Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Pavel Chlíbek Právní úprava národních parků v ČR Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Karolina Žákovská, Ph.D. Katedra práva životního prostředí Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 30. 4. 2014
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 30. 4. 2014 Pavel Chlíbek
Poděkování Chtěl bych touto cestou poděkovat JUDr. Karolině Žákovské, Ph.D. za obětavou pomoc a cenné připomínky při vedení mojí práce. Dále bych chtěl poděkovat celé katedře práva životního prostředí pod vedením prof. JUDr. Milana Damohorského, DrSc. za to, že ve mně vzbudila zájem o právo životního prostředí. Dík patří i rodičům a všem, kteří mě podporovali během studia.
Obsah Úvod...8 1. Národní parky...10 1.1 Pojem národní park...10 1.2 Národní parky ve světě a v České republice...11 1.3 Možné budoucí NP v České republice...11 1.3.1 NP Křivoklátsko...12 1.3.2 NP Jeseníky...12 1.4 Mezinárodní a evropská právní úprava NP...13 1.4.1 Mezinárodní smlouvy...13 1.4.2 NATURA 2000...14 1.5 IUCN...15 1.5.1 Kategorizace chráněných území...16 1.5.2 Kategorie II Národní park...18 1.6 Právní zakotvení NP v českém právním řádu...18 1.6.1 Historie...18 1.6.2 Právní úprava NP z pohledu de lege ferenda...20 2. Vyhlašování národních parků...22 2.1 Návrh na vyhlášení NP...23 2.2 Návrh zákona o vyhlášení NP...25 2.3 Evidence a označování NP...26 2.4 Důvody pro vyhlášení NP...27 2.4.1 Území přirozená nebo málo ovlivněná...27 2.4.2 Využití NP...28 2.5 Shrnutí a úvahy de lege ferenda...30 4
3. Ochranné podmínky NP...32 3.1 Základní ochranné podmínky...32 3.1.1 Zakázané činnosti...33 3.1.2 Místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody...34 3.2 Výjimky ze základních ochranných podmínek...35 3.2.1 Historie 43...35 3.2.2 Ochrana přírody jako veřejný zájem...36 3.2.3 Orgán oprávněný k udělení výjimky...37 3.2.4 Neexistence nároku na udělení výjimky...39 3.3 Bližší ochranné podmínky...41 3.3.1 Právní úprava bližších ochranných podmínek...41 3.3.2 Výjimky z bližších ochranných podmínek...43 3.4 Sankce za porušení ochranných podmínek...44 3.5 Závazná stanoviska k některým činnostem v ZCHÚ...45 3.6 Shrnutí a úvahy de lege ferenda...45 4. Návštěvní řád...49 4.1 Vydávání NŘ...49 4.2 Obsah NŘ...49 4.3 Porušení NŘ...51 4.4 Shrnutí a úvahy de lege ferenda...51 5. Plán péče...53 5.1 Vydávání plánu péče...53 5.2 Obsah plánu péče...55 5.3 Shrnutí a úvahy de lege ferenda...56 6. Zonace v NP...58 6.1 Vyhlašování zón...58 5
6.2 Režim jednotlivých zón...59 6.2.1 První zóna...60 6.2.2 Druhá zóna...62 6.2.3 Třetí zóna...62 6.3 Shrnutí a úvahy de lege ferenda...62 7. Ochranné pásmo NP...65 7.1 Ochranné podmínky v ochranném pásmu...65 8. Poplatky na území NP...69 8.1 Možnost zavedení poplatků v NP...69 8.2 Území, osoby a činnosti podléhající poplatku...70 8.3 Dopady zavedení poplatků...72 8.4 Způsob vybírání poplatků a rozdělení příjmů...72 8.5 Shrnutí a úvahy de lege ferenda...74 9. Turistika a cestovní ruch v NP...76 9.1 Současné možnosti regulace turistiky a cestovního ruchu...76 9.2 Měkký turismus...78 9.3 Shrnutí a úvahy de lege ferenda...79 10. Institucionální zajištění NP...81 10.1 Správa NP...81 10.1.1 Právní forma a vedení správy NP...82 10.1.2 Působnost správ NP...83 10.2 Rada NP...84 10.2.1 Působnost rady NP...85 10.2.2 Složení a struktura rady NP...85 10.3 Zapojení obcí a neziskových organizací do řízení NP...87 10.3.1 Obce na území NP...87 6
10.3.2 Neziskové organizace...88 10.4 Stráž přírody...89 10.5 Ministerstvo životního prostředí...90 10.6 Shrnutí a úvahy de lege ferenda...91 Závěr...94 Seznam zkratek...103 Seznam použitých zdrojů...104 Abstrakt...111 Abstract...111 Summary...112 Klíčová slova...114 Název v anglickém jazyce...114 Key words...114 7
Úvod Ochrana přírody je tématem věčně aktuálním, ale také často opomíjeným. Dnešní, převážně konzumní společnost je symbolizována ekonomickým a technologickým rozvojem, v rámci něhož je úloha přírody přehlížena. Přitom právě zdravá a zachovalá příroda je základním předpokladem pro zachování života na Zemi. Je nutné si uvědomit, že Země tu není jen pro lidstvo, ale zahrnuje obrovské množství živočišných a rostlinných druhů a také neživé přírodní bohatství. To vše je hodno ochrany. Je potřeba dbát především na vytváření bližšího vztahu člověka k přírodě, neboť bez tohoto uvědomění bude vždy ochrana přírody nedostatečná. Významnou roli však má i právo. Prostřednictvím právních norem se závazně stanovuje, jaké části přírody a jakou formou mají být chráněny, které činnosti jsou zakázány z důvodu jejich negativního vlivu na přírodu a jaké jsou sankce za porušení těchto zákazů. Je však třeba mít na paměti, že právo je nejúčinnější tehdy, ztotožňují-li se lidé s jeho cíli a předmětem. Tento stav však v dnešní společnosti rozhodně pozorovat nelze. Tématem diplomové práce je právní úprava národních parků v České republice. Národní parky jsou jedním z důležitých nástrojů ochrany přírody. Účelem jejich vyhlašování je tzv. zvláštní územní ochrana přírody, zaměřená na ochranu oblastí se vzácnými, nedotčenými či málo ovlivněnými ekosystémy. Nepanuje úplná shoda na tom, z jakého důvodu a za jakým účelem se národní parky vyhlašují. Je to proto, aby byla vzácná příroda uchována jako poklad, který se jinde zachovat nemusí a tudíž je třeba ho chránit, střežit a také vystavovat? Nebo proto, aby se lidé mohli v těchto zachovalých koutech Země rekreovat, odpočinout si od přetechnizované společnosti a dobrat se duchovního klidu? Třetí, naprosto zásadní důvod bývá často opomíjen. Neměla by být v národních parcích (a nejen v nich) chráněna příroda pro její hodnotu per se, tedy proto, že si sama o sobě zaslouží ochranu? Tato zásadní otázka bývá málokdy výslovně položena, natož zodpovězena. Přesto se právě od ní odvíjí celý systém péče o národní parky. Při vytváření režimu ochrany musí být jasné, do jaké míry bude omezován člověk na úkor přírody, a do jaké pak příroda na úkor člověka. Tato práce je členěna do deseti kapitol, v nichž se zabývá vyhlašováním NP, ochrannými podmínkami, návštěvními řády, plány péče, zonací na území NP a ochrannými pásmy, tedy v zásadě všemi základními aspekty národních parků. Jedna 8
z kapitol pojednává o možnostech zavedení poplatků za vjezd, vstup a některé další činnosti na území NP. Ekonomické nástroje jsou v ochraně přírody využívány stále nedostatečně, přestože mohou plnit důležité funkce. Na jedné straně mohou omezit poškozování či ohrožování přírody, na straně druhé pak v každém případě zvyšují příjmy do veřejného rozpočtu, které by pak nadále měly být využity na ochranu přírody. Samostatná kapitola se zaměřuje na turistický ruch v NP. V posledních letech celosvětově prudce narůstá počet návštěvníků zvláště chráněných území. Ta se tak musí vypořádat s vylepšováním infrastruktury a návštěvnické vybavenosti, řešit ale musí především ztíženou pozici přírody. Závěrečná část je věnována otázce institucí spravujících národní parky. Problematická je především nedostatečná role rady NP a její nesjednocené složení, neboť zákon jen demonstrativně uvádí, kdo má být vradě zastoupen. Nevyhovující je i systém jmenování jejích členů, které dnes bez omezení náleží řediteli správy NP. Práce je koncipována tak, aby uceleným způsobem představila právní úpravu národních parků na území ČR včetně nadnárodního rámce, jenž je tvořen některými mezinárodními smlouvami, legislativou EU, ale i soft law v podobě předpisů IUCN. Detailně se pak v každé kapitole zabývá nedostatky, které současná právní úprava vykazuje a snaží se navrhnout jejich možné odstranění za účelem efektivnější ochrany přírody na území NP. Tato diplomová práce vychází z právního stavu platného ke dni 1. února 2014. 9
1. Národní parky 1.1 Pojem národní park Národním parkem (NP) se dle ustanovení 15 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, rozumí rozsáhlé území, jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Jedná se o jednu z kategorií zvláště chráněných území v ČR vyhlašovaných v rámci zvláštní územní ochrany přírody. Chráněná území patří nepochybně k jedněm z nejdůležitějších prostředků ochrany přírody. 1 Zvláště chráněná území (ZCHÚ) můžeme rozdělit na velkoplošná a maloplošná. Toto dělení nevyplývá přímo ze zákona, ale v ochraně přírody se s ním běžně pracuje. 2 Mezi maloplošná ZCHÚ můžeme zařadit přírodní rezervace, národní přírodní rezervace, přírodní památky a národní přírodní památky. Velkoplošnými ZCHÚ jsou chráněné krajinné oblasti a národní parky. Hlavními rozdíly jsou rozloha území, úroveň ochrany, ale i způsob vyhlašování chráněného území, režim udělování výjimek či příslušnost orgánů oprávněných k výkonu státní správy. Všechna chráněná území, která zakotvuje v našem právním řádu 14 ZOPK, zabírají zhruba 15 % rozlohy ČR. 3 Národní parky tvoří 1,51 % území ČR, tedy asi 119 500 ha. 4 1 FRANKOVÁ, Martina. Chráněná území a ochranná pásma při ochraně životního prostředí. Praha, 2000. Disertační práce. Universita Karlova, Právnická fakulta, s. 3. 2 MIKO, Ladislav. Zákon o ochraně přírody a krajiny: Komentář. 2. vydání. Praha: Beck, 2007, s. 133-134. 3 AOPK ČR. Registr objektů Ústředního seznamu ochrany přírody, dostupný na http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/sumarizace/index.php?frame [cit. 15. 12. 2013]. 4 Tamtéž. 10
1.2 Národní parky ve světě a v České republice Územní ochranu přírody zaváděnou z rozličných, zpočátku však primárně z náboženských důvodů, můžeme spatřovat již ve starověku a následně v celých dějinách lidstva. 5 Vyhlašování národních parků je ale záležitostí o poznání novější. Jako první byl vyhlášen NP Yellowstone na území Spojených států, a to v roce 1872. Zřizovací zákon tehdy jasně stanovil, že je NP vyhlašován ku prospěchu a potěše lidí. 6 Důvodům vyhlašování NP a střetům antropocentrických a ekocentrických postojů při ochraně přírody se budeme věnovat v kapitole 2.4. V Evropě vznikl první NP v roce 1909, byl jím NP Abisko ve Švédsku. 7 Zřizování národních parků se pak stalo velmi výrazným a oblíbeným nástrojem ochrany přírody. Dnes se nachází na celém světě přes 3500 národních parků 8 a vznikají další, i když je zřejmé, že vzhledem k omezeným možnostem nacházet na naší planetě místa nedotčená či jinak splňující předpoklady pro vyhlášení NP, bude tempo nárůstu zpomalovat. V České republice máme v současné době čtyři národní parky Krkonošský NP (KRNAP), NP Šumava, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. Jako první byl vyhlášen již v roce 1963 KRNAP, a to vládním nařízením č. 41/1963 Sb. V roce 1991 byl nařízením č. 165/1991 Sb. přehlášen. V témže roce byly vyhlášeny další dva NP - NP Šumava nařízením č. 163/1991 Sb. a NP Podyjí nařízením č. 164/1991 Sb. Jako zatím poslední byl vyhlášen NP České Švýcarsko. Vzhledem k tomu, že byl v mezidobí přijat zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nestalo se tak nařízením vlády, ale zákonem č. 161/1999 Sb. Této změně a jejím výhodám i nevýhodám se dále v práci budeme věnovat podrobněji, především v kapitole 2. 1.3 Možné budoucí NP v České republice Národní parky zabírají 1,51 % rozlohy území České republiky. V porovnání s ostatními středoevropskými státy se jedná o podprůměrné číslo. I počet vyhlášených 5 STEJSKAL, Vojtěch. Vývojové tendence právní úpravy ochrany přírody. Praha: Universita Karlova, Právnická fakulta, 2012, s. 28. 6 Tamtéž, s. 42. 7 ANDĚRA, Miloš. Národní parky střední Evropy. Praha: Slovart, 2011, s. 11. 8 Databáze WDPA, dostupná online na http://www.protectedplanet.net [cit. 16. 12. 2013]. 11
NP v tomto směru zaostává. 9 Objevují se však snahy, v různé fázi jejich realizace, o vyhlášení dalších cenných území za národní parky. 1.3.1 NP Křivoklátsko Proces, který měl vést k vyhlášení NP Křivoklátsko na části území dnešní CHKO byl zahájen v roce 2010. 10 Byl však názornou ukázkou toho, že zřízení nového NP naráží na spoustu překážek a není vnímáno všemi dotčenými subjekty jako žádoucí. Zatímco úsilí ochránců přírody 11 je pochopitelné, odpor projevují především obyvatelé obcí, jež má vymezené území NP zasáhnout. Proto je nezbytné, aby orgán, který návrh připravuje, tedy MŽP, důsledně konsultoval se všemi dotčenými subjekty přínosy i případné ztráty, které vyhlášení přinese, a pracoval na odstraňování jejich obav. U Křivoklátska se výše zmíněné podařilo, například i za cenu toho, že město Křivoklát zůstane mimo vymezené území NP. Proces tak vyvrcholil předložením návrhu zákona o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Ovšem vláda Petra Nečase podala dne 17. června 2013 demisi a zákon tak nebyl projednán. Vše tedy bude záležet na nové vládě. Radní středočeského kraje však mezitím změnili své stanovisko a s vyhlášením nesouhlasí. 12 Záleží tedy na budoucím ministrovi životního prostředí, zda, kdy a v jaké podobě návrh zákona o vyhlášení NP Křivoklátsko předloží. 1.3.2 NP Jeseníky Podnět na vyhlášení NP Jeseníky vzešel od tamních obyvatel. V letech 2009 2010 zde vznikla petice, již podpořilo přes 15 000 lidí. 13 Jejím účelem je iniciovat vypracování návrhu zákona o vyhlášení NP Jeseníky na relativně malé části dnešní CHKO Jeseníky. Petice byla v květnu roku 2011 předána ministru životního prostředí 9 ANDĚRA, Miloš. Národní parky střední Evropy, s. 8. 10 DAMOHORSKÝ, Milan et al. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha: Beck, 2010, s. 377. S podrobnostmi konkrétních jednání je možné se seznámit na stránkách MŽP http://www.mzp.cz/cz/pressreleases [cit. 23. 12. 2013]. 11 Dovolím si pod tento pojem zahrnout vědce z nejrůznějších oborů, ale i běžné milovníky přírody. 12 Ekolist.cz. Středočeští radní odmítli vyhlášení národního parku Křivoklátsko, dostupné na http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/stredocesti-radni-odmitli-vyhlaseni-narodniho-parkukrivoklatsko [cit. 18. 12. 2013]. 13 Společnost přátel Jeseníků. Výsledky petice a podpory vzniku Národního parku Jeseníky, dostupné na http://www.npjeseniky.info/zaklinfo.php [cit. 18. 12. 2013]. 12
Tomáši Chalupovi i zástupcům Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Následně byla zřízena pracovní skupina k záměru vyhlásit NP Jeseníky. Do dnešního dne však nebyly učiněny žádné další oficiální kroky, které by vyhlášení nového NP přiblížily. K jakým fázím musí během vyhlašování NP dojít probereme podrobně v kapitolách 2.1 a 2.2. 1.4 Mezinárodní a evropská právní úprava NP České vnitrostátní právo je formováno mezinárodními smlouvami a evropským právem. V oblasti národních parků jako takových se závazné dokumenty téměř nevyskytují, zato však tradičně vyhlašování NP slouží k realizaci závazků z úmluv na ochranu přírody a také závazků souvisejících s evropskou soustavou NATURA 2000. 1.4.1 Mezinárodní smlouvy Mezinárodní smlouvy jsou hlavním pramenem mezinárodního práva. S ohledem na to, že příroda nezná hranic je nezbytné v oblasti její ochrany spolupracovat na mezinárodní úrovni. Jak již jsme zmínili výše, mezinárodní smlouvy se nezabývají konkrétně problematikou národních parků, ale závazky v nich obsažené se do jisté míry realizují právě na území NP a prostřednictvím jejich ochranných podmínek. Mezi hlavní smlouvy, jejichž smluvní stranou je i Česká republika, patří Ramsarská úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva, podle níž má každý smluvní stát povinnost nahlásit do Seznamu mezinárodně významných mokřadů alespoň jeden mokřad. 14 V ČR spadají na území NP dva takové mokřady, a sice Šumavská a Krkonošská rašeliniště. 15 Další významnou smlouvou je Úmluva o ochraně biologické rozmanitosti (Convention on biological diversity CBD) přijatá v roce 1992 na konferenci OSN v Rio de Janeiru, v ČR byla vyhlášena pod číslem 134/1999 Sb. m. s. Úmluva smluvní 14 Mokřad je v úmluvě v čl. 1 odst. 1 definován jako území s močály, slatinami, rašeliništi a vodami přirozenými, nebo umělými, trvalými nebo dočasnými, stojatými i tekoucími, sladkými, brakickými nebo slanými, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje 6 metrů. 15 Viz databáze Ramsarských mokřadů dostupná na http://ramsar.wetlands.org/database/searchforramsarsites/tabid/765/default.aspx [cit. 18. 12. 2013]. 13
strany mimo jiné zavazuje k vytváření systému chráněných území a v článku 8 stanovuje jisté povinnosti týkající se jejich správy. Nutné je zmínit i Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, přijatou organizací UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization neboli Organizace OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu) v roce 1972 v Paříži. V ČR byla vyhlášena ve sbírce mezinárodních smluv pod číslem 159/1991 Sb. m.s. Úmluva zavazuje smluvní strany k tomu, aby na svém území vymezily kulturní nebo přírodní dědictví a přijaly vhodná opatření k jeho ochraně. Neukládá tak žádné konkrétní závazky týkající se národních parků, ale tradičně je za přírodní dědictví označena právě oblast na území národního parku, případně celý NP. V ČR se nachází 12 kulturních památek UNESCO, ale ani jedna přírodní, přestože již ČR některé památky nominovala. 16 Zamítnutí nominací Výborem pro světové dědictví je dáno především celosvětovým nárůstem jejich počtu a s tím spojenou snahou Výboru o vyváženost a reprezentativnost Seznamu světového dědictví. 17 Další z významných úmluv, která však díky soustavě NATURA 2000 poněkud ztratila na důležitosti, je Úmluva o ochraně planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats), tzv. Bernská, přijatá roku 1979. V ČR byla vyhlášena pod číslem 107/2001 Sb. m. s. Úmluva ukládá smluvním stranám povinnost přijmout vhodná právní a správní opatření za účelem ochrany vybraných a v příloze uvedených rostlin, živočichů a biotopů. 1.4.2 NATURA 2000 Ochrana životního prostředí nebyla v primárním právu v počátcích evropské integrace vůbec reflektována. 18 Zakotvil ji až v roce 1986 Jednotný evropský akt. 19 Dnes je právním základem úprava obsažená ve Smlouvě o fungování EU, konkrétně v článcích 191 193, které obsahují obecné cíle evropské politiky v oblasti životního prostředí. 16 STEJSKAL, Vojtěch. Ochrana světového kulturního a přírodního dědictví v České republice. In DAMOHORSKÝ, Milan; STEJSKAL, Vojtěch et al. Ochrana světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v středoevropském právním kontextu. Beroun: nakl. Eva Roztoková, 2012, s. 37-38. 17 Tamtéž, s. 39. 18 Směrnice Rady č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků však pochází již z r. 1979. 19 STEJSKAL, Vojtěch. Úvod do právní úpravy, s. 239. 14
Problematiku NP jako takových evropské prameny neupravují. Zcela nosnou se však v oblasti práva životního prostředí stala soustava NATURA 2000, která byla založena na základě dvou směrnic, a to směrnice č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků 20, a směrnice č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. V ČR byly tyto směrnice transponovány novelizačním zákonem č. 218/2004 Sb. ZOPK od přijetí této novely upravuje soustavu NATURA 2000 v části čtvrté, v ustanovení 45a a následujících. K ochraně území dle výše zmíněných směrnic se v ČR vyhlašují evropsky významné lokality (EVL) a ptačí oblasti (PO). V současné době zabírají EVL a PO celkem 18,8 % rozlohy ČR, ostatní chráněná území 15,8 %. 21 Často pak dochází k jejich vzájemnému překryvu. Je důležité si uvědomit, že právní úprava územní ochrany přírody v celoevropském kontextu nevylučuje ani nenahrazuje národní úpravu, ale doplňuje ji a ponechává jednotlivým státům právo na vlastní úpravu dle svých tradic, potřeb, hodnot a zachovalosti přírody. 22 1.5 IUCN Zásadní roli v oblasti národních parků hraje na mezinárodní úrovni Světový svaz ochrany přírody (International Union for Conservation of Nature - IUCN). Byl založen jako Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUPN) v roce 1948 ve francouzském Fontainbleau na konferenci o ochraně přírody, pořádané UNESCO. V roce 1956 byl přejmenován na Mezinárodní unii pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources). V roce 1990 instituce začala používat název World Conservation Union, ale ponechala si oficální zkratku IUCN. Od roku 2008 se upustilo od označení World Conservation Union a používá se výhradně oficiální název International Union for Conservtion of Nature. 23 Přestože dokumenty přijímané a vydávané IUCN mají pouze povahu soft law a nejsou tedy právně závazné a vynutitelné, hrají v mezinárodním právu životního 20 Dnes ve znění směrnice č. 2009/147/ES. 21 AOPK ČR. Registr objektů Ústředního seznamu ochrany přírody, dostupný na http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/sumarizace/index.php?frame [cit. 18. 12. 2013]. 22 STEJSKAL, Vojtěch. Vývojové tendence, s. 159. 23 Viz http://iucn.org/about/ [18. 12. 2013]. 15
prostředí významnou roli. Hlavním přínosem IUCN pro oblast národních parků je pak vypracování kategorizace chráněných území a také vedení Světové databáze chráněných území (World database on Protected Areas). 24 1.5.1 Kategorizace chráněných území První verze výše zmíněné kategorizace pochází z roku 1978 a prošla již několika revizemi. Zpočátku se rozlišovalo hned deset kategorií chráněných území vědecká rezervace, národní park, přírodní památka/přírodní pamětihodnost, rezervace pro ochranu přírody, chráněná krajina, rezervace na ochranu přírodních zdrojů, antropologická rezervace, víceúčelové managementové území, biosférická rezervace a místo světového dědictví. Součástí kategorizace je vždy definice jak chráněného území obecně, tak i jednotlivých kategorií. Zůstaneme-li u národních parků, pak je IUCN definovala jako relativně velkou oblast, kde jeden nebo více ekosystémů není výrazně změněn lidským využíváním. 25 K první revizi kategorizace došlo v roce 1994 na Generálním shromáždění IUCN v Buenos Aires. Přijatý systém obsahoval nově pouze šest kategorií: Ia - přísně chráněná přírodní rezervace, Ib - oblast divočiny, II - národní park, III - přírodní památka, IV - oblast managementu stanovišť/druhů, V - chráněná krajinná oblast a VI - chráněné území s řízeným využíváním přírodních zdrojů. Národní park tu byl definován jako přírodní suchozemská nebo mořská oblast, vyhlášená pro (a) ochranu ekologické integrity jednoho či více ekosystémů pro současné i budoucí generace, (b) vyloučení exploatace nebo jiného využívání, odporujícího účelu, pro nějž je území zřízeno a (c) poskytující základnu pro duchovní, vědecké, vzdělávací, rekreační a návštěvní příležitosti, z nichž všechny musí být environmentálně i kulturně slučitelné s posláním oblasti. 26 Po určité době se ale ukázalo, že znění kategorizace s sebou přináší několik problémů. Státy měly potíže přesně rozlišit hranice mezi některými kategoriemi kvůli 24 Tato databáze je společným projektem IUCN a Programu OSN pro životní prostředí (United Nations Envrionmental program - UNEP) a je dostupná na www.wdpa.org. 25 KOLEKTIV AUTORŮ. Zásady pro kategorizaci chráněných území na základě managementu: Interpretace a aplikace managementových kategorií pro chráněná území v Evropě. Planeta. 2001, ročník IX, číslo 5/2001, s. 6. 26 Tamtéž, s. 12. 16
jejich nepřesnému vymezení. Zásadní je však to, že označení jednotlivých kategorií existovalo v různých státech již před vznikem IUCN, a tyto státy taková označení i nadále běžně používají, často samozřejmě v rozporu s požadavky IUCN na péči o dané území. To se týká i národních parků. Jsou zakládány již od devatenáctého století a snad ve všech státech slouží k ochraně nejvzácnějších částí přírody. Pojem národní park je pro většinu států a jejich občanů vžitý. Zdaleka ne všechny národní parky však odpovídají kategorii II IUCN. Typickým příkladem je Velká Británie, která vyhlašuje národní parky na území, jež jsou více poznamenána činností lidí. Ani jeden z britských NP nespadá do kategorie II IUCN, a přesto je a může být označován jako národní park. Snahou IUCN není to, aby státy přestaly používat dané označení, pokud neodpovídá kategorizaci, ale aby po vyhlášení chráněného území přiřadily správnou kategorii. V případě Británie je to typicky kategorie V. Vztáhneme-li tento problém na Českou republiku, zjistíme, že tři NP jsou označeny jako kategorie II (NP Šumava, NP Podyjí, NP České Švýcarsko) a čtvrtý (KRNAP) spadá do kategorie V. Často se také vedou diskuse o tom, zda by právě Šumava neměla být přeřazena do kategorie V, neboť způsobem managementu druhé kategorii neodpovídá. A zde narážíme na další problém s celým systémem IUCN. Státy i lidé si zvykli vnímat kategorie I-VI jako odstupňované podle prestiže a strhla se tak jakási honba za větším množstvím prestižněji hodnocených území v dané zemi. 27 IUCN se ale jasně snaží, aby byl takovýto pohled na její systematizaci opuštěn. V revidovaných Zásadách pro používání managementových kategorií chráněných území (Zásady) z roku 2008 uvádí, že takovýto pohled na systematizaci chráněných území je mylný. 28 Další problém, který aplikace Zásad vyvolává, je používání hodnotících aspektů pro zařazení chráněného území k příslušné kategorii. Zatímco státy tak činí tradičně podle stavu předmětu ochrany na daném území, IUCN apeluje na to, aby se tak dělo dle managementových cílů. Není tedy tak podstatné, v jakém stavu je území teď, důležitější je, jakými prostředky jej chceme spravovat a do jaké podoby jej dovést. Problémy, které kategorizaci provází, se pokusil IUCN odstranit vytvořením výše zmíněných nových Zásad. Došlo v nich k přesnějšímu vymezení jednotlivých kategorií, 27 VAVŘINOVÁ, Jana. Složité hledání evropské divočiny. Ochrana přírody. 2009, ročník 64, číslo 5/2009. 28 KOLEKTIV AUTORŮ. Zásady pro používání managementových kategorií chráněných území. Gland: IUCN, 2008, s. 24. 17
ke zvýraznění managementového a ekosystémového přístupu při vyhlašování chráněných území a k apelu na to, aby mezi kategoriemi nedocházelo k soupeření. 1.5.2 Kategorie II Národní park Již v první vzniklé kategorizaci v roce 1978 byla kategorie II nazvána jako národní park. Problémem tohoto dokumentu však byla jeho nejasnost, neboť nebyl definován dokonce ani základní výraz chráněné území. Došlo proto k jeho revizi, která byla zveřejněna v roce 1994 na již zmíněném kongresu IUCN v Buenos Aires. 29 V nových Zásadách, přijatých v roce 2008, byla definice precizována. Národním parkem se rozumí rozsáhlé přírodní nebo přírodě blízké území, určené k ochraně velkoplošně probíhajících ekologických procesů spolu s množstvím druhů a ekosystémů pro dané území charakteristických, které zároveň dává možnost pro realizaci duchovních, vědeckých, výchovných, rekreačních a návštěvních cílů, environmentálně a kulturně slučitelných s cíli ochrany území. 30 Až čas ukáže, zda se začne více dbát na konkrétní vymezení jednotlivých kategorií podle IUCN, nebo zda bude i nadále přetrvávat onen souboj o prestiž, kterou přináší označení NP v kategorii II, a nikoli jiné. 1.6 Právní zakotvení NP v českém právním řádu Jak vyplývá z předchozích kapitol, mezinárodní i evropská úprava působí na oblast národních parků pouze podpůrně. Těžiště právní úpravy leží v českém právním řádu. 1.6.1 Historie Prvním zákonem, který počítal s možností vyhlášení národního parku, se stal zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Ten ji upravoval v ustanovení 4: Velké plochy původní nebo lidskými zásahy málo dotčené přírody, které mají obzvláštní vědecký význam, jsou důležité s hlediska klimatického, vodohospodářského nebo zdravotního a vedle toho mohou sloužit vzdělání našeho lidu, lze prohlásit za národní 29 KOLEKTIV AUTORŮ. Zásady pro používání managementových kategorií chráněných území. Gland: IUCN, 2008, s. 4. 30 Tamtéž, s. 16. 18
parky. Ustanovení 8 pak stanovilo, že národní parky vyhlašuje vláda nařízením. Blíže se vyhlašování NP budeme věnovat v kapitole 2. Za působnosti zákona o státní ochraně přírody byly vyhlášeny hned tři zdnešních čtyř národních parků, a sice KRNAP, NP Šumava a NP Podyjí. V roce 1992 byl přijat nový zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Pamětníci jeho vytváření i přijímání svorně vzpomínají na porevoluční nadšenou atmosféru, která umožnila přijetí zákona, jehož hlavní cíl můžeme nadneseně definovat jako omezování lidských činností za účelem ochrany přírody. 31 V době pozdější již ono zmiňované nadšení polevovalo a dnes rozhodně nepatří zákony týkající se ochrany přírody mezi předpisy široce oblíbené a hojně schvalované. Milan Damohorský se dokonce domnívá, že k vylepšení ZOPK, a snad i obecně předpisů na ochranu přírody, může dojít pouze v nějakém okamžiku dějinného zlomu, a nikoli v dnešní zaběhnuté konzumní době. 32 ZOPK obsahuje úpravu týkající se národních parků a zvláště chráněných území obecně v části třetí. Jednotlivým ustanovením se budeme věnovat v souvislosti se samostatnými kapitolami této práce. Zde je však důležité zmínit, jak ZOPK vyřešil přechod již vyhlášených národních parků pod režim nového zákona. Stalo se tak ustanovením 90 odst. 9, které říká, že národní parky a chráněné krajinné oblasti vyhlášené podle 8 zákona o státní ochraně přírody jsou nadále chráněny jako národní parky a chráněné krajinné oblasti. Za působnosti nového zákona byl vyhlášen zatím pouze jediný NP, a sice NP České Švýcarsko. Úvahám a snahám o tzv. přehlášení ostatních NP se věnujeme v kapitole 2 této práce. Národních parků se dotýká i úprava obsažená v jiných právních předpisech. Na zákonné úrovni je možné zmínit zákon č. 289/1995 Sb., o lesích. Vztahu lesního zákona a ZOPK se blíže věnují například Milan Pekárek 33 nebo Svatomír Mlčoch. 34 Daleko častěji je však možné najít právní úpravu národních parků v podzákonných právních předpisech, tedy v nařízeních vlády, kterými byly zřízeny národní parky, ve vyhláškách 31 Tak vzpomíná např. Svatomír Mlčoch v článku Dvacet let zákona o ochraně přírody a krajiny (Ochrana přírody 2/2012). 32 DAMOHORSKÝ, Milan. Zákon o ochraně přírody a krajiny po patnácti letech. Ochrana přírody. 2007, ročník 62, číslo 3/07. 33 PEKÁREK, Milan. Dvě úvahy k problematice právního režimu lesů, zejména v chráněných územích. In DAMOHORSKÝ, Milan et al. Právní úprava ochrany lesa. Praha: Universita Karlova, Právnická fakulta, 2005, s. 92-101. 34 MLČOCH, Svatomír. Vztah práva ochrany přírody k lesnímu právu. Ochrana přírody, 2008, ročník 63, číslo 1/08. 19
MŽP o zonaci národních parků, v opatřeních obecné povahy typu návštěvního řádu či ve vyhláškách jednotlivých správ NP. 1.6.2 Právní úprava NP z pohledu de lege ferenda Jakými právními předpisy jsou upraveny národní parky v ČR jsme nastínili výše. Je ale možné uvažovat o zásadních změnách v tomto nastavení. Dnes je základním právním předpisem ZOPK, jehož právní režim je doplňován a rozšiřován jednotlivými zřizovacími právními předpisy a také vyhláškami MŽP. V úvahu však přichází více možností. Opakovaně se objevují diskuse o kodifikaci práva životního prostředí, které je dnes roztříštěno do celé řady právních předpisů. Byť existuje zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, dovolím si tvrdit, že je dnes již překonaný a jeho hlavní význam byl právě v době jeho přijetí, kdy zakotvil základní zásady a povinnosti při ochraně životního prostředí a také odpovědnost za jejich porušení. Tento zákon by mohl být nahrazen novým zákonem o životním prostředí, který by byl jakýmsi základním zákonem ochrany ŽP a stanovoval by nosné zásady, povinnosti, odpovědnost a s ní spojené sankce a dával by právní rámec ostatním složkovým zákonům. Samostatně by pak byl přijat nový zákon o ochraně přírody a krajiny. 35 Taková právní konstrukce by však byla v současné době nejspíš těžko realizovatelná a s ohledem na nepopulárnost restrikcí spojených s ochranou ŽP, o které jsme mluvili v podkapitole 1.6.1, i nebezpečná. Jako reálnější možnost se jeví naopak přijetí samostatného zákona o národních parcích (ZNP), který by tuto problematiku vyčlenil ze ZOPK a sloužil jako lex generalis pro zřizovací právní předpisy. Tímto zákonem by se dal detailněji upravit model fungování všech NP na území ČR. Bylo by upraveno jejich vyhlašování, ochranné podmínky, oproti dnešnímu stavu sjednocen statut správ NP i působnost ostatních orgánů. Obsahoval by tak jednotnou úpravu pro všechny NP, ale zároveň by ponechával jistý prostor pro záležitosti specifické v jednotlivých NP. V rámci zákona o národních parcích by tak byly vyhlašovány NP zákonem, který by se ale nemohl odchýlit od úpravy zakotvené v ZNP. Zvolíme-li však tento přístup, bude právní úprava národních 35 K takovému závěru došel při svých úvahách i doc. Vojtěch Stejskal, viz STEJSKAL, Vojtěch. Vývojové tendence, s. 250, nebo také Ivana Průchová, viz PRŮCHOVÁ, Ivana. Aktuální otázky práva životního prostředí. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 20
parků obsažena hned ve třech zákonech (ZOPK, ZNP a zákon o vyhlášení NP). Musel by tak být velice důsledně vyřešen vztah mezi jednotlivými zákony, aby nedocházelo k problémům s jejich aplikací. Je proto možné, že by přijetím ZNP došlo ke znepřehlednění celé právní úpravy národních parků. Výše zmíněné návrhy rozhodně neznamenají, že je dnešní zákonná úprava nevyhovující. V dalších částech práce se však budeme věnovat některým nedostatkům a problémům, které je třeba odstranit a vyřešit. K tomu nemusí být přijímán speciální zákon o národních parcích ani kodex práva životního prostředí, postačí novelizace ZOPK. 21
2. Vyhlašování národních parků Vyhlášením rozumíme zřízení nového národního parku. Dle zákona o státní ochraně přírody vyhlašovala národní parky vláda nařízením. 36 Tímto způsobem jsou vyhlášeny tři ze čtyř českých národních parků. ZOPK, účinný od 1. června 1992, orgán příslušný k vyhlášení změnil, místo vlády se jím stal Parlament ČR, neboť ustanovení 15 odst. 3 stanoví, že národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zákonem. Tato změna je prospěšná z několika důvodů. Zákon například umožní použití více nástrojů než podzákonný právní předpis. Je tak možné v bližších ochranných podmínkách stanovit i zákazy, nejenom činnosti vázané na souhlas. V souvislosti stouto změnou můžeme být svědky četných snah o tzv. přehlášení těch NP, které byly zřízeny nařízením vlády. Nejvýraznější snaha se projevuje u NP Šumava. Můžeme se domnívat, že nový zákon by vyřešil potíže, které Šumavu trápí třeba nejasnosti ohledně bezzásahovosti, používání opatření proti kůrovci, zákazy určitých činností v jednotlivých částech parku etc. Dá se jistě souhlasit s tím, že si národní parky zaslouží svůj zákon. Je ale otázka, zda má být v zákoně o vyhlášení národního parku tak rigidní úprava, s jakou se setkáváme u návrhů zákonů o vyhlášení NP Šumava. 37 Mohlo by se tak stát, že bude právní úprava u jednotlivých NP nejen značně odlišná. Je potřeba jasně vymezit, co má upravovat zákon a co má být ponecháno podzákonné právní normě. ZOPK nám poskytuje jednotný právní rámec, v jehož mezích se u vyhlašovaných NP mohou objevovat předem předpokládané nuance. Pokud však bude přijatý zákon o konkrétním NP příliš aktivistický, značně se znepřehlední celá právní úprava. Tento zákon totiž pravděpodobně bude považován za lex specialis, čímž může dojít k odchýlení od úpravy v ZOPK. Přitom ZOPK již v současném znění ponechává jednotlivým NP prostor pro úpravu záležitostí, jež jsou pro dané území specifické. Především k tomu slouží systém bližších ochranných podmínek. Hovoříme-li o vyhlašování NP, musíme rozlišit jeho jednotlivé fáze. Nejprve musí vzniknout záměr, který je následně zveřejněn a připomínkován. Po projednání připomínek může být vytvořen návrh zákona o vyhlášení NP, který pak prochází 36 8 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. 37 Tyto návrhy obsahují například přesné vymezení turistických tras a cyklotras nebo tabulkový systém zákazů jednotlivých činností. 22
standardním legislativním procesem. Samostatným fázím se budeme věnovat v následujících podkapitolách. 2.1 Návrh na vyhlášení NP Postupu při vyhlašování ZCHÚ se věnuje ustanovení 40 an. ZOPK. Podnět k vyhlášení nového zvláště chráněného území může podat kdokoliv. 38 Orgán ochrany přírody poté vypracuje návrh na vyhlášení ZCHÚ. Tímto orgánem je podle 40 odst. 3 ZOPK Ministerstvo životního prostředí. V návrhu orgán vyhodnotí stav dochovaného přírodního prostředí v území a navrhne vhodný způsob a rozsah ochrany včetně bližších ochranných podmínek. Detailní náležitosti návrhu řeší vyhláška MŽP č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území. 39 Návrh pak ministerstvo zašle všem obcím a krajům, jejichž území se návrh dotýká. Obce jsou následně povinny vydat do pěti dnů ode dne, kdy jim byl návrh doručen, veřejnou vyhlášku podle 25 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v níž občanům oznámí záměr na vyhlášení NP. Návrh také zveřejní MŽP na portálu veřejné správy. Zákon přiznává zvláštní postavení vlastníkům nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí a nacházejících se na území, které má být podle návrhu zařazeno do první či druhé zóny ochrany NP. Výše uvedeným vlastníkům zašle MŽP písemné oznámení o předložení návrhu spolu s informací, kde je možné se s ním seznámit, kdo je oprávněn podat námitky a kdy uplyne lhůta pro jejich podání. Následuje důležitá fáze, během níž mají dotčené obce, kraje a také vlastníci právo podávat námitky. Zákon stanoví lhůtu 90 dnů, k námitkám uplatněným po uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podávají se příslušnému orgánu ochrany přírody, v případě NP je jím MŽP. To má 60 dnů od uplynutí lhůty na to, aby o vznesených námitkách rozhodlo. O námitkách se rozhoduje ve správním řízení a proti rozhodnutí je možné podat rozklad. Ustanovení 40 odst. 4 pak stanoví, že návrh musí být uveden do souladu s námitkami, jimž bylo vyhověno. Z toho můžeme vyvodit, že návrh musí nadále zůstat v této upravené podobě a nesmí se změnit do podoby rozporné s námitkami, jimž bylo vyhověno. U NP však není možné tuto jednotu zajistit kvůli fázi schvalování 38 PEKÁREK, Milan. Zákon o ochraně přírody a krajiny: Komentář. Brno: IURIDICA BRUNENSIA, 1995, str. 61. 39 Tato vyhláška nahradila předchozí vyhlášku MŽP č. 60/2008 Sb. 23
Parlamentem ČR, k níž se dostaneme záhy. Poté, co je návrh takto dopracován, musí být dle ustanovení 41 odst. 2 a 3 ZOPK projednán s ústředními orgány státní správy podle zvláštních předpisů. Není zcela zřejmé, jaké orgány jsou tímto myšleny. Ustálená praxe tuto fázi zahrnuje do samotného legislativního procesu a za projednání s ústředními orgány státní správy považuje meziresortní připomínkové řízení k návrhu zákona. Jde-li o vyhlašování národního parku, které je vždy celospolečensky sledované a do jisté míry rozporuplné, především kvůli odlišným zájmům jednotlivých skupin obyvatel, nestačí vyhovět liteře zákona a splnit vše, co ukládá 40. Základem úspěšného procesu vyhlašování je především dobrá komunikace se všemi dotčenými subjekty. MŽP by nejspíš snížilo šanci na úspěšné vyhlášení NP, pokud by bez předchozích konzultací odeslalo obcím a krajům návrh na vyhlášení. Bedřich Moldan v této souvislosti hovoří o potřebě partnerství při vyjednávání, nikoli paternalismu. 40 Proto se vždy vedou dlouhotrvající odborně i politicky laděné diskuse tak, aby byl v budoucnu vyhlášený NP přínosem pro všechny. V nedávné době jsme toho mohli být svědky hned ve dvou případech. Při vyhlašování NP Šumava byla situace odlišná v tom, že již na daném území NP existuje a všichni dotčení tak již věděli, jaké jsou jeho dopady, a na základě toho se diskutovalo spíše o zpřísnění či uvolnění režimu ochrany. U chystaného NP Křivoklátsko se ale jedná o ukázkový příklad. Ministerstvo dojednávalo konečnou verzi návrhu na vyhlášení s tamními obcemi a vlastníky nemovitostí téměř tři roky. 41 Proces začal v roce 2010 42 a skončil předložením návrhu zákona o vyhlášení NP Křivoklátsko v březnu roku 2013. Na komplikovanou situaci ohledně vyjednávání a jeho politického zákulisí poukazuje i výše zmíněný fakt, že radní středočeského kraje návrh dodatečně odmítli. Osobně o významu komunikace vůbec nepochybuji. Národní park je většinovou veřejností vnímán jako omezení pro obyvatele žijící na jeho území. Je proto třeba s nimi jasně vyřešit, jaká bude předsudky či médii nezkreslená realita. Například výzkum Roberta Zemana s názvem Výhody a omezení obcí ležících ve správním území 40 MOLDAN, Bedřich. Ochrana přírody: Partnerství místo paternalismu. Ochrana přírody. 2004, ročník 59, číslo 8/2004, s. 225. 41 S podrobnostmi konkrétních jednání je možné se seznámit na stránkách MŽP http://www.mzp.cz/cz/pressreleases [cit. 23. 12. 2013]. 42 MŽP. Ministerstvo životního prostředí zahájí během února proces vyhlašování NP Křivoklátsko, dostupné na http://www.mzp.cz/cz/news_tz_100122_krivoklatsko [cit. 23. 12. 2013]. 24
Národního parku Šumava z hlediska zdrojů obecních příjmů porovnával na Šumavě finanční situaci obcí, které jsou zahrnuty do území NP a těch, které leží mimo. 43 Výsledek byl naprosto jednoznačný obce ležící na území NP dosahovaly až třikrát vyšších příjmů. Příčin je mnoho, může za to zvýšený zájem turistů, dotace aj. 44 2.2 Návrh zákona o vyhlášení NP Druhou hlavní fází vyhlašování národních parků je schválení zákona o vyhlášení NP. Poté, co je zpracován návrh na vyhlášení a jsou do něj zapracovány námitky, jimž bylo vyhověno, stane se tento návrh podkladem pro zpracování návrhu zákona. Ten předkládá MŽP nebo jiný subjekt, nadaný zákonodárnou iniciativou. 45 Návrh musí projít standardním legislativním procesem, a sice připomínkovým řízením, schválením Poslaneckou sněmovnou, Senátem a musí být podepsán prezidentem. 46 Je tedy jasné, že právě v Parlamentu může být narušeno pravidlo, že schválený návrh na vyhlášení se nemá měnit. 47 Poslanci mohou podávat pozměňovací návrhy, které se již v minulosti několikrát negativně promítly do legislativy týkající se ochrany životního prostředí. 48 Je tedy zřejmé, že celý proces vyhlašování může trvat značně dlouho. V této souvislosti si musíme připomenout, že ZOPK v minulosti pamatoval na ochranu území zamýšleného NP již v procesu vyhlašování, a sice v 40 odst. 3, v němž stanovil povinnost každého zdržet se zásahů, které by měnily nebo poškozovaly dochovaný stav přírody na území navrhovaném k vyhlášení, a to od doby zveřejnění návrhu na vyhlášení, nejdéle však po dobu jednoho roku. Tato povinnost však byla ze ZOPK 43 ZEMAN, Robert. Výhody a omezení obcí ležících ve správním území Národního parku Šumava z hlediska zdrojů obecních příjmů. České Budějovice, 2008. Bakalářská práce. Vysoká škola evropských a regionálních studií. Vedoucí práce Ladislav Skořepa. 44 Pro podrobnosti doporučuji prostudovat článek Jakuba Kašpara: Poloha v národním parku znamená pro obce profit. Zpravodaj MŽP 12/2008, dostupný na http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/e75c7074f3a42826c1256b0100778c9a/d48acc6b64234837c125752500 4e5be3?OpenDocument [cit. 26. 12. 2013] nebo podobně v článku Jany Slonkové: Chráněná území přínos nebo ztráta, dostupném na http://www.casopis.ochranaprirody.cz/zvlastni-cislo/chranena-uzemiprinos-nebo-ztrata.html [cit. 26. 12. 2013]. 45 Dle čl. 41 Ústavy je to poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územně samosprávného celku. 46 Podrobněji k legislativnímu procesu např. KOLEKTIV AUTORŮ. Legislativní proces (teorie a praxe). Praha: Ministerstvo vnitra, 2011. 47 Tomuto tématu jsme se věnovali v podkapitole 2.1. 48 Za všechny můžeme uvést například změnu v novele ZOPK provedenou zákonem č. 218/2004 Sb., kdy bylo pozměňovacím návrhem poslance Vlastimila Aubrechta vypuštěno slovo jiný veřejný zájem v 43 odst. 1 ZOPK. 25
odstraněna novelou č. 291/2009 Sb. Domnívám se, že by bylo vhodné tuto předběžnou ochranu znovu zavést. Pro úplnost dodejme, že ZCHÚ může být dle 45 ZOPK zrušeno. Příslušným je orgán, který ZCHÚ vyhlašuje a děje se tak stejným způsobem, jakým bylo ZCHÚ vyhlášeno, v případě NP tedy zákonem. Důvody pro zrušení se kryjí s důvody pro udělení výjimky dle 43 ZOPK, nadto je možné zrušit NP jen pokud zanikly důvody pro jeho zvláštní ochranu. Zatím se tak v historii ČR nikdy nestalo a doufejme v zájmu přírody, že ani nestane. 2.3 Evidence a označování NP Vyhlášené národní parky musí být evidovány ve dvou veřejných seznamech. Tím prvním je Ústřední seznam ochrany přírody, jehož vedením je pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK). Tento seznam obsahuje základní informace o NP, jako jsou název, rozloha, právní a odborná dokumentace aj. 49 Druhým seznamem je katastr nemovitostí, do něhož se vznik NP zapisuje k jednotlivým nemovitostem. 50 V rámci mezinárodního práva dochází ještě k dobrovolné evidenci do seznamu zvláště chráněných území vedeného IUCN. Vyhlášené národní parky musí být vyznačeny v terénu, aby byla účinná opatření směřující k ochraně přírody před návštěvníky. ZOPK stanoví, že se k označování NP používá velkého státního znaku České republiky. Podrobnosti uvádí výše zmiňovaná vyhláška MŽP č. 64/2011 Sb. Ta určuje konkrétně, že se NP označují tabulkou s velkým státním znakem, uvedením názvu a kategorie chráněného území. Tyto tabulky se pak umístí na přístupové komunikace a jiná vhodná místa. Hlavním cílem tohoto označování je upozornit návštěvníka na to, že se nachází na území NP, z čehož vyplývá celá řada omezení. K problému jak seznámit návštěvníky s pravidly chování na území NP, aniž by se spoléhalo jen na princip ignorantia iuris non excusat, se dostaneme později v této práci. 51 49 Podrobnosti uvádí 5 vyhlášky MŽP č. 64/2011 Sb. 50 Více k problematice zapisování do katastru nemovitostí viz HOKR, Zdeněk. O zapisování zvláště chráněných území do katastru nemovitostí. České právo životního prostředí. 2003, 2/2003. 51 Mimo jiné v kapitole 4. 26
Zvlášť se označují první zóny národního parku. Musí to být podle ustanovení 10 odst. 1 písm. c) vyhlášky MŽP tabulkou s označením první zóny, která je také často doplňována tzv. pruhovým označením podle písm. i) téže vyhlášky. To je umístěno na sloupcích, stromech či jiných vhodných objektech na hranici první zóny NP tak, aby návštěvníky upozornilo, že vstupují do první zóny, s čímž je spjat zákaz vstupu mimo vyznačené stezky a některá další omezení. 2.4 Důvody pro vyhlášení NP Proč vlastně vyhlašujeme národní parky? NP jsou považovány za jakousi pokladnici přírody, za svatyně, jež se podařilo uchránit z celé této země, 52 či za místa zachování ukázkových koutů volné přírody jako muzejních kousků pro poučení těch, kteří si jednoho dne budou přát vidět, cítit či studovat kořeny svého kulturního dědictví. 53 Vojtěch Stejskal považuje za převládající motiv k ochraně ŽP, a tím snad i k vyhlašování NP, historickou hodnotu přírody a potřebu jejího zachování budoucím generacím. 54 Na tom, že mají být národní parky místem, kde je chráněna výjimečná příroda, zřejmě panuje shoda. Naskýtá se ale celá řada otázek. Chráníme přírodu kvůli ní samé nebo pro potěchu lidí? Mají být národní parky zřizovány pouze na místě, kde jsou přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, nebo i na dalších územích s vzácnou přírodou? Jaké mají být cíle a poslání NP? V následující části této práce se podíváme na nástin možných odpovědí na výše položené otázky. 2.4.1 Území přirozená nebo málo ovlivněná ZOPK v 15 odst. 1 stanoví, že rozsáhlá území jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam, lze vyhlásit za národní parky. Je zřejmé, že v současné době v přírodě již mnoho takových míst, která nebyla poznamenána lidskou činností vůbec, nebo jen málo, nenajdeme. Je proto otázkou, zda de lege ferenda 52 SNYDER, Gary. Praxe divočiny, Praha: DharmaGaia, 1999, s. 23. 53 LEOPOLD, Aldo. Zápisky z chatrče a rozmanité poznámky. Tulčík: Abies, 1996, s. 218-219. 54 STEJSKAL, Vojtěch. Vývojové tendence, s. 31. 27
neuvolnit definici národních parků obsaženou v ZOPK tak, aby se mohlo této nejpřísnější úrovně ochrany dostat i dalším územím. Dnes máme na území ČR čtyři NP, počítá se s vyhlášením NP Křivoklátsko a možná i NP Jeseníky. Pokud by byla definice v ZOPK uvolněna, mohlo by se v budoucnu najít více rozsáhlých území, která by byla jedinečná v národním nebo mezinárodním měřítku, s takovými ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký nebo výchovný význam. Přínosem tohoto uvolnění by bylo zlepšení ochrany a zvýšení prestiže některých dalších území, která jsou jí hodna. Na druhou stranu by však mohlo být provázeno nežádoucím snížením úrovně ochrany přírody na území NP. Rovněž by bylo značně znejasněno postavení dalších ZCHÚ, především CHKO. 2.4.2 Využití NP Ustanovení 15 odst. 2 uvádí, že veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. Je bezpochyby nezbytné, aby bylo vždy a při všech činnostech využití NP podřízeno zájmům ochrany přírody. NP jsou území s nejcennější přírodou, a upřednostnění jakýchkoliv jiných zájmů před zájmem ochrany přírody je nepřípustné. Musíme se zamyslet nad tím, jaké mají být cíle NP. Využívání pro vědecké účely je logické s ohledem na výjimečnost ekosystémů a přírodních procesů na území NP. Cíle výchovné jsou ze stejného důvodu pochopitelné, neboť se lidé právě zde mohou učit tomu, jak příroda samovolně pracuje, zde mohou často vidět ekosystémy či procesy, které v běžné přírodě již neuvidí. Je však třeba zamyslet se nad tím, proč vlastně tuto vzácnou přírodu chráníme. Pro její hodnotu per se? Nepouštějme se do metaprávních nebo spíše až filosofických úvah o tom, zda může existovat hodnota nezávisle na lidech, tedy na hodnotícím subjektu. V dnešní společnosti častější pohled je ten, že člověk chrání přírodu, protože má hodnotu pro něj. A chrání-li přírodu proto, že je mimořádná pro něj, chce tu mimořádnost také vnímat, pozorovat a využívat. Takové uvažování je však nebezpečné a značně nežádoucí pro ochranu přírody. Zásadní otázkou je, jak moc má být národní park otevřen a zpřístupněn lidem. Pro přírodu samotnou by bylo nejlepší příval turistů zcela zastavit. Zdá se ale pravděpodobné, že by v takovém případě zmizel zájem vyhlašovat národní parky. Je proto nutné najít rovnováhu, při níž budou zohledněny zájmy přírody i lidí. Ředitel 28