií bola pri tomto postupe len 5 7 %. Pred nedávnom sa protokoly rýchlej imunoterapie jedom hmyzu úspešne použili aj na dosiahnutie ultravysokých udržiavacích dávok u pacientov, ktorí neboli dostatočne chránení štandardnými udržiavacími dávkami (t.j. 100 μg). Existujú tiež dôkazy, že liečba antihistaminikom pred podaním injekcie s jedom môže v priebehu rýchlej imunoterapie znížiť počet a závažnosť systémových reakcií súvisiacich s liečbou. Súčasne s tým sa z dlhodobého hľadiska znižuje aj výskyt systémových reakcií po opätovnom poštipnutí hmyzom. Súhrn U pacientov, ktorí dostávajú injekcie jedu podľa rýchleho alebo ultrarýchleho postupu, by sa pred začiatkom samotnej imunoterapie mala zvažovať liečba antihistaminikom. Ultrarýchle alebo rýchle režimy imunoterapie sa môžu úspešne porovnávať v zmysle vedľajších účinkov s konvenčnými modifikovanými rýchlymi protokolmi. Zvažujeme ich aj v prípade, keď chceme dosiahnuť vyššie, ale účinnejšie udržiavacie dávky jedu u tých zriedkavo sa vyskytujúcich pacientov, u ktorých predchádzajúca liečba zlyhala. Curr Opin Allergy Clin Immunol 2003;3:295 298. 2003 Lippincott Williams & Wilkins * Detská nemocnica v Cincinnati, Oddelenie alergológie a Lekarske centrum, Cincinnati, Ohio, USA; ** Lekarska faktulta University v Cincinnati, Interná klinika, Oddelenie imunológie a alergológie, Cincinnati, Ohio, USA Adresa pro korespondenci: David I. Bernstein, MD, University of Cincinnati College of Medicine, 231 Albert Sabin Way, M.L. #563, Cincinnati, OH 45267, USA E mail: bernstdd@email.uc.edu 2004 Lippincott Williams & Wilkins 1528 4050 Úvod Pre podávanie imunoterapie jedom hmyzu sú jasne stanovené indikácie [1,2]. V Severnej Amerike sa na začatie imunoterapie jedom hmyzu používa prevažne modifikovaný rýchly protokol [3]. Napriek tomu existujú zástancovia alternatívnych protokolov, ktorí v snahe o rýchle dosiahnutie udržiavacej dávky, používajú úvodnú fázu imunoterapie jedom hmyzu v časovom rozpätí od 1,5 hodiny do 7 dní [4,5]. Tieto postupy sa do značnej miery menia a hoci sú v praxi stanovené odporúčania pre imunoterapiu jedom hmyzu, dosiaľ neboli prijaté v širšom meradle žiadne štandardné protokoly pre rýchlu imunoterapiu jedom hmyzu. V tomto článku sa rozoberajú údaje, ktorých snahou je nájsť optimálne dávkovacie režimy a určiť úlohu premedikácie pre rýchlu imunoterapiu jedom hmyzu. Diskutuje sa tiež o nových indikáciách podávania rýchlej imunoterapie jedom hmyzu. Takouto indikáciou je dosiahnutie ultravysokých udržiavacích dávok u pacientov so zriedkavou alergiou na jed hmyzu z radu Hymenoptera, ktorí prekonali systémovú reakciu počas štandardnej udržiavacej dávky. Optimálne protokoly pre indukčnú fázu rýchlej imunoterapie jedom hmyzu. Ideálny alternatívny protokol pre imunoterapiu jedom hmyzu by nemal predstavovať väčšie riziko ako v súčasnosti štandardne používaný modifikovaný rýchly protokol. Publikovali sa rôzne protokoly rýchlej imunoterapie jedom hmyzu, s časovým intervalom na dosiahnutie udržiavacej dávky od 2 do 7 dní. Vo všeobecnosti tieto protokoly využívajú rýchlejšiu indukčnú fázu a často sa vykonávajú v nemocnici. Od zavedenia imunoterapie jedom hmyzu lekári skúmali rôzne protokoly na rýchle podanie jedu. V roku 1979, Yunginger a spol. [6] publikovali štúdiu rýchlej imunoterapie jedom hmyzu, v ktorej dosiahli maximálnu jednotlivú dávku 200 μg včelieho jedu, ktorú plánovali opakovať v mesačných intervaloch, v priebehu 2 3 dní. V dôsledku neprijateľne veľkého počtu anafylaktických reakcií počas liečby a veľmi častého zlyhania liečby (t.j. neschopnosť tolerovať uštipnutie živým hmyzov počas provokačného testu) sa od takejto liečby ustúpilo [6]. V roku 1983 Van der Zwan a spol. [7] navrhli nový protokol pre liečbu pacientov alergických na uštipnutie osou. Autori postupne zvyšovali dávky každých 30 minút (5, 20, 30, 60 a 100 μg) v priebehu jedného dňa. Následne podávali posilňovacie dávky 100 μg 7., 14. a 28. deň. Neobjavili sa žiadne systémové reakcie počas iniciálnej fázy alebo v priebehu podávania posilňovacích injekcií, a navyše ani jeden z 11 pacientov nemal reakciu na uštipnutie živou osou [7]. Vykonalo sa niekoľko pokusov o priame porovnanie bezpečnostných profilov rôznych protokolov rýchlej imunoterapie jedom hmyzu. V štúdii Birnbauma a spol. [5] sa použili tri odlišné protokoly pre rýchle zvyšovanie dávok jedu s indukčnými fázami v trvaní 3 hodín, 6 hodín a 4 dní. Kumulatívne dávky poda- Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:43 45 43

Imunoterapia jedom hmyzu Scribner a Bernstein né pacientom boli 101,1 μg, 226,6 μg a 527,6 μg. Autori zistili nižšie percento systémových reakcií v skupine s najkratšou indukčnou fázou a najnižšou celkovou kumulatívnou dávkou (t.j. 7 % reagovalo počas 3-hodinového protokolu, oproti 29 % a 28 % počas 6-hodinového a 4-dňového protokolu). Záverom sa v práci uvádza, že vysoká kumulatívna dávka sa spájala so zvýšeným rizikom systémových reakcií. Tieto skúsenosti potvrdili aj štúdie publikované Bernsteinom a spol. [8], v ktorých sa kumulatívna dávka 58,55 μg jedu podala v priebehu 90 minút počas prvého liečebného dňa. V skupine 77 pacientov liečených týmto protokolom sa len u štyroch pacientov (5,2 %) vyskytla mierna systémová reakcia. Brehler a spol. [9] nedávno publikovali prácu, v ktorej porovnali tri protokoly rýchlej imunoterapie jedom hmyzu. Autori porovnali tri schémy zvyšovania dávok, ktorých cieľom bolo dosiahnuť udržiavaciu dávku 100 μg v priebehu 2 dní (deväť injekcií), 3 6 dní (10 14 injekcií), alebo 7 9 dní (20 injekcií). Zistili, že skupina pacientov, ktorá dostala deväť injekcií v priebehu 2 dní mala najnižšie percento systémových reakcií. Pacienti, ktorí dostávali rýchlu imunoterapiu jedom osi, mali percento systémových reakcií nasledovné: 11,0 % pri 2-dňovom protokole, 13,9 % pri 3 4-dňovom protokole a 22,9 % reakcií v prípade 5 7-dňového protokolu. Podobný trend sa pozoroval aj u pacientov, ktorí dostávali rýchlu imunoterapiu jednom včely, ale rozdiely medzi počtom reakcií v jednotlivých skupinách neboli štatisticky významné. Záverom autori konštatujú, že výskyt systémových reakcií je priamo úmerný počtu injekcií. Na rozdiel od iných štúdií, sa ale v tomto prípade nezistil vzájomný vzťah medzi kumulatívnou dávkou a mierou systémových reakcií. Štúdie, v ktorých sa používali modifikované rýchle protokoly, uvádzali počet systémových reakcií medzi 12 % až 18 % [3,10]. Zdá sa teda, že pomer systémových reakcií pri rýchlej imunoterapii jedom hmyzu je buď rovnaký, alebo v niektorých prípadoch nižší ako pomer reakcií uvádzaných v klinických skúšaniach modifikovanej rýchlej imunoterapie jedom hmyzu. Zatiaľ čo autori Brehler a spol. [9] uzatvárajú svoju prácu tým, že neexistuje priamy vzťah medzi kumulatívnou dávkou a mierou systémových reakcií, ich údaje si zasluhujú podrobnejšiu analýzu. Dva dlhšie protokoly mali nízke kumulatívne dávky počas prvého dňa, ktoré nikdy nepresahovali 30 μg. Tieto protokoly sa tak nemôžu porovnávať s 2-dňovým protokolom a s tými, ktoré navrhoval Bernstein a spol. [4] a Birnbaum a spol. [5]. Zvýšená miera systémových reakcií pri 5 7-dňovom a pri 3 4 dňovom protokole môže byť zapríčinená nedostatočným stupňovaním dávok počas prvého dňa a neúčinnou desenzibilizáciou. V 2-dňovom protokole opísanom Brehlerom a spol. [9] sa väčšina systémových reakcií vyskytla pri poslednej dávke v priebehu 1. dňa (t.j. pri kumulatívnej dávke 151 μg a po dávke 80 μg). Hoci autori o tom v práci nehovoria, je pravdepodobné, že miera systémových reakcií by sa mohla významne znížiť, keby sa podávané injekcie počas prvého dňa zastavili po dosiahnutí kumulatívnej dávky 71 μg. Súčasné údaje preto naznačujú, že najlepší terapeutický index sa pri rýchlej imunoterapii jedom hmyzu dosiahne podávaním kumulatívnej dávky 50 100 μg jedu počas 1. dňa [4,5]. Vzhľadom na zložitosť porovnávania rôznych štúdií od rôznych autorov, alebo štúdií realizovaných v rozdielnych časových intervaloch, bude takéto závery nutné potvrdiť prospektívnou randomizovanou štúdiou. Nové formy podávania rýchlej imunoterapie jedom hmyzu Väčšina pacientov získa prostredníctvom štandardných udržiavacích dávok imunoterapie jedom hmyzu výbornú ochranu pred systémovými reakciami. Golden a spol. [3] spočiatku skúmali účinnosť rôznych udržiavacích dávok. Pri dávke 100 μg preukázali takmer 100% účinnosť, ale udržiavacia dávka 50 μg zabezpečila pri provokačnom teste bodnutím žihadlom len 79% ochranu. V nedávno publikovanej práci sa skúmala účinnosť ultravysokých udržiavacích dávok jedu u pacientov, u ktorých zlyhala liečba konvenčnými udržiavacími dávkami (t.j. 100 μg). Išlo o retrospektívnu analýzu u 40 pacientov, ktorý mali pozitívny provokačný test s bodnutím žihadlom napriek tomu, že dostávali 100 μg jedu každé 4 týždne. Následne sa u týchto pacientov podávané dávky zvýšili a opätovne sa vykonal provokačný test [11]. Skúšajúci použili 3-dňový protokol, ktorým sa zvýšili udržiavacie dávky zo 100 μg na 200 μg. Po zvýšení podávanej dávky buď na 150 μg alebo 200 μg sa u 15 z 18 pacientov, ktorí dostávali včelí jed, a u 21 z 22 pacientov, ktorí dostávali osí jed, nevyskytli žiadne reakcie po bodnutí žihadlom. Zvýšenie dávky tolerovali pacienti dobre, hoci miera systémových reakcií nebola dôkladne nadefinovaná. Bousquet a spol. [12] opísali päť pacientov, u ktorých liečba zlyhala a prekonali systémové reakcie napriek udržiavacej liečbe konvenčnými dávkami. Udržiavacia dávka sa u týchto pacientov zvyšovala podľa rýchleho protokolu, až kým mesačné dávky nedosiahli 200 400 mg včelieho jedu, ktoré mali ochranný účinok. Rýchla imunoterapie jedom hmyzu takto predstavuje schodnú cestu pre dosiahnutie vyšších udržiavacích dávok u pacientov, ktorí nie sú chránený konvenčnými udržiavacími dávkami imunoterapie jedom hmyzu. Premedikácia antihistaminikom Pomocou randomizovaných, placebom kontrolovaných štúdií [13 15] sa hodnotil účinok podania antihistaminika pred začatím imunoterapie jedom hmyzu. Táto premedikácia znižuje výskyt a závažnosť lokálnych reakcií. Výhody sa ale opísali výlučne počas včasných štádií imunoterapie jedom hmyzu. Zatiaľ čo sa podanie blokátorov H 1 receptorov u imunoterapie jedom hmyzu ukázalo ako výhodné, nedokázal sa význam podávania blokátorov H 2 receptorov samostatne alebo v kombinácii s blokátormi H 1 receptorov [15]. Vplyv premedikácie antihistaminikom na systémové reakcie, spojené s rýchlou imunoterapiou jedom hmyzu, je sporný. Väčšina štúdií nepreukázala zníženie výskytu systémových reakcií. Brockow a spol. [15] ale zistili, že premedikácia antihistaminikom sa spájala s oveľa nižšou mierou prerušenia imunoterapie jedom hmyzu dôsledkom systémovej reakcie. Sturm a spol. [16 ] nedávno publikovali svoje 8-ročné skúsenosti u 101 pacientov alergických na jed hmyzu z radu Hymenoptera, ktorým sa podávala imunoterapia podľa rýchleho protokolu. V dávkovacích schémach sa použili kumulatívne dávky 0,7; 13,8; 138 a 180 μg jedu počas 1., 2., 3. a 4. dňa. Liečení pacienti boli v 51 % senzibilizovaní na jed včiel. V intervale 60 minút pred podaním dávky jedu sa pacientom podal intravenózne dimetinden maleát, čo je prvogeneračný blokátor H 1 receptorov. Po dokončení schémy rýchlej imunoterapie jedom hmyzu, pokračovala liečba v mesačných intervaloch podávaním 100 μg jedu viazaného na síran hlinito-draselný (kamenec). Pomer systémových reakcií na počet 44 Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:43 45