BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

Podobné dokumenty
FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

ší šířen FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka - základní stavební a funkční jednotka těla

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

Úvod do předmětu fyziologie

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Cytologie. Přednáška 2010

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

pátek, 24. července 15 BUŇKA

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Základy buněčné biologie

MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Cytologie I, stavba buňky

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA P ř írodově decká fakulta. Fyziologie živočichů. Petr Kočárek

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

5. Lipidy a biomembrány

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Bílkoviny a rostlinná buňka

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek

Struktura a funkce biomakromolekul

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Fyziologický ústav

Rozdělení svalových tkání: kosterní svalovina (příčně pruhované svaly) hladká svalovina srdeční svalovina (myokard)

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

prokaryotní Znaky prokaryoty

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

Schéma rostlinné buňky

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Úvod do buněčné a obecné fyziologie. Michal Procházka KTL 2. LF UK a FNM

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

organismus orgány tkáně buňky

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Úvod do mikrobiologie

Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2

Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze (

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Membránový transport příručka pro učitele

Centrální dogma molekulární biologie

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Základy histologie. prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc.

Přeměna chemické energie v mechanickou

STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Epitely a jejich variace

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

BIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Membránový potenciál, zpracování a přenos signálu v excitabilních buňkách

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

BIOLOGICKÉ ÚVOD ZÁKLADY MOLEKULÁRN RNÍ BIOLOGIE

Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF

Eva Benešová. Dýchací řetězec

1. Buňka základní funkční jednotka organismu

Transkript:

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY Buněčné jádro- v něm genetická informace Úkoly jádra-1) regulace dělení, zrání a funkce buňky; -2) přenos genetické informace do nové buňky; -3) syntéza informační RNA (messenger RNA, mrna) přenosové RNA (transfer RNA, trna) ribosomální RNA (rrna); a jejich transport do cytoplasmy; Jaderný obal-membrána 2 listy, mezi nimi perinukleární cisterna; Zevní membrána přechází v membránu endoplasmatického retikula, na ní lokalizovány ribozomy: organely 20-25 Ă o 2 podjednotkách: syntetizují peptidový řetězec; vnitřní membrána- souvisí s tzv. perinukleární cisternou, přerušena tisíci jadernými póry 50-70 nm překrytými jemnou 5 um širokou membránou; uvnitř jádra- chromatin-bazofilní materiál viditelný během interfáze dělení jádra- skladba: komplex DNA (deoxyribonukleinová kyselina) + protein; během mitózy chromatin uspořádán do chromozomů-nesou genetickou informaci; chromozomy při interfázi-řídí metabolismus a diferenciaci buňky, -připravují další mitózu; JADÉRKO -viditelné během interfáze umístění-buď v karyoplasmě nebo na vnitřní straně jaderné membrány; není ohraničeno membránou; obsahuje RNA a proteiny; jadérko-funkčně obsahuje část chromatinu syntetizujícího rrna (ribozomální RNA); Funkce ribozomů z jadérka: syntéza proteinů ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER) cisterny, lamely, sakuly (váčky), 30x větší povrch než buňka; dělení endoplasmatického retikula: granulární (ribozomy) agranulární (bez nich) vnitřní prostor ER komunikuje s perinukleární cisternou 1

ad) granulární ER-je na povrchu do cytoplasmy, obsahuje ribosomy a polyribosomy-zapojeny do proteosyntézy, pak transportovány do Golgiho aparátu; ad) agranulární ER- hladké- bez granul-tubuly a cisterny bez ribozomů funkce: syntetizují lipidy (fosfolipidy, cholesterol) enzymy kontrolující glykogenolýzu detoxikace akumulace Ca 2+ iontů GOLGIHO APARÁT cisterny+ lamely- vázán k endoplasmatickému retikulu; kontrolován buněčným jádrem z endoplasmatického retikula odškrcovány transportní vesikuly do Golgiho aparátu (lysozomy, sekreční vesikuly); funkce-syntéza polysacharidů, glykoproteinů; LYSOZOMY intracelulární trávicí aparát - tvoří se v Golgiho aparátu-kulovité útvary se 40 kyselými hydrolázami (enzymy) - štěpí proteiny, nukleové kyseliny, mukopolysacharidy, lipidy,glykogen; uvnitř ph 5-6 udržované protonovou pumpou (H-ATPázou) Peroxizomy spíš v ER než v Golgiho aparátu- obsahují peroxidázu, katalázu, dehydrogenázu D aminokyselin a urikázu; funkce- redukce H 2 O 2, redukují v těle nebezpečné látky MITOCHONDRIE organely-produkují základní energii buňky struktura-2 membrány, cristae (vnitřní membrány)- granula, DNA, lipidy, glykogen; enzymy pro oxidaci živin-tvorba makroergních vazeb ATP, který transportován do tkání dle potřeby CENTRIOLY cylindrická tělíska - obsahují DNA- funkce: duplikace (zdvojení) na začátku mitózy a každý pár cestuje na opačný pól jádra; tvorba cilií (řasinek) 2

CYTOSKELET BUNĚČNÉ MEMBRÁNY kostra buňky filamenta, tubuly, trabekuly skrz celou buňku- dynamická organizace cytoplasmy a transport buňkou, fixuje tvar buňky; plasmatická-ohraničuje buňku,-zajišťuje integritu buňky,-chrání buňku před zevními vlivy, drží tvar buňky, udržuje stálé intracelulární prostředí, reguluje extracelulární tekutinu; skladba- lipidy, fosfatidilcholin, polární hlavičky orientovány vně buňky, lipidy dovnitř; hlavičky váží glykolipidy a oligosacharidy, hydrofobní část lipidů uvnitř tvoří 2 hydrokarbonové řetězce (olejová fáze); MEZIBUNĚČNÉ KONTAKTY Proteiny- zanořeny do lipidové vrstvy (kanály) hydrofilními konci na povrch; proteiny jsou částí iontových kanálů a receptorových systémů (25-75% hmotnosti membrány); plášť membrány- oligosacharidy, glykolipidy, glykoproteiny zonula occludens (= gap junctions- můstková spojení, např. buňky srdečního svalu), tight junction- pevná spojení-splynou zevní listy membrán-obepíná celý povrch buňky zonula adherens- zpevňující kontakt- volnější přiblížení obou membrán macula adherens-desmozom-nejsložitějšídiskoidní útvar-široký mezibuněčný prostor, uvnitř denzní materiál INTRACELULÁRNÍ MEMBRÁNY zhruba polovina povrchu buňky, plocha 10x větší než povrch buňky paracelulární transport transport mezi buňkami transcelulární transport- transport přes membránu buňky ven FORMY TRANSPORTU LÁTEK PŘES MEMBRÁNU prostá difuze-látky rozpustné v tucích+ malé molekuly: O2, CO2, voda, akvaporiny; prostup iontovými kanály- póry - malé molekuly; sekundární aktivní transport: spřažený transport přenašečovým systémem; symport-transport týmž směrem, antiport opačným směrem; primární aktivní transport-proti elektrochemickému gradientu-vyžaduje energii (na/k pumpa, K+ dovnitř, Na+ ven; 3

Endocytóza, exocytóza - přechod přes membránu transportními vesikulami, např. cholesterol, proteiny, enzymy, hormony; fagocytóza-transport celých částí (bakterie); pinocytóza- transport tukových kapének ROZLOŽENÍ IONTŮ PŘES MEMBRÁNU Gibbs-Donnanova rovnováha: celkové množství kationtů+ aniontů přes membránu musí být rovnoelektroneutralita; klidový membránový potenciál, akční potenciál, propustnost membrány pro natrium a kálium v čase dle obrázků; IONTOVÉ KANÁLY stále otevřené, řízené napětím, chemicky (receptory), napětím i chemicky, mechanicky; ad stále otevřené- permeabilní pro vodu, ionty, aminokyseliny, nukleotidy-póry proteinové v membráně, proniká Na+, K+; ad řízené napětím (elektrickým polem)- Na+ kanál s dvojími vrátky, aktivačními zevními a inaktivačními vnitřními, napěťový K+, Ca2+ T a L kanál, Cl- kanál; ad chemicky řízené -receptor je částí kanálu (postsynaptické receptory nikotinové na nervosvalové ploténce, glutamátové receptory GABa-receptory, glycinové), kanál se aktivuje pomocí G- proteinu-interakce G proteinu s enzymy: proteinkináza A,C, fosfolipáza C (GTP-guanosin trifosfátový protein), dochází k fosforylaci kanálu; G-proteiny=GTP proteiny alfa, beta, gama- umožňují přenos z receptoru na efektor, řídí Ca2+ kanál mechanismem zvyšování adenylátcyklázy; změna buněčné koncentrace látkových faktorů-např. uzavření Na+ kanálu na vrcholu depolarizace vede k repolarizaci a ke zvýšení klidového membránového potenciálu; aktivace receptoru pomocí G proteinu je přímo přenesena na iontový kanál- příklad: G protein ovlivní K+ kanál a L typ Ca2+ kanálu; kanály řízené napětím i chemicky- příklad :pomalý Na+-Ca2+ kanál v srdci; kanály řízené mechanicky- ve vestibulárním aparátu- otevření K+ kanálu při natažení kinocilie, dále celá řada dalších kanálů; Akvaporiny- kanály pro vodu. Buněčné receptory- umožňují komunikaci mezi buňkami- je jich celá řada, stále nové se objevují; ŽIVOTNÍ CYKLUS BUŇKY život buňky omezený-nová buňka buněčným dělením, stará- smrt; fyziologická smrt- apoptóza-svraštění membrány-fagocytóza; patologická smrt- nekróza-zevním vlivemdilatace ER-ruptura membrány-ca2+ dovnitř irreverzibilně; 4

Fáze dělení buňky vznik buňky růst - fáze G1, G2,- mitóza - diferenciace buňky (D), - funkční fáze stárnutí - smrt; -některé buňky se rozmnožují mitózou, jiné- specializované (erytrocyty, neurony) nikoliv; MIMOBUNĚČNÁ HMOTA mimobuněčný prostor-vyplněn polysacharidy, proteiny, síť není inertníurčována fibroblasty,proteoglykany, vláknité proteiny: strukturní: kolagen, elastin, adhezivní: fibronektin, laminin; voda, kolagenní vlákna, Ca2+, hlavně v kůži, vazivu, chrupavce, kosti; TĚLNÍ TEKUTINY Homeostáza-zachování stálosti vnitřního prostředí: ph, ústojné roztoky; rozdělení tělesné vody- celková 42 l= 60% těl. váhy (72 kg), z toho ic.= 28 l (40%), ec =14 l (20%), z toho na plasmu 3.5 l (5%), tkáňový mok 10.5 l (15%); vztah denního příjmu a výdeje tekutin u kojence a dospělého: kojenec s ECT 1400 ml-příjem i výdej 700 ml tj 50%, dospělý s ECT 14 l denní příjem i výdej 2.5 l tj. 14%. 5

6