Mezinárodní trestní soud (ICC), mezinárodní trestní právo a exteritoriální platnost trestních norem 1. Proces vzniku ICC Již v meziválečném období bylo vypracováno více návrhů na zřízení mezinárodního trestního soudu ze strany některých nevládních organizací, žádný z nich se však nestal oficiálním dokumentem. Např. již v listopadu 1937 byla podepsána Úmluva o zřízení mezinárodního trestního soudu, vztahující se na pachatele teroristických činů. Formulována zde byla i zásada mezinárodní trestní odpovědnosti jednotlivce. Smlouva nakonec nezískala dostatečný počet ratifikací a nevešla v platnost. I po 2. SV počítala se zřízením mezinárodního trestního soudu řada úmluv. S mezinárodním trestním soudem počítala Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia (1948) i Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu (1977). V roce 1951 je vypracován první návrh statutu. VS OSN se však rozhodlo schvalování odložit. V roce 1989 je diskuze opět vyvolána na podnět Trinidadu a Tobaga (problematika pašování drog). Vzhledem k bipolárnímu uspořádání světa a různým zájmům světových mocností však chyběla politická vůle pro vznik soudu. Po skončení bipolární konfrontace vznikají v případě nejkrvavějších konfliktů ad hoc soudy (Mezinárodní trestní tribunály pro Jugoslávii a Rwandu, Speciální soud pro Sierru Leone či Mimořádné soudní senáty v Kambodži). Vzhledem k opakování podobných konfliktů tlak na to, řešit tyto problémy systémově, sílil. I přes optimistické prostředí po skončení studené války byla cesta k ICC nesnadná především z důvodu rozdílných postojů stálých členů RB OSN. Diskuze o vzniku Mezinárodního trestního soudu je pak, jak již bylo řečeno, umocněna událostmi z první poloviny 90. let. Vypracování návrhu podoby ICC je uloženo Komisi OSN pro mezinárodní právo. Ta v letech 1990-1992 vypracovává různé varianty. Roku 1994 pak vzniká první návrh statutu. Roku 1996 je Valným shromážděním OSN zřízen Přípravný výbor pro ICC, který v rozmezí let 1997-1998 pracuje na konsolidovaném textu. Vyvrcholením všech snah je pak diplomatická konference zplnomocněných zástupců ke zřízení ICC v Římě v sídle FAO 15. 6. 17. 7. 1998. Nejednalo se pouze o formální konferenci, která by potvrdila předložení text. V řadě bodů existovalo mnoho variant, a proto byla diskuze v některých případech velmi dramatická. Žádná z přítomných zemí nebyla otevřeně proti myšlence zřízení ICC, avšak představy o jeho podobě se někdy značně lišily, a to především v oblastech šíře jurisdikce, nezávislosti, nestrannosti a efektivity. 2. Přijetí Římského protokolu v jednotlivých státech Co se týče postoje jednotlivých zemí, můžeme je rozdělit na dva tábory. Prvním z nich bylo ad hoc uskupení přibližně 50 zemí, především členů EU (bez Francie), zemí střední a východní Evropy a několik afrických zemí, které usilovaly o to, aby se ICC stal reálně fungující
institucí, která by mohla zahájit řízení z vlastní iniciativy, nezávislou na RB OSN. Proti stála skupina stálých členů RB OSN (bez VB), Indie, Izraele a arabských států. V závěrečném hlasování 17. 7. 1998 byl nakonec přijat závěrečný akt konference a Statut ICC. Pro se vyslovilo 120 zemí, 7 bylo proti 1, 21 se zdrželo hlasování. Pro vstup v platnost bylo potřeba 60 ratifikací. To se daří 11. 4. 2002, Římský statut ICC pak vstupuje v platnost k 1. 7. 2002. K dnešnímu dni statut ratifikovalo 121 zemí. ČR statut ratifikovala jako poslední z členských států EU 8. 7. 2009 s platností k 1. 10. 2009, kdy se stala 110. smluvním členem statutu. Hned 31 zemí pak Římský statut podepsalo, ovšem neratifikovalo, z nichž USA, Izrael a Jordánsko oznámili, že již nadále nemají zájem stát se smluvními stranami a z podpisů svých politických předchůdců pro ně již nevyplývají žádné právní závazky. Zelená barva = Římský statut ratifikován, Světle zelená = statut ratifikován, ale ještě nevešel v platnost (Pobřeží slonoviny, ratifikace 15. 2. 2013, vstup v platnost 1. 5. 2013), oranžová = státy, které Římský statut podepsaly, ale neratifikovaly. 3. Struktura a fungování ICC Římský statut je mnohostrannou mezinárodní smlouvou zavazuje tedy pouze smluvní strany. Třetí strana může po svém souhlasu přijmout jurisdikci ICC. Výsledný statut je kompromisem nezávislosti soudu, státní suverenity a vlivu RB OSN. Podmínkou pro zahájení jednání je případ, kdy státní soudy nejsou schopny nebo nechtějí jednat v oblastech uvedených ve statutu princip komplementarity (podřízenosti národní jurisdikci). Před soudem platí individuální trestní odpovědnost 2. Absence retroaktivity statut platí pouze pro zločiny spáchané po 1. 7. 2002, z toho důvodu vedle stále existují tribunály. Velkým problémem činnosti jsou dvojstranné dohody USA s dalšími státy ve snaze obejít soud a ochránit své občany před jeho jurisdikcí. Především pak své vojáky na 1 USA, Čína, Izrael, Libye, Irák, Jemen, Katar. 2 Řešením sporů mezi státy se zabývá Mezinárodní soudní dvůr.
zahraničních misích. Soud v tomto případě nemůže jednat o vydání, jelikož by pak kvůli němu musel stát jednat v rozporu se svými mezinárodními dohodami. 3 způsoby výkonu jurisdikce: 1) Podání návrhu žalobci smluvní stranou statutu. 2) Návrh RB OSN na základě kapitoly VII. Charty OSN. 3) Vyšetřování zahájeno samotným žalobcem (prokurátorem) diskutované a kontroverzní, obava ze zahájení procesu z politických důvodů, zatím se nepotvrzuje Jedinec může být stíhán v případě, že: 1) je občanem smluvního státu (princip personality) 2) čin spáchal na území smluvního státu (princip teritoriality) tj. před soud se tak může dostat i občan nesmluvního státu Občan 3. strany může být souzen i v případě, kdy jej stát, jehož je občanem vydal ke stíhání. Opak by byl nelogický za stejný čin na území jednoho státu by jeden stíhán byl, druhý nikoliv. Problém je závislost na smluvních státech, soud sám nemá donucovací prostředky, aby si vynutil vydání obžalovaných osob. Případ i dobrovolného přihlášení se k soudu (Bosco Ntaganda). Čtyři nejzávažnější zločiny podléhající jurisdikci ICC: 1) Akt agrese, zpočátku hned suspendován do doby přijetí definice, ta byla přijata na konferenci v Kampale (Uganda) 30. 5. 11. 6. 2010 s platností od roku 2017. Tento dodatek musí být ratifikován 30 státy a schválen 2/3 států nejdříve k 1. 1. 2017. = Jednání osoby směřující k rozpoutání války. 2) Genocida přijetí nejsnadnější, nezpochybňováno genocidou se rozumí kterýkoliv z níže uvedených skutků, spáchaných s úmyslem zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu. (výslovně jen tyto 4 skupiny) a. Zabití příslušníků této skupiny b. Způsobení těžké újmy na tělesném nebo duševním zdraví příslušníkům této skupiny c. Úmyslné uvedení této skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení d. Zavedení opatření směřující k tomu, aby se v této skupině bránilo rození dětí e. Násilné převádění dětí z této skupiny do jiné skupiny 3) Zločiny proti lidskosti - rozsáhlý či systematický útok proti civilnímu obyvatelstvu zahrnuje vraždu, vyhlazování, zotročování, deportaci nebo násilný přesun, zbavení
svobody, mučení, znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, persekuce určité skupiny, apartheid 4) Válečné zločiny úmyslné zabití, mučení a nelidské zacházení, úmyslné působení utrpení a tělesné újmy, rozsáhlé ničení majetku, nucení zajatců ke službě ve svém vojsku, vyhoštění v průběhu válečného konfliktu. Dále nezařazeny zločiny jako terorismus (neexistence obecně přijatelné definice), nedovolený obchod s drogami (riziko zahlcení soudu), žoldnéřství (nezískalo podporu). Vyloučení trestní odpovědnosti: 1) Nepříčetnost způsobená duševní poruchou 2) Jednání pod vlivem psychoaktivních látek v případě, že si tento stav osoba nepřivodila dobrovolně 3) Přiměřené jednání v nutné obraně. 4) Jednání spáchané pod nátlakem při hrozbě smrti nebo tělesné újmy. Struktura Soud je řízený shromážděním členských států. Každý stát zde má jeden hlas. Rozhodování na základě konsenzu. Volí soudce a prokurátora, schvaluje rozpočet. Dále statut zřizuje čtyři orgány: a) Předsednictvo stará se o administrativu. Předseda a dva místopředsedové. b) Úseky (Divisions) odvolací, soudní a vyšetřovací, celkem 18 soudců, počet může být v případě potřeby navýšen, voleni shromážděním na 9 let bez možnosti znovuzvolení, každý členský stát může navrhnout jednoho, nemusí být nutně občanem daného státu, musí však být občanem smluvního státu, zároveň zde nemohou být 2 soudci stejné národnosti c) Úřad prokurátora může otevřít vyšetřování v případě, že dostane svolení vyšetřovacího úseku, sbírá důkazy a zastupuje žalobce před soudem d) Soudní kancelář zajišťuje zázemí soudu 4. Komparace ICC s trestními tribunály OSN a dalšími soudy Mezinárodní trestní soud (ICC) - Vznik na základě multilaterální mezinárodní smlouvy. - Princip komplementarity, podřízenosti národní jurisdikci. - Absence retroaktivity. Mezinárodní trestní tribunál pro Jugoslávii (ICTY) - Vznik na základě rezoluce RB OSN č. 827. - Rozhodnutí závazné a nadřazené národní jurisdikci (konkurenční jurisdikce).
- Princip retroaktivity, časově vymezená působnost. - Stíhá následující zločiny: Závažná porušení Ženevské úmluvy z roku 1949, porušení válečného práva a obyčejů, genocidium, zločiny proti lidskosti. - Vztahuje se na zločiny spáchané na území Jugoslávie od 1. 1. 1991. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) - Vznik na základě rezoluce RB OSN č. 995. - Rozhodnutí závazné a nadřazené národní jurisdikci (konkurenční jurisdikce). - Princip retroaktivity, časově vymezená působnost. - Stíhá následující zločiny: genocida, zločiny proti lidskosti, porušení článku 3 společného Ženevským úmluvám a Dodatkovému protokolu II - Nevztahuje s pouze na zločiny na území Rwandy, ale i na zločiny spáchané rwandskými občany na území okolních států. Jurisdikce je též omezena z obou stran od začátku do konce roku 1994. Speciální soud pro Sierru Leone (SCSL) - Vznik na základě smlouvy mezi OSN a vládou Sierry Leone. - Jedná se pouze o dvoustrannou smlouvu, tudíž na rozdíl od tribunálů zde není uložena ostatním státům povinnost spolupracovat např. při vydávání zločinců. - Stíhá následující zločiny: zločiny proti lidskosti, porušení článku 3 společného Ženevským úmluvám a Dodatkovému protokolu II, další závažná porušení mezinárodního humanitárního práva, zločiny podle práva Sierry Leone, chybí zločin genocidy - Vztahuje se pouze na zločiny na území Sierry Leone (bez ohledu na občanství) po 30. 11. 1996 (kritika nepokrývá celé období občanské války) - Označován za tzv. smíšený soud (spojení vnitrostátního a mezinárodního práva) Mimořádné soudní senáty v Kambodži - Vznik v roce 2001 na základě smlouvy mezi OSN a vládou země. - Jedná se o součást právního systému Kambodži (rozdíl od SCSL), ovšem je složená z národních i mezinárodních soudců. - Stíhá zločiny spáchané na území Kambodži (bez ohledu na občanství) za vlády Rudých Khmerů v období 1975-1979. Mezi další tzv. smíšené soudy můžeme zařadit Zvláštní panely na Východním Timoru, soudní systém v Kosovu či Irácký zvláštní tribunál pro zločiny proti lidskosti. Speciálně zřízené soudy mohou lépe vnímat a reflektovat místní specifika, ovšem musí vznikat vždy zvlášť, k čemuž může někdy chybět politická vůle.
O ICC se mluvilo i v souvislosti se zánikem ICTY a ICTR ke konci roku 2014. ICC nakonec nebyl nijak reflektován. Zřízení mezinárodního reziduálního mechanismu pro trestní tribunály v režimu standby. 5. Vztah ICC s Radou bezpečnosti OSN Ze strany stálých členů RB OSN od počátku prosazována rozsáhlá kontrola. Proti většina států EU, střední a východní Evropy, Kanada, Austrálie, Norsko, africké státy snaha o nezávislý soud, reálné pravomoci, jurisdikce na principu univerzality, možnost jednat z vlastní iniciativy. RB OSN má možnost negativní dočasně pozastavit vyšetřování či stíhání v případě, že k činu došlo v souvislosti s akcí povolenou či zřízenou RB OSN na 12 měsíců. I možnost pozitivní - z vlastní iniciativy může zahájit trestní stíhání na základě kapitoly VII. Charty OSN výjimka z principu komplementarity. V tomto případě může zavázat i nesmluvní státy statutu, bez ohledu na místo spáchání činu a státní příslušnosti. Jako jediná tak může iniciovat řízení ve státě, který není smluvní stranou statutu. 6. Analýza konkrétního případu V současnosti ICC řídí procesy v těchto zemích: DRK, Uganda, Středoafrická republika, Súdán (Dárfúr), Libye, Pobřeží slonoviny, Keňa a Mali. Obžalobě čelí (nebo čelily) mimo jiné tyto známé osobnosti: Umar al-bašír (prezident Súdánu), Laurent Gbagbo (bývalý prezident Pobřeží slonoviny), Sajf al-islám Kaddáfí, Muammar Kaddáfí (již po smrti), Uhuru Kenyatta (od března 2013 prezident Keni) Způsob zahájení těchto procesů: 1) Zahájení smluvní stranou: Uganda, DRK, Středoafrická republika, Mali 2) Zahájení RB OSN: Súdán, Libye 3) Zahájení prokurátorem: Keňa, Pobřeží slonoviny Prokurátor v. Thomas Lubanga Dyilo první zatčený zatím jediný odsouzený před ICC Zatím jediným odsouzeným zločincem před ICC zůstává zakladatel a vůdce Svazu vlastenců Konga (Union des patriotes congolais, UPC), zodpovědného za násilnosti ve východním regionu Ituri, Thomas Lubanga Dyilo. Ten byl 14. března 2012 shledán vinným jako spolupachatel válečných zločinů na území Demokratické republiky Kongo v období od 1. 9. 2002 do 13. 8. 2003. Konkrétním přečinem bylo verbování dětských vojáků do služeb milice Vlasteneckých sil pro osvobození Konga (Patriotic Force for the Liberation of Congo FPLC, vojenské křídlo UPC) a jejich následné aktivní nasazení v nepřátelských akcí v rámci vnitrostátního i mezinárodního konfliktu (dle žalobce měl Lubanga ve svých milicích až 30 000 dětských vojáků). Rozsudek 14 let vězení (z možného maxima 30 let) si Lubanga
vyslechl 10. 7. 2012. Trest běží již od jeho zatčení v březnu 2006, tudíž propuštění se dočká v roce 2020.