Ústavní vývoj na konci monarchie v letech

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Ústavní vývoj na konci monarchie v letech 1848-1918 Bakalářská práce Autor: Kristýna Váchová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. PhDr. René Petráš, PhD. Praha Duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou, práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Chýnově 25. dubna Kristýna Váchová

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. PhDr. Renému Petrášovi, PhD., za podanou nápomocnou ruku při její tvorbě. Především za velmi vstřícný přístup, zajímavé postřehy a odborné rady.

Anotace Obsahem mé práce je zachycení historických okolností vzniku ústav na konci monarchie v letech 1848-1918. Také se zaměřuji na komparaci jednotlivých dílčích ustanovení a systematiku ústav. Klíčová slova: ústava, ústavnost, habsburská monarchie, zákony, panovník, moc zákonodárná Annotation: The subject of this thesis is called "The realization of historical circumstances on constitution birth at the end of monarchy in 1848-1918". I also allude to comparison of individual establishments and the classification of constitutions. Key words: constitution, constitutionality, Habsburg monarchy, legislation, emperor, the legislative branch

Obsah Úvod... 6 1. Ústavní vývoj v rámci habsburské monarchie... 7 2. Revoluce 1848... 8 2.1 Povaha revolučního hnutí... 8 2.2 Události kolem Prahy, Vídně a Frankfurtu... 10 3. Dubnová ústava... 12 4. Návrhy Kroměřížské ústavy... 14 4.1 Zrušení poddanství... 15 4.2 Kroměříž a ústava... 15 5. Březnová ústava 1849... 19 6. Bachovských absolutismus... 21 7. Obnovení konstitucionalismu... 24 8. Únorová ústava 1861... 25 8.1 Rakousko-Uherský dualismus... 28 9. Prosincová ústava 1867... 30 10. Pád monarchie a prozatímní ústava... 42 Závěr... 45 5

Úvod V úvodu mé práce je nezbytné seznámit se s poměry tehdejšího rakouského mocnářství a případný vliv na ústavnost, tedy volání lidu po vydání konstituce neboli ústavy. Ústavní právo je velice specifický obor, proto je důležité pochopit dlouhodobý vývoj práva. Ruku v ruce s ústavním vývojem jde historický vývoj. Proto je důležité, abych ve své bakalářské práci, připomněla nejdůležitější události, které měly vliv na ústavní vývoj na konci monarchie v letech 1848 1918. Cílem mé práce je zachytit historické okolnosti vzniku jednotlivých ústav na konci habsburské monarchie a také porovnávat jednotlivé dílčí ustanovení a systematiku ústav. Pro přehlednost jsem celé zpracovávané téma rozdělila do deseti hlavních kapitol, chronologicky podle data a významu daných skutečností. Celé zpracovávané téma začíná klíčovým mezníkem dané doby a to revolucí a rokem 1848. Při zvolené metodě zpracování práce kladu velký důraz na co možná nejrozsáhlejší seznámení se s odbornou literaturou. U vývoje českého ústavněprávního zakotvení stálo mnoho událostí a vývojových etap. Samotné počátky české státnosti již nalézáme v historických zásadních dokumentech, které ovlivnily státní uspořádání na dlouho dobu dopředu. Proto tento ústavní vývoj je dobré znát, aby bylo patrné podle čeho, a na jakých základech máme dnes vybudovaný ústavní systém naší země. 6

1. Ústavní vývoj v rámci habsburské monarchie Ústavní systém měl klíčový mezník v roce 1848, kdy nastala revoluce. Tzv. pragmatická sankce z roku 1713 potvrdila Habsburské dynastii nárok na trůn, také zakotvovala nedělitelnost zemí rakouského soustátí. 1 Pod revolučním tlakem padl feudální absolutismus. V monarchii byla snaha systém zkvalitnit (především politická a lidská práva zkvalitňovat) a další základní prvek v monarchii hrál nacionální konflikt (nacionální postavení). K nástupu nového státu nedošlo ihned. Porážka v revoluci a poté následující období tzv. bachovského absolutismu na čas zastavil proces jeho následného prosazení. Teprve v období liberalizace 60. let byly v Rakousku utuženy základy moderního státu. Od revolučních let 1848 1849, nastalo otevření cesty do politického života. Přesto má v našich dějinách významné místo. Právě zde dozrál vývoj Čechu a Slováků v moderní národy. Když v tomto období padl feudální absolutismus, byla jako důsledek porážky feudálního režimu vyhlášena konstituce, bylo odstraněno poddanství a robota. V letech 1849-1860, je nastolen režim, který obnovuje absolutistickou moc císaře. Toto období je také charakteristické také tím, že rakouský stát je budován důsledně centralisticky a samostatnost česká i uherská je jím zcela v nedohlednu. Toto období je nazývané podle jména jeho představitele a to tedy jako bachovský absolutismus. Roku 1859 odvolal císař ministra Bacha a v říjnu 1860 vydal Říjnový diplom, ohlašující návrat k ústavnosti a svolání říšské rady. Tím začalo důležité období 1860-1867, v kterém došlo k dovršení revoluce a ke kompromisu mezi feudalitou a měšťanstvem. Jako vyvrcholení tohoto procesu se stalo vydání prosincové ústavy v r. 1867. Tato ústava vychází z liberálních požadavků a zakotvuje v politickém životě Rakouska parlamentarismus. Také téhož roku došlo k dualizaci monarchie na Rakousko- Uhersko. V období 1867-1871 vypuká konflikt česko-rakouský, toto úsilí bývá označováno jako česko-rakouské vyrovnání. Následná etapa tvoří léta první světové války, ve které nastává odboj českého i slovenského národa proti Rakousko-Uhersku. Jako výsledek úspěšné národní a demokratické revoluce vzniká 28. 10. 1918 Československá republika. 2 1 MLSNA, P., ŠLEHOFER, L., URBAN D. Cesty české ústavnosti k 90. výročí přijetí první československé ústavy. Praha: Úřad vlády České republiky, 2010, s. 42 2 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 208-209 7

2. Revoluce 1848 2.1 Povaha revolučního hnutí Nelze všude rozebírat podrobně historické detaily, ale zde jde o úplný počátek, tak bude problém nastíněn důkladněji. Revoluce v Rakousku byla ovlivněna velkým evropským demokratickým hnutím, které zahájila revoluce v Paříži. V rakouském císařství se záhy vytvořila revoluční ohniska ve Vídni, v Uhrách, v Itálii a v Čechách. Cíle revoluce byly hlavně protifeudální. Liberální buržoazie především usilovala o porážku feudálního státu ve stát buržoazní. Požadavky liberální lze chápat jako zejména ústavní vláda, svoboda tisku, občanské svobody, odstranění cenzury, zrušení poddanství a také omezení moci byrokracie. Dále pak také byly snahy o rovnoprávnost češtiny s němčinou na úřadech a ve školách. Jasné požadavky demokratických přeměn státu a společnosti nešlo popřít. Pro vytvoření moderní byrokratické správy, na kterých by bylo možno stavět základy, bylo období druhé poloviny 18. stol. a začátku 19. stol. rozhodující. 3 Příležitostí k formulaci českého politického programu se stala schůze ve Svatováclavských lázních, svolána na sobotu 11. března 1848. Této schůze se zúčastnilo na 3000 osob, zástupci měšťanstva a studentů, nastalo převzetí veřejnou aklamací několik politických požadavků, které byly následujícího dne přeměněny v Prvou pražskou petici. Obsahují 11 požadavků určených císaři. Hlavní požadavek představuje jazykovou rovnoprávnost. 4 Obyvatelé Prahy v této době začínají svými podpisy projevovat souhlas s potřebou reformy společnosti. V tomto okamžiku již události spěly ve Vídni ke klíčovému rozuzlení. Hnutí vídeňského obyvatelstva vyvrcholilo dne 13. března 1848 v krvavé střetnutí s ozbrojenou mocí, kterým byl ohrožen stávající vládní systém. Jedním z hlavních snah revolucionářů byla snaha o to, aby došlo k vydání ústavy, která by přinesla nový liberální duch do společnosti, a především požadovali zakotvení pravidelné volby. 5 3 SCHELLE K., ŠEDIVÝ M., TAUCHEN J., VESELÁ R. Stát a právo v době Metternichově. Ostrava: KEY Publishing s. r. o., 2009, s. 15 4 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 208-209 5 MLSNA, P., ŠLEHOFER, L., URBAN D. Cesty české ústavnosti k 90. výročí přijetí první československé ústavy. Praha: Úřad vlády České republiky, 2010, s. 48 8

V tuto dobu začalo hořet na mnoha místech vídeňských předměstích a továren. Mluvčí liberálního měšťanstva uveřejňují požadavek, že do deváté hodiny večer musí odstoupit kancléř Metternich 6. Jeho odvolání bylo jediný možný prostředek k uklidnění situace. Možnost vojenského zákroku byla prozatím vyloučena. Již bylo rozhodnuto vyhlásit konstituci. Následujícího dne byl zveřejněn patent, jímž byla znovu potvrzena svoboda tisku a vytvoření ozbrojené Národní gardy. Občanská aktivita byla legalizovaná, a tudíž liberální měšťanstvo mělo otevřenou cestu působnosti. Slovo konstituce se i náhle stalo nejčastějším vyslovovaným a tištěným slovem. 7 Důležitým seskupením v období revoluce se stávají stavovské sněmy a zemský sněm český, zde bylo možno ventilovat státoprávní a politické otázky. Struktura obnoveného českého sněmu byla odrazem měnícího se sociální rozvrstvení obyvatelstva. I sám František Palacký a lidé okolo jeho osoby volají po tom, aby požadavky občanstva byly sdělovány prostřednictvím sněmu. Stavovský sněm byl chápán jako symbol spojitosti českého státu. Německá podnikatelská skupina obyvatel nepřikládala zemskému sněmu valný význam. Na základě těchto skutečností sílí požadavky zakotvení a akceptování občanských práva a svobod. Vycházející ze stále sílícího národního a státoprávního uvědomění středostavovské vrstvy obyvatel. 8 Ozývají se také velké požadavky, kromě nedotknutelnosti osoby a majetku, na opětovné spojení zemí České koruny. Další z požadavků bylo doplnění stavovského zastupitelského orgánu volenými zástupci všech měst a venkovských okresů. Na tyto požadavky, přišla oficiální odpověď, ve které bylo přislíbeno rozšíření počtu zástupců měst zvolených obyvatelstvem. Tento příslib měl být i zapracován do textu zamýšlené ústavy. 6 Kníže Metternich-Winneburg-Beilstein-Ochsenhausen, vedl zahraniční politiku habsburské monarchie v letech 1809-1848, jeho neznámější názor na uspořádání vztahů mezi evropskými státy je velice známý. - SCHELLE K., ŠEDIVÝ M., TAUCHEN J., VESELÁ R. Stát a právo v době Metternichově. Ostrava: KEY Publishing s. r. o., 2009, s. 61 7 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 25-26 8 SOUKUP. L. Zemský sněm český v 19. století. In: MALÝ, K., SOUKUP, L. Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918. Praha, Karolinum, 2006, s. 365 9

2.2 Události kolem Prahy, Vídně a Frankfurtu Odpovědí na požadavky, byl 8. dubna vydán kabinetní list, adresovaný císařem ministru vnitra Pillersdorfovi. Tímto listem byla přislíbena rovnoprávnost jazyková, svolání českého zemského sněmu a stanovení volebních zásad. Zástupců z Prahy mělo být 12 a ostatní královská města po jednom zástupci. U venkovských měst s 8000 obyvateli zastupují 2 zástupci a s počtem obyvatel nižším po 1 zástupci. U pražských vysokých škol byl zástupcem rektor a za každou fakultu 1 zástupce. Dva poslanci zatupují venkovské obyvatelstvo na každý obvod. Volební právo bylo omezené tím, že jeho výkon byl vázán na placení přímých daní a ve městech na příslušnost k měšťanům. Aktivní volební právo bylo od 25 let a pro pasivní to byla hranice věku 30 let. Samotný pád absolutismu zpočátku změnil pouze ústřední orgány ve Vídni. V Čechách stále fungovalo zemské gubernium. Určitý tlak veřejnosti si vynutil uznání nových revolučních orgánů, jako byl pražský Svatováclavský výbor, se kterým byli nuceni spolupracovat i představitelé rakouské vlády. Vývojem událostí došlo ke spojení Svatováclavského výboru s mimořádnou guberniální komisí v tzv. Národní výbor. Národní výbor měl 140 členů a více než polovina zástupců tvořilo měšťanstvo. Jeho hlavním úkolem bylo realizovat kabinetní list a podílet se na přípravách voleb do zemského sněmu. 9 Ve Vídni v tuto dobu vznikl Spolek Němců z Čech, Moravy a Slezska na obranu své národnosti. Němečtí liberálové se zásadně vyjadřují proti oddělení českých zemí od ostatních rakouských zemí, dále proti zavádění češtiny do škol v německých oblastech. Také Liberálové vyslovují přání uchovat německý jazyk jako jazyka zastupitelských orgánů českých zemí. Ale také především požadují připojení českých zemí s německorakouskými zeměmi k Německu. Vláda Rakouska dne 9. dubna 1848 udělila souhlas, avšak s určitými výhradami vůči předpokládanému frankfurtskému shromáždění s volbami do německého parlamentu v rakouských zemích Německého spolku. Další vývoj v českých zemích byl závislý nejen na vztahu Prahy a Vídně, ale ovšem také na vztahu Prahy a Frankfurtu. 10 9 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 211 212 10 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 26 10

Ve Vídni byl vydán pokyn, aby byly vypsány volby do frankfurtského shromáždění. Úřadující Stadion nechtěl rozhodnou bez vědomí Národního výboru. Na scéně se objevovaly komplikované národnostní rozpory, především mezi českým a německým měšťanstvem. Jednoznačný požadavek Čechů národního osvobození byl tím hlavním důvodem rozporů. Postoj Čechů vyjádřil František Palacký v dopise ze dne 11. dubna 1848. V tomto dopise jednoznačně řekl, že začlenění českých zemí by byla učiněná sebevražda. Toto bylo považováno jako základ politiky austroslavismu. Tato politika se stala pro českou reprezentaci určující po celou dobu revoluce. Zástupci německého obyvatelstva v Čechách odmítli stanovisko v dopise Palackého a vyslovila souhlas s účastí na Frankfurtském sněmu. I vídeňská vláda se rozhodla pro vypsání voleb, chtěla se totiž podílet na vlivu rozhodování o německé otázce. Na výzvu Národního výboru voliči ignorovali účast na volbách. I v dalších otázkách docházelo ke konfliktu mezi českými a německými politiky. Jako příklad mluvící za vše mohu uvést, to že čeští zástupci odmítali účast v Národním výboru těch zástupců, kteří pocházejí z rakouských zemí. Němečtí odmítají stanovení volebních obvodů na základě církevních administrativních jednotek. Zvýšená agitace na obou stranách vedla na počátku května ke změnám v Národním výboru, odešlo z něj několik německých liberálů. Když se konaly volby, z celkového počtu 68 okresů v Čechách se volilo jen v 19 okresech. Ve volbách volila většinou jen města. Bylo podstatné, že do Frankfurtu nebyl volen ani jeden moravský Čech. Národní výbor přijal upravený volební řád, podle kterého by vedle dosavadních 210 nevolených šlechtických zástupců zasedalo 327 volených poslanců. Již odstupující hrabě Stadion rovněž nechtěl předbíhat událostem a přenechával věk k vyřízení již hraběti Thunovi, který měl nastoupit na úřad guberniálního prezidenta. Ale ani ten nechtěl vyvolávat možnou kolizi, k níž by zajisté došlo při současných volbách do českého sněmu a do Frankfurtu. 11 Revoluce v habsburské monarchii znamenala velký dějinný zlom. Uvnitř vrstev rakouské mocenské elity panovalo přesvědčení o potřebě modernizovat politické poměry v Rakouském císařství. Morava naproti tomu patřila ke klidnějším oblastem, tam touha po určité změně nebyla tak patrná. 12 11 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 37 12 CIBULKA, P. Postoj českých a německých politiků k ústavnímu vývoji na Moravě a v habsburské monarchii v letech 1848-1918. In: MALÝ, K., SOUKUP, L. Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918. Praha: Karolinum, 2006, s. 531 11

3. Dubnová ústava První rakouskou ústavou se stala ústava dubnová, vyhlášena vládou 25. dubna 1848. Bývá také nazývána též Pillersdorfova ústava podle rakouského ministra vnitra. S přihlédnutím na okolnost, že ústava byla vydána panovníkem Ferdinandem I. a nikoli přijata ústavodárným shromážděním, můžeme ji označit jako oktrojovanou neboli vnucenou. Územní platnost této ústavy se měla vztahovat na monarchii bez Uher, Chorvatska a Lombardsko-Benátska. Obsahovala především všeobecné předpisy o postavení císaře, občanská a politická práva, také předpisy o vládě a sněmu. Tato ústava však nikdy neplatila, pouze byl, na jejímž základě svolán říšský sněm jako ústavodárné shromáždění a v jejím duchu byly provedeny volby do tohoto ústavodárného sněmu. Její význam spočívá ve formulaci několika zásad, které se pak později výrazně uplatnily při formulování rakouského ústavního práva. 13 V ústavě je zachycena koncepce historických zemí, tedy Čech a Moravy, jako provincií říše. Byla zde představa dvoukomorového říšského sněmu, který se měl skládat jednak z poslanecké sněmovny a senátu, jehož členové byli císařem jmenováni. Dubnová ústava formulovala a zakotvila demokratické svobody. Jako jsou svobody osobní a náboženské, svoboda tisku, ochrana listovního tajemství, ústnost a veřejnost soudního řízení, národnostní rovnoprávnost. Ovšem ústava zachovávala převahu feudálních velkostatkářů v horní sněmovně. Volební řád byl považován za nespravedlivý, protože zbavoval volební právo dělnictva. 14 Sám ministr vnitra Pillersdorff netajil tím, že ústava byla sestavená narychlo, jako souhrn cizích vzorů měla vyjít vstříc volání po konstituci. Také z Národního výboru se ozvaly nesouhlasné hlasy proti ústavě, byly vzneseny požadavky na její úpravu. 15 Ústava obsahovala 59 paragrafů. Za nedlouho se ukázalo, že vláda podcenila veřejné mínění a proti okrojované ústavě začala ve Vídni vznikat řada kritiky a odporu. 13 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 218 14 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 219 15 ČERNÝ, M. J. Boj za právo část I. Sborník aktů politických u věcech státu a národa českého od roku 1848 a výklady historickými. Praha: Karolinum, 2007. s. 239 12

55). 16 Během měsíce května 1848 probíhala stálá jednání o přípravě zemského sněmu. Ústava prohlašovala: Všechny zákony potřebují přivolení obou komor a sankce císařovy ( 45). Jedním z nejprvnějších úkolů říšského sněmu bude zkoumání přiměřených změn dosavadního uspořádání, které předloží provinciální sněmy říšskému parlamentu ( Svolání zemského sněmu bylo odsouhlaseno a byla vydána vyhláška k provedení voleb. Praha byla oprávněna volit dvanáct delegátů a každé další královské město pak po jednom zástupci. Věková hranice byl pro aktivní volební právo 25 roků a pro pasivní volební právo to byl věk nejméně 30 roků. Do Českého sněmu mohl být zvolen každý státní občan narozený v Česku. Také politikové, literáti a čeští vlastenci se zapojují do příprav voleb prostřednictvím uveřejňování informací a rad pro voliče v časopisech a letácích poslanců zemského sněmu. Intenzivní jednání Národního výboru o podobě budoucí zemské ústavy stále trvala. Zatímco ve Vídni se prosadila na přelomu května a červa revoluce, v Praze se začala formovat za podpory hraběte Thuna a knížete Windischgrätze vládní reakce, která ovšem nebyla nějak významná. Jeden z letáků, který se šířil v Praze, ohlašoval, cituji: Není žádná revoluce hájí se jen konštituce! 17 Při zamyšlení nad výrokem zjistíme, že jím autor vyjádřil podstatu politických představ a přání liberálního měšťanstva. Liberální měšťanstvo se stavělo za ústavu jako politický výsledek měnících se poměrů, a stejně tak se bránili revoluci, která pro ně představovala sociální převrat. Do otázky, jaká konstituce, kým a proti komu měla být hájena, chtěli promluvit také představitelé širokých plebejských vrstev dělnictva, řemeslnictva a studentstva. Jakousi tečku za červnovými událostmi udělala nová vláda Doblhoffova, která nastoupila po Pillersdorffovi. Nová vláda měla být důstojnou a rozhodnou protiváhou říšského sněmu. Mimořádného přelomu ve vývoji středoevropské revoluce si brzy uvědomil i rakouský císař a český král Ferdinand I., který odešel do Innsbrucku. 18 Volby do říšského sněmu se v českých zemích konaly v poměrně dusné atmosféře. Avšak volby proběhly a tak 22. července mohl říšský sněm ve Vídni zahájit svou činnost. 16 SOUKUP. L. Zemský sněm český v 19. století. In: MALÝ, K., SOUKUP, L. Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918. Praha, Karolinum, 2006, s. 367 17 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 54 18 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 54 13

4. Návrhy Kroměřížské ústavy 4.1 Zrušení poddanství Otázka roboty a poddanského svazku byla hlavním sociálním problémem, který muselo protifeudální hnutí řešit a vyřešit. Venkovský lid víceméně rezignovaně přijímal svůj osud až do roku 1848. Všeobecně známe, bylo to, že současné majetkoprávní a sociální vztahy na vesnici jsou hlavní brzdou racionálnějšího hospodaření v zemědělství. Zřejmé bylo také to, že předbřeznové zákonné předpisy o výkupu z roboty nemohly přinést zásadní změnu pro rolníky. Řešení poddanské otázky se stalo ne náhodou prvním aktem konstituování nového státu, k němuž přistoupil říšský sněm ve Vídni. Návrh na zrušení poddanského poměru se všemi právy a povinnosti předložil nejmladší poslance sněmu Hans Kudlich ze Slezska. 19 Poslanec Hans Kudlich ve zdůvodnění svého návrh 26. 7. 1848 přednesl, cituji: Pánové! Svým návrhem nesleduji nic jiného než nezbytnou a každému snadno pochopitelnou rovnoprávnost mezi poddanými a těmi, kteří jimi již nejsou. 20 Důležité také bylo přijetí kabinetního listu ze dne 31. prosince 1851, podle kterého byl v Uherských zemích vyhlášen občanský zákoník. ABGB platil pro všechny rakouské země kromě Uher, těmi rakouskými zeměmi se myslí ty země, kterými se v roce 1811 zakládala rakouská monarchie. 21 Již nebylo pochyb o vlastním zrušení poddanství, rozběhla se na sněmu diskuse o způsobu, jakým se má likvidace poddanství, jakého si přežitku feudalismu provést. Zda za náhradu, placenou držitelům velkostatků, či bez náhrady. Čeští poslanci za podpory vídeňské vlády zastávají stále názor náhrady a pomáhají tak ke konečné formulaci zákona o zrušení poddanství, pozemkových vrchností a roboty. A proto tedy 7. září byl vyhlášen císařem patent. Tím také byla současně prosazena zásada, že panovník má právo veta proti usnesení sněmu. Toho roku se až nečekaně slavilo v Čechách svatováclavské posvícení. 19 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 55 20 URBAN, O. Kroměřížský sněm. Praha: Agro, 1998, s. 24 21 SCHELLE K., ŠEDIVÝ M., TAUCHEN J., VESELÁ R. Stát a právo v době Metternichově. Ostrava: KEY Publishing s. r. o., 2009, s. 45 14

úředníci státní úředníci místní a soukromí právníci lékaři profesoři duchovní ostatní obchodníci a průmyslníci řemeslníci ostatní statkáři sedláci celkem přítomno celkem má být zvoleno 4.2 Kroměříž a ústava Pod tlakem událostí ve Vídni musel sněm počátkem října 1848 přenést svou činnost do Kroměříže. 22 Hlavním úkolem sněmu bylo vypracování návrhu nové ústavy. Která měl mnohem víc než ústava Pillersdorffova odpovídat představám především liberálních představitelů politiky. Sněm byl však již od počátku velice rozdělen na pravici, levici a politický střed. Sociální a profesionální složení sněmu (stav koncem ledna 1849) 23 měšťanská inteligence měšťanstvo rolnictvo země Dolní Rakousy 3 3 4 2 2 1 4 x 2 4 3 6 34 37 Horní Rakousy a Solnohradsko 4 x 1 x x 1 x 2 1 x 2 8 19 20 Čechy 11 18 15 7 6 4 7 3 4 1 4 4 84 90 Morava a Slezsko 2 10 8 1 2 1 6 5 3 2 3 4 47 48 Halič a Bukovina 3 3 8 4 3 16 1 x x 4 22 36 100 108 Štýrsko 5 3 2 x 1 x x x x x 7 1 19 21 Illyrie (Korutany a Kraňsko) 6 x 4 x x x x 1 x x 2 2 15 17 Tyroly a Voralberg 9 2 3 1 1 x x x x 1 1 x 18 19 Přímoří 4 x 4 1 x x x 1 x x 1 x 11 12 Dalmacie 4 1 3 x x x x x x x 2 x 10 11 Celkem 51 40 52 16 15 23 18 12 10 12 47 61 357 383 22 Po přeložení sněmu do Kroměříže, členové sněmu dbají na to, aby se sněm rozšířil a proto do sněmu vstoupiují mino Čechů, i někteří poslanci z Moravy, Haliče a Jihoslované ze Štýrska. - ČERNÝ, M. J. Boj za právo část I. Sborník aktů politických u věcech státu a národa českého od roku 1848 a výklady historickými. Praha: Karolinum, 2007. s. 667 23 URBAN, O. Kroměřížský sněm. Praha: Agro, 1998, s. 20 15

V čele rakouské vlády v této době stojí Felix Schwarzenberg. Dne 2. prosince 1848 nastoupil na císařský trůn František Josef I., což byl synovec odstupujícího Ferdinanda I. Ústavodárný sněm se nažil splnit svůj hlavní úkol a tedy vypracování nové ústava 24, proto byl zvolen třicetičlenný ústavní výbor sněmu. Za Čechy byli zvoleni Palacký, Pinkas a Rieger. Také byl zvolen podvýbor pro vypracování návrhu na konkrétní organizaci zákonodárné a výkonné moci. Rieger vypracoval návrh základních práv a tento návrh byl projednáván od srpna až do října. Tento návrh byl rozdělen do 32 paragrafů a jeho koncepce byla pojata na základě Deklarace práv a člověka a občana. Hned na začátku prvních tří paragrafů byl patrný vliv liberálních idejí francouzského a amerického původu. Ve smyslu definice práv občana, jaké si funkce státu a také vyjasňovaly pojem lidu jako zdroje veškeré moci. V tomto návrhu byl zapracován požadavek občanské rovnosti před zákonem, záruky svobody a jistoty osoby, svobodu shromažďování. Dále také návrh požaduje nedotknutelnost vlastnictví, záruky svobodného rozvoje každého národa, navrhoval odstranění šlechtických privilegií, odstranění trestu smrti, předpokládal také zavedení všeobecné branné povinnosti. Riegerův návrh se ovšem shledal s jistou mírou nesouhlasu u ústavního výboru. Nesouhlas byl především veden proti úvodním třem paragrafům, jelikož nebylo žádoucí, aby ústava monarchického státu začínala obecnou proklamací práv, v níž se hovoří o suverenitě lidu. Nad tímto návrhem probíhají bouřlivé a ostré diskuze, jelikož takto svobodomyslný návrh by znamenal zásadní zásah do společenských vztahů a vytvářelo by to taky novou občanskou společnost. Upravený text nyní shrnutý do 30 paragrafů, byl předložen plénu. V upraveném návrhu se například změnilo ustanovení o zrušení trestu smrti, které se mělo vztahovat pouze na politické zločiny ani bezvýhradné zrušení šlechty neuspělo. I navzdory úpravám zůstal návrh základních práv stále pozoruhodným dokumentem a proto byl 21. prosince 1848 v prvním čtení přijat, proto bylo rozhodnuto, že projde k druhému čtení a současné k publikování. Ve sněmovně vzniklo jaké si přání, aby ústava byla hotova nejpozději v polovině března následujícího roku. 25 24 Ovšem svou úlohu sněm nedokončil, přizpůsobil původní návrh základních práv novým skutečnostem, ale ústava nebyla nikdy přijata - ČERNÝ, M. J. Boj za právo část I. Sborník aktů politických u věcech státu a národa českého od roku 1848 a výklady historickými. Praha: Karolinum, 2007. s. 15 25 URBAN, O. Kroměřížský sněm. Praha: Agro, 1998, s. 58-59 16

V návrh je velmi zřetelný liberální požadavek prostřednictvím zavedení ústnosti a veřejnosti soudního řízení, zavedení porotního soudnictví, svoboda svědomí, ochrana svobody domovní, listovní tajemství, právo petiční, právo stěhování, vyznání a církví, zavedení obligatorního sňatku civilního, svobodu vyučování, svobodu tisku, rovnost národů a ochrana vlastnictví. Celý návrh ústavy byl koncipován pro konstituční monarchii v čele s císařem neodpovědným z výkonu své moci. Mnohá císařova práva byla obsažena v 40 až 63 návrhu. Co se týče zákonodárné moci tak tu měl vykonávat říšský sněm o dvou komorách a to tedy komory lidu a komory zemí. Dále by návrh této ústavy zavedl zemské sněmy, krajské a samosprávu obcí. Nezávislé soudy měly vykonávat soudcovskou moc. 26 Během ledna 1849 proběhl otevřený konflikt mezi zákonodárnou a výkonu mocí. Celá vláda byla proti 1 navrhované ústavy o zdrojích státní moci. Přijetí tohoto usnesení v 1 považovala vláda za nepřípustné vůči monarchickému principu a požadovala jeho odstranění. I když po dlouhých diskuzích většina řečníků souhlasila s tímto paragrafem, v hlasování bylo odsouhlaseno tento paragraf ze začátku ústavy vypustit. Bylo doporučeno, aby byl případně uplatněn v jiné pasáži navrhované ústavy. Podařilo se prosadit původní návrh na zrušení šlechtictví a nikoli jen stavovských výhod. Když plénum projednávalo návrh základních občanských práv, přistoupil ústavní výbor k rozpravě o druhé části ústavy. Do popředí rozpravy se dostal Palackého návrh ústavy, v jeho návrhu bylo např. uvedeno, že každá země měla mít svůj zemský sněm, volby měly být rovné, také navrhl novou struktur výkonné moci. V každé zemi podle něj měl být v čele zemský ministr a panovník měl mít podle tohoto návrhu pouze právo odkladného veta a třikrát přijatý návrh zákon měl vstoupit v platnost bez ohledu na další námitky. Koncem ledna však byl projeven nesouhlas s Palackým návrhem a bylo poukázáno na nedůslednost českých návrhů. Palacký se bránil a vystoupil s velice radikálním programem federalizace. Navrhoval rozdělení celé monarchie na 8 celků. Rieger, jakožto dobrý řečník se snažil hájit Palackého návrh, ale většina členů výboru jej považoval za nesmyslný a odmítla jej. 27 26 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 215 27 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 74-75 17

Palacký se počátkem února rozhodl odejít z ústavního výboru. Na půdě ústavního výboru došlo k poslednímu většímu střetnutí, ještě před ukončením prací na návrhu ústavy. Rieger dal zcela zřetelně najevo, že dokončovaný návrh zcela neodpovídá oprávněným požadavkům jednotlivých zemí a předpovídal dohady v plénu. Kroměřížský ústavní návrh navrhoval rozdělení té části habsburské monarchie, jejíž zástupci ve sněmu jednali. Větší z těchto zemí měly být podle návrhu děleny na kraje. Výkonnou moc měl mít na povel císař společně s odpovědným ministerstvem. V čele zákonodárné moci říšský sněm o dvou komorách, a to sněmovně lidu s 360 poslanci a sněmovně zemí. Volební právo jak už bylo zmíněno, mělo být přímé a rovné, ale ne všeobecné. Do čela zemské výkonné moc měl být dosazen hejtman a tu zemskou zákonodárnou moc měl vykonávat sněm, který se měl zabývat politickými, kulturními, hospodářskými a finančními záležitostmi. Co se týče sporného 1 návrhu základních práv, byl v trochu oslavené formě umístněn v odst. III. o vládní výkonné moci jako 33, v kterém bylo uvedeno, že veškerá vládní moc smí být vykonávána pouze ústavním způsobem. 28 Počátkem března prohlásil předseda ústavního výboru ve slavnostní náladě, že ústavní návrh je hotov. Členové výboru, kteří byli ozdobeni bílo-červeno-zlatými šerpami jako navrhovanými barvami státu, byli pyšni na dokončení návrhu. Avšak již v té době bylo vše trochu jinak. Váda již v té době začala připravovat svou vlastní ústavu a všem zasvěceným bylo jasné, že sněm bude rozpuštěn. Náznakem toho také bylo to, že jednotlivý ministři přijížděli stále méně a do jednotlivých debat už ani nezasahovali. Dne 6. března si ministr Stadion pozval skupinku poslanců, aby jim oznámil, že následujícího dne bude sněm rozpuštěn. Dne 7. března 1849 byl sněm rozpuštěn, pro jeho zbytečnost. Panovník vydal císařský manifest o rozpuštění sněmu již 4. března. Lid v této době přestal být subjektem legální politiky a stal se znovu nadlouho objektem politické hry. 29 Rozehnání sněmu bylo znemožněno přijetí ústavy, proto tento Kroměřížský návrh ústavy nikdy nevstoupil v platnost. Již před rozpuštěním sněmu, začali práce na přípravě nového návrhu ústavy. 28 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 74-75 29 URBAN, O. Kroměřížský sněm. Praha: Agro, 1998, s. 79 18

5. Březnová ústava 1849 Nová ústava byla vyhlášena již jeden den pro rozpuštění sněmu, tedy 7. března 1849. Její sepsání bylo ovšem hotové již 4. března 1849. Tato ústava se nazývá Březnová nebo také Stadionova, podle ministra vnitra rakouské vlády Stadiona. Tato nová ústava posílila moc panovníka a také jeho postavení. Podle ní měl císař nastupovat na trůn korunovací a to mělo být dědičné. Jak už to bývá u oktrojované ústavy, císař byl ústavně neodpovědný a zastupoval stát navenek. Dále měl být podle ústavy vrchním velitelem armády, rozhodovat o míru a válce měl a také uzavírat smlouvy s cizími státy, vyhlašovat zákony a jmenovat a propouštět ministry a jiné vysoké státní funkcionáře. Podstatným doplněním ústavy byl patent o základních právech občanských, který byl vydán zároveň s ústavou. Šlo o katalog základních práv občanů. 30 Nová ústava byla sestavená z 16 částí rozdělených na 123. Byla důsledně centralistická. Její pojetí vycházelo z koncepce jednotného státního území, jednotného území celního i obchodního (zachyceno v 1-7). Jak už bylo výše řečeno podle 14 je císař posvátný, neporušitelný a neodpovědný a dávají se mu velké pravomoci. Třetí část ústavy zakotvuje jednotné občanství, jednotný právní řád. V 27 je stanovena rovnost před zákonem, nedotknutelnost soukromého vlastnictví 26. Zakotvuje také obecní samosprávu, pravomoc zemí a říše. Moc zákonodárná je svěřena císaři ve spojení se sněmem říšským. Sněm byl dvoukomorový, složený z horní a dolní sněmovny. Dolní komora měla být volena na zemských sněmech, po dvou poslancích za každou zemi. Výkonná moc náležela císaři, který ji vykonával prostřednictvím ministrů. Také se měla zřídit říšská rada. V paragrafu 101 je řešena moc soudcovská, soudcům byla dána záruka nezávislosti a neodvolatelnosti. Jako součást ústavy byla vydána listina základních občanských práv platící pro rakouské země mimo Uher. Ve 13 paragrafech stanovila svobodu vyznání, vědy a vyučování, slova, zákaz cenzury, tisku, nedotknutelnost osoby, svoboda shromažďovací a spolčovací, svobodu domovní, ochranu listovního tajemství. Bylo zde uvedeno, že vláda má možnost zastavit působnost těchto práv na určitý čas. Březnová ústava nikdy nenabyla účinnosti. Avšak mnohá ustanovení z ní byla zachována. 31 30 ZIMEK, J. Ústavní vývoj českého státu. Brno: Masarykova univerzita V Brně, 1996, s. 12 31 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 21 19

Ústava říšská císařství rakouského ze 4. března 1849 1 Císařství Rakouské dělají následující země korunní: Arciknížectví Rakouské, vojvodství Salcburské, Štýrské atd. 2 Tyto země korunní dělají svobodné i samostatné, nerozdílné a nerozlučitelné ústavní dědičné mocnářství Rakouské. 32 V ústavě také bylo v paragrafu 3 uvedeno, že Vídeň je hlavním městem říše a císařské moci. Tedy, že se stává centem všeho dění. Území Rakouského císařství Zdroj:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6e/Austrian_empire.png Území rakouské císařství byla v té době velice rozsáhlé, jak je možné vidět na mapě. Habsburská monarchie 33 už i touto rozlohou byla něčím výjimečným. 32 ČERNÝ, M. J. Boj za právo část II. Praha: Karolinum, 2007, s. 810 33 Historickým vývojem vznikly dvě základní formy vlády a to tedy monarchie a republika. V monarchii vládne panovník, nejčastěji dědičný v rámci panovnického rodu. Rozlišujeme historicky starší absolutistickou monarchii, kde má panovník prakticky neomezenou moc a pak dále konstituční monarchii, ve které je vláda panovníka omezena ústavou. ZOUBEK V. Právověda a státověda. Úvod do právního a státovědního myšlení. Plzeň:Aleš Čeněk, 2010, s. 403, kapitola 8. Forma státu 20

6. Bachovských absolutismus Tvůrce ústavy Stadion dne 17. května 1849 pro vážnou nemoc podal demisi a jeho úřad provizorně převzal Alexandr Bach 34. Bach ve vládě převzal trvale křeslo ministra vnitra. Bach s velkým úsilím zdůrazňoval charakter nové vlády a celého systému. Ministrem spravedlnosti se stal Anton von Schmerling. Bach doporučil svým úředníkům, ať se začnou seznamovat s obsahem ústavy. Také byla oficiálně zveřejněna zemská zřízení pro většinu zemí včetně všech tří zemí českých. Ovšem tyto normy se nestaly platnými. Do čela říšské rady jako poradního orgánu vlády, která zatím neexistovala, byl jmenován počátkem prosince 1850 Karl von Kübeck, který prosazoval změny v postavení rady. Dne 20. srpna 1851 podepsal císař tři výnosy: 1. Kabinetní list adresovaný Kübeckovi, ve kterém se měnilo postavení říšské rady, a to tak, že byla pozměněna na osobní poradní orgán císaře. 2. Kabinetní list Schwarzenbergovi, který zbavoval vládu odpovědnosti vůči jakékoliv jiné politické autoritě, a nadále byla odpovědna pouze císaři. 3. Kabinetní list Schwarzenbergrovi, ve kterém byla vláda vyzván, aby uvážila nemožnost realizace Březnové ústavy 35 Tento krok byl předposledním krokem k vybudování nového systému. Také v této době bylo vdáno vládní nařízení, jež dával možnost úřadům po dvojí výstraze zastavit vycházení novin bez soudního rozhodnutí. Většina všech novin ztrácela politický obsah. Karel Havlíček byl v celé monarchii prvním, vůči němuž byl vládní výnos uplatněn. Bach v té době už měl povolení císaře k nucenému vystěhování nepohodlných publicistů a mezi nimi byl také Havlíček, který byl deportován do Brixenu. 34 Alexandr Bach byl ministr spravedlnosti a následně stanul ve funkci ministra vnitra. Byl považován za to, že zřídil četnictvo a polici. 35 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 91 21

Zavedení režimu, který popřel ústavnost a vracel se zpět k absolutistickým formám vlády, označujeme jako neoabsolutismus nebo bachovský absolutismus. Takto byla označována forma vlády v letech 1851-1859. František Josef I. svolal na ke konci roku říšskou radu a vládu ke společnému zasedání a dal přečíst tři patenty. Tyto patenty jsou nazvány jako silvestrovské patenty z 31. prosince 1851, znamenaly přechod k absolutismu. Patenty zrušili oktrojovanou ústavu březnovou a namísto ní se vyhlašovaly Zásady pro organické řízení zemí rakouského císařství. Březnovou ústavu zrušil první z těchto patentů a také se potvrzovala rovnost občanů před zákonem a zrušení poddanství a roboty. Další patent prohlásil občanská práva za zrušená a slíbil ochranu církvím státem uznávaným. Další ze tří aktů stanovil základní organizaci správy zemí, rozdělení na obce, okresy, kraje a země, zaváděl trojinstanční soudní řízení, zrušil poroty, odstranil veřejnost soudního řízení, zaváděl instituci státního zástupce jako žalobce v trestních věcech. Tímto byla otevřena cesta k zavedení režimu. Vládlo se bez parlamentu a bez kontroly ze strany veřejnosti. 36 Alexandr Bach dostal jedno z nejvyšších vyznamenání za zásluhy o stát Velký kříž Leopoldova řádu. Bach tím získal nárok na povýšení do šlechtického stavu. Silvestrovskými patenty byla zrušena politický práva a výslovně byla potvrzena rovnost občanů před zákonem a také náboženská svoboda vykonávaná v rámci státem uznaných církví. Zásady pro organické řízení zemí rakouského císařství byl zcela jedinečný dokument, ve kterém bylo formulováno specifický sociálně politický obsah a záměr absolutismu padesátých let 19. století. Všechny předcházející dokumenty vydané za absolutismu přinášely určitou změnu jen v některých oblastech života, tedy zemská čí stavovská zřízení. Zato tento absolutismus, určoval velice dynamickou rekonstrukci státu na zcela vyhraněných základech. Tento absolutismus, také někdy označován jako organický, ignoroval nejen veřejné mínění, ale samotou společenskou realitu. 37 36 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 220 221 37 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 100 22

Dokument Zásady pro organické řízení zemí rakouského císařství, který obsahoval 36 paragrafů, byl pojat tak, že veškeré zákonodárství v monarchii mělo být uskutečňováno jednotně a s vyloučením veřejnosti. Veškeré korunní země tvořily součást rakouské dědičné monarchie. Okresní úřady měly být nejnižším článkem státní správy. Nad nimi měli být vytvořeny krajské úřady a ty pak byly podřízené zemským místodržitelstvím a tím se rušila všechna historická zemská zřízení. Také byla potvrzena integrita Čech. Součastně proběhlo rozdělení Moravy a Slezska ve dvě samostatné korunní země, protože Zásady dovolovaly používat v zemi obvyklé označení okresních či krajských úřadů. Podle Zásady se stavají soudní úředníci a soudci jinou skupinou. Soudnictví bylo spojeno s ostatní správou v rámci okresu, jako druhá instance byl stanoven vrchní zemský soud a jako třetí instance byl ustanoven nejvyšší soudní dvůr. Porotní soudy byly zrušeny a líčení před soudem bylo neveřejné. Jako utvrzení absolutní moci panovníka lze chápat také založení nezávislého Nejvyššího policejního úřadu. V roce 1852 byly novelizovány tiskové a spolčovací zákony součastně byl vydán nový trestní zákoník. Nový tiskový zákon upravoval ministerské nařízení z roku předešlého a umožnil zabavovat veškeré periodické tiskoviny, které nebudou podle představ vlády. 38 V této době byl také vydán jednotný trestní zákoník pro celou monarchii, to pouze podpořilo absolutismus. Tento absolutismus byl velmi důsledný, opíral se o rozrostlou armádu a polici a na venkově bylo nově zavedeno četnictvo. Postupem času se však začala monarchie dostávat do vnitřních i zahraničních komplikací. Rakouská vojska roku 1859 podlehla Francouzům a Italům v bitvě u Magenty a Solferina 39. Absolutistický režim se stával stále více neudržitelný. Ministr A. Bach byl odvolán z funkce a byl také vydán císařský manifest. Díky tomuto manifestu docházelo k ústupu absolutismu, otevřela se tak cesta k reformám a liberalizaci. Neúspěchy bachovské režimu vedly ke změně politiky vídeňského dvora. 40 38 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 101-102 39 Po této porážce Rakousko ztratilo Lombardii, byl to také jeden z důvodů k odvolání Bacha 40 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. Ostrava: KEY Publishing s. r. o., 2010, s. 11-12 23

7. Obnovení konstitucionalismu Absolutistický režim se stával stále více neudržitelný. Ministr A. Bach byl odvolán z funkce a byl také vydán císařský manifest. Díky tomuto manifestu docházelo k ústupu absolutismu, otevřela se tak cesta k reformám a liberalizaci. Neúspěch bachovského režimu vedl ke změně politiky vídeňského dvora. Cestu k obnovení ústavnosti a parlamentního režimu také znamenalo také to, že říšská rada byla doplněna o další členy (také se jí označovalo jako rozmnožená říšská rada). Byly provedeny nepřímé volby do rady, na které se měl projednávat státní rozpočet. Říšská rada neměla velké pravomoci, nebyla parlamentem v úplném slova smyslu. Například nemohou předkládat a schvalovat zákony. Avšak panovník uznal svrchovanost rady. Při jednání o rozpočtu rada požaduje rozsáhlou samosprávu zemí a liberalizaci veřejného života. Vývoj k obnovení ústavnosti byl položen dvěma akty a to manifestem a především Říjnovým diplomem. V manifestu císař osvětluje, proč bylo třeba vládnout absolutisticky a ukazuje a poukazuje na rozmnoženou říšskou radu, jako podpůrný orgán, který bude určovat další vývoj monarchie. 41 Říjnový diplom z 20. října 1860 v sobě obsahoval nutnost určité federalizace na základě historických okolností jednotlivých zemí. Ovšem důležité bylo, že byl zde prohlášen návrat k parlamentarismu a bylo také poukázáno na důležitost zemských sněmů. Panovník se v něm zřekl neomezené vlády. Tento ústavní dokument obsahoval určitý základní program obnovení ústavního života v monarchii. Což představovalo především rozdělení zákonodárné moci mezi panovníka a radou, rovnoprávnost národů. Říjnový diplom měl povahu určitého připravovaného dokumentu, který sděloval, přislib panovníka provést změnu. Byl určitým základním prvkem k znovuzrození parlamentarismu a tudíž obnovení konstitucionalismu 42. Samotné provedení diplomu bylo už úkolem jiných lidí, než těch, kteří si ho vynucují. Německá liberální buržoazie se dostává k moci. 43 41 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 222 42 Konstitucionalismus znamená tedy vláda lidu prostřednictvím ústavy. PAVLÍČEK, V. a kolektiv. Ústavní právo a státověda. 1. díl. Praha: Linde Praha, a. s., 2007, s. 158 43 ZIMEK, J. Ústavní vývoj českého státu. Brno: Masarykova univerzita V Brně, 1996, s. 13 24

8. Únorová ústava 1861 Vůdčí osobností této doby se stává ministr Anton von Schmerling, který pracoval na přípravě již třetí oktrojované rakouské ústavy. Schmerling již hned od začátku dával najevo, že má odlišné názory než předchozí ministr. Také prohlásil, že chce ponechat principy z Říjnového diplomu, ale také naznačil, že diplom není jediný dokument, podle kterého by se lidé a vláda měla řídit. Dne 26. února 1861 byla vyhlášena ústava, zvaná únorová nebo také Schmerlingova. Jednalo se jako u předchozích ústav o ústavu oktrojovanou, tedy vnucenou shora bez účasti ústavodárného shromáždění. Velice charakteristické a do jisté míry zajímavé je, že ani tato ústava neopustila jisté centralistické tendence. Tento ráz ústavy se odrážel zejména na širokém pojetí kompetence rady a zastupitelstva. Únorová ústava se skládá ze tří patentů č. 20-22/1861. Na základě příloh těchto patentů byl zřízen parlament, který představoval říšské zastupitelstvo. Bylo složeno ze dvou komor a to sněmovny poslanecké a panské. Bylo zavedeno řízení zemské pro země neuherské. Poslanecká sněmovna byla volena prostřednictvím zemských sněmů nepřímo. A ta sněmovna panská byla jmenována. Z ústavy bylo patrné, jak už jsem výše uvedla, velice centralistické snahy, které se projevují v posílení moci říšského zastupitelstva a v omezení moci zemských sněmů. Již zde byla nadnesena myšlenka dualistického uspořádání říše, prostřednictvím užší a širší říšskou radou. Ta užší byla omezena jen na zástupce zemí rakouských a ta širší měla za úkol pouze jednat o společných záležitostech. Ústava neupravovala občanská práva ani zde nebyla ukotvena odpovědnost ministrů a ochrana národních práva. 44 Jednotlivý členové panské sněmovny jsou jmenováni samotným panovníkem a jejich počet konečný nebyl určen vůbec. Poslanecká sněmovna čítala celkem 343 členů a na Čechy z tohoto počtu zbylo 54 a na Moravu 22. Tito poslanci jsou chápani vlastně jako vyslanci jednotlivých zemských sněmů. Právo nařídit v neočekávaných případech přímou volbu do rady zemského sněmu si vyhradil samotný panovník. Jednotlivé návrhy zákonů měla oprávnění předkládat vláda, ovšem i rada měla určité právo iniciativy. Proto k přijetí zákon bylo zapotřebí tedy souhlas obou komor rady a potvrzení panovníka. 45 44 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 223 45 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 151-152 25

V 13 Přílohy I. bylo totiž ustanovení, že panovník může vládnout bez parlamentu a vydávat nařízení s mocí zákon. Jednalo se o takový pokus zadních vrátek k obnovení absolutní moci panovníka. Reakce na novou ústavu byly z počátku zdrženlivé, zejména za řad českých politiků. Významnou součástí této ústavy byla zemská zřízení a volební řád do 15 zemských sněmů. Zemské samosprávy měly své zemské výbory, které mohly vést správu zemského majetku. Volební právo do zemských sněmů určovalo strukturu a složení poslanecké sněmovny. Parlament se zejména snažil o uzákonění základních občanských práv. Podařilo se aspoň přijmout zákon tiskový a také zákon o ochraně osobní svobody. 46 Jednotlivá zemská zřízení byla vymezena v podstatě všude stejně, rozdíly byly pouze v početnosti jednotlivých sněmů a jejich kurií. Tyto zemské sněmy byly vždy jednokomorové, ale mezi několika poslanci, kteří se volí automaticky. Ostatní poslanci se volí ve třech samostatných kuriích. Kurie představují velkostatkářské kurie, kurie měst a obchodních a živnostenských komor a ostatní jsou venkovské obce. Zákon předem stanovil, počet poslanců jednotlivých kurií. Zemský sněm měl funkční období na šest let. Panovník je však mohl kdykoli rozpustit. Jednou do roka probíhalo jednání. Za poslance jmenoval císař předsedu s označením zemský maršálek. Působnost zemských sněmů byla ovšem vymezena velmi přesně. Plnou moc měly v záležitostech zemědělství a výstavby budov. Podle volebního řádu zemského měl právo volit do zemského sněmu ve velkostatkářské kurii vlastník statku, tedy ti, kteří platili zákonem stanovenou hranici přímých daní. Z politického hlediska byla ústava svéráznou směsí principů stavovského zastoupení a také některých prvků moderního konstitucionalismu. Zajímavé je také to, že ústa neupravovala vztah zákonodárné, výkonné a soudní moci, tudíž dosavadní struktura výkonné moci absolutistického států zůstala zachována. Sám panovník prohlásil o ústavě, že představuje omezení dynastické moci. 47 46 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 223-224 47 URBAN, O. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982, s. 153-154 26

Volební právo v Rakousku samo o sobě prodělalo mnoho změn. Hlavní princip byl postaven na feudálním stavovství. Volební kurie, které představují seskupení voličů a poslanců do kterých jsou voliči zařazovány na základně svého majetku a jeho výše. Z výkonu volebního práva až do pádu monarchie byly vyloučeny ženy, to se však nevztahovalo na kurii velkostatkářskou. Pro výkon volebního práva ať už aktivního či pasivního bylo zapotřební platit přímé daně a přispívat tak na obstarávání veřejných záležitostí. V průběhu vývoje volebního práva hrálo důležitou roli boj o politickou moc mezi jednotlivými společenskými vrstvami a také časem i rakouského dělnictva. Vývoj volebního práva v Rakousku 1. 1861 zavedení volebního práva do zemských sněmů, které obesílaly poslaneckou sněmovnu říšské rady; 2. 1873 zavedení přímého volebního práva do říšské rady (zákon č. 40 a 41/1873 ř. z.), které mělo zlomit pasivní odpor českých poslanců; 3. 1882 Taafeho novela volebního řadu (č. 142/1882 ř. z.), spočívající ve snížení volebního censu v kurii městské a venkovské na 5 zlatých ročně; 4. 1896 Badeniho reforma volebního práva (č. 168/1896 ř. z.), spočívající v zavedení páté volební kurie; 5. 1907 zavedení všeobecného rovného a tajného hlasovacího práva zákonem č. 17/1907 ř. z. do poslanecké sněmovny říšské rady. 48 Samotný politický i sociologický vývoj po vydání ústavy do roku 1867 je charakterizován odporem národů proti habsburskému centralismu. Především uherský sněm, který měl za požadavek návrat k ústavě z roku 1848, jednal velmi nepřizpůsobivě a tím také přispěl k odvolání ústavy v roce 1865. Taky v této ožil již starý spor mezi tendencemi centralistickými a federalistickými. Mezi federalisty patřil např. Palacký a Rieger. 49 48 MALÝ, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, s. 232 49 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. Ostrava: KEY Publishing s. r. o., 2010, s. 13 27