8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

Podobné dokumenty
Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

BUNĚČNÝ CYKLUS SOMATICKÝCH BUNĚK A JEHO REGULACE

Povinná literatura. Otová B., Mihalová, R.: Základy biologie a genetiky člověka; Karolinum 2015

DUM č. 2 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Mitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Rozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou. methanobacterium, halococcus,...

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika


Mitóza a buněčný cyklus

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

MEIÓZA. 1. Které fáze z meiotické profáze I jsou znázorněny na obrázcích?

Gametogeneze, mitóza a meióza. Prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc.

Slovníček genetických pojmů

Digitální učební materiál

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

FERTILIZACE A EMBRYOGENEZE

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

Biologie 12, 2017/2018, Ivo Papoušek, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

Pohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.

PREPARACE BUNĚK SLINNÝCH ŽLAZ LARVA PAKOMÁRA

Gametogenese a fertilizace. Vývoj 142

ROZMNOŽOVÁNÍ BUŇKY příručka pro učitele

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

Biologie 11, 2014/2015, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno

Reprodukce buněk Meióza Smrt buněk

Spermatogeneze saranče stěhovavé (Locusta migratoria)

DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.

Základy buněčné biologie

CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie

Přednášející: (abecedně)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Souhrnný test - genetika

Vliv věku rodičů při početí na zdraví dítěte

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

GENETICKÁ INFORMACE - U buněčných organismů je genetická informace uložena na CHROMOZOMECH v buněčném jádře - Chromozom je tvořen stočeným vláknem chr

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

GENETIKA. dědičnost x proměnlivost

REPRODUKCE BUNĚK BUNĚČNÝ CYKLUS MITÓZA

10. oogeneze a spermiogeneze meióza, vznik spermií a vajíček ovulační a menstruační cyklus antikoncepční metody, oplození

Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

Základy klinické cytogenetiky II

Buněčný cyklus. When a cell arises, there must be a previous cell, just as animals can only arise from animals and plant from plants.

Proč je dobré studovat genetické procesy na úrovni buňky? Například proto, že odchylky počtu nebo struktury chromozomů mohou způsobit:

Buněčný cyklus a buněčná smrt

arise from animals and plant from

DUM č. 4 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Buněčná biologie, nádorová transformace, onkogeny a supresorové geny

Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy Genetiky

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Biologie I. 7. přednáška. Základy genetiky

EMBRYOLOGIE Učebnice pro studenty lékařství a oborů všeobecná sestra a porodní asistentka

ší šířen CYTOGENETIKA

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Genetika - slovníček pojmů

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Univerzita Karlova v Praze. Vyšetřovací metody v lidské cytogenetice

Nondisjunkce v II. meiotickém dělení zygota

Klasifikace mutací. Z hlediska lokalizace mutací v genotypu. Genové mutace. Chromozomální mutace. Genomové mutace

Buněčný cyklus a buněčná smrt

REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

EMBRYOLOGIE Učebnice pro studenty lékařství a oborů všeobecná sestra a porodní asistentka

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

Z Buchanan et al. 2000

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Základy klinické cytogenetiky I

II. ročník, zimní semestr 1. týden OPAKOVÁNÍ. Úvod do POPULAČNÍ GENETIKY

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Sada I 13 preparátů Kat. číslo

MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

- vytvoření speciálních buněk (gamety), vznikají meiózou (redukční dělení) v pohlavních orgánech

Degenerace genetického kódu

CHROMOZOMÁLNÍ ABERACE

Organely vyskytující se pouze u rostlinné bu ky. Bun ná st na neživá sou ást všech rostlinných bun k (celulóza)

Základy klinické cytogenetiky chromosomy

Sterilita: stav, kdy se páru nedaří spontánně otěhotnět i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku Infertilita: stav, kdy je pár

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Transkript:

Buněč ěčné dělení

BUNĚČ ĚČNÝ CYKLUS

ŘÍZENÍ BUNĚČ ĚČNÉHO CYKLU cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin-Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího systému buněčného cyklu 8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů 7 typů Cdk-proteinkináz - Cdk proteiny vykazují odlišné funkce v závislosti na fázích buněčného cyklu fosforylují seriny a threoniny cílových proteinů účinnost Cdk-proteinkináz závisí na vytvoření komlexu s cykliny, dále na vazbě s PCNA (Proliferating Cell Nuclear Antigen) inhibovány jsou působením inhibitorů proteinkináz

ŘÍZENÍ BUNĚČ ĚČNÉHO CYKLU - gen RB1 tumor-supresorový gen Rb1 - aktivní téměř ve všech somatických buňkách, v průběhu buněčného cyklu se pouze střídá fosforylace a defosforylace Rb proteinu Rb protein (prb) - jaderný transkripční faktor, regulace buněčného cyklu, diferenciace, indukce apoptózy inhibiční usměrňování přechodu z G 1 do S fáze nefosforylovaný prb je aktivní - váže se s multifunkčními transkripčními faktory rodiny E2F - inhibuje jejich činnost komplex prb-e2f potlačuje transkripci genů - například cyklin D a E neaktivní fosforylovaná forma Rb proteinu vede k uvolnění prb z vazby s faktory E2F fosforylace proteinu Rb (inaktivace) je vyvolána cyklin-dependentními kinázami po vzniku komplexu Cdk-cyklin interakce Cdk - cyklin je vyvolána vazbou růstových faktorů k receptorům

ŘÍZENÍ BUNĚČ ĚČNÉHO CYKLU tumor-supresorový gen TP53 - pozastavení buněčného cyklu v kontrolním bodě G 1 indukce apoptózy - reakce na poškození DNA a různé typy stresu (hypoxie, nedostatek růstových faktorů atp.) - zvýšená exprese a zvýšení stability (prodloužení poločasu degradace) proteinu p53 protein p53, jaderný fosfoprotein - transkripční faktor pro několik cílových genů se zásadním významem pro regulaci buněčného cyklu (CIP1/WAF1), reparaci poškození genetického materiálu (GADD 45 - Growth Arrest and DNA Damage), navození apoptózy (BAX ) CIP1/WAF1 - protein 21 (p21), váže se k cyklin-dependentním proteinkinázám a inhibuje jejich aktivitu jak v G 1 tak G 2 kontrolním bodě p21 může tlumit replikaci zpomalením postupu replikační vidlice, inhibuje katalitickou aktivitu PCNA-dependentní-DNAplolymerázy-delta GADD 45 - protein Gadd 45 podněcuje excizní reparaci přímo a nebo v kooperaci s PCNA Gen BAX (proapoptotickýčlen rodiny Bcl-2) - navození apoptózy

ŘÍZENÍ BUNĚČ ĚČNÉHO CYKLU

ŘÍZENÍ BUNĚČ ĚČNÉHO CYKLU

Interfáze probíhá metabolismus a tvorba proteinů specifická pro daný typ buňky replikace DNA reparace chyb v genomu

Struktura chromosomu chromatin, euchromatin, heterochromatin kondenzace, dekondenzace centromera, telomera, chromatida

Mitóza dělení somatických buněk (2n) dvě buňky dceřiné (2n) shodná genetická výbava s mateřskou buňkou fáze: profáze metafáze anafáze telofáze cytokineze Mitóza zajišťuje genetickou identitu dceřiných buněk

Profáze kondenzace chromosomů stále patrné jako dlouhé tenké struktury tvorba mitotického vřeténka mikrotubuly + proteiny iniciace rozpadu jadérka a jaderného obalu kinetochor -část chromosomálních centromer se uchytí k mikrotubulům mitotického vřeténka centrioly se pohybují směrem k pólům buňky

Metafáze maximální kondenzace chromosomů jsou seřazené v ekvatoriální rovině v této fázi se chromosomy nejčastěji vyšetřují

Anafáze chromatidy každého chromosomu se rozcházejí k opačným pólům buňky - chromosomy dceřinných buněk k opačným pólům buňky táhne chromatidy achromatické vřeténko

Telofáze a cytokineze Telofáze opětná dekondenzace chromosomů začíná se tvořit jaderný obal ohraničující chromosomy Cytokineze začíná ve chvíli, kdy chromosomy doputují k pólu tímto procesem se oddělí cytoplazmy dceřiných buněk sesterské chromatidy se dosyntetizují až v S-fázi

Meióza Vznik gamet (n - haploidní) redukce počtu chromosomů z 2n (diploidní) dvě fáze: meióza I a meióza II období mezi meiózou I a meiózou II se nazývá interkineze meióza I heterotypické dělení (odlišné od klasické mitózy): profáze leptoten zygoten pachyten (crossing-over) diploten diakineze metafáze anafáze k pólům buňky se rozcházejí chromosomy jednotlivých párů telofáze meióza II homeotypické dělení (analogie mitózy)

Meióza

Meióza I profáze I obecně: začíná se tvořit dělící vřeténko, postupně se začíná rozpadat jaderná membrána a nucleolus, jednotlivé fáze průběhu profáze I: leptoten chromosomy začínají kondenzovat zygoten začínají se párovat homologní chromosomy, vytváří se synaptonemální komplex důležitý pro crossing-over pachyten chromosomy jsou již značně kondenzované a v mikroskopu patrné jako tetrády (4 chromatidy v bivalentu), odehrává se crossingover důležitý krok pro genetickou variabilitu populace diploten zaniká synaptonemální komplex, bivalenty se začínají rozcházet, chiasmata (místa překřížení) drží chromatidy u sebe diakineze maximální kondenzace

Meióza Profáze I

Meióza I metafáze I mizí jaderná membrána, homologní chromosomy tvoří chromosomální tetrády a ty se řadí v ekvatoriální rovině

Meióza I anafáze I probíhá disjunkce chromosomy se rozcházejí k opačným pólům buňky vždy jeden z páru tím se redukuje počet chromosomů rozchod chromosomů k opačným pólům je náhodný, náhodná kombinace chromosomů maternálního a paternálního původu nondisjunkce proces, kdy dochází k chybám v rozchodu chromosomů nebo chromatid meióza I nesprávný rozchod homologních chomosomů meióza II nesprávný rozchod chromatid může mít za následek například trisomii 21 chromozomu - podstata Downova syndromu (47,XX,+21 nebo 47,XY.+21) další syndromy: Turnerův sy 45, X0 Klinefelterův sy 47, XXY Patauův sy 47, XX/Y, +13 Edwardsův sy 47, XX/Y, +18 a další

Meióza telofáze I a cytokineze Telofáze I 2 haploidní sady chromosomů se seskupují u opačných pólů buňky Cytokineze buňka se rozdělí i s cytoplazmou vznikly 2 haploidní buňky a nastává krátká meiotická interfáze při vzniku vajíček a spermií je rozdíl v distribuci cytoplazmy do gamet

Meióza II homeotypické dělení stejné fáze jako v mitóze, ale dělí se haploidní buňka

Důsledky meiózy redukce počtu chromosomů v gametách náhodná segregace chromosomů / alel (nové kombinace maternální a paternální genetické výbavy) crossing-over, nové kombinace alel na homologních chromosomech

Gametogeneze tvorba pohlavních buněk z primordiálních zárodečných buněk jsou haploidní oproti somatickým

Spermatogeneze v semenných kanálcích testes od počátku pohlavní dospělosti spermatogonie 2n primární spermatocyt 2n sekundární spermatocyt 1n spermatida 1n spermie 1n přibližně 64 dní v jednom ejakulátu přibližně 200 milionů spermií

Spermatogeneze

Oogeneze na rozdíl od spermatogeneze probíhá převážně již v prenatální době oogonie 2n primární oocyt 2n sekundární oocyt 1n + 1 polární tělísko vajíčko + 1 polární tělísko při narození jsou primární oocyty ve stadiu profáze I (dictyoten) a tak setrvávají až do pohlavní dospělosti primární oocyt tak pokračuje v meióze I a rozdělí se na sekundární oocyt (1n) s většinou cytoplazmy a organelami a na polární tělísko meioza II je dokončena pouze v případě oplodnění

Oogeneze