KŘÍŽEM KRÁŽEM PO PŘEHLÍDKÁCH

2 10 1 pam pam 2 3 4 7 9 11 13 20 22 28 30 40 ÚVODNÍK VÝZNAMNOSTI Ceny ministerstva pro Věru Tesařovou KH 2010 ohlasy poroty ohlasy účastníků JABLONEC 2010 KŘÍŽEM KRÁŽEM PO PŘEHLÍDKÁCH přehlídky scénického tance mládeže a dospělých TÉMA O koncepci choreografie pro děti DROBNIČKY Evropská komise pro kulturu Improworkshopy v Alt@r Tanambourré K horám, slunéčko, k horám Setkání mezi městy Podzimní fantazie 2010 TÉMA Hlediska pro výběr hudby k choreografii Z LUHŮ A HÁJŮ Oslava MDT Vzdělávání 2009 2010 fotoreportáž Letní dny tance Ústí nad Orlicí a Legenda o sv. Anně Seminář v Duncan Centre Siraex 2010 Jaký byl taneční Jiráskův Hronov Tanec v babím létě Řevnice Krnovské slunéčko Tanfest Jaroměř Město v pohybu ODKAZY A INFORMACE 2-10

pam pam 2 2 10 10 2 ÚVODNÍK Vážení čtenáři, Vy jste se již načekali dost, ale dočkali jste se. V rukou držíte (pozdě ale přece) další číslo pam pamu ve chvíli, kdy v tiskárně už připravují ještě jedno poslední vydání časopisu pro tento rok, které bude zároveň dvojčíslem. Toto vydání nakonec přináší přehled událostí ve scénickém tanci v roce 2010 včetně kompletní reflexe obou hlavních celostátních přehlídek. Obsáhlé jsou i rubriky Drobničky a Z luhů a hájů, na jejichž podobě spolupracujete i Vy a nezapomnělo se ani na teorii v podobě článku Mirky Eliášové O koncepci choreografie a textu Jiřího Jakla O výběru hudby k choreografiím. kdo si počká, ten se dočká. Dali jsme si na čas, nebo spíš dala jsem si na čas JÁ. V poslední době zasáhlo mou osobu velké přehodnocení životních i profesních priorit a to bylo spojeno s dlouhodobým rozhodováním zda-li, co, jak a proč.a to nejen z existenčních a zdravotních důvodů. Nakonec jsem se na poslední chvíli rozhodla pro tuto práci, pro vydávání pam pamu a tedy i činností s tím spojenou. Můj velký dík v tuto chvíli patří redakčnímu kruhu Jirkovi Lösslovi, Bohunce Cveklové, grafičce pam pamu Erice Törökové, korektorce Lucii Kocourkové za trpělivost, kterou se mnou měli a za jejich podporu, která mě nenechala tuto práci opustit. Za tuto podporu bych ráda poděkovala i vedoucí ARTAMY Pavlíně Čermákové, své kolegyni Kateřině Černíčkové, svým kamarádkám Lídě Rellichové a Mirce Eliášové a samozřejmě i Vám všem čtenářům, kteří jste bez řečí čekali a čekali. Kdo si počká, ten se dočká.tak přeji za celou redakci pěkné počtení. Zuzana Smugalová

VÝZNAMNOSTI cena Ministerstva kultury pro Věru Tesařovou V rámci 27. celostátní přehlídky dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2010 byla 14. května udělena Cena Ministerstva kultury České republiky paní Věře Tesařové za celoživotní pedagogickou a kulturní činnost. Cenu předal osobně sám ministr kultury Václav Riedlbauch, který zároveň zhlédl celý páteční program přehlídky. 3 Věra Tesařová Tanečnice, pedagožka tance a choreografka. Narozena 22. září 1934, vystudovala Vyšší hudebně pedagogickou školu v Ostravě a nastoupila angažmá v Divadle Petra Bezruče. V roce 1961 absolvovala Ústřední školení pro učitele tance v Hradci nad Moravicí a nastoupila jako zakládající pedagog tanečního oboru na Lidové škole umění v Havířově, kde vyučuje dosud. Založila a vedla taneční soubor NÁVRATY. V květnu roku 2010 jí byla za celoživotní pedagogickou a kulturní činnost udělena Cena ministerstva kultury. Václav Riedlbauch Český hudební skladatel, pedagog a manažer. Narozen 1. dubna 1947, v letech 1962 68 studoval hru na Pražské konzervatoři hru na akordeon a skladu, poté pokračoval na Akademii múzických umění v Praze ve studiu skladby. Účastnil se mistrovských a skladatelských kurzů Accademia Chigiana v italské Sieně a v polské Toruni. Od roku 1987 byl uměleckým šéfem opery Národního divadla, 1990 93 šéfproducentem a následně ředitelem hudebního vydavatelství Panton a od roku 2001 generálním ředitelem České filharmonie. Od 8. května 2009 ministr kultury ČR. -pam-

4 KUTNÁ HORA 27. celostátní přehlídka dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2010, Městské Tylovo divadlo 14. 16. května 2010 Neposedná dřívka Zuš Lounských Praha Komáři Zuš Vodňany Letošní Kutná Hora byla mimořádná z několika důvodů a je těžké je nějak řadit podle významu. Poprvé v historii těchto přehlídek přijel předat Cenu Ministerstva kultury České republiky nominované Věře Tesařové, promluvit k dětem a zhlédnout celou první část přehlídky ministr kultury prof. Václav Riedlbauch a poprvé v historii těchto přehlídek byly všechny taneční skladby v počtu 24 zcela vyrovnané co do vysoké kvality pedagogické práce i choreografické tvorby, takže programová mozaika zazářila ve všech svých rozmanitých ploškách. Nevadilo špatné počasí a jistá redukce doprovodných programů, protože to, co se odehrávalo v Městském Tylově divadle, byla slavnost dětského tance. První přehlídkový program v pátečním podvečeru, uváděný Jiřím Lösslem, přinesl 12 ukázkových choreografií, k jejichž plnému vyznění přispěla i výborná dramaturgie Zuzany Smugalové. Zahájila Neposedná dřívka (ZUŠ Lounských Praha, chor. Tereza Herynková a Michaela Suša), skladbička ve zcela novém pojetí práce s rekvizitou, s přirozenou dětskou energií zvládnutou tanečně na jedničku. Chlapecká energie ve skladbě Komáři (ZUŠ Vodňany, chor. Miluše Šindlerová) byla také jedním z mimořádných zážitků přehlídky, a to spolu s hudební skladbou vytvořenou Jakubem Plachtou. Krásným kontrastem ke vskutku chlapeckému tanečnímu projevu byla skladba Ženušky (ZUŠ Nový Jičín, chor. Ilona Rudelová), půvabný obrázek dívčích her na prádlo, vaření a uspávání miminek na úpravu lidových písní s nápaditým využitím velkých bílých šátků. Mezi námi andílky (ZUŠ Jihlava, chor. Hana Zudová), taneční hra s krásným využitím rozšířených rukávů kostýmu k půvabným a lehkým pohybům paží. Ve skladbě Zvonky (ZUŠ Bystré, chor. Hana Malíková) využila pedagožka ke ztvárnění námětu vedle zvuku zvonečků rovněž kostýmu. Vesna se vrátila (ZUŠ Charbulova Brno, chor. Dagmar Nejedlá), poetický taneční obraz z lidové inspirace, dokonale vyjádřený dětským tanečním pohybem i kostýmem. Taneční skladba Vzpomínky ve větvích (ZUŠ E. Randové Ústí nad Labem, chor. Martina Hroudová) přinesla na jeviště jemný a čistý taneční pohyb v duchu Duncan-Jeřábkové v soudobém pojetí. V kontrastu s poezií pohybu nastolily Agamy (GEN ZUŠ Žďár nad Sázavou, chor. Hana Ludvíková) pohyb zvířecí říše, citlivou a přesnou charakteristiku exotických ještěrů. Taneční skladba To-To (ZUŠ Klapkova Praha, chor. Mirka Eliášová) byla osobitým pojetím práce s rekvizitou s psychologickým námětem. Ženušky Zuš Nový Jičín Mezi námi Andílky Zuš Jihlava

KUTNÁ HORA Zvonky Zuš Bystré Vesna se vrátila Zuš Charbulova Brno Vzpomímky ve větvích Zuš E. Randové Ústí nad Labem Agamy GEN Zuš Žďár nad Sázavou To-To Zuš Klapkova Praha 5 Obdobně s pocity současného dítěte pracovala skladba Tak se nadechnout, alespoň na chvíli (ZUŠ Hrušovany nad Jevišovkou, chor. Markéta Fialová), rovněž s výborným využitím rekvizity. Jarní vody (ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary, chor. Petra Blau), poetická mnohavrstevná taneční symbolika přírody se zapojením dvou skupin dětí různého věku. Závěrečná skladba první části přehlídky U druhý doprava a pak rovně až do rána (MiniFlash TJ Sokol Jaroměř a ZŠ Na Ostrově Jaroměř, chor. Kateřina Bartošová), čerpala rovněž z pocitů současných dětí a symboliku si vybrala z Andersenova Petra Pana. Již první část přehlídky signalizovala, že ve vývoji dětského scénického tance nastal moment, který bude vyžadovat důkladnou analýzu a zhodnocení. Zdá se, že se uzavřela etapa hledání náplně pojmu dětský scénický tanec a jak v pedagogické práci, tak i v choreografické tvorbě se uvolnila tvořivá energie která přinesla mimořádné výsledky. Lektorský sbor ve složení Elvíra Němečková, předsedkyně, Věra Tesařová, Anna Caunerová, Halina Malinová, Lenka Švandová, Blanka Brožová a Bohumíra Cveklová měl na letošní přehlídce od počátku radostný úkol a všechny důvody ke spokojenosti. Z důvodu špatného počasí redukovaný doplňkový program pro děti se omezil na prohlídky Kutné Hory a výtvarné dílny v ZŠ Kamenná stezka a pod pohostinnou střechou Městského Tylova divadla, v jehož předsálí vznikla improvizovaná výstavka dětských výtvarných prací a fotografií ze zkoušek a představení. Pro pedagogy se konala neformální páteční a sobotní večerní setkání s pohoštěním a sobotní a nedělní dopolední neformální hodnocení přehlídek. Jako první, tak i druhá část přehlídky v sobotním podvečeru přinesla řadu příjemných zážitků. Zahájilo Malé čarování (ZUŠ B. Smetany Plzeň, chor. Lenka Jíšová), ukázka spolupráce živého klavírního doprovodu Jana Brauna s živým tancem dětí a jejich živým slovem. Následoval Zimní den (ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary, chor. Pavla Šemberová), půvabný a vtipný taneční obrázek na koláž dětských písní v živém klavírním provedení s živým zpěvem a slovem dětí a s nápaditým využitím velkých bílých šátků. Kukačky (ZUŠ Iši Krejčího Olomouc, chor. Dana Škrabalová) přinesly poetický taneční obrázek z inspirace zajímavé hudební stylizace lidových motivů, které nezůstal tanec dětí nic dlužen. Motivaci pohybu náčiním barevnými kruhy dvou velikostí zvolila skladba Kruhy (ZUŠ Židlochovice, chor. Pavla Hraničková) a přinesla barevný gejzír pohybů a nápadů. Obraz skrytého života hmyzu Před světem ukrytí, život mají spletitý (TS Magdaléna Rychnov u Jablonce nad

66 KUTNÁ HORA Nisou, chor. Ludmila Rellichová) odkryl bohaté možnosti pohybu v detailech a vytvořil výtvarně působivý celek. Ze zážitku dívčího snění se inspirovala skladba Snění jenom jako (Taneční kroužek Po špičkách Roztoky, chor. Zuzana Kučerová) a s dívkami choulostivého věku vytvořila chvějivě něžnou, prostou ale citem naplněnou atmosféru. Poetickou atmosférou byla naplněna i jediná sólová taneční skladba Tanec v dešti (Taneční skupina Dobřichovice, chor. Hana Tuháčková) která okouzlila soustředěným a prožitku plným tanečním projevem dívky. Drápky sevřená větev (ZUŠ Veselí nad Moravou, chor. Veronika Kolečkářová) zaujala niterným a soustředěným tanečním projevem dívek. Z dívčích pocitů ze sebe a dívčích zážitků se inspirovala skladba Hmm (ZUŠ Trutnov, chor. Kateřina Talavašková) a vytvořila překvapivou taneční studii z psychologického námětu. Věru vtipným námětem přispěla skladba Kdo to? Co to? Víš to? (TS Magdaléna Rychnov u Jablonce nad Nisou, chor. Magdalena Rellichová) která komunikovala s obecenstvem a kladla mu humorné taneční otázky s překvapivými odpověďmi. Celek obohatil přehlídku divadelním pojetím tance. Filozofickým námětem hledání smyslu života se inspirovala skladba Vím nevím kam proč, jak, co (ZUŠ Klášterec nad Ohří, chor. Zora Breczková). Zaujala prostorovým řešením a přesvědčivým, vytříbeným projevem dívek. Taneční skladba Hlasy (ZUŠ Uherské Hradiště, chor. Jana Kučerová) našla inspiraci ve výrazově náročné hudební skladbě a dospěla k jejímu dokonalému tanečnímu vyjádření. Závěrečná skladba druhé části, a tedy celé přehlídky Když se nikdo nedívá (Taneční centrum Puls SVČ Opava, chor. Eva Vondálová), byla skutečnou tečkou, a to tečkou výraznou. Taneční groteska plná vtipu, energie, kultivovaného dívčího tanečního řádění a pohybových nápadů ve využití rekvizit rozesmála a pobavila celé divadlo. Tak se nadechnu alespoň na chvíli Zuš Hrušovany na Jevišovkou Jarní Vody Zš a Zuš Karlovy Vary Závěrem nelze než konstatovat, že co skladba, to ukázkový pedagogický přístup s ohledem na věk dětí, ukázkový výběr námětu i hudby a výtvarně vkusný a funkční kostým včetně rekvizit a svícení a včetně kompoziční práce s pohybem a prostorovými útvary. Výsledkem byl ve všech případech celistvý estetický a umělecký dojem. Rozmanitost témat a přístupů k jejich zpracování a vysoká kvalita chorografické práce ukazují, že letošní přehlídka dětských skupin scénického tance je bezesporu kulturním přínosem jak v oblasti taneční výchovy, tak i choreografické tvorby pro děti a s dětmi. Bohumíra Cveklová Malé čarování Zuš B. Smetany Plzeň U druhý doprava a pak rovně až do rána MiniFlash TJ Sokol Jaroměř a ZŠ Na Ostrově Jaroměř

KUTNÁ HORA Ohlasy lektorského sboru Letošní přehlídky v Kutné Hoře jsem se účastnila nejen jako členka lektorského sboru, ale zároveň jsem působila i jako lektorka výtvarné dílny. Snad právě proto jsem tentokrát prožívala celé dění intenzivněji a nahlížela jsem je jakoby ve dvou rovinách. Tuto výjimečnou příležitost jsem velmi uvítala a ráda bych se pokusila zde vyjádřit své dojmy. Tato přehlídka byla skutečně velmi harmonická a krásná a stala se pro mne a myslím i pro mnohé zúčastněné jakýmsi naplněním a potvrzením úsilí minulých let. Měli jsme možnost ve dvou večerech zhlédnout velmi hodnotné a kvalitní ukázky skutečně všech možných přístupů ve scénickém tanci. Viděli jsme citlivou práci s dětmi, choreografie profesionálně provedené po všech stránkách. Originální jevištního zpracování námětu, vhodně vybíraná hudba, výborná pohybová připravenost, přirozený dětský projev. Za sebe jako výtvarníka bych však chtěla samozřejmě vyzdvihnout vysokou estetickou kvalitu provedených choreografií. Musím skutečně zajásat, jaká péče je dnes věnována výtvarné stránce. Oproti situaci před dvěma lety jsem zaznamenala neuvěřitelný posun a byla jsem tím nesmírně potěšena. Oceňuji citlivý výběr kostýmu vzhledem k tématu choreografie i k tělu, velmi výtvarný přístup při práci s prostorem, kdy vznikají originální a působivé kompozice. Dále jsem zaznamenala využití zajímavých a účelných rekvizit a výbornou práci s nimi a velice se zlepšilo využití světel, které samozřejmě velmi ovlivňuje vyznění i náladu choreografie. Navíc se objevila řada zajímavých a zcela originálních nápadů a skutečná pestrost přístupu v jejich zpracování. Tuto změnu považuji z hlediska výtvarníka za velmi významnou, pokud si uvědomíme, že děti, které v souborech pracují, mají možnost zcela přirozeně vyrůstat v estetickém vnímání. Za tento přínos bych chtěla všem pedagogům velice poděkovat. Děkuji, že se dále vzděláváte a nasloucháte podnětům a inspiracím, které na přehlídkách přicházejí na základě setkávání, konfrontací a sdílení. Ze své činnosti ve výtvarných dílnách bych asi nejvíce chtěla podělit o následující postřeh: Všimla jsem si záhy, že děti zvyklé spolu tančit jsou mnohem lépe disponované pro spolupráci, neboť jsou již naučeny respektu k druhému a jeho individualitě. Dovedou při společné práci dát prostor k realizaci sobě i těm druhým a kolektivní tvorba je pro ně samozřejmostí a radostí. Děti byly při dílnách ve svém výtvarném projevu velmi spontánní a tvořivé a také 7 velice šikovné. Ráda jsem s nimi pracovala a děkuji za jejich ztvárnění tématu Prolínání starobylého nehybného města s pohybem tance a dětské fantazie v něm. Děkuji také organizátorům a všem, kteří se podílejí na tom, že přehlídka v Kutné Hoře a svět dětského scénického tance v naší republice žijí a prospívají. Mgr. akad. mal. Blanka Brožová Letošní přehlídka byla velmi vydařená a velni pestrá. Nacházeli jsme tu různé přístupy jak k choreografii, tak k pedagogické práci. Zároveň byla jasná linie dětské tvořivé taneční výchovy. Jako bychom si v minulých ročnících vykrystalizovali a vydefinovali, co tvořivá taneční výchova znamená, a nyní můžeme jít dál, ke konkrétním problémům. Při rozborech choreografií jsme se zájmem sledovali, jak se s podobnými pedagogickými a choreografickými výzvami srovnali různí pedagogové. Vyvstávala zajímavá témata a otázky. Choreografie tu náhle nebyla cílem, ale tvořivým prostředkem. Jasný pedagogický a umělecký záměr a návaznost na práci v dalším školním roce dávaly jednotlivým choreografiím širší rámec, od kterého se odvíjí jejich svoboda. Poradní sbor tak mohl pojmenovávat konkrétní témata a možnosti plynoucí z dané choreografie. Mohli jsme se snažit uchopit jedinečné a specifické kvality, které mohou být inspirací pro další pedagogy i pro nás samotné. Otázky vědomé a nevědomé tvorby, intuice, která slouží naším záměrům a při pohledu zpět je možno vystopovat, jak funguje. To bylo pro nás velké dobrodružství. Hodnotíme-li choreografii izolovaně, pak jejím cílem je dokonalost choreografického tvaru. Hodnotíme-li ji v tomto širším kontextu, pak choreografický a umělecký tvar je prostředek k formování dítěte a nedokonalost tohoto tvaru může mít svá opodstatnění. Nemyslím, že bychom měli rezignovat na kvalitu dětské choreografie, která funguje jako samostatný umělecký tvar, ale můžeme se osvobodit od pocitu, že nedokonalost tohoto tvaru je nutně selháním či chybou. Vede nás to k možnosti svobodně zkoušet nové cesty nebo záměrně zvolit určitá omezení k dosažení určitého pedagogického záměru. Přirozeně vznikaly okruhy choreografií: 1) Dětské taneční hry, které vytváříme pomocí přirozeného dětského tanečního pohybu. Jejich nedílnou složkou byla často dětská řeč, humor, práce s rekvizitou a živou hudbou. Tak vznikly umělecky bohaté a choreograficky náročné tvary, které strhly diváka svou přirozeností a spontánností. Patří sem Malé čarování Lenky Jíšové a hudebníka Jana Brauna, očarovalo nás zejména svobodou danou dětem a spoluprácí s tvořivým korepetitorem, stejně propojená hudebně Zimní den Zš a Zuš Karlovy Vary Snění jenom jako TS Po špičkách Roztoky 7 i tanečně a plná humoru a dětské hravosti je práce Pavly Šemberové Zimní den a jemné a poetické jsou i Ženušky Ilony Rudelové. K dětským hrám a tématům spadá i sympatický pokus o vyjádření složité hudební předlohy paní Dany Škrabalové Kukačky. Přechod od přirozeného dětského tanečního projevu k současnému tanci je dalším tématem, které jsme mohli sledovat. Centrální cítění, propojení těla a všech jeho částí, vnímání a vytváření pohybu celým tělem. Tady jsme mohli najít zajímavou inspiraci v pohybu zvířat v přírodě. Agamy Hany Ludvíkové

Kukačky Zuš 8 Iši Krejčího Olomouc Kruhy Zuš Židlochovice Před světem ukrytí, život mají spletitý TS Magdaléna Rychnov u Jablonce Tanec v dešti TS Dobřichovice Drápky sevřená větev Zuš Veselí nad Moravou Hmm Zuš Trutnov KUTNÁ HORA byly pohledem do terária a fascinovaly klidem ve střehu, vnitřním napětím a dynamikou. Před světem ukrytí, život mají spletitý Ludmily Rellichové, rovněž pohybová studie, tentokrát hmyzu, zaujala možnostmi nových pohybových tvarů i schopností dětí se maximálně soustředit na námět i taneční výkon. Komáři Miluše Šindlerové zpracovávají téma hmyzu už volněji s jasnou nadsázkou a hravostí. To jim umožňuje využít velmi zajímavou a členitou hudbu, která strhla svou dynamikou tanečníky i diváky. Na propojení těla pracují malí tanečníci v choreografii Neposedná dřívka Terezy Hynkové a Michaely Suši. Dřívka jsou tu inspirací k pohybu a pohyb je podložen zkoumáním pohybu těla od periferie do centra a zpět. Tak vznikl velmi zajímavý a hravý tvar tančený s plným pochopením pohybu u všech dětí. S podobnou pečlivostí pracuje na pochopení propojení těla i Pavla Hraničková v choreografii Kruhy. I zde slouží rekvizita jako prvek hry, který umožňuje dítěti vnímat zákonitosti pohybu. A také zde vede k veliké rozmanitosti citlivosti a hravosti. Vynikající je i práce s hudbou, která vzniká v hodinách přímo pro danou choreografii a je citlivě dotvořena korepetitorem skladatelem. Od taneční rekvizity jsme se dostali až k tanečnímu využití kostýmu. Velmi citlivě a působivě byl využit u Dagmar Nejedlé Vesna se vrátila kostým tu tvoří jeden z prvků, spolu s nevšední vnímavostí a citlivostí dětí k prostoru, námětu a hudbě. To vše skládá nádherný roztančený celek uměleckého díla. Hana Zudová Mezi námi andílky dokázala kostýmem mistrně charakterizovat andělské i zlobivě hravé polohy dětské povahy. Jemnost, propracovanost a citlivost v pažích vynikla v průsvitných rukávech. Hravost a škádlení v kostkovaných kalhotách. Také choreografie Mirky Eliášové To To je založena na práci s kostýmem. Neobvyklý námět strachu je ztvárněn pomocí šatů, které zakrývají tváře dětí. Je to velmi působivé zvláště na začátku, kde dívky samy vyváří zvuky a z nich vyplývající pohyb. Podobné využití zajímavého kostýmu i vlastního zvukového doprovodu sledujeme u Hany Malíkové Zvonky. Je to velmi sympatická snaha zkoušet nové cesty a možnosti. U dětí staršího školního věku mě zaujala veliká pestrost přístupů k choreografické práci. Důraz pomalu přechází od pedagogického záměru k uměleckému vyjádření. Děti, které jsou technicky na velmi dobré úrovni, se vědomě vedou k vytváření uměleckého tvaru. Je možné vnímat jejich podíl na vytváření choreografie. Tvořivá taneční výchova jasně nese své ovoce a má smysl. Jednou z cest k uměleckému tvaru je rozvíjení tanečnosti a vnímání estetiky pohybu. Krása jako součást uměleckého vyjádření. To je možno velmi silně vnímat u Petry Blau Jarní vody. Nádherná hudba nese pohyb nesmírně bohatý v prostoru i v detailu, vzájemné cítění dětských a dospělých tanečníků je velmi krásné. Sem bychom také mohli zařadit již zmíněnou choreografii Dagmar Nejedlé Vesna se vrátila. Zuzana Kučerová ve Snění jenom jako pracuje rovněž s jemností a tanečností jen v odlehčené, méně naléhavé formě. Zato Tanec v dešti Hany Tuháčkové jako by byl samou esencí tanečnosti. Vše dobré, co přináší duncanovská tradice, je uloženo v tomto sólově tančícím dítěti. Vidíme výrazový tanec v jeho čisté, působivé a přesvědčivé podobě. Tato vzácná tradice je rovněž vidět v práci Martiny Hroudové ve Vzpomínkách ve větvích. Přesvědčivost tanečnic plynoucí ze zaujetí tématem a z vlastního vkladu je veliká. Setkáváme se tu s křehkou poezií básnického námětu, která je vzácná. Stejný cit pro vystižení básnického textu hudební

KUTNÁ HORA předlohy vidíme v choreografii Zory Breczkové Vím nevím kam, proč jak, co. Střídmé jasné gesto, dynamika a přesnost v prostoru, zvládnutí zajímavého obsahu, to jsou přednosti tohoto díla. Uchopení námětu vhodného pro dívky kolem12 15 let není nic jednoduchého. Na této přehlídce jsme viděli mnoho zdařilých zpracování, přičemž témata často mapovala vlastní bezprostřední zkušenost dospívání. Jen zvolené prostředky byly různé. Kromě navýsost tanečních to byly i prostředky střídmé, minimalistické a expresivní. Například Veronika Kolečkářová v práci Drápky sevřená větev předvedla opět svou choreografickou virtuozitu. Sugestivní, do sebe zahloubané představení s výraznou dynamikou, silným gestem a prostorovou strukturou. Podobně sevřené, jen více strohé a minimalistické bylo dílo Markéty Fialové Tak se nadechnu, alespoň na chvíli. Veliká přesnost a preciznost v pohybu každé z dívek jim umožnila nést sdělení velmi úspornými a zajímavými prostředky. Hlasy Jany Kučerové řešily problém náctiletých opět jinak a po svém. Jinakost, divnost, výlučnost i expresivita jsou také součástí jejich světa. Silné vnímání skupiny i hudební předlohy mě rovněž zaujalo. Hmm Kateřiny Talavaškové ve vstupní části až zamrazilo otevřeností výpovědi, ale pak už choreografka vsadila spíše na tanečnost a dobrou techniku svých žákyň. Naopak silnou výpovědí byla zejména ve vstupní části choreografie U druhý doprava a pak rovně až do rána Kateřiny Bartošové. Pohyb vycházející z nevidomosti dívek byl velmi silný a přesvědčivý a také volba hudební předlohy byla velmi zajímavá. Velmi zajímavé a přesvědčivé byly i choreografie na pomezí tanečního divadla. Kdo to? Co to? Víš to? Magdalény Rellichové tady se pracovalo s tanečním i hereckým gestem, vědomě se využívaly divadelní prostředky spolu s tanečními a vznikla tak zajímavá a veselá hra. Hra s tanečníkem a pro tanečníka, hra s divákem a pro diváka. Princip hravého humoru a nápaditého nakládání s rekvizitou byl také základem pro taneční grotesku Když se nikdo nedívá Evy Vondálové. Tak si v této přehlídce každý přišel na své. Bylo o čem přemýšlet i čemu se smát, bylo co obdivovat i o čem snít. Tanec tu slavil svátek pestrosti a lehkosti podložené dlouholetou praxí. A tato lehkost, hravost a humor ať nám zůstanou i do příštích let. Lenka Švandová Ohlasy účastníků přehlídky 9 Lenka Jíšová, TO ZUŠ B. Smetany Plzeň: Ze svého osobního zážitku bych nazvala letošní 27. celostátní přehlídku dětských skupin scénického tance v Kutné Hoře za pohlazení tanečním pedagogům, účinkujícím dětem, organizátorům, lektorskému sboru Letos jsme se účastnili potřetí, mám z této přehlídky pocit radosti z tance a i z celého průběhu přehlídky. V hledišti divadla soustředěné a vděčné publikum, na jevišti po oba dny (pátek, sobota) velmi kvalitní choreografie různorodých témat, charakterů vždy citlivě vybírané vzhledem k věku tančících, výběru hudby plné dětské tvořivosti, hravosti i využití tanečního potenciálu dětí. Také v zákulisí, v šatnách byla přívětivá a klidná nálada. Ani se nechce věřit, že bylo v divadle něco kolem 250 vystupujících dětí (ve věku 6 15 let). Výtvarné dílny doplňují třídenní program ještě dalšími zážitky v tvořivosti i komunikaci dětí navzájem. Jak je pak povzbuzující vidět své výtvory v prostorách divadla, krásné fotky z dílen i ze zkoušek na jevišti.děkujeme páni fotografové. Za své děti (Malé čarování), které měly výtvarný program s Blankou Brožovou, velké nadšení v barvách, hrách na velkém papíře Ještě mám kladný poznatek i ze zázemí spaní, jídlo. Měli jsme ubytování i stravování na internátě Komenského ul., spokojenost. A jedna sedmiletá holčička byla mile překvapena, jak hezky, přívětivě se k nim chová personál v jídelně, že má ze své školní družiny ne zrovna dobré zážitky s kuchařkami. Takové i ještě další schované dojmy si vezou děti domů, do všech koutů Čech i Moravy. Počasí v Kutné Hoře právě moc nepřálo, takže se netančilo venku pod širým nebem, ale jinak nám všem v Kutné Hoře bylo přáno. Ilona Rudelová, ZUŠ Nový Jičín: Letos jsme i přes nepřízeň počasí prožili v Kutné Hoře velmi hezké dny. Z pohledu mého a našeho souboru jsme vše měli dobře naplánováno a zorganizováno. Ještě nám vyšel čas na prohlídku dolů a nákup malých dárků. Děti se nenudily a přesto jsme nebyli ulítaní. Hezká byla i výtvarná dílna, moje děti se vyřádily, i když pak některé vypadaly jako malí čertíci, jak byly špinavé od pastelů. Dramaturgie obou částí přehlídek byla, myslím, vyvážená, v hledišti bylo dostatek diváků a příjemná atmosféra. Prostě nemám žádné zásadní připomínky, my jsme byli spokojeni a za všechno moc děkujeme. Jana Vondálová TS Puls SVČ Opava: Letošní celostátní přehlídka dětského scénického tance se nám líbila více než v roce 2008 (v roce 2009 jsme nezískali postup). Byla klidnější, soubory se mohly zúčastnit celého programu a více se myslelo na samotné dětské účastníky. Co jsme viděli jako problém (a to už i při naší první účastí), je malý zájem z řad ve- 9

10 10 KUTNÁ HORA řejností o program festivalu. Stává se tak uzavřenou akcí specifické skupiny příznivců tohoto tanečního stylu. A to je škoda. Také jsme měli jinou představu o rozborovém semináři. Zaskočilo nás nadšení odborné poroty, pro kterou byla celá přehlídka nadprůměrná, a čekali jsme, že při veřejné diskusi budeme mít možnost pochopit záměr některých choreografií a volbu pohybových prostředků. Jenže po všeobecném úvodu se všichni rozešli do diskusních skupin a už jsme pouze poslouchali pozitivní hodnocení vlastní choreografie. Né, že by to nebylo příjemné, ale nikam nás to neposunulo a otazníky zůstaly. Náš styl práce a přístup k tématům se dost liší od ostatních pedagogů, ale rádi přijímáme nové podněty. Moc se nám líbí myšlenka Tanec do škol a věříme, že se ji podaří prosadit. Děkujeme ještě jednou za příjemný pobyt v Kutné Hoře a doufáme, že se nám zase někdy podaří vytvořit takovou choreografii, která by nás nominovala do celostátní přehlídky. Dáša Nejedlá a tanečnice ZUŠ Charbulova Brno: Dnes jsme si s časovým odstupem připomněly s dětmi nad hromádkou fotografií kutnohorské taneční setkání. Nevadilo nám nakonec ani dost ošklivé počasí, zrušení výtvarných dílen i tančení venku (3D jako náhradní program byl fajn nápad). S přehlídkou jsme byly ze všech hledisek spokojené. Pod pokličkou aneb malé nahlédnutí člena organizačního týmu Karolíny Kalinové: Celostátní přehlídku dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2010 jsem letos zažila již počtvrté. Poprvé jsem se byla před čtyřmi lety v Kutné Hoře jen podívat a žasla jsem, jak krásný, inspirující a naplňující tanec dětí může být. Podruhé jsem už přehlídku a s ní spojenou konferenci zažila zevnitř jako jeden z dobrovolníků. V loňském a letošním roce jsem pak jako člen realizačního týmu měla možnost nakouknout pod její pokličku ještě o něco hlouběji. Letos poprvé jsem se pak mohla v divadle zúčastnit prostorových Kdo to? Co to? Víš to? TS Magdaléna Rychnov u Jablonce nad Nisou Vím nevím - kam, proč, jak, co ZUŠ Klášterec nad Ohří Hlasy ZUŠ Uherské Hradiště Když se nikdo nedívá TC Puls SVČ Opava a světelných zkoušek zúčastněných souborů. Měla jsem při nich sice ne příliš vděčnou úlohu hlídače přesně a přísně vymezeného času, ale díky zodpovědnosti naprosté většiny pedagogů jsem byla téměř celou dobu hlavně informátorem oznamujícím ubíhající čas než zlým popoháněčem. Mohla jsem tak věnovat pozornost sledování průběhu zkoušek a udělat si díky tomu daleko úplnější obrázek o jednotlivých souborech a jejich choreografiích než jako běžný divák programu přehlídky. Měla jsem příležitost tak trochu nahlédnout do způsobu práce jednotlivých pedagogů, vidět je při práci s dětmi, a to v náročné a pro mnohé jistě stresující situaci časově omezené zkoušky. Překvapilo mě při tom, kolik se toho za krátkou dobu zkoušky vyjeví. Kupříkladu, jak je na výsledné choreografii znát způsob komunikace pedagoga s dětmi a jeho pedagogické vedení (např. nakolik jsou děti soustředné a samostatné, i když jim pedagog zmizí z očí do osvětlovací kabiny. Jak pedagog reaguje na chyby dětí. Jak zklidňuje jejich příliš divokou energii. Nebo jakým způsobem jim pomáhá zlepšit taneční provedení choreografie). Udivilo mě i to, že se během dvaceti až třicetiminutové zkoušky dá poměrně dobře poznat, nakolik jsou choreografie postaveny samotným pedagogem a nakolik jsou děti vtaženy do tvořivého procesu. Během zkoušek bylo znát i to, na jaké složky choreografie (pohyb, light design, pedagogická práce, celkové vyznění) je v jednotlivých souborech kladen důraz. Značně zajímavé pro mě pak bylo sledovat hotový tvar (jeho posun od zkoušek) při vystoupeních na přehlídce. Velmi mě přitom potěšilo, že letos v Kutné Hoře nebyla jediná choreografie, u které bych zapochybovala, zda patří na celostátní přehlídku, a naopak zde bylo mnoho těch, které ve mně zanechaly hluboký a dlouhotrvající zážitek. A i když mě některé choreografie oslovily více než jiné, bylo to spíše mým momentálním naladěním, jejich tématem, které zarezonovalo s tím, co mě zrovna zajímá, či způsobem tvorby, který je mi bližší, než tím, že by mezi jednotlivými choreografiemi byly velké rozdíly. Velice si vážím všech pedagožek a zároveň choreografek, které letos v Kutné Hoře představily celoroční výsledky práce své a svých dětí, a také všech těch, jejichž choreografie sem letos vzhledem k vysoké úrovni krajských přehlídek nepostoupily. Práce, kterou tyto pedagožky dělají (ve výchovné i umělecké rovině) je krásná a nenahraditelná. Jsem moc ráda, že jsem mohla i letos být u toho a zase o trochu víc nahlédnout pod pokličku.

JABLONEC 2010 Jablonec 2010 Z pověření Ministerstva kultury České republiky a pod záštitou místostarosty města Jablonec nad Nisou pořádal NIPOS-ARTAMA Praha a Taneční a pohybové studio Magdaléna Rychnov u Jablonce nad Nisou ve spolupráci s Městským divadlem Jablonec nad Nisou o. p. s., Eurocentrem s. r. o. Jablonec nad Nisou a my, sdružením pro taneční a pohybové divadlo. Jak už se stalo tradicí, jablonecké kopečky opět v letošním roce přivítaly ve svých údolích tanečníky scénického, kteří byli skrze výběr v krajských postupových přehlídkách nominováni na postup do celostátní přehlídky scénického tance mládeže a dospělých. Letos v pořadí 24. celostátní přehlídka tak hostila 25 tanečních souborů z celé republiky. Programová rada v letošním roce nechala dramaturgii přehlídky sestavit ze všech nominovaných choreografií z krajských kol, čímž poskytla zajímavý oborový přehled dění v regionech a nechala vyniknout trendy, které momentálně scénickému tanci převažují. Ve dvou programových blocích se prezentovalo 29 choreografických děl různorodých námětů s rozličným výběrem hudby a zpracováním. Letošnímu ročníku jednoznačně dominovaly skupinové choreografie s tématy vážnými i méně vážnými. Abstraktní pojetí na jedné straně vyvažovalo konkrétní uchopení motivů na straně druhé. Jen těžko bychom hledali totožný rukopis u tolika choreografek a choreografů, nicméně ve všech pracích byly znát signifikantní znaky scénického tance, který ve své otevřenosti všem uměleckým tendencím a tanečním stylům nabízí mnoho možností vlastního vyjádření skrze pohyb, tanec divadlo. Stačí se jen pohodlně usadit a nechat na sebe tanec působit. Abstraktně působily v prvním programovém večeru práce souborů Akordy ZUŠ Červený Kostelec (Probuzení smyslů chor. Blanka Šourková), TPS Magdaléna Rychnov u Jablonce nad Nisou (Nikdy neříkej nikdy chor.magdaléna Rellichová), ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary (Isabel chor. Petra Blau), ZUŠ Sedlec-Prčice (Mezikry chor. Vendula Dědová). V sobotním večeru to byly díla z pera Noty Plzeň (Mezi pískem a pěnou chor. Lenka Jíšová), GEN ZUŠ Žďár nad Sázavou (Oči zad chor. Hana Ludvíková) či obě práce ze ZS Chodov (Trio; Malé modré tanečnice chor. Karin Donátová). Převahu v letošní dramaturgii měly choreografie řešící mezilidské vztahy, osobní pocity, postoje a emoce především z pohledu ženy od skupin Okolo ZUŠ Ústí nad Labem (Sama sebou s tebou chor. Eva Chvátalová a Eva Škvárová), ZUŠ Pardubice - Polabiny (Chodci chor. Naďa Gregorová), Hot Shenose - Company Praha (End of Epoch chor. Vendula Poznarová), Intro Postřelmov (Matko, kam se poděl tento den chor. Lenka Hajduková) ZUŠ Trutnov (Můj život pod slupkou chor. Kateřina Talavašková), Soukromá ZUŠ Havlíčkův Brod (Kousek mého já chor. Jana Šilarová a tanečnice), ZUŠ Sezimovo Ústí (Je mi fajn a je mi skvěle chor. Drahomíra Štěrbová) Legarmm Klášterec nad Ohří (Čas pro každého určený; Vím, nevím chor. Zora Breczková a tanečnice), BT studio Pardubice (O nich bez nich chor. Naďa Gregorová), T.I.K. Jilemnice (Bývá nám ticho chor. Markéta Kulichová) ZUŠ Čelákovice (Návrat chor. Kateřina Stupecká), Malé taneční seskupení Brno (Motlitba chor. Lenka Švandová). Humor do přehlídky vnesly díla ZUŠ Sezimovo Ústí (Reklama na reklamy chor. kolektiv tanečnic), ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary (Chvilka pro ženy chor. Petra Blau; 4:33 chor. Pavla Šemberová), Parau Parau Jablonec nad Nisou ((Z)cela chor. kolektiv souboru), Pop balet Praha (C est pas rouge, c est pas blanc chor. Majka Piskořová-Veselá), Švih ZUŠ Jižní Město (Second Hand Dance chor. Eva Ornstová), Flash TJ Sokol Jaroměř (Dámy chor. Lenka Halašová, Kateřina Bartošová, Jaroslava Škvorová) 11 Ani v letošním roce nebyli účastníci přehlídky Tanec, tanec ochuzeni o doprovodný program, ve kterém se největšímu zájmu již tradičně těšily interpretační semináře (vedli: Monika Caunerová, Tereza Indráková, Radek Mačák) určené aktivním tanečníkům, zatímco vedoucí souborů měli možnost zúčastnit se semináře rozborového, teoretické přednášky o scénografii či diskuze na téma Jak jsou Čechy kreativní. Rozborový semináře s členy odborné poroty ve složeni prof. Ivanka Kubicová, Jana Návratová, Jana Portyková, Tomáš Žižka a Edgar Mojdl se v letošním roce opět navrátil k modelu všeobecného shrnutí a následných skupinkových debat mezi jednotlivými porotci a choreografy. Vzhledem k tomu, že žádný z porotců neměl z poslední doby praktickou zkušenost se scénickým tancem, jejich všeobecné konstatování se zaměřilo na určitou formu srovnání se současnou profesionální taneční scénou. Pozitivně byla oceněna tzv. souborovost - neboli koncentrovaného množství tanečníků v jedné skupině stejně jako kreativita a originalita uváděný děl, která ať vědomě či nevědomě odrážela náladu současné společnosti. Kritičtěji však lektorský sbor hodnotil dramaturgickou stavbu choreografií (vypointování situací a ukončení choreografie, celkové posílení role choreografa v souboru), volbu vyjadřovacích prostředků (forma choreografie, používání pohybového slovníku a využívání taneční techniky, vnímání vlastní fysis na jevišti, využití věku tanečníků), práce s hudbou a zvukem (akcentace vědomého ticha, respekt k použité hudební skladbě a předchozí divácké zkušenosti ve spojení s hudbou, propojení hudby a pohybového slovníku v jednom stylu, vnímání a prohloubení poslechu elektronické hudby). Určitá debata se rozvedla i kolem role muže na jevišti a používání prvků ze společenského tance. Doprovodný program doplnila také aukce uměleckých děl a obrazů, které vznikly v rámci výtvarné dílny na otevřeném tanečním festivalu scénického tance a pohybového divadla Podzimní fantazie (25. 26. října 2010), který těsně předcházel celostátní přehlídce. Výtěžek z dražby dětských kreseb, tedy výtvarného ztvárnění jednotlivých tanečních choreografií z tohoto festivalu putoval již tradičně na dobročinné účely - tentokrát pro děti s onemocněním diabetes. Předání konkrétnímu adresátu proběhlo stejně jako v minulých letech v pořadu Společně nejen na jevišti 20. listopadu 2010, který ve svém programu spojil na jevišti jabloneckého divadla handicapované i zdravé umělce z regionu. Ani v letošním roce nebyly účastníci a diváci ošizeni o inspirativní představení v rámci programu přehlídky. Letos se na jevišti jabloneckého divadla spustily hedvábné šály, aby se na nich mohly houpat a své umění představit dvě akrobatky Eliška Brtnická a Jana Klimová. Představení ve stylu nového cirkusu (akrobacie ve vzduchu i na zemi), který je poslední dobou velmi populární mělo název Postav na čaj a zavedlo všechny přítomné do severských částí Evropy se kterými je neodmyslitelně spjata krutá zima, led a sníh. Příběh beze slov byl situačním vyprávěním o dvou eskymačkách a jejich peripetiích se sněhem, zimou i vztahem mezi sebou. Obě protagonistky byly ve svých rolích velice charismatické, dokonale zvládaly akrobatické i herecké party svých rolí a dokázaly vtipně a pohotově využít i interakci z publika. Promyšlená dramaturgie a vtipně řešená scénografie tak povýšili cirkusovou praxi na inteligentní umění ohromující možnostmi lidského těla. Představení zakončilo přehlídkový program v sobotu večer. Stejně jako se stalo symbolickou tečkou za sezónou scénického tance 2009-2010, tak otevřelo cestu do sezóny další. Jaký bude příští jubilejní 25. ročník Tanec, tanec 2011, už záleží jen na souborech samotných a jejich práci. Nelze než přát správnou inspiraci a především radost z tvorby. Zuzana Smugalová

12 JABLONEC 2010 Je mi fajn a je mi skvěle Second hand dance Oči zad Isabel Nikdy neříkej nikdy Kousek mého já Oči zad

KŘÍŽEM KRÁŽEM PO PŘEHLÍDKÁCH 13 Tanec srdcem 2010 V letošním poměrně brzkém termínu se 19. a 20. března 2010 v Městském divadle Jablonec nad Nisou uskutečnila regionální přehlídka dětských a dospělých tanečních skupin scénického tance a pohybového divadla. Ve dvou večerech se představily soubory z libereckého kraje s novými choreografiemi, z nichž ty nejzajímavější nominovala odborná porota ve složení Marika Hanušová, Zdena Fléglová, Blanka Kadlecová, Zuzana Smugalová, Veronika Vaculíková, Michal Záhora, Pavel Žur a Radek Mačák na postup do celostátních kol obou věkových kategorií. Sobotní podvečer 20. března patřil v divadle souborům dospělých a mládeže. O poznání kratší přehlídka přinesla však též mnoho zajímavé a kvalitní práce. Představily se samozřejmě domácí skupiny z nichž opravdu dospěláckým souborem bylo domácí Parau Parau, které vždy zaujme svým originálním humorem a nadsázkou a které představuje i opravdu ukázkové seskupení amatérských tanečníků, kteří dokážou velmi výstižně pracovat s takovým materiálem, jaký mají k dispozici. Ne nadarmo byli nominováni na 24. celostátní přehlídku scénického tance mládeže a dospělých Tanec, tanec 2010, která se koná také v Jablonci, ovšem v říjnu. Jejich choreografie (Z)Cela byla i oceněna za originalitu, nadsázku a divadelní projev. Ocenění však dostaly i další soubory a choreografie. Motýlí čas (T.I.K. ZUŠ Jilemnice a T.A.P.Z. Jablonec nad Nisou) za terapii tancem pro účinkující i publikum; Chameleon (TPS Magdalena) za vytvoření specifické atmosféry; Bývá nám ticho (T.I.K. ZUŠ Jilemnice) za interpretaci nominace na postup; Nikdy neříkej nikdy (TPS Magdalena) za nekonečné proměny formě a významu nominace na postup; Jako na vlnách (TPS Magdalena) za tanečnost; Píšu ti (ZUŠ Liberec) za rozvinutí pohybového tématu; Klíč od domova si nosím ve svém srdci (TPS Magdalena) za taneční projev. Celkově porota velice kladně hodnotila vyspělou taneční interpretaci a po právu, protože se bylo skutečně na co dívat. A pokud to snad někomu nestačilo, mohl si ještě vychutnat inspirativní představení s názvem Kytice od T.I.K. Jilemnice, které bylo na programu po skončení přehlídkového programu. Prostě dva dny nabité krásným tancem. Zuzana Smugalová

14 Krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých pro Jihomoravský kraj a Vysočinu 27. března 2010, Městské divadlo Žďár nad Sázavou Nominace: GEN ZUŠ Žďár nad Sázavou, chor. Oči zad, autor: Hana Ludvíková a tanečnice Malé taneční seskupení Brno, chor. Modlitba, autor: Lenka Švandová a soubor ZUŠ Boskovice, chor. Tajuplná zahrada, autor: Kateřina Prudíková a tanečnice Soukromá ZUŠ Havlíčkův Brod, chor. Kousek mého já, autor: Jana Šilarová a dívky Krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých pro Jihočeský kraj 10. dubna 2010, divadelní sál Domu kultury Metropol České Budějovice Nominace: ZUŠ Sezimovo Ústí, chor. Reklama na reklamy, autor: kolektiv ZUŠ Sezimovo Ústí, chor. Je mi fajn a je mi skvěle, autor: Drahomíra Štěrbová ZUŠ B. Jeremiáše České Budějovice, chor. Pozdraveno budiž světlo, autor: Lenka Kříhová 3x o krajské postupové přehlídce scénického tance mládeže a dospělých pro Karlovarský a Plzeňský kraj 17. dubna 2010, Městské divadlo Karlovy Vary První ohlédnutí za přehlídkou Přehlídka se konala v krásném karlovarském divadle a byla organizovaná ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary v čele s Petrou Blau. Do organizace vložili své síly i ostatní členové pedagogického sboru např.: Jitka Barochová (výtvarnice), Lenka Sušaninová, Pavla Šemberová, Vlado Hrebeňák, Jana Manowiczová, a zejména také pan zástupce Jiří Zeman, který se velmi příjemně a střídmě ujal moderovaní celé akce. Organizace přehlídky byla jasná a promyšlená a bylo na ní vidět mnoho let zkušeností. Vše probíhalo příjemně, přesně a v poklidu. Sjelo se celkem 12 souborů a v 18 choreografiích tančilo 93 účinkujících. 16 choreografií bylo z kraje Karlovarského a 2 z kraje Plzeňského. Tato přehlídka byla zajímavá zejména tím, jak ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary výrazně svým profilem ovlivňuje celý Karlovarský kraj. To, jak se s žáky nadstandardně pracuje, umožňuje vynikající výsledky. Jsou dány jednak časovou dotací na žáka, a hlavně kompetencí tanečních pedagogů. Na této škole se sešly vynikající pedagožky, které se stále vzdělávají a pracují na sobě. Pořádají taneční semináře otevřené pro širokou pedagogickou veřejnost. Tím pozitivně ovlivňují celé své okolí. Vzájemná výměna názorů a zkušeností pedagogů z různých škol tak otvírá taneční obor k růstu a vývoji. Toto jsem vnímala jako velké plus karlovarské krajské přehlídky, na které jsme měli možnost vidět tyto choreografie: Reprodukce Markéty Jandové: velmi působivé v přesném strohém detailu a dynamice. Ocenění za interpretaci. Díra Veroniky Müllerové: ne zcela dotažená práce s baterkou jako s rekvizitou. Trio Karin Donátové: zralé tanečnice, které velmi vynalézavě pracují s jemným detailem, vtipem a zajímavou hudbou Víta Zouhara. Ocenění za vtip v choreografii. Návrh na postup do celostátní přehlídky. Točím se, točím Petry Blau: velmi krásná technika a jemnost v provedení a sdílení třech dívek. Ocenění za interpretaci. Honza na devět Ireny André: jeden hoch na devět dívek, veselé hravé. KŘÍŽEM KRÁŽEM PO PŘEHLÍDKÁCH Malé modré tanečnice Karin Donátové: tanec velmi přesně a vtipně korespondující s minimalismem v hudbě, jemná práce s vnitřní strukturou choreografie a vzájemným napojením tanečníků. Ocenění za stylovou čistotu a choreografii. Návrh na postup do celostátní přehlídky. Isabel Petry Blau: výrazná rudá postava, kolem které pomalu krouží velká skupina, tento neobvyklý kompoziční prvek dává divákovi prostor pro vnímání mnohoznačnosti vztahů, které vznikají silou prostorového a pohybového řešení. Zároveň abstraktní i plná významů. Ocenění za taneční kompozici. Návrh na postup do celostátní přehlídky. Vzpoříkanky Lucie Krajnikovičové: veselá vzpomínka na dětství. Oceněná za napětí, dynamický projev a interpretaci. Disonance 53 Markéty Jandové: báječná roztančenost a technika souboru poněkud převyšuje samotnou choreografii. Tak kterou? Zory Čilíkové. Chvilka pro ženy Petry Blau: skvělé tanečnice, suverénní v pohybu i v hereckém projevu, který je mistrně sklouben s tancem. Ocenění za vtipný pohybový obraz. Návrh na postup do celostátní přehlídky. Podzimní romance Evy Jungmanové: přírodní námět, který poněkud selhává na nedostatečné zkušenosti tanečníků s improvizací. 4:33 Pavly Šemberové: stát si za svým, ustát jinakost, mít svůj vlastní postoj. Tanec jako spojenec psychologie, který prověří tanečníky a diváky. Stojí to za. Ocenění za odvážné a přesvědčivé provedení. Návrh na postup do celostátní přehlídky. Zase si mě omotá Karin Donátové: citlivé jemné provedení talentované tanečnice. Ocenění za technické provedení. Violissimo Evy Jungmanové: choreografie na efekt nehledající jiné významy. Nadechni se a pojď Pavly Šemberové: velmi pěkná souhra a krásný pohyb. Ocenění za čistý taneční tvar. Neřád hvězdy rudé Evženie Šteflové: našlápnuto k tanečnímu divadlu i k tanečnímu humoru. Jen bouřky a vlny dávají moři duši a život Kristýny Šajošové a Štěpánky Mancové: náročný projekt plný vnitřního napětí a energie. Zkušené interpretky hledají vlastní výraz a cestu k choreografickému tvaru. Tato choreografie jim ho určitě umožní rozvinout. Ocenění pro tanečního interpreta pro Barboru Červinkovou. Celkově pro mne byla tato přehlídka dokladem o tom, že dlouhodobá systematická práce se vyplácí. Že hledání nových cest a možností je zajímavé jak pro tanečníky, tak i pro diváky. A že vzájemná setkávání na přehlídkách i seminářích mají hluboký smysl. Za to děkuji všem pedagogům a také všem organizátorům. Lenka Švandová Druhé ohlédnutí za přehlídkou Tentokrát jsem vyrazila na přehlídku pouze jako divák. Těšila jsem se na práci z jiného regionu a užívala si postu pouze divák, ne paní učitelka, co někde počítá děti. Úvodní choreografie Jarní vody mi krásně navodila pocit, že tady to bude o tanci. Děti propojené věkem, jasný choreografický a pedagogický záměr, nutno dodat vydařený. Celé pojetí mi připomínalo loňský Špalíček B. Martinů. Jemné kostýmy, výběr hudby, znaky zachování tradic. Na jednu choreografii kladů až až, leckteří pedagogové mohou jen tiše závidět a rodiče dětí poděkovat za takovéto vedení. A jsem u samotné přehlídky. Zvažovala jsem, jestli zde rozebírat všechny choreografie a usoudila, že to není záměr tohoto článku. Čtenář nepotřebuje přehled všech choreografií, na to se může zpětně podívat do programu (nechávám proto čísla pořadí, v jakém bylo uvedeno) a choreograf, který by si zde přečetl jen kritiku, si jí jistě už vyslechl od poroty. Pevně doufám, že se neurazil, ale pomůže mu

KŘÍŽEM KRÁŽEM PO PŘEHLÍDKÁCH 15 v jeho práci. Takže mé rozhodnutí je napsat dojmy z choreografií, které mne čímsi nejvíce oslovily, zaujaly nebo jsem si u nich kladla více otázek. 1. Reprodukce je zde znát výrazně klasická technika, kterou dívky dobře zvládají. Myslím, že to je však do jisté míry omezuje, velmi svazuje pohybový slovník. Krom techniky neměla žádný výraznější náboj ducha, neměnný výraz byl spíše na škodu vypadají ne v roli, ale utrápeně. I přesto v jedné chvilce na mě působila silně a proto myslím, že tento soubor má potenciál. Takže vzkaz ode mne: nenechejte se svázat technikou, jen jí využijte. 3. Trio velmi dobře na mne působila práce v prostoru, matrace jako rekvizita využitá výborně, připomíná mi starší choreografii Milá mami... dopis z dovolené, kterou jsem viděla v Jablonci 2008. Využívala podobný princip s ručníky. I kdybych Karin Donátovou na jevišti nepoznala (jakože poznala), její rukopis už trochu ano. Nepostrádá vtip, nápad, partneřinu. Vzkaz pro Karin: moc hezká práce. 6. Malé modré tanečnice zajímavé, myslím, že by chtělo ještě něco přidat. Nebo ubrat. Líbilo se mi, ale trochu mi chyběla nějaká výraznější gradace, linka, které bych se mohla jako divák více chytit a nechat se více vtáhnout do děje. Ke konci jsem měla pocit, že už je na mne vlnek a měkkosti moc. Nicméně příjemné. 7. Isabel další výrazná choreografie, u které mi malinko vadilo, že jako divák plánovitě očekávám děj, který se dle předpokladů naplnil. Podpořeno hudbou, textem, rudou barvou sukně... vše evokuje ženské téma. Pro mne až moc prvoplánově. Možná mi toto vyladění, které není špatně, pouze nesedlo v danou chvíli. Vzkaz: Petro Blau, podívám se ještě jednou a možná přehodnotím. 8. Vzpoříkanky tak tady jsem musela nejprve hodně přemýšlet nad volbou zvuku-hudby-říkadel. Chvilkami mne napadalo vtipné, chvilkami trapné. A na konci jsem si řekla pěkné. Tentokrát ne vzkaz ale otázka: co vás k tomuto výběru přivedlo? 9. Disonance no a přeci jen jedna kritika. V této choreografii bylo pro mne špatně téměř vše. I přesto jsem nemohla odtrhnout oči. Viděla jsem krásné mladé lidi, kteří se chtěli a uměli pohybovat, ale tuto choreografii to nemohlo zachránit. Volba hudby J. Nohavici s textem o stáří a prožitku a pohled na 15 až 16-leté děti poskakující kolem i přes lavičku mi kladla otázku: proč tato kombinace? Zamýšlela jsem se nad tím, stavěla domněnky, jak to asi bylo myšleno (třeba vzpomínka na mládí?), ale nepřišla jsem na to dodnes. Cítila jsem snahu o hledání hudby, na kterou by se daly vyjádřit emoce, ale tento pokus byl spíše omyl. Vzkaz ne ve zlém: prosím, podívejte se, jestli hudba, text a pohyb jsou na stejné vlně. Když ne, divák neví co s tím. 11. Chvilka pro ženy další choreografie s ženským námětem. Krásně zvládnuto výrazově až herecky. Myslím, že tanečnice budou spíš v kategorii mládež než dospělý, o to více jsem ocenila jistotu, s jakou se na jevišti pohybovaly. Někdy mi malinko vadil až moc očekávaný pohybový slovník. Podtext a náboj choreografie tentokrát z jeviště do hlediště rozhodně dorazil. Poznámka: myslím, že i pánové v hledišti pochopili, oč tu jde. 13. 4:33 tady bych hodnocení viděla ve slovech: pokus, mladé, celkem vtipné; a ve vzkazu: nedejte se odradit nepochopením! 14. Zase si mě omotá první věc, co mě k tomuto napadla, bylo modrá zpověď měla by tančit Karin autorka a druhá věc: moc šikovná tanečnice. 16. Nadechni se a pojď u této choreografie jsem ze začátku hodně přemýšlela, představovala si, jak asi tvary vznikaly, s jakým námětem se zde pracovalo. Přišlo mi, že ne všechny dívky byly výborné technické tanečnice, ale vůbec mi to nevadilo. Stalo se totiž to, že jsem přestala při této choreografii přemýšlet a jen pozorovala, vnímala. Myslím, že touto choreografií se dalo učit i sdělovat. Vzkaz: puntíky na jevišti nemusím, ale tady mi sedly.

16...a na konec jsem si nechala choreografii: 4. Točím se, točím kde začít? Dívky, které zde tančily, jsem viděla již mnohokrát. Vždy dobře připravené, choreografie krásně vystavěné, citlivé. Tak proč mne tato nová choreografie tak silně oslovila? Nemám odpověď, ale tuším. Hudba: český text, kterému rozumím a koresponduje s tím, co se na jevišti odehrává, vzájemně se doplňuje. Světla: jako jedna z mála choreografií je vůbec nějak zajímavě využila, rozdělila s nimi prostor, vystihla a podtrhla situaci, obzvlášť na konci. Tanečnost: nepřehlédnutelná, ne do očí bijící technika, ale právě tak akorát využita. Výraz: ženský ale ne přejemnělý, ne prvoplánový, ale vycházející s prožitku. Což pro mne znamená, že vědí, o čem tančí. A možná právě tady jsem si uvědomila posun od mládež do dospělý. Výborně zvládnutý nenásilný posun. A ke všemu vypovídající. Vzkaz č. 1: co dodat? Vzkaz č. 2: Točím se, točím chci vidět znovu a znovu... A úplně poslední vzkaz: děkuji všem organizátorům, určitě to nebylo lehké, ale zvládli jste to výborně. Vendula Dědová Třetí ohlédnutí za přehlídkou Již potřetí proběhla krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých Tanec, tanec 2010 a již po třetí se ujala organizace Petra Blau spolu s vedením Základní a Základní umělecké školy s rozšířenou estetickou výchovou v Rybářích v Karlových Varech za finanční podpory města Karlovy Vary. Tentokrát mě Petra požádala o krátké shrnutí přehlídky z mého vlastního pohledu. A já tak činím s radostí, protože přehlídka se konala v krásných prostorách divadla, což mě samo o sobě přineslo nevšední zážitek jako divákovi i jako účinkujícímu. Vše běželo jak na drátkách, a to jak organizace při zkouškách souborů, tak při vlastním přehlídkovém programu. Jako host přehlídky do divadla zavítala Markéta Kuttnerová, studentka V. ročníku konzervatoře Duncan Centre z Prahy s choreografií Ve větvoví květu, jež byla pro všechny zúčastněné milým osvěžením a pohlazením po duši. Ve volbě členů poroty měla Petra šťastnou ruku, která sáhla po Lence Švandové z Brna, jež hodnotila choreografie z pohledu tanečníka a stala se též předsedkyní poroty, za další po Veronice Rinowsky z Prahy, která hodnotila choreografie taktéž z tanečního, pedagogického hlediska, a Anně Caunerové v současné době žijící v Praze, která taktéž uplatnila oko tanečníka a choreografa. Dramatický obor reprezentovala paní Hana Franková, herečka a režisérka divadla Dagmar, vedoucí dramatického souboru v Karlových Varech. Hudební stránku choreografií sledoval pan Karel Šimandl z Karlových Varů. Snad ještě větší štěstí než ona zmíněná šťastná ruka bylo to, že porotci měli chuť obětovat svůj čas, někdy i překonat nemalou vzdálenost a ochotně zasedli k hodnocení choreografických děl z již zmíněných uměleckých hledisek. A tak po zhlédnutí všech 18 choreografií, prezentovaných 12 soubory z Karlovarského kraje a 2 z Plzeňského kraje, porota udělila ocenění těmto choreografiím a interpretům: Isabel chor. Petra Blau, hudba J. Cage 4:33 chor. Pavla Šemberová, hudba J. Cage Chvilka pro ženy chor. Petra Blau, hudba M. Eben Malé modré tanečnice chor. Karin Donátová, hudba I. a V. Havlovi Trio chor. Karin Donátová, hudba Vít Zouhar Nadechni se a pojď chor. Pavla Šemberová Zase si mě omotá chor. Karin Donátová, hudba Iva Bittová Barbora Červinková za interpretaci Točím se, točím chor. Petra Blau, hudba Karel Šimandl Do celostátního kola přehlídky Tanec, tanec 2010 byly nominovány tyto choreografie: Isabel, 4:33, Chvilka pro ženy, Malé modré tanečnice, Trio. KŘÍŽEM KRÁŽEM PO PŘEHLÍDKÁCH Co dodat závěrem? Ještě jednou velké díky všem, kdo se podíleli na organizování přehlídky a přispěli tak k přiblížení současného tance široké veřejnosti a posunuli tanec v našem kraji o stupínek výše. Díky porotě, která svými trefnými postřehy posunula o stupeň výše nás tvůrce choreografií a moc velký dík mým kolegyním, kamarádkám, žákům a divákům za vytvoření krásné atmosféry. A tak doufám, že brzy někde na viděnou! Karin Donátová Krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých pro Hradecký kraj S tancem se nám žije líp V sobotu 22. května letošního roku jsem zažil opravdu příjemné umělecké odpoledne, když jsem zavítal do jaroměřského divadla, kde se pořádala krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých. Z pohledu nezasvěceného diváka musím říci, že pokud by nám vtipní a pohotoví moderátoři tanečního odpoledne neprozradili, že se jedná o zcela první postupovou přehlídku pořádanou v tomto kraji, v tomto městě a těmito lidmi, nepoznal bych to snad ani při přísnějším pozorování. V divadle panovala příjemná přátelská atmosféra, všude se to hemžilo mladými nadějnými tanečnicemi a tanečníky a v hledišti se našel i nějaký ten laický divák. V Jaroměři se nám představilo celkem šest tanečních souborů a skupin s 12 choreografiemi. Přijely soubory z Červeného Kostelce Akordy, Jablonce nad Nisou, Naboso z Krnova, ZUŠ Habramanova Hradec Králové, ZUŠ Trutnov a příležitost si nenechala utéct ani místní taneční skupina Flash. Zhodnotím-li přehlídku okem laického diváka, musím říci, že odpoledne mi připadalo příjemně tanečně vyladěné a vyrovnané, skládalo se ze dvou částí, mezi kterými byla krátká přestávka a čas mi velmi příjemně uplynul. Coby fotografovi se mi líbila poměrně pestrá skladba soutěžních choreografií, nechyběl tady smích, dojetí i zamyšlení a spousta oku lahodících momentů, které jsem si dovolil zachytit na fotoaparát. V hledišti to příjemně šumělo zájmem, hudba se střídala s potleskem, až přišel závěr a s ním i porada a rozhodnutí poroty, která se sestávala z Anny Caunerové, Nadi Gregorové a Jiřího Lössla. Po dobré půl hodině jsme mohli porotu na vlastní oči zahlédnout na jevišti, kde nás seznámila se svým názorem nejen na choreografie, ale i celou úroveň přehlídky a tance. Nakonec dostaly možnost na postup, a tudíž i možné privilegium zúčastnit se celostátní přehlídky scénického tance mládeže a dospělých Tanec, tanec 2010 v Jablonci nad Nisou tři choreografie. Byly jimi Dámy Flash Jaroměř, Probuzení smyslů Akordy ZUŠ Červený Kostelec a Můj život pod slupkou ZUŠ Trutnov. Závěrem už bych snad jen dodal, že jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit tak zajímavého tanečního programu, a popřál bych pořadatelům i účinkujícím spoustu nových nápadů, více obecenstva a celkového prosazení tance v umění a společnosti. Dušan Prouza Krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých pro Ústecký kraj 29. května 2010, Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem Poslední květnovou sobotu otevřelo, letos už podruhé, Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem své brány neprofesionálnímu scénickému tanci, tentokrát všem tanečníkům od čtrnácti let. V jeho krásných prostorách se uskutečnila krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých pro Ústecký kraj. Přehlídka byla pořádána občanským sdružením S-HLE-DÁVÁNÍ ve spolupráci se ZUŠ Evy Randové, za finančního přispění Ústeckého kraje a Ministerstva kultury České republiky, a organizátoři vytvořili pro všechny zúčastněné velice příjemné a kvalitní zázemí.

KŘÍŽEM KRÁŽEM PO PŘEHLÍDKÁCH 17 Přehlídka začala již v dopoledních hodinách tanečním seminářem se slovenskou tanečnicí a taneční pedagožkou Annou Caunerovou. Seminář byl zaměřený na přípravu těla a mysli na představení. Sama jsem se ho zúčastnila a docela mi bylo po jeho skončení líto, že nepatřím mezi účastníky přehlídky mé tělo i mysl by si po něm velmi rády zatančily. Po semináři následovaly prostorové a světelné zkoušky a od 17 hodin pak samotná přehlídka. Oproti loňskému roku na ni bylo přihlášeno téměř dvojnásobné množství choreografií. Letos jich bylo sedmnáct a do Ústí nad Labem s nimi přijely soubory z Klášterce nad Ohří, Prahy, Kadaně, Teplic, Plzně a Litvínova. Nechyběly ani dva domácí soubory ze spolupořádající ZUŠ E. Randové a ze ZUŠ Ústí nad Labem-Neštěmice. Diváci, a je příjemné, že jich bylo tolik, že takřka zaplnili hlediště, měli možnost vidět pestrou paletu toho, co scénický tanec může přinést. Od efektních a zábavných tanečních variací, většinou dobře zatančených, až po představení jdoucí do hloubky, vyjadřující jasné sdělení, která vnímavým divákům přinesla nevšední umělecký zážitek Mezi pískem a pěnou (NoTa Plzeň), Vím, nevím kam, proč, jak, co tam (Legarmm, ZUŠ Klášterec nad Ohří), Sama sebou s tebou (Okolo, ZUŠ E. Randové Ústí n. L.), Identita (ZUŠ Kl. Slavického, Kadaň). Choreografové často pracovali s výtvarnou stránkou představení. Dvakrát využili projekci Tanec čarodějnic (ZUŠ Ústí n. L.-Neštěmice), Oživlé sochy Atlantidy (Taneční divadlo, Teplice), několikrát práci s rekvizitou: s židlí Jak to vidí židle (Sirény, ZUŠ Litvínov), s barvenými papírovými kameny Sen o ukolébavce (ZUŠ Kl. Slavického, Kadaň), se šátky Odevzdání (ZUŠ Litvínov), s dřevěnými rámy Ženy v obrazech (Cramps dance Peritos, Litvínov), s kufrem Poslední setkání (Cramps dance, Litvínov) a jednou výtvarnou práci s kostýmem Identita (ZUŠ Kl. Slavického, Kadaň). Přesto, že ve většině případů nebylo toto výtvarné ztvárnění dokonalé a někdy dokonce rušilo samotný tanec, je na něm přínosná chuť choreografů hledat nové vyjadřovací prostředky a s ní spojená ochota riskovat nové, nevyzkoušené postupy. Ráda bych se ještě podrobněji zastavila u několika choreografií, které mě zaujaly. Opravdový zážitek mi přinesl duet Mezi pískem a pěnou (NoTa Plzeň). Je to choreografie, která dýchá, dává divákovi prostor pro nacházení a sdílení obsahu. Tanec obou interpretek je naplněný přítomností, klidem, přirozeným pohybem a je v něm znatelné propojení těla a mysli tanečnic v jejich tváři se zrcadlí skutečně prožívané emoce. Velmi působivý je začátek choreografie, který je vlastně sólem jedné tanečnice, které výrazně podporuje druhá tanečnice v roli pozorovatelky. Oslovil mě také další duet Sama sebou s tebou (Okolo, ZUŠ E. Randové Ústí n. L.), ze kterého je cítit vzájemné napojení tanečnic, aniž by se v něm však ztratila jejich jedinečnost. Duet je stejně jako ten předešlý naplněný i pohybově. Choreografie Identita a Sen o ukolébavce (obě ZUŠ Kl. Slavického, Kadaň) mě zaujaly svým výtvarným pojetím. Tanečnice v choreografii Identita se na začátku klubají z bílé látky vytvářející okolo nich jakousi kuklu a v jejím průběhu se dál více či méně úspěšně vymaňují z tohoto symbolu unifikovanosti, aby se mohly stát jedinečnými bytostmi. V choreografii Sen o ukolébavce mě hned v počátku zaujalo výtvarné ztvárnění jeviště. Dvě kupy barevných papírových kamenů vymezují prostor jeviště po úhlopříčce (tanečnice jsou mezi nimi). V průběhu choreografie jsou pak kameny rozmístěny po celé ploše jeviště. Problematické je ale následné použití kamenů jako

18 rekvizit, kdy tanečnice zrazuje lehkost použitého materiálu (papír). Přesto mě představení oslovilo, a to vedle zajímavého výtvarného nápadu hlavně svou tanečností a hloubkou vyjádření. Choreografii Vím, nevím kam, proč, jak, co tam (Legarmm, ZUŠ Klášterec nad Ohří) jsem již měla možnost vidět na 27. celostátní přehlídce dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2010. I tentokrát mi přinesla zážitek silou svého sdělení a jeho provedením, které začíná obtížným tancem do ticha. Choreografie Arachnida Tegenaria (Legarmm, ZUŠ Klášterec nad Ohří) mě zaujala svou vynikající pohybovou kvalitou, která přesně vystihuje pavoučí pohyb, což ještě podporuje vzájemné napojení obou tanečnic. Choreografie Čas pro každého určený (Legarmm, ZUŠ Klášterec nad Ohří) má svou sílu v počtu a prostorovém uspořádání tanečnic, v tanci v kruhu a po kruhu náhle rozvolněném do prostoru. Dvě choreografie mě pak oslovily především ve svém závěru. Choreografie Odevzdání (ZUŠ Litvínov) v okamžiku upuštění šátků na zem, kdy jsem cítila silné zaujetí tanečnic a zajímalo mě, co bude dál i čeho se to vlastně vzdávají, a choreografie Poslední setkání (Cramps dance, Litvínov) tanečním sólem muže, který zůstane po opuštění ženou sám na jevišti. Po dvou blocích představení oddělených krátkou přestávkou následoval rozborový seminář. Bohužel se ho nezúčastnili všichni vedoucí či choreografové souborů. I tak se však protáhl do pozdních večerních hodin, protože bylo opravdu o čem mluvit. Odborná porota ve složení: Elvíra Němečková (předsedkyně), Anna Caunerová, Zdena Brungot Svíteková, Ivana Vykypělová (za výtvarnou složku) a David Hlaváč (za hudební složku) často chválila, ale nebála se ani kritiky, hlavně v podobě rad, jak s tím či oním nakládat jinak a jak dál pracovat s již získaným materiálem. O čem se na rozborovém semináři mluvilo? Pro inspiraci uvedu několik obecněji pojatých námětů pro práci na choreografii ve formě otázek: V jaké části choreografie představit výtvarné pojetí pozadí (projekce), aby neztratilo význam? Jak využít muže-tanečníka v choreografii? Co přináší choreografie lidem, kteří na ní pracují, a co divákům? Jak vybírat hudbu, aby podpořila tanečníky? Jak jasně vyjádřit vztah k použité rekvizitě? Jak vyjádřit obsah choreografie, aby byl čitelný pro diváka? Jak vhodně zvoleným kostýmem podpořit myšlenku, čitelnost choreografie? Jak pracovat s použitým materiálem a využít všechny jeho možnosti? Jak uchopit improvizaci, aby z ní mohlo vzniknout improvizované představení? Jak choreografii ukončit? Jak plně využít objevený pohybový materiál? Jak docílit toho, aby technika byla prostředkem pro interpretaci obsahu, jak dostat příběh do techniky? Co odborná porota na rozborovém semináři pozitivně hodnotila? Následuje stručný záznam toho, co porota nebo jednotliví porotci na choreografiích ocenili. Vím, nevím kam, proč, jak, co tam (Legarmm, ZUŠ Klášterec nad Ohří) Téma naplněné ve všech vrstvách. Tanečnice fungovaly jako skupina a zároveň byla vidět jejich individualita. Rytmus začal v tanci dřív než v hudbě a tanečnice udržely sepjetí tance a hudby po celou dobu choreografie. Ne, nehledej (ZUŠ Klapkova, Praha) Tanečnice udržely rytmus paží a nohou po celou dobu. Jasná prostorová struktura. Jak to vidí židle (Sirény, ZUŠ Litvínov) Zajímavý námět. Vytvoření náznaku charakterů postav. Krásné pedagogické vedení. Sen o ukolébavce (ZUŠ Kl. Slavického, Kadaň) Velmi pěkné zpracování pohybového materiálu. Výtvarně pohybová krása. Odevzdání (ZUŠ Litvínov) Krásná práce s velkou skupinou. Pedagogický přínos využití šátku KŘÍŽEM KRÁŽEM PO PŘEHLÍDKÁCH jako zástupné rekvizity pro vyjádření emoce. Technická připravenost tanečnic. Sama sebou s tebou (Okolo, ZUŠ E. Randové Ústí n. L.) Skutečný dialog v pohybu. Práce s detailem v pohybu i v kostýmech. Nalezení klíče k náročné hudbě (P. Glass). Čas pro každého určený (Legarmm, ZUŠ Klášterec nad Ohří) Zvládnutí obtížného tance v kruhu. Minimalismus v kostýmu odpovídající choreografii. Osamělá planeta (Cramps dance, Litvínov) Tanečně vyzrálá skupina. Identita (ZUŠ Kl. Slavického, Kadaň) Výtvarný zážitek. Práce s improvizací. Mezi pískem a pěnou (NoTa Plzeň) Výborná choreografie a interpretace. Náročná hudba (J S. Bach) byla většinou rovnocenná tanci. Delirio (Cramps dance, Litvínov) Zajímavý námět. Hezká práce se skupinou. Nápady v partneringu. Arachnida Tegenaria (Legarmm, ZUŠ Klášterec nad Ohří) Zajímavá pohybová studie. Light design podporující téma choreografie. Ženy v obrazech (Cramps dance Peritos, Litvínov) Nakročení správným směrem. Poslední setkání (Cramps dance, Litvínov) Duet dospělých. Na postup na celostátní přehlídku mládeže a dospělých Tanec, tanec 2010 do Jablonce nad Nisou pak odborná porota nominovala choreografie Mezi pískem a pěnou (NoTa Plzeň, chor.: Lenka Jíšová a kol.), Vím, nevím kam, proč, jak, co tam (Legarmm, ZUŠ Klášterec nad Ohří, chor.: Zora Breczková), Sama sebou s tebou (Okolo, ZUŠ E. Randové Ústí n. L., chor.: Eva Chvátalová a Eva Škvárová) a Čas pro každého určený (Legarmm, ZUŠ Klášterec nad Ohří chor.: Zora Breczková, Olga Ratajová a Karolína Hadrávková). Celá přehlídka se nesla v příjemném, přátelském a pohodovém duchu, za což patří velký dík jejím organizátorům (především všudypřítomné Martině Hroudové). Poděkování si zaslouží i všechny zúčastněné soubory za nasazení v choreografiích, moderátoři přehlídky za vtipné provázení a odborná porota za velmi inspirativní rozborový seminář. Karolina Kalinová Krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých v Ústí nad Orlicí 5. června 2010, Roškotovo divadlo, Ústí nad Orlicí V sobotu 5. června odpoledne proběhla již tradičně ve východočeském Ústí nad Orlicí v zatím stále v dobré formě se nacházejícím funkcionalistickém Roškotově divadle za finanční podpory Ministerstva kultury, Pardubického kraje a Města Ústí nad Orlicí krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých. Účast přislíbili a z téměř 100 % i dodrželi zástupci tanečních škol z neobyčejně rozsáhlého okolí, jmenovitě pak BT studio a ZUŠ Pardubice Polabiny, Taneční škola Česká Třebová, ZUŠ Jaroslava Kociana Ústí nad Orlicí, Intro Postřelmov, ZUŠ Iši Krejčího Olomouc (za tu se účastnily dva soubory), ZUŠ Uherský Brod, ZUŠ Šternberk a C- -Dance Ústí nad Orlicí. Na rozdíl od dubnové přehlídky dětských souborů se v tomto případě jednalo spíše o komornější záležitost, čítající celkem 10 souborů a 15 choreografií, avšak rozhodně nelze tvrdit, že by méně bylo méně, ba možná právě naopak. Ve dvou částech programu tak mohli nejen diváci, ale i samotní účinkující zhlédnout nejrozmanitější choreografie pod vedením Naďi Gregorové, Šárky Prossové, Veroniky Březinové, Lenky Hajdukové, Nikoly Poláškové, Hany Benešové, Dany Škrabalové, Jany Joskové + kolektivu, Květoslavy Kamanové, Zlatuše Bartošové a Tomáše Derky.

KŘÍŽEM KRÁŽEM PO PŘEHLÍDKÁCH 19 Odborná porota ve složení: Jaroslav Langmaier, Veronika Kolečkářová, Petra Šustová, Veronika Rinowski a Pavol Rinowski po nejednoduchém rozhodování nakonec spravedlivě rozhodla, že na celostátní přehlídku scénického tance v této kategorii, která se uskuteční ve dnech 29. 31. října v Jablonci nad Nisou, postoupí 3 choreografie, a sice Chodci od Nadi Gregorové ze ZUŠ Pardubice-Polabiny, O nich bez nich rovněž od Nadi Gregorové, tentokráte však z BT studia Pardubice-Polabiny, a Matko, kam se poděl tento den od Lenky Hajdukové ze studia Intro Postřelmov. Na závěr lze konstatovat, že krásné slunečné odpoledne rozhodně proniklo prostřednictvím nápaditých choreografií i dovnitř na tu a tam uměle zamlžené jeviště a že ne příliš početné publikum nepochybně odcházelo na plovárny, na zahrádky a do jásající zelení hýřících městských parků s pocitem příjemně strávených okamžiků. Petr Kulda Krajská postupová přehlídka scénického tance mládeže a dospělých pro Hl. m. Praha a Středočeský kraj 15. 16. května, Salesiánské divadlo Praha Nominace: Pop Balet Praha, chor. C est pas rouge, c est pas blanc, autor: Majka Piskořová Veselá Švih ZUŠ Jižní Město, chor. Second Hand Dance, autor: Eva Ornstová Bla Bla Du Praha, chor. Má Královno, autor: Alžběta Daňková Pohybové studio H Praha, chor. Rekviem za sen, autor: Kateřina Kaňková ZUŠ Sedlec-Prčice, chor. Mezikry, autor: Vendula Dědová ZUŠ Jana Zacha Čelákovice, chor. Návrat, autor: Kateřina Stupecká Hot Shenose Company, chor. End of epoch, autor: Vendula Poznarová

20 o koncepci choreografie pro děti TÉMA Je třeba vidět taneční umění z hlediska života ne život z hlediska tanečního umění (Doris Hupmhrey, The Art of Making Dance) Tanec má sílu dotknout se našich citů a emocí přímo. Působí přes zrak, ale dotýká se přímo srdce. To, co na choreografii považuji za nejdůležitější, je umět se dívat a nejtěžší je umět si vytvořit od kompozice odstup a dívat se očima diváka. Choreograf je autor, ten který volí téma, vybírá vhodné interprety, pohybové a jevištní prostředky, formu a vytváří tak kompozici. Kdysi Jiří Kylián přirovnal choreografii k vaření a choreografa ke kuchaři. Choreograf také musí nejdřív vědět, co chce uvařit, a podle toho volí přísady. Pokud tvoří choreografii pedagog, jsou některé ingredience předem dané. Pedagog vždy tvoří choreografii s ohledem na pedagogický záměr, tedy tak, že rozvíjí u interpretů konkrétní úkol či dovednost. Impulzem k vytvoření choreografie bývá nejčastěji plánované vystoupení žáků. Tvoří pro konkrétní skupinu dětí určité věkové kategorie, kterou vyučuje. Pedagog volí témata přiměřená věku a technickým a výrazovým dovednostem žáků, vybírá vhodnou hudbu a řeší výtvarnou složku (kostýmy, rekvizity, scénografii, světla). Často pracuje v omezených prostorových podmínkách při přípravě choreografie (málokterý taneční sál je tak veliký, aby bylo možné dívat se na choreografii s prostorovým odstupem). Potýká se se vždy přítomným nedostatkem času na zkoušení v divadle a s tím spojenou nutností rychlého scénického zasazení choreografie. Byť se to může zdát nepodstatné, usazení kompozice na jeviště je jeden z nejdůležitějších okamžiků výsledného tvaru. Pedagog musí nejprve zorientovat žáky v prostoru (zejména ty nejmenší), navést je na vnímání zákonitostí jeviště a také světel. Mezitím se musí domluvit s techniky, jaká světla použít a kdy a jak je třeba pustit hudbu, zvuk či zda je potřeba přizvučit jeviště. Toho, co musí pedagog v roli choreografa zvládnout, je hodně. K tomu přistupuje také to, že pedagog často je nucen tvořit několik choreografií ročně. Ať již ke kompozici přistupujeme z jednoho či druhého úhlu pohledu, je třeba si uvědomit základní zákonitosti kompozice. Nejprve je třeba si uvědomit, že: Každý pohyb člověka nebo zvířat má určité prostorové začlenění, časové rozpětí, dynamické napětí i pohybový rytmus. ( D. Humphrey, skripta O choreografii) Je třeba uvědomit si základní kompoziční elementy: prostor, čas, dynamiku, rytmus. Rozepsat se o jednotlivých elementech choreografie je na delší článek ( ještě lepší je zažít je fyzicky), zmíním se proto o nich jen velmi stručně. Prostor Choreograf, který zdůrazní ve svém díle tvar, tj. plastickou stránku pohybu, vzbudí v divákovi především estetické uspokojení z vytvářených obrazů...... V případě, že využije především některých prostorových zážitků, například zážitek vztahu k dálce, může odpoutat diváka od uzavřené divadelní scény a přenést jej k dalekým nebo blízkým obzorům, vtáhnout jej do prostoru omezeného pouze fantazií tvůrce a jeho prostřednictvím i fantazií diváka. (Jarmila Kröschlová, Výrazový tanec, Praha 2002) Z hlediska choreografie je prostor nejobsáhlejší téma. Lze se zabývat cítěním prostoru v těle, z něhož vzniká tělesný tvar, směrovým cítěním pohybu těla, dráhou pohybu, prostorovým vztahem k jiným tanečníkům či ke skupině, vztahem k jevištnímu prostoru, půdorysným řešením tance. Je třeba uvědomit si silné body a směry jeviště, vhodné či nevhodné umístění pohybu v prostoru ve vztahu k jednotlivci i ke skupině, pracovat se symetrií a asymetrií, návazností pohybů s prostorovým kontrastem. Použití prostoru se samozřejmě liší, pokud vytváříme choreografii pro větší počet dětí, nebo pro komorní obsazení. Při skupinové choreografii upoutávají pozornost více tvar skupiny a prostorové dráhy, zatímco při komornějším obsazení se více pracuje s tělesným tvarem. Dynamika Vychází-li choreograf především z dynamických zážitků, pak probudí v divákovi emoční sílu, rozechvěje ho citově, dotkne se jeho životního nervu. (Jarmila Kröschlová, Výrazový tanec, Praha 2002) Dynamika v hudbě je síla, intenzita tónů, v malířství intenzita barev. V tanci je dynamika intenzita síly pohybu. Použití dynamiky nám umožňuje širokou škálu pohybů od jemných pohybů, pomalých, plynulých, ostrých, rychlých, v napětí či uvolněných. Prostřednictvím pohybové dynamiky vyjadřujeme emoce. Pokud vytváříme kompozici, je třeba pracovat s co nejširší pohybovou škálou, střídat dynamické napětí a věnovat pozornost možným obměnám dynamiky. Rytmus Zdůrazní-li rytmus, tj. hybný prvek pohybu, zapůsobí na elementární pohybový pud diváka a strhne ho k intenzivnímu spoluprožití tance. (Jarmila Kröschlová, Výrazový tanec, Praha 2002) Pohybový rytmus považuji za prazáklad tance. Rytmus cítíme během chůze, při dýchání, vnímáme tep srdce, změnu rytmu můžeme vnímat při citovém vzrušení nebo útlumu. V některých druzích tance je rytmus zdůrazněn víc než jiné složky (v lidovém tanci zejména cifrování ve verbuňku, čardáš, odzemek atd., ale také např. ve stepu či v hip-hopu). Pokud pracujeme s pohybovým rytmem (což je poměr trvání dob jednoho pohybu k trvání pohybu následujícího podle J. Kröschlové), je třeba pracovat také s pojmy jako je metrum pohybu nebo pohybové tempo. Rytmiku, cítění tempa a metra můžeme rozvíjet odmalička. Vyjádření rytmu u dětí je maximálně rozvíjeno spolu s řečí různými říkankami, rozpočitadly, ale také jednoduchými lidovými písničkami. Právě pro jednoduché kompozice pro nejmenší děti (mladší školní věk, případně předškoláci) je vhodné používání lidových písniček, říkadel či stylizace lidových dětských her. Při tvorbě tak vycházíme z dětské přirozenosti. Čas Tanec je umění časové, probíhající v čase. Menší pohybové sekvence se spojují v delší až nakonec vytváří celek. Časové rozvržení kompozice často usnadňuje hudba a zvolený vztah k ní. Hudba nám může dát formu (zejména u drobnějších skladeb). Někdy však vznikají kompozice bez hudby pouze na zvuky, text či na ticho, občas se používá hudební či zvuková koláž. V takových případech je schopnost práce s časovou složkou zásadní. Vyvstávají tak otázky, kdy použít kontrast, kdy návaznost, jak dlouhá má být expozice, kam umístit vrchol, jak dlouhý má být závěr. Všech těchto možností může choreograf využít současně nebo odděleně, podle svého uměleckého záměru. (Jarmila Kröschlová, Výrazový tanec, Praha 2002) Během tvorby však nepřemýšlíme v jednotlivostech, ale komplexně. Je třeba mít na paměti, že technika i forma má sloužit obsahu. Srozumitelný obsah a motivace jsou zejména pro dětského interpreta nezbytné. Právě jeviště odhalí to, zda dítě ví, o čem a proč tančí. Prožitek a zaujetí je to, co je v konečném výsledku přinejmenším stejně tak působivé jako technická dokonalost. Pokud hovoříme o vzniku choreografie, je dobré si uvědomit průběh tvorby. Může nám to pomoci správně si rozvrhnout čas pro nastudování i pro vypracování. Přístup k tvorbě může samozřejmě být rozdílný podle zaměření pedagoga i materiálu, se kterým se pracuje. Někdy máme předem danou formu a krokový materiál (např. u lidového tance) a jindy vytváříme pohyb v závislosti na tématu. Setkala jsem se s tím, že s některou skupinou pedagog rád experimentuje a hledá, jiná skupina dětí naopak potřebuje přesnější vymezení (např. pohybový materiál), se kterým se dál pracuje. Nicméně pro úspěšné zvládnutí tvorby je třeba odhadnout časové proporce jednotlivých fází. Jako první je třeba zvolit téma, záměr a z toho plynoucí motivaci. S tím také souvisí volba prostředků (to, zda budeme pracovat s hudbou, zda budeme používat rekvizity nebo zda pracujeme např. s textem atp.).