Poloprezidentské režimy Obsah kapitoly 1. Vymezení pojmu 2. Znaky poloprezidentských režimů 3. Duvergerova teorie 4. Duvergerova kritika 5. Pojem kohabitace 6. Duvergerova transformační mřížka - úkol Studijní cíle Pochopit problematiku poloprezidenstkých systémů Seznámení s problematičností pojmů Doba potřebná ke studiu Pojmy k zapamatování Úvod Cca 30 min studium distančního textu, po té se věnovat studiu doporučené literatury. Poloprezidentský systém Prezidiální parlamentarismus Parlamentní prezidencionalismus Kritéria poloprezidentských režimů Prezidentsko - premiérský systém Prezidentsko - parlamentní systém Kohabitace Duvergerova transformační mřížka Poloprezidentské systémy jsou definičně nejobtížnější. Jejich pojetí vychází z předpokladů, že poloprezidentské režimy jsou reakcí na nedostatky režimů parlamentních, v nichž exekutiva trpěla nestabilitou a neakceschopností v důsledku silných parlamentů. Pro pochopení fungování poloprezidentských systémů vám velmi pomůže, pokud si prostuduje případovou studii systém Francouzské republiky ve skriptech skladatelství VŠE: Dvořáková a kol.: Komparace politických systémů - Základní modely demokratických systémů, VŠE, Praha 2008 - kapitola V.
Vymezení pojmu Výkladová část Zjednodušeně se dá říci, že poloprezidentské systémy se více podobají režimům parlamentním. Respektive je zde jediná odlišnost - přímá volba prezidenta (prezident získává přímou legitimitu - což může v politické praxi zvyšovat jeho politické sebevědomí). Těchto zemí je zejména ve východní a střední Evropě mnoho, například jedinými systémy, kde se ujal po přechodu k demokracii parlamentní režim je Česká republika, Maďarsko. Ostatní země bývalého východního bloku přijaly model, kde je prezident volen přímo. Ne všem autorům - politologům - se tato poslední kategorie vládních forem líbí. Například bývalý ústavní soudce prof. Vladimír Klokočka odmítá existenci samostatné skupiny poloprezidentských systémů, místo toho vytváří dvě nové podskupiny parlamentních a prezidentských režimů. Například systém francouzské Páté republiky, který je obvykle označován jako ukázkový případ poloprezidentského systému, řadí do speciální podskupiny prezidenciální parlamentarismus, do této skupiny řadí i Polsko. Druhou Klokočovou podskupinou, která kombinuje parlamentní a prezidentský model (kde však více dominuje prezident) je parlamentní prezidencialismus - do této podskupiny umisťuje Ruskou federaci. Další politologové naopak uznali termín poloprezidentský systém dál jej ještě členili. Tak například Shugart s Careym vymysleli své vlastní řešení, to spočívá v tom, že tuto třetí skupinu ještě rozdělily na dvě skupiny, a to: a) premiérsko-prezidentský systém - poloprezidentský systém, kde se nerovné postavení obou hlav exekutivy projevuje vychýlením těžiště směrem k předsedovi vlády premiér prezident b) prezidentsko-parlamentní systém, tam převažuje autorita prezidenta nad premiérem. Znaky poloprezidentských systémů Znaky poloprezidentských režimů: 1. Hlava státu je volena přímo 2. Hlava státu sdílí exekutivu s premiérem 3. Prezident je nezávislý na parlamentu (!!!) nemá však oprávnění vládnout sám 4. Premiér a jeho vláda je odpovědná parlamentu 5. Duální struktura autority - existuje zde možnost předsouvání mocenské převahy uvnitř exekutivy (tj. mezi premiérem a na legislativě nezávislým prezidentem)
Jak již bylo řečeno řada postkomunistických zemí zemích přijala po politické transformaci poloprezidentský model vlády. Rovněž v Evropě se nachází řada poloprezidentských režimů. Již zde bylo naznačeno, že za jakýsi prototyp poloprezidentského režimu je považována Francie a její Pátá republika (tj. současná Francie) Duvergerova teorie Francouzský politolog Maurice Duverger představil v 70. letech dvacátého století studii, v níž se zabývá úlohou prezidenta, konkrétně jeho pravomocemi a konkrétním politickým chováním v praxi. Duverger představil sedm poloprezidentských systémů v Evropě, kde zkoumal jak jsou prezidenti silní, dle ústavy a následně dle politické praxe. Duveger totiž došel k závěru, že chování prezidenta často neodpovídá jeho ústavnímu postavení. Následně došel k následujícímu členění. Síla prezidenta dle ústavy (od nejsilnějšího k nejslabšímu) 1. Finsko 2. Island 3. Výmarské Německo 4. Portugalsko 5. Rakousko 6. Francie 7. Irsko Síla prezidenta dle politické praxe (od nejsilnějšího k nejslabšímu) 1. Francie 2. Finsko 3. Výmarské Německo 4. Portugalsko 5. Rakousko 6. Island 7. Irsko
Kritika Duvergera Duverger si všiml, že zásadní rozdíl v síle prezident je u dvou z nich, a to u francouzského a islandského (došlo také k posunu u irského prezidenta, ten však není tak významný). Ve dvou výše uvedených zemí je tak ústava v jasném rozporu ve vztahu k politické praxi. Francouzský prezident j e daleko silnější než jak je tou dáno v ústavě, naopak islandský prezident je v daleko slabším postavení, než mu přisuzuje tamní ústavní text. Čím je to dáno? Než si na výše uvedenou otázku odpovíme, je nutné se zmínit, že řada politologů tuto teorii kritizovala. V první řadě kritiků stál Giovanni Sartori, který tvrdil, že řada v Duvergerově teorii nejsou typické poloprezidentské systémy. Jedná se především o d Rakousko, Island a Irsko, kde prezidenti sice mají dle ústavy silné postavení, ale jejich pravomoci jsou jen na papíře, v reálném politickém prostředí, které je dané především politickými zvyky a politickou kulturou. Co se týče samotné Francie, je zde nutné připomenout, že jeho silná role se vždy musí s žebříčkem nejsilnějšího prezidenta dle politické praxe. Silné postavení francouzského prezidenta vyplývá především z politické kultury, ale také z chování tamějšího stranického systému. Je nutné v prvé řadě říci, že v některých obdobích je francouzský prezident skutečně silný (někteří politologové například hovoří o tom, že je ve Francii prezidentský režim). Silné postavení prezidenta nastává v případě, je-li francouzský parlament zvolen stejnou většinou (to znamená, že představuje stejnou stranu, která má většinu v parlamentu). V tento okamžik prezident přebírá pravomoci premiéra, přičemž odpovědný za politiku - a tedy i za chování prezidenta - je stále premiér. Kohabitace Pokud nastane situace opačná (tzn. že jsou většiny nesouhlasné, tzn. prezidenta zvolila jiná většina, než parlament - jinými slovy prezident a premiér jsou z jiné strany) nastává období tzv. KOHA- BITACE - neboli soužití prezidenta a premiéra. V tomto okamžiku se prezident vrací do kompetencí, které mu stanovila ústava. První kohabitace ve Francii probíhala mezi lety 1982-1986 mezi socialistickým prezidentem Mitterandem a pravicovým premiérem Chiracqem. Zde je důležité říci, že většinou jsou většiny souhlasné, to znamená, že ve většině případů je prezident silnější nežli premiér a přebírá tak jeho kompetence.
Duvergerova transformační mřížka - úkol Duvergerova teorie poloprezidentských režimů je ještě hlouběji rozvinuta v tzv. Duvergerově transformační mřížce, která kde klade důraz na několik proměnných, které mohou mít zásadní a vliv na postavení prezidenta v poloprezidentském, systému. Mezi základní faktory považuje soudržnost parlamentní většiny a vztah prezidenta k této většině. V knize prof. Nováka Systémy politických stran si tuto mřížku podrobně prostudujte situace prezidenta, kdy jedná jako tzv. absolutní monarcha, regulátor, symbol nebo jako omezený monarcha. Novák, M.: Systémy politických stran, Slon, 2001 (nebo novější) kapitola 7 shrnutí Poloprezidentské režimy se pohybují v rozmezí mezi režimy parlamentními a prezidentskými. S troškou nadsázky můžeme říci, že jsou jakýmsi hybridem, který se však více podobá systémům parlamentním, neboť vychází z jejich nedostatků. Jako u parlamentních systémů zde rovněž platí závislost vlády na parlamentu, jedinou odlišností však je přímá volba prezidenta, který sdílí exekutivu s premiérem. Postavení prezidenta se vlivem několika faktorů, které ve své teorii zdůrazňuje Maurice Duverger, může měnit. otázky k zamyšlení Literatura: 1. Proč jsou poloprezidentské režimy a jejich definice tak problematické? 2. Jaké znáte znaky poloprezidentských režimů? 3. Zamyslete se nad přímou volbou prezidenta - zkuste zhodnotit, jaké má přímá volba prezidenta výhody a nevýhody. 4. Jaké znáte poloprezidentské systémy? 5. Pomocí odborné literatury se pokuste zjistit, kdy byly ve Francii tzv. nesouhlasné většiny. 6. Co je to kohabitace? 7. Proč je dle politické praxe francouzský prezident silnější než dle praxe ústavní? 8. Co je to Duvergerova transformační mřížka a co popisuje? 9. Jak se nazývá Francouzský parlament? Dvořáková a kol.: Komparace politických systémů - Základní modely demokratických systémů, VŠE, Praha 2008 Novák, Miroslav: Systémy politických stran, Sociologické nakladatelství, Praha 1997 Sartori, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství, Sociologické
nakladatelství, Praha 2001 Říchová, Blanka: Úvod do současné politologie, Portál, Praha 2002 Odkaz Parlament Francouzské republiky http://www.assemblee-nationale.fr/english/index.asp http://www.senat.fr/lng/en/index.html webové stránky francouzského prezidenta http://www.elysee.fr/president/accueil.1.html webové stránky francouzského premiéra http://www.gouvernement.fr/