INFORMOVÁNÍ SKUPIN Než začnete: Ujasněte si vaši výchozí situaci: 1. Cílová skupina 2. Velikost skupiny 3. Motivace skupiny 4. Prostředí 5. Téma 1. Cílová skupina přizpůsobit formu předávání informace, délku, rozsah, slovník, vlastní vystupování. A samozřejmě vybrat správné téma. 2. Velikost skupiny přizpůsobit velikosti jak časové schéma, tak především prostorové uspořádání. A také metody předávání. 3. Motivace skupiny jsou dvě varianty: motivovaná skupina (lidé, kteří se sami chtějí dovědět více o tématu) a skupina nemotivovaná (lidé, kteří byli k informování donuceni například školní třídy). Podle motivace skupiny se odvíjí její aktivita a tedy i způsoby předávání informace. 4. Prostředí ve vašem domácím prostředí se budete cítit lépe vy, po ruce budete mít všechno co potřebujete. Nevýhodou je, že se k vám nedostane tolik klientů, jako když za nimi vyrazíte ven (například do škol). Musíte akci sami propagovat, zorganizovat, uspořádat vaše prostory atd. Pokud půjdete přímo za klienty, musíte se na akci předem dobře připravit. Na místě už nebudete mít možnost dělat nějaké rychlé úpravy. Klienti budou uvolněnější někdy až moc. Je dobré malinko změnit jejich obvyklé prostředí (např. ve třídě jinak rozmístit lavice), aby vaše přednáška nezapadla v běžné denní rutině. 5. Téma - výběr tématu je samozřejmě stěžejní. Dobré téma přitáhne hodně klientů, dělá si reklamu samo. Předem si ujasněte, co o daném tématu víte, zda jste právě vy ta nejlepší osoba, která by měla informace předávat dál. Jestli ne, zkuste najít někoho kompetentního, nebo zkuste vymyslet jiné téma. Připravte se předem na všetečné otázky. Nejlepší téma je takové, které vyvstane zespoda. Pokud budou o danou věc mít zájem samotní mladí lidé, není důvod, proč je také nezapojit (například metodou peer-to-peer, přednáška dobrovolníka atd.) Mluvený projev: Stanovení cíle projevu 1. Informovat nebo něco popsat Informace nemohou být pouze v obecné rovině, je třeba je doplnit o fakta, detaily. Při prezentaci faktů je třeba brát ohled na okruh posluchačů, jejich vzdělání, znalosti; používat vhodný jazyk a třeba i hovorovou češtinu. Musíte vědět, jaké odborné termíny je třeba objasnit, kdy použít anekdotu, či příklady jako oživení. 2. Vysvětlit nebo instruovat Cílem je vysvětlit, jak něco funguje, proč jsou věci právě tak, jak jsou, proč bylo použito právě tohoto pořadí. Měli byste se soustředit na ukázky, diagramy, obrázky, demonstrace. Slova musí být volena tak, aby vytvářela dobré vizuální představy. Velmi účinné je používání analogií (je to jako...). Logická metoda: deduktivní, chronologická, prostorová, jiná. 3. Přesvědčit, inspirovat Obvykle je to snaha změnit přístup či postoj uváděním příkladů, argumentací. Je to velmi těžký úkol. Musíte apelovat na srdce i rozum, podepřít své argumenty fakty, názory autorit, zkušenostmi druhých, ale vaše vystoupení musí být i přesné a pravdivé. Musíte se vyhnout emocionálně zabarvenému nebo poetickému jazyku a také obecným frázím. Informujte 1
stručně i o opačném názoru, tak vaše tvrzení získá podporu. Struktura projevu by měla být přísně logická, používá se induktivní metoda (vyvozování obecných závěrů z konkrétních příkladů), musíte se vcítit do pozice posluchačů, sledovat jejich reakce i pozornost. 4. Pobavit Díkůvzdání za večeři. Tento druh projevu je více než ostatní ovlivněn vrozeným talentem. Čas od času musíme asi každý takovýto projev absolvovat, a i když tato činnost není vaše nejoblíbenější zábava, je to jedna z cenných zkušeností. Jeho hlavní zásady jsou asi tyto: buďte struční, mějte smysl pro humor, obracejte se k posluchačům, buďte osobní a hovořte o konkrétní věci (příležitosti, ke které se projev vztahuje). Struktura projevu Otevření projevu Je několik důvodů, pro něž byste si měli být v prvních několika minutách naprosto jisti tím, co říkáte. Váš projev může být zařazen po velmi dobrém a atraktivním řečníkovi, nebo byl před vámi prezentován velmi zajímavý problém, a vy přesto musíte získat zájem publika. Jste první nebo dokonce jediný řečník, takže je vaším úkolem prolomit ledy. Na začátku jste jistě nervózní. Hlavní zásady Zkontrolujte si, zda máte s sebou své přípravy, zda je přečtete (máte brýle?), zda máte po ruce technické prostředky a zda jsou na místě, na kterém je chcete mít. Začněte tehdy, až se vaše auditorium uklidní, vyčkejte několik sekund. Nezačínejte frází typu mám velkou radost, že vás zde vidím.... Můžete poděkovat, ale později. Neomlouvejte se. Můžete pociťovat, že vaše vědomosti nebo vnitřní pocity nejsou zcela v pořádku, ale musíte začít vždy s plnou sebedůvěrou. Otevření musí být dostatečně přitažlivé a zajímavé, aby posluchači měli pocit, že vás chtějí poslouchat. Nedělejte úvod příliš dlouhý. Dodržujte proporce jednotlivých částí. Několik způsobů vhodného začátku projevu názvem přednášky nebo tématu vyjádření tématu a hlavních myšlenek neformálně pro neformální příležitosti otázkou citátem anekdotou vtípkem trikem hrdosti a patriotismu fakty a statistikou šokem Závěr projevu 2
Podobně jako je třeba na začátku posluchače kladně naladit, je nutný i velmi dobrý závěr. Efekt projevu je na něm de facto závislý. V posluchači právě poslední zážitek zanechává nejsilnější emoce. Nejprve si řekněme, co není správné: dělat ze závěru druhou řeč, rozvíjet myšlenky, které nezazněly v projevu, uvádět příliš mnoho závěrečných signálů (a konečně, závěrem chci říci, ještě než skončím), nejlépe je snad nepoužívat těchto signálů vůbec. Doporučené způsoby zakončení projevu: Abyste se vyhnuli předchozím chybám, musíte si zvolit zakončení, které bude integrální součástí vašeho celého projevu. Zde je několik osvědčených návrhů: sumarizace otázky příběh nebo anekdota citát alternativy řešení nový podnět nebo výzva strach pobídnutí Když skončíte, skončete opravdu! Už nic nedoplňujte, nerozvíjejte další teorie. Zapamatujte si osvědčené anglické přísloví: Vstaň, promluv a skonči. Hlavní zásady dobrého projevu Každý řečník má během svého vystoupení celou škálu prostředků, kterými může působit na své posluchače. Mezi nejdůležitější patří: Jasnost Abyste se stali dobrými řečníky, musíte se naučit jasně vyjadřovat. Váš jazyk musí být jednoduchý, myšlenky musí být uspořádané tak, aby se daly snadno sledovat. Přesnost Přesvědčte se, že vaše slova vyjadřují přesně to, co chcete říci. Proto musíte disponovat poměrně širokým slovníkem, abyste mohli vybrat slova co nejpřesněji. Fakta, která používáte, musí být přesná. (Vyvarujte se vět každý říká... každý si to myslí...). Vcítění se do pozice druhé osoby Snažte se být vždy společenští a přátelští. Musíte kontrolovat svoje emoce a zachovávat klid. Snad nejlepší cesta, jak být společenský, je představit si sám sebe na místě druhé osoby. Upřímnost Výše postavení lidé neumějí většinou jednat přirozeně. Mají tendence chovat se povýšeně a zdůrazňovat své postavení. Je však samozřejmě rozdíl, jestli mluvíte s přítelem nebo s nadřízeným. Nonverbální prvky mluveného projevu Neverbální komunikace také výrazně ovlivňuje naše posluchače. Nejen obsah. 3
Vizuální kontakt : Prvním důležitým prvkem projevu je délka pohledů řečníka a jejich směr. Je to podmínka pro synchronizaci řeči s posluchači. Jestliže se řečník nedívá na své posluchače, dává jim najevo, že mu na nich nezáleží, že si je příliš jist sám sebou, nebo že nevěří tomu, co říká. Závěr je tedy ten: při řeči je důležité nedívat se z oken nebo do připravených materiálů, ale na posluchače. Naše pohledy pak působí motivačně a jsou i kontrolou toho, že došlo k porozumění tomu, co říkáme. Pevný postoj: Sebevědomý příchod a pevný vzpřímený postoj vám pomůže získat u posluchačů kladný dojem. A právě první dojem je pro další průběh projevu velmi důležitý. Vám pak tento postoj pomůže překonat rozpaky a uklidnit se. Je zároveň podmínkou uvolněného dýchání při projevu, a to je důležitým prvkem např. při zklidnění naší nervozity (např. počáteční trému překonáme lépe, pokud se před započetím výkonu hluboce nadechneme a vydechneme). Není nutné setrvat v jednom postoji po celou dobu řeči, je možné vystřídat jej tzv. účelovou chůzí To je taková chůze, která má konkrétní smysl. Např. něco zdůraznit, navázat kontakt s konkrétními posluchači apod. Gestika : Gestika by měla být přiměřená (ani prkenná, ani příliš rozevlátá ) Vyvarujte se nevhodných či dvojznačných gest. Vhodným gestem můžete některou předávanou skutečnost zdůraznit. Zjev řečníka: Pohledem na posluchače se můžete přesvědčit, jestli vám posluchači rozumějí. Váš zjev však pomůže vašim posluchačům prozradit i něco o vás. Ze vzhledu řečníka si mnohdy udělají posluchači závěr ještě dříve, než začne hovořit. K péči o vzhled patří úprava účesu, líčení a oblečení. Oficiální příležitosti vyžadují samozřejmě atraktivní oblečení, ale jinak platí, že se neoblékáme příliš výstředně a nápadně, ale přiměřeně situaci. Je vždy lepší být oblečen o třídu lépe než ostatní, než být oblečen o třídu hůř. Hlasová technika Hlasová kvalita Práce s hlasem je jednou ze základních dovedností. Je třeba správně intonovat, mluvit plynule a hlas modulovat. Není nic horšího než tzv. uspávači hadů, kteří svým bezbarvým hlasem dokáží uspat sebemotivovanější posluchače. Mechanika řeči, výslovnost (artikulace) Naše řeč zahrnuje mnoho mechanických dovedností. Je do ní zapojena práce svalů, jazyka, hlasivek, rtů atd. Dobrý řečník tyto svaly dobře ovládá. Před projevem se zkuste rozmluvit. Pokud hovoříte před velkým publikem je důležité pečlivě vyslovovat. Tak vám porozumí i lidé v zadních řadách. Výška tónu Nechá-li se řečník unést emocemi (například trémou, vlastním zaujetím...), podvědomě se zvyšuje výška jeho hlasu. Platí zásada, že důvěryhodněji působí hlubší hlas. Intenzita hlasu Hlasitost se dá kontrolovat daleko lépe, než výška hlasu. Naučte se regulovat hlasitost svých projevů. Kombinací hlasitějšího a tlumenějšího projevu můžeme dosáhnout výrazných efektů. Potřebná intenzita závisí samozřejmě na konkrétních podmínkách místa, kde mluvíte (velikost místnosti, akustika, v interiéru nebo v přírodě, velikost skupiny, ke které hovoříte, hluk okolního prostředí). Neplatí, že důležité věci se musí říkat hlasitě. Pokud uděláme pauzu a ztlumíme hlas, lidé zvýší pozornost... 4
Rychlost Rychlost naší řeči zvyšuje naléhavost našich sdělení. Příliš velká rychlost však snižuje kvalitu porozumění, a to zejména na velkých prostranstvích (i ozvučených), kde pro dobrou srozumitelnost musíte hovořit velmi pomalu. Mnoho lidí, kteří vystupují na veřejnosti, mluví pomaleji než v běžné řeči. Dobrý řečník dokáže měnit tempo řeči podle důležitosti sdělovaných slov. Používání pauz Jestliže při řeči děláte velké pauzy, ztrácíte pozornost svých posluchačů. Ale na druhé straně pauzy dávají posluchačům prostor pro přemýšlení. Proto jsou vhodným prostředkem zvyšujícím účinnost sdělení. Řečnické prostředky, řečnické okrasy Anafora - opakování týchž slov na počátku dvou nebo více celků (co vám brání jít spát? Co vám brání ) Epifora -opakování slov na konci celků ( co umíte nic! Co máte nic!) Epanastrofa -opakování téhož slova na konci jednoho a na začátku druhého celku (umění mluvit je krásné. Krásné, ale těžké). Tautologie - použití slov stejného nebo podobného významu (smutno, teskno ) Epiteton - básnický přívlastek (širé moře..) Antiteze - protiklad dvou věcí (nevím, zda si zasloužíte trest nebo poděkování) Paradox- (platí, že méně je více) Inverze - obrácení přirozeného pořádku ve větě (když se objevily, slunce vyšlo) Chiasmus zkřížený pořádek slov Elipsa - (mladý může, starý musí..) Brachylogie - úmyslné zkracování myšlenek (Nedejte se, Do toho..) Řečnické tropy Jsou výrazy, které se obracejí od vlastní představy k jiné. Metafora přirovnání, přenesení určité vlastnosti věci nebo osoby na jinou (hlava rodiny, listí tančí ve větru..) Alegorie - nahrazuje abstraktní pojem konkrétním (stát je loď, vláda je veslo) Synekdocha záměna části za celek a naopak (Evropský dům, něco na zub) Řečnické figury Pomocné prostředky, jimiž se snažíme vzbudit a také udržet pozornost posluchačů. Oprava - korekce předešlého výroku, abychom jej zdůraznili (je to už šest měsíců co to říkám, je to už celý půlrok ) Anticipace - vyslovení námitky a její okamžité zamítnutí (někdo může tvrdit, že.., ale odmítám tuto myšlenku, neboť) Řečnická otázka sama o sobě obsahuje odpověď, nebo ji řečník sám zodpoví v dalších větách Oslovení Apostrofa oslovení nepřítomné osoby nebo nějaké věci. (Bože můj, vlasti má) Ironie pravý opak toho, co chceme říci. Eufemismus zmírnění výrazu (zemřel odešel) 5
Účinné způsoby přesvědčování jsou dány: Kompetencí hovořícího (rozumí tomu) Dynamikou jeho projevu (je energický, nebo vyčerpaný) Důvěryhodností hovořícího (věřím nebo nevěřím) Používání poznámek : I když jste sebelepší řečník a o tématu dokážete mluvit zainteresovaně hodiny a hodiny, přece jen si připravte nějaké poznámky. Alespoň s hlavními body, s osnovou, které se držte. Vyhnete se případnému odběhnutí od tématu, nebo tomu, že na něco důležitého úplně zapomenete. Při jejich používání však dejte pozor, aby se vaše přednáška nezměnila v autorské čtení, kdy od papíru neodtrhnete oči! Používání pomůcek: Pomůcky se používají tehdy, jestliže jsou přesnější a výstižnější než slova, rozhodně musí zůstat jenom pomůckami projevu, ne jej nahradit. Další důležitou zásadou je to, že nemá jít nikdy o pouhá slova, a to ani u promítaného textu, vždy má být graficky zvýrazněn a logicky uspořádán. Použít můžete: tabule, flip-chart, magnetické tabule, konkrétní předměty, modely, experimenty, zpětné projektory, promítání filmů, fotografií (diapozitivů), počítačovou prezentaci Pár rad k používání audiovizuálních pomůcek: Diváci nemohou dělat dvě věci najednou, nemohou sledovat vaše diafilmy a zároveň poslouchat, co říkáte. Nepoužívejte příliš mnoho druhů audiovizuálních pomůcek, protože je velmi obtížné je připravit a vy vydáte většinu své energie na obsluhu a přípravu přístrojů, místnosti apod. Rozhodněte se, které prostředky jsou vhodné pro váš záměr. Dbejte na to, abyste si připravili všechno sami: místnost, zapojení přístroje i materiály musíte pečlivě zkontrolovat. Informace na těchto pomůckách nesmí být příliš detailní, spíše mají vyjadřovat hlavní myšlenky. Kdyby tomu tak nebylo, nutilo by vás to k objasňování nepodstatných detailů, které posluchačům demonstrujete, a odklonili byste se od hlavního tématu. Každý z přítomných musí na váš audiovizuální materiál vidět a musí být i dostatečně slyšet. Proto uspořádání místnosti, sedadel apod. nesmíte nikdy podcenit. Pokud ukazujete, nikdy to nedělejte rukou, ale vhodným ukazovátkem. Jakkoliv jste se dobře připravili po technické stránce, vždy mějte připravené náhradní řešení pro případ závady. Dobrá příprava tuto možnost minimalizuje, ale zcela vyloučit ji nelze nikdy. U audiovizuálních prostředků zkontrolujte jejich technický stav a způsob ovládání. U počítačových prezentací si dopředu zkontrolujte propojení, nastavení a funkčnost všech přístrojů. Předejdete tím mnoha zapeklitým okamžikům. Přesvědčte se, že máte dost křídy nebo jiných psacích prostředků na různé druhy tabulí. Rozmyslete si, kde budete stát a jak se budete při ovládání přístrojů přemisťovat. Další možné způsoby informování skupin mládeže: Informační workshopy Skupinové diskuze Divadelní hry Informativní hry 6
To je jen pár příkladů z některých evropských organizací. Zdroj: Hana SLÁMOVÁ. Rétorika 8. AV prostředky v mluveném projev, [online], aktualizováno: 6.září 2007, citace:1.4. 2008, < http://joomla.slamow.com/content/view/49/61/> Alexandra CANGELOSI. Vývoj informačních služeb pro mládež v Evropě. Pracovní materiál k Colloquy Council of Europe/ERYICA The future of youth information in Europe, Rakousko 2007. Pro školení "Minimum pro pracovníky ICM" - Káraný 2008 zpracovala Julie Čákiová, 7
Informační centrum pro mládež NIDM MŠMT, v dubnu 2008 8